Hostem Miroslava Horníčka je tentokrát legendární filmový herec Svatopluk Beneš. ### Režie P. Vantuch
00:00:03 ZPÍVAJÍ
00:01:25 Přátelé, já děkuji dívkám a pánům z Velkého Meziříčí
00:01:31 a začínám tento hovor tím,
00:01:35 že člověk potkává různé kolegy,
00:01:40 nadkolegy, podkolegy a příkolegy,
00:01:45 a někdy potkává legendy.
00:01:50 Díky tomu, že jsem byl v různých divadlech,
00:01:54 tak jsem v životě potkal řadu legend.
00:01:58 Z jednou z nich jsem se nikdy na jevišti nepotkal,
00:02:04 ale potkáváme se osobně,
00:02:08 a je to kolega Svatopluk Beneš.
00:02:32 Vemte místo, jako doma.
00:02:35 Ten je mi povědomý.
00:02:38 No jo, to nám všem.
00:02:41 Sváťo, já vás tady vítám
00:02:45 a mám takovou první a blbou otázku.
00:02:49 Já nemám jiné otázky než blbé.
00:02:52 Já zase odpovědi.
00:02:56 Prosím vás, kdy vy jste poprvé v životě zatoužil po divadle?
00:03:02 To se skoro stydím říct,
00:03:04 protože to byla naprostá pošetilost mladého chlapce,
00:03:09 čili pitomost hloupého kluka,
00:03:11 protože mně bylo asi třináct let.
00:03:16 Já jsem chodil hodně do biografu,
00:03:20 a protože jsem byl veliký
00:03:22 a takhle jsem narost už dost brzo v dětství,
00:03:26 tak mě tam pouštěli, i když to bylo mládeži nepřístupno.
00:03:30 A učarovaly mně především filmy české,
00:03:35 české filmy, které už mluvily.
00:03:40 A jeden z takových osudných filmů byl pro mě film Muži v ofsajdu.
00:03:46 Tam byl takový tým borců,
00:03:50 skvělých komiků, jako byl třeba Plachta, Fiala,
00:03:57 myslím, že tam byl i Pištěk a tak dále.
00:04:05 Prostě to byli velice slavní a populární herci
00:04:10 už v němém filmu,
00:04:13 a protože to byli skuteční herci a byli schopní mluvit,
00:04:18 tak se dostali i do mluveného filmu.
00:04:20 A když jsem viděl tenhle film,
00:04:23 tak jsem prostě strašně zatoužil na tom plátně být.
00:04:29 Ale strašně, to byla choroba, to byla nemoc, to nebylo normální.
00:04:34 A taky to byla nejen pošetilost, ale pitomost,
00:04:38 ale to se člověk dozví až později.
00:04:41 Čili když vy jste šel k filmu,
00:04:44 tak jste toužil být spíš komikem?
00:04:47 Ano, to je přesně to, a to se mi nepodařilo.
00:04:53 Já jsem toužil po Burianovi.
00:04:57 Představte si, já jsem do toho Buriana byl tak zamilovanej,
00:05:02 že jsem ho bezvadně uměl napodobit už i v těch letech,
00:05:06 ale nikdy jsem ho nepotkal,
00:05:08 ani na chodbě na Barrandově jsem ho nikdy nepotkal,
00:05:12 nikdy jsme se neseznámili.
00:05:15 A něco podobného, ačkoli později se to napravilo,
00:05:20 se mi stalo s Werichem.
00:05:22 Voskovec a Werich, to byli kouzelníci,
00:05:25 kteří mládež totálně získali,
00:05:28 a to Osvobozené divadlo, to mělo na mě ďábelský vliv.
00:05:38 Já jsem jednou ujel z Roudnice,
00:05:42 protože tatínek byl traťmistr a měli jsme volné lístky.
00:05:47 To datum mám dokonce někde zapsané,
00:05:51 kdy jsem ujel do divadla do Prahy
00:05:55 na večerní představení Césara.
00:05:58 Samozřejmě jsem se pak vymlouval, že jsme s klukama někde courali,
00:06:03 protože jsem přijel domů až v půl jedný,
00:06:06 zkrátka tajil jsem to.
00:06:08 Ale nakonec jsem se musel rozhodnout pro ten čin,
00:06:13 vždyť já byl na gymnáziu
00:06:16 a byl jsem žák zřejmě zbytečný.
00:06:19 Bylo to nedobré,
00:06:22 a já myslím, že profesoři byli nakonec velmi rádi,
00:06:26 že to syn takhle sám vyřešil,
00:06:29 že ho nevzali z toho gymnázia rodiče.
00:06:32 Já jsem to prostě doma neřekl,
00:06:35 že jsem dělal zkoušku na konzervatoř,
00:06:39 kde mně ovšem dali takovou podmínku.
