Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

Gaius Titus Petronius zvaný Arbiter elegance řekl: „Spíš člověk v ústech žár a žhavý plamen snese, než tajemství by skryl.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

25. srpen 2009 – † Karel Chaba (* 3. 8. 1925)

Vyučil se kuchařem, ale víc než vařečky a hrnce toužil držet v rukou palety a štětce. Učarovaly mu obrazy Jana Zrzavého, Pabla Picassa a Marca Chagalla. Hned po válce se za snem stát se malířem vydal z venkova do Prahy.

Dvacetiletý mladík si okamžitě zamiloval křivolaká romantická zákoutí a atmosféru zapadlých uliček. Nesnažil se ale zachytit věrný obraz Prahy, maloval spíš svůj vztah k tomuto městu. Domy jako dýchající bytosti potkával všude kolem, nejen na pražském Novém světě či v baráku hrůzy na milovaném Maltézáku, kde bydlel.

Praha pro něj byla „kamenná baba“ a stala se jeho celoživotní láskou. Jak říkal, byl „…tak vyprahlej po opravdový lásce, že se musel zamilovat do svejch obrazů, protože jinak by ten život bez lásky asi nepřežil.“ Na pivo chodíval s Bohumilem Hrabalem. A ten o něm řekl: „Poprvé uviděl Prahu pohledem venkovského chlapce – a ten pohled mu zůstal.“

Vystavovat začal až na začátku šedesátých let. K ekonomické samostatnosti mu paradoxně pomohla pojištěná výstava v Německu, která mu kompletně shořela. Karel Chaba, ač zůstal malířem – samoukem, byl velkým znalcem výtvarného umění. Peníze, které prodejem obrazů vydělal, utrácel opět za obrazy a rozšiřoval svou soukromou sbírku českého i světového výtvarného umění.

25. srpen 1984 – † Truman Capote (* 30. 9. 1924)

Přestože se proslavil vlastně jen dvěma romány, patří k nejvýraznějším autorům literatury dvacátého století. Kdo by neznal jeho Snídani u Tiffanyho!

Život Trumana Capoteho nezačal zrovna nejlépe, rodiče jej opustili už pár let po narození. Byl osamělý a uzavřený. Číst a psát se naučil sám ještě před nástupem do školy. Klučina v nepadnoucím oblečku s sebou prý neustále tahal malý zápisník a několik knih.

Když mu bylo devět, vzala si ho matka zpátky, ale záhy spáchala sebevraždu. Z depresí, které přišly, se léčil psaním. „Cítil jsem, že člověk spisovatelem buď prostě je, nebo není. Žádná kombinace profesorů nedokáže jeho výsledky ovlivnit,“ řekl.

Útlá knížka o svérázné dívce Holly Golightlyové – ve filmové verzi ji hrála okouzlující Audrey Hepburnová – ho vystřelila na vrchol popularity. Obrovský úspěch měl i dokumentární román s názvem Chladnokrevně.

Pouhých sto šedesát centimetrů vysoký muž s tenkým hláskem, který se otevřeně hlásil ke své homosexuální orientaci – a mezi jeho milence patřil i Andy Warhol – se stal hvězdou nočního života, ale jeho talent na to doplácel. Několikrát se pokoušel bez úspěchu léčit ze závislosti na alkoholu a na drogách. Pak se přidaly těžké halucinace a extrémní ztráta váhy.

Zemřel v nedožitých šedesáti letech v Los Angeles za nevyjasněných okolností.

žolík – nikotin

Tabák selský, lidově machorka. Jednoletá bylina z čeledi lilkovité. Odkud a jak se k nám však tabák dostal a hlavně proč se jed v něm obsažený jmenuje zrovna nikotin?

Za všechno může – s trochou nadsázky řečeno – Kryštof Kolumbus. Na svých plavbách pozoroval domorodce, jak při náboženských rituálech listy rostliny zvané „tubbaq“ rolují a kouří. A ti dobří lidé mu jich několik kilo darovali coby výraz přátelství.

