J. Hanzlík představuje hlasatelskou profesi a jeho hosty jsou legendární televizní hlasatelé a hlasatelky (2013). Režie P. Vantuch
00:00:03 Vážení televizní diváci, zvu vás k dalšímu pokračování cyklu Úsměvy,
00:00:07 který je celý věnován 60. výročí Československé televize.
00:00:32 Pánové, tohle už mělo být dávno pryč!
00:00:40 Vítám vás, milí diváci.
00:00:42 V dnešním dílu se podíváme na to, jak se zrodila, vyvíjela
00:00:45 a potom zanikla profese TELEVIZNÍ HLASATEL.
00:00:50 A já mám to velké potěšení, že můžu přivítat ve studiu
00:00:53 úplně první hlasatelku Československé televize,
00:00:56 paní Jarmilu Šusterovou. Já vás srdečně vítám.
00:00:59 Jé, děkuji mockrát. To je krásný.
00:01:01 Paní Šusterová, když vy jste s tou profesí začínala,
00:01:04 tak jste vlastně vůbec neměli žádné vzory.
00:01:07 Ne! To se dělalo na zelené louce.
00:01:09 Ani jsem předtím neviděla žádnou televizi!
00:01:11 Fakt ne? Ne. Žádnou televizi jsem neviděla.
00:01:16 Vůbec jsem nevěděla, jak se to dělá.
00:01:18 A jak to vlastně začalo? To byl rok 53.
00:01:22 Já jsem v květnu porodila ve 21 letech první dceru Janu.
00:01:28 A byla jsem na zahraničním obchodě a strašně se mně tam
00:01:32 nechtělo zpátky, chtěla jsem do ROZHLASU,
00:01:36 protože jsem byla "dismanče" od svých osmi let, od roku 1940!
00:01:41 Pak jsem dokonce vystupovala i v prvním
00:01:44 československém barevném filmu s paní Nademlýnskou.
00:01:48 Ta mi dělala matku.
00:01:51 Tak jsem si řekla, že půjdu do ROZHLASU.
00:01:54 A v ROZHLASE mi řekli: Ty jsi se zbláznila?
00:01:57 Ty víš, co je mikrofon, ty víš, co je kamera,
00:02:00 umíš se pohybovat na jevišti a televize začíná vysílat
00:02:05 a každýho takovýho člověka potřebuje!
00:02:10 No, tak já jsem tedy zkusila tu televizi.
00:02:14 Pan ředitel Kohout mi říkal: "Kam tě ale posadíme?
00:02:19 Kde je volno? Tadyhle, v dětským vysílání!
00:02:24 Tady je jedna židle volná. Tak začneš tady, jo?"
00:02:29 A tam jsem dělala všechno, co bylo třeba!
00:02:32 Já jsem uměla psát na stroji, takže všechny scénáře,
00:02:37 všechno, co bylo třeba jsem napsala,
00:02:40 všude jsem zatelefonovala, všude jsem šla.
00:02:44 No a přišla doba, kdy Štěpánka čekala miminko.
00:02:49 Pokud to šlo, tak vystupovala, ale pak co?
00:02:53 Tak jednoho dne to už nešlo a tak mi dali do ruky Emánka
00:02:58 a říkali: "Jano, zkus to." Tak jsem to zkusila.
00:03:05 Pak přišla Pavlínka Filipovská, která byla
00:03:09 roztomilá, mladá dívenka. No, já taky, ale ona byla mladší.
00:03:15 A teď přišli na to, že my pořád žádáme nějaké přední herce,
00:03:24 aby byli tak laskaví a uvedli nám nějaký pořad.
00:03:28 A teď je osmá hodina, oni jsou obyčejně v divadle
00:03:32 a máme s tím problémy - my bychom potřebovali vlastní hlasatelku.
00:03:38 "Jarmilo, připraví tě na to pan režisér Kořán.
00:03:43 A když to vyjde, tak bychom to s tebou zkusili na tři měsíce.
00:03:48 A kdyby to bylo dobrý, tak bychom tě potom nechali jako hlasatelku."
00:03:52 A tedy jsem se stala programovou hlasatelkou na 3 měsíce.
00:03:57 Po třech měsících nastálo...
00:04:01 No a teď už se, milí přátelé, zaposloucháme
00:04:04 do líbezné Dvořákovy hudby.
00:04:08 V našem prvním přímém přenosu uvidíme podstatnou část
00:04:11 vystoupení těch nejlepších.
00:04:14 Komentují Karel Mikyska a Karol Polák.
00:04:18 No a nastaly všelijaké legrácky, že jo.
00:04:21 Jako například? Jako například:
00:04:23 Já jsem ohlásila všechno, všechno bylo v pořádku,
00:04:27 tak jsem si dala cigáro a řekla jsem si:
00:04:31 Teď tam budou Slováci, je to nějaký fotbal,
00:04:35 tak jsem si říkala, že mám velkou pauzu.
00:04:39 No jo, jenomže za moment přilítla režisérka a říkala:
00:04:43 "Jarmilo, oni se ti Slováci nepřipojili, musíš do obrazu.
00:04:47 Tak minutu dvě vydrž, snad se přihlásí."
00:04:51 A já jsem říkala: "Ale co mám říkat před fotbalem?"
00:04:55 "Jarmilo, nic, vem si popelník, jdi s tou cigaretou,
00:04:59 mluv o škodlivosti kouření, pak si dej šluka, típni to
00:05:03 a řekni: "Kdo mě bude následovat?"
00:05:06 Tak já jsem šla do studia, splnila jsem to, típla jsem to
00:05:13 a říkám: "Kdopak mě bude následovat?"
00:05:18 Zatmívačka, Slováci se připojili a pro mě zůstal horor.
00:05:24 Celé brigády socialistické práce se zavazovaly,
00:05:29 že když já nekouřím, že ony taky ne.
