Setkání Miroslava Horníčka s hostem Lubomírem Lipským (1990). Scénář M. Horníček a V. Svitáček. Kamera J. Lebeda. Režie J. Roháč a I. Paukert
00:00:21 POTLESK.
00:00:32 Dobrý večer, přátelé, vítám vás při pátých Hovorech H.
00:00:37 Já nevěděl, kolikátých,
00:00:39 ale geniální dramaturgyně Alena Berková mi to řekla,
00:00:43 takže vás vítám při pátých Hovorech H.
00:00:47 A vítám především svého stálého oponenta
00:00:50 režiséra Vladimíra Svitáčka.
00:00:53 Ahoj.
00:00:55 POTLESK.
00:00:59 A chtěl bych ještě přizvat člověka,
00:01:02 který s námi dělal všecky Hovory H před těmi 20-21 lety,
00:01:07 a to je reportér Jarda Skála, který všecko fotil.
00:01:11 -Je tady někde?
-Je ve tmě.
00:01:14 Jardo, pojď sem.
00:01:16 POTLESK.
00:01:18 Ahoj. Vezmi nás spolu, Jaroušku.
00:01:23 Jarda Skála fotil všecky Hovory, které kdysi běžely.
00:01:27 Já tady mívám červené víno, někdy mléko, tedy bílé, někdy čaj,
00:01:35 a on mě jednou fotil přesně ve chvilce, kdy jsem se napil.
00:01:40 Já mu tenkrát povídám:
00:01:42 "Člověče, to je zajímavé, když piju, tak mě fotíš,
00:01:47 a když myslím, tak to ne."
00:01:49 A on mi tenkrát na to řekl: "Tak krátký čas tam nemám."
00:01:55 Takže dovolte, abych vás přivítal na pátých Hovorech co nejsrdečněji.
00:02:01 Mezitím došly další dopisy, další dotazy, další vzkazy,
00:02:06 další výhrůžky samozřejmě.
00:02:08 Náš lid je zvláštní, trochu drsný zdá se, ale milý.
00:02:13 Zprv trpký, ale milý.
00:02:15 Ale to je víno, to už potom Bušek obrátil.
00:02:19 Dostávám různé dopisy.
00:02:21 Tady mi píše o sobě jedna učitelka, že je roztržitá učitelka.
00:02:26 No, kdyby nebyla roztržitá, nebude učitelka.
00:02:30 Kdyby nebyla učitelka, nebyla by roztržitá.
00:02:33 -Já dokonce myslím, že na učiteláku se roztržitost učí. -Vážně?
00:02:38 To je jeden z předmětů. Tam se učí roztržitosti a tak.
00:02:43 Takže ona mi napsala, že mi poslala dopis,
00:02:47 a že v tom dopise byla hrubka.
00:02:49 Že tam napsala Mariánské Lázně s malým "l".
00:02:53 A že se mi za to po té době omlouvá.
00:02:56 A já bych jí dnes odpověděl:
00:02:58 Vážená paní učitelko,
00:03:00 to nebyla jediná chyba, kterou jste v dopise napsala.
00:03:05 Vy jste místo hrubka napsala hrobka.
00:03:09 A tak jenom čekám, kdy mi přijde další zásilka.
00:03:13 Takže to vybalím a budu vědět,
00:03:16 že to je ta hrobka od paní učitelky.
00:03:22 Jindy se mě zase lidé ptají, jestli říkám pořád totéž.
00:03:27 Říkám, samozřejmě, to co si myslím, říkám.
00:03:31 To je jedno, která je doba nebo tak.
00:03:34 Že prý jsem kdysi při volbě Miss Československo,
00:03:38 tedy královny krásy, řekl určitý názor na miss.
00:03:42 A že by rádi věděli, jestli si myslím pořád totéž.
00:03:46 Nebo jestli říkám pořád totéž.
00:03:49 Protože myslet si můžete totéž, ale říkat můžete něco jiného.
00:03:54 Tak jestli si myslím pořád totéž. Tedy ano.
00:03:58 Pisatel nepíše, co jsem tehdy řekl,
00:04:01 ale já mu to teď řeknu, aby sám uznal, zda jsem to říkal.
00:04:06 Víte, já si myslím, že krása ženy je něco,
00:04:09 co se nejeví na první pohled.
00:04:12 Na první pohled může být žena nádherná,
00:04:15 že člověku vyrazí dech.
00:04:17 Ale jen promluví, tak vyskočíme zavřeným oknem.
00:04:21 Kdežto naopak, velice nepůvabná dívka,
00:04:24 když promluví, když se usměje, když jedná,
00:04:28 když se nějakým způsobem chová, tak najednou se stane krásnou.
00:04:33 Čili, já jsem tehdy říkal asi toto, říkám to dnes
00:04:37 a myslím si to i o dnešních miss.
00:04:40 Neptejte se mě na missáky, těm nerozumím.
00:04:46 I když se mi někteří líbí.
00:04:54 Ale my tady nejsme proto, abychom si povídali o těchto dopisech.
00:05:00 Především teď mám před sebou krásný úkol,
00:05:03 uvítat hosta dnešního večera.
00:05:06 A to je, skoro bych řekl, že to je můj nejstarší divadelní kolega.
00:05:11 Ale tím nemyslím věk, tím myslím dobu, kdy se známe.
00:05:16 Protože já ho poznal za války, tedy za druhé světové války.
00:05:25 A dodnes jsme spolu v divadle, a dokonce spolu bydlíme.
