Miroslav Horníček a jeho hosté vzpomínají na Jana Wericha. Pořad uvádíme jako vzpomínku na režiséra Ivo Paukerta, od jehož úmrtí zítra uplyne 5 let (1990). Scénář M. Horníček a V. Svitáček. Kamera J. Lebeda. Režie J. Roháč a I. Paukert
00:00:19 POTLESK.
00:00:30 Vážení přátelé, dovolte, abych vás přivítal na dalších Hovorech H,
00:00:36 kde dnes máme skutečně vzácné hosty.
00:00:39 Vítám vás, kteří jste tady i vás, kteří jste doma, vítám všechny.
00:00:45 Dnes máme opravdu vzácné hosty.
00:00:48 Bude to především Jan Werich,
00:00:51 se kterým jsem měl tu čest a rozkoš dělat divadlo skoro 6 let.
00:00:56 Budou zde také živí hosté, no, živí...
00:01:00 Řekněme, budou tady osobně, živí už moc nejsou.
00:01:04 To je můj starý oponent z Hovorů režisér Vladimír Svitáček.
00:01:09 Ahoj.
00:01:11 POTLESK.
00:01:15 Dále to bude živá, někdy až příliš živá
00:01:19 a podezřele živá Jaroslava Adamová.
00:01:22 POTLESK.
00:01:29 Děkuju ti, Mirku, žes mě ještě nechal naživu.
00:01:33 Jarko, kdy my jsme se poprvé setkali? Myslím divadelně.
00:01:38 Mirku, já si to nedovolím tak přesně odhadnout.
00:01:43 Ale řekla bych, že by to mohl být takový 45.-46. rok.
00:01:48 To jsme se setkali poprvé v divadle Větrník.
00:01:53 Dokonce jsme spolu hráli.
00:01:55 Hráli jsme Bontempelliho Cenerentolu.
00:01:59 Byla to pohádka o Popelce. A víš, co ty jsi tam hrál?
00:02:04 -Prince.
-Ano, milovníka.
00:02:08 To ale, myslím, byl spíš horor než pohádka, ne?
00:02:15 Ačkoli v pohádce je možné všecko, to je pravda.
00:02:19 Ty to pamatovat nemůžeš, tak do toho nemluv.
00:02:22 -Hrál jsem milovníka. Dost
-A dobře.
00:02:25 -Dobře se mi s tebou hrálo.
-Děkuju. Mně s tebou taky.
00:02:31 Dobře, že mi tohle potvrzuješ, protože jeden divák mi napsal,
00:02:36 že prý jsem v televizi tvrdil,
00:02:39 že jsem do konce války hrál v Plzni.
00:02:42 A že jsem tam pracoval v továrně na kočárky
00:02:45 jako totálně nasazený herec, což je pravda.
00:02:49 Ale on prý mě za války viděl ve Větrníku.
00:02:52 V nějaké klauniádě ve dvou. Moc jsme toho prý nenamluvili.
00:02:57 -To by mohla být Husa na provázku.
-Ano.
00:03:02 A ti dva to byli Vlastimil Brodský a Jaromír Pleskot.
00:03:06 Já nevím, s kým si mě ten divák spletl,
00:03:09 je to pro mě čest, že si mě s nimi spletl.
00:03:13 Ale tak mu říkám, jak to je. On mi napsal:"Tak s pravdou ven."
00:03:18 Nemám důvod tajit, že jsem byl v Plzni
00:03:21 nebo se chlubit, že jsem byl ve Větrníku.
00:03:25 Tam jsem vystoupil poprvé až v r.45 na podzim.
00:03:29 No a je čas uvítat dalšího hosta,
00:03:32 a to je sám Jiří Suchý.
00:03:35 POTLESK.
00:03:48 -Já ještě tleskám, všimni si.
-Ano, známý servilista Svitáček.
00:03:54 Jirko, kdy ty ses viděl naposled s Janem Werichem?
00:03:58 Naposled? To datum už bych asi dneska neřekl.
00:04:02 Ale v poslední etapě jeho života jsme se vídali dost často.
00:04:07 Dokonce jsme měli veliké plány.
00:04:10 Dokonce bylo údobí, kdy chtěl hrát u nás v divadle.
00:04:15 Ale jak to tak bývá, on byl dost náladový,
00:04:19 takže on chtěl hrát, a pak zase nechtěl, a pak zase chtěl.
00:04:24 Potom se přišel i k nám podívat a řekl, že jo.
00:04:27 Ale pak oznámil, že opravdu nemůže, a pak mi vzkázal, že určitě.
00:04:35 Takže takhle to probíhalo.
00:04:37 Jinak jsme spolu psali, napsali jsme dokonce jeden dialog.
00:04:42 Pak jsme spolu vystupovali v Lucerně,
00:04:45 to byla pro mě velká čest, protože Jan Werich byl můj idol.
00:04:50 Jako dítě, když jsem jel tramvají a viděl ho na ulici,
00:04:54 tak jsem z té tramvaje vyskočil.
00:04:57 Tenkrát to šlo, ty dveře se ještě nezavíraly.
00:05:01 -Za tvého mládí už byly tramvaje?
-Ano.
00:05:04 Samozřejmě koňmi tažené, pochopitelně.
00:05:07 Takže já jsem dokázal vyskočit a jít za ním,
00:05:12 až zašel do nějakého domu.
00:05:14 A pak jsem zas naskočil do tramvaje.
00:05:18 Do jiné ovšem, ne do té samé.
00:05:21 S tímhle idolem jsem se ocitl na scéně. To bylo ohromné.
00:05:25 A psali jsme spolu pro rozhlas dialog.
00:05:28 Tam jsem nakoukl do té kuchyně, jak se píšou hry s Janem Werichem.
00:05:34 K tomu se za chvilku vrátíme,
00:05:36 ale teď pojďme a zavzpomínejme si na něm.
00:05:40 -Na něj, ne na něm.
-To je lepší, na něj.
00:05:44 Obojí je správně.
00:05:47 Prosím.
00:05:51 Tak Jan Werich.
00:05:53 Já teď nechci o něm mluvit jako o herci.
00:05:57 Protože mluvit o jeho herectví by znamenalo, jak se říká,
00:06:02 vozit dříví do lesa a nebo, jak se říká ještě jinak,
00:06:06 vozit sovy do Syrakus.
00:06:08 -Do Athén.
-Prosím?
00:06:11 Když dříví, tak do lesa, když sovy, tak do Athén.
00:06:15 To je zajímavé. Vidíte, to jsou ti věční reptalové.
00:06:19 Když jsme tu minule říkali,
00:06:21 že Archimedes, volaje "Heuréka", běžel Athénami,
00:06:25 několik lidí nám napsalo ne, že Syrakusami.
00:06:29 A teď, když jsem řekl Syrakusy, tak zase.
00:06:32 To jsou ti věční nespokojenci, zase chce Athény, pan doktor Krčma.
00:06:39 To je potom těžké. Tak tedy do Athén, sovy do Athén.
00:06:43 Čili mluvit o jeho herectví by bylo zbytečné.
00:06:47 Chci o něm mluvit až od chvíle kdy dohrál,
00:06:50 kdy si sedl v koupacím plášti ještě nalíčený do šatny
00:06:55 a měl chuť povídat.
