Historky, anekdoty a minipříběhy. ### Účinkují: N. Konvalinková, K. Fialová, J. Paulová, V. Vydra a J. Kňákal. Kamera J. Hruša. Režie J. Bonaventura
00:00:34 -Ten má hezkej šlic, ten pes.
-No, von je rváč.
00:00:45 Takže jsou tady poslední trošky, komu můžu nabídnout?
00:00:48 Všem.
00:00:52 Všem. Jé, já chci taky kousek.
00:01:07 Já bych ještě ke zvířatům, teď mě napadlo,
00:01:10 ty se jmenuješ Vydra, třeba, což je nádherný.
00:01:12 A já jsem jela do Bogoty na festival
00:01:14 a tam nás čekal na nádraží kulturní atašé,
00:01:17 představil se a řek: Jmenuju se Vlk.
00:01:20 Bylo mi to komický, ale nic se nedělo.
00:01:23 Přišli jsme na tu ambasádu a tam stál pan vyslanec,
00:01:26 tam, myslím, velvyslanectví nebylo a řekl: Já sem Hroch.
00:01:32 Já mám taky podobnou.
00:01:34 Já jsem telefonoval, potřeboval něco vyřídit na letišti
00:01:36 a náš osvětlovač, kterej se jmenuje Lebka,
00:01:39 mě tam poslal za panem Vorlem, na letiště.
00:01:43 A já zvedl telefon a teď se ozvalo: Haló?
00:01:47 A já sem řekl: Dobrý den, to je pan Vorel?
00:01:49 Já jsem vod toho Lebky a jmenuju se Vydra.
00:02:03 Jednou mi telefonovali žižkovské ženy a prosily mě....
00:02:08 Všechny?
00:02:09 No tak jedna ze žižkovskejch žen a že maj na mě takovou prosbu,
00:02:13 že budou na 1. máje ztvárňovat před tribunou obraz holubice.
00:02:18 A jestli bych byla tak laskavá
00:02:20 a pomohla jim ztvárnit tu holubici.
00:02:23 To bych tě chtěla vidět.
00:02:28 Celej život psy.
00:02:30 -Jakou rasu?
-Foxteriéry.
00:02:34 Ne, myslím ty léčitele. Jaký jsou rasy léčitelů.
00:02:37 Ne, tohle byl člověk, to byla rasa člověk.
00:02:43 A ten prostě mně dal takovýho pejska,
00:02:45 kterej byl asi čtyři roky starej.
00:02:47 Jako na zkoušku, jestli vůbec můžeme u nás v rodině mít psa.
00:02:50 Tak jsme toho psa měli, leč jako každej správnej foxteriér zdrhal.
00:02:54 A tenhle pejsek zdrhnul, byl tři dni pryč
00:02:57 a já jsem ho úplně s hrůzou voplakala, les jsem proběhala.
00:03:01 A zavolala jsem tomuhle strejdovi úplně zoufalá. A řikala jsem:
00:03:04 Tak strejdo, tenhle ten tvůj miláček, kterýho jsi mi svěřil,
00:03:07 tak je prostě pryč a ztratil se.
00:03:09 Zarka se nám ztatila, byla to fenička.
00:03:12 A fakt jsem strašně plakala
00:03:13 a von do toho telefonu s naprostým klidem,
00:03:17 přesto, že jí miloval, říkal: Holčičko buď úplně v klidu,
00:03:19 já na ni budu teď myslet a vona se ti do dvou hodin vrátí.
00:03:22 A za dvě hodiny skákal pes a takhle se dobejval domů.
00:03:29 -Je to pravda?
-Je. Určitě.
00:03:34 Samozřejmě, traduje se a všichni ze školy to známe,
00:03:37 že zvířata nemyslí. Ale já jsem hluboce přesvědčenej vo tom,
00:03:41 že určitý kombinační schopnosti maj a každej z nás,
00:03:46 kdo teda psa doma má, víme, že to zvíře na to reaguje.
00:03:52 No a taky láska hory přenáší, proč by nepřenesla jednoho foxteriéra.
00:04:06 V létě jsem byla u Květy na chaloupce. A Květa říkala:
00:04:10 Naděnko, kousek jsou hranice, Německo, tam nakoupíme.
00:04:14 Za pakatel svetry, boty, všechno.
00:04:16 A já jí řikám: Květo, ale já nemám pas.
00:04:19 Ani peníze.
00:04:20 To nevadí, peníze ti pučim a pojedeš na Zuzančin pas.
00:04:25 A já říkám: No neblázni, Květo.
00:04:27 A Pavel říká: Zavřou tě, až zčernáš. -No nevadí.
00:04:32 A jeli jsme. Já jsem seděla za volantem,
00:04:35 přijeli jsme na celnici, Květa stočila okýnko, pan celník řek:
00:04:40 -Paní Fialová, vy jste na chaloupce.-Ano, jedeme nakupovat.