00:05:33 Svaz žen napsal, že jsem přední bojovnice proti kouření,
00:05:36 jen tak dál! Továrna Orion mi poslala
00:05:40 dlouhou čokoládovou cigaretu plnou bonbónků
00:05:45 a do každé bonboniéry dávali moji fotku.
00:05:50 Štosy dopisů, že si lidé řekli: Tak taky nebudeme kouřit!
00:05:57 Já mám pro vás úžasný návrh. Kdybyste byla tak hodná
00:06:01 a tady do té kamery řekla: "Já jsem přestala kouřit
00:06:05 před nevím kolika lety, připojte se ke mně ještě dneska."
00:06:10 Do týhle kamery? Ano, do týhle kamery.
00:06:13 Já jsem tedy prožívala hrůzu. Samozřejmě, že já neměla touhu
00:06:18 přestat kouřit, já jsem pouze plnila příkaz režisérky.
00:06:25 Musela jsem se dlouho, dlouho skrejvat s každým šlukem,
00:06:31 aby mě ani moje dcery neviděly! A přestala jsem opravdu kouřit,
00:06:38 já to tedy řeknu, před deseti lety, když jsem dostala plicní embolii.
00:06:44 A od té doby nevím, co je cigareta a nevím, co je kafe!
00:06:49 Aspoň tak. Aspoň těch deset let. Říkám pravdu!
00:06:53 Víte, co bylo úžasný? Že jste pohovořila
00:06:56 o práci televizní hlasatelky a ještě jste udělal osvětu.
00:07:01 Děkuju vám. Já vám strašně moc děkuju.
00:07:09 Skončila původní televizní inscenace baletu Karneval...
00:07:16 Tady jste, milí diváci, jistě poznali paní Hedu Čechovou.
00:07:19 Ona se mnou sedí ve studiu. Paní Čechová,
00:07:22 já vás tady srdečně vítám. Děkuju vám.
00:07:24 Řekněte mi, jaká byla vaše cesta na televizní obrazovku?
00:07:28 Z ROZHLASU! Já jsem byla rozhlasová hlasatelka od 47. roku.
00:07:35 A můj otec, který byl v rozhlase od 29. roku,
00:07:41 tak to mi byl rok, když tam přišel, tak jsem vlastně byla
00:07:44 rozhlasové dítě, protože jsem za ním chodila,
00:07:48 znala jsem herce, zpěváky, muzikanty, dirigenty...
00:07:52 Můj otec se kamarádil s Vlastou Burianem,
00:07:55 takže několikrát jsem ho tam potkala.
00:07:58 A on přišel a říkal: "Shánějí hlasatele, nebo hlasatelku.
00:08:02 Nechceš si udělat konkurz?" A já říkám:
00:08:05 "To tedy nechci, ty víš, že po maturitě chci dělat chemii.
00:08:09 Já chci dělat vysokou." A on říkal:
00:08:11 "Prosím tě, ty víš, že jsem ti ten gympl
00:08:14 dovolil jenom proto, že byla válka, potřebovali jsme inteligenci,
00:08:18 ale ty se vdáš, budeš mít děti a ty potřebuješ
00:08:21 nějakou vysokou chemii? No to snad ne."
00:08:26 Tak když mi tohle řekl, tak jsem o tom přemýšlela
00:08:29 a říkala jsem: "Tak on mi peníze nedá,
00:08:31 já si na to musím vydělat. Tak já zkusím ten konkurz."
00:08:35 Ale šla jsem tam tajně, aby se neřeklo,
00:08:37 že jsem protekční dítě. 12. června jsem maturovala
00:08:41 a 15. června už jsem nastupovala jako externí hlasatelka
00:08:45 do ROZHLASU. A jak jsme se dostali do TELEVIZE?
00:08:49 Oni tam postupně odcházeli moji kolegové z ROZHLASU, hlasatelé.
00:08:54 Takže tam šla Moučková, Jaroslav Bous,
00:08:57 pak tam šel Mikyska, který měl velký podíl na tom,
00:09:01 že jsem vůbec o TELEVIZI začala uvažovat.
00:09:04 Já jsem vůbec neměla o TELEVIZI zájem.
00:09:07 Já jsem jí dokonce nepřikládala žádný velký význam,
00:09:10 protože jsem měla ten ROZHLAS opravdu ráda
00:09:12 a tak nějak jsem se tam cítila dobře.
00:09:16 Až mě potkal v tramvaji ten Karel Mikyska a říkal:
00:09:19 "Co děláš?! Proč nejsi s námi v TELEVIZI?!"
00:09:25 Takže jsem dělala konkurz. Ono tak ani nešlo o můj hlas,
00:09:28 protože mě znali z ROZHLASU,
00:09:30 ale šlo o to, jestli jsem fotogenická.
00:09:32 Nakonec se zjistilo, že vypadám ještě líp na kameře, než v civilu.
00:09:36 V 11 hodin jsem dělala konkurz, ještě jsem je rozesmála,
00:09:40 protože na mně chtěli omluvu a já jsem řekla:
00:09:42 "Promiňte, prosím, že jsme místo filmu
00:09:46 o Emilu Zátopkovi dávali pořad ze slepičí drůbežárny."
00:09:52 A to lehla režie. To jsem slyšela, jak zařvali.
00:09:58 A večer už jsem četla ZPRÁVY, protože já jsem nejdřív
00:10:02 vypomáhala jako zprávařka, ale já jsem ZPRÁVY
00:10:05 nikdy moc nechtěla dělat. Pak jsem začala ten PROGRAM.
00:10:11 A čím víc jsem o tom přemýšlela, tak jsem si uvědomila,
00:10:14 že když tady takhle s vámi mluvím, nebo s kýmkoliv,
00:10:17 tak to taky nečtu, protože dřív se to všechno četlo.
