Dokumentární cyklus o naší přírodě (1992)
Uprostřed Moravy, na okraji Drahanské vrchoviny, leží území známé milovníkům přírodních krás celého světa. V krajině je nenápadně ukryta oblast hlubokých kaňonů, propastí a jeskyní. Divoká tajuplná příroda. Zříceniny dávných hradů. Stovky bizarních podzemních prostor. Místo jako stvořené pro různé báje. Nejznámější vypráví o ženě, která ze žárlivosti vyhodila svého nevlastního synka do hluboké propasti. Chlapec se zachránil na bohatém porostu téměř kolmých zastíněných stěn.
Pravým klenotem 138 m hluboké Macochy je kruhatka mattiolliho, která zde roste ve věčném stínu na jediném místě v ČR. Státní přírodní rezervace je ovlivňována a ohrožována mnoha civilizačními faktory. Jedním z nich je i hustá automobilová doprava. Zvláště v turistické sezóně. Nešťastným krokem z tohoto hlediska byla výstavba silnice na místě původní vozové cesty.
V mnohém podobná unikátním společenstvím rostlin a živočichů známé propasti, je i živá příroda hlubokých krasových kaňonů pustého a suchého žlebu. Na slunných loukách nad horní hranou nalezneme bělostnou sasanku lesní. Roste zde na jedné z nejsevernějších lokalit svého areálu. Na skalních teráskách se vzácně setkáme s chráněným lomikamenem vždyživým. Narazíme i na nápadnou tolitu lékařskou. Četné druhy vyrůstají těsně přimknuty ke skalnímu podloží. Najdeme zde rozchodník bílý. Těsně pod hranou jakoby v závětří a klidu roste teplomilný břišťál obecný a vedle jeřáb muk s bílými květy a stříbřitými chlupatými listy.
Jeskyně s krápníkovou výzdobou ročně přilákají asi půl miliónu návštěvníků. Z několika stovek jsou v této rezervaci pouze dvě, Punkevní a Kateřinská, zpřístupněny veřejnosti. My vás zavedeme do jedné z nepřístupných jeskyní, Amatérské. Tento největší československý systém vytvořily potoky Sloupský a Bílá voda a jejich soutokem vznikala Punkva. Objeven byl v roce 1979 amatérskými speleology, na jejichž počest byl pojmenován. „Bílý kámen a voda se tu spojily ve věky trvající spolupráci a proměnily nitro skal v kouzelný zámek s velkolepými dómy, smaragdovými jezery s nepřeberným bohatstvím barevných krápníčků, křišťálových brčků a mrkvic, mohutných vodopádů a jemně krajkovaných závěsů se zkamenělými postavami vysněné fantazie pohádek, v nichž ožívají krásné víly a bledé rusalky, dobří skřítkové i nezbytní vodníci, ale také zlá moc podzemí.“ Tolik Vladimír Kučera ve sbírce Bájí a pověstí Moravského krasu.
Archeologické nálezy dokazují, že tato oblast je člověkem vyhledávána nepřetržitě už 120 tis. let. Na samé hranici rezervace se lze přesvědčit, že to tak činí dodnes. Je s podivem, že příroda ještě stále odolává. Snad je to dáno rozmanitostí této přírodní rezervace.
Čertův most je torzem dávné jeskyně. Jeho stěny jsou porostlé typickou vápnomilnou vegetací. Žlutými květy je nápadný dvojštítek hladký. Nafialovělými květy upoutá měsíčnice vytrvalá rostoucí místy téměř v souvislých porostech. Pro oblast je typická vegetační inverze. Znamená to, že druhy podhorské či horské rostou v nižší nadmořské výšce než druhy teplomilné původem z nižších poloh. V klidu listnatých lesů často jen několik metrů od rušné silnice roste jedna z našich nejkrásnějších orchidejí. Střevíčník pantoflíček.
Moravský kras patří k rekreačně a turisticky nejexponovanějším oblastem naší republiky. Jen Punkevní jeskyně ročně navštíví čtvrt milionů turistů. Návštěvnost je přitom soustředěna do několika letních měsíců. Důsledkem nadměrné návštěvnosti je především poškozování krápníkové výzdoby. V nejexponovanějších místech chybí více než 50 % původních krápníků. Vápencové plochy jsou popsány často i exotickými nápisy. Na stropech mezi krápníky visí prachová výzdoba. Jezírka jsou plná mincí.
