Miroslav Horníček tentokrát s populárním hercem Ladislavem Chudíkem. ### Kamera J. Lebeda. Režie P. Vantuch
00:00:22 KLEPE NA DVEŘE Dále.
00:00:25 Paní kolegyně, byla byste tak laskavá,
00:00:28 a vysvětlila mi, kdo vás pověřil,
00:00:30 abyste jednotlivým pacientům vydávala lékařské zprávy?
00:00:34 Ale já jsem nedávala nikomu žádnou zprávu.
00:00:37 Že ne? A co jste říkala tomu pacientovi ze dvojky?
00:00:43 Já... Já jsem mu chtěla jen pomoct.
00:00:47 Výborná pomoc. Skvělá pomoc.
00:00:50 My se tady snažíme, abychom u něho dosáhli maxima,
00:00:54 a vy mu vysvětlíte, že už tak jako tak nebude v životě hrát.
00:00:58 Já myslela, že je třeba ho na to připravit.
00:01:02 Připravit na co?
00:01:04 Že už nebude provozovat vrcholový sport.
00:01:06 Jak to víte, paní kolegyně? Jak to víte?
00:01:10 Já...
00:01:13 To přece tady víme všichni.
00:01:15 Všichni ne. Já to například nevím.
00:01:19 Já takový jasnovidec nejsem.
00:01:21 Víte, co se dělá takovým doktorům, kteří maří práci svých kolegů?
00:01:26 -Víte to?
-Nevím.
00:01:29 Naznačí se jim jednoznačným způsobem,
00:01:31 aby z oddělení odešli.
00:01:38 Doufám, že vás teď nenapadne jít za ním
00:01:42 a začít ho chlácholit.
00:01:46 Dovolte, abych začal takovou banální otázkou.
00:01:49 Když čtu herecké životopisy, tak se v jednom rozcházejí.
00:01:54 Buď někdo nikdy netoužil po divadle,
00:01:57 a nebo po něm toužil už od svých čtyř let.
00:02:00 Třeba mistr Eduard Kohout píše, že když šel s maminkou
00:02:04 z představení Princezny Pampelišky z Národního divadla,
00:02:08 tak že mamince zmáčkl ruku a povídá:
00:02:10 Maminko, já budu hercem.
00:02:12 A to mu bylo asi čtyři nebo pět let.
00:02:15 Naproti tomu Louis Jouvet, vynikající francouzský herec,
00:02:19 ten nikdy netoužil dělat divadlo,
00:02:21 ten se prostě jednoho dne ocitl na jevišti a už tam zůstal.
00:02:26 Takže jsem se chtěl zeptat vás,
00:02:28 jestli jste už jako dítě toužil po divadle.
00:02:32 MLUVÍ SLOVENSKY Já nevím, jestli jsem toužil,
00:02:35 asi bych to takto slovy nevyjádřil,
00:02:38 ale já jsem jako dítě byl takový dost činorodý,
00:02:41 což je až překvapivé,
00:02:43 když se na sebe podívám z odstupu těch let.
00:02:47 Hrávali jsme divadlo loutkové,
00:02:49 a to jsme hrávali ne pro rodinu,
00:02:52 ale my jsme to hráli v naší vsi
00:02:55 pro celou tu část obyvatel, tedy těch malých obyvatel.
00:03:00 Mívali jsme tam až patnáct takových návštěvníků.
00:03:04 Organizátor těch našich her byl asi o tři roky starší,
00:03:09 já jsem měl tehdy sedm nebo osm roků,
00:03:12 a on to všechno organizoval a chtěl hrát jenom kašpárka,
00:03:16 takže já jsem hrál zásadně jenom škrholu.
00:03:20 A tohle mi zůstalo dokonce i pro ty moje postavy, víte?
00:03:24 Něco z toho škrholy já v sobě mám,
00:03:28 to znamená, že inklinuju k takovým postavám.
00:03:33 Na primáři Sovovi to tedy není vidět.
00:03:36 Ale když se mě ptali,
00:03:39 kterou ukázku z Nemocnice bych si tady přál vidět,
00:03:43 tak já jsem si hned vzpomněl na tu,
00:03:45 jak přijdu vynadat Elišce Balzerové za to, co tam udělala.
00:03:50 No a proč? To je ve mně právě ten škrhola.
00:03:54 On se tam sice objeví ten přísný tón,
00:03:58 ale je tam taky ten zdravý sedlácký úsudek,
00:04:04 ale velmi přísně vyslovený.
00:04:07 Chtěl jsem tím říct: Nejsem žádná bábovka,
00:04:11 když je třeba, tak se umím i rozčílit.