00:05:30 A je to Lubomír Lipský.
00:05:33 POTLESK.
00:05:44 Mirku, my si zatím nebudeme nic povídat,
00:05:48 radši si promítneme to naše první setkání při Hovorech.
00:05:53 To bude nejlíp.
00:05:59 POTLESK.
00:06:06 Jako doma. Chceš se napít?
00:06:10 No, tak trošku.
00:06:13 Mirku, já bych s tebou rád dneska mluvil vážně,
00:06:17 nebo dokonce umělecky.
00:06:19 Prosím, já si rád s tebou pohovořím vážně, umělecky, dokonce i s tebou.
00:06:25 Chci mluvit, přímo o herectví,
00:06:27 nebudeš-li to považovat za háklivé téma.
00:06:31 Klidně. Můžeš začít. Taž se.
00:06:33 Já když se na tebe dívám, nemyslím teď nebo doma,
00:06:37 my totiž bydlíme v jednom baráku, jsme sousedi...
00:06:41 -My jsme baráčníci.
-Ano. Spolubaráčníci.
00:06:47 Když se na tebe dívám na jevišti,
00:06:50 vždycky si znovu a znovu říkám, jak ty na ty postavy chodíš.
00:06:56 Kdybys prozradil něco...
00:06:58 Tak počkej, já se ti to pokusím vysvětlit, při tvé inteligenci.
00:07:03 Vysvětluj to, jako kdybys mluvil s foxteriérem.
00:07:07 Tak fajn, to se hodí.
00:07:09 Dobře. Tak, představ si patník.
00:07:13 No vidíš, foxteriér, nejen že ho vidím, ale přímo potřebuju.
00:07:25 -Tak máš patník?
-Mám patník.
00:07:27 Normální patník u silnice nebo u dálnice.
00:07:31 A teď si představ, že někdo vidí patník a vůbec nic ho nenapadne.
00:07:38 -To jsem já.
-Jako třeba tebe.
00:07:40 -No řekni, napadá tě něco?
-Vůbec ne.
00:07:44 A zase někdo přijde k tomu patníku a okamžitě ho něco napadne.
00:07:54 No jo, třeba pes.
00:07:58 Já myslím třeba sochař.
00:08:00 To jsem ještě neviděl, sochaře u patníku.
00:08:03 Tak si představ, sochař přijde k patníku,
00:08:07 a on v tom patníku nevidí jen patník, on v tom vidí něco víc.
00:08:12 On v tom patníku vidí třeba už určitou postavu.
00:08:16 On ví, že teď stačí vzít třeba jenom majzlík nebo dláto
00:08:21 a odsekávat to, co je tam přebytečné.
00:08:25 A že ta postava z toho vyleze.
00:08:29 -A u herce je to to samé.
-Jo?
00:08:32 Já když dostanu nějakou novou roli, tak je to pro mě patník.
00:08:40 POTLESK.
00:08:47 -Pochopil jsi to?
-Jo.
00:08:50 Nemohl bys mi ty odsekané kousky schovávat?
00:08:55 Abych si mohl taky někdy zahrát divadlo.
00:08:58 Počkej, ale někdy je to naopak.
00:09:01 Někdo zase dostane takovou krásnou postavu, tedy roli,
00:09:06 a on k tomu pořád něco takhle připlácává.
00:09:12 Připlácává, až z toho nakonec zbyde patník.
00:09:16 To je pravda.
00:09:19 POTLESK.
00:09:26 Já bych ještě viděl třetí příklad, to jsem já.
00:09:30 Já dostanu roli, je to patník, a já usekávám, usekávám,
00:09:35 a po šílené námaze tam najdu sebe.
00:09:38 -Já jsem pořád stejný.
-Tak to je zase autoportrét.
00:09:42 -Takových herců je. -Že jo?
-Většina.
00:09:47 Já už jsem tady řekl, že spolu bydlíme v jednom domě.
00:09:52 -Kamaráde, to už je dlouhá léta.
-Víš odkdy? -To ti ani nepovím.
00:09:58 To já ti povím. Od r.1962.
00:10:00 A dokonce ten byt ve stejném domě jsi mi našel ty.
00:10:06 Já? Já jsem ti ho snad přidělil, ne?
00:10:09 Ne. To jsi nemohl, ani když jsi hrál Byťák.
00:10:12 Upozornil jsi mne, že tam je volný byt.
00:10:15 A od té doby tam bydlím.
00:10:18 Ano a představ si, někdy přijedu taxíkem,
00:10:21 a ten taxíkář tak kouká na ten dům a říká:
00:10:24 "Á, tady taky bydlí pan Horníček." Nebo "Mistr Horníček."
00:10:29 -Někdy "ten Horníček".
-Nebo "soudruh Horníček". -Taky.
00:10:34 Já taky, já někdy když přiletím na naši zahradu aerotaxíkem,
00:10:39 tak ten aerotaxíkář se mě ptá: "Nebydlí tady taky pan Lipský?"
00:10:45 Já říkám: "No, bydlí."
00:10:47 A vidíš, spousta lidí se tak na to kouká a říká si:
00:10:52 V tomhle domě asi musí být legrace. Jé, tady se nasmějí.
00:10:56 -Dům U Dvou komiků.
-Ano.
00:10:59 Dokonce máme na schodišti krásné plakáty,
00:11:02 tam jsme oba jako Dva muži v šachu.
00:11:05 Jenomže my žijeme tak, že já občas Mirka potkám na schodech,
00:11:11 on odchází někam s kufrem, tak se jenom letmo potkáme.