00:10:21 Tak já jsem o tom začala víc přemýšlet
00:10:24 a řekla jsem si: "Já se to naučím zpaměti."
00:10:27 Musím se vám přiznat, že to ze začátku byla dost velká práce.
00:10:32 Soustředit se. A zvlášť v tom studiu,
00:10:35 kde tady stál Zdeněk Štěpánek, támhle byl zase Pivec,
00:10:38 támhle byla paní Scheinpflugová a všichni možní herci,
00:10:43 tak o tam vždycky všechno stálo a koukali na nás,
00:10:48 co tam budeme dělat. Nebylo to zrovna klidné prostředí.
00:10:52 Leč já jsem přesto půl roku vždycky tvrdě šla pro texty
00:10:56 a začala jsem se to učit.
00:10:59 Profese TELEVIZNÍ HLASATELKA se postupně stalo
00:11:02 docela prestižní profesí. A vy jste udávaly tón
00:11:08 nejenom v oblékání, ale taky v účesech.-Ano.
00:11:10 Jistě jste dostávaly zamilované dopisy od mužů.
00:11:13 Někdy to bylo až smutný. Vdovec, nějaký major
00:11:16 mi jednou napsal, že má dvě děti a jestli bych se jich neujala.
00:11:20 A mně to bylo líto, ale nemohla jsem.
00:11:24 Měla jsem svou rodinu a svého syna Vladimíra,
00:11:28 takže to už nešlo.
00:11:30 Jednou, to bylo opravdu dost na začátku televize,
00:11:35 tak přišel režisér, že se usnesli, že bych měla uvádět
00:11:39 výborného tenoristu Národního divadla - Beno Blachuta.
00:11:43 A režisér mi říká: "Prosím tě, on je trošku epický,
00:11:47 takže až se bude nadechovat a bude tak pět minut mluvit,
00:11:51 tak mu do toho skoč a řekni: Mistře, jak to bylo,
00:11:55 když jste přišel do Národního divadla?"
00:11:57 Dobře, všechno se stalo, já jsem tedy řekla:
00:12:00 "Mistře, jak..." A on mě vzal za ruku a říkal:
00:12:04 "Děťátko, nepřerušujte mě, já vám to musím říct
00:12:08 všecko hezky po pořádku." Takže si to dovedete představit.
00:12:12 Venku bylo strašný vedro, to bylo v létě,
00:12:16 po mně takhle čůrky potu všude, teď jsem si uvědomila,
00:12:20 jak si tam režisér rve vlasy... Přetáhli jsme půl hodiny.
00:12:24 To si dovedu živě představit. My jsme přetáhli půl hodiny!
00:12:27 A s další členkou Národního divadla, paní Martou Krásovou,
00:12:31 krásná žena, štíhlá, velká, nádherný altový hlas
00:12:35 a většinou zpívala v Rusalce CIZÍ KNĚŽNY.
00:12:39 A my jsme skutečně jednou dávali Rusalku.
00:12:42 Všichni už byli v kostýmech - zase takhle:
00:12:45 Ivo Žídek, tady je ta paní Marta Krásová...
00:12:48 Mě postavili před takové neutrální pozadí,
00:12:51 abych tedy nebyla v lese nebo na návsi,
00:12:55 a měla jsem, to si pamatuji, takové mírně vystřižené,
00:12:58 my jsme tenkrát nenosily tak velké výstřihy,
00:13:00 jemně vystřižené šaty a přes to jsem si dala
00:13:03 černý pletený pléd, to bylo tenkrát moderní.
00:13:07 A povídám, povídám. A jak koukáte do té kamery,
00:13:10 tak samozřejmě vidíte, co je kolem.
00:13:13 A najednou ode dveří z pravé strany někdo vyrazil,
00:13:17 běžel za tím kameramanem a zmizel v kulisách!
00:13:22 A teď, jak vám pořád ta pusa mluví,
00:13:26 tak vám někde vzadu šrotuje: "Ježišikriste, co se stalo?"
00:13:31 Ale nenechala jsem se vyvést z konceptu
00:13:35 a zdárně jsem to domluvila. A kulis se vynořila
00:13:38 paní Marta Krásová už v kostýmu krásné CIZÍ KNĚŽNY
00:13:42 a říká: "Paní Hedičko, já jsem se šla
00:13:44 jenom podívat, jak ten pléd vypadá.
00:13:47 Vypadá nádherně, moc vám to slušelo."
00:13:52 Ještě nemůžu zapomenout na pana Wericha.
00:13:55 Pana Wericha jsem osobně neznala. Jednou jsem taky ohlásila
00:13:59 nějaký větší pořad, takže jsem měla asi přes hodinu pauzu,
00:14:04 ale chtěla jsem tam být v tom studiu, chtěla jsem ho vidět.
00:14:08 Osvětlovači, jak tady mluvila Svatava Hrubcová
00:14:11 o těch osvětlovačích, jak lezli po tom žebříku nahoru,
00:14:14 tak u toho žebříku jsem stála a takhle jsem si tam dala ruku.
00:14:18 A nejdou se vedle té mé ruky se dala další ruka, já koukám,
00:14:23 ale než jsem se stačila podívat vedle, tak do ucha
00:14:27 mi typický hlas říká: "Milostpaní, pojďte, já vás svezu."
00:14:33 Já se otočím a tam byla ta veselá známá očka pana Wericha,
00:14:38 stál takhle vedle mě. A já mu říkám:
00:14:41 "Ale, pane Werichu, já mám službu, já nemůžu.
00:14:45 To by se režisér zbláznil. A co kdyby se něco stalo?"
00:14:49 "Ale, milostpaní, nic se nestane.
00:14:51 Já vás musím svézt ve svým novým autě!"
00:14:55 Za několik okamžiků budete svědky a účastníky
00:14:58 zajímavého experimentu, který pro vás připravila
00:15:01 REDAKCE ZVĚDAVÉ KAMERY. Upozorňujeme rodiče,
00:15:04 že tento pořad není vhodný pro děti.
