V pořadu, kterým provází J. Hanzlík, budeme pátrat po tom, kde všude Československá televize působila, než byl postaven komplex na Kavčích horách (2013). Režie P. Vantuch
00:00:20 Vítám vás, milí diváci. Scházíme se opět u Úsměvů
00:00:25 věnovaných 60. výročí naší televize.
00:00:28 Budeme si povídat o tom, jak televize přicházela na svět
00:00:30 a jak dělala své první krůčky. Aby televize
00:00:34 vůbec mohla vysílat, k tomu je potřeba spousta profesí.
00:00:37 Tak namátkou - kostyméři, maskéři, zvukaři, rekvizitáři,
00:00:41 kameramani, režisé... režiséři.
00:00:47 Já tady vidím, režisér Pavel Vantuch.
00:00:50 Ten na tomto projektu Úsměvy pracuje od začátku.
00:00:53 Celých 20 let. A nejenom jako režisér.
00:00:55 Pavle, pojďte sem! Ale taky jako střihač.
00:00:59 V televizi začínal jako os... Osvětlovač.
00:01:04 A asistent kamery. Posaďte se taky sem před kameru.
00:01:08 A povídejte. Jak vy jste přišel do televize?
00:01:11 Čistě náhodou. V televizi jsem byl poprvé
00:01:15 už v tom 53. roce, protože jako člen Dismanova souboru
00:01:18 jsem se zúčastnil jednoho vysílání pro děti.
00:01:21 To jsem z toho byl unešený. A potom jsem v roce 57
00:01:26 s drzostí svojí vlastní napal scénář pro dětský pořad,
00:01:31 navštívil jsem inženýra Michalce, dlouho jsem ho hledal,
00:01:34 protože on sídlil na pavlači mezi dvěma byty.
00:01:38 Tak jsem přišel za ním, on se tak shovívavě usmál a říká:
00:01:42 "No, nebylo by to špatné. Až někdy budu potřebovat,
00:01:48 já se vám ozvu." A skutečně se mi pak ozval,
00:01:51 to už jsem byl v televizi, abych napsal scénář
00:01:54 pro VYSÍLÁNÍ PRO ŠKOLY. Tak jsem se dostal do televize.
00:01:59 Jinak si samozřejmě pamatuju Besedu ještě z doby,
00:02:02 kdy to byl skutečně průjezd, nefungovala vrátnice
00:02:06 v tom pravém slova smyslu, a kdy jsem zažil
00:02:10 ještě to živé vysílání. Taky jsem na zádech cítil
00:02:15 váhu těch reflektorů, které vytvářely to teplo,
00:02:19 protože to nebylo jako dnes, že jsou ve studiu rošty.
00:02:24 Všechny lampy se musely osazovat na dekoraci.
00:02:28 To znamená - po vysílání hned štafle,
00:02:31 vylézt nahoru, sundat lampy, aby se dekorace mohla bourat.
00:02:34 Postavila se nová štafle, vytáhnout lampy nahoru...
00:02:37 Takhle to šlo pořád. A pak jsem dělal asistenta kamery.
00:02:42 Pak jsem se přihlásil do konkurzu na střihače a oni mě vzali.
00:02:48 A tak to šlo dál a dál. Samozřejmě, začátky televize
00:02:52 se datují k tomu 1. květnu, ony se vlastně datují,
00:02:56 když bylo rozhodnuto, že televize má vzniknout
00:03:01 a vznikla ta skupina kolem Karla Kohouta,
00:03:04 který to dostal jako stranický úkol,
00:03:07 aby tu televizi vybudoval.
00:03:09 Sídlili na Václavském náměstí nad rybárnou.
00:03:14 A posměšně se říkalo: "Hledáte-li televizi, jděte po čuchu."
00:03:21 Mohu vás ubezpečit, že nerozhodovali
00:03:25 ani programoví pracovníci, a taky ne techničtí pracovníci.
00:03:28 Rozhodnutí bylo na jednom z pracovníků
00:03:30 tehdejšího ministerstva informací, který měl dvě možnosti.
00:03:35 Zde v této MĚŠŤANSKÉ BESEDĚ tehdy sídlil SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ.
00:03:39 Druhou možnost, kterou měl, byl dnešní DŮM DOPRAVY
00:03:43 nahoře na Vinohradech. Onen soudruh měl rozhodnout,
00:03:47 kde bude TELEVIZE a kde bude SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ.
00:03:50 SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ znal, o ČESKOSLOVENSKÉ TELEVIZI
00:03:54 tehdy nejenom že mnoho nevěděl, myslím, že nevěděl vůbec nic.
00:03:58 A rozhodl se proto, že to lepší, VINOHRADSKÝ DŮM,
00:04:04 dá SOUBORU PÍSNÍ A TANCŮ a ČESKOSLOVENSKÉ TELEVIZI,
00:04:07 tehdy zcela neznámé, že dá MĚŠŤANSKOU BESEDU.
00:04:11 Ale upřímně řečeno - nejenom, že jsme si
00:04:13 na tu MĚŠŤANSKOU BESEDU zvykli, ale naši pracovníci
00:04:16 si tady udělali takové prostředí, ze kterého snad se jim
00:04:19 ani nebude chtít jít.
00:04:24 -Takovou možnost soustředění na svoji práci
00:04:26 měli programoví tvůrci.
00:04:34 Fronta na jediný telefonní aparát v redakci.
00:04:43 -Když mě tehdy v létě 53. roku přijímal tehdejší ředitel
00:04:48 Karel Kohout do televize, tak jsem se přišel
00:04:50 slušně představit a soudruh Kohout mě překvapil otázkou, říká:
00:04:55 "Mládenče, máš doma telefon?" Já jsem říkal:
00:05:00 "No, mám. A proč?" On říkal: "No, to je dobrý.
