00:00:44 Když jsem přijela v 89.,
tak jsem si uvědomila,
00:00:47 že bych si přála mít svoji budovou,
kde bych ukázala to,
00:00:52 co tady bylo
od 65. do 85.
00:00:57 Tady je nádherná koule Libenského,
skláře. Skutečně krásná koule.
00:01:06 Když výtvarníci žili
v hrozném ponížení, nic nesměli,
00:01:09 nikdo je nesměl kupovat,
nikdo nesměl vystavovat
00:01:12 a já jsem je mohla kupovat,
protože jsem to platila v dolarech.
00:01:16 Mohla jsem si vybírat
opravdu to nejlepší.
00:01:22 Tady je asi 100 z keramiky.
Já to nedovedu otevřít.
00:01:39 Víte, já jsem byla
šťastný člověk tím,
00:01:41 že jsem nikdy netoužila po ničem,
co jsem vnitřně necítila,
00:01:44 že si nemůžu dovolit.
00:01:47 Já jsem si mohla všechno dovolit,
co jsem chtěla, všechno.
00:01:51 Nebylo nic,
co jsem si nemohla koupit.
00:01:53 Kožich? Kup si ho.
Jeď do Paříže, jeď, chceš-li.
00:01:55 To všechno jsem si mohla dovolit.
00:01:58 Ale já jsem třeba netoužila
po briliantech a tak.
00:02:02 Já jsem po ničem netoužila,
co jsem necítila,
00:02:06 že si můžu dovolit.
00:02:14 Poslyšte, tahle paní přišla.
S tou jsme chodily do obecné školy?
00:02:17 Ano, chodily a v 29. roce
jsme spolu strávily prázdniny
00:02:22 a od té doby si občas píšeme.
00:02:24 Ale od těch prázdnin
jsme se neviděly.
00:02:27 -Byly jsme 9-leté holčičky.
-70 roků jsme se neviděly.
00:02:30 Meda měly silné copy, krásné
a byla to veliká frajerka. A je.
00:02:34 Já jsem byla frajerka tenkrát?
00:02:42 Můj tatínek byl sládek
a ředitel pivovaru v Zákupech.
00:02:47 Byl úředník,
čili asi rodiče velmi šetřili.
00:02:51 Můj tatínek šetřil pořád na věno,
místo aby mi dal lepší vychování.
00:02:56 Naopak rodiče mého manžela
byli mnohem inteligentnější.
00:03:00 Ti poslali syna do Paříže,
když mu bylo asi 16,
00:03:04 poslali ho do Anglie,
když mu bylo 18.
00:03:07 Ti správně použili peníze
pro výchovu syna.
00:03:11 Kdežto moji rodiče
sbírali na věno.
00:03:15 To všechno propadlo.
Byli jsme emigranti.
00:03:18 Já nevím, kolik to bylo,
ale nedostala jsem vůbec nic.
00:03:26 Odešla jsem do Švýcarska,
abych se naučila francouzsky.
00:03:29 Dala jsem se zapsat
do De College Interpret
00:03:33 na němčinu a francouzštinu
a to bylo 46 nebo skoro 7.
00:03:45 (hovoří francouzsky)
00:03:58 Já jsem to včera do půlnoci lepila,
abychom to měli trošku v pořádku.
00:04:05 Milan Knížák uvažuje přestavbu
Sovových mlýnů
00:04:07 za bezprecedentní příkaz
zvůle paní Mládkové
00:04:10 a z nepochopitelného chování
městských i státních úřadů,
00:04:13 které k jejímu porušování zákonů
u jednání mlčí
00:04:16 a někdy je dokonce i schvalují.
00:04:20 Teď tam dáme, jak mi píše,
abych jim půjčila ty obrazy.
00:04:26 Přišel 48. rok,
zavolala nás ambasáda,
00:04:30 že se musíme okamžitě vrátit
do 14 dnů.
00:04:32 My jsme řekli, že se nevrátíme.
Prohlásili jsme se jako exil.
00:04:36 Tady budou velké výstavy,
velké objekty, velké sochy.
00:04:42 Švýcaři se chovali v té době
fantasticky.
00:04:45 Sice nám řekli, že nesmíme dělat
politickou činnost,
00:04:47 ale přitom nám dali člověka,
který nám pomáhal s cyklostylem.