00:04:16 Chtěl jsem ukázat ten rozměr doktora Sovy,
00:04:20 aby nevyzněl jenom jako člověk milující a obětující se,
00:04:25 ale i jako rozhodný chlap,
00:04:29 který když řekne, že se jdou lámat kosti,
00:04:32 tak ví, které.
00:04:35 To je důležitý, aby tohle doktor věděl.
00:04:39 To je jedno z nejdůležitějších lékařských tajemství.
00:04:43 A v kolika letech jste přecházel k divadlu
00:04:47 jako ke své profesi?
00:04:49 To je neuvěřitelné, byl to čtyřicátý třetí rok.
00:04:52 Podařilo se mi odmaturovat, to je taková významná věc,
00:04:56 a tehdy už hovořili o tom, že jsem talent.
00:04:59 Přišel jsem do Bratislavy a zapsal jsem se na filozofii,
00:05:03 to kvůli rodičům, protože otec mi řekl,
00:05:06 že komediantem můžu být, ale z čeho budu žít?
00:05:09 Tak jsem se zapsal na filozofii,
00:05:12 a kdyby herectví nevyšlo, tak ze mě bude profesor.
00:05:17 Přijali mě na konzervatoř
00:05:20 a o pár měsíců později, 1. ledna 1944,
00:05:24 jsem podepsal smlouvu jako hospitant činohry
00:05:27 za sedm set padesát korun,
00:05:29 ještě i to si pamatuju.
00:05:32 To bylo méně, než měl elév.
00:05:34 A rokem 1943 a 44 začíná pro mě moje dlouhá cesta,
00:05:39 můj dlouhý maratón v tom Slovenském národním divadle.
00:05:44 Už je to padesát tři let.
00:05:47 Já jsem si vzpomněl na takovej případ.
00:05:50 Kdysi někde na Divokém Západě
00:05:52 hrála herecká skupina Shakespearova Othella.
00:05:56 A představitel Jaga byl tak přesvědčivej, tak zlej,
00:06:00 že z první řady vstal pán a zastřelil ho.
00:06:04 To víte, Divokej Západ, a do toho najednou Shakespeare...
00:06:09 Já jenom koukám, kdo tady vytasí revolver.
00:06:13 Zastřelil ho, v tu chvíli se vzpamatoval,
00:06:18 a když viděl toho mrtvýho herce, tak zastřelil sebe.
00:06:22 A jsou prý oba pohřbeni v jednom hrobě,
00:06:25 kde je napsáno:
00:06:27 Zde leží ideální herec a ideální divák.
00:06:30 Ale já si myslím, že ani jeden z nich nebyl ideální,
00:06:34 protože herec má hrát,
00:06:37 a divák nemá zapomenout, že je v divadle.
00:06:40 Ale zajímavý je, že když byly pašijové hry,
00:06:44 tak ten, kdo hrál jednou za rok Krista,
00:06:48 byl pak celej rok váženej a ctěnej.
00:06:52 a mohl to být klidně podvodník a dívkař.
00:06:56 To je české slovo, dívkař.
00:06:59 Nevím, jak to řeknete u vás.
00:07:06 No vidíte, ani to neumím přeložit.
00:07:10 To mi zas doma vynadají, že neumím slovensky.
00:07:14 Že to bylo v pašijových hrách, prosím,
00:07:19 náboženské ovzduší té doby, víra, to všecko hrálo roli,
00:07:24 takže Jidáše nenáviděli celý rok,
00:07:27 a mohl to být velice poctivej otec rodiny,
00:07:31 a Krista milovali.
00:07:33 Toto se tenkrát dalo nějak vysvětlit nebo dokonce omluvit,
00:07:38 ale zajímavý je,
00:07:42 že podobná věc se stala později při Nemocnici na kraji města,
00:07:46 kde primář Sova,
00:07:48 který i v civilu je velice slušný a uctivý pán,
00:07:52 hodný a laskavý,
00:07:54 tak byl ctěn tak,
00:07:57 že se mu lidi dokonce svěřovali s bolestmi kloubů a ramen, že jo?
00:08:01 A představitel doktora Cvacha Pepík Vinklář?
00:08:05 Toho odmítali obsluhovat.
00:08:08 Lidi si někdy propojí herce s postavou, kterou hrál,
00:08:12 a neocení, že hraje dobře zlýho.
00:08:17 Pro ně to je prostě padouch.
00:08:20 Nezlobte se na mě, prosím vás,
00:08:22 že jsem zabušil na vaše vrata úplně bez ohlášení,
00:08:25 na mou duši, že jsem nechtěl,
00:08:28 ale když už jedu kolem na partii licitovanýho mariáše...
00:08:32 Vy to ještě hrajete? A už to umíte?
