Místo slávy čekala úspěšné horolezce po návratu perzekuce (2005). Režie J. Procházka
00:00:24 Nad námi se vypíná List, je trošku zarostlý.
00:00:29 Dračí skály jsou nad námi vlevo. Dračí zub a Dračí věž.
00:00:35 To je "centrum" Hruboskalska.
00:00:38 Zde byly naše první lezecké kroky ve Skaláku.
00:00:43 Odtud jsme se přesouvali do hor, po válce se nám otevřely Tatry.
00:00:50 Tam jsme přelezli všechny nejtěžší stěny, které tam kdysi byly.
00:00:58 Z Tater jsme se chtěli podívat dál, bohužel nám to nebylo dovoleno.
00:01:04 Ven jsme se dostali až v roce 1968, když se otevřely hranice.
00:01:11 Dojeli jsme do Himálájí, pokusili jsme se vylézt Annapurnu (7525m).
00:01:20 A ono se nám to podařilo.
00:01:52 Poprvé jsem se dotkl skály v 11 letech.
00:01:57 Tehdy jsem bydlel v Pelešanech,
00:02:00 protože z Liberce jsme museli v roce 1938 utéct před Němci.
00:02:05 Na jaře jsme chodívali na kavky, každý z nás měl ochočenou kavku.
00:02:11 Jednou jsme viděli ze skály Kotlík seskočit dva kluky.
00:02:19 Řekli jsme si, že když to vylezli oni, dokážeme to taky.
00:02:25 A tak se nám to zalíbilo, že už nám to zůstalo.
00:02:31 Ve 14 letech jsem v Prachově narazil na skalách na Rumničáky.
00:02:40 Říkali mi, abych šel s nimi, tak jsem šel.
00:02:49 To byl začátek a zatím mě to neopustilo.
00:02:56 Prvním vybavením, se kterým jsme vylezli na skálu,
00:03:03 byl asi 8 metrový kus provazu, na který kamarád uvazoval kozu.
00:03:10 Byl pěkně promaštěný. S tím jsme skutečně lezli.
00:03:19 V té době jsem studoval v Praze, byl jsem v horolezeckém oddílu VŠ.
00:03:29 Lezli jsme v blízkosti Prahy, ale jezdili jsme i na Hruboskalsko.
00:03:38 S těmi chlapy jsme se znali, ale protože byli starší než my,
00:03:48 koukali jsme na ně jako na horolezecké pány bohy.
00:03:54 Představovali jádro tehdejší reprezentace.
00:04:00 Příběh, který skončil na střeše světa v Himálájích,
00:04:04 začal v Českém ráji, ve Skaláku.
00:04:07 Právě odtud odstartovala první ryze česká himálájská expedice.
00:04:11 Bylo 29.7.1969, 10:30,
00:04:15 když devítičlenná skupina vyrazila vstříc svému triumfu.
00:04:20 Měli být prvními Čechoslováky, kteří zdolali osmitisícovou horu.
00:04:24 Někteří z tehdejších úspěšných lezců se od té doby ani neviděli.
00:04:29 Potkali se až po více než 35 letech.
00:04:33 Nazdar! Je to on! Málem jsme tě ani nepoznali, chlape.
00:04:39 30 roků jsme tě neviděli, člověče. Kam jsi zmizel na tak dlouho?
00:04:45 Já se jenom divím, co je to tady za dědky.
00:04:48 Chlapi, pojďme dolů na chajdu, do tepla.
00:04:58 Jako prvnímu jsem se s tím svěřil Vladimíru Procházkovi - Chroustovi,
00:05:03 který nám potom dělal vedoucího.
00:05:06 Dlouho jsme spolu probírali, kde, co a jak sehnat.
00:05:11 Udělali jsme si spolu takový plán,
00:05:15 pak jsme do party přibrali všechny chlapy, které jsme znali
00:05:20 a kteří měli "stejnou krevní skupinu" jako my.
00:05:29 Bylo to vyvrcholením snahy několika generací lezců.
00:05:34 Byl s námi Vladimír Procházka, který lezl už před 2. sv. válkou,
00:05:38 za války se účastnil odboje, za což byl zavřený v Terezíně,
00:05:45 kde zahynuli 3 jeho kamarádi.
00:05:48 Jirka Mašek lezl taky už za války, Bohouš Svatoš, Kopal,
00:05:54 kteří byli z oblasti Skaláku.
00:05:58 Ti už si to zkoušeli a po válce byli připraveni.
00:06:02 Tehdy se stali špičkou ve skalním lezení.
