Hostem Antonína Přidala je muzikant Ladislav Kozderka (1998)
Ladislav Kozderka
Sobota 26. 8. 2017 po půlnoci na ČT2
Přehrát
00:00:15 -Křídlo je čerstvě naladěno a vyzkoušeno,
00:00:18 aby diváci viděli, jak hraje muž,
00:00:20 který už 35 let má údajně anginu pectoris,
00:00:23 a přesto je téměř nezastižitelný,
00:00:26 protože pořád někde něco dává dohromady,
00:00:29 nějaké hraní, zpívání, besídku pamětníků u klavíru
00:00:33 nebo koncert.
00:00:35 Smím prosit malou předehru?
00:00:46 Dámy a pánové,
00:00:47 u piana je skladatel, klavírista, harmonikář, sbormistr,
00:00:51 korepetitor, dirigent
00:00:53 a téměř 40 let redaktor hudebního oddělení
00:00:56 brněnského rozhlasu, kde působil taky jako kapelník.
00:01:00 Snad jsem na nic nezapomněl.
00:01:03 Co jsem zapomněl,
00:01:04 to si diváci přečtou ve vašich pamětech,
00:01:07 které píšete,
00:01:08 až někdy vyjdou.
00:01:10 Ale než vyjdou, chci se zeptat:
00:01:12 Jaký byl váš první klavír?
00:01:14 -Náš první klavír doma,
00:01:16 myslím, že to bylo po první světové válce,
00:01:19 v 19. roce,
00:01:20 bylo to křídlo
00:01:21 a v tom skromném dvoupokojovém bytečku
00:01:24 zabíralo místa, že jsme měli starosti,
00:01:26 kde se my, čtyři kluci, ogaři, uložíme.
00:01:29 Ale vycházelo to všechno.
00:01:31 -Vy jste přišli do Brna z Valašska?
00:01:33 -Ano. V roce 1906.
00:01:35 -A vy jste se narodil v roce 1913.
00:01:38 Jako třetí nebo čtvrtý z vašich bratrů?
00:01:41 -Frantík, Richard, později violista,
00:01:44 já a Jirka, zpěvák.
00:01:46 -Později barytonista.
-Ano.
00:01:48 -U koho jste se učil hrát na klavír?
00:01:51 -Bylo to v "Krpoli“.
00:01:53 Já jsem se narodil v Králově Poli
00:01:55 a tam působila hudební škola Václava Kaprála.
00:01:59 Tam jsem chodil do klavíru od svých 8, 9 let.
00:02:02 -A tatínek nebyl hudebník ani učitel?
00:02:05 -Tatínek rád zpíval a trošku housličky.
00:02:09 Ty mě začal učit, ovšem dopadlo to velmi špatně,
00:02:12 poněvadž mně spadly.
00:02:14 Za pultem mě kontroloval. Tam byla taková stříška,
00:02:17 já jsem ty housličky opíral, lenošil jsem,
00:02:20 tatínek mě chtěl napomenout, převrátil se,
00:02:23 drželi jsme housle nahoře, ty se zachránily a řekl:
00:02:27 "Housle necháš a půjdeš ke klavíru.“
00:02:29 -Tatínek byl konstruktér, jak jsem se dočetl.
00:02:32 -Ano.
00:02:33 -A přesto tolik hudbymilovnosti ve vaší rodině.
00:02:36 -Velmi.
00:02:37 Maminka ráda zpívala.
00:02:39 Maminka vařila, šila, prala, žehlila a zpívala.
00:02:42 Bylo to krásné.
00:02:44 -Chodili k vám také nějací jiní hudebníci?
00:02:47 -To byly návštěvy.
00:02:49 Richard později začal chodit na konzervatoř
00:02:52 jako houslista.
00:02:53 A s tím bylo spojeno to,
00:02:55 že k nám často chodili tenkrát mladí kumštýři,
00:02:58 ale později velice významní.
00:03:00 Vzpomínám, řekněme, Rudolf Firkušný jako chlapec,
00:03:04 Vladimír Jedenáctík, později operní basista
00:03:07 a další.
00:03:08 -Vy jste potom studoval 5 let na brněnské konzervatoři,
00:03:12 ale k vážné hudbě jste tíhl spíš z povinnosti.