00:08:34 Já? A jak! Čím dál tím hůř.
00:08:37 Ale protože mně ta naše holka nejde jaksi z hlavy,
00:08:40 tak jsem se zastavil.
00:08:44 Jaká holka?
00:08:46 Máme tam takovou mladou hezkou doktorku,
00:08:49 strašně hodnej člověk.
00:08:51 Souhlasíte se mnou, doufám.
00:08:53 -Emo, nenabídnete něco hostovi?
-Ale jo,
00:08:56 ale mám tam jenom štrúdl, a ten on nejí.
00:08:59 -Ale jím, já už jím všecko.
-To jsem teda blázen...
00:09:02 Co se to s těma doktorama po tý padesátce děje?
00:09:05 Co? Emo, to je strašně jednoduchý.
00:09:08 Tomu se říká doktorský žrací klimakterium.
00:09:11 Erotika je v čudu, no tak se vrháme na žrádlo.
00:09:15 Jak se vůbec vede? Všechno v pořádku?
00:09:20 Vy jste to s tím vyhazovem myslel úplně vážně?
00:09:26 Pane kolego,
00:09:29 stalo se vám už někdy ve vašem doktorském životě,
00:09:32 aby vás nějaký kolega takhle podsekl?
00:09:35 Jistě, jednou.
00:09:38 -Ale to je už asi dávno.
-Je to čtvrt století.
00:09:41 Ten pacholek řekl příbuzným pacienta,
00:09:44 kterýho jsem měl v prádle,
00:09:46 že se to stejně nepovede.
00:09:48 A jak to skončilo?
00:09:50 S pacientem dobře, ale s doktorem hůř.
00:09:53 Trošku jsem ho chytil pod krkem.
00:09:55 Já když mám vztek, tak mám i sílu, takže i se mnou to dopadlo špatně.
00:10:00 Ale ten to udělal ze zlý vůle, naše Betty z dobroty srdce.
00:10:04 Ten kluk se dostal do tak strašné deprese,
00:10:07 že výsledný efekt je absolutně stejný.
00:10:10 Jo, to přiznávám.
00:10:12 Tak tady to je, ale jsou to jenom zbytky.
00:10:15 Kdybyste to řek dřív, tak to bylo lepší.
00:10:18 Emo, dyť je to přímo nádherný.
00:10:20 Od tý doby, co už se doktorům nenosej zabíjačky, husy,
00:10:24 hroudy másla a pekáče buchet, ale jenom samý bonboniéry,
00:10:28 tak člověk nepřijde k pořádnýmu kousku jídla.
00:10:31 Prosím vás, vy si tak zrovna můžete stěžovat...
00:10:34 Děláte, že je vám to jedno, co máte na talíři,
00:10:37 že jste nad to povznesený,
00:10:40 a přitom jste zmlsaný až bůh brání.
00:10:42 To je míněno na mě.
00:10:45 Mně je přece úplně jasný, že ta holka to už v životě neudělá.
00:10:49 Vám ne?
00:10:51 Vy jí děláte anděla strážného
00:10:54 i advokátní poradnu zároveň, že?
00:10:59 Já sám nevím, jak jsem k tomu přišel.
00:11:02 Možná proto, že jsem trošku rozezlenej na vlastní osud,
00:11:07 že mně nedopřál takovou dceru.
00:11:10 -Ona vás sem poslala?
-Dovolte, co si o ní myslíte?
00:11:14 -Já myslím, že ne.
-No proto.
00:11:18 Víte, mě to v té první chvíli strašně rozčílilo.
00:11:22 Já na toho chlapa tenkrát zdvihnul rozpálený plechový kamínka,
00:11:27 co vám budu povídat.
00:11:29 A představte si,
00:11:32 že mně jednou jedna cikánka hádala z ruky,
00:11:35 že prej takovej vztek budu mít dvakrát za život,
00:11:39 takže jeden mám ještě před sebou.
00:11:46 Tak co, jak jí to řeknem?
00:11:51 Co? Komu?
00:11:53 No Elizabetce, že nemusí nikam chodit.
00:11:57 To jste udělal v tom vyprávění veliký skok.
00:12:02 Já bych byl velice nerad,
00:12:04 kdyby věděla, že jsem tady byl.
00:12:09 Neboli chcete, abych jí to řekl já.
00:12:12 Přesně tak.
00:12:15 Vy vycházíte z toho, pane kolego,
00:12:18 že každý jiný způsob by se někoho dotkl,
00:12:22 zatímco takhle se to dotkne jenom mě.
00:12:25 To je dokonale vyjádřeno.
00:12:34 Když jsme viděli tenhle kousek, tak si člověk může odpovědět...
