Ondřej Suchý připomene muzikál Z. Petra a V. Dvořáka Sto dukátů za Juana, v Kavárničce dříve narozených na J. Wericha zavzpomínají M. Dvorská, J. Zíma či L. Kostelka a své největší hity zazpívá M. Kubišová.
00:00:03 Tak vás opět po čase pěkně vítám.
00:00:05 Jestli dovolíte, tak bych vás dnes rád pozval do svého království.
00:00:10 Máte-li chuť, pojďte dál.
00:00:14 ZPĚV
00:00:17 Stejně voní žluté květy šafránu jako tvoje vlasy, Kristýnko.
00:00:25 Stejnou chuť má vítr, co je po ránu
00:00:30 jako tvoje jméno, Kristýnko. Stejnou barvu, jako mívá oliva,
00:00:39 mají tvoje oči, Kristýnko. Stejně jako nouze mě to bolívá,
00:00:48 když ty nejsi se mnou, Kristýnko.
00:00:54 Tak tohle je důležitá část mého království - kuchyně.
00:00:58 Dílem patří mě, dílem mé ženě Johaně.
00:01:03 Každý v ní vaříme něco jiného.
00:01:06 Žena česko-moravské pokrmy pro mě a naše přátele, já televizní
00:01:11 a rozhlasové pořady.
00:01:14 Tady vznikají Kavárničky dříve narozených,
00:01:16 tady rozhlasové Padesátníky.
00:01:18 Když píšu nějakou knížku, dávám si psací stroj na tuhle židli
00:01:24 a takto chodím z kouta do kouta, když přemýšlím o tom,
00:01:27 co vám mám nového a zajímavého ukázat v televizním "šafránu".
00:01:33 Veškerá koření pro své vaření má moje žena tam na těch poličkách,
00:01:38 zatímco já svým kořením okupuji celý tenhle roh se dvěma okny.
00:01:44 DOHRAJE HUDBA
00:01:47 Mimochodem tahle písnička na uvítanou nezazněla náhodou.
00:01:53 Jistě jste poznali slavnou "Kristýnku" z hudební komedie
00:01:57 Sto dukátů za Juana, kterou na slova Vladimíra Dvořáka
00:02:03 zhudebnil Zdeněk Petr - skladatel a aranžér, který nás bohužel
00:02:09 v loňském roce navždy opustil.
00:02:12 Je zajímavé, že Sto dukátů za Juana spatřilo světlo světa
00:02:18 nejprve v rozhlasové podobě.
00:02:23 10. 5. 1953 na stanici Praha.
00:02:28 Vedle Vladimíra Salače jsme v dalších rolích slyšeli
00:02:33 Ninu Jiránkovou, Fandu Mrázka, Václava Vosku, Jaroslavu Adamovou,
00:02:39 Josefa Hlinomaze, Františka Filipovského, Miroslava Horníčka
00:02:43 a řadu dalších herců.
00:02:47 Na divadelní prkna se ovšem tato hra dostala teprve
00:02:52 o rok a půl později.
00:02:55 Uvedl ji Amatérský divadelní soubor závodního klubu spojařů
00:03:00 v Radiopaláci v Praze na Vinohradech.
00:03:03 Tento program, fotografii a plakát jsem dostal od první divadelní
00:03:10 Kristýnky - Jarmily Sedláčkové.
00:03:14 Z divadelních prken, jak známo, je to už jen malý krůček
00:03:18 na televizní obrazovky.
00:03:21 Vydejme se nyní na malou procházku touto inscenací, která vznikla
00:03:28 o více než 30 let později.
00:03:30 (Hra melodie "Píseň pro Kristýnku".)
00:04:00 Snad abychom nejdříve představili jednotlivé postavy.
00:04:03 Nejprve tedy ty vážené občany.
00:04:07 Ten první, co k němu právě kráčíš, je starosta a soudce města.
00:04:12 Vyšel ze svého domu a snaží se smazat hanlivý nápis
00:04:16 na svých dveřích.
00:04:18 Ten druhý je Sarmiento
- bohatý a nadutý vinař.
00:04:23 -A tohle, to je Roldan.
-K věci, k věci příteli.
00:04:28 Divák přece chce svého hrdinu.
00:04:32 Chceš hrdinu, máš ho mít.
00:04:34 Juan Muria.
00:04:38 Opravdu, maličké městečko. Je jako dlaň.
00:04:41 Kolik jsem už takových viděl.
00:04:43 Nevypadá nějak nebezpečně, spíš ospale.
00:04:45 Jistě tady bude hostinec s pevnými postelemi a peníze tady
00:04:48 rostou na stromě.
00:04:50 Ale to ti povídám Kristýno, ať se mi nikde netouláš!
00:04:53 Ke kupci je chvíle, od kupce taky chvíle.
00:04:55 Za dvě chvíle budeš tady!
00:04:56 Ano paní.
00:04:58 Kristýno, kup taky mouku.
00:05:00 A ne zase tak mizernou jako posledně.
00:05:02 Ano paní.
00:05:03 No tak, počkej huso, najednou máš nějak naspěch.
00:05:06 Zastav se taky u sklenáře, ať mi udělá nové zrcadlo.
00:05:09 V tom starém už vypadám hrozně.
00:05:11 -To je pravda paní.
-Cože?
00:05:12 Ano paní, hned se vrátím.
00:05:15 -Buenos dias.
-Bůh mi odpusť, to jsem se lekla.
00:05:18 Vypadám jako loupežník?
00:05:19 -Skoro.
-Děkuji.
00:05:21 -Vy jste cizinec.
-Částečně, je to snad tělesná vada?
00:05:23 Není. Já už musím jít.
00:05:25 -Ke kupci pro mouku.
-A pro zrcadlo.
00:05:28 Kdyby se teď podívala paní z okna, byl by oheň na střeše.
00:05:31 Co kdybychom ten dům nechali shořet, Kristýnko.
00:05:34 -A jak víte, že se jmenuji...
-Kristýnka?
00:05:36 Dovedu hádat.
00:05:37 Když se vám podívám na kotníky, na bradu a na oči,
00:05:40 vzpomenu si kolik je v Seville kostelů, násobím dvěma a přičtu
00:05:42 k tomu všechny půvaby, které v sobě nosíte, tak zjistím,
00:05:45 že se nemůžete jmenovat jinak, než Kristýnka.
00:05:47 Ale ne.
00:05:48 A kromě toho jsem slyšel, jak na vás paní volala.
00:05:50 Děláte si ze mě legraci.
00:05:52 Při památce krále Ferdinanda - nikdy!
00:05:54 -Jste cizinec.
-Jak to víte?
00:05:56 U nás se tak nekleje.
00:05:58 -A jak se u vás kleje?
-U nás?
00:06:00 Někdy vám to řeknu, ale teď už opravdu musím jít.
00:06:03 -Pane?
-Jmenuji se Juan Muria.
00:06:06 Stačí?
00:06:08 Juan? Já jsem Kristýnka.
00:06:10 -Já vím.
-Aha.
00:06:13 -Tak nashledanou, seňore Juane.
-Nashledanou Kristýnko.
00:06:19 -Už musím jít.
-Já vím.
00:06:21 Tak já už jdu.
00:06:23 -Musíš?
-Musím.
00:06:27 Lepšího pozdravení mi tohle městečko dát nemohlo.
00:06:30 Pane cizinče.
00:06:33 Ó, pane cizinče, neviděl jste tady naši Kristýnu?
00:06:38 -Koho paní?
-Naši služebnou.
00:06:41 Takovou drzou a nevzhlednou holku.
00:06:43 -Tak to jsem doopravdy neviděl.
-Opravdu ne pane, pane...
00:06:47 Dovolíte? Juan Muria je jméno mé.
00:06:50 -Paní, paní...
-Mé jméno je Beatrice.
00:06:53 Líbí se vám?
00:06:55 Jsem choť místního soudce, starosty a velkovinaře.
00:06:59 Tolik mužů najednou. Obdivuji vás, že to stačíte.
00:07:02 Já stačím všechno, Juane.
00:07:04 Můj obdiv a potěšení sahá až k nebesům.
00:07:06 Přeháníte, seňore Murio.
00:07:08 K nebesům říkáte? Určitě přeháníte.
00:07:11 Sestupme raději na zem, to víc vynáší.
00:07:15 Přijďte nás někdy navštívit, zdržíte-li se ve městě.
00:07:18 Manžel sice trochu bručí, když mám pánské návštěvy,
00:07:21 ale nemusíte si toho všímat.
00:07:24 Já už si toho dávno nevšímám.
00:07:26 Mohl bych odmítnout tak rozkošné pozvání?
00:07:28 -Mohl byste být tak zlý?
