60 o tom, jak se televize, respektive televise, dostala do každé rodiny. Pořadem provází Jaromír Hanzlík. Režie P. Vantuch
00:00:24 Tak co, půjde? Snad.
00:00:27 Počkejte, tohle to bývalo. Funguje.-Do dneška.
00:00:34 Pánové, už natáčíme!
00:00:36 Já vás vítám, milí televizní diváci.
00:00:38 Pojďte sem, pojďte sem!
00:00:41 Promiňte, ale lest, nebo drobný podvod -
00:00:43 to je jediná možnost, jak dostat režiséra před televizní kameru.
00:00:47 Já vás vítám. Tohle je pan režisér Pavel Vantuch.
00:00:49 Neutíkejte mi!
00:00:52 Dnešním tématem je TELEVIZE DO KAŽDÉ RODINY.
00:00:55 A já o vás, Pavle, vím, že jste asi před deseti lety
00:00:59 natočil dokumentární film s prvním kameramanem
00:01:02 Československé televize... Eduardem Landischem.
00:01:05 Právě na toto téma.
00:01:07 Já si vás přidržím, abyste mi neutekl.
00:01:09 A podíváme se na to, co jste tehdy natočil.
00:01:14 Tak tady k tomu si musím pokleknout.
00:01:17 A stojí to za to.
00:01:20 Protože to je také vzácný kousek, exemplář.
00:01:22 To je první československý televizní přijímač,
00:01:26 který se začal hned po zahájení vysílání,
00:01:29 někdy uprostřed 53. roku, prodávat.
00:01:34 Když přišla zásilka do obchodu, tak si vzpomínám -
00:01:40 tam dokázali lidi stát od večera předtím, přes celou noc.
00:01:44 Velká fronta, stovky lidí.
00:01:47 Pokud se na ně dostala řada, tak těch pár kousků.
00:01:51 A kdo ji měl, pamatuji na venkově blízko Prahy
00:01:57 se lidi scházeli v chalupě.
00:02:00 Kdo ji měl, byl vzácný člověk na té vesnici.
00:02:03 Tam bylo 20, 30 lidí. Prostě, co se vešlo do toho,
00:02:05 tak na to koukali. I zvenku okny na ten zázrak.
00:02:09 Pamatujete si, když tady byl Jiří Suchý,
00:02:12 co vám k tomu televizoru řekl? Ano!
00:02:15 Tudy vešel, viděl tu krásnou bedýnku a řekl:
00:02:19 No to je nádhera! To je přístroj, na který jsem koukal
00:02:24 někdy uprostřed 50. let, to měli Sodomovi
00:02:30 jako jediní z našich známých.
00:02:32 A my jsme se tam scházeli a koukali jsme.
00:02:35 Spartakiádu jsem tam viděl! To musel být zážitek.
00:02:37 To byl zážitek, poněvadž si představte,
00:02:39 že na této obrazovce bylo 5 tisíc krásných dorostenek.
00:02:42 Ony tvořily vlastně jenom takový vzorek. Krásný to bylo.
00:02:45 To musel být erotický zážitek. Ano, bylo to velice sexy.
00:02:49 Spartakiáda na této obrazovce, to skutečně musel být zážitek.
00:02:53 Pavle, počkejte, pojďte se mnou. Pojďte se posadit,
00:02:56 když už jste tady, já vám něco přečtu.
00:02:59 Víte, co třeba napsal slavný francouzský komik Fernandel?
00:03:04 "Oproti rádiu má televize řadu nepřekonatelných výhod.
00:03:09 Například poruchy můžeme nejen slyšet, ale i vidět."
00:03:14 Nebo Peter Justinov:
00:03:16 "Televize je pomsta divadla na filmovém průmyslu."
00:03:20 A víte, co řekl Jan Werich?
00:03:23 "Televize, to není nepřítel, televize se dá vypnout."
00:03:30 A tohle už jsou první televizory. Všimněte si, Pavle,
00:03:35 že montáž přijímačů byla převážně ženskou záležitostí.
00:03:41 Prosím, toto je obrazovka, kterou nám do studia
00:03:46 přinesl můj další host, pan Luboš Drtina.
00:03:48 Pane Drtino, já vám děkuju, to je krásný.
00:03:51 Pavle, to je přece vaše téma!
00:03:54 Ty všechny hejblátka. To vy milujete!
00:03:56 Tak povídejte, co to je? Jak to vzniklo?
00:03:59 Tuto obrazovku barvy zelené jsme použili
00:04:04 v televizním přijímači, který jsme si sami sestavili,
00:04:09 abychom mohli sledovat 1. května 1953 na internátě
00:04:17 první televizní vysílání Československé televize.
00:04:21 Vy jste skutečně chytali na tohle to?!
00:04:24 Takže vy jste byli jedni z prvních diváků?
00:04:27 Jedni z prvních diváků na přijímači,
00:04:31 který byl vyloženě amatérský, sledovala ho polovina internátu,
00:04:39 kde jsme bydleli. Jako študáci.-Ano.
00:04:43 A asi jste nebyli sami, protože já vím,
00:04:47 že u nás v domě byl technik, který si taky sestrojil přijímač.
00:04:53 A zajímavé bylo, on bydlel ve 3. patře, my v prvním,
00:04:56 že když on se díval na tu svoji televizi,
00:04:59 tak já jsem mohl poslouchat zvuk na rádiu.
00:05:01 Stejným způsobem jsme poslouchali zvuk
00:05:04 na malém "Talismanu", který byl postaven
00:05:07 vedle televizoru, protože zvukovou část jsme nestavěli.