00:12:39 Pardon, já si to musím překládat,
00:12:42 abych se nedostal do diplomatických potíží.
00:12:55 V takovýchto scénách je zakletá kvalita
00:13:00 toho Dietlova autorského myšlení.
00:13:07 To je scénka,
00:13:10 která jakoby byla poskládaná z takových banálních střípků,
00:13:14 a je to neuvěřitelné,
00:13:17 jen úryvek jsme viděli, jenom malou chvilku jsme se dívali,
00:13:21 a všichni jak jsme tu už jsme tím zase žili.
00:13:27 A tak je to v celé té Nemocnici.
00:13:30 Mnozí z vás to asi nevědí, ale tohle se promítalo
00:13:34 asi v devadesátém roce ještě v bývalém Sovětském svazu.
00:13:38 A tam to vypadalo, jako kdyby byli bombardovaní Nemocnicí,
00:13:43 protože tam to šlo denně dvakrát v různých časech.
00:13:47 Dvacet dní, jeden za druhým, šla Nemocnice.
00:13:52 A jeden z titulů byl,
00:13:55 že československý ortoped doktor Sova
00:13:59 alias Ladislav Chudík
00:14:03 konkuruje světoznámému Kašpirovskému.
00:14:12 To bylo mimořádné.
00:14:14 A pak jsem čekal,
00:14:18 kdy to uvedou v Číně,
00:14:22 protože paní Pažitková
00:14:26 oznámila z pražského festivalu fascinující věc,
00:14:30 že Číňané koupili padesát hodin natočeného materiálu
00:14:35 československého filmu
00:14:39 a mezi tím byla Nemocnice.
00:14:41 A já jsem si říkal, že Nemocnice má asi dvacet hodin,
00:14:45 takže je tam ještě i jiný seriál.
00:14:48 A dodnes čekám, ale nemám to potvrzené.
00:14:51 Kdyby to bylo potvrzené, tak už by nás neviděli stamilióny,
00:14:56 ale mohl bych říct, že Nemocnici viděla miliarda lidí.
00:15:03 Ono to bylo opravdu dílo,
00:15:06 zejména díky Jardovi Dietlovi, který to opravdu dovedl,
00:15:10 on byl šíleně pilnej, chorobně pilnej.
00:15:14 To bylo neuvěřitelný, jak to byl pracovitej člověk.
00:15:18 Pokud ovšem nedostal jako hlavní představitele
00:15:23 Sováka a mě v seriálu Byli jednou dva písaři,
00:15:26 který mu z toho udělali binec.
00:15:29 On nám dal plný právo tam improvizovat,
00:15:32 ale ten základ tomu dal on
00:15:35 a byl to jeho seriál, samozřejmě.
00:15:38 Ale i jemu se mnohé věci vyčítají.
00:15:41 Já jsem se chlubil i mistrovi Jaroslavu Seifertovi,
00:15:46 že jsem tam hrál,
00:15:49 a on to sledoval a měl k tomu přísná slova.
00:15:53 Já jsem na to ale nikdy nereagoval, naopak,
00:15:57 slovem, písmem i po telefonu jsem mu vždy říkal,
00:16:01 jaké mám s tou Nemocnicí úspěchy.
00:16:04 -A když jsem otevřel tu knížku...
-To je Seifert?
00:16:09 Seifert. To je taková knížka, která vznikla z naší korespondence,
00:16:14 jmenuje se to Tichý dvojhlas.
00:16:17 A tohle napsal 20. 5. 1984.
00:16:22 Vážený příteli,
00:16:24 před mnoha lety, když jsem oslavoval padesátku,
00:16:28 napsal mi malíř Kuba, kterému bylo tenkrát osmdesát,
00:16:32 že první padesátka nic není,
00:16:35 a to konečně platí i o šedesátce.
00:16:39 To se týkalo mě.
00:16:41 Ze srdce vám přeji ještě dlouhý čas naplněný pohodou a úspěchy.
00:16:46 Tisknu vám srdečně ruku a pěkně na vás vzpomínám.
00:16:49 -Váš Jaroslav Seifert.
-To je krásný.
00:16:52 Vy jste s ním měl kontakty?
00:16:55 Když jsem poznal pana Jaroslava Seiferta,
00:16:58 tak jsem se divil, že o mně vůbec něco ví,
00:17:02 ale on mě asi znal z televize a nebo z divadla,
00:17:05 ještě asi od Wericha.
00:17:08 Když jsem byl u něj poprvé v bytě,
00:17:10 tak jsem samozřejmě měl tašku s knížkama k podpisu.
00:17:14 A mezi tím byla sbírka Jaro, sbohem,
00:17:17 která byla taková strašně ušmudlaná a odřená.