00:11:16 -Já říkám: Kam jedeš?
-A já řeknu: Dneska do Budějovic.
00:11:21 -A co ty?
-Já se vracím z Chebu.
00:11:24 -Z Chebu? -A ještě tady bydlíš?
-Jo.
00:11:27 -A ty taky?
-Já taky.
00:11:30 -No tak se někdy ozvi.
-Já zavolám někdy. -Zavolej.
00:11:34 Brnkni.
00:11:38 -Takže se takhle letmo potkáváme.
-Míjíme se, potkáváme.
00:11:43 Pozdravíme se, prohodíme pár slov, ale on nezavolá a nezavolá.
00:11:49 -Aspoň kdyby brnknul.
-Ani to ne.
00:11:53 Ale vzpomínáš, my přece měli krásné společné večery.
00:11:57 -No, kamaráde, Silvestry myslíš?
-Silvestry.
00:12:01 No, to byly večery! To bylo krásné.
00:12:05 A tam přicházíval třeba Jirka Šlitr mezi nás.
00:12:09 A vždycky nám přehrával své nové písničky pro Semafor.
00:12:13 Takže u nás doma se konaly takové generálky.
00:12:19 -Vidíš, to by se mělo obnovit.
-Že jo?
00:12:22 -A proč se neozveš?
-Tak já ti zavolám.
00:12:26 -Tak zavolej.
-Zavolám.
00:12:28 A nezavolá. Já ho znám, nezavolá.
00:12:34 Jednou, to byl u nás Silvestr, a tam byl kdekdo.
00:12:38 Janík Roháč, možná i ty, já nevím.
00:12:41 V nejhorším případě i já.
00:12:43 A byl tam režisér Pavel Juráček.
00:12:47 Ano, Pavel Juráček psal tenkrát pro vás scénář do Kinoautomatu.
00:12:52 Do Montrealu, ano.
00:12:54 V Montrealu, to byla taková pánská jízda.
00:12:57 A když jsme někam přišli na nějaké párty nebo večírek
00:13:02 a představovali jsme se, tak si představ, že to byl:
00:13:06 Juráček, Svitáček, Roháč, Činčera, Horníček.
00:13:12 To bylo tolik "č", že se sbíhaly kočky.
00:13:18 -A pěkné aspoň?
-No krásné. Ovšem čtyřnohé.
00:13:24 A Juráček se tenkrát u nás jako první unavil.
00:13:28 Zalehl do jednoho z našich osmnácti pokojů a usnul.
00:13:36 A pak všichni odešli, já jsem šel spát,
00:13:40 pak už šla spát i moje žena, všichni jsme usnuli.
00:13:44 A on ráno vstal a chodil bytem, potkal mou ženu a ptal se jí,
00:13:49 jakou tramvají se odtud dostane tam a tam.
00:13:53 Tak ona mu poradila, kterým číslem má jet.
00:13:56 A on říká: "No dobře, ale prosím vás, kde to jsem?"
00:14:01 A ona říká: "Hradešínská ulice, Vinohrady."
00:14:04 A on říká: "No ne, ale u koho?"
00:14:07 Tak se mu moje žena představila, udělala mu snídani a on vypadl.
00:14:14 Na Silvestra bylo u nás vždycky veselo.
00:14:17 Tam se hlavně muzicírovalo, vzpomínáš?
00:14:20 Já jsem vybalil pozoun,
00:14:22 Jirka Šlitr vybalil klavír, kytara byla.
00:14:26 Kolikrát přišel i Rudla Hrušínský s houslemi.
00:14:29 -Ale ty jsi většinou tloukl to... -Špačky.
00:14:33 No, zkrátka bylo veselo.
00:14:36 Já nemám špačky rád, oni žerou třešně.
00:14:41 A hraje on ještě na pozoun?
00:14:43 Jakpak by ne? Že se tak můžeš ptát.
00:14:46 -Vážně?
-No samozřejmě.
00:14:48 Byl jsi teď někdy na koncertě?
00:14:51 -Viděl jsi něco? -Viděl jsem Bernsteina a Rafaela Kubelíka.
00:14:56 Tak kdyby ses dobře díval, viděl bys mě v sekci pozounů.
00:15:01 -To jsi byl ty?
-Ano, já.
00:15:03 Já si říkal, kdo to tak geniálně hraje na pozoun.
00:15:07 -To jsem byl já.
-No vidíš.
00:15:09 Ale počkej, já se zeptám jinak.
00:15:12 Jak to, že tě doma neslyším? Hraješ i doma?
00:15:16 Jen občas, když se tak sejde rodina a když jsou všichni hodní.
00:15:21 A slušní. To bylo naposled v r.81.
00:15:25 Jo tak proto, já jsem tě od té doby neslyšel.
00:15:29 A víš, že bych si tě ještě někdy rád na pozoun poslechl?
00:15:34 Buď bez starosti, poslechneš. Ještě dnes.
00:15:38 Dobře, fajn, jedeme.
00:15:41 Víš, já se vždycky divím, když ty hraješ dědka.
00:15:46 -Protože, copak teď...
-Teď už je to nasnadě.
00:15:50 Bydlíš se mnou v baráku, máš ty vzory na dohled.
00:15:54 Ale vždyť tobě bylo, když jsem tě poznal...
00:15:59 Počkej, to bylo v r.1945. Tak 21-22 let mi bylo.
00:16:04 -To bylo v Plzni.
-Ano.