00:15:08 Já říkám: "To nejde, co kdyby opravdu...."
00:15:11 "Tak tam dají nějaký diák." Ale já říkám:
00:15:14 "Ale já po tom musím něco hlásit." "Tak víte co?
00:15:17 Pojďme potichu, půjdeme na režiséra dne."
00:15:21 Werich mu tedy přednesl svoji žádost, a ten zblednul,
00:15:25 začal koktat a říkal: "Ale, pane Werichu..."
00:15:28 "Dáte tam "diák", ona hned přijede. Já ji jenom musím svézt.
00:15:33 Já jí to auto musím ukázat!" Takže jsem opravdu vyšla.
00:15:39 Tam stála tatrovka z PRVNÍ REPUBLIKY, krásná.
00:15:43 Pan Werich: "Milostpaní, pojďte."
00:15:46 Tak já v té večerní toaletě jsem si tam sedla a jeli jsme.
00:15:51 To se ještě jezdilo obráceně, takže jsme jeli
00:15:54 Vladislavkou, Lazarskou do Spálenky.
00:15:56 Dvakrát jsme to objeli a pan Werich říkal:
00:15:59 "Milostpaní, tímhle autem jezdím na ryby.
00:16:04 Já jedu a já se kochám!" Nepřipomnělo vám to něco?
00:16:10 Ano! Vesničko má středisková.
00:16:13 Scénář napsal pan Svěrák: "Pane, doktore, vy jste se kochal!"
00:16:18 A já si říkám: "Ježiši, ano, vždyť ten Svěrák
00:16:22 o tom nedávno mluvil, že pana Wericha velice dobře zná
00:16:25 a on mu to určitě v tom autě říkal a on to dal do toho."
00:16:29 A to na mě tak dejchlo tím Werichem!
00:16:32 Paní Čechová, vy jste říkala, že pan Werich
00:16:35 vás chtěl za každou cenu svést. Svedl vás nakonec?
00:16:39 Ne, ne, jenom mě svezl.
00:16:44 Milí mladí přátelé, připadáme-li vím trochu komičtí,
00:16:49 nedá se nic dělat. To je historická skutečnost.
00:16:54 Ale ráda bych tady ještě vzpomněla, bohužel už není mezi námi,
00:16:59 která mezi nás tři patřila, na Milenu Vostřákovou.
00:17:03 Milena nám vyprávěla, jak si jednou pořídila
00:17:07 nějakou krásnou bílou blůzu, tady měla tmavé knoflíky,
00:17:13 a nebyl nějak čas, aby se vyzkoušela na monitor,
00:17:18 takže ona sedla a zapnuli ji.
00:17:21 Rozsvítila se kamera, já jsem řekla větu a půl
00:17:24 a v tom ta kamera zhasla. My jsme se ve studiu domnívali,
00:17:27 že se stala nějaká porucha, to se stávalo velice často,
00:17:31 a říkali: "Mileno, stalo se něco příšernýho.
00:17:35 Ty ses na obrazovkách objevila v podprsence a s černými knoflíky.
00:17:40 Představte si, že ty kamery byly tak citlivé,
00:17:44 že ten materiál prostě úplně smazaly.
00:17:48 Takže tam honem svlékli nějakou mikrofonistku,
00:17:50 ta jí musela půjčit blůzu a ona potom celý večer
00:17:52 hlásila tady v tom.
00:17:55 Nebo je krásný, tam byl takový ryčný Pepík Vyhnálek,
00:18:01 zvukař, dávali jsme Othella, Milena to ohlašovala.
00:18:05 A když byl závěr, tak šly potom titulky
00:18:09 a ta Desdemona se nějak dlouho škrábala z postele,
00:18:12 jak ji tam ten Othello škrtil, tak ten Pepík,
00:18:17 jak byl nervózní, aby se to stihlo, tak zařval:
00:18:20 "Desdemona z postele, hlasatelka do postele!"
00:18:25 Pamatujete si, jak jsem se jednou objevila
00:18:27 na obrazovce bez zvuku. A tak jsem pořád povídala,
00:18:30 zvuk nebyl a pode mnou se ozvala památná věta:
00:18:34 "No, ta zase vypadá jak když prolítla chroštím."
00:18:39 A bylo to tak, že dvě zvukařky u mikrofonu
00:18:42 někde hodnotily můj účes a ten zvukař
00:18:45 zmáčkl jiný knoflík, zatahal za jinou páčku -
00:18:48 zkrátka nevyjel mě, ale tyhle dvě dámy.
00:18:53 Pokud máte televizor už nějaký ten měsíc, tak se známe.
00:18:58 A pokud jste snad majiteli obrazovky odedneška,
00:19:01 tak se vám musím představit. Jmenuju se Dagmar Sedláčková.
00:19:05 A měla jsem tu čest, že jsem jaksi od začátku byla při tom.
00:19:10 Jako jedna z prvních.
00:19:13 Hlasatelky to vůbec neměly jednoduché.
00:19:15 Musely se denně naučit spoustu textu.
00:19:20 A traduje se, že hlasatelka Dáša Dvořáčková to vyřešila.
00:19:23 Napsala si text na papír, nalepila pod objektiv kamery a spustila.
00:19:29 Milí televizní diváci, dnes jste viděli
00:19:31 televizní inscenaci...
00:19:35 Milí televizní diváci, promiňte, ale já to po sobě nemůžu přečíst.
00:19:41 Tak to se dneska nemůže stát.
00:19:43 Dneska mají takové krásné kamery a na tom je čtecí zařízení.
00:19:49 Já to vidím poprvé a strašně se mi to líbí.
00:19:52 Já bych to zkusil. Můžete mi to pustit, prosím?
