Miroslav Horníček tentokrát s hercem Národního divadla Radovanem Lukavským. ### Kamera J. Lebeda. Režie P. Vantuch
00:00:29 Když čtu herecké paměti a vzpomínky,
00:00:32 tak vidím, že jsou dva typy herců.
00:00:35 Jeden už od dětství toužil být hercem,
00:00:38 třeba mistr Eduard Kohout.
00:00:40 Ten šel jako čtyřletý s maminkou z představení Princezny Pampelišky,
00:00:45 zmáčknul jí ruku a povídá: Maminko, já budu hercem.
00:00:49 A jsou zase jiní,
00:00:51 a také to jsou vynikající herci, kteří říkají,
00:00:54 že nic v jejich životě nenaznačovalo,
00:00:56 že by skončili u divadla.
00:00:58 Takže to jsou dva takové prototypy herců.
00:01:01 Jeden od dětství ví, že to chce dělat,
00:01:04 a druhý, který to vůbec netuší.
00:01:06 -Kam patříš ty?
-Já myslím, že někam mezi,
00:01:09 protože já vůbec nejsem ten typ osudově předurčeného herce.
00:01:14 Ani jsem si neodvažoval pomyslet,
00:01:18 že bych u divadla začal, natož skončil.
00:01:24 Ale vždycky jsem věděl, že budu hrát divadlo
00:01:27 a měl jsem chuť hrát divadlo.
00:01:30 Bylo to v rodině. Moje maminka byla ochotnice,
00:01:34 hrála už ve Vídni s českým ochotnickým spolkem,
00:01:38 dokonce hrála s Eduardem Vojanem Maryšu
00:01:42 a byla na to velice hrdá.
00:01:45 Měla dokonce výstřižek z novin, že paní Marie Čačalová
00:01:50 hrála krásně Maryšu s panem Vojanem.
00:01:54 Jestli to můžu tady interpelovat, tak maminka mně říkala:
00:01:58 Víš, když jsme to dohráli,
00:02:01 tak on přišel a takovou mi vlepil pusu,
00:02:04 ale tak byl cítit tabákem...
00:02:08 Takže ten dojem byl takhle kompletní.
00:02:11 Já jsem vlastně šel na jeviště ještě dřív, než jsem se narodil.
00:02:16 Maminka mi řekla, že byla v šestém měsíci,
00:02:21 když se mnou hrála divadlo,
00:02:24 čili když maminka byla v šestém měsíci,
00:02:28 tak já jsem byl v mínus třetím.
00:02:32 Nebo jste byl v šestém měsíci taky.
00:02:35 Ale v maminčiným.
00:02:38 Nicméně maminka to byla,
00:02:40 které mě vedla poprvé na jeviště za ruku,
00:02:44 to mně bylo asi šest let
00:02:46 a bylo to tady v Praze na Vinohradech.
00:02:49 Bylo to u ochotníků a hráli jsme hru Pašeráci
00:02:52 o takové chudé rodině o Vánocích, jak nic nemají
00:02:55 a přijde k nim někdo vymáhat dluh.
00:02:59 Já to vidím dodneška, jak nás maminka vedla,
00:03:03 my jsme čekali za těma kulisama
00:03:06 a takovým tím kolem začali dělat vítr.
00:03:13 Byly tam se mnou dvě moje sestřičky
00:03:15 a maminka nám řekla:
00:03:18 Děcka, včil dělejte, že je vám zima.
00:03:20 Tak nám byla jako zima a bylo to krásný.
00:03:25 A pak jsem měl za úkol sedět v té chudé světničce,
00:03:31 kde byla studená kamna.
00:03:34 Měl jsem takhle sedět pod stolem
00:03:38 a v danou chvíli jsem si měl začít hrát s takovým křeslem,
00:03:42 kde byla vzadu díra.
00:03:44 Na dané znamení jsem měl s tou koudelí vytáhnout poklad,
00:03:50 takovou peněženku,
00:03:54 kde bylo strašně moc peněz a rodina byla zachráněná.
00:03:58 Já jsem tam seděl pod tím stolem
00:04:01 a mezitím se vedly ty dramatické rozhovory,
00:04:04 a na stole nade mnou byla ošatka s jablky.
00:04:07 Já jsem se opatrně rozhlédl
00:04:10 a pak jsem z pod toho stolu takhle sáhl,
00:04:14 vzal jsem si jablko a kousal jsem ho.
00:04:17 A v hledišti se rozlehl smích.
00:04:19 Ti, co hráli tu dramatickou scénu, ti strnuli, co se děje,
00:04:23 čemu se lidi smějou.
00:04:26 A když jsem pochopil, že se smějou mně,
00:04:29 tak jak to u dětí bývá, tak jsem ještě přidal.
00:04:33 Lidi se smáli čím dál víc,
00:04:35 ale to už si mě maminka všimla,
00:04:38 a když jsem hned sahal pro druhý jabko,
00:04:43 tak pochopila, oč jde
00:04:46 a velmi přísně se na mě podívala.