00:05:11 Luboši, já o tobě vím, že jsi se nějaký čas
00:05:15 taky podílel na výrobě televizorů. Tak jak to bylo?
00:05:20 Sice krátce, když jsme byli v Tesle ve Strašnicích na brigádě
00:05:25 v roce 1954, kdy se výroba rozjela naplno.
00:05:31 A na páse pracovaly většinou nezaškolené ženy.
00:05:36 A my jako radiomechanici jsme pracovali jako "nálezáři".
00:05:41 A to slovo "nálezář" byl oficiální název?
00:05:46 Oficiální název pracovníka na konci pásu.
00:05:49 Nálezář. A jako zážitek můžu uvést,
00:05:52 že třeba jedna pracovnice naletovávala dráty
00:05:56 a celou odpolední směnu dva dráty přehazovala.
00:06:01 A během toho odpoledne se nevyrobil ani jeden televizor.
00:06:06 Fungující. Fungující televizor.
00:06:08 My jsme přišli na noční směnu, jeden z kolegů to objevil,
00:06:13 tak jsme šli k hromadě, kde bylo takhle obrazových šasí
00:06:20 a jen jsme přeletovávali dráty a tím byla celá výroba hotova.
00:06:28 A já si, to už samozřejmě bylo později,
00:06:32 já jsem točil v kavárně na Oravě, kde se vyráběly barevné televizory,
00:06:37 taky s tím začínali, a tam byli pracovníci z KOVOSLUŽBY,
00:06:42 kteří ty televizory opravovali. A aby to nevypadalo tak,
00:06:46 že oni jsou tam kvůli tomu, aby se vůbec něco vyrobilo,
00:06:50 tak jim to zdůvodňovali, že se s tím musejí seznamovat
00:06:54 až se objeví závada, aby ji uměli odstranit.
00:06:58 Pro nás pak byla výhoda, že když jsme nastoupili
00:07:02 zpátky do školy, tak vyučující, kteří neměli
00:07:06 s televizí žádné zkušenosti a obraceli se na ně známí:
00:07:12 Mně nejde televizor, já bych potřeboval něco s anténou,
00:07:16 tak přišli za námi... A ptali se, jak to vlastně je.
00:07:20 Ne, posílali nás na tyto opravy.
00:07:26 Já jsem možná neřekl divákům, proč jsem pozval zrovna vás,
00:07:30 protože vy jste skutečně odborník. Tak jenom stručně hoďte vizitku.
00:07:36 Nastoupil jsem na umístěnku do RADIOSPOJE
00:07:39 a pak jsem se jako vyučující ve škole dostal do televize.
00:07:44 A tam jsem prošel více funkcemi. Od údržbáře přenosové techniky,
00:07:52 jako směnař, vedoucí přenosového vozu,
00:07:55 pak provozní inženýr celé televize...
00:07:58 Prostě celý život jsi se rejpal v té technice.
00:08:01 Celý život jsem se věnoval technice v Československé televizi.
00:08:08 To bylo v roce 1953. TO bylo asi tak koncem června,
00:08:13 začátkem července, když jsme dostali zapůjčen
00:08:15 televizor LENINGRAD.
00:08:18 A to bylo ve Vítězné ulici tady v Českém Brodě.
00:08:20 A pokud jsem o tom věděl, tak to byl jeden jediný televizor
00:08:25 tady na okrese Český Brod.
00:08:29 A v té době, jakmile se rozšířilo,
00:08:34 že u nás v provozu existuje televize,
00:08:39 tak začal zájem o televizi velmi rapidně.
00:08:42 -My jsme tam byli, pane Vojtěch, jedni z prvních,
00:08:45 když se ještě točilo vzadu šroubečkama,
00:08:48 utíkal nám obraz, ještě jsme to neviděli všechno.
00:08:51 A pak teprve, když začali chodit návštěvníci,
00:08:53 kteří chodili, na zemi seděly děti, my jsme dostali křesla
00:08:58 no a pak už to začalo. Pak už se to pan Vojtěch
00:09:01 naučil točit šroubkama, aby nám neutíkal obraz.
00:09:04 A pak jsme teprve viděli něco slovenskýho.
00:09:08 -A potom, když začalo televizní vysíláni pro děti,
00:09:11 to bylo někdy koncem léta 53. roku,
00:09:15 tak to byla opravdu veliká návštěvnost.
00:09:20 -Ze začátku tak ne, taťko, víš?
00:09:23 -Ano, bylo to postupně.
-Ale hrozně rychle to bylo.
00:09:26 Protože kluk chodil do první třídy, Alenka do osmé.
00:09:30 A když ve škole řekli, že máme televizi, tak to něco bylo.
00:09:33 Děti byly zvědavé, co to vlastně televize je...
00:09:36 No prostě, co to je. Tak přišly ze zvědavosti.
00:09:39 Přišlo jich deset, pak dvacet, pak 35.
00:09:41 Dokonce 45 dětí jsme tam mívali.
00:09:44 Když začala televize v tom 53. roce vysílat,
00:09:47 tak tehdy mi bylo 5 let.
00:09:49 Já už si nevybavuji, kdy jsem poprvé viděl televizi,
00:09:52 to ne, ale pamatuji si jednu důležitou věc!
00:09:55 Protože tehdy byly televizní přijímače drahý,
00:09:58 stály se na ně fronty, tak to měl jenom někdo.