00:06:57 Nevím, čím to, že během představení se nevypovídal.
00:07:01 Měl chuť povídat, tak jsme zůstávali.
00:07:04 Někdy Karel Vlach, málokdy já, ke své velké škodě,
00:07:08 Vladimír Klemens s ním sedával, taková parta 3-4 lidí.
00:07:13 A Werich povídal.
00:07:15 A tam jsem oceňoval jeho fantastické vypravěčské schopnosti.
00:07:20 Protože on dovedl vzít jednoduchou věc, třeba koupi bot,
00:07:25 on líčil, jak si šel koupit v jednom městě boty.
00:07:29 A nejen že předvedl ten krámek, ale on ty jednotlivé boty zahrál.
00:07:34 A najednou on obličejem předvedl různé boty.
00:07:38 A přesně jste to viděli.
00:07:40 Jedna tam ležela přehnutá, říkal.
00:07:43 I barvu jste mohli rozeznat v jeho podání,
00:07:46 jak on dovedl zahrát řadu bot.
00:07:49 On vůbec personifikoval ve vyprávění věci.
00:07:52 On třeba přišel a řekl:
00:07:54 "Představte si, otevřu lednici, zmrzlo mi tam pivo, ruplo.
00:07:59 A bez flašky, to zmrzlé pivo tam takhle leželo."
00:08:11 Přesně jsem viděl to zmrzlé pivo. Natažené, jak tam leží.
00:08:16 Nebo porouchané přístroje předváděl a všecko možné.
00:08:20 Nádherně hraje věci.
00:08:22 A on taky s rozkoší vzpomíná na nějakého amerického komika,
00:08:27 který předváděl kávovar.
00:08:29 Komik, který vystoupil s tím, že předvede kávovar.
00:08:34 Předvedl vařič, co má ty tři části nad sebou,
00:08:37 tam se dá voda, tady kafe...
00:08:40 A ten komik jen stál, díval se do lidí
00:08:43 a za chvilku se to v něm začalo vařit.
00:08:46 A zahrál nádherné číslo vaření kávy.
00:08:49 A když Werich takhle personifikuje věci,
00:08:53 tak si vybavím jinou chvíli.
00:08:55 Jak jsem v New Yorku seděl v šatně jeho pana dvojčete,
00:09:00 tedy Jiřího Voskovce.
00:09:02 A totéž, taky byl Voskovec v koupacím plášti a ještě nalíčený
00:09:07 a vyprávěl nám.
00:09:09 Vyprávěl a vzal nás na jeviště Beaumont Theatru
00:09:13 a ukazoval nám reflektory.
00:09:15 A tam mají, ale nejenom tam, to mají i v Brně,
00:09:19 mají takový ten systém papírků.
00:09:23 K těm reflektorům napíší program, neptejte se mě, jak je to možné,
00:09:28 takový dírkovaný papírek to je,
00:09:31 a ten tam frknou a jdou od toho, jdou na pivo.
00:09:35 A ten celý park těch reflektorů osvětluje Hamleta sám.
00:09:40 Přesně ví, že 23 má ubrat, 66 se rozsvítit.
00:09:44 Celý večer si to ten stroj řídí sám.
00:09:48 Až na jeden reflektor, jak říkal Voskovec.
00:09:52 Ten si dělá absolutně co chce, nikdo ho nezvládne.
00:09:56 Herci se na jevišti šťouchají a říkají si: Hele, co dělá.
00:10:01 Ten si rozsvítí, kdy chce, zhasne si.
00:10:04 Nikdo neví, čím to je.
00:10:06 Vzpoura taková, vzpoura stroje.
00:10:09 A Voskovec říkal, v té chvíli mi připomněl Wericha,
00:10:14 že jednou tomu stroji dali tak složitý program, tolik změn,
00:10:19 že ten stroj to prý do sebe vcucl, přečetl si to,
00:10:23 rozžvýkal a vyplival.
00:10:28 Celý ten papírek vyplival ven a odmítl podle toho svítit.
00:10:33 Tak to musel režisér udělat jinak, aby to ten stroj přijal a svítil.
00:10:39 Ale tato schopnost personifikovat věci, kterou oba mají,
00:10:44 protože jsou to dva prameny téže řeky,
00:10:47 to je jen jeden z prostředků Werichova vyprávění.
00:10:52 Mám-li nahmátnout, v čem je asi jádro nebo základ
00:10:56 nebo jeho hlavní síla, řekl bych, že v tom,
00:10:59 že on vůbec vidí život jako řadu fantastických příhod.
00:11:04 Že vidí věci, které se dějí,
00:11:06 které člověk, i když je zažívá, nevidí.
00:11:14 Ano, to byl Jan Werich v mých vzpomínkách.
00:11:17 Byl jsem skoro 6 let jeho partnerem,
00:11:20 čili zažil jsem ho zblízka a velice důvěrně.
00:11:24 Ale máme tu jeho další partnery.
00:11:27 Jednak partnerku Jaroslavu Adamovou,
00:11:30 která s ním hrála jednak na jevišti...
00:11:33 Tys nás dokonce režíroval.
00:11:35 ...a také v televizních filmech.
00:11:38 Jak se ti s ním spolupracovalo na divadle a ve filmu?
00:11:42 Já bych se k tomu dostala až trochu později.
00:11:46 Ale teď to vezmu oklikou, odjinud.
00:11:49 Já jsem se kdysi pana Wericha zeptala:
00:11:55 "Pane Werich, proč vy nepíšete paměti?
00:12:00 Teď každý píše paměti."
00:12:02 A on mi na to odpověděl:
00:12:04 "Adamová, abych psal o tom, jak jsem se narodil,
00:12:08 jak jsem chodil do školy, jak jsem začínal dělat s Voskovcem divadlo,
00:12:14 to se mi nechce, víte.
00:12:16 Já musím mít nejdřív nápad.
00:12:19 A až budu mít ten nápad, tak to třeba někdy napíšu."
00:12:23 A dodal: "A nebudu líný."
00:12:27 Takže, já jsem hrála s panem Werichem jeho partnerku
00:12:31 v Bréalových Husarech a hrála jsem jeho partnerku "hérečku",
00:12:36 jak on říkal, v Kočáru nejsvětější svátosti.
00:12:40 A jednou takhle večer v divadle mi pan Werich povídá:
00:12:44 "Adamová, přijďte, jestli máte čas, zítra na Kampu.
00:12:48 My si trošku o tom Kočáru musíme něco říct."
00:12:53 Já jsem souhlasila a skutečně příští den jsem šla na Kampu.
00:12:58 Já jsem tam vždycky chodila tak nějak rozechvěně.
00:13:03 Já nevím, co to bylo.
00:13:05 Takový podivný pocit to byl, jako když člověk kráčí na premiéru.
00:13:11 A nebo když jsem chodívala na první rande.
00:13:15 -A nebo za moudrým abbém.
-No možná, taky tak.
00:13:19 Takže jsem tam přišla, sedla jsem si v kuchyni,
00:13:23 u Werichů se sedávalo často v kuchyni.
00:13:26 Pan Werich se přiťapkal... nebyl úsměv, nic nebylo.
00:13:32 Říkala jsem si, á, pan Werich dnes nebude zrovna v té pravé náladě.