00:06:43 Řekli mi, že takovej mladej patnáctiletej cápek
00:06:47 nemá ještě na konzervatoři co dělat,
00:06:50 až tak od sedmnácti či osmnácti let.
00:06:53 Ale představte si, že jsem měl takový štěstí,
00:06:57 že jsem si podal žádost na ministerstvo školství
00:07:01 a oni mně ji kladně vyřídili,
00:07:04 prostě šlo všechno jako po drátku.
00:07:06 Ale nevyřídil mně to otec, který tím strašně trpěl,
00:07:10 protože na takovém městě jako byla Roudnice
00:07:13 patřil traťmistr k takové střední vrstvě,
00:07:17 a co tomu lidi řeknou,
00:07:19 že jeho kluk utek ke komediantům?
00:07:22 Co to je za rodiče, že jo?
00:07:25 Až když jsem se ocitnul v prvním filmu
00:07:29 a když to běželo v Roudnici,
00:07:31 a teď tam byl tenhle Pištěk,
00:07:33 všichni tihle herci a já mezi nima,
00:07:36 ta Ferbasová a ten kluk z Roudnice,
00:07:38 tak bylo vše odpuštěno.
00:07:41 To je zajímavý, že vy jste toužil po těch komických rolích v mládí.
00:07:47 Já si vždycky myslím,
00:07:49 že mladý herec, který jde k divadlu,
00:07:52 tak že každý touží hrát Hamleta.
00:07:54 Teď mluvím za sebe.
00:07:57 Já když jsem šel k divadlu, tak jsem věděl o Hamletovi všecko.
00:08:02 Já nic.
00:08:04 Blahopřeju. Já všecko.
00:08:06 Říkal jsem si: Krucifix, ten kluk je mně tak blízkej,
00:08:10 já bych ho moh hrát.
00:08:12 Ale první role, kterou jsem získal v plzeňském divadle,
00:08:16 byl první rekrut v Maryše,
00:08:18 a ten, jestli to víte, má jednu větu v celý hře.
00:08:22 Když se Francek pokouší rozloučit se s Maryšou
00:08:25 před odchodem na vojnu,
00:08:28 starej Lízal mu zamkne vrata statku
00:08:30 a Francek ty vrata vyvrací,
00:08:33 tak já jako první rekrut jsem řval:
00:08:36 Francku, vyraz dveří!
00:08:39 A to byla moje jediná věta v první roli,
00:08:41 ale lidi v hledišti říkali:
00:08:44 Kdo je ten kluk? Proč nehraje Hamleta?
00:08:47 Já jsem vždycky chtěl hrát vážný role,
00:08:51 ale vždycky jsem skončil v humoru,
00:08:54 kdežto vy jste začínal humorem, to je zajímavý.
00:08:57 To se nedá říct, že začínal. Já jsem měl touhu po humoru.
00:09:01 Já jsem sice potom hodně hrál v konverzačních hrách,
00:09:05 což byly i veselohry,
00:09:07 ale ono to bylo spojený s těma milovnickejma rolema.
00:09:11 Jen jsem trochu dospěl, už hledali ženskou,
00:09:14 kterou mohli vedle mě jako partnerku postavit,
00:09:17 protože já jsem byl furt jako dítě,
00:09:19 tak s kým já jsem moh hrát?
00:09:21 Všecky ty dámy byly starší.
00:09:24 Poprvé jsem hrál na angažmá ve Vinohradském divadle
00:09:28 s Marií Glázrovou v Létě,
00:09:33 myslím ve hře Léto.
00:09:36 Já tam hrál Skalníka. Vy taky?
00:09:39 -Ano.
-Já v Plzni.
00:09:41 Já tady na Vinohradech,
00:09:44 a tam jsem měl překrásnou Stázu,
00:09:47 do té jsem se okamžitě zamiloval.
00:09:50 To byla taková inspirace, že se to nedalo zahrát špatně.
00:09:55 Pane Beneši, mě by zajímalo,
00:09:57 která z vašich partnerek byla nejlepší jako filmová milenka.
00:10:04 Mně bylo jednadvacet let,
00:10:07 a v takovém mladém věku každé to partnerství
00:10:11 přinášelo s sebou vždycky takové jiskření.
00:10:16 Ono to začalo jiskřit,
00:10:19 ale spíš ode mě tam, víte?
00:10:21 Spíš ode mě tam,
00:10:24 protože jsem ještě byl velice mladý.
00:10:27 Ale pravda je, že jedna partnerka
00:10:31 mě prostě pořádně zavedla do té filmové společnosti
00:10:36 a udělala ze mě trochu mužskýho, tak, jaký má mužský být,
00:10:41 že jsem přestal být v rozpacích před svými partnerkami.