00:10:02 A v domě, kde bydlela moje maminka,
00:10:05 která byla paradoxně zaměstnaná v televizi,
00:10:08 tak my jsme samozřejmě televizi neměli, ale měli ji naši sousedi.
00:10:11 A to byla nádherná situace, protože oni
00:10:15 majetnictvím tohoto přístroje ovládali celý ten dům.
00:10:20 Zejména, když bylo krasobruslení, nebo hokej.
00:10:23 A to bylo třeba dejme tomu v sobotu,
00:10:26 tak už v úterý k těm sousedům chodily ta partaje a říkaly:
00:10:31 "Paní, Nárová, my jsme dneska pekli,
00:10:34 tak jenom takovou malou pozornost."
00:10:36 Nebo zase přišli a říkali: "My jsme dostali
00:10:38 lahvinku dobrého vína z Moravy..."
00:10:41 A potom to dopadlo tak, že ti majitelé té televize
00:10:44 už dělali pořadníky, kdo k nim v tu sobotu smí přijít
00:10:49 na tu televizi, kdo nesmí a tak dále.
00:10:51 A ten dům takhle pomaličku ovládali.
00:10:54 A bylo to krásný, protože ta televize byla malinká,
00:10:57 jak jsme říkali, oni dali židle, přes to žehlící prkno
00:11:02 a tam se sedělo a koukalo se do té malé obrazovky.
00:11:06 V tom malém bytě třeba 12, 15 lidí.
00:11:09 A v Nuslích byli také lidé, kteří měli
00:11:13 jeden z prvních televizorů a bydleli v přízemním bytě.
00:11:17 A ten pokoj, kde to měli, byl malý,
00:11:20 takže oni otevřeli okno a vždycky za tím oknem
00:11:23 byl zástup lidí, kteří se dívali na vysílání.
00:11:27 Z ulice.-Z ulice.
00:11:30 A nebo to bylo před výklady obchodů,
00:11:33 kde byl vystaven přijímač, a kolem toho hrozen diváků.
00:11:40 A víte, co je zajímavý? Že televizor, který byl koupen
00:11:44 kupříkladu v Bratislavě, nechodil v Praze,
00:11:49 protože vysílač v Bratislavě vysílal na jiné frekvenci,
00:11:55 než vysílač na Petříně. Aha!
00:11:58 Takže když byl někdo v Bratislavě natěšený,
00:12:00 že bude mít televizi, a když zrovna v Bratislavě nebyly,
00:12:04 tak si ji přivezl z Prahy! A byl namydlenej.
00:12:09 Teď vám ukážu zajímavost!
00:12:12 Tohle jsou autentické záběry z prodejny v Jindřišské ulici.
00:12:17 A ten pán se jmenoval pan Makal.
00:12:20 A já to vím proto, že jsem si u něho koupil
00:12:23 první televizor. To bylo v roce 64.
00:12:27 Tenkrát se ještě na ně stála fronta.
00:12:31 A já jsem chtěl vidět zahájení olympiády.
00:12:35 A protože všude inzerovali, že televizor LOTOS
00:12:38 má vnitřní anténu, tak není potřeba venkovní anténa,
00:12:44 tak jsem v den zahájení olympiády stál frontu,
00:12:47 skutečně jsem ho koupil, olympiáda začínala
00:12:51 v deset hodin dopoledne, ve 3/4 na 10 jsme to přivezli domů,
00:12:57 otevřeli krabici, já tam do zdířek zasunul
00:13:00 tu vnitřní anténu a říkal jsem:
00:13:03 "Teď se podíváme na to zahájení." A ono tam bylo jenom zrnění.
00:13:08 A tenhle příspěvek jste tehdy natočil vy?
00:13:10 Ne! Když znáte toho pana Makala?
00:13:13 Ne, s tím jsem se seznámil pak mnohem později,
00:13:15 když jsem si kupoval první barevný televizor.
00:13:20 Tady bych se rád zastavil. Tomuto obrázku se říkalo MONOSKOP.
00:13:25 K čemu ten monoskop vlastně sloužil?
00:13:28 Monoskop je zkušební obrazec, na kterém lze
00:13:32 vyhodnotit kvalitu televizního obrazu.
00:13:36 Ale původní název byl INDIÁN. To jsem slyšel.
00:13:40 Proč, prosím tě, INDIÁN? Říkalo se tomu INDIÁN,
00:13:43 protože zkušební test jsme přebrali od Američanů
00:13:47 a tam skutečně byl na obrázku indián s péry,
00:13:53 než se vytvořil československý zkušební obrazec.
00:13:59 A, pane Drtino, podívejte se, my ten MONOSKOP
00:14:02 vlastně máme ve znaku toho našeho jubilejního pořadu.
00:14:06 Vidíte? To je skutečně velká obrazovka.
00:14:10 A ještě k tomu MONOSKOPU musím dodat,
00:14:13 že vlastně on se vysílal v době, kdy se nevysílal program,
00:14:17 protože se v prodejnách předváděly televizory s monoskopem,
00:14:22 v továrnách se nastavovaly, a hlavně,
00:14:27 jak už jsme tady zaslechli, diváci se na to koukali
00:14:31 jako vyjevení, že tam vůbec je nějaký obrázek.
00:14:36 Vydrželi se dívat třeba dvě hodiny na MONOSKOP.
00:14:43 Kromě hereckých hvězd první velikosti,
00:14:45 které tehdy v televizi účinkovaly, přitáhl diváky k obrazovkám
00:14:49 ještě jeden fenomén. A to byl sport!