00:13:39 "Adamová, jak se máte, co děláte? Já se nějak nemám, víte?
00:13:44 Já mám takových věcí dodělat. A tohleto a tamhleto a to.
00:13:49 A ještě ten Kočár. A hlavně mě bolí nožička.
00:13:53 Moc mě bolí nožička. Chcete kafe?"
00:13:56 A tak jsme pili kafe a povídali o všem možném,
00:14:00 ale na ten Kočár jsme se vůbec nějak nedostali.
00:14:04 A potom jsem se s ním setkala až při natáčení na Barrandově.
00:14:09 A tam to byl úplně jiný člověk.
00:14:12 Očička mu zářila, takové ty jeho čárčičky, a říkal:
00:14:17 "Adamová, tak co, jak se máte?
00:14:19 Vy jste nějaká taková divná. Buďte klidná, všecko je v pořádku.
00:14:25 On ten režisér Filip, on bude asi dobrý.
00:14:28 Já už mám natočené dvě scény.
00:14:31 Tu první, s tím doktorem, to bylo úplně v pohodě.
00:14:35 Protože to ležím na posteli, doktor mě léčí,
00:14:38 léčí mně i tu nožičku, krásně mě léčí.
00:14:42 A pak tu scénu s dvořanem, kterého hraje Kopecký.
00:14:46 Tak to zase sedíme, nožička si taky odpočinula.
00:14:50 Já si ji ještě podložil šamrletem.
00:14:52 Buďte úplně klidná.
00:14:54 V té první scéně já jsem na vás naštvaný,
00:14:58 on vás totiž ten dvořan Kopecký pomluvil, že jste mi nevěrná.
00:15:03 Takže já vás nebudu vítat. Já budu sedět a vy přijdete.
00:15:08 A pak si to nějak povíme. A potom je ta večeře.
00:15:11 A u večeře se vždycky sedí, tak buďte klidná.
00:15:15 Všechno bude v pořádku."
00:15:19 A já bych to teď chtěla vrátit k tomu, jak jsem říkala,
00:15:24 že pan Werich, já si osobně myslím, že vždycky potřeboval nápad.
00:15:32 Protože, říkáme si o něm, že někdy byl nerad zkoušen.
00:15:38 Nerad zkoušel.
00:15:41 A já myslím, že to bylo proto, že on ještě asi nedostal nápad.
00:15:47 A že tady specielně mu jako nápad,
00:15:51 který pak on svou obrovskou fantazií zpracoval,
00:15:56 mu posloužila ta jeho nožička.
00:16:01 A on potom si řekl - Já jsem vládce Limy a tady milenka mě podvádí,
00:16:07 dvořanstvo mě taky podvádí a odírá mě a lid se mi bouří,
00:16:11 a mě ještě k tomu všemu bolí nožička.
00:16:16 Ještě jsem se tě chtěla zeptat.
00:16:18 Prosím tě, viděl jsi někdy v nějakém biografu nebo na divadle,
00:16:24 že by se pan Werich s nějakou svou partnerkou objímal nebo líbal?
00:16:33 Nevzpomeneš si?
00:16:35 No, viděl jsem líbat Voskovce.
00:16:38 Ten dokonce v jednom filmu předváděl,
00:16:42 jak by líbal Farbainks a jiní.
00:16:45 To bylo v Hej rup.
00:16:48 Ale Wericha?
00:16:50 -Nevím, líbal se v Císařově pekaři s Gollovou? -Myslím, že ne.
00:16:55 Nejvýš jí líbal ruku nebo ji nějak obejmul.
00:16:59 Proč se tě na to ptám.
00:17:01 Tam byla taková scéna, když už se loučíme, on říká:
00:17:05 Kamilo, to jsem rád, že už se na mě nezlobíš a tak.
00:17:10 A na usmířenou, abys to stvrdila, že se na mě nezlobíš, dej mi pusu.
00:17:19 No, já jsem poměrně malé postavy, pan Werich - výška ohromná,
00:17:24 tak já už jsem se takhle narafičila na špičky,
00:17:28 A najednou se z té výšky ozvalo: "Na vousy!"
00:17:33 -A dala jsi mu pusu na vousy?
-Ano, na vousy.
00:17:37 Až to zas někdy budou pouštět, tak se podívejte.
00:17:41 Já to viděl, samozřejmě, ale nevšiml jsem si.
00:17:45 No, a tady máme dalšího partnera Jana Wericha - Jiřího Suchého.
00:17:51 A já myslím, že mezi vámi o polibek nešlo?
00:17:54 Pokud pamatuju, tak ne.
00:17:58 Ale šlo o to že, jako já jsem kdysi s Werichem začínal v r.55,
00:18:04 tak ty jsi s ním vlastně tu jeho éru uzavíral.
00:18:08 A to bylo v tom překrásném večeru v Lucerně, to byl rok...
00:18:12 -77.
-77, ano.
00:18:14 50 let od West pocketky, čili 77.
00:18:17 Jak na to vzpomínáš, na ten večer?
00:18:20 Ten večer byl nádherný, pro mě to byl děsný zážitek.
00:18:25 Já jsem Jana Wericha velice ctil od svého útlého mládí,
00:18:29 to byl takový můj idol.
00:18:31 -To jsi byl ty, kdo kvůli němu vyskakoval z tramvaje? -Ano, já.
00:18:37 A teď jsem najednou vedle něj stanul v Lucerně.
00:18:41 To byl pro mě obrovský zážitek.
00:18:43 I to, jak jsme se na to připravovali.
00:18:46 Denně jsem tam chodil, že si to připravíme,
00:18:50 a on denně říkal, že až zítra.
00:18:53 Když už to bylo asi dva dny před oním večerem, tak řekl:
00:18:57 "Víte co? Ono je to od osmi. Přijďte v půl šesté.
00:19:02 Napíšeme si to, vymyslíme, a pak rovnou půjdeme do té Lucerny."
00:19:07 Tak jsem tam byl v půl šesté, a on řekl:
00:19:10 "Heleďte, jsme přece profesionálové,
00:19:13 ono nás tam něco napadne."
00:19:16 Jel jsem na Kampu, abych se tohle dověděl.
00:19:19 Ale fakt je, že měl pravdu, že nás tam něco napadlo.
00:19:23 Kromě toho jsme taky psali pro rozhlas dialog,
00:19:27 a toho jsem si považoval.
00:19:29 Poněvadž tam jsem nahlédl do té kuchyně,
00:19:33 jak Voskovec s Werichem asi psali.
00:19:36 A bylo to přesně tak, jak se říkalo.
00:19:39 Jan Werich byl ten překypující kotel nápadů
00:19:42 a Voskovec zřejmě ta včelička,
00:19:45 která si s tím věděla rady a dávala tomu fazónu.
00:19:49 Taky první den, když jsem tam přišel, tak říkal:
00:19:53 "Heleďte, vy máte lepší rukopis, zapisujte to."
00:19:57 A tím to bylo už dané.
00:20:00 Ale co mě dojalo, něco, co jsem prostě vůbec nečekal.
00:20:05 Že když jsem to napsal,
00:20:07 já jsem pochopitelně ty repliky řadil, kdo co bude říkat,
00:20:12 tak jsem jemu dával ty výhodnější, ty smeče.