00:10:47 Když už jsem si zvolil tohle řemeslo,
00:10:51 a ono mně zahrálo na jinou strunu než na tu komiku,
00:10:57 kterou jsem si původně vybral,
00:11:00 tak jsem se musel rychle přičiňovat,
00:11:03 aby mě nevyhodili z toho filmu dřív,
00:11:06 než opravdu pořádně začnu.
00:11:08 To by bylo stručně k těm partnerkám.
00:11:11 Ale s Gollovou jsem například hrál velice často,
00:11:14 protože jsme byli spolu v jednom angažmá,
00:11:17 ale jenom jednou ve filmu, v Pohádce máje.
00:11:20 Víc jsme se ve filmu nesešli.
00:11:23 To byly všecko takový náhody.
00:11:26 Sváťo, když už jmenujete Pohádku máje,
00:11:30 to byl pro mě fantastickej diváckej zážitek.
00:11:34 Ale musím se přiznat, jelikož jsem mužskej,
00:11:39 a dokonce tvrdím, že normální mužskej,
00:11:44 tak ta Nataša se mně líbila víc.
00:11:48 No jistě, mně taky.
00:11:52 Když tam říká, že je víla, ježíšmarjá, to bylo krásný...
00:11:56 Já su víla, ano...
00:12:00 My jsme byli vybráni jako partneři,
00:12:04 kteří se fyzicky k sobě hodili.
00:12:07 Nataša byla o hezkých pár let starší,
00:12:10 to už dneska není žádné tajemství,
00:12:14 ale ona měla tak fantastický osobní půvab,
00:12:18 že to vůbec nevadilo, naopak.
00:12:21 A navíc byla zkušená herečka,
00:12:25 a co já jsem do tý doby zahrál?
00:12:28 Dohromady nic, dva filmy.
00:12:30 A pak jsem najednou dostal jako první partnerku Lídu Baarovou,
00:12:36 tak co myslíte, že jsem s ním mohl dělat?
00:12:40 Já se k ní styděl přiblížit.
00:12:43 Ona ještě navíc přijela z toho Německa,
00:12:46 to byla tenkrát evropská hvězda, byla po Barkarole,
00:12:51 a teď tahle evropská hvězda dostane mě jako partnera...
00:12:56 Dyť to nebyla maličkost.
00:12:59 Tam byla jedna taková večerní scéna u ní v bytě,
00:13:03 taková impresivně dělaná.
00:13:06 A Krška mi povídá:
00:13:10 Tak tady ji vláčně vezmeš a políbíš ji do dekoltu.
00:13:15 Já se třásl jak osika.
00:13:19 A pak jsem ji vzal a kousnul jsem ji do ramene.
00:13:26 To prostě bylo šílený.
00:13:29 Haló to bylo samozřejmě strašný,
00:13:32 a já jsem se z toho nemoh uklidnit, jak jsem byl rozčílenej.
00:13:36 Nedařilo se mi to, nedařilo,
00:13:39 až se mi to nakonec podařilo, a oni to pak vystřihli.
00:13:45 Ale hned nato si mě Vávra vybral pro Pacientku doktora Hegla
00:13:52 a dostal jsem do náručí Mandlovou, zase takovej kšeft.
00:13:59 To se takhle stupňovalo
00:14:02 a já jsem to pořád nemoh dohonit.
00:14:06 Já jsem si to v civilu cvičil, to jsem zkoušel všechno možný,
00:14:12 ale holt takovýhle esa,
00:14:17 to byly hrozný góly, co já jsem musel chytat.
00:14:24 A pak přišla Matulová a takhle se to pořád otáčelo.
00:14:32 Pane Beneši, já tu otázku radši vezmu zpátky
00:14:36 a zaměřím naši pozornost na jednu z ukázek.
00:14:40 Podívejme se alespoň na část ze Zločinu lorda Savila.
00:14:45 Mám vážné starosti, Hortone.
00:14:47 Doufám, že vaše lordstvo bude tak laskavo
00:14:50 a složí ty starosti na moje bedra.
00:14:52 To bohužel nepůjde. Musím totiž spáchat vraždu.
00:14:56 To je ovšem něco jiného.
00:14:58 Jaký úbor mám vašemu lordstvu k tomu účelu připravit?
00:15:02 To je otázka poněkud předčasná.
00:15:04 Nevím ještě, v jakém prostředí a v kterou denní dobu to provedu.
00:15:09 Cítil bych se velice poctěn,
00:15:11 kdyby se vaše lordstvo o tom poradilo se mnou.
00:15:14 -To mám právě v úmyslu.