00:06:07 Léta běžela, pořád neměli příležitost
00:06:11 a až v roce 1968 se to trošku uvolnilo.
00:06:16 V roce 1969 si tito hoši vzpomněli na Annapurnu.
00:06:20 Moc jsem jim to přála, byl to jejich sen.
00:06:24 Snem každého horolezce je podívat se do Himálájí.
00:06:31 Fandily jsme jim, ale strach, jako ženy, jsme vždy měly.
00:06:38 Dostali jsme 100 dolarů a za kopec jsme museli dát 200.
00:06:46 Co teď? Jak to udělat?
00:06:50 Neměli jsme se tam jak dopravit. Naše letadla tam nelétala.
00:06:56 Museli jsme se tam dopravit po vlastní ose.
00:07:03 Vždycky si něco vymysleli, naplánovali,
00:07:08 ale nám to řekli až na poslední chvíli, abychom dlouho nenadávaly.
00:07:13 Jinak to ale byli fajn chlapi.
00:07:16 Byla to taková pionýrská akce,
00:07:20 nikdo nevěděl, jak to v Nepálu je s povolením výstupu na horu.
00:07:23 Byly to strašně veliké problémy, např. sehnat nosiče...
00:07:28 Himálájské výpravy z Nepálu ještě neměly tradici.
00:07:33 Bylo to organizačně velmi složité, ale tato výprava měla štěstí.
00:07:40 Na co jsme sáhli, to dopadlo dobře.
00:07:45 Podívat se do Himálájí je snem každého horolezce,
00:07:49 proto se tato nabídka nedala odmítnout.
00:08:03 Jsou tady všichni. Třeba tady Jirka Mašek.
00:08:09 Byl to velice chytrý kluk, bohužel už je někde nahoře.
00:08:14 Stále říkal: "Chlapi, to je ale úplná blbost." To bylo jeho.
00:08:20 Kopal: "Cóóó, tak volové, zkuste si to sami."
00:08:28 Veselý si říká, že už nemá foťák,
00:08:31 tak musí všechno napsat, aby mohl doma vyprávět.
00:08:35 Abrechtovi jsme říkali Vrána,
00:08:38 protože vždycky říkal: "Čumím jak vrána."
00:08:43 Tak tady kouká, jak poletí ptáček, a ona vylétla vrána.
00:08:47 Karel Cerman - "dělník" expedice, uměl spravit úplně všechno.
00:08:53 Ten vždy říkal: "Moje teorie, chlapi, je taková..."
00:08:58 A tady to právě říká. To bylo jeho.
00:09:02 Chládek - nejmladší člen expedice. Vždycky mluvil spisovně.
00:09:07 Tady říká: "Tam ti jsou tak strašní volové..."
00:09:12 A tak to šlo pořád, celou expedici.
00:09:16 Chroust - náš velitel. Měl hrozně rád čaj a kouřil.
00:09:22 Říkal nám: "Vy pitomci, čaj musí bejt horkej, sladkej a silnej."
00:09:29 Tak tady ho právě popíjí a dává si.
00:09:35 Jirka Šimon vždy, když přecházelo počasí, říkal,
00:09:40 že to jsou poslední záchvěvy. Vždy se tak vyjadřoval.
00:09:46 Mě nikdo nezachytil, já jsem toho moc nenamluvil.
00:09:50 Pořád jsem fotil, tak nemám své fotky.
00:10:07 Jeli jsme nákladním vozem, byli jsme tam jako sardinky.
00:10:15 Pokud to šlo, tak vždy 2 z nás leželi na střeše.
00:10:21 To byla nejméně polovina celkového zážitku.
00:10:26 Cesta přes Turecko, Írán,
00:10:30 Afghánistán, Pákistán byla něčím mimořádným.
00:10:41 Před cestou jsme kontaktovali Orientální ústav,
00:10:46 abychom cestou něco viděli a poznali.
00:10:50 Nechtěli jsme tam jen odjet a přijet zpátky.
00:10:54 Kontaktovali jsme Ing. Zikmunda, který tam kdysi s Hanzelkou byl.
00:11:00 Ten dopis mám dodnes schovaný.
00:11:03 Před námi totiž skoro nikdo v Nepálu nebyl.
00:11:10 Nejzvláštnější byly přejezdy hranic.
00:11:15 To byl vždy kus dobrodružství.
00:11:18 Měli jsme štěstí, všude jsme projížděli neuvěřitelně hladce.
00:11:23 Možná proto, že pro ně jsme byli exoti.
00:11:28 Taky proto, že Jirka Šimon byl takový "šašek",
00:11:34 který mezi ty celníky vtrhl a začal jim podávat čaj.