00:19:55 Ono to nejde. Ono to taky někdy nefunguje.
00:20:00 (pan Hanzlík čte text na kameře)
00:20:08 No, je to hezký. Mně se to líbí.
00:20:10 Ale já vám to řeknu po svým:
00:20:13 Z Měšťanské Besedy se TELEVIZE přestěhovala
00:20:15 sem na KAVČÍ HORY, zbarvila se a také nastoupila
00:20:18 nová hlasatelská generace. No a takhle nějak
00:20:22 si to představovala Marie Poledňáková,
00:20:26 když natočila inscenaci KOTVA U PŘÍVOZU.
00:20:30 Soustředíš se zatím jenom na první vstup.
00:20:34 -Tohle se nikdy nenaučím.
-Výslovnosti jsem ti napsala.
00:20:39 Nemusíš se s ničím zdržovat.
-Tak tohle to já nikdy neřeknu.
00:20:46 -Zhasni to. Magda bude hlásit z TELEVIZNÍCH NOVIN.
00:20:50 -Pozor, bude druhá hlasatelna.
-Kdo bude sledovat text Magdy?
00:20:54 -Já to ohlídám.
-Fajn.
00:20:57 -Praha slyší. Chcete rozjet?
00:20:59 (slovensky)-Děkuji, my máme všechno.-Pozor, Magdo, jedem!
00:21:01 -Pěkný páteční večer vám všem, kteří teď usedáte
00:21:03 do svých křesel k televizní obrazovce.
00:21:06 -Co jste mi to sem dali?
-Já jsem nějakej utopenej.
00:21:11 HLASY - POKYNY ZE STUDIA
00:21:12 -Není řízení výroby.
-Tak si vem plovací vestu.
00:21:14 -Už je ve studiu Ivan?
-Ne, Ivan tady není.
00:21:16 -Petře, budu s tou němotou v obraze!
00:21:18 -Cos to říkala?!
-Jestli s tou němotou budu v obraze?
00:21:21 -Za malou chvíli vyjdou TELEVIZNÍ NOVINY.
00:21:26 -Co je s tím Ivanem?
-Petře, na tu první stranu nemám
00:21:28 diák, tak mi tam dej NOVINY, jo?
-No dobře.
00:21:31 -Stříhají pro druhé vydání.
-Ale lidi čekají
00:21:33 na sestřih z ligy, tak sebou hoď!
-...
00:21:37 Cestopis vystřídá komedie
00:21:39 Jak jsem se znovu zamiloval do své ženy.
00:21:41 Určená především těm, kterým je v manželském přístavu
00:21:44 poněkud těsno...
-Zablikej, nebo to nestihneme.
00:21:46 -Řekni mi aspoň poslední větu.
-Ten dvoupás má 24 vteřin.
00:21:49 -Je mi to jasný, už jedeme.
-Sakra, prošvihneme hodiny.
00:21:52 -Nejsi ty nějakej nervóza?
00:21:54 -Vážení přátelé, mně už nezbývá než popřát vám všem
00:21:57 hezký klidný večer a dobrou zábavu.
00:22:01 -Jedu! ZNĚLKA TELEVIZNÍCH NOVIN
00:22:07 -Teda, Magdo, ty máš budíka v hlavě!
00:22:09 -Mám nervy na dranc.
-Děkuju vám, kluci.
00:22:15 A já vítám ve studiu Mařenku Tomsovou a Sašu Hemalu.
00:22:19 Dobrý den. Já vás tady vítám.-Děkuju.
00:22:21 To bylo opravdu pro dámu. Dobře.-Děkuju moc.
00:22:24 Já se vás zeptám. Viděli jste tady tu ukázku z inscenace.
00:22:27 Skutečně to takhle nějak probíhalo v zákulisí?
00:22:30 Já se musím přiznat, já jsem to sežral.
00:22:33 No, někdy. Já jsem pamětník,
00:22:38 protože se to vždycky natáčelo po konci autentického vysílání.
00:22:41 Takže tam opravdu běhali herci, já jsem dokončovala hlášení
00:22:45 a střídala jsem se s paní Šulcovou, která nasedla na mou židli.
00:22:49 Opravdu to takhle bylo. Když jsem pak ten film viděl,
00:22:53 tak jsem si říkal: "Sakra, co to dělám za povolání?
00:22:56 To není normální povolání! To je neuvěřitelnej "akčák"!"
00:23:00 Na to jsi přišel až takhle pozdě? Až když jsem to viděl,
00:23:03 tak mně teprve došlo, v čem se to vlastně pohybuji.
00:23:07 Tak asi tak hektické to, myslím, nebylo,
00:23:10 nicméně někdy samozřejmě nastaly tyto situace,
00:23:14 že člověk musel přeletět tu dlouhou chodbu
00:23:17 a sednout do toho studia, což udělal jenom jednou v životě.
00:23:21 Protože, když si to potom vyzkoušel,
00:23:23 že běžet dlouhou chodbou, pak si sednout a rychle něco říkat,
00:23:26 tak to prostě nelze. Ano, honící pejsek.
00:23:30 Ano, ano, jako jezevčík.
00:23:33 Tady na těch místech seděly paní Heda Čechová
00:23:35 a paní Jarmila Šusterová. Jak vy jste začínali, se ptám vás?
00:23:41 Tak začni.-Začni. Začal jsem, pravda, trošku dřív.
00:23:45 Tenkrát se asi začínalo tím, že se vyhlásil konkurz.
00:23:49 A přihlásilo se, pamatuji se, tenkrát byl ten konkurz
00:23:53 v Praze na Míráku v ÚKDŽ, přišel jsem do té místnosti,
00:23:58 přišel jsem do té veliké místnosti, do Majakovskýho sálu,
00:24:01 a tam bylo asi 400 až 500 krásných dívek,
00:24:04 takhle v koutku se krčilo pár kluků,
00:24:07 tak jsem se šel krčit s nima. A tenkrát si nás volali
00:24:10 před komisi, dokonce tam seděl pan Höger
00:24:12 v té komisi, tak to jsem měl tu čest mistra vidět.