00:03:15 Co byla vaše největší radost u klavíru,
00:03:18 když jste dospíval a mohl hrát podle svého?
00:03:21 -Páni profesoři na konzervatoři, na které vzpomínám nesmírně rád,
00:03:25 jak vzali na vědomí,
00:03:27 že inklinuji k zábavnějšímu tanečnějšímu stylu...
00:03:31 A tenkrát v 25. roku, jak začínaly zvukové filmy,
00:03:35 tak to mě dosti ovlivňovalo.
00:03:39 Já jsem tomu tzv. fandil.
00:03:41 Rádio tenkrát bylo velice skromné, i gramodesky,
00:03:44 ale jak jsem mohl, tak jsem to slyšel.
00:03:47 -A vy jste tenkrát založil svůj první soubor.
00:03:50 Jeden z mnoha,
00:03:51 které jste za svého života organizoval.
00:03:54 -Jednak to byli chlapci a dívky, kamarádi, zpívali,
00:03:58 říkali jsme si Kozderáci.
00:03:59 Tam vznikaly písničky.
00:04:01 Spolupracovali s námi studenti,
00:04:04 Josef Theimer, básník, lyrik, barytonista,
00:04:07 Jarda Řeřábek, tenkrát student na veterině.
00:04:10 Několik písniček jsem vytvořil a také jsme si je zpívali.
00:04:14 -Aspoň jednu ukázku z repertoáru tehdejších Kozderáků.
00:04:18 -Jak jsem se dočetl,
00:04:22 že na narůžovaných rtech je 680.000 bakterií
00:04:25 a nenarůžovaných pouze 400.000, tak jsme o tom udělali písničku.
00:04:36 Ani nevíš, jaká je to proměna,
00:04:40 rety tvé, když kryje barva červená.
00:04:44 Zdáš se mi tak cizí, krása tvoje mizí,
00:04:48 a to pro nás oba mnoho znamená.
00:04:52 Divím se ti, milovaná holčičko,
00:04:55 rety máš jak velikonoční vajíčko.
00:04:59 Dej hned pryč ten růž, řek by mnohý muž,
00:05:04 a potom by teprve dal pusu na líčko.
00:05:08 -To byl sklonek 20. let.
00:05:11 -32. rok.
00:05:14 -Vy jste potom proslul jako velký příznivec
00:05:17 původní české hudby, taneční a zábavné.
00:05:20 Ale v mládí jste taky napodoboval některé anglicky zpívané písničky.
00:05:27 -To jsem byl fanda, poněvadž to nás velice zaujalo.
00:05:30 A mě u toho klavíru samozřejmě.
00:05:33 A já, ač anglicky neznám, akorát tak "how do you do“,
00:05:37 tak když jsem to slyšel,
00:05:39 tak jsem to napodoboval ve svých improvizacích,
00:05:42 kterou bych mohl nějak... Pokud mi hlasivky dovolí.
00:05:51 ZPÍVÁ ANGLICKY
00:06:13 -Slyšelo to někdy nějaké anglické publikum?
00:06:16 -Nedávno byla u nás na návštěvě jedna přívětivá dívka,
00:06:20 studentka, Američanka,
00:06:22 která studovala na klarinet částečně také v Praze,
00:06:25 pohybuje se ve Francii apod., ale česky zná dosti pěkně.
00:06:29 Tak jsem jí zahrál taky takovou legrácku.
00:06:35 A teď jsem zpíval lámanou angličtinou,
00:06:38 ona velice poslouchala a potom povídala:
00:06:40 "Věříte, že jsem vám rozuměla?“
00:06:43 To jsem byl překvapený, že ví, o čem jsem zpíval.
00:06:46 -Na konzervatoři jste studoval dirigování
00:06:49 a kompozici na klavír.
00:06:51 Absolvoval jste dirigováním dvou Dvořákových legend
00:06:55 a jedné staré italské skladby.
00:06:58 -Ano. To byl koncert pro kontrabas.
00:07:01 Kamarád absolvoval Dragonettiho koncertem
00:07:05 pro kontrabas.
00:07:07 -Pojetí jste měl svoje, ale frak ne.
00:07:10 -Jo, s tím frakem.
00:07:12 Před koncertem jsem běžel do kavárny Belvínka.