00:05:05 Protože my nemáme pro tebe ani stůl, ani židli.
00:05:07 Všichni ostatní, co tu jsou, se s nima taky
00:05:10 dohadujeme po telefonu, vy budete doma
00:05:13 a my vás vždycky zavoláme, tady se poradíme
00:05:15 a vy potom půjdete domů vymýšlet program.
00:05:17 Já, když dovolíte, zavolám ještě jednoho hosta.
00:05:20 Je služebně starší než vy, jmenuje se Jirka Šebelka
00:05:22 a je to střihač. Jirko, pojď dál! Ahoj!
00:05:24 Vy se znáte. Pavel Vantuch, Jirka Šebelka.
00:05:27 -Ahoj.-Ahoj. Nemusím vás představovat.
00:05:29 Jirko, prosím tě, ty jsi přišel do televize v roce...?
00:05:32 55. V březnu.
00:05:35 Co tě přilákalo do televizních prostor?
00:05:37 Já nevím, když je řeč o televizi, ale musím trošku
00:05:40 mluvit o své situaci v té době. Řekni.
00:05:44 Já jsem vyučený obchodní příručí v železářství.
00:05:48 Prodával jsem roury do kamen. A pak jsem šel na vojnu.
00:05:51 A po vojně jsem si řekl: Už nechci prodávat
00:05:54 do konce života tyhle šroubky. A jeden kamarád mi poradil:
00:05:58 "Zkus to v televizi. Mám kámoše a tam ho vzali."
00:06:01 Tak já jsem prostě přišel do tehdy kádrového oddělení
00:06:06 a tak jsem řekl: "Prosím vás, já bych chtěl dělat
00:06:10 někde něco kolem umění. Umělecky nic neumím,
00:06:16 ale chtěl bych být kolem toho." A ta paní mě přijala.
00:06:22 Na jakou pozici? Víte, jak se tomu říkalo?
00:06:25 "K vocasu." Jo, tys byl vocasník!
00:06:28 Ano. Počkej, a vědí diváci, co to je "být u vocasu"?
00:06:35 Vědí, to vyprávěl Eda Landisch. Tahal jsi ty kabely od kamery.
00:06:38 Ano, ale to ještě furt nejsem střihač.
00:06:41 No, jistě. V té době tam byli tři střihači.
00:06:44 Dva byli mladí, kteří se furt snažili vyhnout vojně,
00:06:48 ale najednou ty vojáci..., tak měli narukovat.
00:06:52 To je důležitý vědět, že my jsme byli v technice.
00:06:54 Tam to bylo rozdělený. Programáci - to byli
00:06:57 režiséři, kameramani, dramaturgové...
00:06:59 Střihači a zvukaři patřili do techniky,
00:07:02 protože měli jakési technické zařízení - mixy, tlačítka...
00:07:07 Tak po mně ten vedoucí sáhl. Já nevím proč.
00:07:11 A já jsem potom seděl tři měsíce vedle toho staršího kolegy Prášila,
00:07:18 jenom jsem seděl a díval jsem se, jak to dělá.
00:07:22 Musím se přiznat, já jsem o střihu nevěděl vůbec nic!
00:07:26 Ale to je velmi dobře, že to říkáš.
00:07:28 Protože když tady seděla Svatava Hrubcová,
00:07:31 která byla zvukařka, tak ona už přišla
00:07:33 se zkušeností z RÁDIA, kdežto do té obrazové složky
00:07:36 přicházeli lidé absolutně bez zkušeností, jako ty.
00:07:40 Ten obor neexistoval. Musel ses učit od začátku!
00:07:45 Je třeba asi vysvětlit, že se tomu sice říká střihač,
00:07:47 ale že nic nestříhá. To je odvozený od střihače filmů,
00:07:52 který skutečně má na filmu natočený,
00:07:54 ustřihne se nůžkama a slepí k sobě. Měl. Dnes už to taky tak není.
00:07:59 Zatímco televizní střihač by se snad měl jmenovat PŘEPÍNAČ,
00:08:04 protože on každým zmáčknutím tlačítka
00:08:07 zapojil jednu z těch několika kamer, co byly ve studiu.
00:08:11 Pozor, napřed byly jenom dvě. Jirko, ale my se dnes
00:08:15 především zaobíráme prostory, odkud se vysílalo.
00:08:19 A jsme v MĚŠŤANSKÉ BESEDĚ, kde to všechno načalo.
00:08:23 A ty jsi u toho byl. Ano.
00:08:25 Jak tam ten prosto tehdy vypadal?
00:08:29 To byla taková velikánská místnost,
00:08:32 ještě byla trošku omezená, že tam byly sloupy...
00:08:35 Počkej, co to říkáš? Velikánská? Ty ses tady začal rozhlížet.
00:08:38 Ta místnost byla takhle velká. Jako je to tady.
00:08:41 No, to asi byla taková. Ještě větší.
00:08:44 Tam se muselo vejít všechno. Tam byl koutek pro dětský vysílání,
00:08:50 to tam byli loutkovodiči, u klavíru tam seděl
00:08:56 například Petr Eben, který k tomu improvizoval muziku.
00:09:01 A teď skončilo dětský vysílání, musela být hlasatelka.
00:09:05 Skončila hlasatelka a začaly takzvané TELEVIZNÍ NOVINY.
00:09:10 Ale ty na začátku vypadaly tak, že jsem tam já jako střihač
00:09:15 vyjel diapozitiv, kde bylo napsáno:
00:09:19 POSLOUCHÁTE ROZHLASOVÉ NOVINY. A zvukař vyjel ten rozhlas
00:09:23 a půl hodiny jsme měli volno.
00:09:27 A tma se vysílaly ROZHLASOVÉ NOVINY.