00:14:52 Jednou z velkých událostí, kterou Československá televize
00:14:56 tehdy živě přenášela, byl hokejový zápas
00:14:59 ze stadionu v Praze na Štvanici.
00:15:02 První přenos se odehrál tady z těchto prostor
00:15:06 ledního zimního stadionu na Štvanici.
00:15:11 A šlo o utkání mezi Prahou a švédským klubem.
00:15:19 Kamery byly umístěny na takovýchto plošinkách,
00:15:26 které byly pro nás tenkrát strašně malé a hlavně úzké,
00:15:31 protože ty kamery tenkrát byly trošku větší a robustnější,
00:15:35 než ty studiové. Ale nedalo se nic dělat.
00:15:40 Tyhle ty plošinky tady zůstaly po zpravodajském filmu,
00:15:46 který tady natáčel němou kamerou, lehkou kamerou.
00:15:50 Takže pro ně to nebyl problém, ale pro nás veliký.
00:15:54 A další velkou sportovní událostí byl přímý přenos
00:15:57 z olympijských her v Cortině d'Ampezzo.
00:16:01 Na tu vzpomíná pan Miroslav Hladký. Vy jste ho znal.
00:16:04 On se stal šéfredaktorem vznikající redakce sportu.
00:16:10 A ta redakce v té době vyla strašně velká.
00:16:13 On jako šéfredaktor, Rado Siváček a Vítek Holubec
00:16:18 jako reportéři.
00:16:23 Na cortinský přenos sotva kdy zapomenu.
00:16:25 Ono to má skoro příchuť anekdoty.
00:16:28 Tehdy mě večer překvapil telefon v mém hotelovém pokoji,
00:16:32 kdy ředitel Kohout z Československé televize
00:16:35 mně volal, abych se pokusil vyjednat
00:16:39 cortinský přenos pro Československou televizi.
00:16:43 Já jsem byl tehdy v Cortině jako novinář z Mladé fronty.
00:16:48 A pro mě to má ještě jednu vazbu,
00:16:51 že jsem právě přecházel do televize.
00:16:53 A soudruh Kohout říkal:
00:16:55 "Bude to tvůj první televizní úspěch."
00:16:58 Tak druhý den jsem se vypravil za panem Grilim,
00:17:01 kterého mi doporučili. Obrovský salon, mramory,
00:17:05 takový hustý koberec. Pan Grili byl sice malý postavou,
00:17:09 ale v té chvíli se mi zdál strašně veliký
00:17:11 a já zase hrozně drobounký, malinký,
00:17:14 v takových těch našich hadříčkách.
00:17:17 A pan Grili se mě ptal, co si přeji.
00:17:21 Já jsem říkal, že bych prosil, jestli bychom mohli
00:17:24 přenášet Cortinu Československou televizí.
00:17:27 A on mi říkal, že je to spodivem, že rozesílali dotazníky
00:17:30 a Československá televize se nepřihlásila.
00:17:33 Já jsem říkal, že jsem až dodatečně zjistili, že by to šlo.
00:17:36 A on říkal: "Ale modulační linky vám už tentokrát dát nemůžu,
00:17:38 protože ty jsou úplně obsazeny. Jestli chcete obraz,
00:17:41 můžete si ho vzít." A pak mi říkal:
00:17:43 "No a teď bychom se mohli obrátit k jiné otázce - finanční."
00:17:47 A v tu chvíli mě polil pot, jako teďka,
00:17:51 jenže tenkrát byl takový studený, já jsem zčervenal
00:17:55 a řekl jsem mu, že jde o pokusný přenos,
00:17:58 že vůbec nevíme, jestli to dobře dopadne.
00:18:01 A kdyby to tak šlo zadarmo. On se na mě podíval
00:18:04 trošku vyjukaně a řekl: "To je trochu neobvyklý požadavek."
00:18:09 Já jsem měl tenkrát v kapse pár lir
00:18:12 a tam se házelo tisíci dolary. A pan Grili
00:18:16 to sprovodil ze světa tím způsobem, že řekl:
00:18:19 "To si musíte promluvit s panem Brownem.
00:18:21 Ten má na starosti zahraniční styky.
00:18:23 Ale nevím, nevím, jestli to půjde."
00:18:26 Druhý den jsem volal soudruha Kohouta
00:18:28 a ten mi řekl: "Pozvi pana Browna na večeři
00:18:30 a musíš ho umluvit! Tenhle přenos nám musí splnit."
00:18:33 Tak jsem pozval pan Browna do nejdražšího hotelu
00:18:35 v Cortině, do Savoye. Objednal jsem mu večeři, pití.
00:18:40 A on se mě ptal, proč já také nejím?
00:18:43 Já jsem řekl, že mi je špatně a že jíst nemohu,
00:18:47 protože jsem mu nemohl říct, že mám v kapse pár tisíc lir
00:18:50 a že bych to nezaplatil. A pan Brown řekl:
00:18:54 "No, když je to pro Československo, já vám něco řeknu.
00:18:59 Já jsem tam byl mnoho let před válkou,
00:19:02 vzpomínám rád na brněnská děvčata, to byly hezký holky,
00:19:06 ale je to tak trochu pirátství, co ode mne chcete,
00:19:11 ale kvůli těm brněnským děvčatům si ten přenos vemte."
00:19:15 Já to vyprávění Mirka Hladkého musím doplnit.
