Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

„Se zánikem vědomí osobní svobody zaniká i vědomí osobní odpovědnosti. Pokud si člověk uvědomí tohle, nemůže se divit podobě světa, ve kterém žije.“ Jan Zábrana v roce 1982.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

31. srpen 1879 – * Alma Mahlerová († 11. 12. 1964)

Svého času byla považována za nejkrásnější ženu Vídně. Ale spíš než dokonalou krásou okouzlovala šarmem, živostí a duchaplností. Stýkat se s Almou Mahlerovou patřilo ke společenskému lesku.

Byla múzou mnoha umělců. Už jako mladičké si jí povšiml malíř a velký svůdník Gustav Klimt. Provdala se za hudebního skladatele Gustava Mahlera, po jeho smrti se stal jejím druhým manželem slavný architekt Walter Gropius. Ale ten o ni soupeřil s milencem, malířem Oskarem Kokoschkou. Alma své muže nezřídka podváděla. Kokoschka byl Almou tak posedlý, že když se s ním rozešla, nechal si vyrobit její loutku v životní velikosti. Potřetí se Alma provdala za Franze Werfela, židovského spisovatele, který pocházel z Prahy. Před fašismem však musel pár uprchnout do Spojených států.
Alma nebyla jen inspirací pro umělce, i ona měla jisté umělecké vlohy. Od mládí komponovala. Složila téměř dvacet skladeb pro klavír a zpěv.

Své partnery dovedla tvrdě přinutit k práci. O sedm let mladšímu Kokoschkovi slibovala, že si ho vezme, až namaluje geniální obraz. Werfela zamykala v pokoji, aby psal.

Dožila v Americe jako „velká vdova“ s bohatým společenským životem.

2. září 1894 – † Vojta Náprstek (* 17. 4. 1826)

Jeho rodičům se v podnikání dařilo. V domě zvaném U Halánků na Betlémském náměstí měli pivovar a vinopalnu. Po smrti otce tu vládla tvrdou, ale i štědrou a dobročinnou rukou maminka, panímáma od Halánků.

Syn Vojtěch chtěl studovat orientalistiku, ale ona z něj chtěla mít právníka. A tak Vojtěch Náprstek vyrazil na studia do Vídně. Tam poznal krásnou dceru pražského kavárníka Katynku Krákorovou. Tynka se ve Vídni pokoušela o kariéru herečky a zpěvačky. O tomto vztahu se Vojtova matka rozhodně nesměla dozvědět. Navíc se Vojtěch zapletl do revolučního dění roku 1848 a byl na něj vydán zatykač. S Tynkou tedy nasedají v Hamburku na loď a prchají do Ameriky.

Tam se Vojta živil všelijak, dokonce jako truhlář rakví. Za finančního přispění matky však zakládá obchod a stává se autoritou nejen mezi krajany. Na expedici za Indiány v Dakotě získal své první předměty do národopisných sbírek.

Katynka se v dopisech do Čech podepisovala Náprstková, takže je otázkou času, kdy Vojtěchova matka na všechno přijde. Milostný poměr svého syna považuje za potupu a hrůzu a Vojta se se svou láskou musí rozejít. Do vlasti se vrací bez Katynky, maminka mu mezitím zařídila amnestii.

Moderní Amerika Náprstkovi učarovala. Obdivoval stroje ulehčující hospodyňkám práci v domácnosti, a tak je prosazoval i u nás. On sám byl majitelem prvního telefonu.

Vojta Náprstek měl neuvěřitelnou šíři zájmů. Kromě zásluh o muzeum, knihovnu, založení Amerického klubu dam, Klubu českých turistů, podporování cestovatelů a doplňování muzejních sbírek se zajímal i o další veřejně prospěšné záležitosti. Rozšiřování městské zeleně a parků, o pitnou vodu, která se měla filtrovat z Vltavy, zavedení tramvají v Praze, parních stříkaček pro hasiče, postavení Petřínské rozhledny, zavedení pouličního osvětlení i plynu do domácností…

Teprve po smrti přísné maminky se Vojta Náprstek konečně oženil. Pepinka, která ve vinopalně už dříve pracovala, převzala povinnosti své zemřelé tchyně. A tak se Vojta mohl věnovat svým smělým plánům ve službách dobročinnosti a pokroku. Děti neměli, ale domov poskytli pěti sirotkům.

3. září 1984 – † Jan Zábrana (* 4. 6. 1931)

Když už byl Jan Zábrana těžce nemocný, prozradil v nemocnici své ženě, kde jsou uschovány jeho deníkové sešity. Když pak v roce 1992, osm let po jeho smrti vyšly knižně, stalo se to literární událostí.

Jan Zábrana pocházel z Vysočiny. Jeho rodiče, oba učitelé byli politicky činní v Národně socialistické straně. V zinscenovaných procesech po roce 1948 byli odsouzeni k mnoha letům vězení. Jejich dům jim zkonfiskovali. Syn, čerstvý maturant prožíval trápení svých rodičů naplno, snad ještě více než oni sami. Nikdy se s nespravedlností nesmířil.

Byl houževnatý a ambiciózní, a tak se stává překladatelem na volné noze. I když si je stále vědom, že se z politických důvodů nebude moci realizovat tak, jak by chtěl.

Překládá z ruštiny – Bunina, Babela, Jesenina z angličtiny pak básníky beatové generace. Ale také píše své vlastní básně a povídky.

Když Josef Škvorecký onemocněl hepatitidou, měl chuť se rozptýlit psaním detektivek. Navrhl kamarádovi Janu Zábranovi, že budou psát spolu. Jan Zábrana byl nadšený.

Že to u nás v roce 1968 nedopadne dobře, předvídal. Za normalizace mu komunisté dovolili pouze práci na překladech, vlastní tvorbu vydávat nesměl.

4. září 1989 – † Georges Simenon (* 13. 2. 1903)

Otec komisaře Maigreta Georges Simenon uměl číst od tří let a od šestnácti let se už živil psaním jako žurnalista v lokálních novinách. Měl rád noční život, pitky, prostitutky. Odtud pak čerpal své náměty pro kriminální romány.

Psal pod různými pseudonymy, ale když v roce 1930 přichází na svět komisař Maigret, podepisuje se svým pravým jménem. Tady komisař Maigret klade past.

Ač měl Georges Simenon katolické vzdělání, nebyl věřící a rodina pro něho mnoho neznamenala. První manželku vyměnil za mladší, sotva sedmnáctiletou dívku, ale když si začal románek s hospodyní, i druhé manželství skončilo. Hospodyně pak stála po jeho boku až do jeho smrti v 86 letech.

Kritici mu vyčítali, že nenapsal velký román, ale on odpovídal: „Můj velký román je mozaika všech mých malých románů.“

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Zdeněk Geršl, Brno
Tomáš Kvasnica, Kladno
Petr Šula, Praha 8

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 31. srpna 2014