-Děkuji vám.
00:15:17 Hortone, nejednou jsem si povšiml, že mě dobře znáte.
00:15:21 -To nemohu zapřít.
-Proto vás zajisté překvapuje,
00:15:24 že se chystám udělat něco tak vulgárního.
00:15:29 Mám pochopitelně hluboký odpor k tomu, co mi bylo uloženo,
00:15:33 ale povinnost je povinnost, Hortone.
00:15:36 Uloženo, vaše lordstvo? Smím se zeptat, kým?
00:15:40 Osudem, Hortone. Nelítostným osudem.
00:15:43 Vepsal mi to do dlaně,
00:15:46 jak jsem se dověděl od jednoho chiromanta.
00:15:49 Ale co slečna Sibyla?
00:15:53 Chápejte mě, kdybych se s ní oženil teď,
00:15:57 dopustil bych se zrady horší, než byla zrada Jidášova.
00:16:01 Ten sňatek se musí odložit.
00:16:05 Ne, nemám právo si Sibylu vzít, dokud nespáchám tu vraždu.
00:16:10 A rozhodlo už vaše lordstvo, koho z tohoto světa sprovodí?
00:16:15 To je právě ten problém, který mě nejvíc trápí.
00:16:19 Kde vzít oběť?
00:16:21 Dovolil bych si navrhnout našeho souseda, lorda Rugbyho.
00:16:25 Vaše lordstvo si jistě vzpomíná, že přímo jemu před nosem
00:16:30 koupil ve starožitnictví tu ebenovou skříňku,
00:16:34 po které vaše lordstvo tolik toužilo.
00:16:39 A pak, nosí tak nevhodné vázanky...
00:16:43 Ne, této příležitosti nesmím využít
00:16:45 k ukojení osobní zášti nebo nechuti.
00:16:48 Vaše lordstvo má pravdu. Dovolte, abych se zastyděl.
00:16:52 Vaše lordstvo si bude muset vybrat někoho,
00:16:55 ke komu nemá pražádný vztah.
00:16:58 Což nějakého náhodného nočního chodce?
00:17:00 I o tom už jsem přemýšlel,
00:17:03 ale co kdybych nešťastnou náhodou zbavil svět osobnosti,
00:17:07 která by mohla vykonat veliké věci pro celé lidstvo,
00:17:10 třeba kuchaře, který by byl schopen vynalézt lahodnou omáčku?
00:17:15 Vaše lordstvo má opět pravdu. Na koho se tedy zaměříte?
00:17:21 Ano, to snad by bylo nejlepší. Snad na osoby,
00:17:25 kterým by vaše lordstvo svým činem přímo prospělo.
00:17:28 Na osoby, které sužuje nějaký neduh.
00:17:32 I to mě už napadlo, Hortone,
00:17:34 a v té souvislosti jsem uvažoval o vás.
00:17:37 Míváte v zimním období rýmu.
00:17:39 Nadšeně rád bych vám byl v této věci k službám,
00:17:43 jenomže se obávám,
00:17:45 že by se potom vaše lordstvo těžko obešlo bez komorníka,
00:17:49 který už zná všechny vaše zvyky a libůstky.
00:17:52 Ovšem, však jsem také okamžitě tu myšlenku pustil z hlavy.
00:17:57 Ale někdo chorý by to měl být, to máte pravdu.
00:18:01 Počkejte, musím se zamyslet nad mými přáteli nebo příbuznými.
00:18:09 Už to mám, Hortone, tetinka Clem.
00:18:14 Lady Clementina Bauchampová, ovšem, vaše lordstvo.
00:18:17 Alespoň ji vaše lordstvo zbaví toho věčného pálení žáhy.
00:18:21 No ovšem, však si zase stěžovala, chudinka.
00:18:25 Smůla ovšem je, smím-li to poznamenat,
00:18:27 že po lady Bauchampové toho vaše lordstvo mnoho nezdědí.
00:18:31 To je naopak štěstí. Aspoň se ve mně neozve výčitka,
00:18:35 že jsem toto vznešené poslání spojil s mrzkým prospěchářstvím.
00:18:39 Vaše lordstvo má opět pravdu. Dovolte, abych se zastyděl.
00:18:52 Pane Beneši, léta ale utíkala
00:18:55 a z mileneckých postů ve filmu se stal post jiný,
00:19:00 a sice charakterní role,
00:19:03 takže ten přerod určitě pro vás něco znamenal.
00:19:06 Ano, to byla tvrdá práce,
00:19:09 protože jsem byl skutečně uzavřen ve škatulce pro milovníky
00:19:13 a žádný režisér, zejména filmový,
00:19:17 mně absolutně nevěřil, že bych mohl hrát něco jiného.