00:20:16 Já jsem udělal tu nahrávku, a on potom smečoval.
00:20:21 Dělal jsem ze sebe spíš nahrávače než partnera.
00:20:25 A on si to přečetl a říkal:
00:20:28 "Vždyť vy jste mi sem napsal samé ty lepší věci. Tak to ne."
00:20:33 A rozdělil spravedlivě ty vtipy, které jsme společně vymysleli,
00:20:38 jeden pro něj, jeden pro mě a tak.
00:20:41 Což byl pro mě obrovský šok.
00:20:43 Protože já dělám 30 let divadlo a vím,
00:20:47 že u divadla, kdo si co urve, tak to má.
00:20:50 Tam naopak, jeden druhému se snaží něco vyfouknout, aby on zazářil.
00:20:56 On se dobrovolně vzdal celé řady velice hezkých nápadů.
00:21:01 Ty jsi charakterizoval velmi přesně takovou jeho partnerskou poctivost,
00:21:07 kterou jevil i vůči mně.
00:21:09 Mně taky, když vyšel fór na něj, ale byl můj, tak říkal:
00:21:14 "Ne, to předěláme, to je váš fór, to musíte říkat vy."
00:21:18 On byl velice poctivý, laskavý, přesný, i když přísný partner.
00:21:23 Ale práce s ním, to byla rozkoš. V tom se asi shodneme.
00:21:28 A tak se na něj podívejme ještě jednou jako na živého.
00:21:39 POTLESK.
00:21:59 Ať žije Ježíš Kristus.
00:22:01 -Podívejte se, mně vybouchla ta věc. -Ta věc?
00:22:06 -Za 90 korun měsíčně, vybouchla.
-Televize? -Televize.
00:22:11 A zrovna jste řekl, že jste fajnšmekr na společnost.
00:22:16 Tak jsem si řekl, tak musím tam jít.
00:22:21 Čili vy jste nepřišel jako odborný poradce?
00:22:25 Ne. Já vás rád poslouchám, mně to vybouchlo a vidím,
00:22:29 tak jsem si řekl, stará známost, vevetřeš se.
00:22:34 Vetřel jsem se, lidi aby věděli, že jsem a tak.
00:22:39 Jak to, že jste?
00:22:41 Oni píšou, že nejsem a tak. A proč a co tomu říkáte a tak.
00:22:49 -Čili jasný důkaz.
-Tak mluvte dál.
00:22:53 -Promiňte, já jsem...
-Klidně dál. Máte to tu hezké.
00:22:58 To jsem vám to hezky postavil, když jsem ještě byl Rudolf II.
00:23:05 Tady bývaly srandy.
00:23:09 -To vám pak povím.
-Dobře. Soukromě, jo?
00:23:14 Dobře. To jsem zvědav tedy.
00:23:16 -Já tady zrovna řeším...
-Tady u Chotků. -Jo?
00:23:24 -Jak je tam ten pomník.
-Který pomník?
00:23:28 Jak je tam ta tlačenice mramorová.
00:23:32 -Ale Zeyer tam je.
-Zeyer. -No je.
00:23:38 -Ono se to nepublikuje, ale on byl. -Ano, básník.
00:23:43 No jo. Teď už jo, teď to jde.
00:23:46 -Tennessee Williams taky.
-Taky? -Jo.
00:23:51 -A Oscar. -No jo, celá řada.
-Celá řada.
00:23:56 Dneska být heterosexuelní je nebezpečné.
00:24:03 Já se zas bojím, že nejsem odcizený, to se taky hodně nosí.
00:24:08 -Já jsem.
-Jo?
00:24:10 Já pořád ne a ne se něčemu odcizit.
00:24:13 -Já se v zrcadle nepoznám.
-Vážně? Natolik už to máte?
00:24:17 -Vidím takového starého pána a...
-Jo?
00:24:21 Já bych taky chtěl najít takovou neschopnost se realizovat,
00:24:25 to je taky dobré.
00:24:28 -Nemá schopnost se realizovat?
-To taky nemám. Pořád se realizuju.
00:24:33 -Ale dá to práci.
-Ale já nechci vyrušovat.
00:24:37 Řeším tu takový fyzikální problém, možná mi pomůžete.
00:24:42 Jestli je možno se opálit přes sklo.
00:24:45 -No ano.
-Je to možné, že? Děkuju.
00:24:48 -Nějaké, které propouští ultrafialové paprsky. -Je takové?
00:24:53 Bulharské okurky, ne? Jak by to mohlo uzrát?
00:24:56 Pravda.
00:24:58 Nějaký zákon bulharský patrně na to bude nebo tak.
00:25:03 Ano. Ovšem ty jsou zelené. Kdežto já jsem se...
00:25:07 -Jo, jo, mají je tam.
-Okurky. -Ano.
00:25:14 My bychom měli využít toho, že jste tady.
00:25:18 A ty těžší dotazy by měly patřit vám, protože já...
00:25:22 -Ty těžší, jo?
-Ty těžší dotazy, jistě.
00:25:26 -Vy jste se díval na minulé Hovory? -Na co?
00:25:29 -Na ty mé minulé Hovory.
-Vždycky.
00:25:32 -Vždyť vy víte, že já jsem na vás fanda. -Ale...
00:25:36 Proč jsem si vás platil u nás v divadle?
00:25:39 Abych měl někoho vedle sebe, s kým je sranda přece.
00:25:44 Dobře, to nechme na pak.
00:25:46 Řekněte mi, viděl jste někdy takovýhle pořad někde v cizině,
00:25:51 že byste mi dal pokyny.
00:25:53 Třeba v Anglicku?
00:25:55 -Takhle dobrý, jako máte vy?
-Lepší.
00:25:59 -Já chci slyšet o lepším.
-Ne.
00:26:01 -Vy jste jmenoval minule...
-No, v Anglii je pan Frost.
00:26:06 Frost se jmenuje jako mráz.
00:26:08 Ten má také politické věci. A on to nemusí předkládat.
00:26:19 Má tam velké a pěkné věci, já ho pozoroval dost dlouho.
00:26:24 Teď zrovna dělá v Americe.
00:26:27 Na léto někoho zaskakuje, jsem četl.
00:26:31 -A kdo za něj dělá v Anglii?
-To já nevím.
00:26:35 Taky to tam dělá. On to dělá napřed.
00:26:39 A on to dělá s projekcí nějak, že?
00:26:42 No, já tam viděl jeden program, když byl... jak se to jmenuje...
00:26:49 ve Spolkové republice německé,
00:26:53 já si ta jména tam v tom kraji schválně nepamatuji,
00:26:58 když tam byl zvolen nový předseda vlády.
00:27:04 -Kieslinger, Kiesinger nebo tak nějak. -Tak nějak.
00:27:08 A on s ním něco projednával a poprosil ho,
00:27:11 jestli s ním bude mluvit a on řekl, že jo.
00:27:15 A ono to bylo v televizi tím způsobem,
00:27:18 že tady seděl pan Frost a tady bylo obrovské plátno,
00:27:23 kde byl ten dotyčný výše jmenovaný.
00:27:26 -A ten měl také televizní projev.
-Živý? -Ano, živý.