00:07:17 Tam byl pan vrchní Bureš, fešný, vysoký chlápek.
00:07:21 Od něj jsem měl vypůjčený frak,
00:07:24 honem jsem si ho navlíkl, běžel jsem do Besedního domu,
00:07:28 ve dveřích jsem potkal pana ředitele Jana Kunce.
00:07:31 Byl překvapen, poněvadž byl kontrolovat orchestr v šatně,
00:07:35 zda je všechno v pořádku, kde jsem chyběl.
00:07:39 Tak byl rád, že mě potkal.
00:07:40 Koukal na mě, já v tom fraku, klučina.
00:07:43 "Řeknu vám, Kozderko, stačilo by jít před orchestr,
00:07:47 poklonit se a hotovo. To by stačilo.“
00:07:49 -Že jste běžel do té kavárny,
00:07:52 připomíná vaši dobrou fyzickou kondici,
00:07:54 kterou jste vždycky měl.
00:07:56 -Míval jsem.
00:07:58 Nevím, jak dalece, já jsem příliš nesportoval,
00:08:01 ale rád jsem cvičíval, rozcvičky si dělával, a tak.
00:08:05 -Hrál jste při rozcvičkách.
00:08:07 -To později.
00:08:08 Nebo jako student po celou dobu na konzervatoři,
00:08:11 5 roků, v létě, v zimě jsem jezdíval do Tatranské Lomnice,
00:08:16 kde byla krásná zotavovna Morava.
00:08:23 A tam byla v létě raníčka, která vedl Gajdoš,
00:08:27 olympionik, borec, tělocvikář.
00:08:32 A na těch raníčkách byla účast někdy až 120 lidí.
00:08:38 Já jsem v 6:45 udělal budíčka po celém hotelu s harmonikou,
00:08:43 a už se nastoupilo na hřiště.
00:08:45 Bylo to krásné.
00:08:47 I přestože jsem hrával ve vinárně,
00:08:49 ta vinárnička patřila k zotavovně Morava,
00:08:53 až do ranních hodin.
00:08:56 Ale mě to hrozně bavilo.
00:08:58 -Vy jste si nachystal nějaké noty k těm rozcvičkám.
00:09:01 -To mně teď k narozeninám poslal jeden,
00:09:04 který tenkrát, jemu bylo 5, 6 roků,
00:09:08 a má tady krásnou knihu, fotečky a k tomu písničku.
00:09:13 Raníčkáři.
00:09:15 To byla básnička Dr. Františka Kubíčka.
00:09:17 To byl ústřední ředitel Zemské životní pojišťovny,
00:09:21 které náležel ten hotel.
00:09:23 A dělal jsem tu písničku.
00:09:26 Kdo chce mládí, svěžest v žilách, svalech mít,
00:09:29 raníčkem si musí údy procvičit.
00:09:33 Rozhoří se srdce slunci prameny,
00:09:37 rozproudí se v hrudi...
00:09:39 Už nevím slovíčka.
00:09:41 A takhle se pochodovalo, zpívalo a bylo to krásné.
00:09:44 -Při rozcvičkách se potom ozývalo jméno Ladislav Kozderka
00:09:49 taky s československého rádia.
00:09:51 Vy jste měl rytmickou skupinu,
00:09:53 která doprovázela ranní cvičení.
00:09:55 -Ano.
00:09:56 To ještě před konzervatoří několik raníček,
00:09:59 co jsme z Brna vysílali,
00:10:01 tak jsem býval u klavíru střídavě s Maxem Tragačem.
00:10:05 To byl vyspělý žák Václava Kaprála.
00:10:07 Klavírista.
00:10:08 -Než jste přišel do rozhlasu ve 40. letech,
00:10:11 měl jste svoji vlastní kapelu v kavárně Savoy.
00:10:15 Nebo vinárně Savoy?
00:10:16 -To byla kavárna Savoy.
00:10:18 Krásná kavárna.
00:10:19 Možná nejkrásnější podnik v Brně.
00:10:21 Dneska jsou tam obchody, různé firmy, a tak.
00:10:25 Tam jsem měl chlapce, kapela 12, 14 lidí.
00:10:28 To už jsem spolupracoval s brněnským rozhlasem.
00:10:31 Potom za mnou přišli i ostatní kolegové.