00:19:22 Potom jsem sice už dostal určitou důvěru,
00:19:27 ale ještě pořád to byli milovníci.
00:19:31 Vždyť Miláček od Maupassanta, kterého jsem hrál později,
00:19:35 to taky byl víceméně milovník,
00:19:38 ale to už byl takovej hodně dospělej milovník
00:19:41 a taky velkej podvodník, to už byla charakterní role.
00:19:45 A takhle jsem se přece jenom pomalu přesunul
00:19:48 do těch charakterních rolí.
00:19:51 Ovšem tuto moji určitou proměnu,
00:19:55 která se mně pracně, ale jakž takž zdařila,
00:19:59 tu film nevzal nikdy na vědomí.
00:20:05 Jen výjimečně jsem dostával takové role,
00:20:08 ale už od toho Švejka se celá moje filmová kariéra
00:20:12 pomalu snižovala a potápěla.
00:20:17 Promiňte, Sváťo, že vám skáču do řeči,
00:20:22 ale zrovna včera jsem vás opět sledoval
00:20:26 jako pana prezidenta Masaryka, a to bylo fantastický.
00:20:31 To byl opravdu výkon.
00:20:34 Ano, bylo mně dopřáno
00:20:37 rozloučit se s filmem tímto důstojným způsobem.
00:20:44 Musím říct, že když mě zavolali, abych hrál Masaryka,
00:20:49 tak jsem v tom viděl čertovo kopýtko
00:20:53 a chtěl jsem vidět nejdřív scénář
00:20:57 a teprve potom si o tom promluvit.
00:21:00 Já jsem se bál, jak ten Masaryk bude napsán,
00:21:04 jak bude viděn,
00:21:06 vždyť jsme to tady všechno zažili, že jo...
00:21:10 Ale scénář mě fantasticky překvapil,
00:21:13 protože tam ten Masaryk mluvil text,
00:21:16 který byl Čapkův,
00:21:20 text, který byl v Hovorech, všecko o demokracii
00:21:23 a ty filozofický řeči,
00:21:27 a tak to bylo filmovaný i v těch Topolčiankách,
00:21:31 tak jsem na to samozřejmě přistoupil velice rád,
00:21:35 jenom jsem si říkal, kde viděj tu podobu.
00:21:38 Kde vidí tu podobu?
00:21:41 Možná jméno, Beneš - Masaryk.
00:21:45 Ten režisér mně řekl,
00:21:49 že ho vidí taky takovýho křehkýho,
00:21:54 tak trochu jako jsem já,
00:21:57 že by byl rád, aby ta postava byla věrná,
00:22:02 že nebude dělat bůhvíjakou masku.
00:22:06 Pak k tomu ale stejně došlo,
00:22:08 protože když jsme udělali první pokus,
00:22:11 tak to bylo zajímavý, vypadalo to dost slušně,
00:22:15 až na to, že tomu pořád něco chybělo.
00:22:18 A když jsme koukali na všechny ty fotografie,
00:22:21 tak jsme viděli, že to dělá špatnej cvikr.
00:22:25 My jsme pořád neměli ten cvikr, jako měl ten Masaryk.
00:22:29 Masaryk měl tady takový rovný pérko,
00:22:32 který běhalo v takový trubičce tenounký, milimetrový,
00:22:36 tady to měl rovný, a to mu dělalo ten pohled.
00:22:40 A nikdo to nebyl schopen udělat, vůbec nikdo.
00:22:45 Až režisér potom přišel na to,
00:22:49 že by se zeptal paní doktorky Aničky Masarykový,
00:22:54 jestli náhodou nemá cvikr po dědečkovi.
00:22:59 Štěstí se na nás usmálo,
00:23:03 cvikr měla a samozřejmě nám ho půjčila.
00:23:07 Já jsem z toho byl zase celej ztrémovanej,
00:23:11 jak z těch ženskej na začátku.
00:23:13 Vidíte, jak se to mění, ty hodnoty?
00:23:17 Tak jsem si ten cvikr dal na nos,
00:23:21 a ono to bylo ono.
00:23:25 Jenomže pan prezident Masaryk měl obrácené dioptrie,
00:23:29 tak jsem to hrál v mlze.
00:23:33 Pane Beneši, hrál jste různé aristokraty,
00:23:37 hrál jste lordy, knížata,
00:23:39 a když jste hrál sluhy, tak to byli noblesní sluhové.
00:23:42 To byly krásné úlohy.
00:23:45 Byla vám tato úloha blízká už od dětství nebo od mládí?