00:04:52 Vydávali jsme časopis,
ten se jmenoval Skutečnost.
00:04:55 Teď se tady o tom píše celá kniha.
00:04:58 Nevím, bylo mi snad 20.
00:05:04 No, počkejte,
když jsem žila ve Švýcarsku,
00:05:06 tak já jsem si vydělávala
na studia, že jsem tancovala.
00:05:10 Já jsem tancovala po velkých
hotelích, v Davosu, v Sant Moritzu.
00:05:15 O víkendech jsem tančila
a oni mě nazývali,
00:05:20 mám ještě
schovaných spoustu plakátů,
00:05:23 Tančící studentka.
To je z té doby.
00:05:30 Tady poteče voda, něco se stalo,
ono to včera nevyšlo.
00:05:33 Tady poteče voda jakoby z Vltavy,
ale není to přímo z Vltavy,
00:05:37 ale bude to vypadat
jako z Vltavy.
00:05:44 Já jsem dostudovala a pak jsme
museli opustit Švýcarsko.
00:05:48 To bylo v naší smlouvě.
00:05:50 My jsme tam zadarmo studovali,
ale nesměli jsme tam být déle,
00:05:53 než to studium končilo, protože
potřebovali místo pro další.
00:05:58 Chápu to. Je to malá zemička.
00:06:06 Já jsem říkala,
že půjdu do Paříže,
00:06:09 protože já už jsem tenkrát založila
první české nakladatelství v exilu.
00:06:15 Edition Sokolová.
Já jsem se jmenovala Sokolová.
00:06:20 První knížka byly
Peroutkovy Hovory k domovu.
00:06:24 Druhá knížka byla myslím, že Toyen.
To byla první knížka o Toyen,
00:06:29 která kdy vyšla,
kterou napsal André Breton.
00:06:32 To bylo fantastické,
protože André Breton
00:06:35 byl nejslavnější surrealista.
00:06:41 To byla nejdražší knížka,
co jsem tenkrát vydala.
00:06:45 To vyšlo v roce 53.
00:06:54 Tak to je ten Chlupáč.
00:06:58 Je to opravdový sochař,
který jde svou cestou.
00:07:05 Moderní, nemoderní,
prostě on má svůj řád, svůj styl.
00:07:13 A co se mi líbí,
že tamto je 65 tohle je 85.
00:07:18 Je to modernější, nové,
ale přesto je to pořád on.
00:07:21 Něco tam je jeho.
00:07:23 A ti moderní umělci, ti mladí,
chtějí být úplně jiní.
00:07:27 Říkají:
My umíme všechno.
00:07:33 A to já nemám ráda,
protože v tom není srdce,
00:07:35 není v tom celý člověk.
00:07:42 Jak říkal Mattise -
Srdcem a hlavou.
00:07:45 Tamto je Kolíbal,
ta jeho slavná Krychle.
00:07:49 Můj manžel opravdu krásný člověk,
ohromně elegantní a na to dbal.
00:07:53 On byl takový
intelektuální frajer.
00:07:58 Ale měl velký job,
takže báječně vydělával. Báječně.
00:08:02 On měl plat jako měl Kissinger.
Děti jsme neměli.
00:08:07 Žili jsme velmi komfortně,
takže já jsem ty peníze
00:08:10 dávala všechny do umění.
00:08:13 Pak jsme prodali celý dům,
abychom si mohli koupit Kupku
00:08:18 a ten největší obraz jsme darovali
do Národní galerie do Washingtonu,
00:08:24 což bylo hrozně důležité pro Kupku,
protože mně psala muzea.
00:08:29 Já jsem netušila,
že je Kupka tak velký malíř.
00:08:32 Ten největší obraz
má Národní galerie Washington
00:08:35 a má tam celou stěnu.
Vedle Picassa.
00:08:38 A to bylo
strašně důležité pro Kupku.
00:08:44 Znova jsem se dala na universitu
a znova jsem udělala
00:08:46 doktorát v Americe z kunsthistorie
a celou jsem ji znovu prostudovala.
00:08:52 Jedna z nejlepších universit.
John Hopkins.
00:08:56 To jsem jezdila do Baltimoru.
00:09:00 Teprve potom,
to už jsem milovala umění.