00:10:35 -Ale ten režim byl přísnější v rozhlase než v kavárně.
00:10:39 Tam jste hráli jenom večer, zatímco v rozhlase,
00:10:42 když se vysílalo pořád ještě živě...
00:10:45 -To bylo všelijakých možných vysílání.
00:10:47 Ve středu a v sobotu ráno, ve čtvrt na sedm,
00:10:51 tzn. v pět hodin ráno už jsme zkoušeli.
00:10:54 To byla taková kapela "náladovka“ nebo "lidovka“,
00:10:57 jak jsme říkali.
00:10:58 A v úterý a v pátek bylo noční vysílání,
00:11:01 menší skupiny tam, klavírní doprovody a rytmika.
00:11:05 Do půlnoci.
00:11:06 To bylo značné nevyspání.
00:11:08 A v sobotu velký večerní program,
00:11:10 tři čtvrtě hodiny,
00:11:12 to byly všelijaké pořady, pestré, odlehčovací.
00:11:15 A tam bylo ve studiu několik kapel různého typu.
00:11:19 A vzpomínám, známá tenkrát pěvkyně,
00:11:23 padadam padam zpívala, předehra, orchestr,
00:11:30 Honza Křenovský, kapelník tenkrát,
00:11:32 starší můj přítel,
00:11:34 kapela začla hrát, předehra a nástup.
00:11:38 No, kdepak.
00:11:39 Bylo čtvrt na dvanáct, už před půlnocí,
00:11:42 ona usnula.
00:11:44 Kolem mikrofonu byly paravány, aby bránily všelijakým dozvukům,
00:11:49 a ona tam seděla a spala.
00:11:51 Tak se hrálo dál, ona se později přidala
00:11:54 a všechno dobře dopadlo.
00:11:55 Takových situací bývalo.
00:11:57 Tenkrát bylo živé vysílání.
00:11:59 -Proč vám tak záleželo, tenkrát i později na tom,
00:12:03 abyste vysílali hlavně skladby českých autorů,
00:12:07 když jste mohli převzít ze zahraničního repertoáru to,
00:12:10 co bylo tenkrát ve světě nejlepší?
00:12:13 -Za války, za Němců, tam byla povinnost,
00:12:16 aby zaznívaly dvě třetiny německých skladeb
00:12:19 a třetina českých.
00:12:22 Nám se dařil opačný poměr a šlo to.
00:12:27 Samozřejmě ta západní se tam ojediněle ozvala, to určitě,
00:12:33 ale nebylo to v možnostech.
00:12:36 Ta uvolněnost pro českou muziku byla taky díky vedení.
00:12:41 Tenkrát Stepan, lámanou češtinou mluvící,
00:12:45 ale s námi hovořil česky.
00:12:48 Dokonce náš úředník, sekretář,
00:12:51 ten zavedl korespondenci s námi německou.
00:12:54 A on sám žádal německy i česky.
00:12:57 -Po válce, zvlášť v 50. letech,
00:12:59 to taky nebylo jednoduché s uváděním jazzové hudby.
00:13:03 -Trvalo to.
00:13:05 Potom vznikl tzv. Brněnský estrádový rozhlasový orchestr,
00:13:10 ve zkratce BERO.
00:13:12 Kolem toho orchestru jsme se motali v muzice.
00:13:17 Slávek Sedláček, Jirka Hudec, Honza Těšík, Jan Slabý a Kozderka.
00:13:23 Nás pět jsme komponovali muziku pro estrádní orchestr.
00:13:27 Ten byl určen proto,
00:13:28 aby vytvářel, přinášel novou poslechovou, zábavnou...
00:13:32 Teda ne v tom smyslu, že by se lidé usmáli,
00:13:35 ale takovou odlehčenou muziku.
00:13:37 -Jedna z vašich skladeb měla tenkrát mezinárodní úspěch.
00:13:41 Dostala cenu na festivalu v Berlíně.
00:13:44 Jmenovala se...
-Jo, to bylo.
00:13:46 -Spadl mi Měsíc do vína.
00:13:48 -Tenkrát ji zpíval Richard Adam.
00:13:53 Spadl mi Měsíc do vína, když jsem jej večer pil.
00:13:59 Dlouho mě prosil, zaklínal, abych ho vylovil.