-Nemohl.
00:07:31 To bych řekla. Hasta la vista seňore Murio.
00:07:37 Hasta pronto seňoro Beatrice.
00:07:40 -Já bydlím tady.
-To mě napadlo.
00:07:43 Jak jste bystrý, Juane.
00:07:50 Ano, samozřejmě, samozřejmě. Přicházejí umělci.
00:07:58 Majitel slavného loutkového divadla Schod.
00:08:03 ZPÍVAJÍ
00:08:04 Já Chanfalla jsem, loutkář všeobecně známý.
00:08:10 Já jeho manželka už 25 let.
00:08:14 My putujeme zemí s překrásnými hrami.
00:08:19 My dva a naše loutky. Je jich 35.
00:08:24 Ty loutky skoro jedí z jedné mísy s námi.
00:08:29 Však jiná jejich mluva, jiný jejich svět.
00:08:35 Já Chanfalla jsem, loutkář všeobecně známý.
00:08:41 -Je libo ukázku?
-Tak dejte pozor - teď.
00:08:51 Tohle to je dejme tomu vévoda, nazveme ho třeba Horácem.
00:08:58 Považte jen, jaká je to výhoda, že se může jmenovat, jak chce.
00:09:07 Stačí sáhnout druhou rukou do vaku. Objeví se dívka jako květ.
00:09:14 Stovku ctností andělských má ve zraku.
00:09:18 Nemůže vás nikdy podvádět.
00:09:23 Teď si můžem skombinovat jakoukoliv situaci.
00:09:28 Sám nevím co dřív.
00:09:30 On se může zamilovat nebo taky nenávidět nebo cokoliv.
00:09:38 Dejme tomu, že se právě poznají. Ona je jen chudá švadlena.
00:09:46 V hledišti už slzy tečou potají, že to bude láska zhrzená.
00:09:54 Jenže u nás nemožné je možné přec. Bohatý si může chudou vzít.
00:10:02 Za to, že to šťastně skončí nakonec račte Chanfallovi zaplatit.
00:10:13 Výborně! Nikdy jsem nic lepšího neviděl.
00:10:16 Souhlasím s vaší vysoce fundovanou kritikou.
00:10:20 -Mohli bychom vás potřebovat.
-Umíte hrát na kytaru?
00:10:24 Výborně, jste přijat.
00:10:27 -Jak se jmenujete?
-Juan, stačí?
00:10:29 Stačí, když něco umíte, není jméno důležité.
00:10:32 Blbost. Jméno je důležité. Umět nemusíte nic.
00:10:38 Budete mít stravu a nocleh zdarma Juane a sem tam nějaký ten čtyrák.
00:10:44 -Dobrá, platí.
-Platí!
00:10:48 -Zdravím společnost.
-I my tebe, vojáku.
00:10:50 Učíte se na kytaru, chlapče?
00:10:52 Kdybyste se raději učil střílet z kanónu.
00:10:55 Jsme umělci, pane. Inter arma silent musae.
00:10:59 -Občas si také vystřelíme.
-Jen jestli máte dobrou mušku.
00:11:04 To byste koukal, jak často se trefíme.
00:11:07 Tak to vám chválím.
00:11:10 Pane generále, byli bychom vám velmi zavázáni, kdybyste nám
00:11:14 ukázal cestu do kostela.
00:11:15 Rádi bychom si dali skleničku něčeho dobrého.
00:11:19 -V kostele?
-Ne, v hospodě.
00:11:22 Tak proč se ptáte na kostel?
00:11:23 Protože kostel a hospoda bývají obyčejně vedle sebe.
00:11:27 Tak to máte pravdu.
00:11:29 Já si to často namířím do kostela a skončím v hospodě.
00:11:33 To proto, že máte tak dobrou mušku.
00:11:36 Že jo? Cože?
00:11:38 Aha, jo tak.
00:11:39 Kostel najdete, když půjdete rovnou za nosem.
00:11:43 Taky dobrý, že jo?
00:11:45 Ani bych to do vás neřekla.
00:11:47 Tak už jděte umělci, já tady na někoho čekám
00:11:50 a chci se ještě upravit.
00:11:53 Neupravený voják, to je šlendrián.
00:11:56 Ano. Správně, sbohem společnosti.
00:12:00 Sbohem, slovutný generále.
00:12:04 HRAJE HUDBA
00:12:07 Stát v lítém dešti kulí, to býval pro mě špás.
00:12:11 Jak skála z pevné žuly jsem nepřátele střás.
00:12:15 A milovat jsem holky, ať řekly jo či ne.
00:12:19 Kdo s čertem mívá spolky si neodpočine.
00:12:23 Já králi sloužil věrně a koukal pít a jíst.
00:12:27 A přisadit si v herně, když padal dobrý list.
00:12:32 Tak bez řečí a nářků jsem bitvou žití táh
00:12:36 a najednou jsem, já řku, až po krk v trampotách.
00:12:40 Najednou se strachy třesu, vadnu, chřadnu na kvadrát.
00:12:44 Správnou kartu nevynesu, probouzím se jako v děsu
00:12:48 nevím, jak to dlouho snesu, Kristýnku si jenom přát.
00:12:56 Tak hloubám o té věci. Jak dobýt onen skvost?
00:13:00 Jak chytře, lstivě ztéci tu pevnost, nevinnost.
00:13:04 Když voják správně hloubá, ví přelstít, kdo ví čím.
00:13:08 Tak já, že nejsem trouba, tu pevnost obklíčím.
00:13:24 Co tu chcete třasořitko?
00:13:27 Pardon, jmenuji se Lorenzo Pasilas, jak jistě dobře víte.
00:13:33 Tak tihle dva se také ucházejí o Kristýnku ― voják a kostelník.
00:13:40 Tak mi laskavě povězte, co honíte v téhle ulici.
00:13:43 To by vám mohlo být známo.
00:13:45 V této ulici hledám to, co najdu.
00:13:48 Na rozdíl od vás, který hledáte, čeho není.
00:13:52 Kecáte, šel jste za Kristýnkou.
00:13:55 Tu dixi sty... Tudy co?
00:13:58 Že máte pravdu, ale to je latinsky, víme?
00:14:03 Tak poslouchejte vy figuro jedna chlípná
00:14:06 a k tomu ještě latinská, vy asi nevíte, že Kristýnka
00:14:09 je moje milá.
00:14:12 Dovolte, abych se zasmál.
00:14:15 Raději mi povězte, mluvil jste už někdy s Kristýnkou?
00:14:18 Mluvím s ní, kdy se mi zachce.
00:14:20 To jsem ctižádostivý, jak?
00:14:23 Přes zvony, pane. Přes zvony.
00:14:28 Jak mám chvíli volno, vyzváním. Ve městě si už 3x mysleli, že hoří.
00:14:32 A zatím jsem podával Kristýnce důkaz, že jsem na věži připraven
00:14:38 jí posloužit.
00:14:41 I kdybych měl zvonit jenom umíráčkem pro ni.
00:14:44 Pro ni vyzváním jako na nešpory
- Bim bam, bim bam.
00:14:52 Dosti vyzvánění pánové, musíme pokračovat.
00:14:54 Ano, správně, musíme pokračovat. Juan zpívá Kristýnce serenádu.
00:15:01 -Tedy za vojáka.
-Juan za vojáka?
00:15:04 Ano, za vojáka Pankráce. Vsaď se.
00:15:08 Stejně voní žluté květy šafránu, jako tvoje vlasy, Kristýnko.
00:15:17 Stejnou chuť má vítr, co je po ránu,
00:15:21 jako tvoje jméno, Kristýnko. Stejnou barvu, jako mívá oliva
00:15:31 mají tvoje oči, Kristýnko, stejně jako nouze mě to bolívá,
00:15:39 když ty nejsi se mnou, Kristýnko.
00:15:46 Stejnou písní, jakou tlukou slavíci,
00:15:50 tluče tvoje srdce, Kristýnko. Tobě samo nebe slétlo do lící,
00:15:59 jak jsi krásná, moje Kristýnko.
00:16:03 Jak je hladké portugalské hedvábí, hladší je tvá paže, Kristýnko.
00:16:12 Žádná jiná na světě mně nevábí, já chci jenom tebe, Kristýnko.
00:16:23 Tolik jasu žádná hvězda nemívá, kolik je ho v tobě, Kristýnko.
00:16:32 Tobě snad i v noci světla přebývá, věnuj mi ho trochu, Kristýnko.
00:16:41 Hezčí nežli karafiát v zahradě, hezčí je tvůj úsměv, Kristýnko.
00:16:50 Mám tě rád a ostatní je nasnadě. Chci být navždy s tebou, Kristýnko.
