Kolaborovali s nacisty: Viktor Arajs

Viktor Arajs se postavil do čela tlupy lotyšských „vlastenců“, kteří v nacistické režii likvidovali své židovské spoluobčany. Britský dokumentární cyklus

Litujeme, ale video není dostupné

Litujeme, ale video není dostupné

V létě 1941 vstoupili nacisté do Lotyšska a ihned se začali zajímat o osoby, které by s nimi chtěly spolupracovat. Typickým reprezentantem místních kolaborantů byl Viktor Arajs /1910 – 1988/, předválečný policista, nacionalista, antisemita a antikomunista. Už v červenci 1941 vytvořil v Rize se skupinou sobě podobných tzv. Kommando Arajs, které se významnou měrou podílelo na likvidaci místních Židů a dalších „nežádoucích živlů“. První „udatností“ bylo vypálení hlavní rižské synagogy s 500 lidmi uvnitř. Koncem osudového roku 1941 asistovali Arajs a jeho „vlastenci“ při popravě 25 000 Židů v místě zvaném Rumbula. Dále se „pokrývali“ slávou při podobných akcích v Bělorusku, v Polsku a na Ukrajině.

Po válce Arajs jakoby zmizel z povrchu zemského. Ale „boží mlýny“ dostihly – kupodivu – i jeho. Pod falešnou identitou žil v západním Německu. Tam byl nakonec v roce 1979 postaven před soud a odsouzen na doživotí. Z věznice už skutečně živý nevyšel…

V roce 1935 v Lotyšsku žilo víc než 90 tisíc židů, na konci roku 1941 z nich zbyla pouhá čtvrtina a na konci války takřka nikdo. Až do německé okupace nedocházelo proti židovské menšině k žádným násilným akcím. Prudkou změnu názoru některých pronacisticky naladěných Lotyšů vyvolala až mimořádně účinná a propagandistická kampaň, která vsadila na jejich vlastenectví. Lotyšům bylo neustále vtloukáno do hlav, že se Židé spolčili s jejich nejnesmiřitelnějším nepřítelem, se Sověty, a podíleli se i na hromadných vraždách.

Předválečné Lotyšsko

Lotyšsko bylo po téměř dvě století součástí ruské říše. Jeho obyvatelé si proto nesmírně vážili nezávislosti, kterou získali v roce 1918. Užívali si jí však pouhých 20 let. V srpnu 1939 se Třetí říše a Sovětský svaz dohodly na rozdělení zájmových sfér ve východní Evropě, čímž se Lotyšsko opět ocitlo v ruském područí. Sovětští okupanti nastolili hrůzovládu: více než 35 tisíc lidí deportovali do pracovních táborů, jiní skončili před popravčími četami a v masových hrobech.

Mezitím se bývalý lotyšský premiér Karlis Ulmanis v roce 1934 zhlédl v Mussolinim a pasoval se do úlohy ochránce lotyšské nezávislosti. Během nekrvavého převratu převzal kontrolu nad zemí a prohlásil se za prezidenta. Byl populární, Lotyšsko za jeho vlády vzkvétalo, na druhou stranu se však pod líbivou maskou skrýval diktátor, který nesnášel kritiku, zavedl cenzuru tisku a zakázal politické strany.

Viktors Arajs byl nadšeným příznivcem Karlise Ulmanise. Aby podpořil jeho režim, dokonce po převratu zanechal studia práv a vstoupil do řad policie. Sovětský vpád pak pro lidi, jako byl on, znamenal katastrofu.

Hitlerovci jako osvoboditelé

V roce 1941 Hitler porušil pakt o neútočení a jeho vojska bez vyhlášení války vpadla na území Sovětského svazu. Pobaltské státy včetně Lotyšska stály armádě v cestě na strategicky významný Leningrad. Německou armádu vítaly v Rize nadšené davy. Nepovažovaly nacistické vojáky za vetřelce, ale naopak za své osvoboditele. Červenobílými lotyšskými vlajkami mávali dokonce i příslušníci židovské komunity. Zanedlouho ale měli na vlastní kůži poznat skutečné německé záměry.