00:16:06 Vy jste tam tehdy hostovali, tak jsem se šel podívat.
00:16:11 A tenkrát jsem poprvé improvizoval.
00:16:14 Jeník Maška chodil hledištěm s mikrofonem a dával lidem otázky.
00:16:19 A vyhlédl si mě. A ptal se mě na výrobu piva.
00:16:23 A já jsem tenkrát líčil, jak jsou tam ty pajtlovače,
00:16:27 které pajtlují těmi sudy, aby to kvasilo.
00:16:31 A to bylo první moje vystoupení s Divadlem satiry.
00:16:35 Potom jsme seděli po představení,
00:16:38 to jsi mě ještě neznal, já vás moc obdivoval.
00:16:41 A pak jsem až do hotelu nesl kufr...
00:16:44 -Komu?
-Boženě Holanové.
00:16:46 -Já myslel, že mně.
-Tak daleko ten obdiv nesahal.
00:16:51 -Že tam hrála nějaká Božena Holanová? -Ano.
00:16:54 Tedy vedle půvabné Máši Hovorkové.
00:16:57 Ty holky už toho bohužel nechaly.
00:17:00 Škoda, já bych viděl jiné, kteří by toho mohli nechat.
00:17:05 Nějak koukáš usilovně na mě.
00:17:08 Ne. Já jenom přemýšlím, jestli víš, jak dál.
00:17:14 Mě by jen zajímalo, kde se ti dědkové tenkrát v tobě brali?
00:17:21 Jestli si pamatuješ, my jsme tenkrát dělali takovou scénku,
00:17:26 jmenovalo se to Byťák.
00:17:28 A já jsem tam dělal tenkrát takového stařičkého byrokrata.
00:17:33 A víš, kde jsem ho očíhnul?
00:17:35 To byl patník v nadživotní velikosti.
00:17:39 To byl pomník byrokrata.
00:17:41 A víš, kde jsem ho očíhnul?
00:17:43 Tam blízko divadla byla taková cukrárna.
00:17:46 A majitel byl cukrář, takový starší pán,
00:17:50 takový knírek nosil, kulicha.
00:17:53 A on byl takový malinký.
00:17:55 Vždycky když se nakláněl nad tu zmrzlinu,
00:17:58 tak to bral takovými pacičkami, vždycky to tam takhle máznul,
00:18:03 a ten mluvil ohromným způsobem.
00:18:06 Říkal: "Buďte vítáni, páni, tak co si dáme, páni?
00:18:12 Mám tady výbornou jahodovou nebo růžovou, páni."
00:18:17 A tenkrát jsem ho očíhnul a použil to,
00:18:21 když jsem dělal toho byťáka.
00:18:25 Láďo, máš varhany? Řeháková ano.
00:18:29 -Vy jste hnojan.
-Kdo je u vás hnojan?
00:18:32 Ano, ano.
00:18:35 A já toho chlapa viděl denně a mě to nenapadlo.
00:18:39 Já nejsem ten typ, co by z něj hned ukradl to podstatné.
00:18:44 Copak ty zase kradeš jinde.
00:18:47 Ale nenapadlo mě okoukat zmrzlináře.
00:18:50 Ty máš k tomu řemeslu asi blízko.
00:18:53 Jo, já jsem se učil zmrzlinářem.
00:18:57 Mně se stýská po řadě těch tvých dědků,
00:19:00 vždyť jsem s tebou ten Byťák hrával.
00:19:03 Ale jeden dědek, toho bych rád ještě viděl.
00:19:07 Nemáš ho ještě v nějakém šuplíku?
00:19:11 Tak moment, já jsem tohle předpokládal.
00:19:14 Já totiž kdykoli jsem šel někam účinkovat,
00:19:17 vždycky jsem bral s sebou tenhle kufřík.
00:19:21 Protože tam je všechno.
00:19:23 Tam je kouzlo veškerých mých postav.
00:19:26 -Já ti teď dovolím nahlédnout.
-Vzácná chvíle, nahlédneme.
00:19:31 -Tohle je mastix, to znáš.
-To nepiju.
00:19:34 To se nepije, s tím se lepí.
00:19:37 Tady máš vousy na různé příležitosti.
00:19:41 -Máš tady Hlustvisiháka?
-Mám, to je zrovna on.
00:19:46 Nebo tady, to je ještě starší, to by mohl být ten byrokrat.
00:19:52 Tady mám na dědu Potůčka, když si ho někde žádají.
00:20:00 -Nebo tady mám tohle, víš, co to je? -Ne.
00:20:05 To je tak zvaný štrupík.
00:20:08 To je ten nejmenší vousek, taky je velice komický.
00:20:13 -To jsi taky používal.
-Ano, mockrát.
00:20:17 A tady mám různé brejličky. A podívej se, nosy.
00:20:22 To když chci hrát Cyrana, tak si najdu nos a můžu ho hrát.
00:20:27 To je pravda.
00:20:29 -Teď si vyber. -Máš taky zuby?
-Ano, zuby mám. -Ukaž.
00:20:35 Tady mám krásné zuby. Několik zubů.
00:20:39 To je výborná věc, zvláště do civilu, hele.
00:20:47 Ukaž se taky tam.
00:20:52 To tak ohromně změní. I v civilu.
00:20:58 Já mám pár takových historek.
00:21:01 Tohle jsem si třeba vzal,
00:21:03 když jsme oslavovali narození jednoho z mých dětí.
00:21:08 Velká rodinná sešlost, mě už to nudilo.
