O osmi nohách, které došly do Mexika (2005). Režie M. Kačor
00:00:26 A kde to bylo v Americe..
00:00:28 Já nevím, kdy to bylo, to bych se musela doma podívat.
00:00:36 Tam bylo moc komárů.
00:00:39 A pak si vzpomínám, jak ses nás snažila naučit těch 25 dubů.
00:00:43 My jsme to pletly.
00:00:45 A pak to skončilo tím, Věro, co to je? To je dub americký..
00:00:55 Takže tady tě čeká Zdena.
00:01:00 Neviděly jsme se 12 let, to jsem zvědavá.
00:01:05 Ahoj Zdeno! Ahoj!
00:01:15 Pátek třináctého, měsíc říjen, roku 1967. Věra, Zdena, Květa
00:01:20 a Jarmila, do té doby neznámé horolezkyně z Prahy se chystají
00:01:24 na svou první osmitisícovku. Jejich cesta však nepovede vzhůru a nebude
00:01:28 se měřit v metrech. Cílem je Mexiko a pouť dlouhou 8 tisíc kilometrů
00:01:32 děvčata hodlají pokořit chůzí. Málokdo věří, že tato křehká stvoření
00:01:36 svou bláznivou cestu do dějiště letní olympiády vůbec dokončí.
00:01:41 Po mnoha letech jsou opět na místě startu, tentokrát bohužel už jen
00:01:44 ve třech.
00:01:48 Asi ano. Nevím přesně kde jsme vyšly.
00:01:53 Vyšly jsme směrem na Benešovskou, takže jsme musely přes Pankrác.
00:02:04 Já myslím, že jsme o tom začaly mluvit jako o zahraničním výletu
00:02:09 na lezení a pak jsme to změnily, protože jsme si řekly, že bychom
00:02:19 to mohly prodat nějakým novinám, a z nějakého důvodu by to mohlo být
00:02:23 atraktivnější, včetně úřadů, které by nám mohly dát povolení na cestu,
00:02:27 kdyby to bylo za takovým účelem. Ale že bychom chtěly jít přímo
00:02:34 na olympiádu, to si nevzpomínám. Plánovaly jsme to jako horolezecký
00:02:38 výlet.
00:02:44 Jednou na schůzi právě na technice, mě oslovila Jarmila, jestli bych
00:02:50 nechtěla jít pěšky do Mexika, já jsem to hned přijala.
00:02:53 Já jsem se přidala k výpravě jako poslední a čirou náhodou,v létě,někdy
00:02:58 v červenci, nebo možná až v srpnu. Oslovila mě Zdena, říká, hele
00:03:05 nechceš jít s námi do Mexika? Já jsem řekla jasně a kdy?
00:03:10 My jsme strávily rok tím, že jsme psaly podnikům, bylo to tím,
00:03:15 že člověk nemá peníze, tak je musí shánět, také jídlo a povolení.
00:03:19 To nebyli sponzoři, od kterých bychom dostaly nějaké peníze,
00:03:23 my dostaly 100 kg vloček a množství takových různých věcí.
00:03:39 To počítání bylo strašlivě obtížné a namáhavé, protože když jsme
00:03:43 vycházely, naše doložka zněla 30 dolarů a 80 šilinků
00:03:47 pro všechny 4 dohromady.
00:03:57 Boty byly asi nejdůležitější část výstroje, jako nohy, puchýře.
00:04:04 Ty jsi ty puchýře měla pořád.
-Já si nepamatuji.
00:04:11 Mám krásnou fotku, jak si ošetřuješ puchýře.
00:04:20 Pak jsme přešly Rakousko, to nebylo nejlehčí, protože jsme si zvykaly
00:04:25 na ruksaky a na 40 km denně, které jsme ze začátku nedodržovaly.
00:04:33 A začalo být trochu zima, a také jsme neměly rozchozené boty,
00:04:38 byl to dost tvrdý začátek.
00:04:44 Do Mnichova jsme šly proto, protože tam měla být olympiáda v roku 1972.
00:04:51 Německý olympijský výbor nám dokonce zaplatil hotely a večeře,
00:04:56 takže jsme byly v normálních podmínkách, takže to bylo pěkné.
