O mopedech, které pokořily poušť (2005). Režie M. Kačor
00:00:25 Dneska už je to historie stará skoro půl století, tehdy jsem snil o tom,
00:00:33 že se podívám do pouště, nad cestopisy Musila, a zejména
00:00:43 Viléma Němce, to mě nenapadlo, že se můj sen uskuteční.
00:01:15 Se mnou byli mí dva dobří kamarádi, Jirka Brabenec, a doktor Potužník,
00:01:25 o kterém jsem již v té době slyšel, že je to úspěšný dálkový jezdec,
00:01:29 a tak jsme si tehdy řekli, že jednou až se naskytne příležitost,
00:01:33 uděláme nějakou cestu společně a ta se také naskytla.
00:01:39 Když na jaře roku 1962 přišli pánové Jedlička, Brabenec a Potužník
00:01:43 s nápadem pokořit Saharu a Sinajský poloostrov, kdekdo zapochyboval,
00:01:46 že to jejich stroje zvládnou. Po návratu z tříměsíční pouti
00:01:50 pískem, vedrem a nástrahami pouště, vítězně hlásali, naše prskolety
00:01:54 to dokázaly bez problému.
00:01:57 Strojírny, výrobce malých motocyklů Jawa 50, zvané Pionýr a Manetti
00:02:06 potřebovaly rozšířit trhy směrem na africké země, tak jsme jednoho
00:02:15 dne asi po tříčtvrtěroční přípravě stanuli na startu na Karlově náměstí.
00:02:22 Ta trasa po několika proměnách byla zvolená tak, že by z Egypta vedla
00:02:31 do Sinajské pouště, kde byly zajímavé terénní podmínky pro
00:02:37 výrobce. Člověk by si představil poušť jen jako písek, ale Sinajská
00:02:45 poušť má zvláštnosti, písek, skály stoupání a k tomu pekelné horko.
00:03:00 Na počátku 60. let se malé nízkoobsahové motocykly u nás
00:03:04 stávají oblíbenými jednostopými dopravními prostředky, také protože
00:03:08 na ty dvoustopé má málokdo a ještě se na ně čeká bez protekce
00:03:12 celé roky. Není divu, že produkce stoupá s poptávkou, zvláště, když
00:03:16 je o ně nebývalý zájem i v cizině. Zlaté české a slovenské ručičky.
00:03:22 Výsledky domácích testů jsou skvělé, ale jak dopadnou stroje
00:03:25 v extrémních podmínkách?
00:03:30 Když nám to cestovatel Elstner nastartoval, tak jsem v
00:03:38 roztržitosti měl brýle obráceně, mašina mi chcípla, tam zazněl
00:03:47 takový výkřik, "No, jestli dojedou do Tábora."
00:04:04 Jak je zachovalá ta 22, já měl červenou. S dojetím se na ni dívám
00:04:08 na ten stroj. To byla otázka losu, 22 padla losem na mě, a já jsem byl
00:04:19 naštvaný na oba dva, neboť to mělo v pístu nadměrně vysoké těžiště,
00:04:27 z Pionýra se pěkně padalo. Z tohoto se šlo hůř k zemi.
00:04:39 Oproti svému předchůdci Stadionu S11, zvanému lidově splašené
00:04:42 trubky, byla 22 na výsost kvalitní. Dvojrychlostní převodovka k motoru
00:04:47 o obsahu 50 cm kubických se ovládala otočnou rukojetí na řidítkách.
00:04:52 Válce, nízké provozní náklady, jednoduchá údržba i ovládání,
00:04:56 přispěly k všeobecné oblibě strojů přezdívaných něžně prskolety.
00:05:04 Celkem za krásného horkého dne jsme dojeli do Salzburgu a začalo
00:05:12 sněžit a před námi byla vysokohorská alpská silnice, která byla první
00:05:20 zatěžkávací zkouškou těch malých motocyklů.
00:05:27 V těžkých alpských stoupáních uspěli stroje i jezdci na jedničku,
00:05:32 okolojedoucí nešetřili obdivem.
00:05:34 Přejíždíme do italských Alp, absolvujeme cestu do Brindisi
00:05:43 a tam naloďujeme na loď Esperia.
00:05:51 Dříve, než jezdci okusí mořskou nemoc, projedou napříč Apeninským
00:05:54 poloostrovem na dnešní uspěchanou dobu doslova hlemýždím tempem.
00:06:00 Já si myslím, že čím je pomalejší vozidlo, tím je to pro cestovatele
00:06:04 výhodnější. Pohled ze sedla třeba mopedu, je úplně jiný, než když to
00:06:12 člověk projíždí osobním automobilem. Tady na každém kilometru
00:06:18 se setkáváte bezprostředně s lidmi, můžete odbočit. Vybavuji si naše
00:06:25 setkání s generálem Nobilem.
