Poučení z dějin
Miloslav Vlk
PhDr. Miloslav kardinál Vlk se narodil 17. května 1932 v Líšnici u Milevska. Tento katolický duchovní a teolog byl od roku 1991 do roku 2010 z titulu pražského arcibiskupa primasem českým. Krom toho byl i předsedou nejprve Československé a později České biskupské konference. V letech 1993 až 2001 byl Miloslav Vlk prezidentem Rady evropských biskupských konferencí. Od roku 1994 je moderátorem Hnutí Fokoláre. V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně v oficiální, státem kontrolované části církve a částečně v neoficiální „skryté církvi“. Jako biskup, kterým se stal po pádu komunistického režimu, pracoval na obnově zdevastovaných církevních struktur.
Poučení z dějin
Chvilky malých zastavení a zamyšlen jsou v životě dnešních lidí vzácnými okamžiky. Tempo života nás často žene rychle dopředu. Je proto nutné připomínat si minulost, abychom se poučili.
Zhroucení komunistického režimu bylo důležitou událostí. Čtvrt století od roku 89 je dostatečným odstupem, abychom se mohli poučit. Tehdy se přemýšlelo o praktických věcech změny, o přechodu moci. Je pravda, že ti, kteří byli od začátku sdruženi kolem Charty 77, nejen přemýšleli o zhroucení režimu, ale i o budoucím uspořádání poměrů.
Z bolestných zkušeností s totalitou bylo jasné, že bez duchovních hodnot nelze začínat novou etapu dějin. Ti, kdo tímto směrem uvažovali, sklízeli často posměch a odmítání jako pravdoláskaři. Tak se konkrétního uspořádání poměrů ujali ti, kdo pro tyto základní hodnoty neměli smysl.
Jaké hodnoty totalitě chyběly? Posláním člověka je vytvářet a rozvíjet kolem sebe společenství, v rodině, v obci, tam, kde člověk žije a pracuje. Ve vnitřní svobodě, ve spolupráci s druhými, a to ve vzájemném pochopení a přijetí a nebojme se říci to slovo, ve vzájemné lásce, jak to odpovídá nitru člověka.
Komunismus nerespektoval tento Stvořitelem daný zákon a vnucoval mu umělý styl života, který byl založený na opačné hodnotě, na nenávisti. V životě člověk vytvářel přetvářku, člověk se tvářil, jakoby souhlasil. Ale on nemůže žít trvale v nepravdě v rozporu se svým svědomím. Za všechny to vyslovil Solženicyn slovy: „Nežít se lží.“
Když se v roce 89 otevřel nový prostor svobody, jaké jsme ze svých tvrdých zkušeností z totality vyvodili důsledky pro novou dobu? Jaké parametry jsme v těch dramatických dobách nastavili? Formálně jsme zvolili demokracii. Vědomě a programově jsme do jejích základů nevložili hodnoty, které jsou na míru nitra člověka.
Politici, kteří programovali naši novou dobu, měli ve svých představách materialistické vize, na kterých stál komunismus. Jen je převlékli do nové konfekce
demokracie. Ekonomickou transformaci, blahobyt nepostavili na pevné hodnotové základy. Tak se privatizovalo, rozuměj rozkrádalo. Prostředkem k tomu byly obrovské podvody, jak ukazují dosud vleklé soudní procesy a snaha zakrýt to vše amnestií.
Absence hodnot měla do nitra člověka i do společnosti stejný dopad jako za komunismu. Frustrace se léčí drogami, alkoholem a jinými závislostmi, násilím, šikanou. Chybí výchova a formace k hodnotám. K respektu ke druhému člověku,
k úctě ke stáří, k nemocným a slabým, ke společnosti, ke spolupráci.
To jsou důsledky života bez základních duchovních hodnot. Stojíme opět na křižovatce. Zvolíme nyní konečně správnou cestu do budoucna?