00:04:42 No tak jeďte.
00:04:44 A nikdo si mě prostě ani nevšim, my jsme projeli do Německa,
00:04:46 Já seděla za volantem, nikdo si prostě nevšim,
00:04:49 že jedu na cizí pas. V Německo Květa řikala:
00:04:52 Támhle se takhle projdeme po mostě, tam už jsme v Polsku,
00:04:55 tam maj laciný koše. A já jsem říkala:
00:04:58 Květo, ale tam už budu vylezlá z auta, jdeme pěšky,
00:05:01 tak se podívej na tu Zuzanku, která je prostě třetinka mě.
00:05:05 A Květa říká: Řekneš, že jsi před porodem.
00:05:10 A tak já jsem prošla do Polska, zpátky a zase z Německa.
00:05:13 A nikdo nevěděl, že jedu na cizí pas.
00:05:16 No ale víš jak je to trestný: A teď nás zavřou.
00:05:19 To by mohli dodatečně.
00:05:22 Taky jsme si to mohli vymyslet, že jo, tohle.
00:05:32 -Já ještě naleju kafe.
-Počkej, já ti doleju.
00:05:40 Naďo, ale já tě budu trápit kvůli tomu cukru ještě.
00:05:43 Pane doktore, vy jste říkal něco o těch losech...
00:05:48 To jsem zkomplikoval jeden z natáčecích dnů tím,
00:05:51 že v zoologické zahradě v Chomutově se točila scéna,
00:05:55 kdy zraněnej los se vypouští do přírody po ošetření.
00:06:00 Protože zase ten příběh se točil o jedný události,
00:06:03 která se skutečně stala.
00:06:06 Los, který proskočil přes dráty, nebo vlastně přeskočili dva losi.
00:06:11 A začli žít v třeboňskejch lesích.
00:06:13 A tam se pomalounku postupně začali množit,
00:06:15 takže teď skutečně tam losi jsou.
00:06:19 A jeden z těhletěch nebožáků přeskakoval přes silnici
00:06:22 a projíždějící auto ho poranilo.
00:06:24 Takže i tahleta historka se použila v tom seriálu.
00:06:29 A to natáčení ošetřování, kdy Ivana Chýlková jako mladá,
00:06:34 perspektivní lékařka ošetřuje toho losa, tak tam byl problém
00:06:39 se k tomu losovi přiblížit. Protože von sice vypadá,
00:06:42 že to je zvíře, který by člověku příliš nemohlo ublížit,
00:06:45 ale opak je pravdou. Je to tvor, kterej je schopen člověka i zabít.
00:06:50 Dobře mířenou ranou paznehtem. Von neútočí parohama,
00:06:54 ale zaútočí tím, že se zastaví před člověkem,
00:07:00 nebo před tím, před kým se brání a kopne.
00:07:03 A je to všechno ve výši hlavy. Takže na tohleto jsem upozornil
00:07:06 a Ivana pojala bázeň k losovi a pak byl problém,
00:07:10 kdy už to zvíře bylo v anestezii, uspáno a měla ho vyšetřovat.
00:07:16 A protože si pamatovala tuhletu scénku, kdy jsem celému štábu...
00:07:20 Aby vlastně nerušil to natáčení, tak jsem upozorňoval na losa,
00:07:24 nechodit k ohradě, nekrmit losa, nechat ho v pohodě, v klidu.
00:07:28 Ta si na to vzpomněla a byl problém, jenom jí přinutit k tomu,
00:07:32 aby toho losa vyšetřila. Tak nakonec jsme to vyřešili tím,
00:07:35 že jsem jí vzal za ruku a musela povinně losa šťouchat do voka,
00:07:39 do ucha a do nozder a pak teprve skutečně uvěřila,
00:07:42 že jí nic neudělá a že spí a že to vyjde.
00:07:46 Ale ty problémy by mohly skutečně nastat, protože los je nerudnej.
00:07:53 To mně připomíná zas, los jak utek z toho Rakouska,
00:07:56 tak mně to připomíná takovou krátkou básničku
00:07:59 od pana Vodňanskýho a Skoumala,
00:08:03 která se jmenovala: Běží zajíc z Rakous.
00:08:10 Běží zajíc z Rakous požádat k nám o azyl,
00:08:14 někoho tam zakous a nerad by narazil.
00:08:21 Tak s tím losem to možná bylo podobný.
00:08:25 Jsem vyprávěla jak jsme jezdili s tím Pepíkem Dvořákem,
00:08:27 tak to byly velmi těžký šňůry
00:08:30 a hráli jsme třeba 10 představení v kuse.