00:09:29 Pak byla hlasatelka, která si třeba musela sednout
00:09:33 na postel v nějaké dekoraci.
00:09:36 Aby nebylo vidět, že je to scéna, tak nějaké neutrální pozadí.
00:09:41 Ta ohlásila inscenaci a jelo to. A začalo to titulkama.
00:09:46 A ať se dělo, co se dělo, tak se muselo pokračovat,
00:09:48 protože se to vysílalo živě.
00:09:51 Především v tom studiu bylo šílený vedro.
00:09:54 Skutečně se stalo při jedné inscenaci,
00:09:57 že samovolně z toho horka vybouchl
00:10:02 hasicí přístroj a začal stříkat do scény.
00:10:06 Tak tam jsme měli zase ten slavný diapozitiv,
00:10:09 který jsme v tom případě na chvíli vyjeli.
00:10:13 A tam bylo napsáno: ZÁVADA NENÍ NA VAŠEM PŘIJÍMAČI.
00:10:16 Ano, to si pamatuju. Protože kdyby se to neohlásilo,
00:10:21 tak by se lidí začali šťourat ve svých televizorech,
00:10:25 jestli to není u nich. To bylo velmi často.
00:10:28 A nejhorší to bylo, když byly hokejové přenosy,
00:10:31 teď byla nějaká významná situace a tam se objevil titulek
00:10:35 ZÁVADA NENÍ NA VAŠEM PŘIJÍMAČI, tak to se vařily nervy.
00:10:39 Já tě můžu ještě doplnit. Vysílalo se VYHNANSTVÍ,
00:10:46 jestli si pamatuješ, tam byla dramatická scéna,
00:10:51 kdy jde do koupelny, teď má syčet plyn
00:10:56 a do toho bouchnul ten minimax. A druhý den jsem jel v tramvaji
00:11:01 a povídalo se o tom: "To by mě zajímalo,
00:11:04 jestli se otrávila, nebo jestli se zastřelila."
00:11:10 Československá televize, studio Praha vás vítá
00:11:14 k večernímu poslechu silvestrovského pořadu,
00:11:17 který připravila pod heslem
00:11:19 DNES VEČER ANI JEDINÁ ZÁVADA VE VYSÍLÁNÍ.
00:11:22 Je to náš závazek do nového roku.
00:11:24 Zvýšením technické úrovně pořadů...
00:11:27 ...k dokonalejší službě posluchačům.
00:11:30 Připravili jsem pro vás veselé pásmo,
00:11:33 ve kterém účinkují nejoblíbenější pražští herci,
00:11:37 zpěváci a tanečníci. Kromě nich vystoupí
00:11:41 v této hodince dobré pohody Dechová hudba hradní stráže...
00:11:45 ...Fukovo trio, Khünův dětský sbor a POTULNÍ ZPĚVÁČCI.
00:11:58 A teď už tady sedíme čtyři, protože přibyl
00:12:01 mistr zvuku, pan Jiří Hold. Pan Jiří Hold je z nich ze všech
00:12:07 služebně nejstarší, protože nastoupil už v roce 1953.
00:12:11 Pane Holde, my máme téma jak televize začínala
00:12:15 v MĚŠŤANSKÉ BESEDĚ.
00:12:17 Vy si ty začátky toho domu pamatujete.
00:12:20 Jak to tam tehdy vypadalo? Vezmeme ty televize zezadu.
00:12:25 Ze zadního vchodu, kde byly takové obloukové,
00:12:28 takřka gotické dveře, které se otevíraly jenom jednou
00:12:31 a to pro TELEVIZNÍ NOVINY, pro redaktory a šéfy.
00:12:35 Tam pokračovala asi 20 metrů taková klenutá chodba,
00:12:39 kde za starých časů jezdily vozy s koňma.
00:12:43 Dvorek kolem dokola obklíčený pověstnými pavlačemi,
00:12:47 kde se natočila spousta materiálu,
00:12:50 jak se běhá s krabicema filmů po schodech nahoru
00:12:53 z toho dvora nosí lidé krabice. Nahoře byla projekce,
00:12:57 nahoře se házely, dole se chytaly do polštářů
00:13:00 a nebo do hasičské plachty.
00:13:03 Vím, že mistra stavby dostal od hasičů
00:13:06 tuhle tu starou plachtu, která se hodila tak,
00:13:08 že než šly večer TELEVIZNÍ NOVINY, tak se natáhla plachta
00:13:12 a nahoře v projekci se to dalo do plechové škatule,
00:13:15 ty 16ky, a házely se dolů do té plachty.
00:13:18 Že došlo ke zničení některých filmů -
00:13:21 to bylo samozřejmý, ale bylo to něco nového.
00:13:25 -Já bych ještě připomenul, že pavlač také sloužila k tomu,
00:13:28 že když se vám náhodou rozmotal pásek,
00:13:31 tak se vylezlo na tu 3. pavlač, spustilo dolů
00:13:35 a pak se to ručně namotávalo. A já si pamatuju,
00:13:38 že jednou nějaký dobrák šel na tu 1. pavlač,
00:13:41 vzal nůžky a tu pásku vám ustřihl.
00:13:47 Kromě toho, že MĚŠŤANSKÁ BESEDA nevyhovovala televizi
00:13:49 jako dům, jako objekt, bylo daleko nejhorší to,
00:13:53 že my jsme byli jenom jedním z uživatelé této budovy.
00:13:58 Kromě nás tady bylo 27 nájemníků.
00:14:01 Vlastně televize tam žila v symbióze
00:14:03 s normálními nájemníky domu. A to byly ty baby...