00:27:31 Jenže byl promítaný. Oni na to mají nějaké lidi.
00:27:35 My taky jistě. Ale nemáme na to ty...
00:27:39 Prostředky. My máme spíš ty okraje.
00:27:43 Ano, ano.
00:27:53 Tak on mu kladl otázky a on mu odpovídal.
00:27:57 A on to má jaksi promíchané.
00:28:02 On sám je jednak chytrý muž, vzdělaný muž,
00:28:08 a on je komik vedle toho.
00:28:13 On někde vystupuje, nevím přesně kde.
00:28:16 A vedle toho on uvádí mladé lidi,
00:28:20 třeba mladý orchestr nebo mladé zpěváky.
00:28:23 Takové, kteří se mu líbí, a uvede je tam.
00:28:27 Nedělá s tím žádné parády, žádné, "Kdo se v březnu narodil" a tak.
00:28:33 Ale má to, normálně to má.
00:28:38 Má to v ateliéru, má tam taková skoro improvizovaná sedadla,
00:28:44 takové lavice, a tam sedí lidé.
00:28:47 Zrovna jsem si říkal, že jsou si dost podobní s těmi našimi.
00:28:52 Že to jsou takoví slušně oblečení a moderní lidé.
00:28:56 Já jsem původně myslel, že jsou než tam,
00:28:59 a vidím, že tady jsou taky.
00:29:02 Ono se to šíří. Odsud.
00:29:10 No, a pak v Americe to má každá ta firma, každý ten kanál.
00:29:15 To je hezké jméno, kanál.
00:29:17 Tam mají 14 kanálů, 9 jich funguje.
00:29:20 -9 jich funguje?
-Ano.
00:29:23 Čili jako v písni Já mám 9 kanárů...
00:29:26 Kanálů, ne kanárů. Ačkoli, proč ne?
00:29:30 Někdo má devět kanálů, tak ať má.
00:29:33 A nejdou mu do pálu.
00:29:40 Tak tam jsem je pozoroval.
00:29:43 A někteří jsou tedy fantasticky... blbí.
00:29:51 To se snad nedá docílit než tam. S těmi možnostmi.
00:29:56 To je neuvěřitelné.
00:29:59 Tam je jeden komik, pane Horníčku,
00:30:02 to by stálo za to se jet na něj podívat.
00:30:05 To je neuvěřitelné. Red Scalton se jmenuje.
00:30:09 No pochopitelně, že je šíleně oblíbený.
00:30:13 Poněvadž, jak známo, masa má vkus.
00:30:17 A já ho ještě pamatuju, když začínal za války.
00:30:21 A on už je starej. No, tak to bych mu nevyčítal.
00:30:26 To koneckonců je i bravura bejt starej.
00:30:30 Ale on je tak strašně blbej.
00:30:34 Tu komiku, co on dělá, to je neuvěřitelné.
00:30:38 Korunu by si nemohl vydělat nikde, kdyby byla spravedlnost.
00:30:44 -Tedy není nutno mít mindráky tady?
-Ne, naopak.
00:30:49 Já vám řeknu, a to nedělám legraci, že co se týče televize,
00:30:54 nejsme na tom špatně v tom světovém měřítku.
00:31:01 Ona nemůže být dobrá žádná, protože jde pořád.
00:31:06 To by i Shakespeare zblbnul, to se nedá.
00:31:10 Ale v tom průměru je naše televize výborná.
00:31:15 Já myslím, že využijeme přítomnosti pana...
00:31:18 A vy jste z toho nejlepší.
00:31:22 POTLESK.
00:31:33 Teď to bude vypadat, že jsem si to objednal.
00:31:37 Ne, to je proto, abyste mě zase vzal za hosta.
00:31:40 Jéje! Já budu vaším hostem, ne vy mým.
00:31:44 Využijme přítomnosti Jana Wericha
00:31:47 a položme přímé dotazy z publika jemu.
00:31:50 -Tady!
-Prosím.
00:31:52 Rád bych věděl, jak vznikly řády.
00:31:55 Pane Werichu, jak vznikly řády?
00:31:58 Jako metály, ne společenské řády, že?
00:32:01 Metály.
00:32:03 Vy myslíte, daj-li mi, či nedaj-li mi medaili?
00:32:09 No jak to mohlo vzniknout?
00:32:12 Patrně někdo něco udělal a říkali mu, pašák, umíš.
00:32:18 Utrhli větvičku a dali mu.
00:32:20 -Olivu třeba, vavřín.
-Olivu.
00:32:23 No, pak to nechali dělat stříbrné, pak zlaté.
00:32:27 A pak, čím to zlato bylo zlatější,
00:32:30 tak tím víc to dostávali lidé, co to méně zasloužili.
00:32:36 Podle toho pravidla to trvá dosud, ne?
00:32:39 A byly to řády, byly to řády jako order.
00:32:43 Order se to jmenuje ve všech jazycích.
00:32:46 Snad, já nevím.
00:32:48 A pak jsou řády jako kapucíni nebo křižáci a tak.
00:32:53 Tam byl ten šéf toho řádu.
00:32:56 A byl ten Podvazkový řád, co je na něm napsáno,
00:33:03 já jsem si to vždycky vykládal, že hony jsou a malý penze.
00:33:14 Tam je napsáno starofrancouzsky Honny soi e mal y pense.
00:33:21 A já jsem vždycky říkal: Hony jsou a malý penze. Na podzim.
00:33:31 A ony jsou pořád hony a pořád malý penze.
00:33:36 Hony jsou ale jen na podzim.
00:33:39 POTLESK.
00:33:44 No, těch bylo, myslím, třináct.
00:33:47 A ten řád byl založený ten rok jako Pražská univerzita.
00:33:54 1348.
00:34:00 48 je v našich dějinách velice důležité.
00:34:03 Už zapomínám.
00:34:07 To jsem se vždycky díval. To bylo to, že nevyslovují "h".
00:34:12 Francouzi, ano. Honny soi. ( Ony soa )
00:34:16 A co třeba Zlaté rouno? To je zajímavý řád.
00:34:21 To mi vždycky vrtá hlavou, co to je zlaté rouno.
00:34:25 To je... Vy jste mi jednou povídal, že někdo jel pro zlaté rouno.
00:34:31 -To vím, to jel Jason.
-Jason? A to bylo jeho?
00:34:35 Jason jel někam pro zlaté rouno.
00:34:37 A to byl syn nějakého krále kraje thessalského, jestli se nepletu?
00:34:43 A ten se jmenoval Aiasón nebo tak nějak.
00:34:47 A jeho žena byla Médeia. Toho Jasona.
00:34:58 No jo, no jo, on ji zapudil.
00:35:02 To se hodně dělá, že se zapudí Médeie.
00:35:05 -Jenže tahle Médeia byla mrcha.
-Nezapuditelná.
00:35:09 Ona byla nezapuditelná, ale ona byla pomstivá.
00:35:13 Ona dala té nové manželce takové šaty,
00:35:17 samovznítitelné, a takovou čelenku.
00:35:21 Ona si to oblékla a ono se to na ní vzňalo. A ona shořela.
00:35:26 A ona pak zabila jejich děti.
00:35:28 O tom napsalo moc lidí moc her. Ionescu jistě taky nebo někdo.