00:05:00 Potom jsme šly přes Švýcarsko, zastavily jsme se v Lausanne,
00:05:05 a na Mezinárodním olympijském výboru. Pak jsme šly do Grenoblu,
00:05:08 kde byla zimní olympiáda, my jsme tam byly zhruba koncem listopadu,
00:05:14 takže jsme byly v podstatě první, kdo spal v olympijské vesnici.
00:05:26 Grenoble, 10. zimní olympijské hry, Šlápoty tady byly před 3 měsíci,
00:05:29 teď je únor. Na lyžařských svazích kraluje 3 x zlatý Jean Claude Killy
00:05:34 ale i našim se daří, Hanka Mašková vybojuje bronz. Všechny potěší
00:05:39 vítězství hokejistů nad sovětskou Sbornou, ale stříbrná medaile
00:05:42 je nakonec zklamáním.
00:05:47 Olympiáda je velkým svátkem Jiřího Rašky, dolétne si pro
00:05:51 nejdražší kov a jeho zlato je vůbec prvním zlatem vůbec,
00:05:53 které Československo na zimních olympiádách vybojuje.
00:05:56 Zatímco pro jiné tady cesta k vavřínům končí, Šlápoty ještě
00:05:58 čeká 6 tisíc kilometrů.
00:06:03 Ve Francii pršelo, někde se nás báli, byla pro mě Francie nejtěžší,
00:06:11 bylo to v zimě, takže to nebylo lehké, zejména když nám zmokl stan,
00:06:20 sbalily jsme ho mokrý, druhý den nám promokl, byly i mokré spacáky.
00:06:30 Někdy jsme nemohly dostat povolení stanovat, takže jsme musely jít
00:06:35 v dešti dál a dál, a samozřejmě, když jsme chodily v dešti, vypadaly
00:06:40 jsme jako pobudové.
00:06:45 Šlápoty mezitím dorazily do Paříže, Eiffelovka je důkaz.
00:07:02 Boty, šaty, účesy a hlavně nohy to vydržely, tak šťastnou cestu.
00:07:10 V Anglii se mi zdálo, že byli velmi pohostinní, byly tam farmy, počasí
00:07:20 bylo i lepší, určitě tam bylo tepleji.
00:07:27 Vzpomínám si na ten děs, když jsme přišly v Liverpoolu do přístavu
00:07:34 a uviděly naši loď mezi těmi velkými tankery. Měla 25-26 metrů,
00:07:41 nebyla malá, ale proti tankerům vypadala strašlivě malinká.
00:07:49 Na té lodi to bylo opravdu pěkné, protože jsme zamrzli v řece
00:07:52 Sv. Vavřince., musel přijet ledoborec, to bylo vzrušení.
00:07:58 To bylo krásné.
00:08:03 No, když do nás narážely kry, nebylo to tak krásné, nebylo,
00:08:08 nehledě k tomu, že jsi ležela s mořskou nemocí.
00:08:11 To jsem já nebyla, to musela být Jarmila, odmítala pilulky,
00:08:16 já pilulky brala.
-Pro jistotu.
00:08:22 To jsou ty fazole, co jsme jedly v Mexiku, já jsem z nich byla
00:08:28 nešťastná, nevěděla jsem co s nimi dělat. -To jsou ještě ty z Mexika?
00:08:31 -Ne.
00:08:32 Bramborovou kaši a kuřecí křídla, těstoviny se sýrem, bramborovou
00:08:36 kaši a kuřecí křídla, těstoviny se sýrem, bramborovou kaši
00:08:41 a slaninu, těstoviny s cukrem a podobně.
00:08:46 Nakoupily jsme čaj, práškové limonády, vodu apod.
00:08:52 A když nám někdo nabídnul alkohol, tak jsme vypily i ten alkohol.
00:08:56 Já si vůbec nepamatuji, jestli jsme dezinfikovaly vodu, nebo ne.
00:09:01 Ne, ty jsi vždycky koukla baterkou, řekla jsi, tady rostou takové
00:09:05 a takové řasy, ta voda se dá pít.
00:09:07 Myslím, že Mexičani zastřelili nějakého chřestýše.
