Adventní zamyšlení
František Václav Lobkowicz se ve svém Svátečním slově zamyslí nad ’skutečným světlem života’, které nám přináší adventní doba. V běžné mluvě se dnes hovoří o čtyřech nedělích adventních jako o neděli železné, bronzové, stříbrné a zlaté. Zdá se, že to jsou především reklamní taháky, které mají připomenout, že je už hodně naspěch s pořizováním dárků, ale lze to také vnímat jako určitou gradaci času, kdy se blížíme k něčemu velmi hodnotnému. Uvědomme si, že všechny zmíněné kovy neznamenají vůbec nic v temnotě. Když je nevidíme, nemůžeme obdivovat jejich cennost. To, co přichází přes veškerý blahobyt světa, je totiž světlo, které se zjevuje právě o Vánocích. Bůh v osobě svého Slova vstupuje do lidského času a prosvěcuje veškerou temnotu. Třetí svíce rozsvícená na adventním věnci připomíná, že světlo se naplňuje. Je důvod k těšení. Na Štědrý večer světlo zazáří skutečně naplno. Světlo vzácnější než zlato. V srdcích každého člověka, ve společenstvích rodin, ve společenství celé lidské komunity. Proto by si podle biskupa Lobkowicze měl každý člověk v době adventu najít i kousek času pro zamyšlení, aby mu ono ’skutečné světlo života’ neproklouzlo mezi prsty…
František Václav Lobkowicz
Mons. František Václav Lobkowicz se narodil 5. ledna 1948 v Plzni. Je premonstrát a první biskup ostravsko-opavský. V roce 1966 nastoupil na FF UK, o rok později ale přestoupil na CMBF v Litoměřicích. V roce 1968 vstoupil do řádu premonstrátů, v letech 1968–1969 studoval na teologické fakultě v Innsbrucku. Na kněze byl vysvěcen 15. srpna 1972. V letech 1972–1974 vykonával základní vojenskou službu a od roku 1975 působil jako kněz po olomoucké arcidiecézi. Od roku 1984 byl farářem farnosti v Mariánských Horách. Dne 17. března 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem v Catabum Castra a světícím biskupem pražským. V letech 1992–2001 byl apoštolským delegátem vedoucím Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Dne 30. května 1996 byl jmenován prvním biskupem nově založené ostravsko-opavské diecéze. Je ústředním duchovním rádcem Junáka pro katolické skauty.
Adventní zamyšlení
Prožíváme nesmírně krásnou adventní dobu, která má bezesporu svou neopakovatelnou atmosféru. V běžné mluvě hovoříme o čtyřech adventních nedělích jako o neděli železné, bronzové, stříbrné a zlaté. Zdá se, že to je reklamní tahák, který má připomenout, že Vánoce už se blíží a že je nejvyšší čas nakupovat dárky. Lze to ale také vnímat jako gradaci času. Chce nám to naznačit, že se blížíme k něčemu daleko hodnotnějšímu, než jsou tyto zmíněné kovy.
Ale jsou ještě jiné hodnoty než zlato. Můžeme mít kolem sebe spoustu krásných věcí. Ale co jsou všechny tyto ozdoby, když jsou ve tmě, když je nevidím a nemohu je ani obdivovat? To, co přichází po blahobytu tohoto světa, je právě světlo, které se nám zjevuje o Vánocích. Bůh v osobě svého vtěleného Slova přichází na tento svět, aby prozářil veškerou temnotu. Díky tomuto světlu jsem pak schopen poznávat všechny krásné stvořené věci, které činí i tento svět krásným.
Doba adventní je také dobou očekávání příchodu zimního slunovratu. Možná si mnohý z vás dnes říká, že je fajn, že za týden už se to začne prodlužovat. I to je jakési vyjádření touhy po světle, které nám v temnotě tolik schází. V těchto krátkých dnech na nás možná často doléhá deprese, zvlášť když nás oblaží přítomností inverze se svým smogem. To nás opravdu netěší a cítíme touhu po větším světle.
Ve Starém zákoně působili proroci, kteří předpovídali příchod budoucího mesiáše a věřili, že on bude právě tím světlem. Ve známé adventní písni zpíváme, že mnozí spravedliví proroci a králi Spasitele viděti žádali. A to světlo přišlo právě v osobě vtěleného Slova Božího, v osobě Ježíše Krista, jehož narození si o Vánocích připomeneme. My už jsme toto světlo uviděli a máme důvod k veliké radosti. Vedle toužebného očekávání vysněných Vánoc a ve zdánlivé temnotě světa můžeme právě toto světlo vidět. „Světlo dnes zazáří nad vámi,“ i tak se říká v Písmu svatém.
Třetí neděli adventní v liturgii nazýváme Gaudete. Znamená to, radujte se. Prorok Izaiáš v 1. čtení vyzývá k radosti a sv. Pavel to ještě opakuje ve 2. čtení. Říká: „Radujte se. Opakuji, radujte se.“ A proč? „Protože Pán je blízko,“ dodává vzápětí svatý Pavel. A my tuto radost chceme prožívat. Třetí svíce rozsvícená na adventním věnci nám připomíná, že to světlo se naplňuje. Už schází jen jedna svíce. A pak přijde to naplnění světla právě o Štědrém dni, o půlnoci, kdy oslavujeme narození
našeho Pána.
To světlo, které přichází, je vzácnější než veškeré zlato, protože dává úplně jiný rozměr mému životu. A tak vám přeji nehektický závěr doby adventní. Přeji vám, abyste měli trošku času přemýšlet o tom, jestli je ve vašem životě světlo, nebo převládá temnota. Dělejme všechno pro to, aby to světlo opravdu zazářilo. Byla by škoda, kdyby nám proklouzlo mezi prsty.