00:17:20 Já mu povídám: Pane Seiferte, berte to jako důkaz,
00:17:24 že ji mám často v rukou, že ji čtu.
00:17:27 Přitom ta knížka patřila mé ženě,
00:17:30 takže ona ji spíš často četla.
00:17:32 Ale ona už je tak založená, že ušmudlá kdeco,
00:17:35 však se podívejte na mě.
00:17:38 Já jsem Seifertovi říkal:
00:17:41 Víte, existuje taková báseň o Fráňovi Šrámkovi,
00:17:46 že jeho knížky byly vždycky ohmatané,
00:17:50 protože jsme je často nosívali po kapsách.
00:17:54 A Seifert mi povídá: O tom je báseň?
00:17:57 Ano, o tom je báseň.
00:18:00 A prosím vás, kdo to napsal?
00:18:02 Já povídám: To nevím. A on řekl: Já.
00:18:07 To je báseň Jaroslava Seiferta Šrámkovi k šedesátinám,
00:18:11 že jeho knížky byly věčně ohmatané,
00:18:14 protože jsme je nosívali po kapsách.
00:18:17 Byl jsem u pana Seiferta několikrát a pak byl on u nás.
00:18:21 Já jsem pro něj jel se svým synem, ten řídil,
00:18:25 nasedli jsme i s jeho paní a jeli jsme k nám na Vinohrady.
00:18:30 A on se cestou vyptával: Jak bydlíte, Horníčku?
00:18:33 To je starej dům, činžák, panelák, vila?
00:18:36 Já povídám. Vila.
00:18:38 A to je starej barák? Ano, starej secesní barák.
00:18:43 A jakej máte nábytek, moderní nebo dobovej?
00:18:46 A já si říkám:
00:18:49 Proč se vyptává, když to za chvilku uvidí?
00:18:52 Tak jsem mu líčil, že máme starej nábytek.
00:18:55 No počkejte, starej... A to tam nemáte nic moderního?
00:18:59 Ale jo, povídám, máme nějaký moderní obrazy.
00:19:02 A něco technickýho tam máte?
00:19:05 A já říkám: Teď nevím, co myslíte.
00:19:08 A on povídá: Jestli třeba máte televizor.
00:19:11 Já povídám, že máme,
00:19:13 ale máme ho zavřenej v takovým barokním klekátku,
00:19:17 který má dvířka,
00:19:19 takže když je blbej program, tak já to nemusím vypínat,
00:19:23 já jenom zavřu ty dvířka, tam ať si to běží dál.
00:19:27 A když přijel k nám, tak vyplynula pravda.
00:19:32 On se nezajímal o to, jestli máme televizor,
00:19:36 on chtěl vidět Davis Cup,
00:19:39 kterej ten den běžel v televizi.
00:19:44 Moje žena mně dodneška nevěří, že jsem ho nenaved,
00:19:48 myslí si, že to byla moje myšlenka, že já chtěl vidět Davis Cup.
00:19:53 My jsme čuměli na Davis Cup i s naším Honzou
00:19:56 a ona musela bavit jeho téměř neslyšící ženu,
00:20:00 takže to byla pro ni strašná chvíle.
00:20:03 Já jsem mu vyznal lásku nejen za to,
00:20:07 že jsem měl rád jeho poezii,
00:20:11 ale že přes jeho poezii jsem se vlastně naučil i česky.
00:20:15 A když jste tady vzpomněl knížku Jaro, sbohem,
00:20:19 tak ta měla takový zvláštní význam v mém životě.
00:20:22 Tam je ta báseň Až jednou bíle prokvete ti vlas,
00:20:26 odpusť, prosím, negalantní zmínku,
00:20:29 že bídák a ukrutník je čas.
00:20:32 Až jednou budeš státi na stupínku a dětem veršík číst,
00:20:36 jenž napsal autor snad již mrtvý,
00:20:39 kdysi si jej znala a chtěla jsi ho trochu milovat,
00:20:43 či jsi ho přece jen trochu milovala,
00:20:46 vzpomeň si na mě.
00:20:48 Já kdy zatoužil tak se ti vepsat do tvých něžných skrání,
00:20:52 tak hluboko, vroucně, ze všech sil,
00:20:56 že hledám marně slova přirovnání.
00:21:01 Tak pevně, aby vrásku do čela psala ti vzpomínka,
00:21:06 jež ve vzpomínkách se tratí,
00:21:10 abys v té chvíli slzu setřela
00:21:14 a knížka z rukou steskem vypadla ti.
00:21:33 Miroslave, prosím vás, je to zvláštní náhoda,
00:21:37 dovolte ještě, abych k tomu něco dopověděl.