00:14:07 To byly ty baby, který tam denně hrály
00:14:11 divadelní scény. Dokonce jsem zažili,
00:14:13 jak po sobě házely - v neckách udělaly takový koule
00:14:18 a házely to po sobě, poněvadž tam byl jeden záchod
00:14:20 pro celý to patro. Proto říkám, že to soužití
00:14:23 nájemníků a televize nebylo možný.
00:14:26 Zejména večer, když se vysílalo a šly TELEVIZNÍ NOVINY,
00:14:29 ozvaly se rány, jak hází neckama
00:14:32 a jak na valše perou - to bylo všechno slyšet ve studiu.
00:14:36 Když vás poslouchám, tak se trošku vžívám
00:14:39 do kůže těch nájemníků. A když jsem se dozvěděl,
00:14:42 že před TELEVIZÍ tam byl SOUBOR PÍSNÍ A TANCŮ,
00:14:45 kteří tam dupali celé dny ty tanečky
00:14:48 a pak je vyměnili za TELEVIZI, tak ty nájemníky opravdu lituju,
00:14:53 to vám řeknu!
00:14:54 To uznáte, že nejde dohromady umění a technika
00:14:57 a praní v neckách. To tedy ne.
00:15:01 Pokračuju dál. Dál byla druhá strana,
00:15:04 vnitřní strana toho baráku, kde byl zase průchod
00:15:08 pro koně a vozy, to byla jakoby vrátnice,
00:15:11 která vlastně nefungovala. A tam seděl nekompromisní vrátný,
00:15:16 někdy, který měl vevnitř postavenou kukaň
00:15:21 z takových nějakých kusů dřeva, a tam kontroloval
00:15:25 naše legitimace, zdali tam patříme, jestli se něco neděje.
00:15:29 Prošlo se kousek dál a napravo bylo schodiště,
00:15:34 které vedlo do prvního, druhého, třetího a čtvrtého patra,
00:15:38 kde byly ostatní provozy televize.
00:15:41 Kde byla sportovní redakce, ta se tam celá nastěhovala,
00:15:44 byly tam všechny možné úřady. My jsme tomu říkali úřady,
00:15:49 ale byla to třeba údržba a podobně. Ty prostě úřadovaly.
00:15:54 A taky tam byla pověstná HSTD - HLAVNÍ SPRÁVA TISKOVÉHO DOZORU.
00:15:58 Cenzoři. Úplně nahoře byla taková kopule,
00:16:03 tam byly nasazeny paraboly vysílače,
00:16:06 který posílal signál z Besedy na Petřín.
00:16:10 Dole pod schody byl ještě nevyužitý kumbál.
00:16:15 V tom kumbálu se schovávalo všechno možný,
00:16:18 až někdo přišel na to, že by bylo dobrý tam mít
00:16:21 nějaké občerstvení, poněvadž se zkoušelo
00:16:24 a vysílalo celý den a na jídlo bylo půl hodiny
00:16:27 a to uznáte, že nestačilo. Ani k Ježíškům bychom nedoběhli.
00:16:31 Tak tam udělali bufet, který nazvali KUFR.
00:16:35 A KUFR se to jmenovalo proto, že to mělo podobu
00:16:39 vojenského černého kufru. Ale zajímavé je,
00:16:43 že to jméno KUFR se potom přeneslo i do dalších míst,
00:16:46 odkud se vysílalo do BURZY, do SKAUTU, na BALKÁN.
00:16:51 Prostě všude, kde byla TELEVIZE, byl KUFR.
00:16:55 K tomu se dostaneme. Tak, prosím vás, milí diváci
00:16:57 a milí kolegové, přátelé, představte si -
00:17:00 tomu pánovi bylo minulý týden 90 let!
00:17:03 A on vám tady takhle krásně popíše celou MĚŠŤANSKOU BESEDU.
00:17:08 Klobouk dolů, pane Holde.
00:17:10 Děkuju, ale to jste neměl prozrazovat.
00:17:13 Ale měl.
00:17:16 -Jirko, ty jsi pracoval ve zvukové režii.
00:17:18 A já mám záběr, kde je vidět, že se při budování Besedy
00:17:23 montovaly gramofony. Používaly se k něčemu?
00:17:26 -Používaly se tak, že jakmile šly TELEVIZNÍ NOVINY,
00:17:30 gramofony se rozjely a na tom jednom talíři
00:17:33 ležela deska, na které byla nahraná jakási polka.
00:17:38 Došlo k poruše, tak tam Jirka, nebo jiný střihač
00:17:42 tam vrazil titulek - ZÁVADA NENÍ NA VAŠEM PŘIJÍMAČI,
00:17:46 oni spustili přenosku a já jsem koukal,
00:17:49 až zašustila jehla, tak jsem to teprve vjel do vysílání
00:17:53 a hudli jsme polku. A hudli jsme ji tak často,
00:17:56 že už to bylo k neposlouchání. Snad až do roku 58.
00:18:02 -Kromě gramofonů tam byly ještě magnetofony.
00:18:05 A z toho jste pouštěli různé zvuky do inscenace, že jo?
00:18:09 -No, bylo to trochu riskantní, poněvadž jednou,
00:18:13 kdysi dávno jsme vysílali hru od pana Maupassanta.
00:18:20 A tam byl rychlý střih ze zahrady do kaple.
00:18:25 Do té zahrady, samozřejmě, aby tam byla nálada,
00:18:28 tak se pustil pásek, kde bylo cvrlikání ptáků, holubů
00:18:31 a všechno - zvuky venkova. Dobře.
00:18:35 Jenže než se člověk otočil, tak byl zase střih
00:18:38 zpátky do té kaple. Jenže já to nestihl,
00:18:41 samozřejmě, a z magnetofonu se linula v kapli
00:18:45 PO NAŠEM DVOŘE TO VŠECHNO KRÁKOŘE.
