Odvaha snít
Kateřina Horálková Rózsová
Narodila se roku 1977 v Prostějově. Studovala na Lékařské fakultě UP a Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci. Pracovala jako redaktorka, zpravodajka a moderátorka v Radia Prohlas, redaktorka Křesťanských ozvěn Českého rozhlasu Olomouc, zahraniční redaktorka a web master Tiskového střediska České biskupské konference, mluvčí ve státní správě, redaktorka domácí redakce Český rozhlas–1 Radiožurnál. Nyní je redaktorkou redakce náboženského vysílání Českého rozhlasu. Pro Českou televizi komentuje přímé přenosy bohoslužeb z domova i ze zahraničí.
Odvaha snít
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. To nejsou má slova, ale kdosi moudrý je zaznamenal do knihy Kazatel, která je součástí bible. Ten text pokračuje popisem životních situací. Je čas rození i umírání, je čas hledat i ztrácet, je čas plakat i smát se, je čas mlčet i čas mluvit.
Mám ráda příběhy a texty, které mluví o tom, že život je pestrý, že není tak jednoduchý a prostý. Žijeme v době, která se nám snaží namluvit, že stačí chtít, stačí snít, a všechno máme. Máš chuť koupit si nové auto? Tak si jej pořiď. Nemáš peníze? Půjč si je. Nelíbí se ti tvoje tělo? Změň si jej. Nejsi spokojený se svým partnerem? Tak ho vyměň. Všechno můžeš, stačí chtít.
Nemyslím si, že snít je špatně a splnit si svoje sny je nádherné. Někdy se naše sny mohou splnit jinak, než jsme si představovali. Jako v příběhu, který jsem nedávno slyšela. Kdysi dávno, kdesi v horách jeden starý muž zasadil 3 stromy. Stařec už dávno nebyl mezi živými, když jeho dílo zdobilo krajinu. Lidé, kteří procházeli kolem, se zastavovali a pod stromy hledali stín. Tak to šlo den za dnem, rok za rokem.
Jako každé mládí i stromy snily o tom, co přijde jednou. První si přál být pokladnicí pro zlato a drahokamy. Druhý, když slyšel bublající potůček v dáli, snil o tom, že se jednou stane stěžněm a vypluje na moře. I třetí strom neměl jednoduché přání. Přál si být tím největším a nejkrásnějším stromem, na kterého když lidé pohlédnou, uvidí Boha, uvidí nebe.
Tak plynul čas, den za dnem, rok za rokem. Jednoho dne přišli ke stromům dřevorubci. „Už je to tady,“ pomyslel si první strom. „Konečně ze mě bude pokladnice pro nejvzácnější poklad.“ Jenže tesař z něj vytvořil žlab pro krmení zvířat. Stejně rozechvěle svůj osud sledoval i druhý strom. Už voněla voda v přístavu, už zněly zvony. Jenže v rukou rybářů se z něj stala obyčejná bárka. Ještě hůř dopadl třetí strom. Tesař z něj vytvořil hrubý trám a položil kdesi v zahradě.
Konec snům, stromům nezbylo nic jiného, než žít novou realitu. Jenže jednou v noci v Betlémě jedna žena položila právě narozené dítě do žlabu. Strom zalily paprsky
nebeského světla. V té chvíli si uvědomil, že hostí největší poklad na světě. Uplynulo víc než 30 let, když se unavený muž se svými přáteli posadil do staré rybářské bárky. Loď vyplula na jezero. V tom přišla bouře a vítr. „Tak tohle nezvládnu,“ pomyslel si druhý strom. „Nikdy nezvládnu dovést své osazenstvo šťastně ke břehu.“ Vtom přátelé toho muže probudili a on vztáhl ruce a utišil vítr a bouři. V tu chvíli si druhý strom uvědomil, že veze právě teď krále nebe i země.
Zanedlouho poté jednoho pátečního rána přišel tesař ke třetímu stromu. Vzal jej a dal do rukou vojáků. Ty jej vzali a zanesli doprostřed davu a položili na ramena zbitého muže. Pak jeho ruce na strom přibili a pověsili. „Copak tohle jsem si přál?“ říkal si strom. „Toto bylo moje přání?“ Tělo muže pak sňali a odnesli do hrobu. Strom plakal a zůstal sám. Třetího dne se i k němu donesla zpráva, že to byl Boží syn a právě vstal z mrtvých.
Všem třem se splnil jejich sen. První strom se stal pokladnicí pro ten nejvzácnější poklad, druhý strom vezl Božího syna a kdykoli lidé pomyslí na třetí strom, pomyslí na Boha. V životě není jen jedna správná cesta. Často to nebývá ta, kterou si vysním. To ale neznamená, když jsou věci jinak, nemohou mě dovést do cíle. Jde jen o to mít odvahu žít svůj život odpovědně a věřit situacím, které ovlivnit neumím. Někdy musí být čas úplné krize a beznaděje, aby se mohla naděje narodit.