00:09:12 Jarmila ho takto drží v ruce.
-A my jsme ho snědly.
00:09:14 -Já ne, já sním všechno, ale hady odmítám.
00:09:19 Nohy, které došly pěšky až do Ameriky, Šlápoty odpočívají
00:09:24 v newyorském Centrálním parku.
00:09:28 Snímek před Bílým domem ve Washingtonu.
00:09:33 Tam už to bylo lepší, protože začalo jaro, bylo tepleji.
00:09:37 Přešly jsme západní Virginii, ve Wichitě Cancel jsme si udělaly
00:09:45 prázdniny, odjely stopem na západní pobřeží a pak jsme se vrátily
00:09:55 do Wichity a z ní šly na jih do San Antonia. Tam začaly tvrdší
00:10:05 podmínky, protože jsme musely chodit v noci, protože přes den
00:10:09 bylo kolem 40 stupňů Celsia.
00:10:13 Celý den jsme šly přes jedno město, přes Baltimore. Tam byly černošské
00:10:18 čtvrti. -Ano a my jsme šly přímo přes ni.
00:10:22 Seděli, koukali a nevypadali, že by nám chtěli ublížit.
00:10:27 My jsme ani nevypadaly..
00:10:33 Naše Šlápoty jsou už u cíle, nad mapou Mexika.
00:10:40 V Mexiku nás hostili tamnější turisté s velkým nadšením.
00:10:45 Vezli nám naše zavazadla, což bylo výborné, protože se
00:10:50 naše kostry začínaly rozpadat.
00:10:55 Mexičani nás přijali strašlivě pěkně, až to bylo skoro na obtíž,
00:11:00 nenechali nás málem si odskočit ani do křoví, protože měli dojem,
00:11:05 že ženám se je třeba věnovat a pečovat o ně.
00:11:10 To Mexiko bylo tak bombastické, že jsme z toho byly až unavené,
00:11:15 každé město, hlavně ty větší, to byly takové přivítání,
00:11:19 že nám šlo až o život, ti lidé by nás umačkali, protože nám chtěl
00:11:27 každý podat ruku.
00:11:30 Tehdy jsme měli dojem, že jsme strašlivě známí
00:11:32 a slavní lidi, byli jsme z toho dost vyděšeni.
00:11:35 Do hlavního města s námi docházelo snad 500 lidí, my jsme přišly tak
00:11:40 unavené, ale šťastné.
00:11:49 Olympijský oheň je zapálen jen 7 týdnů po okupaci Československa
00:11:51 vojsky Varšavské smlouvy. Na sportovištích i v hledištích
00:11:53 je to znát. Diváci tleskají nejen vítěznému flopu američana Fosburyho,
00:11:58 a veleskoku Boba Beamona, ale s nebývalým nadšením fandí
00:12:02 naším sportovcům. Zlaté výškařce Miloslavě Rezkové a stejně
00:12:06 úspěšným, střelci Janovi Gurkovi a skokance do vody Mileně Duchkové.
00:12:11 Ale ústřední osobností letních her je Věra Čáslavská, ta si na krk
00:12:19 zavěsí 4 zlaté a 2 stříbrné.
00:12:22 A Šlápoty, ty nakonec v hledišti úplně chybí.
00:12:28 My jsme samozřejmě nepředpokládaly, že bychom na tu olympiádu koukaly
00:12:32 celých 10 dní, ale řekly jsme si, že bychom něco měly vidět,
00:12:37 že bychom tam měly jít.
00:12:38 Pak nám nabídli, že můžeme jít na zahajovací ceremoniál,
00:12:41 ale to bychom musely zůstat v mládežnickém táboře.
00:12:48 A my jsme nechtěly zůstat pod dozorem, tak jsme nešly.
00:12:54 Největší zklamání, že jsme tu olympiádu nakonec neviděly,
00:12:59 kromě v televizi. -Nedá se říct, že bychom z toho byly nešťastné,
00:13:06 nějaké ministerstvo nám půjčilo auto s řidičem, a jezdili jsme
00:13:12 po památkách.
-Ale tu olympiádu jsme neviděly.
00:13:18 To byl nesplněný cíl naší cesty.