00:21:11 Vzal jsem si zuby, kabát a klobouk, šel jsem za dveře a zazvonil.
00:21:16 Otevřel tchán a já řekl:
00:21:18 "Dobrý den, prosím vás, bydlí tu pan Lipský?"
00:21:22 A on: "Ano, pojďte dál." Nepoznal mě.
00:21:27 Ptal se, o co jde. A já říkal:
00:21:29 "Já jsem prosím Michalička ze Státní pojišťovny."
00:21:33 A on: "Pojďte dál, pane Michalička, posaďte se."
00:21:37 Uvedl mě do pokoje a šel mě hledat.
00:21:49 Samozřejmě nenašel.
00:21:51 Já ho slyšel, jak mě shání a říká, že mám návštěvu.
00:21:55 Já se zatím odlíčil a sedl si tam, co seděl Michalička.
00:22:00 Načež se otevřely dveře on vešel a: "Promiňte, pane Michalička..."
00:22:07 "Ty jsi tady? Ale tady seděl pan Michalička."
00:22:10 Já říkám: "Pan Michalička už tady není, já ho totiž snědl."
00:22:16 Tady po něm zbyly zuby.
00:22:19 Různé historky bych mohl vykládat.
00:22:22 Mirku, ty sis něco přál?
00:22:24 Já bych se ještě jednou rád setkal...
00:22:27 Já už tohle nepoužívám.
00:22:29 -Já jsem přišel na to...
-Už na to jdeš zevnitř?
00:22:33 -Vážně, to musí být tady.
-A tady. -To už jsou rezidua.
00:22:39 Prostě skleróza a infarkt, tady a tady.
00:22:43 To je potom herectví.
00:22:46 Ale byl bych rád, kdybys mi ještě umožnil setkání s tím dědkem.
00:22:54 Tak víš, co? Budeme improvizovat.
00:22:57 -Když se nám to nepovede, diváci nám prominou. -To nevadí.
00:23:01 Já si vzpomenu na mládí, kdy jsem to s tebou hrál.
00:23:06 -Ale bude to jiné téma.
-Co na to máš?
00:23:09 Já tady mám vousy, ale potřeboval bych rádiovku nebo čepici.
00:23:16 Výborně, děkuju.
00:23:18 A šálu nějakou ještě.
00:23:20 Děkuju.
00:23:25 Pozor, jste svědky zrodu postavy.
00:23:33 Dívej se, taky se ti to bude jednou hodit.
00:23:36 Až přestanou Hovory.
00:23:45 -Dobré?
-Dobré.
00:23:48 Teď si vezmu brýle.
00:23:50 Jsou tmavé, já v tom obyčejně hraju Němou z Portici.
00:23:57 Můžeme začít.
00:23:59 -Prosím vás...
-Poklona. -Dobrý den.
00:24:02 Poklona uctivá, přejete si?
00:24:05 Prosím vás, jsem tady dobře v úřadě pro informace
00:24:09 o našich kulturních pracovnících?
00:24:12 Ano, to jste zde na správné adrese. Prosím, přejete si?
00:24:17 Víte, já píšu studii o jednom našem herci
00:24:21 a potřeboval bych o něm určité údaje.
00:24:24 Prosím, tažte se.
00:24:26 -On se jmenuje Lipský.
-Moment, jak? -Lipský.
00:24:31 Lipský, moment... Lipský tady žádný neexistuje.
00:24:35 Ne, tady je akorát Liprt, to není herec.
00:24:39 -Potom tady je Lipšván, ne.
-To ne, to spíš ten Liprt.
00:24:45 A hele, je tady. Tady jsou dokonce čtyři Lipští.
00:24:50 Tadyhle je Lipský, narozen... ten je nějaký starý.
00:24:54 -Čím byl ten starší?
-Zuřivý ochotník.
00:24:59 Pak je tady mladší Lipský, to je zase režisérský zuřivec.
00:25:05 A tady je další Lipský.
00:25:08 Ten se začal učit cukrářem. Nedodělal.
00:25:12 To bude on.
00:25:14 Mě by zajímalo, prosím vás, kdy on se učil tím cukrářem?
00:25:19 Moment, proč vy mě takhle vyslýcháte?
00:25:22 Jaké je vaše ctěné jméno?
00:25:24 -Já se jmenuji Horníček.
-Jak? Horáček? -Horníček.
00:25:29 Dobře, Horáčku, tak co chceš?
00:25:33 Já vás nevyslýchám, já o něm píšu studii.
00:25:37 -Rozumíte, takovou studii.
-Já rozumím.
00:25:40 Já bych o něm potřeboval takové určité údaje.
00:25:46 -Chcete ho udat, jo?
-Ne!
00:25:51 Já chci udat svou studii.
00:25:53 Já se chci proslavit díky jemu, jestli mi rozumíte.
00:25:58 -Vy máte studie?
-Já jednu chystám.
00:26:01 Ale nevypadáte na to. Na studie.
00:26:05 Tak, Horáček, hele, stručně, co chceš?
00:26:11 POTLESK.
00:26:17 Mě by zajímalo, proč on nedodělal to cukrářství.
00:26:21 Tak to tu nemám, ale můžu se zeptat na informacích.
00:26:26 Já myslel, že jsem na informacích.
00:26:29 -Ale to jsou informace zase z jiných míst. -Aha.
00:26:33 Já jsem slyšel, že on propadl z punčových dortů.
00:26:37 To tady nemám, ale je to možné.