Velká část rezervace navazuje na intenzivně obhospodařované zemědělské pozemky. Chráněné území a podzemí je ovlivňováno chemickými přípravky aplikovanými v blízkosti rezervace a erozí z okolních pozemků. Ochranáři i zemědělci v současnosti usilují o nápravu nevhodného hospodaření. Koroze krápníků je jev známý až ze současnosti. Bylo by však mylné svádět vše jen na zemědělce. Svůj podíl mají i kyselé deště a pravděpodobně i změna chemismu půd pod druhotnými smrkovými monokulturami. Osvětlená místa zarůstají řasami a mechorosty, čímž se zcela mění původní charakter jeskyně. I toto je daň civilizaci.
S výjimkou malých rozvolněných ploch na osluněných hranách žlebů s teplomilnými společenstvy rostlin a živočichů pokrývají téměř celou rezervaci lesy. Původní skladba lesů zůstala zachována především v nepřístupných kaňonech. Mohutné jedle, javory kleny, autotochtoní smrky s vzácným tisem v podrostu, dokreslují podobu nejzachovalejší a nejhodnotnější části Moravského krasu. Jizvy v lesích i zde dokládají přítomnost nevhodné smrkové monokultury.
V oblasti se nachází řada atraktivních horolezeckých terénů. Lezení na nich je upraveno dohodou mezi horolezci a ochranáři. Z botanicky a zoologicky nejcennějších míst je tento sport vyloučen.
V přirozených lesních porostech najdeme množství vzácných, mnohdy na svém dalším bytí ohrožených druhů rostlin. Velkými nafialovělými květy upoutá brambořík evropský. Na osluněných svazích vyrůstá společně s dalšími teplomilnými druhy náprstník velkokvětý. Zlatými hvězdičkami květů je již z dálky nápadný rozchodník ostrý. Bizarní modré květy orlíčku obecného rozkvétají začátkem léta. K nejohroženějším druhům naší květeny patří rostliny čeledi vstavačovitých, orchideje. V rezervaci je častější okrotice bílá, kterou lze spatřit i v okolí turistických stezek. Obdobně i vemeník dvoulistý s výrazným hroznovitým květenstvím bílých květů s nápadnou ostruhou. Vzácným druhem je kruštík tmavočervený.
Unikátní přírodní svět netvoří pouze roztodivné a v místech turistické invaze často lepené tvary krápníkové výzdoby. Prostředí věčné tmy je pouze zdánlivě bez života. V jeskyních Moravského krasu byli objeveni a poprvé vědecky popsáni bezobratlí živočichové, svým životem vázáni bezezbytku na jeskyně. Jsou mezi nimi i takoví, které od jinud neznáme.
Státní přírodní rezervace Vývěry Punkvy je pod dřívějším názvem Moravský kras střed chráněna už od roku 1933. Postupující poškozování unikátní přírody si vynutilo přepracování rozsahu i podmínek ochrany. Na území o rozloze 500 ha je chráněná geomorfologicky cenná krajina s rozsáhlým krasovým podzemím, s původními lesy a unikátními společenstvy rostlin a živočichů.
Nejprobádanější skupinou živočichů, kteří jsou svým životem vázáni na jeskyně, jsou netopýři. Z celkového počtu 21 druhů v ČR je na území Moravského krasu známo 18 druhů, z toho pak 16 druhů zimujících v jeskyních.
Zima znamená pro toto chráněné území určité zklidnění. I když provoz jeskyní je celoroční. Přesto však klesne počet návštěvníků. Zastaví se téměř automobilový ruch. Příroda jakoby nabírala energii, aby přečkala další rány, které jí v příští sezóně člověk uštědří. Nostalgie krajiny vyzývá k zamyšlení. Přesto však ještě jedno odbočení. Speleologové nás zavedli do koňské jámy, která je zajímavá spíše z archeologického pohledu. V zimě zde za mrazů vzniká zajímavá ledová výzdoba. Možná, že i ona byla důvodem ke kultovním obřadům, které se prý právě v této jeskyni v dávných dobách odehrávaly.
S příchodem jara tato krása zaniká, aby za rok zase vykvetla. Jak pomíjivé a zároveň věčné. V úvodem vzpomínané pověsti nakonec příroda chlapce zachránila. Ti, kteří ony báje vytvářeli, vycházeli z odvěké moudrosti a zkušeností. Věděli, že člověk a příroda jsou spolu neoddělitelně spjati. Zvláště existence člověka bez přírody není myslitelná. Jsou určité hranice, které nesmíme překročit, abychom nebyli poslední generací, která to udělá.
(1992)