00:09:05 Kupkou jsem jako se velmi vzrušila
a když jsem uviděla
00:09:11 poprvé Kupkův ateliér,
tak jsem prožívala takové vzrušení,
00:09:15 které dodnes znám.
00:09:18 Když to člověk nemá,
tak z toho umění nic nemá.
00:09:23 Jenom se dívat na obraz
a neznat to,
00:09:26 to je velký rozdíl.
00:09:38 Vy si můžete vzít to s tou židlí,
protože to je první
00:09:41 takový první výkřik vzpoury
proti režimu.
00:09:45 Výtvarníci nesměli vystavovat,
nesměli prodávat nic,
00:09:48 ale oni udělali výstavu židlí
v UPMRUMu židlí
00:09:51 a Jetelová udělala
tuhle velkou židli.
00:09:53 Oni to za týden pochopili
a zavřeli to.
00:09:58 Myslím si, že bylo důležitější
pracovat pro výtvarníky,
00:10:00 kteří byli v nesvobodě než pro ty,
který byli svobodní.
00:10:03 Když byl venku opravdový talent,
tak se prosadil sám.
00:10:07 A když se neprosadil,
tak je mi líto.
00:10:09 Měl tu možnost se prosadit,
kdežto tady ti lidé
00:10:12 neměli možnost se prosadit.
V Polsku a v Maďarsku taky ne.
00:10:15 Já jsem považovala za svou
povinnost těm lidem pomáhat.
00:10:23 Berme to trochu jinak.
00:10:25 Jestliže někde prší na trávník,
tak trávník je vždycky mokrej.
00:10:28 Jděte na polskou ambasádu,
tam mají party každý 14 dní
00:10:31 a je to fantastický trávník.
00:10:33 -I když před tím 3 dny prší?
-Ano, ano.
00:10:36 Nepleťte do toho vysávání.
Aby ten trávník byl kvalitní.
00:10:41 -Já si myslím, že kvalitní je.
-Není! Na tom se nedá chodit!
00:10:45 Taky to není pochozí trávník,
to není fotbalové hřiště.
00:10:48 -To je dekorativní trávník.
-Dekorativní trávník není bláto.
00:10:59 Tady už to začíná hnít.
Je to přemočené.
00:11:04 Já jsem taková figura,
o které si myslí,
00:11:05 že jsem bohatá Američanka
a teď si tady budu něco vykládat.
00:11:09 Něco nám tady bude poroučet,
něco prosazovat.
00:11:11 Oni mají v podvědomí tento pocit
vůči mně. To není normální.
00:11:21 Tam je něco napsané.
Už ani nevím co.
00:11:25 Jaroslav Šedivý,
to byl ministr zahraničí.
00:11:31 Je to tady, 1998, Česká republika.
To jsem ani nevěděla.
00:11:42 Ale pocty nejsou pro mě důležité.
00:11:52 Já mám radši Ameriku.
00:11:54 Miluji Československo, jsem Češka,
vždycky zůstanu Češkou,
00:11:57 ale na žití mám radši Ameriku.
00:12:03 Nemůžu žít ve státě,
který není demokratický.
00:12:06 Mě to strašně rozčiluje
a já bych tady měla pořád problémy.
00:12:09 Já bych to kritizovala
a dostávala bych se do problémů.
00:12:15 Město se stává
majitelem mé celé sbírky.
00:12:18 Oni mně ji půjčují zpátky
a já se o ni budu starat.
00:12:22 Město mi nebude dávat žádné peníze,
což je jedinečný případ v Čechách.
00:12:27 Tady bude muzeum, které se bude
samo starat o to,
00:12:30 aby mohlo existovat.
00:12:35 Já nevím,
možná že jsem byla naivní.
00:12:38 Byla jsem naivní a pořád jsem
a ještě pořád chodím po Praze
00:12:41 a říkám si: To snad není možné,
já se pořád divím.
00:12:45 A to jsem se celý život
vlastně divila.
00:12:48 Ale ne tolik jako teď.
00:12:51 Já jsem nikdy nikomu neublížila,
myslím.
00:12:54 Nepamatuji se,
že bych někomu ublížila.
00:12:57 Byla jsem vždycky otevřený člověk,
pořád jsem rozdávala.
00:13:00 Myslím, že je nejhezčí,
když člověk může dávat.