00:13:27 Strašně dlouho jsem trpěla tím, že jsem nezažila ani to jaro, ani
00:13:36 okupaci. Takže když mi lidé vyprávěli nějaké zážitky,
00:13:42 já jsem je znala pouze z amerického tisku útržkovitě, nebo z novin,
00:13:46 které nám naši poslali. Ale když to neprožijete
00:13:51 a nejste tady, tak vlastně o tom nic nevíte.
00:13:57 Úspěšní olympionici přebírali na Hradě státní vyznamenání z rukou
00:14:00 čtveřice politiků, kteří se stali symboly Pražského jara.
00:14:03 Pokus o socialismus s lidskou tváří, kdy se necenzuroval tisk,
00:14:07 rehabilitovali političtí vězni, otevíraly archivy i hranice
00:14:12 pro turisty i expedice skončil srpnovou agresí spřátelených armád.
00:14:17 Svobodu, Dubčeka, Smrkovského, i Černíka stačila Věra Čáslavská
00:14:20 obdarovat replikami svých medailí, zakrátko obdarovaní, dárkyně
00:14:24 i naše Šlápoty zmizely v šedi nuceného normalizačního zapomnění.
00:14:32 Pak jsme byly v mexické televizi, kde jsme řekly o vojscích, že jsou
00:14:37 to okupanti. Kdykoliv jsme se objevily v televizi, tak ten člověk
00:14:41 kdo s námi dělal tu reportáž, tak byl vyhozen, Olga Čedíková..
00:14:46 Ale ne kvůli nám, to si děláme legraci..
00:14:57 V tomto prostředí žila guru naší výpravy, Jarmila Očásková, která
00:15:01 se bohužel tohoto natáčení už nedočkala. Tady jsem se s ní
00:15:07 často scházela a povídaly jsme si o kytkách, o dětech, nadávaly jsme
00:15:14 na muže, na známé a pomlouvaly jsme.
00:15:18 Tak jsme tady všichni a můžu začít.
00:15:26 Milovala jsem Jarmilu, byla to velice nezávislá duše, která byla
00:15:30 oddaná horolezectví a byla hodná. Nikdy nikomu nic nazáviděla,
00:15:38 každému všechno přála, dle mého názoru byla velice štědrá,
00:15:44 velice přátelská a společenská.
00:15:48 Alexandře, nezapomeňte se dát zase vyfotografovat a pošlete mi obrázek,
00:15:55 vždyť víte, co pro mě znamenáte.
00:15:58 Byla člověk, který byl bez jakýchkoliv konvencí, byla velmi
00:16:05 upřímná. Byla dost nadaná, takže psala od básní až po prózu,
00:16:17 jako herečka byla dobrá.
00:16:19 Neodporuj Alexandrovi, on ví, co je pro nás dobré a co špatné.
00:16:27 Po návratu a po narození syna nastoupila do Československého
00:16:31 Sportu, kde psala krátké články se sportovní tématikou,
00:16:36 o horolezectví a motoristice. Pak, když odešla do penze, tak
00:16:41 založila tzv. druhé pondělky, kdy se u ní scházeli horolezci
00:16:48 z dob jejího lezení, jak mladší, tak starší a v prvních letech tam
00:16:55 často přicházeli lidé z redakce, nebo z divadelního prostředí.
00:16:58 Protože když pak byla na penzi, začala v různých divadlech hrát
00:17:03 drobné role, na které si najímali také externisty.
00:17:17 To víš, že ano.
00:17:22 Já jsem se přihlásila na různé univerzity v USA, chtěla jsem dělat
00:17:25 horskou vegetaci a také polární a to se mi díky Bohu zdařilo.
00:17:33 Pak jsem byla na Antarktidě a na Aljašce jsem trávila asi 10 let.
00:17:42 Mezitím jsem měla 2 děti, jeden ještě dodělává gymnázium
00:17:47 a druhý se živí jako programátor.
00:17:53 Žiji ve Švýcarsku, získala jsem tam místo jako profesorka alpinské
00:17:59 ekologie, je to taková soukromá univerzita. Alpinskou ekologii
00:18:04 už dávno neučím. Učím computery, vědu, chemii, a matematiku
00:18:10 jsem jednoho času učila. Pořád tam jsem.