00:08:33 A ten Pepík to celý většinou táhne a hráli jsme představení
00:08:35 Má hlava je včelín, kde hrálo šest ženskejch a von.
00:08:38 A při takovým šestým, sedmým představení už byl Pepík utahanej.
00:08:42 A začínalo to představení a těsně před začátkem říká:
00:08:45 Holky, já už nemůžu, já už jsem úplně hotovej.
00:08:48 A my jsme se domluvily, že viděj, že Pepík je horňák,
00:08:53 tak jsme řikaly: Holky, uděláme mu radost.
00:08:56 A představení začínalo tak, že von byl sám na jevišti,
00:08:58 něco řikal do lidí, pak se votočil do portálu,
00:09:02 Něco jako říká: Proč sem tady sám?
00:09:04 A zase mluví do lidí.
00:09:06 No a ve chvíli, kdy von se měl podívat do portálu,
00:09:08 tak si nás tam všech šest sedlo, svlíkly jsme se do půl těla,
00:09:12 daly jsme si takhle tácky a talířky a všecko,
00:09:14 co jsme kde sehnaly.
00:09:15 A tak jsme mu tam stály a takhle jsme udělaly,
00:09:17 aby měl radost. Pepik hrál,
00:09:19 kouk se do toho portálu, pak do těch lidí, zase zpátky.
00:09:23 Teď si nás vopravdu podrobně prohlíd a pak řekl:
00:09:26 No já jsem snad Jiřík a mám vidění.
00:09:32 -Vidíš, Ax to nemůže slyšet vůbec.
-Ten se z toho rozvrčel.
00:09:51 To je Prokopský údolí? Jé, to je nádhera.
00:09:54 Víš, jak se mně to ježdění vlakem líbí, Naděnko?
00:09:57 Já z toho mám takový zážitky nový.
00:10:00 Já jsem jela naposled vlakem někdy před deseti lety.
00:10:02 Já se tady vracím do dětství. Taky máš takovej pocit?
00:10:05 Já jezdím častějc, ale já si vzpomínám,
00:10:07 to mně bylo asi 25 a byla jsem v Martině v divadle
00:10:09 a moje sestra byla ve Zvoleni. Ale neměla jsem peníze,
00:10:13 Tak jsem prostě na nějakej starej lístek napsala:
00:10:17 Prepačtě, ňemam peniaze, možte ma zviesť?
00:10:22 On si to přečet a šel se mnou, řek, abych s ním teda šla,
00:10:27 tak jsem myslela, že bude chtít pokutu.
00:10:29 A on otevřel takovou místnůstku a dal mi rohlík se sejrem
00:10:39 a nechal mě tam.
00:10:43 Neříkal, že jsi v mládí vypadala líp?
00:10:48 Pamatuješ, ty určitě víš, že s Janičkou jsme jely stopem.
00:10:52 My jsme měly koupenej s Janičkou Bouškovou,
00:10:55 vlak Praha Paříž. Pak jsme jely stopem. Francie, Itálie,
00:11:00 do Benátek a z Benátek už jsme zase měly koupenou Vindobonu.
00:11:04 V Benátkách se nám stala taková...
00:11:06 To už jsme měly posledních pár fufníků, na dně, skoro.
00:11:09 A na náměstí San Marco jsme se posadily, že si dáme kafíčko.
00:11:14 Za těch posledních pár těch, aby nám vyšlo ještě na ňáký jídlo,
00:11:17 na ten poslední den.
00:11:18 No a jak jsme si sedly, tak jsme objednaly kafe
00:11:21 a za náma začal hrát orchestr
00:11:24 a vlastně jsme přišly vo všechny ty peníze,
00:11:26 protože jsme platily i ten orchestr.
00:11:28 Takže druhej den jsme šly do toho vlaku a už jsme byly tak hladový,
00:11:32 protože jsme neměly nic k jídlu. Měly jsme jeden grepfruit.
00:11:36 Dohromady na celou cestu tam.
00:11:38 A kručelo nám tak příšerně v tom vlaku v žaludku
00:11:41 a naproti nám seděli vídeňáci, takoví starší manželé.
00:11:44 A já celkem dobře mluvim Německy, takže jsem si s nima povídala
00:11:47 a teďka mezi tím rozhovorem bylo slyšet,
00:11:49 jak nám kručí v tom žaludku.
00:11:51 A když jsme dojeli do Vídně, tak voni jako řikali:
00:11:53 Tak mějte se hezky a tady máte nějaký peníze,
00:11:57 abyste si tady na nádraží mohly koupit něco k jídlu.
00:12:00 Tak jsme poděkovaly, byli hrozně milí ty lidi.
00:12:04 My jsme vystoupily s těma báglama, těšily jsme se,
00:12:06 že si koupíme nějakou housku, ale měly jsme šíleně těžký krosny.