00:18:49 To tedy Bělka zblednul a já taky. A trvalo to 8 vteřin!
00:18:52 Než jsem si uvědomil, co se musí udělat.
00:18:55 -Já jsem vždycky po vysílání inscenace střihal celou noc
00:18:59 a pamatuji si, že jednou ráno mě manželka budila,
00:19:03 já, než jsem otevřel oči, tak jsem říkal:
00:19:05 "Počkej, ještě musím..."
00:19:11 Jirko, v tom živém vysílání těch průšvihů bylo vždycky dost
00:19:14 a pro nás to bylo dost nepříjemné, když se nám něco stalo.
00:19:18 Byla to "manipulačka". Takzvaná manipulačka.
00:19:21 Ale já vím, že diváci měli radost, že se stal průšvih.
00:19:27 A oni pak říkali: "To se skutečně vysílalo živě.
00:19:31 Jinak by to tam přece nenechali."
00:19:33 -Představte si, že se vysílala živě ze studia
00:19:37 hra Cyrano z Bergeracu. A jak víte,
00:19:41 tak Cyrano měl veliký nos, který byl útokem všech posměváčků
00:19:46 a šermířů a podobně. Ano, ano.
00:19:48 Představte si, jak svítily ty lampy,
00:19:51 o kterých se tady mluvilo, že tam bylo tak 60,
00:19:53 dokonce až 80 stupňů horko, že nejen praskaly minimaxy,
00:19:57 ale ten nos Cyrana, který byl udělaný z nosního kytu,
00:20:03 v tom teplu nevydržel a jako ty svíčky
00:20:07 po pěti minutách se mu ten nos začal takhle sklápět.
00:20:12 No co s tím? Náš tehdejší maskér
00:20:15 přišel na dobrou ideu, a sice udělal 8 stejných nosů.
00:20:20 Ty vzal, nechal je zatuhnout, a v tom KUFRU,
00:20:26 o kterém jsme mluvili, ve kterém byl bufet,
00:20:29 sebral, zabavil ledničku a těch 8 nosů tam nasázel
00:20:32 jeden vedle druhého. Teď to vyzkoušeli
00:20:35 a večer při vysílání, když to šlo, bylo po 5 minutách
00:20:38 a bylo vidět, že ten nos má tendenci padat,
00:20:42 tak herec, já myslím, že to byl tehdy pan Šmeral,
00:20:45 se přitočil zády ke kulisám, recitoval,
00:20:49 maskér mu rychle sundal ten nosní kyt, nalepil tam nový,
00:20:54 on se zmátořil a opět vešel zpátky na scénu.
00:21:01 Ono se u nás skutečně tenkrát dělalo leccos nemožnýho.
00:21:04 Třeba Václav Kašlík inscenoval KNÍŽETE IGORA.
00:21:08 Měl tam 70 statistů. Pochopitelně do té malé Besedy
00:21:13 se nám těch 70 statistů nemohlo vejít,
00:21:16 tak on je měl shromážděné venku na dvoře
00:21:18 a když na ně mělo dojít, tak oni vbíhali do toho studia,
00:21:21 pochodovali před kamerou, zase dozadu do studia,
00:21:25 tam přes pánský záchodek okny zase nazpátek na ten dvůr.
00:21:34 -Dobrý den, musím pozdravit. To je paráda.
00:21:39 Tady už jsem dlouho nebyl.
00:21:41 Tady ty sloupy většinou překážely, ale když nebylo zbytí,
00:21:46 tak architekt vymýšlel takové různé možnosti, jak se jich zbavit.
00:21:51 Třeba z toho byl nějaký pilíř, nebo to byl nějaký strom.
00:21:57 Od sloupu ke sloupu bylo 8 metrů.
00:22:01 Ale teď už opusťme MĚŠŤANSKOU BESEDU,
00:22:03 protože se televize rozrůstala.
00:22:06 Z původně 3 vysílacích dnů v roce 53,
00:22:09 v roce 58 už se začalo vysílat každý den.
00:22:12 A bylo potřeba hledat nové prostory.
00:22:15 A jedním z těch prvních nových prostorů bylo STUDIO SKAUT.
00:22:18 Dneska to je divadlo MINOR na Karlově náměstí.
00:22:22 A já musím říct, že všechna studia,
00:22:25 které potom vznikla, ať už to byl SKAUT, BURZA,
00:22:30 tak stejně byla v nevyhovujících prostorách.
00:22:33 Studia SKAUT byla v podzemí pod pasáží,
00:22:37 takže mnohdy se stalo, že při vysílání,
00:22:40 když tam byl větší provoz, tak bylo slyšet
00:22:43 ťukání dámských podpatků: "Ťuk, ťuk, ťuk."
00:22:47 A jak TELEVIZE jako instituce bobtnala a bobtnala,
00:22:50 tak hledala nové prostory a našly se prostory
00:22:53 v tehdejší PLODINOVÉ BURZE na tehdejším Gorkého náměstí,
00:22:58 dnes Senovážném. Nejenom, že tam vzniklo studio,
00:23:01 ale také tam vzniklo ředitelství v té druhé budově.
00:23:06 A v tom studiu už byla krásná rovná podlaha.
00:23:10 Tam už se neříkalo "po prknech a proti prknům".
00:23:13 A já si vzpomínám, vy si na to možná budete pamatovat taky,
00:23:17 byl tenkrát v televizi jeden technický náměstek,
00:23:21 který o technice asi moc nevěděl a do toho STUDIA NA BURZE
00:23:27 bylo potřeba nastěhovat jeřáb, kterému se říkalo "dolík".