00:24:15 A tys byl ten úplně první chlap, co se na obrazovce objevil.
00:24:18 Je to tak? Ne, já byl druhý,
00:24:20 protože první byl Miloš Frýba. A jo!!!
00:24:23 Ten už tam byl, blonďák, krásně mě přijal,
00:24:25 protože já jsem byl černovlasý, takže jsem mu nelezl
00:24:28 takříkajíc "do zeli", a myslím, že dva tři roky na to
00:24:31 přišla Maruška, ne?
00:24:33 Já jsem byla na konkurzu v 76. roce.
00:24:37 Vzali mě o rok později, protože půl roku trvalo,
00:24:39 než zjistili, jestli jsem ten konkurz udělala
00:24:42 a dalšího půl roku mě kádrovaly všechny domovnice
00:24:44 a tak dále, protože naše rodina nebyla nikdy ve straně,
00:24:47 tak to bylo trošku zdlouhavější, to řízení.
00:24:51 Ale pak se stalo. A já jsem měla u konkurzu
00:24:53 tu výhodu, že mně to bylo úplně jedno.
00:24:56 Já jsem si říkala: "Tak chci to dělat? Ne.
00:24:59 Ale zkusit to můžu," protože mě k tomu donutila
00:25:03 kolegyně v podniku jménem SPORTPROPAG. A říkala jsem:
00:25:06 "Já? Takový plachý, stydlivý introvert? Hlasatelku? Nikdy."
00:25:12 Vás jsem si měl vzít. Stále dobře vypadající,
00:25:17 stále dobře naladěná, stále usměvavá, stále půvabná.
00:25:23 -Souhlasím. A těším se spolu s váma na příjemný večer.
00:25:27 -Jen abych vás, slečno, nevzal za slovo.
00:25:31 Vy?! teď jste...
00:25:34 Ale ne! To je obrovské!
-Propálíte ubrus.
00:25:38 -Pardon. Dovolíte, prosím? Smím?
00:25:45 Prosím. -Děkuji. Ale já ve službě nepiji.
00:25:51 -Vy jste báječná! Vy jste úplně jiná.
00:25:54 Kromě toho skvěle tančíte. Poslouchejte, vy tančíte.
00:25:58 Vždyť vy tančíte! Já jsem si vždycky myslel,
00:26:01 že televizní hlasatelky nemají vůbec nohy!
00:26:05 -Víte, že nejste tak daleko od pravdy?
00:26:08 -Vydržet, vydržet! Ne, radši dost.
00:26:10 Jsem také jenom člověk.
00:26:14 A to jsem se právě chtěl zeptat, jestli si vzpomínáte
00:26:16 na ten první okamžik, když se rozsvítilo
00:26:19 to červené světýlko kamery a vy jste šli do éteru?
00:26:23 Vzpomínáš na to? Na to si vzpomínám dobře,
00:26:26 protože to bylo v roce 74 na Mikuláše.
00:26:28 To byl takový hezký dárek. Já si pamatuji, že tenkrát
00:26:32 jsem si to napsal, sedl jsem si do toho studia,
00:26:34 pan režisér Laňka, takový hektický, malý človíček
00:26:38 tam pořád pobíhal a: "Člověče, dělej, sedej."
00:26:41 Rtuťovitý stařík. Rtuťovitý stařík.
00:26:43 A vím, že tenkrát, když se ta kamera rozsvítila,
00:26:47 jako úplně poprvé, tak takhle mně vibrovaly ruce.
00:26:51 Teď jsem to nemohl chytnout v tom papíru,
00:26:53 teď jsem se chtěl dívat do kamery, to nešlo,
00:26:55 teď se mi srdce odstěhovalo tady do krku,
00:26:58 naštěstí do krku, nicméně to tak tlouklo,
00:27:01 že jsem ze sebe nic nevypravil. Ten pan Laňka
00:27:04 za chvilku poznal, že tudy cesta nevede, tak mě stáhnul.
00:27:07 Samozřejmě žádná grafika nebyla, tak tam dal:
00:27:10 ZA CHVÍLI DALŠÍ PROGRAM, na obrazovku.
00:27:13 A vlítl do toho studia a říkal: "Člověče, co tady blbneš?!
00:27:16 Tady nejsme kvůli tobě! za chvíli se musíme napojit
00:27:19 na SLOVÁKA, TELEVIZNÍ NOVINY, VEČERNÍČEK!
00:27:21 Tak přiznej, že jsi blb, vytáhni desky a přečti to.
00:27:24 A nedělej z toho bědu!" A zabouchl za sebou dveře,
00:27:26 zase se rozsvítila ta červená. Tak vím, že jsem to
00:27:29 třaslavým hlasem nějakým způsobem dočetl.
00:27:32 A že to tedy bylo skutečně hrozné.
00:27:35 Já jsem si myslela, když jsem nastoupila do TELEVIZE,
00:27:38 že projdu nějakým kurzem řeči, jevištní průpravy,
00:27:43 nějakého hereckého kurzu a nevím čeho všeho.
00:27:46 Nic takového se nekonalo, já jsem byla hozena
00:27:48 na tu obrazovku jak do vody - a plav!
00:27:51 Takže jsem se učila plavat před zraky televizních diváků.
00:27:54 Chudáci, jak k tomu teda přišli. No a měla jsem 10. službu v životě,
00:27:58 všichni byli točit SILVESTR S PANEM MENŠÍKEM,
00:28:02 všichni hlasatelé, a mně se poštěstilo -
00:28:04 2. program večer v pondělí. A myslela jsem si,
00:28:07 že ten můj text budou zase ty dvě tři větičky.