00:04:50 Ale já můžu říct, že jsem tehdy ochutnal něčeho,
00:04:54 co nám dodnes neustále chutná, když se lidi baví,
00:04:58 a co to je, když se na tom jevišti něco povede,
00:05:02 co lidi potěší a rozesměje.
00:05:05 Nicméně nepokládám to za žádný osudový pokyn,
00:05:08 co bych měl potom v životě dělat.
00:05:11 Hrál jsem samozřejmě ochotnicky divadlo,
00:05:15 i ve škole a na gymnáziu a tak dále,
00:05:19 ale neměl jsem nikdy pocit,
00:05:23 že bych měl být hercem.
00:05:26 A jaký jsi měl pocit?
00:05:29 Mně velice brzy vykrystalizovala moje budoucnost,
00:05:33 chtěl jsem být profesorem češtiny,
00:05:37 který dělá se studenty divadlo.
00:05:41 To byl můj ideál, být profesor na gymnáziu.
00:05:44 Proto jsem šel po maturitě na Filozofickou fakultu,
00:05:48 a když ji Němci zavřeli,
00:05:50 tak v Pečkách k nám v noci přišel posel ze stanice
00:05:54 a mamince řekl,
00:05:57 ať její syn přijde ráno v šest hodin na nádraží.
00:06:01 Přišel jsem tam,
00:06:03 byli jsme tam všichni vysokoškoláci,
00:06:06 bylo nás tam asi šest z různých fakult.
00:06:09 Přednosta nás vzal do kanceláře a řekl nám:
00:06:13 Pánové, od této chvíle jste traťoví dělníci,
00:06:16 jste přijati dráhou,
00:06:19 a současně jsem si vás vyžádal od traťmistra
00:06:22 do staniční služby.
00:06:25 Budete tady,
00:06:27 čili v Pečkách od této chvíle není jediný vysokoškolák,
00:06:31 kdyby se po nich pátralo.
00:06:33 Posadil nás v těch kancelářích a povídá:
00:06:37 Práce, kterou vám zadám, je pouze formální,
00:06:41 kdyby někdo přišel, abyste u něčeho seděli.
00:06:45 Jinak předpokládám, že tady budete studovat,
00:06:49 a to tak, že jakmile to s tím Hitlerem vezme špatnej konec
00:06:54 a otevřou vysoké školy,
00:06:57 tak půjdete a budete skládat státnice,
00:07:01 protože náš národ potřebuje inteligenci.
00:07:04 Takže my jsme začali na tom nádraží,
00:07:08 jenomže brzo jsme si uvědomili, že není dobře,
00:07:11 aby ostatní zaměstnanci měli pocit,
00:07:14 že my tam bereme peníze zbůhdarma.
00:07:17 Takže jsme požádali přednostu,
00:07:19 aby nás nějakým způsobem zařadil do skutečného staničního provozu.
00:07:24 Dali nám telegrafní kurz
00:07:27 a stal jsem se zkoušeným drážním telegrafistou.
00:07:31 Mohl bych to dělat i dnes.
00:07:34 Měl jsem krásného přednostu.
00:07:37 Přijel třeba Eduard Kohout, který tehdy dělal ty své monology.
00:07:42 Tak přijel taky do Českého Brodu
00:07:45 a tam s námi chvíli pobyl v té kanceláři.
00:07:48 Pan přednosta už věděl,
00:07:51 že hodlám zkusit přijímačky na konzervatoř,
00:07:54 a když Kohout odešel, tak mně říkal:
00:07:57 Tak jak to s vámi bude? Být či nebýt, toť ta otázka.
00:08:01 A pak měl takovej krásnej patetickej přednes.
00:08:05 A já jsem to skutečně zkusil
00:08:09 a přihlásil jsem se ke zkouškám.
00:08:12 Měl jsem po noční šichtě,
00:08:15 doma jsem nic neřekl, aby nebyli neklidní,
00:08:18 přišel jsem do té Trojanovy ulice
00:08:21 a dělal jsem přijímací zkoušky.
00:08:23 Režisér Salzer, který byl přednostou komise,
00:08:27 mi povídá:
00:08:29 Pane Lukavský, vy jste u dráhy,
00:08:32 tedy vlastně státní zaměstnanec.
00:08:35 Pane Lukavský, vy už jste pod penzí.
00:08:38 Víte, uvažte to, protože my vám nemůžeme zaručit,
00:08:43 kdybyste tuhle školu absolvoval,
00:08:46 že vás nějaké divadlo bude angažovat.
00:08:49 A já mu říkám: Ale já s tím ani nepočítám,
00:08:53 já se chci vrátit na fakultu
00:08:55 a tady bych rád získal nějaké zkušenosti,
00:08:58 abych mohl dělat to divadlo se studenty.
00:09:01 A on říkal: Aha, tak to je něco jiného.
00:09:03 Takže jsem byl přijat, a až později jsem si uvědomil,
00:09:07 že patrně jen proto, že jsem slíbil, že nebudu hercem.