00:23:33 A on, když slyšel "dolík", tak řekl:
00:23:35 "Ne, ne, ne, tady se žádný dolík kopat nebude,
00:23:39 tady je nová podlaha." A kromě toho velkého studia
00:23:44 tam vzniklo ještě malé studio, takzvané F,
00:23:48 kde se dělaly besedy, taky dětské pořady.
00:23:51 A já jsem tam natáčel cyklus KOMIK A JEHO SVĚT
00:23:55 s Milošem Kopeckým. Jednou jsme přišli na natáčení,
00:23:59 nazkoušeli první sekvenci a chtěli jsme točit.
00:24:04 A když jsme rozjeli záznam, to už byl záznam,
00:24:07 tak se ozvalo ťukání na stěnu. Zjišťovali jsme, odkud to jde.
00:24:12 Protože doteď se i na Kavčích horách pořád něco buduje,
00:24:17 tak jsme mysleli, že se něco buduje. Ne!
00:24:19 Zjistili jsme, že to studio sousedí s bytem,
00:24:24 který byl v bance. Tak produkční zazvonila u toho bytu
00:24:29 a říká: "Prosím vás, nezlobte se,
00:24:31 ale my tam vedle natáčíme. Kdybyste nemusel ťukat."
00:24:35 On říkal: "Ne, já to musím rozbourat,
00:24:37 protože přijdou instalatéři a oni by mi to jinak neudělali."
00:24:42 Produkční se vrátila a říká: "On nám asi nevyhoví."
00:24:47 Já říkám: "Víš co? Uděláme to takhle.
00:24:49 Vždycky nazkoušíme sekvenci, ty půjdeš, zazvoníš,
00:24:53 on za tebou půjde, tím pádem nebude ťukat
00:24:56 a ty mu budeš vysvětlovat, že bychom potřebovali klid.
00:24:59 A tak jsme natočili celý pořad.
00:25:03 Takže jsme se teď dozvěděli, že se vysílalo regulérně
00:25:07 z BESEDY, ze SKAUTU a z PLODINOVÉ BURZY.
00:25:10 To byla skutečně studia. Ale potom se vysílalo
00:25:13 z mnoha míst v Praze, kam se přivezl přenosový vůz,
00:25:17 například Klicperovo divadlo v Kobylisích,
00:25:20 Na Balkáně, to byla myslím tělocvična...
00:25:23 V Divadle v Bráníku. Kde ještě?
00:25:26 A Na Vlachovce... V Kostelci nad Černými lesy...
00:25:31 -Zase v sokolovně.
-Tam se dělaly Silvestry.
00:25:35 Bylo těch míst hodně. A jak jsme jezdili
00:25:38 z jednoho pracoviště na druhý, tak jsme poznali celou Prahu.
00:25:46 Trikové studio Československé televize v Ruzyni.
00:25:50 Sklad osvětlovací techniky v Lazarské ulici.
00:25:55 Vinárna Globus - atelier Československé televize.
00:26:01 Skladiště materiálu ve Spálené ulici.
00:26:05 Dříve hodinový hotel Slunce v Krči,
00:26:07 dnes sklad kostýmů Československé televize.
00:26:12 Truhlárna v Konviktské ulici.
00:26:17 Bývalé kino Alma, zkušebna Československé televize.
00:26:27 Českobratrský kostel Mšely u Prahy, archiv československá televize.
00:26:35 Televizní studio v Bráníku.
00:26:40 Redakce, střižny, projekce v Jindřišské ulici.
00:26:46 Posvátná Jezerka, kdysi pohanské obětiště.
00:26:52 Budova kdysi sloužila jako známé lázně.
00:26:55 Pak byla degradována na pouhý hostinec
00:26:58 a dnes konečně nachází opět plné uplatnění.
00:27:03 Jestliže do té doby, než se u nás začne
00:27:06 s barevnou televizí, nespadne, dostanou tvůrci barevného programu
00:27:10 vskutku důstojný stánek.
00:27:14 Jsou tu pro ně připraveny ty nejlepší podmínky.
00:27:22 A jistě se zde budou cítit jako doma v Besedě.
00:27:29 Tak to mě opravdu překvapilo, kde všude a jaké prostory
00:27:31 obsadila tehdy Československá televize.
00:27:33 Ale velkým překvapením pro mě taky bylo, když jsem se dozvěděl,
00:27:37 že jedna z největších hvězd současné televizní obrazovky
00:27:40 začínal jako kluk pro všechno v Československé televizi.
00:27:45 Já vítám Karla Šípa. Ahoj, Karle.-Ahoj.
00:27:48 Ty jsi začínal jako asistent produkce?!
00:27:51 Samozřejmě. Já jsem absolvoval v Čimelicích,
00:27:54 maturoval jsem, dostal jsem umsítěnku
00:27:58 do Československé televize a nastoupil jsem
00:28:00 jako asistent produkce 1. srpna 1963.
00:28:03 Prosím tě!-Ano. Když jsem nastoupil,
00:28:05 tak mě mí kolegové, kteří mě zaučovali,
00:28:08 tak mně samozřejmě všechny ty prostory ukázali
00:28:12 a to byla snad dvoudenní procházka Prahou,
00:28:15 než mně ukázali: Tady v Lazarské sídlí osvětlovači,
00:28:18 tady rekvizitáři v Rumunské ulici. A to nebyla
00:28:20 jenom Vladislavova ulice, jak si možná někdo myslí,
00:28:24 ale třeba veškeré produkce sídlily v Jindřišské ulici č. 16.
00:28:28 Dneska je tam nějaká banka. A pak ta studia, samozřejmě -
00:28:31 SKAUT, na BURZE, dneska Senovážné náměstí,
00:28:35 tenkrát Gorkého náměstí a tak dále.