00:23:48 Ne, ale maminka o mně vždycky říkala,
00:23:52 že to je ten náš hodnej Svatíček,
00:23:55 ta mě měla ráda
00:23:58 a taky mně nadržovala i při tom maléru,
00:24:02 když jsem se rozhodl pro tu cestu být hercem.
00:24:06 Ale já jsem si už jako dítě vždycky potrpěl na čistotu,
00:24:11 já jsem nikdy nebyl zasviněnej, jak se říká,
00:24:15 a přestože jsem byl kluk,
00:24:18 tak jsem vždycky byl rád dobře oblečenej.
00:24:21 Myslím si, že matka ve mně vycítila
00:24:25 ty sklony líbit se a bejt takovej upravenej.
00:24:33 Nepamatuju se, že by mně říkali, že jsem hezkej chlapeček,
00:24:38 ale myslím si, že to asi tak bylo.
00:24:40 Najednou se mně začali hnusit lidi, kteří se nemejou,
00:24:47 jsou pořád špinaví, jsou sprostý, nevkusný,
00:24:53 a to je celá armáda lidstva, to si neumíte představit.
00:24:59 Co má proti mně? Je tohle možný?
00:25:05 To bychom tu takhle neseděli, Mirečku.
00:25:10 Tak jsem se potom sám to toho prostředí zavedl,
00:25:13 já jsem to měl docela rád,
00:25:16 když jsem přišel do nějaký nóbl šlechtický rodiny.
00:25:23 Já jsem měl dokonce na jedné ze svých dvou svateb
00:25:30 jako ozdobu hostiny Františka Schwarzenberga.
00:25:41 A nikoho menšího.
00:25:44 Já jsem k tomu tíhnul,
00:25:48 byl jsem fajnovka, co to mám pořád popisovat.
00:25:52 Byl jsem fajnovka a zůstalo mně to.
00:25:56 Choval jsem se tak,
00:25:59 jak mi velel můj instinkt a pud a moje nároky.
00:26:09 Sváťo, my máme jednu takovou společnou velkou lásku,
00:26:13 a to je Francie, že ano?
00:26:16 Ano.
00:26:18 Já jsem o tom napsal dvě knížky
00:26:20 a vy jste ji projel se svou paní.
00:26:23 Já jsem měl to štěstí, že jsem tam měl přátele
00:26:26 a na pozvání jsem se tam dostal i v době,
00:26:29 kdy nebylo jednoduché vyjet.
00:26:32 Já jsem se celkem do té Francie dostal dvanáctkrát.
00:26:36 Nejdřív to byla Paříž, tam jsem viděl divadla,
00:26:40 to bylo pro mě prvořadé,
00:26:45 na to jsem byl nevíc zvědavý.
00:26:48 Pak jsem samozřejmě prošel všemi těmi galeriemi
00:26:52 a vůbec celou tou kulturou.
00:26:56 Ale později,
00:26:58 když už jsem se dostal do té země jaksi hlouběji,
00:27:03 tak jsem se tam taky začal koukat po životě.
00:27:07 A když jsme jednou jeli zpátky, tak já povídám:
00:27:12 My pořád jezdíme přes tu Champagne
00:27:16 a my se tady nikdy nezastavíme,
00:27:20 co je to za pitomost, dyť tady jsou takový slavný sklepy.
00:27:26 Tak jsme to jednou udělali.
00:27:30 Když jsme se vraceli domů, tak jsme jeli přes Eperne,
00:27:35 třeba to někdo znáte,
00:27:38 to je srdce Champagne, blízko Remeše.
00:27:42 Ještě s námi jela jedna naše známá,
00:27:47 redaktorka jednoho evropského módního časopisu
00:27:52 a ten časopis byl velmi známý.
00:27:57 Ta redaktorka byla Češka, emigrantka,
00:28:03 a ona nám řekla, že se tam bude legitimovat
00:28:07 a oni nám půjčí ten vláček s nějakou hosteskou.
00:28:15 Zeptali se, jestli to má mluvit francouzsky nebo německy,
00:28:20 my jsme se rozhodli pro němčinu a vyjeli jsme do těch sklepů.
00:28:25 Ale to ani nejsou sklepy, to je totiž hora.
00:28:29 To je ohromná křídová hora.
00:28:33 A do tý hory vjedete
00:28:36 a ty sklepy jsou úplně celý zlatý.
00:28:40 Jak se to tam rosí
00:28:44 a po desetiletí a možná po staletí se tam usazoval ten vápenec,
00:28:50 tak zezlátnul.
00:28:53 A když jsme tam vešli,
00:28:57 tak jsme viděli největší sud na světě,
00:29:01 který byl vyroben na výstavu v Paříži
00:29:04 v jednaosmdesátém roce minulého století
00:29:08 a reprezentoval tam Champagne.
