Historky, anekdoty a minipříběhy. ### Účinkují: N. Konvalinková, K. Fialová, M. Moravec, R. Skamene, K. Smyczek a J. Tomsa. Kamera J. Hruša. Režie J. Bonaventura
00:00:17 Ahoj, nazdar! Tady jsem, pojďte.
00:00:21 Pojďte honem.
00:00:24 Tak, dneska s námi pojedou: Karel Smyczek, režisér,
00:00:27 Jarda Tomsa, kaskadér, Roman Skamene, Miroslav Moravec,
00:00:31 a Květa Fialová, bez který se neobejdu.
00:00:43 Květo, prosím tě, nezlobil se Pavel,
00:00:45 že jsme minule mluvily o tom,
00:00:47 jak jsme jely načerno přes ty hranice?
00:00:50 Pavel myslím, to je, kdybyste nevěděli,
00:00:52 manžel Květy Fialový, Pavel Háša.
00:00:54 A on už je ze mě tak úplně vyřízenej, že to...
00:01:00 Já vám vodčiňuju takový špatný svědomí, protože my jsme natáčeli
00:01:03 Gogolovu Ženitbu, pro televizi.
00:01:06 A já jsem tam hrála takovou malinkou roličku, Doňažku.
00:01:08 A Pavel, jako vždycky, do inscenace přines
00:01:13 svoje krásný věci, starožitný.
00:01:16 Pro štěstí si to nosil. A tady ho neměl.
00:01:22 A byl tam taky nádhernej starožitnej samovar...
00:01:24 Ale ne samovar, tu konvičku na samovar.
00:01:26 No, ale celej ten samovar, to jsem nesla,
00:01:29 prostě jsem zakopla. Konvička nádherná, malovaná upadla
00:01:31 a roztříštila se na tisíc kousků.
00:01:34 A já jsem plakala a Pavel, protože věděl, že to musí dotočit,
00:01:37 tak říkal, že mi všechno odpustil a že to nevadí.
00:01:40 A byl takovej laskavej.
00:01:42 Ale já jsem pořád měla v sobě takovej pocit dluhu.
00:01:45 A měla jsem doma dar od jednoho svýho plzeňskýho ctitele,
00:01:48 velikánskej kříž, nádhernej. A já jsem si řikala,
00:01:53 to je jediný tak vhodný, čím já se můžu odvděčit tomu Pavlovi,
00:01:57 že mu dám ten kříž a oni si ho vezmou na chaloupku.
00:01:59 Tak mu telefonuju a řikám:
00:02:01 Pavle, já mám pro tebe takovej dar,
00:02:03 ale budeš muset pro něj přijet autem, protože to váží tak,
00:02:06 určitě tak 150 kilo. Tak Pavel přijel a teď to dořekni ty.
00:02:11 Pavel přijel a Naďa vyběhla, řekla: Tak já pro to skočim.
00:02:14 A Pavel řikal: Blázníš, dyť to váží 150 kilo.
00:02:17 A dyť to nevadí.
00:02:19 Tak Naďa vyběhla, vono to vážilo asi 7 kilo, neměla vodhad.
00:02:26 A pak říká: Dobře, no neváží to 150 kilo, ale je to z platiny.
00:02:32 A Pavel: Cože Naďo, z platiny? a Naďa: Z litiny.
00:02:39 150 kilovej platinovej kříž máme na chaloupce.
00:02:55 Jako jeden režisér, ale poměrně mladej,
00:02:59 údajně na jedný tiskovce řikal:
00:03:01 Víte, pro mě jsou v životě důležitý tři věci.
00:03:05 A nevzpomněl si ani na jednu.
00:03:13 Mladej člověk vlastně a najednou vokno...
00:03:18 Ale já si vzpomínám, my jsme si s Petrem Novotným říkali,
00:03:22 jak je zajímavý, když někdo vypráví historku vo tom,
00:03:24 jak se s někým pohádal, popisuje to, tak vlastně sám sebe
00:03:27 stylizuje do role takovýho toho hodnýho, laskavýho,
00:03:30 zatímco ten druhej je vždycky pavlačovej.