00:21:40 Tady v Praze jsem seděl v takovém křesle,
00:21:45 jmenovalo se to Křeslo pro hosta,
00:21:49 bylo to s Menšíkem a mám na to krásnou vzpomínku.
00:21:54 On právě přišel z nemocnice a povídal mi:
00:21:58 Víš, Laco, ještě před chvilkou jsem byl přesvědčenej, že nepřijdu,
00:22:03 že to nebudu moc dělat, a teď najednou jsem tady.
00:22:07 A bylo to, dělali jsme to.
00:22:10 A tam se stalo, že já jsem tam zarecitoval zrovna tuto báseň.
00:22:14 V závěru nám nějak nevyšel čas, on mně ani nedal otázku,
00:22:21 možná měl se mnou soucit,
00:22:25 a tak se neptal, co si myslím o socialismu.
00:22:30 A to bylo potom dost komplikovaný, protože já jsem se dostal do trestu
00:22:36 a byl jsem dohnán až na koberec,
00:22:40 kdy byro zasedalo u nás v Bratislavě,
00:22:45 že Chudík chválil Slovenský stát,
00:22:48 recitoval Seiferta a nepochválil socialismus.
00:22:54 Naštěstí tím byl pověřen ministr - básník,
00:22:59 aby mně na tom koberci vyhřešil.
00:23:04 Ta báseň má zvláštní osudy
00:23:08 a proto jsem ji tady teď zopakoval
00:23:11 jako vzpomínku na ta naše jara, co jsou už sbohem,
00:23:17 na ty ženy, co si čtou v těch básničkách,
00:23:22 které jsou pro ně určeny,
00:23:25 a také proto,
00:23:29 abychom rehabilitovali i tu šanci,
00:23:34 která se s možností recitovat tuto báseň
00:23:39 znovu naskytla.
00:24:01 PÍSEŇ
00:24:03 V Mikulčicích v dolním konci
00:24:09 kalinečka kvete.
00:24:17 Ten můj milý, premilený,
00:24:22 daleko ve světě.
00:24:31 Na vraném koni jede,
00:24:39 šavlenku pri boku.
00:24:48 Čakaj na mňa, moja milá,
00:24:55 čakaj mňa po roku.
00:25:39 A keď prešel rok aj druhý,
00:25:44 kalinečka zvadla.
00:25:52 A ta naša věrná láska
00:25:58 i už nám uvadla.
00:26:06 Pri Dunaju je cesta
00:26:13 celá zkrvavená,
00:26:21 na ní leží moj šohajek,
00:26:29 hlava porubaná.
00:26:37 Pri Dunaju je cesta,
00:26:44 celá zkrvavená.
00:26:53 Na ní leží moj šohajek,
00:26:59 hlava porubaná.
00:27:19 My jsme ze Střední zdravotní školy z Mělníka
00:27:23 a rády bychom věděly, pane Chudíku,
00:27:26 když jste natáčel seriál Nemocnice na kraji města,
00:27:30 jestli jste si někdy přál být skutečným primářem.
00:27:36 Jestli jste si přál být skutečným primářem.
00:27:39 Ano, já rozumím.
00:27:42 Já jsem myslel, že mi to chcete přeložit do slovenštiny.
00:27:48 Už jsem tady říkal, že mluvím vždycky pravdu,
00:27:52 takže jako dítě jsem si určitě hrál na doktora,
00:27:55 protože, jak víte, děti si hrají na doktory.
00:27:59 Ale já jsem si hrál i na faráře, obchodníka, kašpárka,
00:28:03 často jsem recitoval báseň Valibuk,
00:28:05 to se asi velmi líbilo v rodině,
00:28:08 za to jsem sklízel rodinné ovace,
00:28:12 to jsem byl asi takhle velký,
00:28:16 Ale musím se vám přiznat,
00:28:19 že na medicínu jsem se nikdy necítil
00:28:22 a nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych mohl být lékařem,
00:28:27 protože jsem si myslel, že na to jednoduše nemám.
00:28:31 Ale asi jsem měl na to,
00:28:34 abych to poměrně slušně zahrál,
00:28:38 aspoň se to říká.
00:28:40 Ale v tomhle věku se snad už můžu i pochválit,
00:28:43 takže podařilo se mi to zahrát.
00:28:46 Možná i proto, že jsem býval tak často pacientem,
00:28:50 že je to skoro až neuvěřitelné,
00:28:53 takže já jsem to všechno od těch lékařů odkoukal.
00:29:02 Čili vy jste si jako chlapec nikdy nehrál na doktora?
00:29:07 Ani s dívkami?
00:29:09 Abych tedy nelhal, tak přiznám to,
00:29:13 že jsme měli takové hry, ale jen tak okrajově.