00:06:30 Slavný cestovatel přeletěl coby velitel vzducholodi Italia premiérově
00:06:34 severní pól, a to hned dvakrát. Při návratu z druhé cesty
00:06:37 výprava ztroskotala. Neúspěch rozzlobil Mussoliniho a generál
00:06:41 se ocitl v nemilosti. Několik let tak slavný vzduchoplavec působil
00:06:44 jako poradce v Moskvě, po válce jako senátor za komunisty, byl však tak
00:06:49 málo levověrný, že se dostal do nemilosti v Sovětském svazu
00:06:52 a jeho satelitech.
00:06:54 Pamatuji se, jak tehdy řekl že není zvyklý,aby
00:07:00 k němu hosté chodili s minutovým, 2 minutovým zpožděním,
00:07:07 což se nám stalo, nebyli jsme sto se probít tou spoustou automobilů.
00:07:16 Šlápněte na to, ať nemusím brzdit.
-Co? -Kolik vám to žere?
00:07:20 Takových 10. -Já už to mám 2 roky, a ještě jsem tolik neprojezdil.
00:07:26 Kolik to spotřebovalo, to vám nepovím, průměrnou rychlost jsme dělali
00:07:31 18 - 20 kilometrů na silnicích, tam jsme dělali půldruhého km za hod.
00:07:44 To víte, zadarmo to není.
-Já nemyslím toto, ale slečna.
00:07:50 No, dovolte?
-Vždyť jsem snad tolik neřekl.
00:07:55 Na té pouštní dálnici mezi Alexandrií a Káhirou, když
00:08:00 tam projížděly kamiony největší rychlostí, kterou mohly jet,
00:08:06 tak se člověk klepal jako šiška.
00:08:12 ..jen tak jak předpisy mi dovolí, tak já pádím, cestou, necestou,
00:08:18 v pět v Dejvicích, v Brně před šestou, však jak říkám není náhodou, že se
00:08:25 nesetkám s nehodou..
00:08:32 Tuto značku jsme před startem na Karlově náměstí neměli.
00:08:37 Tuto ozdobu nám připravila policie v Alexandrijském přístavu,
00:08:44 po vylodění 3 mašinek, neboť jsem si chtěl tuto značku odvézt
00:08:50 do Prahy jako suvenýr, stálo mě to bakšiš, protože bez bakšiše se v
00:08:55 arabských zemích nedá udělat ani pořádný kilometr.
00:09:05 Egypt a jeho hlavní město Káhira, kolos, s nepřehledným počtem
00:09:10 milionů obyvatel, kde se snoubil dávnověk a orientální kouzla
00:09:14 s tehdy nejmodernějšími výdobytky západu. Češi a Slováci tu byli
00:09:18 a stále jsou vítáni jako přátele nejvěrnější a nemuseli přitom vůbec
00:09:22 vyzbrojit egyptskou armádu. Stačilo, že tady léta působil
00:09:26 a k poznání dějin přispíval náš egyptologický ústav.
00:09:29 A také vodohospodáři, cukrovarníci, meteorologové, botanici, lékaři
00:09:33 prostě odborníci všech profesních zaměření. Například i prodejci
00:09:38 malých motocyklů.
00:09:42 Měli jsme tehdy 14-tidenní proluku, poněvadž bez bakšiše jsme se
00:09:51 nemohli dostat do pouště, najednou se stal zázrak, známý Egypťan
00:10:01 prostě šel na úřady, dal bakšiš, a potvrzení, na které jsme čekali,
00:10:07 k průjezdu pouští bylo během dopoledne hotové.
00:10:15 Spisovatel, novinář, Ivan Milan Jedlička, sedlající moped Stadion
00:10:19 byl nejmladším z poutníků za velkým sinajským dobrodružstvím. Pracoval
00:10:23 v redakci Zemědělských novin, a ty dosyta zásoboval o průběhu jejich
00:10:26 mise. Své profesi zůstal věrný dodnes k jeho doménám patří literatura
00:10:31 faktu. Ve slovenském vydání jeho cestopisu, na rozdíl od české
00:10:35 verze, i kapitola o setkání s generálem Nobilem.
00:10:40 Nejstarší Jiří Brabenec byl prakticky mým učitelem
00:10:46 v novinářských začátcích. Takže s ním měl pojilo dlohodobé přátelství.
00:10:54 On vlastně odjel, 3 měsíce nebyl a pak najednou stál ve dveřích
00:11:03 jakýsi vyhublý habešan se vlastně vrátil, to bylo hodně zvláštní.