00:03:34 To já miluju takový ty věty jako: Paní, víte, znáte mě.
00:03:37 Já bych kuřeti neublížil, na mně by dříví mohli štípat,
00:03:40 ale prostě, já jsem ho udat musel.
00:03:44 Ten pes jeho štěkal, já jsem ho udat musel.
00:03:49 Ale chtěl jsem, říct to, takovou modelovou situaci,
00:03:53 jak každej popisuje jinak ranní nákup v mlíkárně.
00:04:00 Pán, kterej nakoupil rohlíky, přijde domů a říká:
00:04:05 Představ si mámo, co se mi dneska stalo.
00:04:08 Já si beru šest rohlíků, vona mi je dá, já na ně šáhnu
00:04:12 a říkám jí: Paní, dyť ty rohliky jsou tvrdý.
00:04:16 A vona: Prosím vás, co by byly tvrdý, dyť je právě přivezli!
00:04:20 Tak já jí říkám: Pani, můžete mi dát knihu přání a stížností?
00:04:22 No prosím, tady si ji vemte! Pište si tam, co chcete!
00:04:25 Ale když ta prodavačka přijde domů, tak řiká: Představ si táto,
00:04:28 co se stalo dneska v mlíkárně.
00:04:30 Přijde tam chlap a říká mi: Pani, ty rohlíky jsou tvrdý!
00:04:33 A já: Pane, jak by mohly bejt tvrdý, dyť je právě přivezli.
00:04:37 A von: Tak mi dejte knihu přání a stížností!
00:04:39 A já: No tak prosím, napište si to tam.
00:04:41 No a když je někdo třetí ve frontě, tak říká:
00:04:44 Dneska byla sranda v mlíkárně. Tam byl chlap a říká:
00:04:46 Paní, ty rohlíky jsou tvrdý!!!
00:04:48 A vona: Jak byly tvrdý, dyť je teď přivezli!!!
00:04:52 -A každej z nás je takovej.
-Ano, ano.
00:04:56 My jsme ti moudří a laskaví a nad věcí.
00:05:00 -A ty vostatní štěkaj.
-No já se úplně vidím.
00:05:01 Kterej jsi byl ty?
00:05:06 Ale hlavně já v mlíkárně nebyl asi deset let.
00:05:12 Já bych chtěla říct jak lidi reagujou na to, že jako...
00:05:16 Na mě, že jako stárnu, nebo já nevím.
00:05:24 A to bylo nádherný, takovej pán, bydlí tam vedle nás v baráku
00:05:29 a tuhle jsem měla nějakej pořad, potká mě a říká:
00:05:32 Paní Fialová, vypadáte pořád tak krásně,
00:05:35 ale vy jste nikdy neměla točit filmy, ani v televizi.
00:05:38 Já jsem vás včera viděl, vypadala jste příšerně.
00:05:45 Já jsem stála tuhle u řezníka, stojím jako ve frontě,
00:05:49 že koupim nějakej salám. A tak se ohlížím, kolik stojí.
00:05:54 Stojí tam lidi, vohlídnu se, za mnou takovej pán, starší,
00:05:57 nevím, jestli starší než já, podíval se na mně a říkal:
00:06:00 To jsme zestárli, co?
00:06:03 To potěší.
00:06:06 Tak jsem byla šťastná.
00:06:11 Tak já myslím, že nám všem vytrávilo, dáme si obídek.
00:06:15 -Jé. -Tak to vidíš.
-Ježiš, to je nějaký veliký.
00:06:18 Tentokrát to není vařený, tentokrát je to balený.
00:06:22 Ježiš, děkuju.
00:06:29 A Naděnko ty nic?
00:06:31 Já mám dneska francouzskej den. To znáte? Moji francouzskou dietu?
00:06:35 Jé, to je dieta, já jsem se lek.
00:06:39 To držela Marlen Dietrichová, o francouzském dnu se pijí
00:06:42 jenom tekutiny, převážně bylinky.