00:09:12 -Takže jakápak fatalita, že?
-Fatalita v tom je,
00:09:16 protože nakonec jím jsi, ať jsi chtěl nebo nechtěl.
00:09:20 Ale přesto jsem byl v té věci velice střízlivý,
00:09:24 protože mě hned na začátku druhého ročníku odvedli do rajchu.
00:09:31 Ale zase musím říct, že i ten fabrikant,
00:09:36 ten Němec, který nás v noci přebíral,
00:09:41 tak se každého ptal, čím je.
00:09:44 Měl tam zámečníky, truhláře, čili řemeslníky,
00:09:49 a když se zeptal mě a já mu řekl, že jsem student,
00:09:52 tak mi povídá: A co vy tady děláte?
00:09:54 Student má studovat.
00:09:56 Já povídám: Byl bych rád, kdybyste to někomu vysvětlil,
00:10:00 já si to taky myslím.
00:10:03 Ale musím říct, že on nebyl členem NSDAP,
00:10:06 byl to velice slušný člověk.
00:10:10 Co já pro vás můžu udělat, ptal se mě,
00:10:13 přece vás nenechám dělat nádeníka.
00:10:17 Nechtěl byste se vyučit strojním zámečníkem?
00:10:21 Takže jsem se vyučil strojním zámečníkem nástrojařem,
00:10:26 udělal jsem tovaryšské zkoušky,
00:10:29 vyrobil jsem nástroj, takové srdce k soustruhu,
00:10:33 kluci mi to poniklovali, bylo to krásné.
00:10:36 Takže já mám papír na telegrafistu, papír na strojního zámečníka,
00:10:42 co se mně mohlo kdy stát, člověče?
00:10:46 A když potom Jaroslav Marvan dostal nabídku
00:10:50 na angažmá do Vinohradského divadla a odcházel od Vlasty Buriana,
00:10:56 tak doktor Haller, který byl ředitelem konzervatoře,
00:11:00 přišel za Vlastou Burianem,
00:11:03 jestli by na to uvolněné místo, poněvadž byla směrná čísla,
00:11:07 nemohl angažovat Radovana Lukavského,
00:11:11 který teď dělá strojního zámečníka v rajchu.
00:11:14 A Vlasta Burian, poněvadž měl smysl pro humor,
00:11:18 tak tam skutečně napsal, že naprosto nutně potřebuje
00:11:24 jako náhradu za Jaroslava Marvana
00:11:28 Radovana Lukavského, který je teď v totálním nasazení,
00:11:32 tak aby mu ho poslali.
00:11:34 A teď pozor. Mně přišla ta kopie
00:11:37 a abych přišel na ten německej pracovní úřad.
00:11:41 A chlapi mi říkali: Ale pozor, žádný prosby.
00:11:45 Ty jdi rovnou k šéfovi partaje a ohlas mu,
00:11:49 že žádáš, aby tě pustili.
00:11:52 A s nikým se nebav a nikoho nepros, musíš žádat.
00:11:57 Tak jsem šel za tím šéfem,
00:12:00 ten chodil v holínkách, měl absolutně studenej ksicht,
00:12:05 a takhle jsme potom všechny ty Němce ve filmech hráli.
00:12:09 A tak jsem mu řekl, že si myslím,
00:12:12 že má být každý zaměstnán podle toho, co umí,
00:12:17 takže já bych jako herec měl být v divadle.
00:12:21 To už jsem si dokonce troufl říct, že jsem herec.
00:12:26 On zvedl telefon a řekl mi, abych šel na pracák.
00:12:30 Já přišel na ten pracák, řekl jsem Lukavský,
00:12:34 a ten vrátný hned: Ja, bitte, běžte do třetího poschodí,
00:12:39 tam že si mám zaklepat na dveře.
00:12:42 Přišel jsem do třetího poschodí,
00:12:45 ten ředitel toho pracáku už stál ve dveřích
00:12:49 a hned mě zval dál.
00:12:51 Já jsem tam vešel
00:12:54 a některé dialogy si člověk pamatuje přesně.
00:12:57 On mi povídá:
00:12:59 Vy máte být angažován do Národního divadla?
00:13:03 Ne do Národního divadla, ale do Divadla Vlasty Buriana.
00:13:09 Aha, Vlasta Burian, kdy chcete odjet?
00:13:13 A já povídám: Ihned.
00:13:16 A skutečně jsem ten papír dostal.
00:13:20 Přátelé, ale to nebylo tím,
00:13:23 že by Vlasta Burian nějakým způsobem kolaboroval,
00:13:27 ale tenkrát byl fantasticky úspěšný film
00:13:32 C. k. polní maršálek.
00:13:34 A pro Němce to byla taková senzace,
00:13:38 že když se řeklo Vlasta Burian, tak se rovnou řehtali.
00:13:42 A já jsem dostal glejt, že mohu odjet z rajchu
00:13:46 a jel jsem do školy.