00:17:03 Již dosti poezie vážení.
00:17:06 Teď by to chtělo něco o dobrém vínu.
00:17:08 Může být.
00:17:11 Píseň Roldana: Znám všechny krčmy v Madridu.
00:17:23 Znám všechny krčmy v Madridu a v každé pěknou sklepnici.
00:17:27 A všude piju na křídu a pak rozbiju sklenici.
00:17:32 Znám všechny staré kostely a v kostele se nemodlím.
00:17:37 Však tam, kde díru prostřelím, tam vždycky rád a dlouho dlím.
00:17:45 Znám týdny smutné k zabití, znám urážky, jež ortel nelze smýt.
00:17:50 Leč týden stačí zapíti a urážku lze vínem utopit.
00:17:55 Tak osudem se nechávám jak leklá ryba proudem hnát.
00:18:00 A v noci nejsem nikdy sám, já dovedu i milovat.
00:18:08 Znám všechny krčmy v Madridu. O každém dobrém vínu vím.
00:18:13 Já hubou vyzrál na bídu a z nesnáze se vymluvím.
00:18:18 Mně svědomí strach nedělá, to umlčel jsem tisíckrát.
00:18:22 Kdo poctivý je, prodělá. Vždyť umět žít je umět hrát.
00:18:36 Jen pojďte seňore, pojďte. Třeba bude moje žena u soudce,
00:18:41 ale stejně se divím, že není doma.
00:18:42 Ale doufejme, že budeme mít úspěch i tady.
00:18:45 Pánové chtějí vstoupit do tohoto domu?
00:18:47 Co je vám po tom seňore?
00:18:50 Ujišťuji vás, že pan starosta není doma.
00:18:51 Viděl jsem oknem v hostinci, jak odchází.
00:18:54 Hledám jeho ženu.
00:18:56 Paní starostová odpočívá a nepřeje si být rušena.
00:18:58 Váš zájem je mi podezřelý, pane. Ostatně, nikdy jsem vás neviděl.
00:19:03 -Zato já ho viděl.
-Co říkáte seňore?
00:19:06 Znáte toho muže?
00:19:08 -Neměl jsem dosud to potěšení.
-Já taky ne.
00:19:12 Teď by se mohli rozejít, protože Juan
00:19:15 má schůzku s Kristýnkou.
00:19:19 ZPĚV
00:19:20 Kristýno, vyčisti střevíce. Kristýno, zametej práh.
00:19:26 Kristýno, kde je má čepice? Kristýno, proč je tu prach?
00:19:32 Kristýno, vylešti talíře. Kristýno, koukej se hnout.
00:19:38 Věřte mi, je to až k nevíře, že se smím na spaní zout.
00:19:44 Kristýno, oškubej kuřata. Kristýno, kočí chce bič.
00:19:50 Kristýno, nebuď tak hubatá. Kristýno, ať už jsi pryč.
00:19:57 Od rána do rána písničku známou zpívají chudinky koště i vál.
00:20:07 Pomalu, netečně kytky se lámou. Usnu a procitnu, půjde to dál.
00:20:16 -Kristýno, vydrhni dlaždičky.
-Kristýno, tvůj pán je bos.
00:20:22 -Kristýno, dej pozor na lžičky.
-Kristýno, kam jsem dal nos?
00:20:29 Kristýno, vyklepej polštáře. Kristýno, pán chce mít klid.
00:20:35 Kristýno, zavolej sklenáře. Kristýno, nemám co pít.
00:20:41 Kristýno, kuchařka hartusí. Kristýno, nabrus mi nůž.
00:20:47 -Kristýno, vyžehli ubrusy.
-Kristýno, posaď se už.
00:20:55 Žádné srocování. Co všichni chcete?
00:20:58 Pálíte za mým pokladem.
00:21:01 Mladý muži, celé město jsem prohledal a Kristýnka nikde.
00:21:05 -Odešla domů.
-Jak? Jé děkuju.
00:21:08 Teď si ji budu hlídat sám.
00:21:12 Co asi dělá zlatíčko? Copak asi dělá moje Kristýnka?
00:21:20 Sláva, nezapomněla na mě.
00:21:24 ZPĚV
00:21:27 Podívejte na vojáka Pankráce. Nemocí je schvácen chudinka.
00:21:34 Tohle to už vážně není legrace. Jeho nemoc jmenuje se Kristýnka.
00:21:41 Každý večer voják stíny prohlíží. Pátrá, kdo jsem, když je tma.
00:21:48 Kdyby však měl oči třeba ostříží, neuvidí to, co vidět má.
00:21:58 Varujte se žárlivosti zamilovaní. Žárlivost je kalich hořkosti.
00:22:05 Kdo si jednou žárlivostí srdce poraní, toho čeká pytel starostí.
00:22:12 Žárlivost je jedovatá jako bolehlav,
00:22:15 Štiplavá jak opepřený křen.
00:22:18 Tam, kde splete holý rozum rozpálení hlav.
00:22:22 Růže zvadnou, zamračí se den.
00:22:26 Mnozí lidé žijou pořád v domnění, kdo nežárlí, že vlastně nemá rád.
00:22:32 Než jim soupeř v peklo život promění
00:22:36 a schválně zas si budou blahopřát.
00:22:39 To, co řekli mudrcové v lásce kovaní.
00:22:43 Žádný neví, že už není nač.
00:22:46 Varujte se žárlivosti zamilovaní. Žárlivec je nejdřív paroháč.
00:22:58 Já byl voják, radost na mě pohledět.
00:23:01 V dešti kulí jako z kamene. Co však ve mně vypučel
00:23:06 ten lásky květ, bojím se, že ona řekne ― ne.
00:23:12 Přiznám se vám, v každém vidím rivala.
00:23:16 Sebou si už vůbec nejsem jist. Pryč je moje neochvějnost bývalá.
00:23:23 Špatně spím a nechutná mi jíst.
00:23:30 Varujte se žárlivosti zamilovaní. Žárlivost je kalich hořkosti.
00:23:37 Kdo si jednou žárlivostí srdce poraní, toho čeká pytel starostí.
00:23:44 Žárlivost je jedovatá jako bolehlav,
00:23:47 štiplavá jak opepřený křen.
00:23:51 Tam, kde splete holý rozum rozpálení hlav.
00:23:54 Růže zvadnou, zamračí se den.
00:23:58 Mnozí lidé žijou pořád v domnění, kdo nežárlí, že vlastně nemá rád.
00:24:05 Než jim soupeř v peklo život promění
00:24:08 a schválně zas si budou blahopřát.
00:24:12 To, co řekli mudrcové v lásce kovaní.
00:24:15 Žádný neví, že už není nač.
00:24:19 Varujte se žárlivosti zamilovaní. Žárlivec je nejdřív paroháč.
00:24:34 Víš, co?
00:24:35 -Obraťme raději pozornost...
-Ke Kristýnce...
00:24:38 Pst...
00:24:40 Bude mít sólo.
00:24:43 Přišlo to tak znenadání jako bouře bez mračen.
00:24:49 Kapesníčku na mé dlani, proč jsi pláčem zamáčen?
00:24:57 Jste vy slzy z mého zmatku, jste vy slzy ze štěstí.
00:25:03 Srdce chtělo na zahrádku, došlo jenom k rozcestí.
00:25:15 Tak já nevím, mám ho ráda nebo se mi něco zdá?
00:25:24 Hádám, jak se karta hádá dokud někdo nerozdá.
00:25:32 Tak já nevím, je to láska nebo jenom chuť ji znát?
00:25:41 Se slůvkem se srdce laská. Má mě, nemá, má mě rád.
00:25:51 Ptám se trávy, ptám se květů, na odpověď nečekám.
00:25:58 A když Juan se mnou je tu, stačí říct tu jednu větu.
00:26:05 Rozplyne se, v čem se pletu, vidím, že ho ráda mám.
00:26:14 Stačí jeden jeho pohled. Všechno sladší zdá se mi.
00:26:23 Jestli není láska tohle, není lásky na zemi.
00:26:34 HRAJE HUDBA
00:27:06 Ptám se trávy, ptám se květů, na odpověď nečekám.
00:27:13 A když Juan se mnou je tu, stačí říct tu jednu větu.
00:27:20 Rozplyne se, v čem se pletu, vidím, že ho ráda mám.
00:27:29 Stačí jeden jeho pohled. Všechno sladší zdá se mi.
00:27:37 Jestli není láska tohle, není lásky na zemi.
00:27:55 Má ho ráda? Nemá?
00:27:58 Má ji rád? Nemá? Má?
00:28:03 -Dočká se Kristýnka Juana?
-Ale dočká.
00:28:07 Ti dva se totiž schovají ve starostově domě.