00:06:44 Já o francouzském dnu piju jenom přesličku.
00:06:49 Já šáhnu teda do našich, těch začátků...
00:06:52 -Tys nedostal...
-Jo dostal, já si to šetřím....
00:06:57 Limonádník, film, kterej se nám tady někde nesmazatelně zapsal.
00:07:06 No a protože to byly začátky, tak hodně to bolelo,
00:07:10 Karle, režisére, znáš to.
00:07:13 Tenkrát jsme neznali žádný chrániče.
00:07:15 A zkušenosti nebyly, takže se to dělalo trošku tak nějak na to...
00:07:19 No, takže bolesti, všechno. Ale měli jsme tam takový světlo,
00:07:23 když dovolíte, paní Fialová, to jste byla vy.
00:07:27 Všichni jsme samozřejmě k vám vzhlíželi
00:07:30 a dokonce to došlo tak daleko, že si kluci začali říkat:
00:07:34 Hele, člověče, mně se zdálo, že se ta paní Fialová na mě dívala.
00:07:40 A druhej řikal: No jo, člověče, ale mě taky.
00:07:45 No a teď ty kamarádi řikali: Hele, víš, že máš pravdu, Ludvo.
00:07:50 Já na to koukal a ta paní Fialová se vopravdu
00:07:53 nějak na tebe kouká.
00:07:55 Takže říkám, s prominutím,
00:07:57 ale více méně jsme se do vás zamilovali všichni.
00:08:00 A pak bysme se postříleli.
00:08:04 No, já jsem šla po trhu, na Moravě někde,
00:08:07 to zrovna umřela milovaná paní Rosůlková.
00:08:12 No a tam přišla taková paní, objala mě a říká:
00:08:15 Paní Fialová, já vás tak miluju.
00:08:18 Paní Rosůlková umřela, už máme jenom vás.
00:08:24 To by jí potěšilo.
00:08:26 Evička by řvala smíchy.
00:08:28 -No dyť vona řve smíchy, ty jí neslyšíš? -Slyším.
00:08:33 Ale ještě, co se mi stalo.
00:08:36 Když mluvím o těchhle milejch lidech, Karolínka Slunéčková,
00:08:40 to je úžasná, božská bytost. Velmi jsme se kamarádily,
00:08:45 kamarádím se s ní pořád, těším se na ní.
00:08:50 A ona byla na chalupě, jednou mi to vykládala,
00:08:54 ve Lnářích maj chalupu a ráno že takhle vyšla s těma vlasama
00:08:57 a něco dělala venku.
00:08:59 A najednou uvidí boty, tak se koukla...
00:09:03 Tam byl takovej mladej hajnej. A ona říkala:
00:09:05 Ježišmarja, to jsem se lekla.
00:09:07 A von se na ní podíval a řek: Paní, vy už se nemusíte bát.
00:09:18 Takže já se nebojím.
00:09:22 Tak já sem si vzpomněl na jednu věc, my jsme hráli ješte v Libni.
00:09:26 -To se nerozplač, prosím tě.
-To jsme hráli, kromě jiných,
00:09:30 které se tehdy hrály na běžícím pásu, ty budovatelský,
00:09:36 tak jsme hráli, no... Jendu z dobrejch...
00:09:42 No tak máš vokno!
00:09:45 To jsi začal brzo.
00:09:52 Hlavní sovětská žena, přesně ta, měla dva milence.
00:09:57 -Jak se jmenovala?
-Tak to vím.
00:10:00 Já sem hrál jednoho z těch milenců.
00:10:02 A mně stačí říct na jevišti dům a já du k zemi.
00:10:06 Jí, Madlence, stačilo říct, udělat jako...
00:10:11 A ona jde k zemi taky.
00:10:13 My jsme taky tímhle tím známí.
00:10:16 A hráli jednu scénu a Madlena na ní něco udělala,
00:10:20 tak jako něco mi tam řekla a já jsem dostal takový jako...