00:35:35 -On právě plul pro to rouno.
-A rouno je, myslím... -Ovčí.
00:35:43 Když má ovce perzián, tak to je rouno.
00:35:47 Ovšem ještě nevydělaný perzián.
00:35:51 No jistě, kterápak ovce si vydělá na perzián?
00:35:59 Tady si nevydělám na perzián, co?
00:36:02 -Prosím?
-Ne, nic.
00:36:10 A on proplul mezi takovýma dvěma skalami.
00:36:13 -Na pantech. Ty byly na pantech.
-Lítačky to byly.
00:36:18 -A jmenovaly se ty skály...
-Skylla a Charybda, že jo?
00:36:25 Já to asi znám z Offenbacha.
00:36:29 To je taková jediná cesta, aby dnešní člověk poznal antiku.
00:36:34 -V Offenbachovi to je?
-Asi jo.
00:36:37 Kde by to bylo, když už by to nebylo v Offenbachovi?
00:36:43 Offenbach a nebo Nejedlý.
00:36:46 POTLESK.
00:36:55 Psal taky pěkné operety. Ale nesměly být od Dvořáka.
00:37:05 Které ještě řády, abychom to dokončili?
00:37:08 Jemine, František Josef měl ten řád, to já pamatuju.
00:37:17 -Tydlidydy. -S flašinety.
-Flašinetáři ho měli.
00:37:22 -Nebo trafiky se přidělovaly.
-To byl taky řád.
00:37:27 -Jenže byl v tom řádu.
-Že to neměl na krku.
00:37:30 Ačkoli měl trafiku na krku, když se to tak vezme.
00:37:34 -Anna na krku.
-Ano.
00:37:37 Anton Pavlovič Čechov o tom napsal.
00:37:40 Jo, ten komik, co byl tak smutný.
00:37:44 Potom je kukr ku krku, ale to není řád.
00:37:47 To je takový ten visací, to není řád.
00:37:50 To je volovina.
00:37:56 -A pak je řada řádů.
-Řada řádů a řada neřádů.
00:38:00 A nejlepší jsou takové ty řády, co jsou, jak se říká, mittel...
00:38:05 -Titel ohne mittel.
-A nejlepší je mittel ohne tittel.
00:38:12 A ty nedávají.
00:38:15 To je, jak jste prve říkal, není prostředek.
00:38:18 Není mittel, jenom okraj.
00:38:21 -Já jsem byl nedávno jmenován.
-Jo? Zasl. um.?
00:38:25 Ne. O tom bych nemluvil.
00:38:27 -Ale já jsem byl povýšen do stavu rytířského. -Ne!
00:38:31 Já ti přečtu to jmenování.
00:38:34 Nedívej se, je to na stroji, to nepoznáš.
00:38:37 Mám to jako hádanku. Kdo mně tento titul udělil.
00:38:41 Já ti to přečtu, a pak budeš hádat, kdo to byl.
00:38:45 Píše tady: "A tudíž opět, i když to zní blbě a uzeně,
00:38:51 opakuju, že si Vás vážím a pasuju Vás na rytíře
00:38:55 hovadismu a bezúčelného šílenství,
00:38:59 s oddaností zbytečným, leč nevyhnutelným nadějím.
00:39:03 Všechna šlechta do díry.
00:39:05 Nehledě na to, že vůbec nemám titul takové pocty udílet,
00:39:10 což mi právě k tomu dává nesporné a nezděditelné právo.
00:39:15 Kdo to psal, je vůl."
00:39:17 -Zkus uhádnout, kdo to napsal.
-Pan Voskovec.
00:39:21 -Ano, Jiří Voskovec.
-To nemohl jiný napsat.
00:39:25 Povýšil mě do stavu rytířského.
00:39:27 Rytíř hovadismu a bezúčelného šílenství.
00:39:31 Na to jsem hrdý. To si dám vytisknout na vizitky.
00:39:35 No, já myslím, že skončíme o řádech.
00:39:39 -Daly by se ještě tepat zlořády.
-A brojit.
00:39:44 Brojit, ano. Ale já radši tepu.
00:39:46 -Moje maminka ráda brojila.
-Jo?
00:39:49 Já bych chtěl mít u krbu takový tepaný zlořád.
00:39:53 Jak bývají u krbu ty tepané věci,
00:39:56 já bych tam chtěl mít tepaný zlořád.
00:39:59 Ale nějakým skutečně velkým satirikem.
00:40:02 Třeba přímo Lacinou nebo tak. Dobře tepaný zlořád.
00:40:06 Tak další dotazy na pana Wericha.
00:40:10 -Tady!
-Prosím.
00:40:13 Já bych prosil, pane Werichu, kdybyste mi mohl říct,
00:40:18 jestli vás, když jdete na procházku nebo na veřejnost,
00:40:22 jestli vás zdraví mnoho lidí vám jaksi neznámých.
00:40:27 A takovou malou dodatkovou otázku,
00:40:30 co vy si o tom v těch případech myslíte?
00:40:35 Aha.
00:40:37 Copak to by šlo, s tím bych si věděl rady.
00:40:41 Ale horší je, když mě zdraví lidé mně známí, a já nevím, kdo to je.
00:40:55 To bych si nejraději koupil brusle a objel Nusle,
00:41:00 jak říkal Jára Kohout.
00:41:02 -Mluvil jsem s Járou Kohoutem.
-Já taky.
00:41:05 Jo? Já s ním mluvil v New Yorku.
00:41:08 A říkal: Já jsem s nimi happy. Jako že je rád.
00:41:16 A hrozně rád by přijel a hrál by.
00:41:21 -Hrál by to, jak se to jmenuje?
-Na tý louce zelený. -Jo.
00:41:27 No, že jde s dobou, že je teď ten pokrok.
00:41:34 Ale v podstatě, myslím, že je to příjemné, že vás zdraví lidé kolem.
00:41:40 Ale jo, ono to je různé. Někdy se stane...
00:41:44 Jednou mi jeden pán děsně vynadal, že jsem dobytek nafrnějej.
00:41:49 Že jsem s ním nebyl na vojně.
00:41:55 On mně tvrdil, že se mnou byl na vojně a já mu říkal:
00:41:59 A vy jste který ročník? A on byl asi 27.
00:42:02 Já řekl: Já jsem 5, nemohl jsem s vámi být.
00:42:06 To je zajímavé, jak si lidé buď člověka pletou
00:42:10 nebo i to, co řekne.
00:42:12 Teď mi napsala nějaká paní, jak prý je možné,
00:42:16 že já použiju tak vulgární vazby, jako je "s ženskejma je kříž".
00:42:21 S ženskejma je kříž, prý v Hovorech. A já to neřekl.
00:42:25 To je natočené, to se ta paní může přesvědčit.
00:42:29 Ale ona to slyšela. Asi to někdo řekl.
00:42:32 Já bych řekl úplně jiný tvar. Já bych spíš řekl svízel.
00:42:37 Že někdy je s některými ženami svízel.
00:42:40 -Ale to je pěkné.
-I to je hezké.
00:42:43 Ale "s ženskejma je kříž", to bych neřekl.
00:42:47 Tomu ani nevěřím. Nebo jo? Ne.
00:42:49 Tak, další dotaz na pana Wericha.