00:14:03 Hej!
00:14:04 Povídám: Počkej, Měsíci, splníš mi jedno přání,
00:14:08 jinak tě ve své sklenici utrápím do svítání.
00:14:12 Atd.
00:14:14 -Ale ještě k těm rozcvičkám.
00:14:16 Já jsem slyšel,
00:14:18 že i v Brně jste pořádal a doprovázel na harmoniku
00:14:21 rozcvičky uprostřed města pro spolužáky vašich dcer.
00:14:26 -Uprostřed města ani tolik ne,
00:14:29 ale byly to školáci v našem bydlišti
00:14:32 a děti, jak rostly,
00:14:34 tak už ráno od půl sedmé vyzváněly a tloukly na dveře
00:14:38 a volaly na rozcvičku. Děti. Školáci.
00:14:40 To jsme pěstovali denně před školou, před výukou.
00:14:44 Přišli za dům a tam jsem s harmonikou...
00:14:48 To bylo krásné potěšení.
00:14:50 A dnes už letití šedesátníci nejméně vzpomínají
00:14:53 na tyhle rozcvičky, které jsem s nimi kdysi dělával.
00:14:57 -Všechny vaše dcery tíhly ke zpěvu.
00:15:01 A jedna se stala velice úspěšnou zpěvačkou.
00:15:05 Laďka.
00:15:06 Možná ji diváci pamatují především z jejích úspěchů
00:15:10 na karlínské scéně, zejména v muzikálu Hello, Dolly.
00:15:14 Ale vy jste s ní začínal u písniček úplně jiných.
00:15:18 -Byly to dětské písničky, které jsem pro ni psával.
00:15:24 Potom, kolem 8, 10 roků,
00:15:27 tak jsme se zúčastňovali různých soutěží,
00:15:30 jak to tenkrát bývalo.
00:15:32 A mimo lidové písničky zpívala i moje,
00:15:35 na mnohých soutěžích dosti úspěšně.
00:15:40 Někde to zas trochu vadilo některému členu komise,
00:15:43 že to je takové odlehčení.
00:15:45 Ne, že bych odlehčoval lidovou píseň,
00:15:48 ale byl to jiný způsob projevu, než jak požadovali.
00:15:52 Ale dobře, všechno to procházelo.
00:15:54 Léty stromy zestárnou, slunce dál bude hřát.
00:16:00 I když deště nastanou,
00:16:03 píseň prastarou dál život bude hrát.
00:16:07 I když deště nastanou,
00:16:10 píseň prastarou dál život bude hrát.
00:16:22 -Laďka měla výdrž po vás.
00:16:24 I když byla nakonec už velmi těžce nemocná,
00:16:27 pořád ještě účinkovala v muzikálu Hello, Dolly.
00:16:30 -Ano.
00:16:31 Dokonce to bylo tak v poslední době,
00:16:34 že ji z nemocnice odvezli na jeviště
00:16:37 a z jeviště z divadla zas do nemocnice.
00:16:40 To bylo takto několikrát, až to potom usnulo všechno.
00:16:46 -Její zamilovaná píseň?
00:16:50 -Měla ráda lidové písničky.
00:16:52 Její zamilovaná je...
00:17:01 Kdybych byla jahodů, bílým kvítkem v háji,
00:17:09 veru bych rozkvétala každým rokem v máji.
00:17:25 -Poslední přírůstek do vaší muzikantské rodiny
00:17:28 byl váš syn,
00:17:30 kterého jste měl v 61 letech.
00:17:32 Ten studuje trubku.
00:17:33 -Jednak na konzervatoři v Brně u profesora Dvořáčka,
00:17:37 probíhalo studium velice zajímavě,
00:17:40 poněvadž už také proto, já zdůrazňuji:
00:17:43 "Laďo, ty jsi šestý Kozderka na brněnské konzervatoři,
00:17:49 což je dosti ojedinělé.“
00:17:51 Teď je v Praze na akademii.
00:17:54 Má dosti práce.
00:18:36 -Kromě toho, že jste vychoval ke zpěvu svoje děti,
00:18:40 vedete dodnes docela malé školáky ke zpívání,
00:18:43 ke kterému by jinak těžko přišli.
00:18:46 -To je soubor Vrabčáci.