Za vojáky Wehrmachtu přišla i tzv. Einsatzgruppe Waltera Stahleckera a začala šířit dezinformace, že všichni lotyšští Židé jsou komunisté, a jako takoví jsou zodpovědní za veškerá zvěrstva, k jakým během sovětské okupace došlo. Ztotožnil se s nimi i tehdy jedenatřicetiletý Viktors Arajs. Když se pak jeho spolužák ze školy stal Stahleckerovým tlumočníkem, vycítil příležitost ke kariérnímu postupu.

Komando Arajs

Stahleckerovi jeho ochota ke spolupráci neušla, a požádal ho o sestavení zvláštní policejní skupiny, která by jeho mužům pomáhala s vyhledáváním Židů. Vzniklá jednotka dokonce nesla Arajsovo jméno: Komando Arajs. O přijetí do jejích řad požádalo na 100 mužů, mezi nimi i známý lotyšský letec Herberts Cukurs, který se stal záhy Arajsovou pravou rukou. Komando Arajs podněcovalo protižidovské pogromy, během kterých byly vypleněny téměř všechny židovské modlitebny. Na 300 Židů příslušníci komanda nahnali do Velké synagogy a podpálili ji. Svými činy dali Arajsovi muži jasně najevo, že jsou ochotni s nacisty nejenom spolupracovat, ale také se podílet na hromadném vraždění Židů.

Z Rigy se příslušníci komanda přesunuli do přístavního města Liepaja, kde vždy byla aktivní židovská komunita. Příslušníci Einsatzgruppe začali vyslýchat liepájské obyvatele a přímo na ulicích stříleli náhodně vybrané Židy. Krátce na to, aby zabíjení urychlili, společně s místními spolupracovníky sebrali všechny Židy, které se jim podařilo najít, a odvezli na pláž, kde je strážní z řad SS a lotyšské milice seřadili a nahnali k příkopu, kde museli seskákat dolů a postavit se zády k popravčí četě. V několika dnech bylo takto zastřeleno přes tisíc Židů.

Ghetto v rize

Po vzoru Polska a dalších nacisty obsazených zemí bylo v Rize zřízeno ghetto. V říjnu 1941 museli všichni místní Židé opustit své domovy a hlásit se na příslušném úřadě, který zařídil jejich přesun. Čtvrť lemující břeh řeky Daugavy byla tvořena šestnácti bloky s chudinskými domky bez kanalizace. Byla ohrazena plotem z ostnatého drátu, který hlídala lotyšská policie, a jakýkoliv pokus o jeho překonání končil smrtí. Zahnáno sem bylo 30 tisíc lidí, již kvůli velmi skrovným přídělům potravin trpěli hladem.

Už o měsíc později sem vpadly stovky opilých příslušníků Komanda Arajs. Podle pamětníka Margerse Vestermanise stříleli na každého, kdo se jen pokusil usednout na okraj cesty, což byli především staří lidé a děti. Už během tohoto počátečního běsnění zemřely stovky Židů. A brzy němečtí vojáci a lotyšští policisté vyvedli z ghetta 12 tisíc osob, o jejichž osudu zpočátku nikdo neměl ani tušení. Předáni byli generálporučíkovi Frydricku Jeckelnovi, jenž vymyslel nový systém ukládání těl do masových hrobů – konzervování sardinek. V Rize se vhodné místo nalezlo v lese vzdáleném 10 km od ghetta. Všichni členové dvanáctičlenné popravčí čety byli Němci, které Jeckeln osobně znal. Mezi katy byl i jeho řidič a také osobní strážce.

Veškeré naděje, že lidé odvedení z ghetta, jsou stále naživu, vzaly za své po týdnu, kdy se znovu objevili muži z komanda, kdy se vše opakovalo. Během prvního dne bylo opět zabito 12 lidí, druhý den ještě víc. Jednalo se o druhý největší masakr Židů za 2. světové války.

Téměř prázdné rižské ghetto zaplnili Židé přivezení z Německa a z Čech. Ghetto bylo rozděleno na dvě části. Tu menší obývali lotyšští Židé, kteří přežili. Pokaždé, když počet obyvatel ghetta přesáhl únosnou míru, přišli ho muži z Komanda Arajs zredukovat.