00:42:52 Pane Werich, co děláte, když jste smutný?
00:42:56 Co děláte, když jste smutný?
00:42:58 Jo, to je... To obyčejně...
00:43:02 Musím se z toho dostat, protože, když jsem dlouho smutný,
00:43:07 tak se pak stanu sentimentální a strašně levný.
00:43:11 Leze ze mě takový laciný vnitřní Karel Hynek Mácha.
00:43:18 A jsem takový ublížený.
00:43:20 A vůbec to je... A lidi a tak...
00:43:23 Člověk musí něco udělat, aby se z toho dostal.
00:43:27 -Rozveselit se.
-No.
00:43:29 -Jsou takové prostředky. -Jsou.
-Tu kniha, tu něčí obličej.
00:43:34 To máte třeba knihu, která se jmenuje Bílý kůň.
00:43:38 -Já znám Zelenou kobylu.
-Jo?
00:43:41 To já znám Černý a bílý, to je pěkná kniha.
00:43:45 -Nebo Jeník chodec.
-To je hezké.
00:43:53 Johnie Walker, jestli znáš.
00:43:58 -Ano, v tom bych si zalistoval.
-To je dobrá věc.
00:44:03 Nebo Černý a bílý, to napsali dva psi.
00:44:10 -A jsou tam na obrázku.
-No jo, oni se tam dívají.
00:44:15 Na vás. A jsou zvyklí i hlavou dolů se dívat.
00:44:18 -Chvilkami, jo.
-A nespadnou.
00:44:21 To je zvláštní stav psí beztíže.
00:44:24 Tak další dotaz na pana Wericha.
00:44:28 Pane Werich, vy jste jistě zcestoval dost kontinentů
00:44:34 a chytal jste ryby.
00:44:36 Kde jste ulovil největší?
00:44:40 -Kde jste ulovil největší rybu.
-V cizině, jo?
00:44:45 No, hlavatku, na Slovensku.
00:44:50 POTLESK.
00:44:59 16 kilo 40. Pěknou.
00:45:03 Pak jsem chytil jako malý kluk štiku.
00:45:07 Ježíš, to ještě byly ryby.
00:45:10 To je zajímavé vůbec, ryba, to je taková věc, o které se říká:
00:45:15 Jé, tady bývalo ryb.
00:45:17 A to se říká tisíc let o té řece.
00:45:20 A nikdy tam člověk nepřijede, když tam ty ryby jsou.
00:45:25 Vždycky zrovna přijde pozdě.
00:45:27 Ještě před 20 roky, před 5 roky, se říkává, tady bývalo ryb.
00:45:32 To už je dlouho, to jsem byl malý kluk.
00:45:35 To mně bylo ani ne 10.
00:45:37 Ještě s jedním klukem jsme ji chytili dohromady.
00:45:41 Museli, protože byla velká, čtrnáctikilová štika.
00:45:45 Ta nás doslova stáhla do vody.
00:45:48 -A kde to bylo? Tady?
-Ne.
00:45:50 To bylo tenkrát 100 km od Prahy. V Černošicích.
00:45:54 Tenkrát to bylo 100 km. Dneska skoro 20.
00:45:57 Dneska je to blíž než Vinohrady.
00:46:01 Protože tam se déle jede, na Vinohrady.
00:46:08 Pak jsem jednou chytil takového, jak se to jmenuje...
00:46:12 Rejnoka. Trnového.
00:46:16 -Ale to nebylo tady. -Ne. To bylo na jednom ostrově u Kanady.
00:46:24 To jsem ještě byl strašně ubohý emigrant.
00:46:34 -Musel jste si chytat rejnoky.
-Musel.
00:46:46 -Jinak jste večer neměl čím svítit.
-Ne.
00:46:51 -Tak tedy... -Povídejte si vy. Já přišel poslouchat.
00:46:55 Dobře, mám tu jeden problém.
00:46:58 Já jsem totiž při prvních Hovorech pil víno.
00:47:01 -Chcete víno? -Jo.
-To je Egri bikaver.
00:47:05 -To je krev nějaká?
-Ano, býčí krev.
00:47:09 -Prosím. Na vaše zdraví.
-Na vaše zdraví. -Děkuji.
00:47:13 Při prvních Hovorech jsem pil víno, při druhých mléko,
00:47:18 a už z toho lidé leccos usuzují.
00:47:21 Jedna paní se v dopise táže,
00:47:23 jestli prý tím, že jsem pil minule mléko,
00:47:27 chci přestat nalévat lidem čistého vína.
00:47:30 A nebo jestli tím naznačuju, že ve víně je pravda,
00:47:34 a tudíž že jsem víno přestal pít.
00:47:37 A já prosím všechny diváky, aby nebrali tak vážně, co piju,
00:47:42 já myslím, že je to jedno.
00:47:44 Dneska například piju z termosky čaj.
00:47:47 Protože jsem držen několika vědci pod penicilinovou palbou,
00:47:53 jsa nastydnut.
00:47:55 Ale abyste nebrali to, že přestávám pít víno
00:47:59 jako projev nějaké abstinence, já nejsem abstinent.
00:48:04 -Můžu se vás na něco zeptat, pane Horníčku? -Prosím.
00:48:09 Prosím vás, znáte tu historku o Masarykovi,
00:48:13 když se stal abstinentem?
00:48:17 -Ne, neznám. -Neznáte?
-Prosím vás.
00:48:20 To je totiž takový příklad,
00:48:22 jak lidé mohou mít různé názory na to, co dělá ten druhý.
00:48:30 Masaryk, mám tu na mysli profesora Masaryka, otce Jana Masaryka,
00:48:35 na konci minulého století, když se rozhodl,
00:48:39 že se dá do boje proti alkoholismu, tak to vzal tak důkladně,
00:48:44 že se stal sám stoprocentním abstinentem do všech důsledků.
00:48:49 A tak láhve vína, co měl doma, tak přikázal,
00:48:54 aby je poslali jeho příteli malíři Hanušovi Schweigerovi.
00:48:59 A druhý den byli u Masaryků překvapeni,
00:49:02 protože ten balík se tam ocitl zpátky a u toho byl dopis.
00:49:07 A když ho profesor Masaryk otevřel, tak se ještě víc podivil,
00:49:12 protože tam bylo napsáno:
00:49:15 "Milý Tomáši, já Ti moc děkuju, ale já už taky nemůžu."
00:49:21 POTLESK.
00:49:31 Děkuju. Krásná historka.
00:49:33 Čili já prosím, aby nikdo z toho nedělal nějaké závěry.
00:49:37 Já se napiju toho, na co mám chuť.
00:49:40 Někdy mám chuť na mléko, piju mléko, někdy musím čaj...
00:49:45 -Dobrý večer. -Pan Svitáček.
-Já jsem to málem prošvihl.
00:49:50 Já spěchám z televize, protože došlo ke kuriózně kurióz...
00:49:55 -Jak se to říká? -Kuriózní. Já ty těžší věci řeknu za vás.
00:50:00 Došlo ke zranění zajícem.
00:50:03 Tohle mi dali v televizi, posílají to ze Šumavy.
00:50:07 Na kost zmrzlý zajíc. A ještě další dopisy.