00:28:10 Takže pět minut předtím, než jsem měla přijít do studia,
00:28:14 volá režisér: "Honem, honem, máš to za 5 minut."
00:28:17 Tak jsem letěla tou chodbou, popadla ten text
00:28:19 a teď koukám: Bylo to na celou stránku.
00:28:22 Tak jsem se to snažila naučit. To je ale překvapení.
00:28:24 To bylo velké překvapení. Snažila jsem se to naučit,
00:28:27 špatně to dopadlo. První věta - dobrý.
00:28:29 Druhou větou už jsem začala plavat, takže jsem to hodně zvorala.
00:28:32 Opakovala jsem tři pokusy. Takže pak jsem udělala:
00:28:34 "Pardon." Takhle jsem to přečetla shora dolů.
00:28:39 Tam byl dřevozpracující průmysl, výbory lidové kontroly
00:28:42 a dřevní hmota... A to bylo poprvé, co mě viděl
00:28:45 na obrazovce soudruh ústřední ředitel Jan Zelenka.
00:28:49 Takže jsem dostala distanc, pokutu a rok mi trvalo,
00:28:52 než jsem se vrátila zpátky na ten druhý program večer.
00:28:56 Nám lidem, kteří se živíme jazykem, se občas stane,
00:28:59 že se nám ten jazyk zaplete. Vám se to určitě stalo taky.
00:29:04 Máte nějakou takovou veselou příhodu z natáčení?
00:29:09 Tak ono nemusí jít třeba o jazyk. Já si pamatuji přesně,
00:29:12 když už jsme o té naší dlouhé chodbě hovořili,
00:29:15 tak že jsem měl vstup a byl jsem s Milošem Frýbou.
00:29:19 A Miloš mě tam pořád zdržoval a já už jsem chtěl jít,
00:29:21 protože on měl první program, já druhý, nebo obráceně,
00:29:24 a pořád jsem nechápal proč, protože my jsme si nechávali
00:29:28 třeba sako ve studiu, abychom ho nemuseli shánět po místnosti,
00:29:33 nebo jsme šli dolů na kafe, a když už ten režisér,
00:29:36 přesně, jak tady Maruška popisovala, volal:
00:29:39 "Prosím tě, máš to za minutu. Utíkej, pojď!"
00:29:42 Tak jsem zase přiběhl tam a teď se chci dostat do saka
00:29:45 a já měl zašitý rukávy. On ten dobrák...
00:29:48 Ale že si s tím dal tu práci! Mě by to ve snu nenapadlo.
00:29:51 Nebo napadlo, ale nerealizoval bych to.
00:29:54 On to realizoval. V tomhle on byl dokonalý.
00:29:57 A já tam rvu ty ruce. Samozřejmě jsem je nedorval,
00:29:59 pak ta kamera... Takže jsem tam stál jak chudáček,
00:30:04 jako hrozná postava, ale hezky užitý sako.
00:30:08 A teď se na to v té chvíli nemůžeš vůbec soustředit, co říkáš.
00:30:11 A jak jsi to vyřešil? No, stál jsem,
00:30:14 ručičky takhle připažený, jak tohle.
00:30:18 Tak jsem to tam nějak odkecal, no.
00:30:20 Vidět kolegu Frýbu, jak se snaží uplatnit
00:30:22 svůj grafický talent je svým způsobem taky rarita.
00:30:26 Tohle ovšem nepatří do veletržnice světa.
00:30:29 -Inu, služba je služba a ta naše má drobné prostoje.
00:30:34 Tak aby nám to lépe utíkalo, tak jsem se pustil do kreslení.
00:30:37 Miloš byl strašný pokušitel. Jemu to dělalo takovou radost!
00:30:41 A teď čekal na tu reakci, když zrovna nehlásil
00:30:44 na druhém programu, tak stál za kameru v tom našem studiu,
00:30:47 v tom vedlejším, a teď sledoval, něco vymýšlel, bazilišek.
00:30:52 A když jste měl koukat do kamery a za tou kamerou Frýba
00:30:56 coby bajadéra, coby břišní tanečnice,
00:31:00 tak to odhlásit s kamennou tváří šlo velmi těžko.
00:31:06 My jsme se vlastně střídali. Zatímco diváci diváci viděli
00:31:09 na obrazovce titulek ZPRÁVY, tak oni chodili k nám na závěr
00:31:12 přečíst ty zprávy, aby už se na té OTN nezdržovali.
00:31:15 A přesně vím, že jednou přišel Jirka Šulc
00:31:18 a my jsme byli na takovém zvýšeném parapetu,
00:31:21 tam byla židle na kolečkách a on četl ty ZPRÁVY.
00:31:25 Velmi praktické. Velmi praktické to bylo.
00:31:28 A Miloš mu to posunul až na úplný konec parapetu.
00:31:31 Samozřejmě, jak si ty zprávy oddělával a četl, poodkládal,
00:31:36 tak se takhle posouval, rána jako z praku
00:31:39 a on letěl dozadu. A on Jirka ještě nosil paruku.
00:31:42 Právě, Šulc, to byl ten, co měl... No, tupé.
00:31:45 A to byl takový mezní moment, kdy už ji pak sundal.
00:31:48 Protože pak ji sundat musel, protože on ji tam sundal
00:31:51 v přímém přenose! Paruka letěla na jednu stranu,
00:31:54 Šulc na druhou stranu, Frýba se smál.
00:31:56 Ale myslím si, že až mu přišla výplatnice za ten měsíc,
00:31:59 že ho smích trošku přešel. Hm, měl pokutu.
00:32:01 Byla nějaká hezká pokutička. Já jsem málem platila pokutu,
00:32:04 když jsem odhlašovala hudebně-zábavný pořad
00:32:06 Sovětské televize MODRÝ PLAMÍNEK, a ten byl skutečně
00:32:09 "hodně zábavný", nebyly tam titulky,
00:32:13 takže já jsem musela číst: režie Kotěnočkin a tak dále.
