Pórek – mladší bratr cibule a bratranec česneku (2008). Co všechno nevíme a víme o tom, co pijeme a jíme
Ve starém Egyptě byl pórek považován za posvátnou rostlinou a přísaha na něj měla stejnou váhu jako přísaha na některého z bohů. Léčivých účinků pórku si všimli i Řekové a Římané. Dokonce sám císař Nero na něj nedal dopustit. Považoval se totiž za vynikajícího řečníka a svým hlasivkám pravidelně dopřával pórkovou polévku. Dokonce se mu prý z toho důvodu mimo jiné přezdívalo i „pórkožrout“. V dnešní kuchyni je pórek považován za plnohodnotnou zeleninu s léčivými účinky. Je důležitým zdrojem kyseliny listové, která podporuje tvorbu krvinek, svalů a hojení ran. Obsahuje také vysoce hodnotné bílkoviny, vzácný vitamin B1 a dostatek vitaminu C.
Recept v tomto dílu
Pórek poskytuje vše, co potřebuje dítě k růstu a starší lidé ke stabilizaci kostí - železo, hořčík, draslík a fosfor. Všem věkovým skupinám určitě prospěje to, že konzumace pórku podporuje trávení; omlazuje a regeneruje buňky, zvyšuje výkon jater i žlučníku a snižují hladinu cukru v krvi.
Pórek řadíme mezi takzvaná diuretika. Proto se doporučuje lidem trpícím dnou a revmatikům. Údajně také snižuje hladinu cholesterolu v krvi, působí proti krevním sraženinám a chrání cévy.
Pórek a zvláště šťáva z něj je bohatá na hořčičné oleje, které mají silný účinek na celý organizmus od vyměšování zažívacích šťáv až po urychlování peristaltiky a vyměšování moče, stejně jako šťáva z česneku či cibule. Ovšem ta z pórku je jemnější, tedy poživatelnější i s menšími pachovými efekty. Pórková šťáva se osvědčila i při odstraňování střevních parazitů.