00:19:17 O to, co on mně řekl soukromě. Když to vypadalo velmi slibně,
00:19:21 že by přenosy mohly být, volal řediteli Kohoutovi
00:19:24 a Kohout řekl: "Hlavně, prosím tě, Mirku,
00:19:27 ať je to pohoštění na úrovni." A Hladký mu říká:
00:19:30 "Ale já na to nemám moc peněz." "Prosím tě,
00:19:33 všechny diety, který máš, můžeš utratit,
00:19:36 já ti ty peníze určitě pošlu." Samozřejmě, že neposlal.
00:19:41 Takže se o Hladkého starali kamarádi, kolegové, novináři.
00:19:47 A bylo 5leté výročí televize, slavnostní schůze,
00:19:51 ředitel Kohout vyprávěl o tom, jak zařídil přenosy z Cortiny
00:19:56 a najednou se postavil Mirek Hladký a říká:
00:19:59 "Já nechápu, jak tenhle lhář může dělat ředitele televize."
00:20:06 Tak to byla povedená taškařice, ale úspěšná!
00:20:09 A nesmírně poučná.
-Vy jste jeli do Cortiny.
00:20:11 -Kdepak! My jsme seděli v Měšťanské Besedě,
00:20:13 v jedné kanceláři, to nebyla ani hlasatelna, ani studio.
00:20:17 A tak jsme to vysílali tím způsobem,
00:20:21 že jsme tady seděli, neměli jsme žádné startovní listiny, nic.
00:20:23 Věděli jsme, co se ten den děje,
00:20:26 ale ne v jakém sledu to bude televize vysílat.
00:20:28 A vždycky jsme čekali, co se stane.
00:20:31 Ve sluchátkách komentátora Berlína, tehdy NDR.
00:20:34 Ten ovšem neměl vízum, aby mohl jet do Cortiny,
00:20:37 takže poslouchal v Berlíně ve sluchátka
00:20:40 komentátora z NSR, který byl na místě.
00:20:43 Takže jeli lyžaři, ten tam řekl: Jede třeba Smetaninová.
00:20:46 Ten v Berlíně pak řekl: Tohle je Smetaninová.
00:20:50 A když končila, tak my jsme říkali: To byla Smetaninová.
00:20:52 A tak to šlo dál, dokud nepřišel hokej,
00:20:55 protože pak už to bylo ideální, to už jsme byli na své parketě.
00:20:59 Bylo to velice zajímavé, protože těch přenosů bylo 28,
00:21:03 nadšení diváků bylo nesmírné a pro mě osobně
00:21:07 to byl start k televizní kariéře jako hrom,
00:21:11 protože jsem si uvědomil, jaký význam
00:21:13 má pro komentátora televizor.
00:21:16 Monitor, který je základní zdroj jeho inspirace.
00:21:21 A dodneška to tvrdím, že kdo nemluví podle monitoru, dělá chyby.
00:21:28 A teď vám, milí diváci, dám jednu hádanku.
00:21:31 Teď hlavně poslouchejte, jestlipak poznáte,
00:21:34 komu patří tento hlas.
00:21:38 HLAS Z MONITORU - SLOVENŠTINA
00:21:48 Samozřejmě, pamětníci jistě poznali hlas pana Karola Poláka,
00:21:53 legendárního televizního sportovního komentátora.
00:21:57 Já vás, pane Poláku, velice srdečně vítám.
00:21:59 Jsem rád, že jste přišel. (SLOVENSKY) I já jsem rád,
00:22:02 že jste mě pozvali, velmi si toho vážím.
00:22:05 Já vím, že vaše průkazka ČESKOSLOVENSKEJ TELEVÍZIE,
00:22:09 má číslo 226. Ano, já jsem byl mezi prvními.
00:22:14 Kdy vy jste nastoupil? V 59. jsem dostal průkaz,
00:22:20 který jste viděli, ale já už jsem v 58. hlásil.
00:22:24 Potkal mě šéf hlasatelů v televizi Dušan Gábor
00:22:28 a říká mi: Karlíčku, konečně, že tě vidím.
00:22:31 Jsem v zoufalé situaci. Hledám tě už několik dní.
00:22:36 Onemocněl nám hlasatel Televizních novin." Byli dva.
00:22:39 Jeden hlasatel, jeden moderátor. Ti dělali celé NOVINY.
00:22:42 Celých 30 minut. "Ivan Balaj nemůže pracovat sám,
00:22:46 tak tě prosím, pojď zaskočit, vždyť děláš v rádiu hlasatele,
00:22:50 jsi herec, kamera ti nemůže překážet,
00:22:53 sedneš a přečteš zprávy." V 11 mě potkal ve městě
00:22:56 a večer jsem hlásil Televizní noviny.
00:23:00 Ale ještě jako externista. A asi za deset dní
00:23:05 jsem dostal zprávu, že se má dostavit na ředitelství televize.
00:23:09 A tam mi oznámil tehdejší ředitel, že: "Soudruhu Poláku,
00:23:14 ve vyšším zájmu se rozhodlo,
00:23:17 že zůstáváš v televizi jako hlasatel."
00:23:21 Takže, když někdo zapnul televizor, viděl v podstatě mě.
00:23:25 Každý druhý večer. Takže když jsem šel po ulici,
00:23:28 už jsem si i všiml, že kočky se tak nějak upozorňovaly,
00:23:31 že to je on, tak jsem byl už tehdy hvězdička.
00:23:36 Tak jsem přikývl a zůstal jsem v televizi.
00:23:39 4 roky jsem dělal hlasatele.
00:23:42 A tehdy ještě všichni dělali všechno,
00:23:45 všichni jsme byli dohromady v jedné velké místnosti.