00:18:15 A jaksi mimochodem pokořila mimo jiné horské velikány
00:18:17 i 2 osmitisícovky. V roce 1978 jako první Češka, a druhá žena na světě
00:18:23 i vražednou Annapurnu.
00:18:35 Když jsem se vrátila, tak jsem začala pracovat v Pražském
00:18:40 kulturním středisku jako produkční. Pak v Parku kultury,
00:18:43 opět jako produkční. A po narození Madlenky jsem byla doma, pracovala
00:18:51 jsem doma, protože Madlenka měla astma, naučila jsem se paspartovat
00:18:56 a paspartovala jsem až do 90. let.
00:19:01 Před 10 lety jsem s několika kolegyněmi založila tuto
00:19:08 malou galerii a knihkupectví, to je takový osud až do dneška,
00:19:16 můj život celý.
00:19:24 Pět let po návratu jsem se provdala, během 3 let se mi narodili 2 synové,
00:19:27 bohužel ten starší byl těžce nemocný, v podstatě jsem musela
00:19:31 zaměstnání opustit a byla jsem doma celých 18 let.
00:19:37 Pracovala jsem ve sběrně Sazky až do svého důchodu. Bohužel syn před
00:19:44 5 lety, ve věku 25 let zemřel. Teď mě opustila i Jarmila,
00:19:49 takže jsem teď v podstatě v důchodu bez syna a kamarádky.
00:19:56 Jarmila Očásková, Květa Tarantová, Zdena Opatrná a Věra Komárková,
00:20:01 Šlápoty. Po návratu díky dobrodiní ČSTV relaxovaly v Piešťanech
00:20:06 a psaly knížku, do které jim už zase radili dobráci cenzor a autocenzor.
00:20:11 A tak do ní daly, že..to bylo hezké dobrodružství. V nohách 7775 km,
00:20:19 každá, za 11 měsíců prošlapaly 12 párů pohorek, dohromady. 135 nocí
00:20:25 spaly ve stanu, 40 ranních kuropění zažily pod širákem, 87 pod duchnou
00:20:32 u dobrých lidí, 8 krát v kanále a jednou v policejní cele,
00:20:35 to prosím dobrovolně, a že dostaly titul Zasloužený turista a že se
00:20:40 nikdy nepohádaly, a že....
00:20:51 Člověk se naučil, co všechno může dokázat, a kam až může. To nám
00:20:56 určitě pomohlo v celém životě, protože pak přicházejí okamžiky
00:21:01 krize nebo trablí, to už my jsme věděli, že toto není nic, proti
00:21:07 tomu co jsme zažily, tudíž to vydržíme. A nedostaneme,
00:21:14 jak se dnes moderně říká depku a zhroutily se.
00:21:18 Rozhodně se na to dívám jako na pozitivní zkušenost, akorát, že
00:21:24 bych to už nedělala kvůli těm kloubům.
00:21:28 Z Mexika jsme si v podstatě dovezly velice krásné zážitky, jedna z nás
00:21:35 se tam dokonce provdala, a jedna z nás si dokonce dovezla zárodek
00:21:40 svého syna, který se jí po návratu narodil.
00:21:45 Nejlepší, když jsme hlasovaly o tom, zdali si uděláme neplánovaný
00:21:48 odpočinek. To jsme byly všechny tři pro, a Jarmila 2 hlasy proti,
00:21:52 my jsme ji snadno přehlasovaly. Máme skluz, musíme, musíme
00:22:02 a to bychom nestihly..
00:22:06 Skryté titulky: Michaela Nejedlá
V roce 1966 se čtyři mladé ženy – Jarmila, Věra, Květa a Zdena – rozhodly vykonat dálkový pochod na trase Praha – Mexico City, kde se za dva roky měly konat olympijské hry. Šlápoty, jak si dívky říkaly, ušly za 244 dnů celkem 7775 km, což činí průměrně 32 kilometry denně. Po příchodu do Mexika zažily velkou slávu, ale olympiádu vůbec neviděly. Zabránili jim v tom tehdejší sportovní pohlaváři.