00:50:11 Snažil jsem se s tím dostat do tramvaje,
00:50:15 zajíc se zašprajcoval, hezky česky řečeno,
00:50:19 a tak se ho tam snažili vervat.
00:50:22 A vetkli zajíce dámě, která jela na ples, do účesu.
00:50:26 Nedal se oddělit zajíc od dámy, a mě vykázali z dopravy.
00:50:31 -Tím pádem jsem přišel pozdě.
-Nevadí.
00:50:34 Krásné je, že tady máme na kost zmrzlého zajíce.
00:50:38 -To je dárek ze Šumavy.
-Ale zmrzlý je jak ze Sibiře.
00:50:49 -To je hůl.
-Ano.
00:50:54 To je pro malého lesníka.
00:50:59 To už je lepší. To už se dá jako se dívat.
00:51:04 Tadyhleto je moje a tamhleto taky.
00:51:08 A teďka bych...
00:51:10 No, já nevím, jak bychom to udělali...
00:51:17 Pardon, to je takhle.
00:51:20 Já bych tady přidělal nějaký bodec, a je to hůl.
00:51:25 -Ovšem k vycházkovému oblečení.
-Na zimu, poněvadž v létě by to...
00:51:33 -Samozřejmě, to nejde.
-A chodily by za vámi mouchy.
00:51:40 -Ale v zimě zmrzlý, to jde.
-Jako opora, nádherná věc.
00:51:45 Já dokonce myslím, že by se tím dal hrát i kulečník.
00:51:49 Že by se jaksi mohlo jemně šťouchat...
00:51:54 Nebo něco praktického...
00:51:56 Nějak takhle by se s tím mohlo...
00:51:59 Nebo golf! Nádherná věc na golf.
00:52:03 Přesně tohleto... Pozor, já se rozmáchnu!
00:52:13 Nebo do domácnosti, kdyby se tady přidělaly...
00:52:18 -Nosit na tom vodu.
-A nebo hlínu. Jako Číňani.
00:52:28 POTLESK.
00:52:37 -Pane Horníčku, já bych na vás měl takový dotaz. -No?
00:52:42 Vy si s panem Werichem vykáte,
00:52:45 ale tam je jedno místo, kde mu tykáš.
00:52:50 Vidíš, ty mi říkáš, pane Horníčku,
00:52:53 vy si s panem Werichem vykáte a najednou mu tykáš.
00:52:57 Taky jsi do toho mimoděčně přešel.
00:53:00 Člověk mimoděk v našem věku už dělá ledacos.
00:53:04 Vykal jsem si s ním celou tu dobu, co jsem s ním dělal divadlo,
00:53:09 pak mi nabídl tykání.
00:53:11 V Hovorech, opět asi po 6 letech jsem mu vykal.
00:53:15 Ale podvědomě jsem mu začal tykat, když jsem četl Voskovcův dopis.
00:53:21 Jako bych cítil, že jsem nad něčím osobním a člověčím,
00:53:25 tak jsem mu najednou tykl.
00:53:28 Ale vykal jsem mu, to byl zvyk.
00:53:31 Kdežto to tykání byl omyl a nezvyk, abych tak řekl.
00:53:37 -Hezky jsi to rozvedl.
-Ano.
00:53:40 Ale jsme tady u té situace že,
00:53:44 já jsem s Janem Werichem partnersky začínal asi v r.1955,
00:53:50 ale tady Jirka Suchý s ním vlastně končil v tom roce 77,
00:53:55 taky jako partner v dialogu.
00:53:58 Jaké jsou tvoje vzpomínky na ty chvíle?
00:54:01 Jan Werich předtím samozřejmě mnoho let nesměl, nic nesměl.
00:54:06 A celá ta akce Lucerna vznikla díky panu Vzpurnému
00:54:12 a jeho zvláštní prozíravosti, se kterou nejdřív vylepil plakáty,
00:54:18 a pak šel žádat o povolení.
00:54:21 Takže najednou vznikl poplach, když už to bylo vyprodané,
00:54:27 tak, že asi bude menší zlo to nezakázat.
00:54:31 A on, když jsme šli do té Lucerny,
00:54:34 tak cestou řekl jednu větu, na kterou budu vždycky vzpomínat.
00:54:39 "Ať si nemyslí, že za to,
00:54:41 že mě za tolik let teď nechají jednou vystoupit v Lucerně,
00:54:46 že jim budu lízat holínky."
00:54:50 -To je hezké.
-Ano, krásné.
00:54:53 Já jsem sám na tom večeru nebyl, já byl v Prostějově.
00:54:57 A oni chtěli ten můj zájezd zrušit, abych to mohl dělat.
00:55:02 Ale já byl rád, že jsi to dělal ty, nikdo to nemohl udělat líp.
00:55:07 A pak jsem jim říkal:
00:55:09 Netahejte mě tam, já jsem už sentimentální dědek,
00:55:13 já tam uvidím Wericha a budu brečet.
00:55:16 To už mi hrozilo. Jsem starší než ty.
00:55:19 A tak dovolte, abych tento večer zakončil úryvkem z mého dopisu,
00:55:25 který tam za mne četl Werichovi František Filipovský.
00:55:29 Píši: Milý Jene, přizval jsi mne do toho pochodu plebejců,
00:55:35 kteří ze století do století jdou, a ukázal jsi mi cestu.
00:55:40 Učil jsi mne, že humor je jedním z nejvážnějších výkladů světa.
00:55:46 Šat strakatý mi dejte jen a volnost promluvit, jak chci,
00:55:51 a vyléčím to tělo zkaženého světa, bude-li trpělivě brát můj lék.
00:55:57 Jak říká Shakespeare.
00:55:59 Jene, už provždy jsi mne oblékl tento strakatý šat,
00:56:03 a já neznám, neznám lepší oblečení.
00:56:06 Tvůj Miroslav.
00:56:08 To tam četl František Filipovský.
00:56:11 Ono to potřebovalo k tomu mému naivnímu výrazivu
00:56:15 ten hlas z Národního divadla, aby to zaznělo.
00:56:19 Kdyby to četl Jirka Suchý, tak je to sranda ze Semaforu.
00:56:24 Takhle to dostalo ten punc té kapličky nad Vltavou.
00:56:28 Přátelé, od odchodu Jana Wericha uplynulo 10 let.
00:56:32 Ale jako by to nebylo, jako by tu byl.
00:56:35 A my o něm máme natočeno ještě tolik materiálu,
00:56:40 že se s ním tady ještě setkáme.
00:56:43 A tak jenom pro dnešek se loučíme, těšíme se na další setkání,
00:56:48 ať už v Hovorech anebo kdykoli kdekoli jinde.
00:56:52 A dovolte, poděkuji dnešním spolupracovníkům.
00:56:56 -Ahoj, Svíťo.
-Já ti děkuju.
00:56:58 -Nazdar, Jarko. -Děkuju ti.
-Ahoj, Jiří.
00:57:02 POTLESK.
00:57:28 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Dnešní epizoda legendárního diskuzního pořadu Miroslava Horníčka bude věnovaná skvělému herci Janu Werichovi, který nás opustil před 40 lety. Jeho hosty ve studiu budou Jiří Suchý a Jaroslava Adamová, Werichovi kolegové a přátelé.