00:29:11 Když vedle toho stál člověk, tak byl takhle mrňavej.
00:29:15 Kolik byste tak mysleli, že se do toho sudu vejde lahví?
00:29:21 Já vás nebudu napínat, to nechci,
00:29:24 protože to byla řečnická otázka.
00:29:26 Tam se vejde dvě stě tisíc lahví,
00:29:30 takový to má obsah.
00:29:33 Oni nám to všecko vykládali, celý ten postup,
00:29:39 co se s těmi lahvemi dělá, jaké mají ročníky,
00:29:44 jaká byla úroda a jak se to odšpuntovává.
00:29:47 Celá ta technika, je poměrně známá lidem,
00:29:50 který něco o vínu vědí,
00:29:53 s tím nebudu obtěžovat.
00:29:55 Když jsme přišli nahoru, tak nás přijal ředitel propagace,
00:30:00 protože jsme tam měli tu redaktorku.
00:30:03 On nás pohostil, nalil nám to šampaňský,
00:30:07 my jsme chvíli popíjeli,
00:30:13 a ona tam je teplota pořád devět stupňů,
00:30:19 stejná v zimě i v létě, to se nehne.
00:30:24 My jsme tam byli tak trochu zchlazený,
00:30:28 ale když jsme vyšli nahoru,
00:30:31 když jsme se dostali z té hory do terénu,
00:30:35 tak do nás začalo pražit slunce,
00:30:39 bylo jednatřicet stupňů ve stínu, tak co vám mám povídat.
00:30:43 A teď se ve mně začalo to šampaňský rozkládat
00:30:47 a já povídám:
00:30:50 Támhle je restaurace, pojďte, musíme to zajíst,
00:30:55 já jsem ožralej, a co budu dělat s tím autem?
00:30:59 Tak jsme s manželkou a s tou dámou šli do restaurace,
00:31:04 tam jsme si něco poručili,
00:31:07 a když se zeptali, co budeme pít,
00:31:11 tak jsem si poručil zase to šampaňský,
00:31:14 protože jsem si vůbec neuvědomil svůj stav.
00:31:18 A když to přinesli, tak žena povídá, že už to nechce,
00:31:22 že jí to leze do hlavy, že si dá sklenici džusu.
00:31:26 Jsi sama proti sobě, povídám jí, a objednal jsem jí džus.
00:31:30 Oni to přinesli, nalili šampaňský, my si ťukli,
00:31:36 k tomu nějaký předkrm,
00:31:39 manželka tam měla provokativně postavený ten džus,
00:31:44 a jak já už jsem začal dělat ty velký shakespearovský gesta,
00:31:50 tak jsem jí plácnul do toho džusu
00:31:54 a ten letěl jako raketa jednomu pánovi rovnou na záda
00:31:58 a celý to sako vzadu mu polil.
00:32:04 Pán byl jak vodník,
00:32:07 teklo mu to jako vodníkovi z fraku.
00:32:10 Prokristapána, povídám,
00:32:13 ale ten pán se vůbec neotočil, nic nevěděl,
00:32:17 seděl u toho stolu a něco zaujatě jedl.
00:32:24 A teď já neumím francouzsky ani blekotnout,
00:32:28 tak jsem vůbec nevěděl, jak se mám omluvit
00:32:31 a co mám dělat,
00:32:33 tak jsem to pořád oddaloval,
00:32:36 až přišel číšník který nám přinesl jídlo.
00:32:39 Jak to zpozoroval, tak úplně zblednul,
00:32:42 odešel jako náměsíčnej a přived šéfa.
00:32:45 Šéf už byl vyzbrojenej utěrkama
00:32:49 a teď tam toho pána začali zezadu mydlit
00:32:53 a ten šéf mu to vysvětloval.
00:32:56 Já jsem ale zapomněl říct,
00:32:59 že jsem tu sklenici stihnul strčit pod stůl,
00:33:03 aby to nebylo na mě.
00:33:05 Ale oni nepátrali po nikom.
00:33:10 Já jsem si oddechl, říkám si zaplaťpánbůh,
00:33:15 ten pán zaplatil a odešel,
00:33:17 sako politý, bylo to příšerný.
00:33:21 Řekl jsem si, že už musíme jet, ale jak já teď pojedu,
00:33:25 vždyť já si ještě musím vyměnit peníze v bance,
00:33:30 abych moh koupit benzín,
00:33:33 dyť já vůbec už nemám na benzín.
00:33:35 Tak jsme šli do banky
00:33:38 a já jsem tam utrh šek na deset dolarů,
00:33:41 abych to vyměnil za franky.
00:33:43 Ten chlap v bance otevřel to okýnko,
00:33:47 a byl to ten člověk, co jsem ho polil.