00:11:11 Z cesty, která byla uskutečněním velkého snu napsal otec tuto
00:11:16 knížku, kterou vydal v nakladatelství Vyšehrad posléze.
00:11:22 Je to jediný jeho cestopis.
00:11:28 Nejstarší člen výpravy Jiří Brabenec, jedoucí na Jawě 50, zvané Pionýr,
00:11:32 okusil jako autor snad všechny literární žánry, historické romány
00:11:36 patřily k jeho nejoblíbenějším.
00:11:40 O té cestě pak už moc nemluvil, ale myslím, že v něm žila po celý
00:11:51 jeho život. To víte, že by býval chtěl se do Afriky vrátit.
00:11:57 Egypt byl pro něj zvláštní tajemnou zemí. Měl ji velice rád.
00:12:07 Osud tomuto plodnému a poctivému literátovi, který musel ke konci
00:12:11 života psát pod pseudonymem, nebo cizím jménem už další africká
00:12:15 dobrodružství nedopřál.
00:12:19 U doktora Potužníka mi imponovala vždy jedna věc, byl vynikající
00:12:27 ušní chirurg a přitom byl perfektní jezdec na jednostopých i dvoustopých
00:12:35 vozidlech.
00:12:42 Už jako lékař začal táta s cestováním, a cestu na Sinaj vykonal v době,
00:12:48 kdy byl primářem v Lomnici nad Popelkou. Tady působil od roku
00:12:56 1968 jako primář, mezitím udělal několik cest, hlavně do Afriky
00:13:02 a už za působení tady v Benešově, jeho předposlední cestu do Austrálie.
00:13:10 Renesanční člověk, vzdělanec, a čestný muž doktor Václav Potužník,
00:13:14 pilot skůtru s přívěsným vozíkem, nebyl pro své názory a postoje
00:13:18 okresními tajemníky příliš milován a obdivován. Přesto jako odborník
00:13:23 a persona respektován. Cítil však beznaděj, šedost a tlaky všech
00:13:27 normalizačních koutů. Po dvouletém působení v alžírské nemocnici
00:13:31 se rozhodl i s rodinou emigrovat do Rakouska.
00:13:36 Rozhodnutí to určitě nebylo lehké, bylo mu 55, když odešel za hranice.
00:13:42 I když v jeho profesi, nostrifikovat cizí řeči v cizím prostředí
00:13:50 a zakládat ordinaci nebylo lehké, ale táta se vždy vyznačoval
00:13:57 pevnou vůlí, houževnatostí, tak nám v Rakousku uprostřed Alp
00:14:02 umožnil život, ve kterém jsme byli jen spokojeni.
00:14:18 Když jsme se ze Suezu dostali na Sinajský poloostrov, problém
00:14:21 celé jízdy byl horko, teplota ve stínu dosahovala 48 stupňů ve stínu.
00:14:35 Ovšem kde je stín, tam žádný nebyl. A překonání výškového rozdílu,
00:14:41 na 130 km dělal 1850 metrů. Překonávat tento rozdíl v písku,
00:14:53 ve skalnatém terénu, v rozjetých dunách po kamionech a částečně
00:15:04 po trase kudy vedla karavanní cesta kolem hory Sv. Kateřiny.
00:15:15 Trojúhelníkový poloostrov zúžující se od severu k jihu, tvoří most
00:15:18 z Afriky do Asie. Díky své poloze mezi Suezským průlivem a Akávským
00:15:25 zálivem byl od pradávna předmětem častých sporů. Sinaj byl biblickým
00:15:28 územím. Poloostrov má hornatý charakter, kdy skalnaté vrcholy dosahují
00:15:33 výšky nad 2 tisíce metrů. Největšími atrakcemi jsou korálové útesy
00:15:37 Rudého moře a klášter Sv. Kateřiny na úpatí Mojžíšovy hory.
00:15:43 Překážek bylo hodně, byl to terén, horko, nedostatek vody
00:15:50 a stále stoupající únava.
00:15:57 3 muži, středoevropané, při své pouštní premiéře trochu
00:16:00 podcenili záludnosti terénu i podnebí a náhle byli u konce sil.
00:16:10 Ten den jsme došli k tomu, že se to nedá projet, a rozhodli jsme se,
00:16:25 že se druhý den vzdáme. Byli jsme na pokraji sil, rozhodli jsme se
00:16:31 všichni 3, že to vzdáme a ráno jsme se probudili
00:16:44 ještě za tmy, písek byl trošku vlhčí, na nejhorší úsek jsme
00:16:52 vyrazili a pak se to podařilo.
00:17:00 Myšlenka zněla, když jsme to zvládli tam, půjde to i zpátky.
00:17:09 Po tom průjezdu jsem vážil o 8 kilo méně, tím jak se člověk dehydruje.