00:32:18 A měla jsem na konci říct: "A ještě vás prosím,
00:32:20 vážení televizní diváci, abyste omluvili
00:32:22 zhoršenou technickou kvalitu pořadu."
00:32:25 A já jsem řekla: "A ještě vás prosím,
00:32:27 vážení televizní diváci, abyste omluvili zhoršenou kvalitu pořadu."
00:32:32 Tisíce děkovných dopisů:
00:32:34 Konečně pravdivé upřímné slovo v TELEVIZI.
00:32:37 A tak si všichni zasloužíme trochu klidu, pohody a hlavně zábavy.
00:32:43 A tak pro vás, vážení televizní diváci,
00:32:45 připravila tvůrčí skupina Helena Sýkorová-Karel Škorpík
00:32:48 televizní inscenaci podle rozhlasové hry Jany Daňkové
00:32:50 TANEČNÍ ZÁBAVA. (ruch v přenosu)
00:32:53 Do hlavních rolí režisérka Jitka Němcová
00:32:55 obsadila populární herce, zpěváky...
00:32:57 (povely v zákulisí, hádání)
00:33:00 -Sedni si za tu kameru!
-Tam nemůžu.
00:33:04 -Na mě to udělej, na mě! VÝSTŘEL
00:33:17 To bylo naposled! Tohle nezkoušejte!!!
00:33:22 Jeďte!!!
00:33:26 Pane,
00:33:30 jestli vám dovolí říct to, co chcete, tak mě pustíte?
00:33:38 No, tak to byl velký zážitek. Nejenom pro televizní diváky,
00:33:41 ale i pro nás aktéry, protože to byla mystifikace.
00:33:45 Režisérka Jitka Němcová si vzala tak trošku příklad
00:33:48 z Přepadení New Yorku marťany.
00:33:53 A natočila tady to přepadení televizní hlasatelky
00:33:55 v přímém přenosu.
00:33:58 Ten přepadající byl tehdy neznámý Vladimír Marek.
00:34:00 Byl tak autentický, že u mu to diváci zbaštili
00:34:03 i s navijákem, nám taky. A teď tisíc telefonátů,
00:34:07 hrozný hněv televizního národa, který se snesl
00:34:11 ne na Láďovu hlavu, ani ne na Jitčinu, ale na mou.
00:34:15 Na tvoji, ano. Na moji, protože jsem zřejmě
00:34:17 byla natolik přesvědčivá, že mi to uvěřili,
00:34:20 já jsem se do toho vžila, měla jsem malinké děti,
00:34:23 dokonce Míšu jsem nosila jako půlročního v tašce
00:34:25 s sebou na natáčení...
00:34:28 Ti diváci mi napsali takovýhle štos dopisů:
00:34:31 "Vy, vy, vy jedna, ty, ty, ty jedna..."
00:34:34 "To jsme si o tobě, Maruško, nemysleli."
00:34:36 "To jsme si nemysleli, ty jsi byla naše Maruška
00:34:37 a tys nás takhle podvedla, tys nás takhle zradila.
00:34:40 My jsme se o tebe báli a ty sis z nás udělala legraci."
00:34:43 Tak to mě tedy moc mrzelo. Jestli ještě mezi vámi
00:34:46 někdo takový je, prosím vás, omluvte mě,
00:34:49 neměla jsem to v úmyslu.
00:34:52 Ale vaše, a nejenom vaše kariéra jednoho dne skončila,
00:34:56 protože skončili na obrazovce televizní hlasatelky a hlasatelé.
00:35:01 Čili teď se ptáš, jak jsme se z televize dostali.
00:35:03 Jak jste se z televize vypařili? Jak jsme se z televize vypařili.
00:35:07 No vypařili jsme se vlastně na konci roku 2005.
00:35:11 To už u nás Maruška nebyla. A já tím, že jsem byl
00:35:16 asi vůbec nejdelší hlásající člověk v Čechách,
00:35:21 tak jsem měl to privilegium, že jsem se na Silvestra 2005
00:35:26 rozloučil se všemi diváky za všechny své kolegy.
00:35:30 My jsme tam měli takovou nádhernou místnost,
00:35:33 ze které byl pohled na celou Prahu z Kavčích Hor.
00:35:37 Tak jsem tam vypnul ty televize, zhasnul jsem,
00:35:39 klíč jsem dal pod rohožku - možná je tam dodnes.
00:35:43 A já vám musím říct, a myslím, že nejsem sám,
00:35:46 komu to chybí.-Nám taky, viď? Mně prostě chybí
00:35:50 ten kontakt s člověkem, který mi řekne...
00:35:53 Já si myslím, že se to tam zase jednou vrátí.
00:35:55 Ale už ne s námi. Já využiju, že jste tady
00:35:58 a poprosím jednoho z nás, možná Marušku,
00:36:00 protože dáme dámě přednost, kdybyste byla tak laskavá
00:36:03 a pro dnešek se s diváky rozloučila.
00:36:06 Velmi ráda. A jestli, Jaromíre, dovolíte,
00:36:10 tak to udělám slovy jedné naší kolegyně, nebudu ji jmenovat.
00:36:16 Vážení televizní diváci, dnešní vysílání
00:36:19 I. programu Československé televize skončilo,
00:36:22 hezky se na zítřek vyspěte, přejeme vám krásnou,
00:36:26 ničím nerušenou plodnou noc.
00:36:49 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2013
Jaromír Hanzlík vás seznámí s televizními hlasatelkami, z nichž některé se na nás po desetiletí usmívaly z obrazovky. Uvidíme první historické konkurzy na tuto profesi, známé osobnosti nám vysvětlí záludnosti svého povolání a jediný muž mezi nimi nostalgicky popíše poslední den této profese.