00:29:19 Ono s holkama je lepší si hrát na chlípného faráře
00:29:24 než na cudného lékaře.
00:29:34 Pane Chudíku, kdy jste poprvé přišel do Prahy?
00:29:38 Byla Nemocnice vaší první českou rolí,
00:29:41 nebo jste měl nějakou českou roli už předtím?
00:29:44 To už dávno předtím.
00:29:47 Moje první role byla v Bačově ženě.
00:29:52 Režíroval to Max Frič a hlavní roli tam měl Bielik.
00:29:59 My jsme byli pozvaní na natáčení
00:30:03 a hráli jsme takové uherské šlechtice.
00:30:07 Byl tam František Zvarík, Alexander Bada a Ladislav Chudík.
00:30:12 To bylo moje první vystoupení ve filmu.
00:30:15 Rodiče jsem upozornil, že až se na to budou dívat
00:30:19 a uvidí tam tu zábavu těch husarů,
00:30:23 tak ne aby se podívali někam stranou
00:30:27 nebo aby zrovna mrkli, protože v tu chvíli by mě propásli.
00:30:31 Taková byla moje první role, to bylo asi v roce 1947.
00:30:36 A potom už jsem začal hrát v českém filmu,
00:30:39 takže já mám za sebou sedm nebo osm filmů.
00:30:43 Ještě mi není tolik let, abych to všechno spočítal,
00:30:47 ale fakt je ten,
00:30:50 že moje herecká práce nezačínala Nemocnicí.
00:30:54 Tu Nemocnici jsem vlastně zahrál jako záskok, a jen proto,
00:30:58 že se to natáčelo synchronně, že jsem už měl tuto zkušenost
00:31:03 a že za mnou byla ta práce, kterou jsem už tady odvedl.
00:31:07 A mělo to i souvislost s mým vztahem k Seifertovi,
00:31:11 k jeho poezii a s mým věčným tréninkem češtiny,
00:31:14 protože jsem chtěl být stále sám sebou
00:31:17 a se svým vlastním hlasem,
00:31:19 takže já ve všech českých filmech vystupuji synchronně,
00:31:23 jak Chudíkův hlas, tak Chudíkův zjev.
00:31:31 Můj dotaz je takový praktický.
00:31:34 Teď je právě období,
00:31:37 kdy probíhá na jižní Moravě vinobraní,
00:31:41 tak já bych se ráda zeptala pana Horníčka jako hostitele,
00:31:45 jestli ví, co máte ve svých sklenicích nalito.
00:31:51 Přeložit poslední slovo.
00:31:55 Co pijete, pane Horníčku? Takový obligátní dotaz.
00:31:58 -Kromě petroleje všecko.
-Ale dnes večer.
00:32:02 Co mám tady nalito? To já nepoznám.
00:32:06 Je to červený.
00:32:08 Já o tom moc víc nevím.
00:32:10 Já vám přinesu něco, co je nepochybně lepší,
00:32:13 nebo my si to aspoň myslíme,
00:32:15 jako každý, kdo dává z vlastního,
00:32:18 tak je přesvědčen, že to je právě to nejlepší.
00:32:21 Takže vám to přinesu, a přesto, že jsem žena,
00:32:24 tak vám popíšu, co to je.
00:32:26 Je to Burgund červený, deset let starý,
00:32:29 takže vy mně pomůžete spočítat, ze kterého je to roku.
00:32:38 A to je ta pravá charakteristika toho vína.
00:33:00 Tak to je výprava z Hodonína, dámy a pánové.
00:33:03 Prokristapána, děkujeme vám strašně moc.
00:33:11 A vy jste říkali, že je to pro pana Horníčka?
00:33:16 Ne, to je pro oba.
00:33:20 -Takže se budem dělit?
-Ano.
00:33:34 Budem se dělit jako náš stát.
00:33:41 Neměl byste, prosím vás, ještě někdo podobný dotaz?
00:33:46 První zásada při pití červeného vína,
00:33:49 to si pamatujte,
00:33:51 je odšpuntovat láhev.
00:33:54 Ze zavřené se blbě nalévá.
00:33:56 Já jsem se snažil zapamatovat, kde stojí ten Burgund červený,
00:34:00 takže to je ono.
00:34:02 Kdybyste dopil, Ladislave, já bych vám nalil.
00:34:05 Děkuji.
00:34:07 Když vypili jsme lahví čtvero, zdálo se mi, že jedu na koni.
00:34:11 Pak jsem si připadal jak císař Nero,
00:34:14 když padá na něj růží tisícero a on si k nejkrásnější přivoní.
00:34:19 Ta vůně vína dráždí lehce chřípí
00:34:22 a je to lepší, nežli bolehlav zklamané lásky.