00:18:49 My si tak říkáme už 16, 17 roků.
00:18:52 Ovšem to těleso se mění.
00:18:54 Každým třetím rokem zas beru děti od 2. tříd,
00:18:57 poněvadž, jak dorůstají,
00:18:59 obzvlášť je to znát teď v posledních letech,
00:19:02 jak už jsou v 5. třídě, ty zájmy jsou velice jiné.
00:19:06 A je mnoho všelijakých skupin, soutěží, zájmů a tak.
00:19:12 -Možná jste pro ně nejstarším učitelem,
00:19:15 jakého kdy potkali.
00:19:16 -To ještě nevím.
00:19:18 Baví mě to.
00:19:20 My si říkáme Vrabčáci
00:19:22 a to je náš vynález tenkrát před lety.
00:19:25 Slyšel jsem, že v Liberci nebo tam někde
00:19:28 existuje soubor, dětský sbor Vrabčáci.
00:19:31 Tak to je náhoda.
00:19:32 -Ale taky máte mnohem starší svěřence.
00:19:35 I 70leté, 80leté.
00:19:37 -To jsou zase Starci.
00:19:39 My se scházíme rodáci "krpoláci“.
00:19:42 -Jak často?
00:19:44 -Každých 14 dní a už také 17 roků.
00:19:47 Scházívalo se nás až 120.
00:19:51 A píši psaníčka každého čtvrt roku,
00:19:54 dříve každý měsíc,
00:19:55 tolik a tolik adres, zvu, scházíme se
00:19:58 a těšíme se.
00:19:59 Teď už je nás méně a méně.
00:20:01 Teď se scházíme v počtu kolem 40.
00:20:04 Je to vždycky krásné.
00:20:05 -Scházíte se, zpíváte a vy sedíte u klavíru?
00:20:09 -Ano. Mám tam pěkné nástroje.
00:20:11 Je to v Králově Poli U Hejmalů.
00:20:13 To je hospůdka našeho mládí, kdysi, jako studenti.
00:20:16 A teď je to tam takové rozvinuté.
00:20:19 Je tam klub, vinárnička.
00:20:20 Ale tam vzpomínal nebožtík Bohuš Hejmala,
00:20:23 když jsme se po letech viděli:
00:20:26 "Laďo, já tady mám v knize napsaný,
00:20:28 že ty mně z roku 38. dlužíš 16 korun.“
00:20:32 Po absolvování jsme zavítali do hospůdky
00:20:35 a už nebylo koruny.
00:20:36 Já jsem to chtěl platit.
00:20:38 "Ne, ne. To mám tady na památku.“
00:20:40 Už je to víc jak šedesát roků.
00:20:43 Tak, hoši, smělost, hlasitost a dohromady.
00:20:47 Neroztahovat se. K sobě.
00:20:52 Dva, tři, čtyři.
00:20:58 -Ty svátek máš, ten den je taky náš,
00:21:04 přišli jsme k tobě.
00:21:09 Přátelé tví tě nikdy nezradí.
00:21:15 Napij se s námi a vyprázdni skleničku na zdraví.
00:21:20 Naplňte poháry vínem a to hned teď.
00:21:26 Poslechni, jak to zvoní a do očí nám hleď.
00:21:31 Ty svátek máš, ten den je taky náš.
00:21:41 -A co ten pěvecký soubor starších paní,
00:21:44 který vám zpíval nedávno na pětaosmdesátinách
00:21:47 v sále brněnského Semilassa?
00:21:49 -Já miluji velice Vysočinu, jezdím tam už hodně roků,
00:21:53 mám tam pokojíček u Pospíšilů.
00:21:55 To je přímá rodina v Rokytnu.
00:21:57 A bábinky v Novém Městě.
00:21:59 To jsou ženy trošku v letech.
00:22:01 Před 10 lety jsem začal s nimi spolupracovat,
00:22:05 dělat písničky a různé zájezdy,
00:22:07 a tak se těšíme.
00:22:08 Teď jsem měl delší dobu pauzu,
00:22:10 ale už se těším, jak mezi ně zavítám.
00:22:13 Bábinky z Vysočiny.
00:22:14 La, la, la, la, la.
00:22:29 Zazpívejte si s námi,
00:22:33 vždyť jsme dobří známí.