00:28:37 Já jsem se jako asistent produkce s tím musel seznámit,
00:28:41 protože pak bylo mým úkolem tohle všechno obíhat,
00:28:43 když bylo zapotřebí zmobilizovat osvětlovače,
00:28:46 když bylo zapotřebí rekvizitáře - to se běhalo.
00:28:48 To se ani nejezdilo služebním autem!
00:28:51 To jsem prostě obíhal. Tak bylo mi 18, 19.
00:28:54 A ty jsi také běhal s těmi krabicemi s filmem?
00:28:57 Samozřejmě, to je další úkol asistenta produkce,
00:29:00 protože to někdo natočí a teď to někdo musí
00:29:03 odnést o laboratoří, které byly ve Vladislavově ulici.
00:29:06 Tam se to vyvolalo, střižny byly zase v Jindřišské,
00:29:08 čili jsem takhle běžel přes ten Václavák
00:29:11 z té Vladislavovy do Jindřišské, tam se to stříhalo,
00:29:13 pak do projekce, to bylo zase někde jinde.
00:29:16 Takže s krabicema pod paždí mě v Praze potkávalo mnoho lidí.
00:29:20 Karle, my už jsme se detailně od pamětníků dozvěděli,
00:29:24 jak vypadala MĚŠŤANSKÁ BESEDA ve Vladislavce.
00:29:27 Ale ty jsi narazil na to, že jsi byl ve SKAUTU,
00:29:30 ale to bylo studio převážně pro dětské vysílání.
00:29:35 Ano. Musíš to upřesnit, já jsem nebyl ve SKAUTU,
00:29:37 já byl v pionýru, ale byl jsem ve studiu,
00:29:41 které se udělalo z bývalého kina Skaut.
00:29:46 Proto se i tomu studiu říkalo SKAUT.
00:29:49 A protože jsem nastoupil konkrétně
00:29:51 do redakce PIONÝRSKÉ VLAŠTOVKY, která se tehdy
00:29:53 živě vysílala každou sobotu v 18 hodin,
00:29:56 tak samozřejmě se to dělalo v tom SKAUTU,
00:29:58 takže jsem to studio důvěrně znal
00:30:01 a spoustu filmů jsem se tam nanosil.
00:30:04 To studio bylo zvláštní tím, že zvenčí
00:30:07 by vůbec nikoho nenapadlo, že je tam studio.
00:30:10 Protože to je taková pasáž kousek od Karlova náměstí,
00:30:13 tam byl automat U BUMBRLÍČKŮ... Ano, ano.
00:30:16 Čili tam normálně chodili lidi dát si omáčku s knedlíkama
00:30:19 bez masa za 2,40 a kdyby šli ještě dál,
00:30:22 tak došli ke schodišti, po schodech dolů se došlo
00:30:24 do toho studia SKAUT. Mimochodem to,
00:30:27 že to bylo tak hezky utajený studio se pak trošku vyplatilo
00:30:30 v roce 1968, kdy se tam odtud ještě pořád
00:30:33 po vpádu těch vojsk vysílalo - Olga Čuříková
00:30:37 pořád statečně hlásila a ti Rusové to nemohli najít!
00:30:41 Je by nenapadlo... Skončili U BUMBRLÍČKŮ.
00:30:45 A dál se nedostali. Samozřejmě se vysílalo živě.
00:30:50 Vzpomínám na to dost s nostalgií.
00:30:57 Já si dokonce dodneška nedovedu představit,
00:31:00 jak jsme kdysi dokázali vpravit do dalšího malinkého studia
00:31:05 80 m2 SKAUT, dnes tam působí divadlo MINOR
00:31:11 ve Vodičkově ulici, jak jsme tam dokázali vpravit
00:31:14 takové inscenace, jako byla například VZPOURA NA BOUNTY,
00:31:20 nebo OSTROV POKLADŮ, další taková výpravná hra,
00:31:25 kdy se dokonce během vysílání vyměňovaly dekorace,
00:31:29 přestavoval se jejich obsah. Bylo to obrovské dobrodružství.
00:31:35 Já musím říct, že když jsem po té maturitě
00:31:37 nastoupil do televize, tak ta funkce,
00:31:40 kterou jsem tam nakonec měl, pro mě byla deziluze.
00:31:42 Já měl velký ideály, myslel jsem si, že rovnou
00:31:44 budu snad skoro režírovat - a najednou nosič krabic.
00:31:48 Tak se mi to moc nelíbilo. Já byl studovaný s maturitou,
00:31:52 ale do těchto funkcí asistentů a asistentek
00:31:55 samozřejmě tenkrát přijímali kdekoho.
00:31:57 Já si vzpomínám, to mně opravdu z té doby utkvělo,
00:32:01 na kuriózní případ, kdy tam vzali do funkce
00:32:04 stejné, jako jsem měl já, asistentky produkce,
00:32:07 ale opravdu, Jardo, krasavici. To byla manekýna.
00:32:10 Mimochodem, řeknu ti, a ty si jistě vybavíš,
00:32:13 stejně jako diváci, která to byla.
00:32:15 Určitě jsi viděl film Ecce homo Homolka.
00:32:17 Ano. Ten se často opakuje.
00:32:19 A na začátku je tam ta scéna v tom lese
00:32:22 a jak se ten kluk té holce nějak snaží rozepnout podprsenku.
00:32:25 Tak tahle ta holka nastoupila, nevím, čím si to zasloužila,
00:32:29 do funkce asistentky produkce! A asistent produkce
00:32:33 taky musí psát ty smlouvy těm hercům.
00:32:35 A tenkrát se točil film Galileo Galilei.
00:32:39 A ona dostala za úkol, by napsala ty smlouvy.
00:32:42 A hlavní roli tam měl Karel Höger.