00:23:48 A potom se začala redakce dělit. Já jsem hrál závodně basketbal,
00:23:51 tak mi řekli: "Ty jsi basketbalista, jdeš do sportu."
00:23:55 A začaly se dělit nejenom redakce, ale začali se dělit i diváci.
00:24:00 Protože se to dělilo na mužské publikum a na ženské publikum.
00:24:05 A ženské publikum chtělo sledovat jiné sporty
00:24:08 než mužské publikum. A kdo vyhrál?
00:24:12 No, kdo vyhrál... Samozřejmě chlapi!
00:24:15 Jo? A to mě překvapuje. My jsme jim vycházeli vstříc.
00:24:19 Samozřejmě jsme se snažili vysílat...
00:24:22 No, ženské sporty, to je těžko říct.
00:24:24 Basketbal hrají ženy i muži. Tedy u vás košíkovou.
00:24:27 Vybíjenou, volejbal hrají také muži i ženy.
00:24:30 Krasobruslení, to byl skoro typicky ženský sport,
00:24:34 protože na to se ženy rády dívaly, viděly tam pěkné kostýmy.
00:24:38 V černobílém vysílání samozřejmě ty barvy neviděly,
00:24:42 tak jsme je museli popisovat. To nebylo tak jednoduché.
00:24:46 My jsme museli popisovat barvu toho kostýmu.
00:24:49 Tak já jsem chodil za módními návrháři
00:24:51 a za různými módními experty.
00:24:54 Dokonce jsem byli i v nějaké textilce...
00:24:57 Jak vás tak poslouchám, vy jste chodil
00:24:59 ne za módními návrháři, ale za módními návrhářkami.
00:25:02 To je možné... Jen řekněte pravdu.
00:25:05 Ale já jsem byl i v textilce, kde nás ti experti,
00:25:09 kteří vyráběli textil nás museli naučit ty různé tóny
00:25:13 od každé barvy. To nebyla jenom červená.
00:25:16 Byla červenkavá, byla do růžova, co já vím.
00:25:22 Milion všelijakých odstínů a diváci chtěli,
00:25:24 abychom to popisovali správně, exaktně.
00:25:28 To nebyla jednoduchá práce.
00:25:31 Pane Poláku, já si vás pamatuju, že vy jste měl
00:25:34 takové dvě specializace. Komentoval jste především fotbal
00:25:39 a krasobruslení. Takže vy jste vlastně
00:25:42 saturoval obě skupiny. Jak muže, tak ženy.
00:25:46 Ale řekněte mi, jak vy jste přišel
00:25:48 zrovna k těmto rozdílným specializacím?
00:25:53 Jeden sport je letní a jeden zimní. A to je pravda.
00:25:56 Každý komentátor musel být vytížený.
00:25:59 Ale speciálně k těmto sportům. Zezačátku jsem komentoval všechno!
00:26:02 Hokej asi osm roků! Já jsem byl na 8 MS
00:26:06 jako hokejový komentátor! Protože nás bylo málo.
00:26:10 A tehdy vznikl takový úzus, že sportovní přenosy
00:26:14 musí Československá televize vysílat česko-slovensky.
00:26:19 Čili museli být nasazováni dva komentátoři,
00:26:22 Čech a Slovák. A protože nás na Slovensku
00:26:25 bylo ještě málo, tak jsem dělal prakticky všechno.
00:26:30 Krasobruslení mi bylo přidělené tak, že v 59. roce
00:26:34 byla velikánská exhibice po MS v Bratislavě,
00:26:38 takže všechny hvězdy, všichni medailisté.
00:26:41 A rozhodlo se, že z toho bude přímý přenos - nebyl komentátor.
00:26:45 Tak řekli: Ty máš tu uměleckou školu, muzika, všechno,
00:26:49 tak to uděláš ty. Tak jsem hned volal
00:26:52 doktora Ivana Mauera, velikánského odborníka
00:26:54 přes krasobruslení, trenéra, člena ISA a tak dále.
00:26:58 On měl dole ve sklepě svého domu studio!
00:27:02 Na kameru na osmičku si to všechno natáčel.
00:27:04 Všechny jízdy velkých závodníků - Divína, Jacksona a kdoví koho.
00:27:08 A zpomaleně byl schopný to promítat.
00:27:12 Takže já jsem u něho strávil někdy pomalu celou noc.
00:27:16 On mě učil rozeznávat axel, rittberger, salchow, lutz...
00:27:21 Přesně na to jsem se chtěl zeptat, protože to jsem vždycky obdivoval,
00:27:24 dodnes obdivuju, jak někdo pozná - co je salchow, co je rittberger...
00:27:30 Jen velmi krátce. Axel se skáče dopředu,
00:27:34 rittberger se skáče z vnější hrany, slachow z vnitřní hrany
00:27:38 a lutz závodník signalizuje tím, že jde s jednou nohou
00:27:44 připravenou vysoko dozadu, kterou zapichuje a odráží se.
00:27:49 Tam byl větší problém v tom, odhadnout,
00:27:52 jestli to byl dvojitý, nebo trojitý.
00:27:54 Velmi malé procento těch skoků bylo skutečně trojitých
00:27:57 a nebo skutečně dvojitých. To bylo dva a čtvrt,
00:28:00 nebo jeden a tři čtvrtě, nebo dva a půl...
00:28:03 A to mi ten Ivan říká: "Karlíčku, to získáš jedině praxí.