00:26:40 On byl alkoholik. Pak mu dali ten antabus.
00:26:45 -Co mu dali? -Autobus. Antabus, proti alkoholismu.
00:26:51 Aha, to já neznám.
00:26:53 -A potom šel na filozofii.
-On šel na filozofii?
00:26:57 -A rovnou, nebo oklikou?
-Oklikou, přes práva to vzal.
00:27:01 -A dodělal filozofii?
-Nedodělal.
00:27:06 -Taky ne?
-On vlastně vůbec nic nedodělal.
00:27:09 On to je celoživotní ochotník.
00:27:12 -A je to ten Lubomír?
-Ano, je to on.
00:27:15 Ale že tu nemáte další jeho osudy? On potom vytvořil velké role.
00:27:21 -To ani nevím.
-No ano, to tam zapište.
00:27:26 -Koho vytvořil? -On vytvořil...
-Obra. -Ano.
00:27:32 -On pracoval hlavně na patnících.
-Ano, to je o něm známo.
00:27:38 -On vytvořil dokonce i role žen.
-Ano. To je to podivné.
00:27:43 A to by mě zajímalo, nevěděl byste, jak on jde na postavu ženy?
00:27:50 Počkejte, to chcete jako poradit, jo?
00:27:55 Ne, to už ne.
00:27:58 Heleďte, on napřed z toho patníku si vytesá akt.
00:28:03 -On si vytesá akt.
-A pak ho teprve obléká.
00:28:07 On ten akt se mockrát nepodaří. Tu se zlomí majzlík...
00:28:12 -Ano.
-Tu se sekne jinak. -Ano.
00:28:15 Tak prostě vytváří ty ženy.
00:28:17 -Přesekne klíční kost.
-Tak tak.
00:28:20 Když hraje ty dědky, tak si ten akt nedělá?
00:28:24 -Ne. Ty už má oblíknuté.
-To chápu.
00:28:28 -Kdežto Charleyovu tetu...
-To tesá akty.
00:28:32 Potom byl z toho strašně zženštilý.
00:28:37 -Ono mu to zůstalo?
-Jo.
00:28:39 Dokonce chodil asi týden na dámský záchod.
00:28:43 Já myslím, že to už je všechno.
00:28:45 Ještě je tady potom jeden Lipský, ale to je Lipský veletrh.
00:28:54 Jestlipak víš, jak jsme se kdysi seznámili s Jirkou Šlitrem?
00:29:00 No, rok už si nepamatuju, ale vím přesně, kde to bylo.
00:29:04 Bylo to v televizi a byl to Silvestr. Je to tak?
00:29:08 Ano, točili jsme Silvestra,
00:29:11 v tom starém studiu ve Vladislavově ulici.
00:29:14 A tam seděl vrátný, jeden z těch, které jsi hrál.
00:29:18 A v té budově nebylo nic jiného než televize.
00:29:24 A my jsme tam jednou přišli a on říká: "Kampak, kampak?"
00:29:29 A Mirek povídá: "Do televize." A on řekl: "Tak to jo."
00:29:37 A tenkrát jsme zkoušeli takový silvestrovský skeč, takovou scénku,
00:29:42 Čtyřikrát host a číšník.
00:29:46 Ty jsi hrál hosta, já číšníka.
00:29:48 Čtyři letory - flegmatik, melancholik, sangvinik a cholerik.
00:29:53 A k tomu nás doprovázel klavírista,
00:29:56 jednou hrál melancholicky, jednou cholericky...
00:30:00 Jenže tenkrát se ten klavírista nedostavil a bylo zle.
00:30:05 Ale ve studiu tam seděl takový slušný mládenec,
00:30:09 takový dost nesmělý, pobledlý.
00:30:14 Modré oči.
00:30:16 A ten se nabídl, že by to zaimprovizoval.
00:30:20 Tak jsme byli rádi. A improvizoval.
00:30:23 -Výborně.
-Nádherně.
00:30:26 Hrál melancholicky, cholericky, sangvinicky, nádherně hrál,
00:30:31 a to byl Jirka Šlitr.
00:30:34 Čili my jsme ho takovýmto způsobem tam našli.
00:30:37 Potom jsme ho požádali, aby s námi jezdil na zájezdy.
00:30:42 On souhlasil, hrál s námi,
00:30:44 dokonce skládal písničky i na tvoje texty.
00:30:48 A dokonce taky výtvarničil.
00:30:53 Když jsme objevili, že on je nejen klavírista a skladatel,
00:30:58 ale i výtvarník,
00:31:00 tak nám do pořadu Člověk mezi lidmi nakreslil a zhotovil dekorace.
00:31:09 A to jsme hráli - to byl František Filipovský, ty, já.
00:31:14 A občas taky Karel Höger,
00:31:16 který na vlastní přání to chtěl s námi zkusit a dělat.
00:31:21 Což byla pro nás samozřejmě čest a byla to radost.
00:31:26 Takže Jirka Šlitr vlastně takhle s námi začínal,
00:31:30 a pak teprve poznal Jirku Suchého.
00:31:36 Ale on už tehdy začal s takovým... Jak bych to řekl?
00:31:41 -Poťouchlík, viď?
-Přímo poťouchlík.
00:31:45 A nejen hudebně, ale i výtvarně.
00:31:49 A já jsem si tenkrát koupil takovou reprodukci od Vermeera...
00:31:56 O tom píšeš v Dobře utajených houslích.
00:31:59 -Ano.
-Jako případ s Vermeerem.