Lotyšská legie

Za vydatné pomoci Komanda Arajs splnili nacisté v Lotyšsku svůj cíl. Ovšem dosavadní rychlost zabíjení nacisty stále neuspokojovala, proto svou vražednou strategii změnili. V Polsku začaly vyrůstat vyhlazovací tábory, do kterých měli být sváženi a následně zplynováni Židé z celé Evropy. Na začátku německé okupace žilo v Lotyšsku zhruba 90 tisíc Židů, a za pouhý rok jejich počet klesl jen na pár tisíc. Většina příslušníků Komanda Arajs tak přišla o práci, protože už v podstatě nebylo koho zabíjet.

Nacisté však nepotřebovali jen zločince na špinavou práci. Potřebovali i vojáky pro posílení východní fronty, a tak iniciovali vznik lotyšské legie. Jakkoliv většina Lotyšů byla ke službě donucena, zbylí muži z Komanda Arajs se přihlásili dobrovolně a vytvořili jádro jedné z jejích dvou divizí. Každá z nich byla pověřena jiným úkolem. Komando Arajs bylo odměnou za věrné služby ušetřeno nebezpečí východní fronty a zůstalo v Lotyšsku. Druhá byla odeslána do Německa, kde byla přezbrojena a zapojila se do bojů na východní frontě. Němci si získávali loajalitu Lotyšů slibem světlých zítřků, a motivovali je příslibem, že po německém vítězství se Lotyšsko stane nezávislým státem.

Válečná štěstěna se však pomalu začala obracet k Německu zády. Na podzim 1944 se Rudé armádě podařilo získat zpět veškeré území, které ztratila po roce 1941. Lotyšská legie spolu s Komandem Arajs přesto odolávaly tlaku Rudé armády na severu Lotyšska víc než půl roku, ale bylo to zbytečné, protože sovětské jednotky na jihu postupovaly rychle vpřed a 20. dubna 1945 už byly na kraji Berlína. Dny Třetí říše byly sečteny.

Zúčtování

Lotyšská legie složila zbraně až 9. května 1945, kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých vojsk. Po skončení války se začalo účtovat s kolaboranty a přisluhovači nacistického režimu i v pobaltských státech.

Viktorsu Arajsovi se mezitím podařilo proklouznout do Kodaně, kterou osvobodily britské jednotky, spálil své doklady a vzdal se Spojencům jako obyčejný voják. V zajateckém táboře ho však poznali jeho krajané, a následně putoval do tábora pro bývalé příslušníky SS v Německu. Spojenci na něj vydali zatykač, ale Arajsovi se podařilo nějakým záhadným způsobem z tábora uniknout. Jednoduše využil tehdejšího chaosu a ztratil se mezi běženci. V roce 1975 obdržela německá policie informaci, že Arajse našlo a zavraždilo sovětské komando. Vyšetřováním se ale zjistilo, že ve skutečnosti spokojeně žije v podkrovním apartmá ve Frankfurtu nad Mohanem pod průhledným příjmením, složeným ze svého křestního jména a dívčího jména své manželky. Celých 20 let se živil jako tiskař. Po čtyřapůlletém procesu byl nakonec uznán vinným ze spoluúčasti na vraždě minimálně 13 tisíc Židů a odsouzen k doživotnímu trestu. Odseděl si ale pouhých 9 let, protože ve věku 78 let zemřel na srdeční selhání.

Herberts Cukurs, Arajsova pravá ruka, v roce 1946 uprchl do Brazílie a usadil se v Sao Paulu, kde pořádal vyhlídkové lety a lodní výlety pro turisty. V poklidu tu žil až do roku 1965. Tehdy si u něj objednal krátký let australský obchodník Anton Künzle, ve skutečnosti agent izraelské tajné služby Mossad. Jakmile si získal Cukursovu důvěru, vylákal ho do Montevidea, kde už byli připraveni další agenti. Původně Cukurse chtěli zadržet a po krátkém soudu ho zastřelit, jenže připravená pistole s tlumičem selhala a došlo k pořádné rvačce. Nakonec byl popraven dvěma kulkami do hlavy. Později ho policie našla ležet v kaluži krve. Na jeho těle ležely papírové desky se sdělením, že Cukurs byl odsouzen k trestu smrti „těmi, co nikdy nezapomenou“.