Herec a nestor české písničky (2001).
00:00:41 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:00:43 -Babičko, čí pak je ten zámek?
-Prince.
00:00:46 -Kterého?
-Přece našeho!
00:00:50 A jaký je princ? Starý nebo mladý?
00:00:52 Jaký? Inu náš je, my ho máme rádi.
00:00:59 Vy jste se mě před chvílí ptal, jestli mě to poznamenalo
00:01:01 nebo předznamenalo můj další život.
00:01:04 Pravda je, že jsem to tenkrát nemohl tušit,
00:01:07 když to mělo premiéru, jak to dopadne,
00:01:10 ale zřejmě to nějaký zlom v mém životě udělalo,
00:01:13 protože mě to pronásleduje, v dobrém slova smyslu,
00:01:17 všechna další léta a už je jich asi 34.
00:01:21 Moje žena dokonce říká: Ty jsi doživotní princ.
00:01:33 Dokazovat musí člověk v našem oboru celý život.
00:01:37 Nikdy nemůže čerpat nebo žít z toho, co už udělal.
00:01:41 Já v každém představení, vystoupení,
00:01:44 ať jsou to písničky nebo cokoliv, musím se znovu snažit
00:01:48 dokázat těm lidem, že si zasloužím jejich přízeň.
00:01:55 Že si zasloužím to, že se na mě přišli podívat.
00:01:58 Mám rád swing, jazz.
00:02:01 Pak jsem dělal a dělám dechovku...
00:02:04 Nevidím v tom žádné rozdíly. Je to prostě muzika.
00:02:21 Jak se člověk dostane do nějaké škatulky, ať už jako komik, tragéd,
00:02:24 zpěvák, jazzman, a tak dále, tak se z toho těžko dostává.
00:03:07 Já jsem si tajně udělal zkoušku na hereckou konzervatoř
00:03:11 a tak až po prvním půlletím jsem se k tomu přiznal.
00:03:15 Když viděli moji rodiče, oba učitelé,
00:03:18 že mám slušné výsledky, tak se s tím smířili.
00:03:23 Nakonec byli velice rádi, že jsem u toho zůstal.
00:03:28 Během prvního ročníku jsem dostal nabídku na vystupování
00:03:31 s tehdejším souborem Jaroslava Ježka.
00:03:34 Dokonce jsem jeden čas uvažoval o tom,
00:03:36 že bych nechal studia a věnoval se jenom tomu.
00:03:39 A oni mě taky lámali. Říkali:
00:03:41 Budeš konferenciér, zpěvák, budeš vydělávat peníze.
00:03:47 Vysvobodil mě z toho pan profesor Nedbal,
00:03:49 který se dozvěděl, že mám zaječí úmysly
00:03:52 a při jedné hodině herectví mi dal facku a řekl: Ty víš proč.
00:04:01 On mně hrozně pomohl, protože jsem si nebyl jistý,
00:04:04 jak to se mnou s divadlem bude.
00:04:07 On mě tou fackou vlastně přesvědčil o tom, že má smysl,
00:04:10 abych divadlo a i školu dělal dál. Vždycky mu za to budu vděčný.
00:04:22 Na herectví jsem nerezignoval nikdy.
00:04:25 Já jsem byl vždycky v zaměstnání, v angažmá.
00:04:29 Nikdy jsem nebyl na volné noze. Vždycky jsem sloužil divadlu.
00:04:35 Já bych chtěl být alespoň o 10 let starší.
00:04:37 Protože vilným staříkům toho projde podstatně víc.
00:04:44 Když jsem šel z divadla do důchodu, tak jsem byl trošičku nešťastný.
00:04:47 Říkal jsem si: Co teď?
00:04:49 Krmit vrabce v parku, to je brzo.
00:04:54 Necítil jsem se natolik stár nebo opotřebovaný,
00:04:56 abych musel jít z divadla, které jsem měl rád.
00:04:59 Na jedné židli v ABC jsem seděl 35 let.
00:05:05 Byl jsem v tom momentě dole.
00:05:11 Tohle by v televizi zrovna nemuseli ukazovat.
00:05:24 Dneska jdu z práce do práce.
00:05:46 Vždycky říkám kameramanům v televizi: Jděte ode mě dál.
00:05:50 Jednejte se mnou jako s Barbrou Streisand.
00:05:53 Nejlepší trošku rozostřit, nebo přes hedvábný šlajer,
00:05:57 protože staří lidé se nemají fotografovat zblízka.
00:06:00 To už není nic hezkého k vidění.
00:06:09 Dneska se málo co dělá živě.
00:06:12 Písničku, kterou jsem dřív točil v rozhlase,
00:06:15 hezky od začátku do konce a když se to nepovedlo,
00:06:18 tak podruhé, potřetí, počtvrté nebo také potřicáté.
00:06:22 Dneska ji může natočit po slovech.
00:06:29 Existuje písnička o Vlachovce Padla facka, padla na sále.
00:06:33 Existuje sál Vlachovka? Ta budova skutečně existuje.
00:06:37 Co kdybychom zkusmo udělali takový jeden pořad?