00:13:49 Přijel jsem do školy k Vlastovi Burianovi,
00:13:53 přišli jsme do divadelní šatny s Pleskotem,
00:13:56 to byl můj spolužák a byl tam už angažován už jako režisér.
00:14:01 Ten se tak na mě dívá a povídá:
00:14:04 Budeme tě muset oblíct.
00:14:08 Já jsem měl takový ty kopřivový šaty,
00:14:11 to bylo to jediný, co člověk měl.
00:14:14 Budeme tě muset taky trochu vykrmit,
00:14:17 abys mohl hrát ty milovníky.
00:14:19 Takový měl fantastický sny.
00:14:22 Nicméně se v tom divadle nehrálo,
00:14:24 šli jsme zase všichni do nějaký pražský fabriky na léčiva.
00:14:29 Až v pětačtyřicátém roce se to všechno zvrátilo,
00:14:34 my jsme se všichni vrátili do školy,
00:14:37 založili jsme Disk,
00:14:41 hráli jsme v Disku
00:14:43 a připravovali jsme se na tu profesionální dráhu.
00:14:49 Já jsem se v tom pětačtyřicátém přihlásil jak na konzervatoř
00:14:54 tak na Filozofickou fakultu
00:14:57 a dokončil jsem obě ty školy,
00:14:59 čili mám absolutorium i z Filozofické fakulty.
00:15:03 Tím se nechválím, já jsem tenkrát chtěl mít pojistku,
00:15:07 protože jsem si říkal, že teď mě to zanáší k divadlu,
00:15:12 ale já můžu za tři roky zjistit, že to není moje povolání,
00:15:17 takže co budu pak dělat?
00:15:19 Když budu mít absolutorium na fakultě,
00:15:23 půjdu, složím si státnici a můžu jít začít učit.
00:15:27 Já už jsem byl u divadla,
00:15:30 Frejka nás angažoval na Vinohradech,
00:15:33 a já jsem ještě celý ten rok toho angažmá
00:15:36 dodělával studia na fakultě.
00:15:39 Takže v té osudovosti jsme každý k něčemu uzpůsoben
00:15:43 a pro něco vybaven.
00:15:45 Ideální by bylo, kdyby každý člověk zjistil,
00:15:49 k čemu je nejlépe právě on uzpůsoben
00:15:52 a to mohl dělat.
00:15:54 Pane Horníčku, kde vy jste vstoupil do budovy některého divadla?
00:15:59 Když jsem byl malý dítě, tak jsem neuměl říkat r.
00:16:04 Já jsem se ještě do první třídy hlásil u zápisu jako Míja Hojníček.
00:16:11 Teprve ve druhé třídě mě dědeček naučil říkat r.
00:16:15 Poprvé jsem byl v divadle loutkovém s maminkou,
00:16:20 což se mi velmi líbilo, byl tam kašpárek a princezna.
00:16:26 Pak tam vešel takovej dědek ošklivej,
00:16:31 a já jsem v tý chvíli propukl v šílený křik
00:16:36 a řval jsem, ať jde dědek pryč.
00:16:39 A protože jsem neuměl říct to r, tak jsem křičel dědek pjyč.
00:16:48 A doteď se bojím, že mi to jednou lidi oplatěj.
00:17:00 Tady to je.
00:17:02 Poslechni, co jsem paní kněžně napsal.
00:17:14 Pomni jenom, že jsem kvočna tvoje,
00:17:17 která má kuřátek osmdesát dvě.
00:17:21 Třicet čtyři v kukance lohovické,
00:17:24 čtyřicet a osm k tomu v bukovické,
00:17:27 tři dni sedím v hnízdě lohovickém
00:17:30 a tři dni ostatní v bukovickém.
00:17:32 Nesmím si odpočinout ani v noci,
00:17:35 musím i příst a často přes půlnoci.
00:17:37 Pane učiteli, myslíte, že vám ta prosba pomůže?
00:17:41 Vždyť by se skála obměkčila, jak důtklivě prosím a žádám.
00:17:45 Jak doufá kuřátko v kvočinku svou,
00:17:48 tak doufám v paní kněžnu milostivou.
00:17:52 Ponížený a poslušný jsem vždy milostivé vrchnosti v čas každý,
00:17:56 Zajíček Josef, ve Lhotě rozený,
00:17:59 v horách Jestřábských má bydlení.
00:18:02 V Bukovici v noci jsem to psal a při tom svou bídu rozvažoval.
00:18:07 Datum jest třicátého června, když měsíček svítil mně do okna.
00:18:20 Prosím tě, jak se jmenovala ta postava v Lucerně?
00:18:24 Vidíš, já jsem si to napsal, kdybych náhodou zapomněl.
00:18:28 Ale naštěstí jsem to tam řekl, Zajíček.
00:18:31 On se mě ještě v šatně ptal,
00:18:34 jak se jmenuje ta postava, co hraje v té Lucerně.
00:18:37 -Ještě v šatně se ptal.