00:12:09 Takže jsme šly a daly jsme si to do úschovny
00:12:11 a to nás stálo přesně ty peníze.
00:12:16 No, takže jsme se najedly až potom v noci ve vlaku,
00:12:19 kdy nám vracející se maminky emigrantů napakovaný jídlem,
00:12:24 prostě nás tam nakrmily.
00:12:28 Z mládí mám na vlak takovou vzpomínku.
00:12:30 V lůžkovém voze jsem přišel o panictví.
00:12:33 -Ale neříkej. -To říkej.
00:12:35 To nebudu říkat, to bylo všechno.
00:12:41 Kolik ti bylo let, aspoň to nám řekni.
00:12:44 No, tenkrát jsem vypadal mladej ještě.
00:12:52 Já sem četla v novinách, jak sou teď drahý ty metra, tramvaje,
00:12:57 jak lidi jezděj po Praze vlakama.
00:12:59 A tam bylo vypočítáno, vo co je to levnější, nečetli ste to?
00:13:03 -To sem nečet. -Nečet?
00:13:05 No tak ty vůbec ani nevíš, že je tramvaj, metro a tak.
00:13:09 K tomu mám krásnou historku taky. Jsem jela jednou tramvají načerno.
00:13:14 Tenkrát ještě se házely ty drobný, já sem je neměla, měla sem stovku,
00:13:19 neměla sem, kde to rozměnit, tak sem si řikala, že to risknu.
00:13:23 A nastoupila sem do tramvaje 22 jedoucí po Václavském Náměstí,
00:13:26 Tenkrát ještě jezdily tramvaje nahoru a jenom se zavřeli dveře,
00:13:29 tak prostě revize: Revize jízdenek, prosím.
00:13:33 Já zrudla, a řikala sem: Já nemám, no.
00:13:36 No tak 50 korun to zpraví. Tak já mu dala 50korun.
00:13:40 Jenže ta narvaná tramvaj: Hele, to je ta Konvalinková,
00:13:42 vona je furt na vobrazovce a nemá ani na tramvaj.
00:13:48 Čili, já sem se tak styděla, ze mně tekly čůrky potu,
00:13:51 já sem prostě další stanici vystoupila a šla sem pěšky.
00:13:55 Pak si zase nastoupila do další tramvaje a nezaplatila...
00:14:00 Asi tejden na to mě přišli dva dopisy.
00:14:02 A v prvním dopise stálo: Vážená paní Konvalinková,
00:14:05 bývala jste mojí nejoblíbenější herečkou.
00:14:08 28. tohoto měsíce jsem s vámi jela tramvají číslo 22 směr Vinohrady.
00:14:14 Neměla jste jízdenku, paní Konvalinková.
00:14:17 Fuj, styďte se.
00:14:18 Před dvaceti lety jsem jela tramvají s Natašou Golovou
00:14:21 a ta jízdenku měla.
00:14:24 Styďte se, Naďo Konvalinková.
00:14:27 Když jsem přijela do domova důchodců,
00:14:29 sdělila jsem vše svým spolubydlícím
00:14:31 a byly rovněž otřeseny.
00:14:33 Vaše Anna Čermáková, domov důchodců.
00:14:36 A pak mně přišel druhej dopis a tam stálo:
00:14:37 Čau Naďo, jseš jednička, taky kradeš v sámošce?
00:14:40 Copak nevíš, že ke konci měsíce choděj revize?
00:14:43 Scházíme se v hospodě na Žižkově, tvůj Pepa.
00:14:49 To je krásný.
00:14:52 To psal Lábus. Ale i ten rukopis měnil.
00:15:00 Toto je jenom prostě taková moje vzpomínka na mládí,
00:15:04 když jsme cestovali vlakem. My jsme byli čtyři děti
00:15:07 a měli jsme kanára. A vždycky každý prázdniny,
00:15:10 když už ta rodina se někam nakýblovala,
00:15:12 tak to bylo třeba na měsíc.
00:15:14 A jednou jsme jeli na Slovensko a teď si naši vlekli
00:15:16 těch šest kufrů, protože nás bylo hrozně moc.
00:15:20 Teď tu klec s tím kanárem.
00:15:22 A všechny ty děti, který nadávaly a každej něco chtěl.
00:15:24 Takový rodinný trampoty oficiála Třísky.
00:15:28 To nemá žádnou pointu, to je jenom tak.
00:15:31 Vlak totiž většinou nemá pointu, vlak totiž jede furt.
00:15:33 Vlak jede, viď?
00:15:34 Ale je to strašně pěkný.
00:16:06 Skryté titulky: Daniel Rohan
Naďa Konvalinková Vás zve na čtvrthodinovou jízdu vlakem, kde jí na úsměvnou notu sekundují její přátelé. Nastupovat. Odjíždíme!