00:32:46 Smlouvy se rozeslaly a druhý den volal
00:32:48 ale opravdu rozčilený Karel Höger, říkal:
00:32:51 "Ze mě si nikdo legraci dělat nebude,
00:32:53 já tohle to hrát nebudu." Panika. Co se stalo?
00:32:56 Tak on jim ukázal tu smlouvu. A ona, jak to z nějakého papíru
00:32:58 přepisovala, samozřejmě ťukala, ona neuměla psát na stroji,
00:33:01 ještě měla takový dlouhý nehty, to se vůbec nedalo
00:33:04 do toho stroje... Prostě datlovala.
00:33:07 A ona viděla "role Galilea" a než ona to z toho papíru
00:33:11 přenesla na tu smlouvu, tak místo "role Galilea"
00:33:15 napsala "role Gagarina". Teďka chudák Höger si říkal,
00:33:20 to si ze mě asi někdo dělá legraci.
00:33:23 Tak takové věci se tam samozřejmě stávaly.
00:33:26 Ale mně se tohle to nikdy nestalo.
00:33:28 A jak dlouho jsi tahal ty krabice?
00:33:31 Já jsem odešel z Československé televize na vlastní žádost,
00:33:36 to zdůrazňuju, mě nevyhodili, já jsem dobrovolně odešel,
00:33:39 rozvázal jsem pracovní poměr, to si pamatuju přesně -
00:33:43 v únoru 73. A tenkrát se mi všichni kolegové
00:33:46 divili, proč odcházím v únoru,
00:33:48 proč ne až po srpnu, protože já jsem v srpnu nastoupil,
00:33:52 protože mi řekli, že za deset let v televizi
00:33:55 se jako věrnostní dává dárek hodinky PRIM.
00:33:59 A o ty já jsem se připravil. Samozřejmě, když člověk odchází,
00:34:02 tak to je asi v každém podniku, tak musíš podepsat
00:34:06 takový výstupní list, že žádný pohledávky,
00:34:10 že si z té televize neodnášíš něco, co ti nepatří.
00:34:13 A to se najednou zjistilo, že v archivu bylo podepsáno,
00:34:17 že já jsem si vypůjčil z archivu, protože jsem měl tehdy
00:34:20 na starost jazykový kurzy, nevím, asi 15 lekcí
00:34:24 kurzu ruštiny a že ty musím vrátit.
00:34:28 Já jsem to doma neměl, co bych s tím dělal.
00:34:31 Nikde jsem to neměl! Teď jsem to začal hledat
00:34:34 a to jsem teprve viděl, kde všude ta Československá televize
00:34:38 měla taková ta dislokovaná pracoviště,
00:34:41 protože v těch známých, tam to nebylo nikde.
00:34:44 A já bych nemohl z té televize odejít,
00:34:46 kdybych nevrátil ruštiny. Možná, kdybych ztratil angličtiny,
00:34:49 dostal bych medaili, v té době.
00:34:52 Ale ruštiny! To by mně možná přišili jako sabotáž.
00:34:55 A nějaká ženská z archivu mi tenkrát řekla:
00:34:58 "Heleďte se, zkuste u Vlašimi." Já jsem řekl:
00:35:02 "Co tam je, u Vlašimi?" "Tam je prostě takový statek
00:35:05 a tam je stodola a věci, takový ty filmy,
00:35:08 co se válí po chodbách a nikdo se k tomu nehlásí,
00:35:11 tak to se tam odváží." Já měl tenkrát Fiata 600,
00:35:14 sedl jsem do auta a jel jsem na tu adresu,
00:35:17 kterou jsem dostal. Opravdu venkovský statek.
00:35:20 Bába házela zrní slepicím, tam normálně ty kuřince,
00:35:24 šel jsem po špičkách, a říkal jsem:
00:35:26 "Paní, kde tady má televize sklad?"
00:35:28 A babka řekla: "Tady ve stodole." Věř mi to -
00:35:31 já jsem otevřel dveře stodoly, ani jsem nemusel hledat,
00:35:34 hned u vchodu takový komín - 15 lekcí televizního kurzu ruštiny.
00:35:39 Tak jsem to naházel do Fiata 600,
00:35:41 sotva se to tam vešlo, odvezl do Vladislavovy ulice,
00:35:45 vrátil a byl jsem volný. Tak ty jsi tím neuváženým krokem,
00:35:49 že jsi odešel z televize dřív, tak jsi přišel o hodinky
00:35:53 a přišel jsi také o možnost pracovat v této nové budově
00:35:56 na Kavčích horách, víš? Pak jsem se tady napracoval dost.
00:35:59 Ale ne už jako zaměstnanec. Ne za kamerou, ale před kamerou.
00:36:03 Karle, tenhle pořad je věnovaný 60. výročí Československé televize.
00:36:08 A jak to tak vidím, taky jsme dnes oslavili
00:36:11 50. výročí tvého nástupu do Československé televize.
00:36:16 40. výročí tvého odchodu z Československé televize.
00:36:21 A tak bychom mohli pokračovat, tak se radši rozloučíme.
00:36:24 Já ti moc děkuju, že jsi přišel. A s vámi se těším,
00:36:27 milí diváci, příště na shledanou. Na shledanou.
00:36:54 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2013
Než byl postaven televizní komplex na Kavčích horách měla Československá televize své provozovny, studia, sklady a administrativu v nejméně 60 různých objektech. Kromě Měšťanské besedy, Burzy, kina Skaut, Jezerky, administrativních budov v Jindřišské 16 a v Jabloňové v Zahradním Městě, to byly další zrušené obchody, zrušená kina, hospodské sály, sokolovny, stodoly, a dokonce i hodinový hotel v Krči. Kromě nejstarších pamětníků se o své zkušenosti asistenta produkce podělí i Karel Šíp. Pořadem nás provede Jaromír Hanzlík.