-Ano, vždyť to říkám.
00:18:41 Ale tady jsem si uvědomil, že to bylo zbytečný,
00:18:44 že si sám napovím.
00:18:47 Ale jestli k tomu můžu jenom maličkost,
00:18:50 tak to není moje slavná role.
00:18:52 To je slavná role.
00:18:54 Vždycky jsem měl z těch předchozích inscenací dojem,
00:18:59 a většina lidí taky,
00:19:01 že ten učitelskej jde za tou Haničkou
00:19:06 a že si ji namlouvá.
00:19:10 A když mi režisér Filip volal, že bych měl hrát v Lucerně Zajíčka,
00:19:15 tak jsem mu řekl, že mám dojem, že to musí hrát mladej kluk,
00:19:19 protože přece chodí za tou Haničkou.
00:19:22 A on říká: Moment, vy se mýlíte,
00:19:25 to je stárnoucí učitelský mládenec,
00:19:28 který pořád ne a ne dostat místo,
00:19:31 aby se mohl oženit s tou Dorničkou,
00:19:34 čili to je jiná situace.
00:19:37 Takže takhle jsem k té roli přišel
00:19:40 a jsem rád, že to režisér Filip uvedl na pravou míru.
00:19:47 Jinak rád vidím tu Jarku Obermaierovou.
00:19:51 Já se rád podívám na ty filmy pro pamětníky.
00:19:55 Tuhle jsme seděli se ženou, když pouštěli tady toho Tháma.
00:20:01 A já povídám: To si člověk uvědomí,
00:20:05 co bylo krásnejch děvčat kolem nás,
00:20:08 všechny ty herečky a kolegyně,
00:20:12 a snad jsme si toho ani tenkrát nevážili,
00:20:15 že jsou tak pěkný.
00:20:17 Teď už si toho začnu vážit.
00:20:20 To je to strašný na tom stárnutí.
00:20:23 To jednou někdo řekl, že mladej dvacetiletej kluk
00:20:27 má okruh žen od šestnácti do dvaceti let.
00:20:31 Jenomže ve třiceti je ten okruh třeba od šestnácti do osmadvaceti.
00:20:36 A v padesáti je ještě větší.
00:20:39 Ten okruh se rozšiřuje, a my vadnem.
00:20:46 A jsme u první role. Bylo to Malajském šípu?
00:20:50 Ne. Na ty Vinohrady nás vzal režisér Frejka,
00:20:55 vzal nás čtyři rovnou z Disku.
00:20:59 Museli jsme hostovat, hrál se Théseus mořeplavec
00:21:04 a my hráli družinu těch plavců, já hrál sedmého plavce.
00:21:08 Text si ani nepamatuju, že bych tam nějaký měl,
00:21:12 jenom vím, že režisér Frejka dal každému nějaký úkol,
00:21:16 že bych si mohl třeba okusovat nehty,
00:21:20 tak to jsem sehrál.
00:21:25 A sezónu jsem začal tím,
00:21:30 že mně volali na dovolenou,
00:21:33 abych udělal záskok za Míru Homolu ve hře Benátská vdovička
00:21:39 nebo Zpívající Benátky,
00:21:43 ano, Zpívající Benátky se to jmenovalo.
00:21:47 A tam jsem měl milostnou scénu s Mařenkou Rosůlkovou,
00:21:51 tím jsem vlastně začal už jako profesionál.
00:21:56 Ten text jsem do sebe nahustil
00:22:00 a ještě se tam probíhalo takovými písmeny,
00:22:03 takže jsem byl z toho dost zmatenej.
00:22:06 A když jsem nakonec dospěl k tomu vrcholnému momentu,
00:22:10 že jsem tu Mařenku Rosůlkovou držel takhle na ruce
00:22:14 a ona mi spočinula na té pravici a dívala se na mě,
00:22:18 tak já jsem měl promluvit, ale já nevěděl, co mám říct.
00:22:23 A teď jsme stáli, a já nic.
00:22:25 Nápověda na mě syčela: Má-li někdo něco udělat...
00:22:29 A to jsou zlomky vteřiny, kdy mě napadalo,
00:22:33 že mi tam žádná věta takhle nezačíná.
00:22:36 A Mařenka Rosůlková jen tak pootevřela ty oči,
00:22:40 dala mi tu nápovědu a hned jsme jeli dál.
00:22:47 A potom jsem měl už skutečnou roli v tom Malajském šípu,
00:22:52 to je zvláštní, že sis na to ty vzpomněl.
00:22:56 Režisér Pleskot nás tam obsadil
00:23:00 a já jsem tam měl hrát takového podivína.
00:23:06 -V krčmě.
-Ne, kdepak,
00:23:09 napřed jsem měl hrát takového podivína v přístavu,
00:23:14 byla to taková zajímavá psychologická studie.
00:23:18 My jsme to začali zkoušet
00:23:21 a tam hrál se mnou Jirka Těšík,
00:23:24 to byl můj spolužák.