00:10:24 Ale udržel jsem se.
00:10:26 A říkal jsem si: Tak tohleto ti vrátím.
00:10:28 A když jsem byl zády k publiku a Madlenka ánfas,
00:10:30 tak jsem na ní udělal...
00:10:33 A Madle se udělal na obličeji přírodní úkaz.
00:10:36 Udělala se jí bublina u nosu.
00:10:40 Samozřejmě, že to ženě nesluší, u herečky je to zakázané.
00:10:46 Takže u sovětské ženy to bylo žalovatelné.
00:10:51 My jsme dostali voba záchvat smíchu,
00:10:52 naštěstí se rozesmálo i obecenstvo, který vědělo,
00:10:55 o co jde. To bylo tak vidět,
00:10:58 vona se tam málem vznesla, na tý bublině.
00:11:03 A režisér Lohniský, dej mu pánbůh věčnou slávu,
00:11:06 tak ten ale nás oba dva znal a ten věděl, co se děje.
00:11:11 Tak vyletěl z tý řady, kde měl dozor a vlítl do portálu
00:11:14 a řval na nás. Ale šeptem, aby to nebylo slyšet:
00:11:17 Pětset korun pokuty, ale já řval, tisícovku pokutu.
00:11:21 To neměl dělat, my s každou pětistovkou řvali víc a víc.
00:11:24 Až to bylo dva a půl tisíce,
00:11:28 šla opona, my jsme se prohejbali smíchy.
00:11:31 Těch 2500 jsme zaplatili,
00:11:33 samozřejmě, ale von nám to potom v prémiích vrátil.
00:11:35 Ale tam jsem měl největší pokutu, jsem zaplatil kvůli týhletý
00:11:39 mojí milovaný kolegyni zlatý, sladký, nádherný.
00:11:55 Jednou, mi půjčili zase dítě, bylo to v zimě, sníh, mráz.
00:11:57 A já jsem ho vyndal z kočárku a von tam běhal a tak jako šlapal,
00:12:01 asi čtvrt hodiny, já jsem kouřil. Zase samozřejmě, jako vždycky.
00:12:04 A šla kolem paní jedna a říká:
00:12:06 Pane Skamene, proč ten chlapeček nemá boty?
00:12:10 Von chodil v ponožkách celou dobu, já jsem mu zapomněl dát boty.
00:12:14 -To není směšný, to je tragedie.
-Proč? Von to přežil.
00:12:24 Já mám takovou zásadu, že kam nevidím, nejedu.
00:12:27 Ale u vlaku to neplatí teda.
00:12:32 Taky každej má svůj styl toho řízení, že jo.
00:12:34 Naďa má trošku jinej. Těžko jí můžete vnucovat ten svůj.
00:12:38 Vona vypadá jako mamina, ale v podstatě je dost agresivní.
00:12:43 Vona má vlastně srdce kaskadéra.
00:12:47 Teda ovšem, ta důvěra toho národa v tu Konvalinkovou je bezmezná.
00:12:52 Ani s ní nebyli v angažmá. To je strašný.
00:12:59 Naďo, tady se můžeš smát, víš?
00:13:03 Nebrzdi, neblbni.
00:13:08 No tak to bude Karolína koukat, že jsem řídila lokomotivu.
00:13:13 Mimochodem, když jsem vzadu říkal,
00:13:14 že řídíš, tak ty historky docela ustaly.
00:13:18 A máme tady paní výpravčí.
00:13:23 To je neskutečný, ta Konvalinková i zastaví.
00:13:27 Touhle dolu, ne touhle, to je na mašinu.
00:13:35 -No vida.
-A stojíme.
00:13:40 Tak já vám děkuju, bylo to nádherný.
00:13:42 Naděnko, my taky děkujem.
00:14:17 Skryté titulky: Daniel Rohan
Naďa Konvalinková Vás zve na čtvrthodinovou jízdu vlakem, kde jí na úsměvnou notu sekundují její přátelé. Nastupovat. Odjíždíme!