00:32:02 To je známý obraz, Dívka v modrém turbanu.
00:32:06 A tu jsem miloval, já ji měl doma na zdi.
00:32:10 A ona má nádherné hnědé oči. A ona hlavně ten výraz měnila.
00:32:16 Ona se na mě dívala pokaždé jinak.
00:32:19 Někdy okouzleně, vždycky to byl jiný pohled.
00:32:23 Když jsem se třeba večer po divadle opozdil,
00:32:26 tak se dívala vyčítavě jako - No, no, no, kde jsi byl?
00:32:31 Já jsem ten obraz miloval hlavně pro ten kontakt se mnou,
00:32:38 kdy se mnou takhle korespondovala očima.
00:32:41 No a pak jsme jednou odpoledne
00:32:44 šli se ženou a s Jirkou Šlitrem do kina.
00:32:47 My jsme ho brali občas ven,
00:32:49 aby trochu společensky získal a lidsky se otrkal.
00:32:54 On byl ze Zálesní Lhoty, do šesti let neviděl člověka.
00:32:58 Tak jsme ho brali na takové výpady.
00:33:04 A já jsem tam měl tento obraz, který zde vidíte,
00:33:08 tu dívku s hnědýma očima, která se mnou korespondovala.
00:33:13 Ona mě dodneška zná. Nenapíše, nezavolá, ale zná mě.
00:33:19 Tak jsme šli do toho kina a večer jsme se vrátili.
00:33:24 Tedy Jirka jel k sobě, do Chodské 13.
00:33:28 To často opakoval dívkám, různým, Chodská 13.
00:33:32 A my jsme jeli domů.
00:33:35 Já byl zvědav na tu holku, jak se na mě zase podívá,
00:33:39 že jdu pozdě, že bude mít vyčítavé oči.
00:33:42 Vešel jsem, kouknu na ni, a ona se na mě strašně šklebila.
00:33:47 Ale strašně.
00:33:49 Já si řekl, že asi stojím špatně,
00:33:52 že se nějak leskne světlo v tom obraze.
00:33:56 Tak jsem popošel, ona se šklebila ještě hůř.
00:33:59 Tak jsem šel přímo před ni, a tam jsem pochopil, o co jde.
00:34:04 Jirka Šlitr odpoledne u nás doma, s mou ženou jako spolupachatelkou,
00:34:10 vyňal ten obraz z rámu a namaloval tam mě.
00:34:15 Čili, na tom obraze jsem byl já, prosím.
00:34:24 A tak jsem si řekl, aha, zločinec.
00:34:27 Jiří Šlitr zločinec a moje žena spolupachatelka.
00:34:31 Jen si všimněte, jak krásně je to barevně vyjádřené.
00:34:35 Stejný turban, všechno stejné, jen oči mi udělal modré.
00:34:40 Ale jinak - perfektní zločinec Jiří Šlitr.
00:34:46 A to popisuju také v Dobře utajených houslích.
00:34:51 Takže jsem v tom obraze byl já.
00:34:54 Hned jsem věděl, že to byl Jiří Šlitr.
00:34:59 Tak jsem šel hned k telefonu, vytočil jsem jeho číslo,
00:35:04 zazvonilo to, a on místo všeho řekl rovnou:
00:35:10 "Tady Vermeer."
00:35:15 Takže to byly ty jeho výtvarné zločiny.
00:35:19 Ale já myslím, že se podíváme, Mirku, na další, ne?
00:35:25 Ano.
00:35:27 POTLESK.
00:35:32 To bychom si to ještě někdy mohli dát.
00:35:35 Někam s tím ještě vyjedeme.
00:35:37 Já jednou byl s jedním divadlem,
00:35:40 kde jsem nějaký čas ne hrál, ale pracoval,
00:35:44 s Národním divadlem jsem byl v Mariánských Lázních na zájezdu.
00:35:49 A po obědě jsme leželi v zahradě hotelu Golf.
00:35:53 Ležel tam Eduard Kohout, Vašek Švorc, Konečný, já, Doležal,
00:35:58 a podřimovali jsme.
00:36:00 A přišly tam takové tři asi třináctileté dívenky.
00:36:04 Mě to nezajímalo, ale ten Švorc a ti kluci tak koukali.
00:36:08 A Doležal hned začal na ně s recitací.
00:36:12 A ty dívky se s námi začaly bavit.
00:36:14 A ta jedna mi hodila lískový oříšek.
00:36:17 Já jsem ho chytl v letu a říkal jsem:
00:36:21 "Slečno, ten oříšek nikdy nesním, ani kdybych měl hlad."
00:36:26 A to už toho Kohouta, který tam s ručníčkem přes oči podřimoval,
00:36:32 tak ho to probudilo.
00:36:34 A oslovil ty dívky a říkal:
00:36:37 "Slečny, abyste rozuměly, to jsou moji chovanci z blázince,
00:36:42 a já je tady hlídám."
00:36:45 A tenkrát jsem si ten oříšek schoval.
00:36:48 A napsal jsem na něj takovou lyrickou báseň.
00:36:52 Já, když dovolíte, já ji tady přečtu.
00:36:56 Je to jedna z mála lyrických básní mého života.
00:37:00 A je to opravdu taková intimní poezie.
00:37:04 Čili, prosím vás, vyvarujte se jakýchkoli projevů,
00:37:08 natožpak házení předmětů.
00:37:12 Oříšek se to jmenuje.
00:37:14 Mám tisíc věcí a na nich prach,
00:37:16 žijí však přeci v mých vzpomínkách.