00:23:27 A režisér Pleskot za mnou přišel a povídá mi:
00:23:30 Podívej se, oni tady o tom Těšíkovi mají nějaké pochybnosti,
00:23:35 bylo by dobře, kdyby sis s ním tu roli vyměnil,
00:23:38 aby on ukázal, že opravdu umí.
00:23:40 Takže jsem si s ním vyměnil roli,
00:23:43 on ji zahrál znamenitě,
00:23:46 a já místo něj dostal roli jiného chlapíka.
00:23:49 Ta scéna se odehrávala v hospodě,
00:23:52 a když se otevře opona, tak aby tam nebyl jen šenkýř,
00:23:56 je tam taky štamgast, který sedí a čte noviny.
00:24:00 Tak to byla moje role.
00:24:02 Seděl jsem a četl jsem noviny.
00:24:05 A pak ovšem došlo k tomu,
00:24:07 že přišel Marvan a Hilmar, začali se bavit,
00:24:11 najednou dostali chuť hrát mariáš,
00:24:14 tak na mě volali, jestli bych nechtěl hrát třetího,
00:24:17 a já jsem řekl, že ano.
00:24:19 A pak jsem zase jen seděl
00:24:22 a jen jsem odevzdával karty nebo bral štychy,
00:24:25 to bylo celé.
00:24:27 Ale mám s tím spojenou jednu opravdu krásnou vzpomínku
00:24:31 na Jaroslava Marvana a na situace v divadle.
00:24:34 Já jednou při té repríze, když jsem bral ten štych,
00:24:39 tak jsem se zasmál a při tom jsem tak zahýkal,
00:24:44 že se lidi v hledišti zasmáli.
00:24:48 Pak jsme šli z jeviště
00:24:51 a tam stál jeden ten lídr toho divadla a říkal mi:
00:24:55 Pane kolego, jste na scéně s prvním komikem tohoto divadla
00:25:00 s Jaroslavem Marvanem.
00:25:04 A je na něm, aby sklízel úspěch u obecenstva.
00:25:08 Když vy budete vzbuzovat smích, on s vámi nebude mluvit,
00:25:12 dejte si na to pozor.
00:25:14 Tak jsem se při příští repríze
00:25:17 zase choval tiše jako vždycky předtím,
00:25:20 jdeme z jeviště a Marvan mi povídá:
00:25:23 Proč jsi tam neudělat tamto jako posledně?
00:25:26 Já jsem se bál, pane Marvane, že to třeba není vhodný.
00:25:30 A Marvan povídá: Neblázni, člověče,
00:25:32 když se lidi smějou, to je vždycky fajn,
00:25:35 tak to, prosím tě, příště zase udělej.
00:25:38 A já jsem viděl ten rozdíl
00:25:40 mezi tím posuzováním takových těch příkrých profesionálů
00:25:44 a tím živým vztahem vynikajícího herce k začátečníkům.
00:25:49 Ten Marvan k nám měl skutečně krásný vztah.
00:25:52 Tohle se týká i Jana Wericha, o kterém taky čtu nebo slýchám,
00:25:57 že bránil ostatním hercům v komice nebo v úspěchu.
00:26:02 Není to pravda, naopak,
00:26:05 on mně radil, co mám jak udělat,
00:26:08 a když jsem měl úspěch, tak mi říkal, abych to opakoval.
00:26:12 To byl jeden z těch, kteří své herce vedli k tomu,
00:26:16 aby měli ten smích v hledišti a aby měli úspěch.
00:26:19 A ne, že jim bránil.
00:26:22 Ano, to byla vlastnost velkých herců vždycky.
00:26:25 -Ano, já taky nikomu nebráním.
-Děkuju ti.
00:26:37 PÍSEŇ
00:26:40 Když padne opona a světlo v sále hasne,
00:26:45 herci si omyjí nalíčenou tvář.
00:26:50 Šatnářka počítá z krabičky všechny své drobné
00:26:54 a skřítek na pódiu otvírá snář.
00:27:01 A skřítek na pódiu otvírá snář.
00:27:06 Kde jsou mí přátelé a kde zlatá muška,
00:27:11 ani ta potvora pro štěstí už tady nelétá.
00:27:17 Jak se tak koukám, vidím, je to fuška,
00:27:21 hrát na plný pecky Hamleta.
00:27:28 Hrát na plný pecky Hamleta.
00:27:53 Dnes už se nehraje to, co dřív se hrálo,
00:27:58 a ani publikum tak vřele netleská.
00:28:03 Prosím tě, človíčku,
00:28:06 napiš něco, co by zabralo,
00:28:09 a může to být drama či groteska.
00:28:14 A může to být drama či groteska.
00:28:18 Na tvou hru proklatě čekáme, človíčku rozmilý,
00:28:23 znič všechna líčidla a objev pravou tvář.
00:28:29 Vždyť nejšpinavější jsou ti, co ruce si umyli,
00:28:33 a skřítek na pódiu zavírá snář.