00:22:37 Dřív, než rozejdem se domů, písničku si dáme k tomu.
00:22:44 La, la, la, la, la.
00:23:02 -Máte vůbec čas na to ještě vůbec něco skládat?
00:23:05 -Teď poslední roky, už pátý rok hraji v Bystrci,
00:23:08 tam jsou čaje pro starší vždycky jednou za měsíc.
00:23:12 Dřív to bylo po 14 dnech.
00:23:14 A pro tyto večery pro tuto kapelu,
00:23:16 to jsou dvě trumpety, pozoun a harmoniku,
00:23:19 jsem psal už asi 320 písniček.
00:23:21 Různého typu. Lidové, taneční a tak.
00:23:24 To dělám už 4 roky, píši a píši.
00:23:28 Teď už jsem to ukončil, poněvadž zásoba je,
00:23:31 ale v poslední době jsem se věnoval
00:23:34 psaní vzpomínek.
00:23:35 Moje dětství, ženy a posléze hudba.
00:23:39 -A vy máte skicák nápadů.
00:23:42 Vzal jste ho s sebou?
00:23:44 -Jeden z mnoha jsem vzal.
00:23:47 To jsou takové zajímavůstky.
00:23:51 A je po nádobí, řekněme.
00:23:53 Tak si vždycky broukám,
00:23:55 ať dělám cokoliv, i v tramvaji.
00:23:57 Když mám s sebou notýsek, tak si to napíši.
00:24:00 -Já jsem viděl, že je u toho datum.
00:24:03 -Ano. Těch sešitů mám mnoho.
00:24:05 -To jsou nálady z určitých dnů?
00:24:08 -Ano.
00:24:10 Toto je 31.1.1997.
00:24:12 A je po nádobí.
00:24:15 To je jedna moje manželská povinnost.
00:24:18 -A jak to vypadá, když je po nádobí?
00:24:28 -To si broukám.
00:24:33 BROUKÁNÍ
00:24:44 A tak dále, a tak dále.
00:24:46 -To jsou hudební nápady.
00:24:48 Jeden z nich taky jakoby zapisoval nějaký sen,
00:24:51 3. září 96.
00:24:53 -Takových notýsků mám spoustu.
00:24:58 To se mně zdálo, jak jsem hrál na klavír,
00:25:01 a Fanouch, můj kamarád, výborně stepoval.
00:25:08 BROUKÁNÍ
00:25:23 -Vy jste taky zhudebnil nápis, který je na královopolské škole,
00:25:27 kam jste chodil jako kluk.
00:25:29 -Říkám tomu Naše rodná škola.
00:25:34 To je jedna z nejkrásnějších školních budov.
00:25:38 A tam je nahoře nápis:
00:25:41 Po věky zde stůj, veď, chraň a vzdoruj.
00:25:47 Autorem toho rčení má snad být
00:25:49 řídící učitel František Doušek,
00:25:54 který byl sbormistr.
00:25:55 Od dětství jsme zpívávali s rodiči v jeho sboru.
00:25:59 Byla to krásná činnost.
00:26:01 Ještě k tomu sboru.
00:26:03 Já jsem zpíval v altu, mezi maminkami.
00:26:06 V úterý a v pátek byly zkoušky.
00:26:09 V úterý jsem zpíval v altu a v pátek v druhém bassu.
00:26:15 Mutaci jsem neznal.
00:26:17 MLUVÍ PŘESKAKUJÍCÍM HLASEM
00:26:19 Kamarádi spolužáci mluvili takhle.
00:26:22 To byla hrůza.
00:26:24 Až to bolelo, když to člověk slyšel.
00:26:27 A to po věky zde stůj...
00:26:29 Sedl jsem na lavičku v parku proti škole.
00:26:32 Krásná škola.
00:26:34 Další slova dodal můj kamarád,
00:26:37 mladší spolužák Oldřich Sýkora.
00:26:42 Po věky zde stůj, veď, chraň a vzdoruj.
00:26:46 Po věky zde stůj, veď, chraň a vzdoruj.
00:26:51 Ať odbíjí zas velebný tvých hodin hlas
00:26:57 dětem našich dětí šťastný čas.
00:27:06 Skryté titulky: K. Komárková Česká televize, 2014
00:27:19 .