00:28:09 Juan mezitím vyzradil Kristýnce, že ho hledají.
00:28:11 -Kdo jako?
-No kdo...
00:28:14 Jako, že jsou po něm? No jo, ženské.
00:28:18 Kdyby jen ty. Ale víš co?
00:28:21 Vyslechněme si jeho vyznání.
00:28:38 Do tmavého převléklo se nebe. Podívej se, šat má děravý.
00:28:48 Posílám ti hvězdy místo sebe, o tobě mi večer vypráví.
00:28:57 Ve větvích už umlkají ptáci, za chviličku půjdeš jistě spát.
00:29:07 Vzpomínka se za vzpomínkou vrací, chci ti ještě pozdravení dát.
00:29:17 Dobrou noc ti oknem šeptá vánek. Dobrou noc ti dá ztichlý sad.
00:29:33 Já ti také přišel přát sladký spánek,
00:29:42 ale rád bych do tvých snů sám se vkrad.
00:29:50 Mít tu moc, já hned bych vybral v snáři,
00:29:58 který sen noc ti má dnes dát.
00:30:06 Ráno pro nás oba bude slunce zářit.
00:30:17 Dobrou noc, nech o ránu si zdát.
00:30:35 Ovšem Roldan poštval proti Juanovi vojáka Pankráce.
00:30:38 Ten napovídá Kristýnce, že Juan pálí za její paní.
00:30:41 No a máme tu konflikt.
00:30:43 -No to ne, já mu to vysvětlím!
-Pozdě příteli.
00:30:45 Pozdě.
00:30:49 Tak už dost těch šprýmů.
00:30:54 Vykutálený taškář a podvodník, kterého máte před sebou
00:30:58 je člověk, kterého hledají po celém Španělsku.
00:31:01 Je to zločinec, který se bezbožně spojil s barbary
00:31:04 a krom víry zradil i Jeho Veličenstvo krále.
00:31:07 Je to pravda?
00:31:09 Zůstaňte stát na svých místech.
00:31:11 Myslím, že opustím toto "pohostinné“ městečko.
00:31:15 Přeji vám dobrou noc.
00:31:21 -Který z vás je ten Juan?
-Tam ten.
00:31:25 To jsi neměl, Jendo, to jsi neměl.
00:31:28 Teď nechá Roldan Juana zavřít a vyinkasuje si za jeho dopadení
00:31:31 200 dukátů.
00:31:33 200 dukátů? Počkej, není to chyba tisku?
00:31:36 Tady je sto! Sto dukátů za Juana.
00:31:39 Počkej.
00:31:41 Jedno sto dukátů chce vyinkasovat doňa Beatrice, která se mezi tím
00:31:45 spolčila s Roldanem a druhých sto dukátů chce její povedený manžel,
00:31:48 pan starosta. Ovšem ten je nedostane.
00:31:50 No to jsem sám rád. A co Juan?
00:31:55 Půjde do basy.
00:31:57 To se nám to ale nějak vymklo z ruky, co?
00:32:00 -A Kristýnka ho tak miluje!
-No samozřejmě, že ho miluje.
00:32:04 A co je s Kristýnkou?
00:32:06 Ta se mezi tím spolčí s loutkaři a podaří se jí vysvobodit Juana.
00:32:11 -A do vězení půjde?
-Ten voják.
00:32:13 Ten ne. Roldan.
00:32:16 No jasně, Roldan. A co ten voják?
00:32:21 Ten dostane krásné políbení od Kristýnky a ta ho jmenuje
00:32:24 svým dvorním rytířem.
00:32:27 -A bude svatba.
-Možná.
00:32:30 Ti dva to ale nebudou mít lehké. On nám to řekne Juan
00:32:33 ve své závěrečné písni.
00:32:37 Kdo dneska ve Španělsku pláče, věří v to, v co doufá celý svět.
00:32:44 Král přidal daní na koláče, ale jeho koláč začal plesnivět.
00:32:52 Dlouho trvat nebude, přijde doba pro chudé.
00:32:56 Přestanou nás už páni podvádět.
00:33:00 To o čem sníme, není možná sen.
00:33:04 Tu víru schovala nám bída pod peruť.
00:33:08 Jednou přijde ve Španělsku den, kdy život přestane mít pro nás
00:33:13 trpkou chuť.
00:33:15 Jednou přijde třeba ještě čas, kdy z lidí poctivých
00:33:21 se jeden stane lid.
00:33:23 Přijde chvíle pro každého z nás a potom jak jsme mladí,
00:33:29 dobře budem žít.
00:33:49 V zahradě pomeranč voní, pole zlátne kukuřicí.
00:33:55 Vyprahlá růže se kloní, jako hříšník před světicí.
00:34:28 Slunce je zlaté a žhavé Snad jen láska může za ním.
00:34:35 Podal své srdce té pravé, poznal sám, že sám není nic.
00:35:23 Pan Zdeněk Petr byl vynikající skladatel a aranžér.
00:35:27 Ve svých začátcích prošel školou legendárního R. A. Dvorského
00:35:31 v jehož hudebním vydavatelství pracoval a ne náhodou
00:35:37 si jej po válce vybrali ke spolupráci pánové
00:35:41 Voskovec a Werich.
00:35:44 Výsledkem je tento dodnes vyhledávaný muzikál
00:35:49 Divotvorný hrnec, který pan Petr nejen zaranžoval,
00:35:54 ale doplnil i vlastní hudbou.
00:35:58 Ostatně, nechme nyní vzpomínat samotného Zdeňka Petra.
00:36:05 I on byl totiž před sedmi lety hostem Kavárničky dříve narozených.
00:36:12 Já měl krásné mládí. Já jsem dítě první republiky.
00:36:17 Těch prvních 19 let svého života jsem prožil daleko odsud
00:36:21 ― v Kopřivnici.
00:36:22 Bylo to tenkrát takové malé městečko, spíše městys.
00:36:27 Měl jsem laskavě přísné rodiče, výborné učitele, jeden z nich
00:36:31 mě dokonce učil zadarmo hrát na piáno.
00:36:34 Měl jsem spoustu kamarádů, se kterými jsme dělali
00:36:36 všechno možné.
00:36:37 Hráli jsme fotbal, hokej, dělali jsme různé šaškárny.
00:36:41 Také jsme ale četli. Četli jsme Bezruče, Čapka, Vančuru,
00:36:50 hráli jsme divadlo.
00:36:52 Já jsem dokonce hrál v šesti letech titulní roli ve hře Honza pán.
00:36:57 Bylo to velice směšné.
00:37:00 Pak jsem na gymnáziu hrál v Rohovínu čtverrohém
00:37:04 jednoho z malířů a v několik dalších věcech.
00:37:08 Z toho, co jsme dělali jako studenti bych rád připomněl
00:37:13 jednu hru od Jaroslava Žáka ― Škola základ života.
00:37:19 Jako kluci jsme měli rádi Charlie Chaplina, Harolda Lloyda,
00:37:26 Laurela a Hardyho a samozřejmě našeho Voskovce a Weřricha.
00:37:32 Já jsem ovšem Osvobozené divadlo poznal jen z přenosů z rozhlasu.
00:37:37 Jediné představení, které jsem viděl, jsem shlédl tady v Ostravě.
00:37:42 Bylo to asi v roce 1935 nebo 1936. Seděl jsem v osvětlovací lodžii
00:37:46 nahoře a viděl jsem do orchestru.
00:37:48 Byla to Revue Panoptikum.
00:37:52 Jinak jsem neviděl nic, jen jsme poslouchali Ježkovu hudbu,
00:37:55 tu já jsem miloval.
00:37:57 Václav Pokorný, to je také o rok starší skladatel
00:38:01 a má za sebou několik evergreenů ― Říkej mi to potichoučku
00:38:03 nebo Šumění deště.
00:38:07 Seznámili jsme se na gymnáziu a už tenkrát jsme se pokoušeli hrát
00:38:11 Ježkovy skladby, orchestrálky, čtyřručně na klavír.
00:38:16 Učili jsme se z poslechu instrumentovat.
00:38:18 Václav už tehdy vyspíval v opravdového skladatele
00:38:21 taneční hudby.
00:38:22 V 18 letech už mu Dvorský hrál z rozhlasu jeho skladby
00:38:27 přímo z jeho partu.
00:38:29 Říkali jsme si, že až po maturitě přijdeme do Prahy, tak se seznámíme
00:38:34 s Voskovcem a Werichem.
00:38:36 Znáte takové ty mladistvé sny. Proč by člověk nesnil,
00:38:39 když je mladý.
00:38:41 Do Prahy jste se dostali, splnila vaše očekávání?
00:38:46 A víte, že ano?