00:28:40 Jen skřítek na pódiu zavírá snář.
00:28:57 Já bych se zeptal pana Horníčka.
00:29:00 Já vím, že vy nemáte herecké vzdělání,
00:29:03 ale i přesto jste byl absolventem JAMU.
00:29:05 Jak to tenkrát bylo?
00:29:08 To by měl mluvit on, on je profesor.
00:29:11 Počkej, ale ne na JAMU.
00:29:16 To byla taková epizoda v mém životě.
00:29:19 To byla taková divácká soutěž,
00:29:22 kde si diváci mohli říct nějaké přání
00:29:25 a televize jim to splnila.
00:29:28 A nějakej divák vyslovil přání, že ten Horníček pořád říká,
00:29:32 že nemá žádnou hereckou školu,
00:29:35 že je samouk, což je na něm vidět,
00:29:37 tak jestlipak by dneska udělal zkoušku na JAMU,
00:29:41 tedy na brněnskou Akademii múzických umění.
00:29:44 Televize to vzala vážně,
00:29:47 pozvali mě do Brna a celý den jsme to točili,
00:29:50 jak já dělám přijímací zkoušku na JAMU.
00:29:53 To už jsem byl starej chlap, už nevím, kterej rok to byl,
00:29:57 ale sranda to byla, naprostá sranda.
00:29:59 Já jsem hrál Romea a v hrobce jsem měl řeč.
00:30:04 Sedl jsem si na takovej katafalk
00:30:07 a oni na mě volali z hlediště: Pozor, tam leží mrtvá Julie.
00:30:11 A takový kraviny jsme tam dělali celej den,
00:30:15 natočili jsme to,
00:30:17 a pak z toho dokonce kus v televizi běžel.
00:30:20 Večer se sešla ta komise,
00:30:23 skutečná komise Janáčkovy Akademie múzických umění,
00:30:26 byla tam paní Helena Kružíková, Lakomý a tihle brněnští herci,
00:30:31 a oznámili mi, že na základě této zkoušky
00:30:34 se nemohu stát žákem jejich školy.
00:30:38 A já jsem jim na to řek: Pardon, to je omyl,
00:30:42 já tu přijímačku dělal na profesora.
00:30:47 Počkejte, to není pointa, ještě ne.
00:30:52 Tenhle blbej fór jsem jim nabídnul
00:30:55 a říkal jsem si, že to odmítnou.
00:30:58 A oni řekli, že jo. A pak to hnali dál,
00:31:03 nabídli mně to místo a já dva roky učil na JAMU.
00:31:09 Vymysleli mi takovej obor improvizace na jevišti
00:31:14 a dodneška mně ten rošťák Bartoška říká pane profesore.
00:31:19 A já mu vždycky říkám:
00:31:21 Bartoško, vy máte jediný štěstí, že jste tak velkej.
00:31:25 Já bych musel vyskočit, abych vám dal facku.
00:31:28 A on na to říká, že má ode mě podpis v indexu
00:31:31 jako od profesora JAMU.
00:31:33 -A takových je víc.
-Já byl u přijímacích zkoušek,
00:31:36 když támhle Svitáček dělal zkoušky na FAMU.
00:31:39 To mě pozvali k přijímacím zkouškám
00:31:42 a já jsem řekl, že přijdu, ale jenom jako host,
00:31:45 že chci jenom vědět, jak to chodí.
00:31:48 A můžu říct, že jsem tam viděl,
00:31:50 jak různí pedagogové, profesoři a režiséři
00:31:53 kladou otázky těm vyslýchaným,
00:31:56 nebo náhle někdo otevřel výtvarnou knihu
00:32:02 a zeptal se, kdo tohle namaloval,
00:32:06 a pak za to dávali různé body.
00:32:11 A když to skončilo, tak jim povídám:
00:32:14 Vážení, už mě nezvěte na ty přijímací zkoušky,
00:32:19 protože bych si netroufl o čemkoli rozhodovat.
00:32:22 Já nevím, podle čeho se pozná talent na filmového režiséra,
00:32:27 a jestli vám smím něco říct,
00:32:30 bojím se, že kdyby kdokoli z nás seděl na té židli toho kandidáta
00:32:35 a my ostatní ho zkoušeli, jestli on ví, co vím já,
00:32:42 protože každý z nás něco ví.
00:32:46 Ta suma je dost pozoruhodná,
00:32:49 ale my ji chceme objevit v tom malém mozku,
00:32:53 který sem přijde, aniž tuší, co všechno ho čeká.
00:32:57 A myslím, že sotva kdo z nás
00:32:59 by udělal přijímací zkoušky pro žáka na tuhle školu,
00:33:03 ale profesoři jsme tu všichni.
00:33:06 Takhle se stýkají ty zkušenosti v tom závěrečném vyznění.
00:33:10 Vy jste velkým milovníkem poezie.
00:33:13 Mohl byste nám tady něco zarecitovat?
00:33:16 Třeba o víně, Radovane. Nebo nad vínem.