Do Francie přivezl tabákové listy v polovině šestnáctého století Jean Nicot de Villemain. Narodil se roku 1530 v jihofrancouzském Nîmes. Byl synem notáře. Studoval v Toulouse a v Paříži, pak vstoupil do služeb královského dvora. Stal se francouzským velvyslancem v Portugalsku, tam se poprvé setkal s tabákem a začal zkoumat jeho účinky. Sám tabák sice nekouřil, ale začal ho ve Francii na rozlehlých plantážích pěstovat. Podařilo se mu přesvědčit královnu Kateřinu Medicejskou, že tabák je zázračný všelék.

Rozemlel sušené listy na prášek a Kateřina Medicejská si šňupání tabáku natolik oblíbila, že z něj udělala moderní záležitost své doby. Záhy se zjistilo, že je to s těmi léčebnými účinky tabáku právě naopak. Kouření škodí zdraví a může způsobit i smrt. Onomu kdysi vychvalovanému „zázračnému lékařskému prostředku“, který tabákové listy obsahují, však Nicotovo jméno už zůstalo.

28. srpen 1959 – † Bohuslav Martinů (* 8. 12. 1890)

Místo, kde se narodil, přirovnal k majáku. Byl to pokojík v kostelní věži v Poličce. Jen si to představte: Místnost o sedmnácti metrech čtverečních, ve které trvale žije šest osob: rodiče, tři děti a ševcovský pomocník! Bohuslav Martinů byl totiž synem ševce a pověžného.

Tam, oddělen od světa sto devadesáti dvěma schody, strávil prvních dvanáct let života. Pak se vydal na studia hudby do Prahy a odtud rovnou do Paříže, kde žil jako skladatel na volné noze a na léto se vracíval do milované Poličky.

Úspěchy sklízel Špalíček, Veselohra na mostě, Julietta aneb Snář, Otvírání studánek, Řecké pašije, Hry o Marii a spousta dalších děl ovlivněných francouzským impresionismem, jazzem i moravskou lidovou poezií…

V Paříži se seznámil nejen se svou budoucí manželkou Charlottou, povoláním dámskou krejčovou, ale také s okouzlující mladou ženou z Brna – Vítězslavou Kaprálovou, která k němu začala docházet do hodin kompozice.

Byla křehká a stále zamilovaná. Často prý do několika mužů najednou. Dlouholetý vztah s Martinů neměl budoucnost, protože byl ženatý s Charlottou, obětavou a milující ženou, kterou by nikdy neopustil. A tak Vitulka dala přednost Jiřímu Muchovi, synovi malíře Alfonse Muchy. Ten pak o jejich krátkém manželství napsal knihu Podivné lásky.

Poličku navštívil Martinů naposledy v roce 1938. Během války odešel za oceán, posléze přijal americké občanství. Poslední léta prožil ve Švýcarsku jako host mecenáše a hudebníka Paula Sachera. Zemřel 28. srpna 1959 v Liestalu u Basileje. O dvacet let později byly jeho ostatky převezeny do rodné Poličky.

30. srpen 1919 – * Jiří Orten († 1. 9. 1941)

Byl druhým ze tří bratří. Starší Ota se stal významným divadelníkem, mladší Zdeněk známým hercem. Pocházeli z Kutné Hory, kde jejich rodiče vlastnili malý obchod se střižním a galanterním zbožím.

Z gymnázia nosil domů čtyřky a důtky za nekázeň. Zachoval se zápis, který doslova říká: „Nepodrobil se společné kázni a na učiněnou vejtku se hrubě choval. Dr. Kohout, třídní.“ Krom toho propadal z francouzštiny. Přijali ho na dramatické oddělení Pražské konzervatoře, ale po třech letech byl z rasových důvodů nucen školu opustit. Podílel se na přípravě recitačních večerů a studentského divadla a začal publikovat první verše. Vydal sbírky Čítanka jaro, Cesta k mrazu, Jeremiášův pláč, Ohnice.

Kontakt s rodinou mu znemožňoval zákaz opouštět Prahu. Dívka, ke které se velmi upnul, se s ním rozešla a on se cítil stále osamělejší, střídal byty i zaměstnání.

Osudného 30. srpna 1941 byl zachycen v Praze na Rašínově nábřeží projíždějícím německým autem. Následkům těžkého zranění podlehl. Bylo mu dvaadvacet let.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Milan Stanek, Praha 4
Jiří Neplech, Horka nad Moravou
Jiřina Vopičková, Kamýk nad Vltavou

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 24. srpna 2014