00:11:42 Bavil se s nimi, ačkoli neuměl ani slovo jinak než česky.
00:11:51 Na jedné hranici nám on sám orazítkoval pasy,
00:11:57 rozloučili jsme se s nimi u čaje a jeli jsme dál.
00:12:04 Dostat se do Indie byl vzhledem k poměrům s Pákistánem problém.
00:12:10 Když jsme přijeli do Dílí,
00:12:16 z vyslanectví se právě chystali jet na hranice vysvobodit nás.
00:12:26 Jak jsme získali ten náš kopec?
00:12:31 Velvyslanec Richard Dvořák zařídil Chroustovi letenku do Kathmandu.
00:12:42 Při vyřizování toho kopce jsme opět měli kliku.
00:12:48 Chlap, který to měl na starosti, měl na 14 dní odletět do ciziny
00:12:57 a my jsme ho zastihli ještě před jeho odletem.
00:13:06 Bez něj bychom povolení nedostali a museli bychom na něj čekat.
00:13:12 Takže zase jsme měli tu naši příslovečnou kliku.
00:13:16 Chytli jsme ho a ten kopec jsme na něm vydobyli, vymámili.
00:13:20 Přidělil nám Annapurnu IV, vysokou 7525 metrů.
00:13:32 Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme.
00:13:36 Vyšlo nás asi 50 nosičů a pochod trval 8 - 9 dní.
00:13:44 Při 6. noclehu už jsme ji viděli, ale byla to Annapurna II.
00:13:51 Annapurna IV byla schována za ní.
00:13:58 Pochod s nosiči podél řeky byl nádherný.
00:14:11 Toto je hřeben Annapurny IV od našeho tábora č. 1.
00:14:17 Ten byl v těchto místech a šli jsme tímto sněhovým splazem.
00:14:26 Tato trojková a čtyřková místa jsme přelézali pomocí žebříků.
00:14:37 Zde jsme měli postavený 2. tábor ve výšce 5800 metrů.
00:14:45 Tomuto místu nad táborem jsme říkali "trojský kůň".
00:14:50 Byla tam taková šluchta, fixní lano jsme zas měli přes ledovcový splaz.
00:14:59 Šli jsme tady na tento vršek pak už jsme šli krásně po hřebenu.
00:15:06 Na tomto obrázku je krásně vidět, že Annapurna IV není malý kopec.
00:15:13 Když jsme sněhovou břečkou došli do základního tábora,
00:15:18 chtěl jsem jít bos stejně jako naši nosiči.
00:15:24 Pastevci tam měli krávy, lejna létala mezi prsty.
00:15:30 Domorodci se náramně smáli
00:15:34 a když jsem se v základním táboře ohlédl, všichni byli obutí.
00:15:38 Chroust říkal, že je to bezvadné,
00:15:42 protože lidi, kteří se nám smějí, na nás nemohou být zlí.
00:15:48 Po vybudování základního tábora jsme se vydali na průzkumnou cestu.
00:15:54 Pořád jsme ten kopec neviděli, i když jsme věděli, kde je.
00:16:01 Teprve seshora z morény jsme uviděli tu schovanou hlavičku,
00:16:05 která pomalu lezla ven.
00:16:09 Říkali jsme si, že tam se má splnit náš sen,
00:16:15 vylézt v Nepálu na nějaký sedmitisícový kopec.
00:16:20 Zůstali jsme stát, každý jen se svými myšlenkami.
00:16:24 Později jsme se rozhýbali a řekli si,
00:16:27 že už je to tady, že musíme začít makat. A šlo se.
00:16:40 Vůbec nic jsme nevěděli o aklimatizaci,
00:16:45 neměli jsme ponětí, co vše nás čeká cestou.
00:16:50 Věděli jsme jen, že si musíme dát pozor na vodu,
00:16:53 abychom nedostali tyfus a infekční choroby.
00:16:57 Jeli jsme tam jako amatéři.
00:17:00 Říkám, že jsme staří amatérští blbci.
00:17:04 Mladí nepochopí, že tehdy nebyly úvazy, osmy, karimatky...
00:17:10 Nic takového jsme neměli, ještě jsme se uvazovali na lano.
00:17:16 Dnes je to úplně o něčem jiném.
00:17:22 Když srovnám naše vybavení s tím dnešním:
00:17:27 jsou dvojité boty, goretex, vzdušné a nepromokavé materiály...
00:17:35 Když jsme byli na Annapurně,
00:17:39 ještě nebyla vynalezena karimatka, tedy izolační matrace pod tělo.