00:38:48 Bohužel pan Ježek zemřel v roce 1942, ale s Voskovcem
00:38:53 a Werichem jsem se opravu seznámil.
00:38:56 Werich se vrátil z Ameriky proto, aby tady dělal hudební divadlo.
00:39:00 Potřebovali k tomu orchestr a když slyšeli Vlachovu kapelu,
00:39:03 bylo jasné, že Vlacha upotřebí.
00:39:09 Upravovali jsme s Václavem Pokorným,
00:39:10 Mílou Ducháčem, s Vlastou Hálou Ježkovy skladby a písničky
00:39:14 pro Werichovy zájezdové hudební měsíčníky.
00:39:18 Pak, když se vrátil i Voskovec, uvedli jako obnovenou premiéru
00:39:23 poslední hru Osvobozených z roku 1937 nebo 1938
00:39:28 ― Pěst na oko.
00:39:30 To už jsme v tom byli všichni.
00:39:31 Já jsem dělal takovou krátkou předehru pro tuto hru.
00:39:34 Zatím, co se hrála Pěst na oko ve Vodičkově ulici
00:39:39 v divadle Voskovce a Wericha, nynější divadlo ABC,
00:39:42 dozvěděl jsem se při jednom rozhovoru, že Voskovec s Werichem
00:39:46 chystají muzikál.
00:39:48 Tedy to, co chtěli dělat s Vlachem a pro tohle se u nás začali
00:39:53 znovu věnovat divadlu.
00:39:57 Ten muzikál se v originále jmenoval Finian's Rainbow neboli
00:40:01 Finianova duha.
00:40:02 Finian byl irský vystěhovalec.
00:40:05 Oni si od autorů libreta vyžádali svolení, že to libreto přepracují
00:40:10 pro českého posluchače.
00:40:13 Z Finiana udělali pana Maršálka, který se nevystěhoval z Irska,
00:40:17 ale z Třeboně a z toho skřítka, kterého jsme viděli ve filmu
00:40:26 s Fredem Asterem ― Divotvorný hrnec, z toho udělali vodníka
00:40:33 Čochtrana ze Zlaté stoky okres Třeboň.
00:40:38 To byl Werich.
00:40:40 Z Sharon udělali Káču.
00:40:41 Jenom Woody zůstal, protože ten se narodil v Americe.
00:40:44 Pane Petr, mě by zajímalo, jak se obsazovaly role
00:40:48 v Divotvorném hrnci, protože herci museli být zároveň
00:40:52 skvělými zpěváky.
00:40:54 Jak se vybírali pro ty role.
00:40:55 To byla jistá potíž. Potíž byla
00:40:58 se dvěma hlavními rolemi ― s párem milenců.
00:41:01 Jinak byli nějací zpěváci, byl tam Werich, ten zpíval jako víno.
00:41:06 Byla tam Ljuba Hermanová, ta hrála Belindu, jednu z těch,
00:41:09 které češou bavlnu.
00:41:11 Ale Woody, to byl problém.
00:41:14 To musel být fešák a musel umět zpívat, bariton.
00:41:18 A Vlach věděl všechno.
00:41:21 Ten věděl o všem, co se v Praze kde šustlo kolem muziky
00:41:24 a kolem zpěvu, kolem tanečních písniček, všechno znal.
00:41:27 Jednoho dne řekl: V Soukenické ulici nahoře v 6. patře bydlí
00:41:31 nějaký Rudolf Cortés.
00:41:34 On se vlastně jmenuje Kreisinger, ale protože nechtěl vypadat
00:41:38 za války německy, tak si dal jméno po své mamince, která je původem
00:41:41 Španělka, tedy Cortés.
00:41:43 On zpívá v rozhlasovém sboru jako člen.
00:41:46 Běžte za ním, koukněte se na něj, jestli by to mohl zpívat,
00:41:49 je to hezký kluk.
00:41:51 Tak jsem tam jel, seznámil jsem se s Rudolfem Cortésem
00:41:55 a po čtvrt hodině u piána jsem viděl, že je to Woody
00:41:58 jako vyšitý.
00:42:00 Rudolf byl fešák, krásný kluk.
00:42:03 Kdo si ho pamatuje, tak mi to potvrdí.
00:42:06 Měl nádherný hlas a já to říkám do dneška, že kdyby tenkrát nemusel
00:42:11 dělat Woodyho v Divotvorném hrnci a dostal se do Národního divadla,
00:42:14 on měl např. nastudovaného krále Vladislava z Dalibora,
00:42:18 on se učil zpívat u profesora.
00:42:19 Kdyby dělal např. Oněgina v Čajkovského opeře, tak vám za to
00:42:25 všem ručím, že by sanitky nestačily odvážet ženské od divadla,
00:42:30 protože on vyšel na pódium a ženské omdlévaly.
00:42:35 A co teprve, když začal zpívat.
00:42:37 Tak tedy Woodyho jsme měli a řekli jsme Voskovcovi,
00:42:41 že Woody je, vše je v pořádku.
00:42:43 Vlach se zaručil, já jsem se zaručil, oni nám věřili.
00:42:46 Teď šlo o to, jaký to bude herec.
00:42:48 Voskovec se na něho koukl a pak tiše říkal:
00:42:50 Bože, to je ale dřevo.
00:42:53 Ale když viděl Rudolfovy oddané tmavé oči a chuť do práce,
00:42:59 Rudolf Voskovce zbožňoval, to byl znamenitý člověk,
00:43:03 tak si s ním dal práci a Woodyho z Cortése opravdu udělal.
00:43:10 Jenže to by nebyl Voskovec jako básník, aby mu tam nevymyslel
00:43:14 hned nějaký chyták.
00:43:16 To už bylo vlastně předtím v textu.
00:43:19 Woody přijde na jeviště poprvé do Štědré Doliny, kde se pěstovala
00:43:23 bavlna, rozhlíží se a říká: Jak se tak dívám,
00:43:28 všechno při starém.
00:43:30 Tabák žloutne na sluníčku, cvrčkové vržou ve vrbičkách
00:43:35 a nad celým krajem drží ochrannou ruku příroda a nad přírodou banky.
00:43:40 Takový chyták, cvrčkové vržou ve vrbičkách, já jsem rád,
00:43:43 že jsem to teď řekl.
00:43:44 To je jazykolam, který by leckterý herec zkazil.
00:43:49 Teď jsme čekali, co se bude dít na premiéře.
00:43:52 Já jsem seděl v první řadě nadšený, že jsem v tomto divadle,
00:43:55 kde hrával Ježek.
00:43:57 Voskovec s Werichem, který už byl převlečený za Čochtana,
00:44:00 už stáli v zákulisí a čekali, co se bude dít s první větou.
00:44:04 Na zkouškách to bylo dobré, vše v pořádku.
00:44:06 Rudolf přišel a řekl to naprosto přesně bez jediného zaškobrtání.
00:44:16 A teď začínám váhat, ale já to řeknu tak,
00:44:18 jak to Voskovec řekl.
00:44:22 Werich se obrátil na Voskovce a Voskovec řekl:
00:44:25 Je to dobrý, neposral se.
00:44:29 Ta se Rudolf Cortés stal Woodym a tuto složitou, těžkou větu říkal
00:44:38 na jevišti 350 x.
00:44:42 Když si prohlížím fotografie z prvních Kavárniček, vždy mě
00:44:46 bouchne do očí, jaké že jsem to
00:44:48 míval tmavé vlasy.
00:44:51 Hned na to si uvědomím, že tomu letos na podzim bylo
00:44:55 už 10 let, co se první Kavárnička dříve narozených
00:44:58 v Ostravě natáčela.
00:45:01 Na obrazovkách se jich za tu dobu objevilo téměř 60,
00:45:06 hostů jsem napočítal 170.
00:45:10 U mnohých z nich šlo často o poslední vystoupení
00:45:14 před televizní kamerou.
00:45:16 Vzpomínám na Anči Kreuzmannovou, Marii Rosůlkovou, Hanu Vítovou,
00:45:22 na pány Settlery, na Františka Dibarboru,
00:45:27 na Járu Kohouta.
00:45:30 Přestože každý host hovořil vždy o svých uměleckých začátcích,
00:45:36 téměř pokaždé se dostal k jednomu ze tří jmen.
00:45:43 Buď to byl Vlasta Burian nebo Oldřich Nový a především
00:45:48 Jan Werich.
00:45:51 Tento obr české srandy má letos dvě výročí.
00:45:55 90 let uplynulo od jeho narození a 15 let od jeho odchodu
00:46:00 z tohoto světa.
00:46:04 Tak si připomeňme Jana Wericha prostřednictvím 3 našich hostů,
00:46:10 Lubomíra Kostelky, Mileny Dvorské a Josefa Zímy.