00:33:51 To bylo příšerný, já šel do mdlob.
00:34:01 A z celýho toho rozčilení jsem ho snad chtěl uplatit,
00:34:06 dal jsem mu ještě druhej šek, aby mi je vyměnil oba,
00:34:10 snad abych se zavděčil,
00:34:12 nebo já nevím, co to bylo za nesmysl.
00:34:15 Vypadnul jsem odtamtud, ale on nic,
00:34:18 vůbec mě nevzal na vědomí a zase se choval neutrálně.
00:34:22 Já jsem vypadnul a povídám: Dámy, dopadlo to dobře,
00:34:25 už jsem venku, tak jedem.
00:34:28 Musíme za každou cenu odsud, než to na mě praskne.
00:34:31 A takový podobný trapasy jsem měl ještě dva, taky s vínem.
00:34:35 Já jsem v životě nebyl v Champagni,
00:34:38 ale byl jsem v jižní Francii
00:34:41 a zažil jsem něco podobnýho jako vy, Sváťo,
00:34:44 ale bylo to v Chateauneuf du Pape.
00:34:47 Já jsem byl poprvé v Chateauneuf du Pape
00:34:50 a protože to víno jsem miloval
00:34:53 a pili jsme ho doma se ženou a se synem,
00:34:56 tak jsem šel do toho největšího vinařskýho závodu
00:34:59 a říkám tomu chlapovi, co tam seděl,
00:35:01 že jsem herec z Československa,
00:35:04 že miluju Chateauneuf du Pape
00:35:06 a že bych si rád nějaké koupil.
00:35:08 Jenomže když já mu to vysvětlil svou francouzštinou,
00:35:12 tak on mně rozuměl bůhvíco,
00:35:14 takže zavolal nějakou dívku, dal jí pokyny,
00:35:18 ona mě vedla,
00:35:20 a tam byly kilometry sudů Chateauneuf du Pape.
00:35:24 Ona přišla k prvnímu,
00:35:27 nalila mi skleničku, já jsem se napil,
00:35:30 ona to tím samým vínem vypláchla, vylila,
00:35:33 a já jsem se málem rozbrečel,
00:35:36 to bylo pro Čecha šestatřicet korun.
00:35:39 Nalila z druhýho sudu, zase vylila, vypláchla,
00:35:44 a já u pátýho sudu povídám: Moment, co slavíme?
00:35:47 A ona říkala: Nic, máte si vybrat ročník.
00:35:51 Aha, to jste neřekla, tak zpátky.
00:35:54 A pak jsem si koupil flašku toho nejlacinějšího.
00:35:58 Oni mně totiž v mé francouzštině rozuměli,
00:36:01 že chci koupit víno pro Československo,
00:36:04 ne pro sebe.
00:36:15 Přátelé, mám dojem, že z Hovorů H se staly Hovory V
00:36:19 a že jsme se provínili pomalu až ke konci.
00:36:22 A já myslím, že pro oba pány i pro vás
00:36:25 máme nachystaný hezký hudební dárek na závěr,
00:36:29 takže poprosím opět naše studenty,
00:36:32 aby nám zazpívali něco, co se k tomuto lahodnému moku hodí.
00:36:37 ZPÍVAJÍ
00:36:39 Už je večer, už zapadá slunéčko.
00:36:48 Za hory, za lesy,
00:36:52 potěšení, kdeže jsi?
00:37:01 Pro tebe mě zabolelo srdéčko.
00:37:12 Za hory, za lesy,
00:37:16 potěšení, kdeže jsi?
00:37:25 Pro tebe mě zabolelo srdéčko.
00:37:38 Už je večer
00:37:41 a už vyšla hvězdička.
00:37:49 Za horú, u hája,
00:37:54 zabili tam šuhaja,
00:38:01 zabili tam panští drábi Janíčka.
00:38:14 Za horú, u hája,
00:38:19 zabili tam šuhaja.
00:38:29 Zabili tam panští drábi Janíčka.
00:38:55 Dámy a pánové,
00:38:58 končí další pokračování Hovorů H z Paláce K.
00:39:01 My děkujeme hlavním aktérům,
00:39:04 panu Svatopluku Benešovi
00:39:06 a panu Miroslavu Horníčkovi.
00:39:13 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Po vzájemné dohodě České televize a Kongresového centra v Praze realizoval režisér a zároveň střihač Pavel Vantuch cyklus pořadů s inteligentním dialogem Miroslava Horníčka a jeho českých i slovenských přátel – Ladislava Chudíka, Jiřího Suchého, Svatopluka Beneše, Radovana Lukavského, Jiřího Sováka, Milana Lasicy, Stelly Zázvorkové, Jiřiny Jiráskové.