00:34:25 Všecko v tobě vzkypí, a není šťasten, kdo se nedovtípí,
00:34:29 co všechno skryto je v té šťávě šťav.
00:34:31 Žár slunce, vlahá vůně dívčí pleti,
00:34:35 a spolu s vášní i moudrost, ticho, klid.
00:34:40 Pak ženský půvab,
00:34:43 pro něj zešíleti co chvíli chtěl jsem před dvaceti lety,
00:34:47 dokud jsem ještě nedovedl žít.
00:34:49 To je Romance o víně, Jaroslav Seifert.
00:35:04 Až na to budou diváci koukat, tak nebudou věřit,
00:35:09 že jsme to neměli narežírované.
00:35:12 -Ne, tohle ne.
-Ale nebudou nám to věřit.
00:35:16 Ano, budou říkat, že to bylo připravený
00:35:18 a že jsme tady měli kompars.
00:35:21 To je neuvěřitelné,
00:35:23 ale jestli to bylo připravené, tak já jsem o tom nevěděl.
00:35:27 O tom Burgundu praví zase Neruda:
00:35:30 Já vezu révu z Burgund sem
00:35:32 a takovouhle peluň mně z ní spraví ta velebená česká zem.
00:35:37 Pak ochutná podruhý a končí to tím krásným veršem:
00:35:41 My, myslím, už se vpili.
00:35:43 Ono je nutno se vpít.
00:35:46 Jako je nutno včíst se do knížky, zadívat na divadlo,
00:35:50 protože nestačí jednou se podívat na obraz
00:35:54 nebo jednou otevřít knížku.
00:35:57 Je nutno se vpít, včíst, vmyslet, vcítit,
00:36:00 to jsou důležitý věci.
00:36:04 Takže Burgund ano.
00:36:14 Pane Chudíku, já bych vás poprosil, jestli byste nám zazpíval.
00:36:18 Šlo by to?
00:36:20 Šlo.
00:36:28 Prosím vás, neříkejte to nikomu,
00:36:31 ale já rozvíjím v mých dvaasedmdesáti letech
00:36:35 jednu zvláštní kariéru.
00:36:37 Já už zpívám samozřejmě slovensky, zpívám maďarsky,
00:36:42 zpívám francouzsky,
00:36:45 teď jsem zpíval jeden šanson na Markíze,
00:36:49 to je nová televizní stanice v Bratislavě,
00:36:54 a s tím šansonem jsem postoupil do druhého kola,
00:37:00 a to už je pro mě něco velkého.
00:37:05 A teď musím nějak improvizovat.
00:37:10 Já jsem se s nimi nedomluvil,
00:37:13 takže dovolte, abych to zkusil sám.
00:37:16 ZPÍVÁ
00:37:18 Keď vyjdem na skálu,
00:37:22 pustím po hore hlas.
00:37:29 Veru ma, dievčatko,
00:37:35 veru ma nespoznaš.
00:37:41 Vtedy sa mi, vtedy,
00:37:47 srdce rozveselí,
00:37:53 keď mi moj kamarád
00:37:59 ponad košial strelí.
00:38:20 Na zdraví.
00:38:29 Dámy a pánové,
00:38:31 končí další pořad Hovorů H z Paláce K
00:38:34 a já jsem rád,
00:38:37 že zrovna vás, pane Chudíku i pane Horníčku,
00:38:40 přicházejí víc než symbolicky pozdravit
00:38:43 budoucí sestřičky ze Střední zdravotnické školy z Mělníka.
00:38:47 Sem s nima.
00:38:49 Sestřičky budeme potřebovat.
00:38:59 Dámy a pánové, v této chvíli se loučíme z Malého sálu
00:39:03 Paláce kultury, Kongresového centra Praha.
00:39:06 Loučíme se s cimbálovou muzikou
00:39:09 Odborného učiliště potravinářského z Hodonína.
00:39:26 A loučíme se i s hlavními protagonisty,
00:39:30 panem Miroslavem Horníčkem a panem Ladislavem Chudíkem.
00:39:36 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Po vzájemné dohodě České televize a Kongresového centra v Praze realizoval režisér a zároveň střihač Pavel Vantuch cyklus pořadů s inteligentním dialogem Miroslava Horníčka a jeho českých i slovenských přátel – Ladislava Chudíka, Jiřího Suchého, Svatopluka Beneše, Radovana Lukavského, Jiřího Sováka, Milana Lasicy, Stelly Zázvorkové, Jiřiny Jiráskové.
* 27. 5. 1924
† 29. 6. 2015
Snad nejznámější slovenský herec starší generace se v Čechách proslavil především rolí charakterního primáře Sovy ze seriálu Nemocnice na kraji města.