00:46:15 Já bych se zastavil u jednoho data, u roku 1957.
00:46:21 Já vím, že je tento rok pro vás životně důležitý.
00:46:26 Mohl byste nám o tom něco povědět?
00:46:28 Ano, rok 1957.
00:46:31 Já jsem byl předtím 2 roky u Mrštíků, ale tam byly podivné
00:46:35 poměry, takže se mi tam moc nelíbilo, a tak jsem dal výpověď
00:46:38 s tím, že budu sadařit.
00:46:40 Pravda je ta, že jsem se k tomu nedostal.
00:46:43 Potom, když jsem dohrál představení v divadle, tak jsem dostal touhu
00:46:49 vidět televizi a film zblízka.
00:46:52 Taky se mi stýskalo po mém kamarádovi Láďovi Menšíkovi,
00:46:57 takže jsem si naplánoval 3 měsíční pobyt v Praze a tam jsem
00:47:01 skutečně odjel.
00:47:04 S Ládíkem jsem se setkal, bylo to nádherné,
00:47:08 bouřlivé přivítání.
00:47:09 Měl jsem sebou takový obnos, že jsem si říkal,
00:47:12 že s tím ty 3 měsíce vystačím.
00:47:15 Když jsme se s Ládínkem setkali, tak mi ukázal všechny
00:47:19 pamětihodnosti noční Prahy, takže jsme končili ráno u Mázlů
00:47:25 o půl páté, a když jsem měl platit dršťkovou polívku a 2 rohlíky,
00:47:28 tak jsem si musel 3 kačky vypůjčit.
00:47:31 Takhle jsem začínal v Praze.
00:47:36 V Praze se mi líbilo.
00:47:39 Začal jsem dělat televizi a film a byl jsem pořád s Láďou.
00:47:44 Řešili jsme otázku, zda zůstat v Praze nebo odjet.
00:47:49 Láďa říkal, ať tu zůstanu a vyberu si divadlo,
00:47:53 které by se mi líbilo a uděláme všechno pro to,
00:47:54 abych v tom divadle mohl být.
00:47:58 Řekl jsem mu, že by se mi líbilo u pana Wericha v Divadle ABC.
00:48:04 On mi okamžitě sjednal audienci.
00:48:08 Nevím, jestli jsem nebyl v kondici nebo jsem byl po flámu
00:48:12 nebo co mi do toho vlezlo, já jsem na tu schůzku nešel.
00:48:17 Omluvil jsem se, ale Láďa mi okamžitě sjednal další.
00:48:21 Na tu jsem se také nedostavil, také jsem se omluvil.
00:48:25 Láďa mi opět domluvil další schůzku a já se znovu omluvil a pak už jsem
00:48:28 se neomlouval.
00:48:30 Láďa mi neustále sjednával schůzku a já se neustále nedostavoval.
00:48:33 Tak vám jednou jdu vlahou večerní Prahou a přijdu před Divadlo ABC
00:48:39 a oni hráli Husary.
00:48:42 Říkám si, že pan Werich je tady a najednou jsem dostal ohromnou
00:48:45 touhu s panem Werichem skutečně mluvit a snad mu i sebe nabídnout.
00:48:51 Šel jsem dolů a vrátnému říkám, co bych si přál.
00:48:54 Přišla sekretářka pana Wericha, která říkala:
00:48:58 Pane Kostelko,já vím, o co jde, vy jste tady byl u x-krát ohlášen
00:49:03 a vy jste se nedostavil, já myslím, že vás pan Werich
00:49:05 nepřijme.
00:49:07 Řekla, že to zkusí.
00:49:09 Odešla za panem Werichem, vrací se a říká:
00:49:11 Pane Kostelko, vy máte úchvatné štěstí.
00:49:14 Pan Werich je v dobrém rozmaru a řekl, že musí toho
00:49:17 ohlašovacího šílence vidět.
00:49:20 Máte o přestávce přijít.
00:49:22 Byla přestávka, já zaklepal na dveře jeho šatny i ředitelny,
00:49:30 otevřely se dveře a já tam viděl pana Wericha, Mirka Horníčka,
00:49:36 Mildu Kopeckého, Rudu Deyla mladšího, Karla Vlacha
00:49:42 a Jaromíra Dohnala, který byl správním ředitelem,
00:49:44 byl to bratr Jiřího Dohnala.
00:49:46 Já byl úplně perplex.
00:49:49 Po všech jsem se koukal a pan Werich říká:
00:49:52 Vítám vás, copak si přejete?
00:49:55 Pane řediteli, já su herec z Brna
- Kostelka a rád bych k vám
00:50:00 do angažmá.
00:50:02 A on povídá: Ale nepovídejte,
00:50:04 vy jste herec z Brna?
00:50:05 Toš jste přijaté.
00:50:08 Já zůstal jako opařený a nevěděl, jestli to je legrace.
00:50:15 On řekl, že mají ještě nějakou poradu
00:50:18 a já že mám přijít po představení.
00:50:21 Já jsem po představení pana Wericha navštívil,
00:50:24 přijal mě po koupeli v županu, vytáhl lahvinku koňaku
00:50:26 a dali jsme se do řeči.
00:50:28 On se mě vůbec neptal na můj herecký život,
00:50:31 on se ptal na všechno možné.
00:50:33 Neustále jsme se smáli, byl to rozkošný večer.
00:50:42 Seděl jsem s ním asi 3 hodiny.
00:50:45 Když jsem ho pak opouštěl, šel semnou pan ředitel
00:50:50 Jaromír Dohnal a povídá: Pane Kostelko, vy jste měl
00:50:53 ohromnou kliku.
00:50:54 Já jsem zažil stovky tuzemských i zahraničních návštěv,
00:50:58 ale ještě jsem neviděl pana Wericha v takovém nádherném klidu
00:51:04 a takové báječné pohodě.
00:51:09 To je z těch zkoušek na princeznu Marušku
00:51:11 a na druhé straně je připsáno...
-Mohu?
00:51:15 To je dojemné, že je to inkoustová tužka, pan Werich
00:51:17 asi jinou neměl.
00:51:19 "Tak co, jak se sobě líbíte? Veselé Vánoce a Nový rok
00:51:23 Vám, rodině a Wichterlovic Jan Werich."
00:51:28 1954.
00:51:30 Když se začalo filmovat, kde jste bydlela,
00:51:34 když jste byla z Prostějova?
00:51:37 Tam byl problém, protože my jsme neměli v Praze žádné příbuzné,
00:51:41 kteří by mi poskytli nějaký podnájem.
00:51:45 Začalo se točit v lednu a asi do května jsem měla
00:51:50 nějaký podnájem.
00:51:51 Pak tam byly komplikace a najednou jsem neměla kde bydlet.
00:51:57 Werichovi se cítili za mě zodpovědní,
00:52:00 když mi bylo tak málo let a nabídli mi, že než si najdu
00:52:07 zase nějaký podnájem, mohu bydlet u nich na Kampě.
00:52:14 Najednou jsem se ocitla v jejich rodině.
00:52:18 Věřte mi, nebylo to pro mě jednoduché, protože jsem
00:52:22 si uvědomila, že tam mohu i překážet.
00:52:26 Byli přece jen zvyklí být tři.
00:52:29 To nebyla velká rodina a najednou tam bylo děvče z Moravy
00:52:33 s hanáckým akcentem, který mě odnaučovala
00:52:36 paní profesorka Furhlingerová.
00:52:39 Chodila jsem k ní do hodin, abych mluvila správně.
00:52:43 Měla jsem stále obavu, že tam překážím a nabízela jsem se
00:52:49 stále ku pomoci, k nějaké práci.
00:52:52 Myslím, že jim to tak nepřišlo jako mě.
00:52:55 Já jsem byla neustále frustrovaná, ale paní Werichová mě nechala
00:52:58 klidně vyžehlit 4 košile.
00:53:02 Já jsem souhlasila, i když jsem nikdy před tím
00:53:04 v Prostějově tatínkovi nežehlila.
00:53:08 Mordovala jsem se s tím žehlením asi 8 hodin, zatím co ona byla
00:53:12 někde hrát bridge a já jsem žehlila a žehlila.
00:53:17 Nebo mi pan Werich řekl, abych uvařila kafe.
00:53:22 Měl nějakou poradu.
00:53:24 Já jsem z té horlivosti, aby to bylo dobré,
00:53:26 z takové velké pixly uvařila 5 káv, lžíce tam nemohla
00:53:33 vůbec stát a já dodnes nechápu, že ti lidé nezemřeli.