00:33:20 Na závěr u takové besedy
00:33:24 nebo při takových rozhovorech při víně
00:33:27 mě někdy napadají takové krásné humorné verše,
00:33:31 které třeba psal Emanuel Frynta.
00:33:34 Já tady mám dokonce i některé věci s sebou,
00:33:39 takže bych to třeba zkusil.
00:33:43 Já si strašně vážím toho člověka, který věděl, že umírá,
00:33:48 že má dva roky života před sebou,
00:33:51 a těch dvou let využil k tomu,
00:33:53 že napsal ty nejpůvabnější humorné verše
00:33:57 jaké jsem četl.
00:33:59 A od té doby velice rád některé recituji.
00:34:04 Já vám jenom na ukázku řeknu třeba tuhle:
00:34:08 Ančičky.
00:34:11 Šlo cestou deset Ančiček
00:34:14 a potkal je pan Vaníček.
00:34:17 I dal si palce za kšandy, co je to tady za Andy?
00:34:21 Prachsakra, to je Andulek,
00:34:23 až jsem se, na mou pravdu, lek.
00:34:26 A brunátný jak pomeranč pelášil honem od těch Anč.
00:34:30 A ještě doma u branky pořád myslel na Anky,
00:34:34 jak tam ten vítr přes lán dul
00:34:38 a opíral se do Andul.
00:34:41 A tím ten příběh s Annami je zaplaťpánbůh za námi.
00:34:55 Je tady toho víc,
00:34:58 ale mně se ještě líbí třeba Topič.
00:35:03 Vážení, čtu váš inzerát v Poslovi od Botiče,
00:35:08 a doopravdy tuze rád bych k vám šel za topiče.
00:35:13 Topím už pětatřicet let spolehlivě a hbitě,
00:35:18 nastoupit mohu třebas hned, dokonce okamžitě.
00:35:22 Věřím, že budu zajisté posilou pro váš podnik.
00:35:27 Máte-li zájem, napište. Topení zdar, váš vodník.
00:35:41 Pak se mi velice líbí jedna kratičká.
00:35:44 Vrabčáci.
00:35:47 Vrabčáci byli zvědaví, co všechno o nich věda ví.
00:35:53 I letěli to vyzvědět až do akademie věd.
00:35:59 A od té doby věda ví, že vrabčáci jsou zvědaví.
00:36:11 A pak je tady něco, co se tak trochu týká i nás,
00:36:14 i toho tématu, které už jsme načali.
00:36:17 Červotoč.
00:36:19 Mluvil jsem tuhle s červotočem,
00:36:23 jenže už nevím přesně, o čem.
00:36:28 A taky přesně nevím, proč,
00:36:32 a byl to vůbec červotoč?
00:36:43 A na stejné téma:
00:36:45 Pan Soukal.
00:36:47 Když tuhle k nám přišel pan Soukal,
00:36:50 tak pořád se po mně tak divně koukal.
00:36:56 Já Soukale sem, a Soukale tam,
00:37:00 a on to byl zatím pan Vácha.
00:37:07 Je tu mnoho rozkošných básniček,
00:37:12 snad vám přečtu jednu takovou závěrečnou.
00:37:15 Život je pes.
00:37:18 To každý ví, a nemusí být profesor,
00:37:23 život je pes,
00:37:25 a pro nás lidi je pes už dávno známý tvor.
00:37:30 Život je pes,
00:37:33 a už to samo kdekoho časem poleká.
00:37:37 Život je pes,
00:37:39 a pes, jak známo, je věrný přítel člověka.
00:37:46 Život je pes a zuby cení,
00:37:49 a usmívá se po očku,
00:37:52 život je pes
00:37:54 a proto není, rozhodně není pro kočku.
00:38:09 Dovol, abych přidal svou oblíbenou.
00:38:12 Upozorňuju, že je krátká, takže nemusíte tahat nože z kapes.
00:38:18 Oldřich Mikulášek, brněnský básník, má krásné verše.
00:38:24 Na stráni vinice
00:38:26 ve svitu měsíce
00:38:29 tančili tři zajíce.
00:38:32 A koroptev, ten tančil nejvíce.
00:38:45 Dámy a pánové,
00:38:47 v tuto chvíli končí další pokračování
00:38:50 Hovorů H z Paláce K.
00:38:52 Děkujeme za krásnou návštěvu
00:38:55 panu Horníčkovi a panu Radovanu Lukavskému.
00:39:03 Děkuji.
00:39:16 Děkuji ti za pozvání a za trpělivost.
00:39:22 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Po vzájemné dohodě České televize a Kongresového centra v Praze realizoval režisér a zároveň střihač Pavel Vantuch cyklus pořadů s inteligentním dialogem Miroslava Horníčka a jeho českých i slovenských přátel – Ladislava Chudíka, Jiřího Suchého, Svatopluka Beneše, Radovana Lukavského, Jiřího Sováka, Milana Lasicy, Stelly Zázvorkové, Jiřiny Jiráskové.