00:28:08 V tom ti nemůžu poradit." A řekl takový pěkný vtip,
00:28:11 abychom se trošku zasmáli: Policajti, milice
00:28:13 zastavila nějakého řidiče v Moskvě.
00:28:16 Stop, pokuta - překročená rychlost.
00:28:19 A on říká: Dobře, překročená rychlost.
00:28:21 Ukažte mi nějaký záznam. Máte vůbec nějaký radar?
00:28:24 "My ho nepotřebujeme. My to umíme odhadnout."
00:28:27 "A to jak?" "No, jel jste... A měl jste jet..."
00:28:34 Tak říkal: "Tak tohle je přesně toto.
00:28:37 Ty musíš na tom ledě odhadnout,
00:28:39 jestli je to to... Nebo..."
00:28:42 A většinou v těch začátcích s námi sedával
00:28:45 v komentátorské kóji, dal si sluchátka a poslouchal nás.
00:28:51 Já jsem řekl: "Dvojitý rittberger."
00:28:56 "Trojitý salchow." Po komentoval gesty.
00:28:59 Já jsem věděl, že je to blbost, co jsem řekl.
00:29:04 Ukázal... A tak jsem se pomalu učil.
00:29:07 Samozřejmě, že během přenosů docházelo
00:29:11 k různým i humorným situacím. Na ME v Sarajevu
00:29:16 Jana Drahová, slovenská krasobruslařka,
00:29:19 jezdila v exhibicích, jako medailistka.
00:29:22 A teď měla pěkně formované nohy a v tom momentu
00:29:27 kroutila piruetu a ta kamera nasnímala špičky bruslí,
00:29:32 jak od nich odletují ty kousky ledu.
00:29:35 A postupně švenkovala přes kotníky, lýtka, kolena ke stehnům.
00:29:42 A tehdy mi přišla na rozum taková věta, která zarezonovala:
00:29:47 "I ty nejkrásnější nohy někde končí."
00:29:52 A dostal jsem asi 2 500 ohlasů, většinou takových:
00:29:56 "Ty svině jedna, jak si to představuješ?"
00:30:00 Lidé to pochopili takhle. To mi neříkejte!-Ano, vážně.
00:30:06 V krasobruslení byla jedna legendární česká dvojice -
00:30:10 sourozenci Romanovi.
00:30:12 A my tady máme záznam, který je němý.
00:30:15 Když vás požádám, jestli byste ho mohl po letech okomentovat?
00:30:18 Dobře, pokusím se.
00:30:22 Ano, Evička a Pavel Romanovi. Tuším, že je to ze 61., 62. roku,
00:30:28 samozřejmě černobílé, čili hlavně jsme tehdy museli
00:30:32 popisovat oblečení jednoho i druhého.
00:30:35 Je to legendární taneční pár. Ty tance na ledě,
00:30:38 tam nebylo příliš co komentovat. Tam se dejme tomu
00:30:42 řekl autor hudby, v tom tanci nesmějí být ani zdvíhačky.
00:30:47 Tam se neskákaly žádné dvojité ani trojité skoky.
00:30:51 To jsme nejraději komentovali, to jsme měli nejméně starostí.
00:30:56 Ale když už vidím ten černobílý záznam,
00:30:58 tak jedna krásná příhoda, no, pro mě nebyla moc krásná,
00:31:02 ale můžu ji říct, stala se. Bylo to v období,
00:31:07 kdy už existovaly barevné televizory
00:31:10 a lidé už kupovali barevné televizory, byly dost drahé,
00:31:14 ale já jsem jednoho dne nabyl dojmu,
00:31:17 to bylo na ME v Kodani, ve Stockholmu...
00:31:22 A já jsem během toho mistrovství už nabyl dojmu,
00:31:26 že má každý barevný televizor, protože já jsem měl
00:31:30 služebně přidělený, protože jsem musel hodnotit program,
00:31:34 takže jsem musel hodnotit i kvalitu obrazu.
00:31:37 Už i nade mnou, pode mnou měli barevné televizory,
00:31:40 mnozí moji známí měli barevné televizory,
00:31:42 tak jsem si myslel, že už každý v této
00:31:45 Československé republice má barevný televizor.
00:31:48 A tak jsem řekl: "Vážení diváci, my vám už s Karlem Mikyskou
00:31:53 přestaneme komentovat barvu oblečení krasobruslařů,
00:31:57 protože v podstatě u nás už má každý barevný televizor.
00:32:01 Opět došlo neuvěřitelné množství ohlasů.
00:32:05 Lidé mi vynadali: "Ty debile jeden, za co si mám
00:32:09 koupit ten barevný televizor?! Kup mi ho ty, ty hovado jedno."
00:32:13 A podobně. Hrozně mi vynadali.
00:32:16 A já jsem se úplně lekl a šel jsem se zeptat
00:32:18 na oddělení styku s diváky, jak to vlastně vypadá,
00:32:22 a oni v té době evidovali z toho počtu diváků,
00:32:25 koncesionářů televize, asi 13% těch, co měli barevný televizor.
00:32:31 Pane Poláku, vy jste přece velmi často komentoval
00:32:34 s Karlem Mikyskou. Krasobruslení jenom s ním!
00:32:38 Ano. A ten se proslavil tím, že velmi rád a dobře
00:32:42 komentoval dámské ustrojení. A legendární jsou jeho flitry!
00:32:47 Ano, to je přesně to, co jsem už říkal.
00:32:51 Že jsme chodili za módními návrháři a ptali se, co to vlastně je,
00:32:55 co to mají na sobě. Nejenom barva, ale jaká to je móda,
00:33:00 co je našité na těch kostýmech. A Karel přišel první s flitry.