00:53:40 Jeden z nich byl budoucí ředitel Divadla ABC, pan Dohnal,
00:53:45 který už také zemřel, tak mi přišel do té kuchyně
00:53:49 spiklenecky říct, že tak dobré kafe u Werichů ještě neměl.
00:53:55 To je krásné.
00:53:57 Vy jste znala Jana Wericha v rodinném kruhu, v soukromí.
00:54:02 Jaký byl?
00:54:05 Můj pohled prosím berte s rezervou, byl velmi povrchní,
00:54:10 protože jsem tam bydlela od května do září.
00:54:13 Nemůžu říci, jaký byl "do dna".
00:54:18 Já jsem ho v těch svých 15 letech tak zbožňovala, že i kdyby udělal
00:54:24 cokoliv, pro mě to byl pánbůh.
00:54:27 Ono se nemá, takhle zbožňovat lidi, ale myslím, že mladí lidé
00:54:33 k tomu mají sklon a hledají ideály,
00:54:36 objekty zbožňování.
00:54:41 Myslím, že byl svůj, byl to už hotový člověk.
00:54:53 Mnozí z nás celý život hledají sami sebe, své zařazení,
00:55:01 tu pevnost.
00:55:03 On už se tak si narodil.
00:55:05 On byl on.
00:55:09 Doma se mi zdál i zasmušilý, smutný, přemýšlivý.
00:55:17 Ta naivní představa, že komik je i doma komikem není pravda.
00:55:22 A nemůže to tak být.
00:55:28 O panu Werichovi bylo vše už buďto napsáno nebo řečeno.
00:55:32 Mirek Horníček toho ví nejvíc z té poválečné éry.
00:55:36 Hodně toho bylo v knihách i z éry předválečné.
00:55:40 Hodně lidí zpracovalo i různé životopisy Wericha.
00:55:45 Možná, že už těch historek, které nebyly publikovány,
00:55:49 je málo.
00:55:50 Já se pokusím vzpomenout si na dvě, protože u těch jsem byl přítomen.
00:55:57 Měl jsem tu čest být s panem Werichem 5 let
00:56:00 v divadle i na jevišti.
00:56:03 Jedna ta historka je taková člověčenská,
00:56:08 taková lidská, řekl bych až soukromná - tak to rád říkal
00:56:12 pan Werich.
00:56:14 Možná bych řekl, až choulostivá.
00:56:17 Nevím, jestli to můžu říct.
00:56:19 Nevím vlastně, proč jsem se vás ptal, když vy nevíte,
00:56:21 o čem budu mluvit.
00:56:22 Vlastně vás žádám o souhlas. Tak dobře.
00:56:26 Lidi to mají rádi.
00:56:28 Já se pokusím to říci tak, aby to nebylo proti ničemu a ani nikomu.
00:56:34 Hlavně proti mravnosti.
00:56:36 Jednou jsme v neděli odpoledne hráli představení.
00:56:40 Za Wericha se hrálo v sobotu i v neděli 2x.
00:56:43 Werich to neměl rád, říkal vždy v neděli odpoledne:
00:56:46 Ježišmariá, to zase budeme hrát pro to vepřový,
00:56:50 lidi budou zase spát.
00:56:52 Neměl to moc rád.
00:56:53 Hráli jsme tedy odpoledne představení a o přestávce,
00:56:56 to byl Werich vždy v županu dlouhém až na zem,
00:56:59 všechno si svléknul, aby byl v pohodě
00:57:02 a najednou si musel odskočit.
00:57:04 Letěl na tu pánskou místnost a ta byla beznadějně zamčená.
00:57:10 Nevěděl, co má dělat, přešlapoval tam a tloukl na dveře.
00:57:14 Nedalo se nic dělat a tak vlítnul vedle na dámskou.
00:57:17 Sotva si sednul, přiběhla nějaká kolegyně, lomcovala za kliku
00:57:21 a kříčela:
00:57:23 Ježišmarjá, holka, která tam seš, dělej, já už to nemůžu vydržet.
00:57:27 A odtud se ozvalo:
00:57:28 (hlubokým hlasem)Tady sedí ředitelka.
00:57:35 Znělo to, pravda, trošku jinak.
00:57:39 -To jsi neznala?
-Ne.
00:57:43 Při téhle historce padlo celé divadlo do mdlob,
00:57:46 protože to je tak geniální, že to nemůže nikdo vymyslet.
00:57:49 Další historku, kterou jsem zažil, ta už není tak choulostivá.
00:57:54 Werich byl náladový člověk.
00:57:56 Vždycky jsme se ptali jeho sekretářky
00:57:58 - zlaté Jarmilky Týlové, když jsme něco potřebovali,
00:58:01 v jaké je pan šéf náladě.
00:58:03 Když řekla, že je to dobré a máme jít dál, udělal první i poslední.
00:58:07 Někdy ale řekla: Já ti nevím, raději přijď až zítra,
00:58:09 nevypadá zrovna nejlépe.
00:58:12 Pak jsme tam raději nešli.
00:58:14 Jednou se stalo, že k nám večer přišel při představení nějaký pán,
00:58:20 který měl podezření, že jeho žena, naše baletka z divadla,
00:58:24 má poměr s nějakým hudebníkem.
00:58:28 Přišel a šel rovnou za šéfem, za Werichem do jeho kanceláře.
00:58:35 Tam vstoupil. Werich byl v dobré náladě.
00:58:38 Seděl zase v tom županu, pod ním měl jen spodní prádlo
00:58:43 a ten pán tam přišel a povídá: Podívejte se, pane Werichu,
00:58:46 já jsem ten a ten, moje žena tady pracuje a ona mi tady chodí
00:58:50 s nějakým muzikantem, vy s tím musíte něco udělat.
00:58:54 To je proti morálce a hlavně proti socialistické morálce.
00:58:58 Vy to jako ředitel nemůžete dopustit.
00:59:04 Werich měl dobrou náladu a řekl mu: Víte pane, já jsem sice ředitel
00:59:10 divadla, já tady vypisuji ty lejstra, hraji a starám se
00:59:14 o soubor a dramaturgy, já se ale nemohu
00:59:18 těmto věcem věnovat.
00:59:20 To by se ani nehodilo.
00:59:22 To je vaše soukromá věc.
00:59:24 To si vyřiďte doma nebo u soudu, ale to já řešit nemůžu.
00:59:30 Takhle mile mu to řekl.
00:59:32 No a tak ho uklidnil a vypoklonkoval, že ten člověk
00:59:35 opravdu pozdravil a odešel.
00:59:38 Došel až k vrátnici a najednou mu došlo, že vlastně ničeho nedocílil.
00:59:44 Vrátil se tedy, otevřel ty dveře. Promiňte, teď musím vstát.
00:59:51 A povídá: Pane Werichu, vy s tím musíte něco
00:59:53 udělat.
00:59:55 Werich tedy také vstal v tom dlouhém, županu a povídá:
00:59:59 Mladý pane, obraťte se. On nic netušil a obrátil se.
01:00:04 Werich z toho županu vysunul tu krásnou werichovskou nohu
01:00:09 a tak ho nakopl do zadku, že ten pán málem rozbil dveře.
01:00:12 Werich ho takhle vykopal až před vrátnici.
01:00:18 Změnila se mu nálada.
01:00:24 Když už jsem vás dnes pozval do svého království,
01:00:26 nemohu se tady nezmínit o svých velkých láskách.
01:00:31 Kromě komiků to byla také jedna filmová superhvězda,
01:00:36 která mnou zacloumala ještě v době předpubertální.
01:00:42 Brigitte Bardot.
01:00:44 Jako kluk jsem oceňoval jiné její přednosti,
01:00:48 než jakých si cením dnes.
01:00:50 Sbíral jsem její fotografie, knížky a časopisy věnované
01:00:54 její osobnosti, plakáty, gramofonové desky,
01:00:58 dokonce jako filmový sběratel i filmy.
01:01:03 Mohly to být i jen takové krátké filmové a televizní šoty.
01:01:11 ZPĚV VE FRANCOUZŠTINĚ
01:02:50 Dnes už všechny tyto klukovské poklady schraňuji
01:02:54 z klukovské nostalgie, ovšem na paní Bardotovou
01:02:57 nedám dopustit.
01:03:00 Zvláště po té, co jsem měl možnost seznámit se se všemi
01:03:06 jejími nynějšími aktivitami.
01:03:09 Jak víte, z Brigitte Bardot se stala v 70. letech
01:03:11 velká bojovnice za ochranu zvířat.
01:03:14 V květnu 1975 založila Fond Brigitte Bardot
01:03:19 sídlící v Paříži.