00:17:44 Noci, které jsme tam trávili, byly příšerné.
00:17:52 Když byli ještě dole, tak psal.
00:17:55 A psal hezky, byl to vypravěč, ty dopisy mám dodnes schované.
00:18:00 Ale pak, když byli v horách, tak už pošta nepřišla.
00:18:04 Někdy měsíc až 6 týdnů jsem o něm nevěděla,
00:18:09 ale byla jsem ráda, že nepřišel telegram, že se něco stalo.
00:18:21 První útok na vrchol se nezdařil. Toho jsem se účastnil i já.
00:18:27 Pro vysoký sníh ve výšce nad 7000 m jsme se museli vrátit.
00:18:33 Udělali jsme chybu, že jsme neměli ještě jeden útočný stan,
00:18:38 který bychom tam postavili, přespali a dostali se na vrchol.
00:18:43 S těmito zkušenostmi pak šla druhá skupina.
00:18:49 Zůstal jsem ve dvojce a pak jsme s Albrechtem a s Angbabu lezli.
00:18:56 Na své schopnosti a aklimatizaci jsem to přehnal.
00:19:02 Byl jsem tam asi něco přes týden.
00:19:06 Založili jsme poslední tábor asi v 7050 metrech.
00:19:13 Ráno mi nebylo dobře, vyšel jsem,
00:19:18 ale asi po 50 výškových metrech jsem zjistil, že to nemá smysl.
00:19:26 Na vršek bych nejspíš nedošel a určitě bych se nedokázal vrátit.
00:19:33 Vrátil jsem se zpět do stanu, zatímco oni vrcholu dosáhli.
00:19:45 7.10.1969 ve 14:30 stáli Albrecht a šerpa Angbabu na vrcholu.
00:19:57 Návrat domů byl příjemný.
00:20:01 Celá výprava ale byla produktem uvolnění z roku 1968.
00:20:10 V červnu 1969 už bylo vše jinak, odešel Dubček, nastoupil Husák.
00:20:20 Přesto jsme v srpnu odjeli, ale při návratu byla situace horší.
00:20:31 Např. Vladimíra Procházku nečekala po návratu domů žádná velká sláva,
00:20:39 ale perzekuce, protože se ke vstupu vojsk nestavěl tak, jak se chtělo.
00:20:55 S knihou, kterou napsal, byly od začátku problémy.
00:21:00 Otázkou bylo, jak ji napsat,
00:21:03 protože celá řada věcí se v té době vůbec napsat nedala.
00:21:07 Vydalo ji Naše vojsko,
00:21:11 pak asi rok ležela ve skladu a byla připravena ke skartaci.
00:21:18 Naštěstí jsme našli jeden pramen, díky kterému jsme ji zachránili.
00:21:25 To bylo další štěstí.
00:21:28 Stálo to za to, jsou to okamžiky, které člověk nikdy nezapomene.
00:21:33 Prostě to byla paráda.
00:21:40 Jak jsem na zpáteční cestě pajdal, většinou jsem byl trochu pozadu.
00:21:46 Na hranici mezi územím Kambů a vlastním Nepálem
00:21:53 jsme přecházeli nepatrné sedlo, odkud bylo vidět do "Kambova".
00:22:00 Podzim byl neuvěřitelně barevný.
00:22:04 Dole byly pestré listnaté keře, žluté a zelené trávy...
00:22:10 Nad nimi ledovce, sněhy, hory. Některé z nich dosud nepojmenované.
00:22:15 Seděl jsem tam a několik minut jsem uvažoval, zda tam nemám zůstat.
00:22:21 Byla tam taková atmosféra absolutního klidu, bezpečí a míru.
00:22:31 Pak jsem si vzpomněl,
00:22:33 že mám doma nenarozeného syna, a pokračoval jsem.
00:22:38 Skryté titulky: Jakub Slomiany, Česká televize, 2005
Psal se rok 1968 a parta horolezců se jednoho krásného letního dne vyhřívala na vrcholku pískovcové věže zvané Taktovka v oblasti Hruboskalska, když jeden z nich, Bohumil Svatoš, k nim promlouval: „Chlapi, slezli jsme už u nás, v Evropě i na Kavkaze kde co, ale v Himálajích ještě nikdo z nás nebyl. Jsme už staří dědci, a tak máme poslední šanci!“ To byl prokazatelně první krok k tomu, aby o rok později, 29. července 1969, z Libereckých výstavních trhů, od pavilonu Textilany vyrazilo nákladní auto Praga S5T nazývané Apollo. Cílem devítičlenné expedice byla Annapurna.