00:37:19 Nejdražší ale z pokladů svých mám v misce malé, ty nedal bych.
00:37:25 Až u dna misky tajemství mám, oříšek z lísky tam ukrývám.
00:37:31 Vyslovit bych chtěl jen jedno přání skromné,
00:37:34 oříšku malý, otevři se mi.
00:37:37 A ještě jednou, naposledy pro mne, červenec loňský probuď na zemi.
00:37:42 Oříšku z lísky, vrať mi onu chvíli a slova má, jež nedoved jsem říct,
00:37:48 korunám smrků oblak sněhobílý a jejich šeru vůni pryskyřic.
00:37:53 Otevři se mi, ty skříňko Popelčina, dej loňským loukám znovu zavonět,
00:37:59 cestičko malá, ukrytá a stinná, k jezírku v lesích veď mě zpět.
00:38:05 Pěkná věcička, že jo?
00:38:08 POTLESK.
00:38:12 Ovšem důležité je,
00:38:14 co se s takovou věcí stane v rukách nezodpovědných kamarádů.
00:38:19 Dostal to do rukou Jiří Šlitr,
00:38:22 který předělal nejen toho Vermeera, ale i tohle.
00:38:26 A spolu s Mirkem Lipským mi to nacvičili k mým narozeninám
00:38:31 a u nich v bytě mi to předvedli.
00:38:34 A vznikla z toho prostě píseň.
00:38:36 -Čili teď ji budeš zpívat.
-Ne, těšíš se marně.
00:38:41 Já mám na všecko lidi.
00:38:43 Já jsem ještě veřejně nezpíval, a hned tak nebudu.
00:38:48 Ale protože je tady Angelo Michajlov,
00:38:51 tak jsem si zjednal takový pěvecký duet.
00:38:55 A bude zpívat Vladimír Svitáček...
00:39:02 ...a doktor Radúz Činčera, laureát státní ceny.
00:39:07 A já tě prosím, abys to doprovodil na pozoun.
00:39:11 U klavíru Angelo Michajlov, u bicích pan Bechyně.
00:39:16 Schválně si poslechněte, co z té něžné věci udělali.
00:39:29 Připraveni? Všici?
00:39:31 Včil.
00:39:37 Mám tisíc věcí a na nich prach, žijí však přeci v mých vzpomínkách,
00:39:45 nejdražší ale z pokladů svých mám v misce malé, ty nedal bych.
00:39:53 Až u dna misky tajemství mám, oříšek z lísky tam ukrývám.
00:40:04 -Vyslovit bych...
-Vyslovit...
00:40:08 Moment, my jsme to zpackali, ještě jednou.
00:40:12 -Teď to bude lepší.
-Vyslovit bych chtěl.
00:40:19 Vyslovit bych chtěl jen jedno přání skromné,
00:40:23 oříšku malý, otevři se mi,
00:40:27 a ještě jednou, naposledy pro mne, červenec loňský probuď na zemi.
00:40:35 Oříšku z lísky, vrať mi onu chvíli a slova má, jež nedoved jsem říct,
00:40:42 korunám smrků oblak sněhobílý, a jejich šeru vůni slivovic.
00:40:50 Otevři se mi, ty skříňko Popelčina, dej loňským loukám znovu zavonět,
00:40:58 cestičko malá, ukrytá a stinná, k jezírku v lesích veď mě zpět.
00:41:13 Otevři se mi, ty skříňko Popelčina, dej loňským loukám znovu zavonět,
00:41:20 cestičko malá, ukrytá a stinná, k jezírku v lesích veď mě zpět.
00:41:34 POTLESK.
00:41:49 No tak vidíte, krůček od Hovorů a jsme Na Vlachovce.
00:41:56 Akorát Pepíček, že tam chybí, jinak jste to nahráli báječně.
00:42:02 No, já jsem rád, Mirku, že se tady setkáváme po těch dvaceti,
00:42:08 a my vlastně po více letech, že?
00:42:15 A já jsem rád. A já mám takový nápad.
00:42:19 Co kdybychom se tady setkali za 20 let znovu?
00:42:23 No to je nápad!
00:42:25 Tak víš co? Já ti zavolám.
00:42:28 -Brnkni.
-Zavoláme si.
00:42:30 -Ahoj, Mirku, moc ti děkuju.
-Já tobě taky.
00:42:34 Já děkuju i tobě, Vláďo, za účast a za poznámky
00:42:38 i za zaškrtnuté věty, které mi velice pomohly.
00:42:42 -Výrazně.
-Výrazně, ano.
00:42:44 Přátelé, loučím se s vámi tady i u obrazovek
00:42:50 a těším se, ne za 20 let, ale za měsíc,
00:42:54 při příštích Hovorech zase na shledanou.
00:42:57 Děkuju vám.
00:42:59 POTLESK.
00:43:29 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Dnes vám přinášíme vzpomínky Miroslava Horníčka na jeho legendární televizní zábavný pořad Hovory H, které vznikaly na sklonku 60. let a získaly si u diváků obrovskou oblibu. U sklenky dobrého vína se společně s Miroslavem Horníčkem a jeho hosty ohlédneme za jednotlivými epizodami hovorů H, budeme vzpomínat na jeho tvůrce a dozvíme se řadu milých příběhů a zajímavostí ze zákulisí. V dnešní epizodě budeme vzpomínat společně s přítelem a kolegou Miroslava Horníčka Lubomírem Lipským, se kterým se v Hovorech H často setkávali.