Odvaha ke svobodě
Jan Regner
Narodil se r. 1974 v Náchodě a vyrůstal v Červeném Kostelci. V roce 1995 vstoupil k jezuitům. Studoval filozofii v Krakově. Od srpna 2000 do září 2001 působil jako redaktor v české sekci Vatikánského rozhlasu. Poté studoval teologii na římské Gregoriánské univerzitě. Od června 2004 do dubna 2007 působil v Praze při kostele sv. Ignáce. Od roku 2004 do roku 2006 pracoval v redakci bulletinu Jezuité, nejprve jako předseda redakční rady, později jako odpovědný redaktor. V roce 2006 obhájil na KTF UK diplomovou práci. Nyní je odpovědným redaktorem internetových stránek českých jezuitů a od dubna 2007 připravuje dizertaci z fundamentální teologie ve Frankfurtu nad Mohanem. Nyní působí opět v Praze v Akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora a při kostele sv. Ignáce.
Odvaha ke svobodě
Připomínáme si dnes dobrého knížete Václava. Byl zavražděn ve Staré Boleslavi, v sídle bratra Boleslava, který po něm převzal vládu. Svatý Václav je pro nás
vzorem světcem, ctnostným křesťanem a vládcem, ale také symbolem české státnosti a naším národním patronem.
Letos slavíme 25. výročí od sametové revoluce. Rád vzpomínám na ten čas
radosti a nadšení. Bylo mi patnáct a to je vhodný čas na nějakou rebelii. Když jsem s davem lidí skandoval hesla na Václavském náměstí, ještě jsem si neuvědomoval,
co znamenají a co nám nová doba přinese. Jako ochránce na nás z koně shlížel
Myslbekův sv. Václav. V očích nás všech svítila naděje, že bude lépe, že konečně budeme svobodně dýchat.
Mezi tím tu vyrostla nová generace mladých lidí, kteří už totalitu nezažili. Užívají si svobody s bezstarostností a hravostí. Je pro ně samozřejmá. Neměli bychom zapomínat, že za svobodu museli někteří položit vysokou daň. Nenechali si vzít svůj názor, víru, svoji vnitřní svobodu. Nenechali se zlomit. Nebáli se ztráty výhod, těžkostí, ani zmaření svého života. Měli bychom občas vzpomenout na jejich odvahu a neoblomnost. Jsou pro nás cenným vzorem, jak si v dobách nepohody zachovat rovnou páteř.
V bibli nacházíme vyprávění o vyvedení Božího lidu z egyptského otroctví. Po mnoha letech útlaků a vazalství se mohli narovnat. Vydali se na cestu s velkou radostí. Jenže putování pouští nikoho moc nenadchlo. Tak útěchu ze svobody vystřídal stesk po plných hrncích v Egyptě, po cibuli a česneku.
Naše paměť je selektivní. Vzpomínky někdy natíráme na růžovo a někdy přestáváme vidět hodnoty, které máme před očima. I u nás jsme 25 let po revoluci
svědky podivné nostalgie. Lidé se ohlížejí a vzpomínají na chleba a máslo za pár babek. Na ulicích či v obchodech se leckdy připleteme k někomu, kdo by rád svoji svobodu vyměnil za jistoty totality. Rád by se vrátil do doby, kdy o všem rozhodoval stát a občané měli jediný úkol, ohnout se a držet jazyk za zuby.
Blbá nálada, o které kdysi mluvil Václav Havel, by se dnes dala krájet. Padající strom udělá vždy víc rámusu než rostoucí les. My se někdy fixujeme na to, co nemáme, co jsme ztratili, že nejsme schopni vnímat obrovské dary, které jsme dostali. „Svoboda je břemeno rozhodování,“ napsal kdysi psycholog Erich Fromm. My si někdy pleteme svobodu se svévolí, a tak se divíme, když zjistíme, že svoboda bolí. Svoboda není pro lidi zbabělé, kteří se bojí vzít život do svých rukou. Není ani pro lidi líné, kteří rádi vše nechávají na těch druhých a nejsou schopni převzít odpovědnost ani za sebe, tím méně za ty druhé.
Nenechme se svést k rezignovanosti a k hospodskému kverulantství. I sebemenší cihla, kterou přiložíme na společnou stavbu, se počítá.