00:06:40 A byl z toho, co já vím... Já jich udělal asi 250.
00:06:55 Zrovna si s kamarádama říkáme, jak to bylo krásné, těch 30 let,
00:06:59 co jsem tady prožil, takže vzpomínky jsou tam,
00:07:03 na ten sál vzadu.
00:07:11 Pak se to bohužel začalo využívat i trošku politicky,
00:07:15 protože se do dávalo za odměnu různý podnikům
00:07:18 a muselo se tam hovořit o práci, o megawattech a o tunách uhlí...
00:07:25 Dnes na to půjdeme trošku od lesa. Co říkám tak trošku.
00:07:28 Do slova a do písmene.
00:07:30 Protože přímo z lesů, polí a luk k nám přijeli naši dnešní hosté.
00:07:44 Všecko jednou začne, jednou skončí. To se nedá nic dělat.
00:07:48 Jak tady skončily ty akce, tak jsem tady prakticky poprvé.
00:07:53 Už sem nechodím, nemám důvod a bydlím asi 13km odtud.
00:08:00 Jenom na jednu věc, prosím vás, se mě nemůžete ptát.
00:08:04 Jestli mám radši Klause nebo Zemana. To ne.
00:08:08 To je politika a už moje jihočeská babička,
00:08:12 když jsem rozum bral a vzal jsem poprvé noviny do ruky,
00:08:16 tak mi je vytrhla a říkala:
00:08:18 Pepíčku, to nečti. To je politika a to je svinstvo.
00:08:41 Vyrostli jsem spolu a zestárli jsme spolčeně s těma lidma.
00:08:44 Většina z nich si mě pamatuje ještě z dob,
00:08:48 kdy jsem zpíval Vzpomínku na Miláno a Blues pro tebe.
00:08:56 Třeba ty babičky, co jsme to pro ně dnes dělali,
00:09:00 tak mě mají někde v srdíčku. Jsem pro ně Pepíček.
00:09:05 Na jednu stranu mě to těší, na jednu stranu mě to rozesmává,
00:09:09 právě vzhledem k tomu věku.
00:09:14 Dodnes se to snažím dělat s určitým nadhledem.
00:09:17 Jak se říká: O půl cihly výš.
00:09:20 Ne víc, protože ti lidé, kteří to konzumují,
00:09:24 ty nemohu urazit. Ti s tím žili svůj dosavadní život.
00:09:35 Tohle je taková jako základní skříň snů.
00:09:39 Tady mám třeba v ruce F. Sinatru, z těch mladší třeba Diana Crowlová,
00:09:45 3 miláčkové Sammy Davis, Sinatra, Dean Martin.
00:09:59 Mě těší, když po 40 letech si na to někdo vzpomene a říká:
00:10:03 Já jsem na tom tenkrát byl a moc se mi to líbilo.
00:10:06 To se stalo právě dneska.
00:10:17 Věřím na rodinu, věřím na moje nejbližší,
00:10:20 věřím na manželku strašně moc, protože za těch mnoho let,
00:10:24 co jsem spolu, už lecos o sobě víme,
00:10:28 lecos jsme prožili a stali se z nás už nejenom manželé,
00:10:33 ale příbuzní, lidi kteří už mají téměř stejnou krevní skupinu.
00:10:40 To už není pochopitelně kolem 70. lidského věku
00:10:46 žádný milenecký vztah, ale je to jako bratr a sestra,
00:10:50 nebo otec a dcera.
00:10:59 Asi 43 nebo 44 let jsme spolu, já neumím počítat,
00:11:04 ale brali jsme se v 58.
00:11:16 Člověk měl v životě spoustu zajímavých přátel a vztahů,
00:11:22 ale jsou věci, které přetrvávají a mají úplně jinou kvalitu.
00:11:39 U mě je to trochu jako ve sportu.
00:11:42 Já jsem byl vždycky na delší tratě, na výdrž, nikdy ne na sprint.
00:12:34 Režisér Frič hrozně nenáviděl exteriéry.
00:12:38 Chtěl všechno dělat doma, v Praze,
00:12:40 takže jsem byl jenom na Barrandově, v ateliéru.
00:12:48 -To by mohl být poslední záběr.
-Doufám, že jenom pro tento film.
Nezažil ve své kariéře ani strmé vzestupy ani hluboké pády a jeho „šťastná hvězda“ září prakticky od konce 50. let. Především se proslavil rolí krále v dnes už legendární pohádce „Princezna se zlatou hvězdou na čele“. Ačkoliv sám vyrostl na jazzu a rocku, stal se nakonec symbolem jiného žánru – dechové a lidové hudby. Televize z něj udělala tvář lidové zábavy a on se stal legendou jedné generace diváků. Ačkoli by měl v téměř sedmdesáti letech vlastně bilancovat, jeho vytíženost evokuje spíš vrchol kariéry. Nad profesními úspěchy, nenaplněnými ambicemi i vlastními osudovými okamžiky se Josef Zíma zamýšlí na cestě mezi muzikálem, divadelním angažmá a setkáním v domově důchodců.