00:17:17 Myslím, že bylo důležité, za celého čtvrt roku nikdo z nás netrpěl
00:17:26 ponorkovou nemocí, věděli jsme, že se jeden může spolehnout na druhého.
00:17:34 A že všichni máme jedinou motivaci prostě to za každou cenu dojet.
00:17:51 Vzpomínám na příhodu, kdy jsme v Údolí králů podplatili průvodce
00:18:02 s tím, že bychom chtěli přenocovat v Tutanchámonově hrobce, abychom
00:18:10 měli zajímavé téma na psaní. Existuje taková pověra, že
00:18:17 kdo vyruší klid, tak že ho stihne pomsta.
00:18:26 Tutanchámon zahrozil již při zpáteční cestě. Doktor Potužník
00:18:30 se vyhýbal silničnímu pirátovi a zlomil si 3 žebra. Za 2 měsíce
00:18:34 měl těžkou havárii Jiří Brabenec, několik dnů bojoval se smrtí.
00:18:39 Ani na pana Jedličku faraon nezapomněl, z hořícího auta
00:18:44 jej po nehodě na poslední chvíli vyprostila řidička tramvaje.
00:18:48 Nakonec jsme všichni 3 jeho smrtelné pomstě unikli.
00:18:54 Já jezdit dovedu, tak vedu stroj svůj kupředu, vždy stejnou rychlostí
00:18:59 a bez starostí..
00:19:04 Motorky to kupodivu vydržely, řekl bych, že byly statečnější
00:19:09 než jezdci, protože se s pískem praly. A co mě zlobilo, to byl
00:19:15 stojánek, nechával jsem ho asi 2 krát či 3 krát přivařovat.
00:19:22 A nejhorší defekt byl prasklá šlapka. A vzpomínám si ještě
00:19:31 na jednu věc. Všechno bylo rožhavené na vysokou teplotu, kolem 51 stupňů,
00:19:36 motor také, a když jsem měl problémy se šlapkou, měl jsem pak na kotníku
00:19:47 dlouhý čas spálenou jizvu.
00:19:51 To byly defekty, co mě potkaly, jinak jsem s tím strojem spokojený.
00:20:04 Základní úkol byl dojet po vlastní ose, projet Sinajskou pouští, vrátit
00:20:12 se do Káhiry a tam cestu ukončit.
00:20:15 Vzhledem k tomu, že mašiny pracovaly, a my jsme se zase
00:20:21 dostali do kondice, tak jsme se rozhodli, že se po vlastní ose
00:20:25 vrátíme zpátky.
00:20:28 Třem mušketýrům na prskoletech jakoby se nechtělo sesednout,
00:20:32 jakoby se svými stroji srostli v jeden živoucí organismus.
00:20:36 Kdyby se Balkánský poloostrov náhle proměnil v poušť, určitě
00:20:41 by nehledali objíždku.
00:20:45 Krátce před odjezdem na Sinajský poloostrov jsem se vsadil
00:20:50 s redaktorem Káhirského týdeníku o velblouda v případě, že Sinajskou
00:20:57 trasu zvládneme. Velblouda jsem vyhrál a vrátil jsem se na mopedu.
00:21:15 Šlápněte na to, ať nemusím brzdit.
-Co? -Kolik vám to žere?
00:21:18 Takových 10. -Já už to mám 2 roky, a ještě jsem tolik neprojezdil.
00:21:27 Tohle je vlastně jeden z mála suvenýrů, který mi po 40 letech
00:21:33 jako vzpomínka zůstal.
00:21:39 Víte, ono to bylo hrozně zvláštní, že se mohli vydat tak daleko
00:21:47 na tak legračních motocyklech, a nic se jim nestalo.
00:21:53 Nikdo je neokradl, nikdo je nepřepadl. Ve zdraví se vrátili.
00:21:59 Dovedete si to dneska představit? Já ne.
00:22:05 Já jezdit dovedu, tak vedu stroj svůj kupředu, vždy stejnou rychlostí
00:22:10 a bez starostí jen díky svému mopedu!
00:22:22 Skryté titulky: Michaela Nejedlá
Na jaře roku 1962 vyjeli z Prahy tři muži na malých motocyklech s cílem projet Saharou až na Sinaj. V sedlech nízkoobsahových strojů Jawa 50 Pionýr, moped Stadion S22 a skútr Manet 100 vyrazili ze Staroměstského náměstí. Cestu deseti zeměmi tří kontinentů úspěšně absolvovali, i když mnozí tipovali, že dojedou tak maximálně do Tábora. Výprava plná dobrodružství, nečekaných peripetií i setkání nakonec dopadla výtečně i po komerční stránce. Zejména v Egyptě byla poté po českých „prskoletech“ nebývalá poptávka.