00:33:05 A tím se vlastně i proslavil.
00:33:08 Snad i krasobruslení přijde vhod, zejména ženské části našich diváků.
00:33:15 Budeme vysílat volné jízdy ve třech kategoriích -
00:33:18 mužů, žen a sportovních dvojic. Bohužel, tance na ledě
00:33:21 nejsou součástí zimních olympijských her.
00:33:25 Televize jako taková nebyla atraktivní jenom
00:33:28 díky populárním hercům, sportům a dětskému vysílání,
00:33:32 ale svým způsobem také díky vám, komentátorům.
00:33:35 Protože vy jste měli, narozdíl od nás, běžných smrtelníků,
00:33:39 tehdy tu výhodu, že jste mohli jezdit za hranice všedních dnů.
00:33:43 Ale abychom to mohli dělat, museli jsme se učit jazyky.
00:33:46 A v těch letech, kdy jsme začínali, nebyla situace taková,
00:33:50 jako je momentálně, že angličtina je rozšířený světový jazyk.
00:33:55 Takže vznikaly humorné situace. Můžu jednu z nich říct.
00:33:58 Byli jsme s Holubcem na MS v házené ve Švédsku,
00:34:02 kde naši českoslovenští házenkáři dostali titul MS,
00:34:06 to bylo v 64. roce. A přišli jsme do hotelu
00:34:10 a Vítek říká: "Karle, tady jsme ve Švédsku,
00:34:13 tady mají všechno. Jdeme si koupit do drogérie
00:34:16 nějakou pěnu do koupele a hezky se vykoupeme v hotelu.
00:34:21 Byla náročná cesta, tak jsme se vydali do drogérie,
00:34:24 milion všelijakých lahví, jenže všechno ve švédštině.
00:34:30 Tak jsme chvilku chodili a v tom Vítek volá:
00:34:32 "Karle, podívej, tady je AJAX." Přiběhl jsem k němu
00:34:36 a tam láhev AJAX. Okamžitě jsem si vybavil vzpomínku
00:34:40 na AJAX AMSTERODAM, fotbaloví komentátoři -
00:34:43 v té době to byl špičkový klub. A nad tím nápisem
00:34:47 byly takové dvě bublinky. To nás přivedlo k tomu,
00:34:50 že jsme si tu láhev koupili, jdeme do hotelu,
00:34:54 Vítek říká: "Já jsem starší, já jdu první."
00:34:57 Říkám: "Klidně, ale polovinu láhve ty a polovinu já."
00:35:00 Tak si napustil vanu, vylil půlku láhve AJAXU
00:35:03 a za chvilku volá: "Karle, pojď se podívat.
00:35:05 Ono to nějak nepění." Já říkám: "To musíš trošku
00:35:09 zčeřit rukama." Tak to statečně čeřil,
00:35:12 ale nějak to nepěnilo, vyletěly dvě bublinky
00:35:14 a zase splaskly, seděl po krk v takové šedivé vodě.
00:35:19 Říká: "Jdi se zeptat, co to vlastně je."
00:35:22 Tak jsem šel na chodbu, tam pokojská,
00:35:24 oslovil jsem ji v angličtině, poprosil, že bych se chtěl zeptat:
00:35:28 "Ne, nemluvím anglicky, pouze švédsky."
00:35:32 Tak je mi líto. Švédsky jsem neuměl.
00:35:35 Tak jsem držel tu láhev v ruce a slovensky jsem se jí ptal:
00:35:38 "Co to je AJAX? Co to je?" Pochopila.
00:35:42 Ukázala: "Pojď." Otevřela dveře do jednoho pokoje,
00:35:47 otevřela dveře na záchod a ukázala: "Ajax..."
00:35:54 Tak jsem se vrátil k Vítkovi a říkám:
00:35:57 "Vítku, už ti to nějak dlouho trvá. Já jsem si to rozmyslel.
00:36:00 Já ti tam doliji celou láhev, já se koupat nebudu."
00:36:05 Tak jsem mu tam vylil celou láhev. Naštěstí z toho neonemocněl.
00:36:08 No, byla to nějaká OKENA. Švédská.
00:36:11 Takže na těch cestách vznikaly i takovéto humorné situace.
00:36:16 A bylo jich dost. Jsem vám vděčný,
00:36:19 že jste na závěr tohoto pořadu vzpomenul úsměvnou historku.
00:36:24 Děkuju vám.-Já také.
00:36:26 A s vámi se, milí diváci, těším příště na shledanou.
00:36:50 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2013
Když už bylo vysílání, bylo co vysílat a profese byly stanoveny, vyvstával další zásadní problém – pro koho vysílat. Televisor nebyl součástí každé rodiny a změna přišla až s tím, jak začali tento vynález propagovat samotní obchodníci. Ti vystavovali televisory ve výlohách, ovšem to samotné by nestačilo. A tak televisor pouštěli a kolemjdoucí se nechali uchvátit. Muži jak jinak než sportem. Nejprve se vysílal hokej, posléze fotbal a něžné pohlaví zase mohlo sledovat krasobruslení. Táhly i divadelní inscenace v hlavních rolích s veleváženými herci. No a kdo by se chtěl neustále dívat v do výloh obchodů, když mohl mít zázračný vynález doma? O této zajímavé éře si budeme povídat s veleznámým sportovním komentátorem Karolem Polákem a filmařem Eduardem Landrishem.