01:03:21 A protože její boj za záchranu tuleních mláďat,
01:03:24 proti týrání jatečních zvířat při dlouhodobých transportech
01:03:29 a konečně i proti obtížnosti závodu Velká pardubická,
01:03:34 je stále ještě v mnohém marný, rozhodl jsem se, že ji budeme
01:03:40 tady odtud ze Šemanovic u Kokořína všemožně podporovat.
01:03:46 A tak jsme společně s Dádou Patrasovou
01:03:49 a Petrem Pěnkavou založili Nadaci přátel zvířat
01:03:53 v Šemanovicích.
01:03:55 Tady máme všechny vyřízené doklady.
01:03:58 Začali jsme s vlastní pomocí nejen Fondu BB, ale i některým
01:04:03 potřebným psím útulkům u nás.
01:04:07 Když jsme loni začínali, oslovili jsme přímo samotnou
01:04:12 paní Bardot a v prosinci nám přišel do Šemanovic od ní tento dopis,
01:04:20 ve kterém nám vyjádřila svou podporu
01:04:22 a ve kterém mimo jiné píše:
01:04:25 "Zejména vám blahopřeji k významnému rozhodnutí předávat
01:04:29 mladým poselství lásky a respektu.
01:04:33 Jsem si jistá, že díky vám a vlastnímu zdravému rozumu
01:04:37 budou příští generace zachovávat a chránit naše společné dědictví,
01:04:43 jehož jsou zvířata součástí, lépe než my."
01:04:48 Myslím, že nepřeženu, když řeknu, že takovou českou BB, co se ochrany
01:04:54 zvířat týče, je zpěvačka Marta Kubišová.
01:05:07 Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, zášť, strach a svár,
01:05:31 ty ať pominou, ať už pominou. Teď, když tvá ztracená vláda
01:05:48 věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí.
01:06:03 Z oblohy mrak zvolna odplouvá a každý sklízí setbu svou.
01:06:18 Modlitba má, ta ať promlouvá k srdcím, která zloby čas nespálil
01:06:31 jak květy mráz, jak mráz.
01:06:41 Ať mír dál zůstává s touto krajinou.
01:06:57 Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou.
01:07:13 Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí,
01:07:25 lide, navrátí.
01:07:47 Jaké jsou vaše individuální plány?
01:07:52 Už teď jsem chtěla skončit, ale všichni mě přesvědčili,
01:08:01 že bych to neměla dělat.
01:08:03 Takže bude ještě deska?
01:08:04 Myslím, že bude, ale moje poslední.
01:08:07 -Třeba nebude.
-Nevím.
01:08:15 Žít se ale dá všelijak a já už to mám vyzkoušené.
01:08:19 Dá se udělat spousta důležité práce.
01:08:23 Zdá se mi ale, že ty 4 roky jsem pořád jen tak těkala,
01:08:27 myslela jsem si, že objevím něco, co bude lepší, než jak jsem byla
01:08:36 zvyklá a zhýčkaná v roce 1968 - 1969.
01:08:43 Teprve teď, ty 4 roky jsem viděla, že tomu tak není
01:08:48 a tak jsem si říkala, že jsem se vrátila
01:08:51 do špatné doby, do jiné generace.
01:08:54 Střední proud tady teď není tak vítán a z toho důvodu
01:08:58 si myslím, že, když se člověk začne zajímat o ta zvířata,
01:09:06 opuštěné pejsky, vidí pozitivnější výsledek,
01:09:10 než když se stejně tak nadře s tou deskou.
01:09:14 Takže vy si umíte své stáří bez zpívání představit?
01:09:18 Já si ho umím představit.
01:09:25 Oh, baby, baby, přijel bílej vůz. Oslíček Joe s rolničkou.
01:09:42 Jeď s ním do říše snů, kde hrajou bílý blues,
01:09:54 do říše snů jeď s ním.
01:10:03 Oh, baby, baby, je tam krásnej dům, v tom domě síň, zlatá skříň
01:10:19 v ní klíč. Ten klíč je tvůj, vždyť patří
01:10:25 jen k tvejm snům. Pod polštář dej ten klíč.
01:10:38 Tak honem přestaň si už hrát. Oh, baby vždyť malej Joe
01:10:44 chce taky spát. Oh, baby o mámě bude se ti zdát,
01:10:52 oh, baby.
01:10:57 Tak honem přestaň si už hrát, vždyť malej Joe chce taky spát,
01:11:05 o mámě bude se ti zdát.
01:11:16 Oh, baby, baby, hrajou bílý blues, už cinká Joe rolničkou tvejch snů.
01:11:34 Už cinká Joe, to jede bílej vůz, do říše snů, tvejch snů.
01:11:51 Tak honem přestaň si už hrát, vždyť malej Joe chce taky spát.
01:12:00 o mámě bude se ti zdát, oh, baby.
01:12:16 Škoda, že už vám nemohu představit svého životního pejska,
01:12:19 kterého jsme si pro legraci nechali udělat i v tomhle
01:12:24 porcelánovém provedení.
01:12:26 Jmenoval se Lupino a kdyby se před časem neobjevil
01:12:31 jakýsi nepřející člověk, mohl letos oslavovat
01:12:36 již své 18. narozeniny.
01:12:38 Ty 17. oslavoval v prosinci
01:12:42 loňského roku pod patronací Marty Kubišové a televizního štábu
01:12:46 jejího pořadu "Chcete mě?"
01:12:50 Apropo, víte po kom měl Lupino jméno?
01:12:54 Inu po kom jiném, než dnes již zapomenutém komikovi
01:12:59 z němých grotesek, který se jmenoval Lupino Lane.
01:13:05 Už jednou jsem se tu dnes vyznal z lásky ke komikům.
01:13:09 Musím tak učinit i v závěru našeho setkání.
01:13:14 Letos by se dožil 60 let skvělý a nezapomenutelný klaun
01:13:21 z Jerevanu Leonid Jengibarov.
01:13:25 Vystupoval také u nás.
01:13:28 Přijížděl k nám v 60. letech a říkal si Pražský kluk.
01:13:34 Bohužel zemřel na infarkt, když mu bylo pouhých 37 let.
01:13:39 A teď vám klauna Jengibarjana, jak ho jmenují v Armenii,
01:13:44 kde si ho považují tak, jako Charlese Aznavoura,
01:13:49 Herberta von Karajana nebo Williama Saroyana.
01:13:53 Tak teď vám Leonida Jengibarjana ukážu v jednom unikátním filmu.
01:14:14 ZPĚV
01:14:26 Kapky mi padají na řasy, jako když oblaka pláčí.
01:14:37 Podzim a tma a psí počasí, smutek mě ulicí vláčí.
01:14:49 V samotě do města utíkám, čelo mě pálí jak sauna.
01:15:00 Když náhle pod sochou básníka potkávám, bůh ví proč klauna.
01:15:11 Úsměv a gesto a oči mu zazáří, proto se podobá dětem.
01:15:23 Mlčí a přes to čtu slova na tváři. Pojďte se projít mým světem.
01:15:33 Úsměv a gesto, z parku je šapitó, z duše mi padá má tíha.
01:15:44 Mlčí a přesto sám ani neví, že mluví líp než-li kniha.
01:15:56 Dívám se na něj, on zas na mě, než zmizí do mlhy ranní.
01:16:10 V duši mám od něho neklamně otisky dvou bílých dlaní.
01:16:22 Úsměv a gesto a oči mu zazáří, proto se podobá dětem.
01:16:34 Mlčí a přes to čtu slova na tváři. Pojďte se projít mým světem.
01:16:45 Úsměv a gesto, z parku je šapitó, z duše mi padá má tíha.
01:16:56 Mlčí a přesto sám ani neví, že mluví líp než-li kniha.
01:17:11 Vítr mi kabátem proniká, cirkus prý odejel k ránu.
01:17:23 Já čekám pod sochou básníka na klauna z Jerevanu.
01:17:36 Leonid Jengibarov se už s vámi za mě rozloučil pantomimicky.
01:17:41 Já se s vámi loučím slovně. Mějte se pěkně přátelé.
01:17:44 A půjdete-li někdy okolo, zastavte se.
01:17:54 Skryté titulky: Eva Hadwigerová Česká televize 2012
Ondřej Suchý nám tentokrát nabídne procházku muzikálem Sto dukátů za Juana (1982) a poté i rozhovor s jedním z jeho autorů, skladatelem Zdeňkem Petrem, který zavzpomíná mj. na Jiřího Voskovce a Jana Wericha. O Werichovi budou hovořit i Milena Dvorská, Lubomír Kostelka a Josef Zíma (ukázky pocházejí z cyklu Kavárnička dříve narozených). Poslechneme si také dvě písně v podání Marty Kubišové a připomeneme si dva zahraniční umělce: herečku Brigitte Bardotovou a ruského komika Leonida Jengibarova.