Unikátní dokumentární cyklus o historii české a slovenské rockové hudby se vrací na obrazovky. Z. Rytíř, P. Spálený, K. Černoch, V. Sodoma, M. Šimek, Olympic, Y. Přenosilová, P. Janda, P. Bobek, M. Volek a další (1998). Režie Z. Suchý
00:00:23 Československo se stalo socialistickou republikou.
00:00:30 ...přišla náhodou kontrola občanských průkazů.
00:00:53 Praze se říkalo Konzervatoř Evropy.
00:00:56 Dnes už to asi neplatí,
00:00:58 i když víc než stovka registrovaných beatových souborů
00:01:02 je taky svým způsobem velká konzervatoř.
00:01:22 Skupina Crossfire byla první skupina,
00:01:25 ve který jsem kdy hrál, bylo to v roce 62.
00:01:46 První bubeník v té kapele se jmenoval Lébl,
00:01:50 ale ten byl takovej dost nespolehlivej,
00:01:54 tak Petr Spálený začal bubnovat.
00:01:58 Ani si nevzpomenu, kdo ho přivedl, ale myslím, že Zdeněk Rytíř.
00:02:03 Tam jsem hrál na bicí, Zdeněk Rytíř na basu,
00:02:07 Láďa Klein hrál kytaru,
00:02:09 a vlastně jsme hráli na prvním rokenrolovém festivalu,
00:02:13 který byl v Lucerně právě v roce 62,
00:02:16 potom jsem to dokonce viděl v nějakým filmu.
00:02:29 Vznikli jsme a založili skupinu Crossfire
00:02:32 jako otisk Shadows a Cliff Richarda.
00:02:37 Pavel Petráš měl dost podobnej hlas Cliffovi,
00:02:41 nebo aspoň se o to snažil, to tehdá bylo v módě.
00:02:45 To se hrály jenom převzatý skladby,
00:02:48 takže jsme kopírovali a kopírovali.
00:02:50 Já měl Gibsona, a jelikož jsem byl baskytarista,
00:02:54 tak jsem směl hrát na spodní tři struny,
00:02:56 a Láďa byl sólovej, tak hrál na ty vrchní tři struny
00:03:00 a ty Shadows jsme takhle mohli zahrát.
00:03:03 V tý době jsem vůbec nevěděl, kterej tón na kytaře kde je,
00:03:07 akorát jsem věděl, že musím začít na desátým políčku,
00:03:11 třeba instrumentálku, když jsem se učil.
00:03:22 Ježíšmarjá, kluci, je sedm hodin, nenapadá vás něco?
00:03:26 Jindro, plav pro ředitelku.
00:03:29 Potom jde Karel, po něm Jarda a potom všichni podle oddílů.
00:04:36 Jestli mu ovšem ona či jeho rodiče a přátelé
00:04:39 posílají také takovéhle balíčky,
00:04:42 a v nich také tak nápaditě, vykoumaně, rafinovaně,
00:04:46 fikaně a ilegalisticky schovávají alkohol,
00:04:50 měkký, tvrdý i obojetný,
00:04:54 tak si může být jista, že z kasáren nevyjde,
00:04:57 a když, tak že se k ní hned tak nedostane.
00:05:11 Já jsem po absolvování vysoký školy v roce 62 šel na vojnu,
00:05:17 ale naštěstí jsem narukoval do Ruzyně,
00:05:20 tedy ne do věznice, ale vedle do vojenskýho útvaru.
00:05:25 Na vojně se to rozjelo naplno,
00:05:28 protože už rok jsme měli normálně kapelu,
00:05:31 která hrála takový ty tancovačky.
00:05:34 Pak se najednou objevili naši bažanti, Šimek a Grossmann.
00:05:38 Tam jsem záhy pochopil, že bych to nepřežil,
00:05:42 tak jsem zašel na štáb, a měl jsem štěstí,
00:05:46 přemluvil jsem je, že útvar musí mít svoje divadlo.
00:05:50 Nazval jsem ho VOJ, Vojenské jeviště.
00:05:54 Šimek jako voják nechtěl lítat po cvičišti,
00:05:58 tak vymyslel a donutil nás, abysme ho jmenovali knihovníkem,
00:06:03 a on na základě toho slíbil,
00:06:06 že vypracuje pro naši kapelu hru, to byl první obchod,
00:06:09 se kterou budeme jezdit s ulejeme se z vojny.
00:06:58 Tak jsme se dohodli a oni to opravdu s tím Grossmannem splnili
00:07:02 a napsali Besídku zvláštní školy.
00:07:05 My jsme tam hráli ty přiblblý žáky
00:07:08 a při tom se normálně hrál rokenrol.
00:07:11 A protože to bylo dobrý téma,
00:07:13 že se tam nedalo nic vytknout ze strany vojenský ideologie,
00:07:17 tak nám to všechno nechali a prošlo to bez problémů.
00:07:21 My jsme tam zpívali anglicky a hráli jsme rokenrol a Beatles.
00:07:33 Jedna, dva, tři...
00:07:40 To vše bylo za podpory vojenského vedení,
00:07:45 speciálně jednoho podplukovníka,
00:07:48 který si nás vytahoval z různých útvarů
00:07:51 a vytvářel takzvaně kulturní činnost.
00:08:10 Pak už jsem na tý vojně měl takový slovo,
00:08:13 že když už jsem byl mazák,
00:08:16 tak jsem si mohl říct, kdo by tam měl narukovat,
00:08:19 takže jsem tam na vojnu vzal Viktora Sodomu
00:08:22 a objevil jsem tam Karla Černocha,
00:08:25 který si zpíval, když čistil boty na chodbě,
00:08:28 a já jsem mu říkal,
00:08:30 jestli by nechtěl zpívat u nás v klubu Olympik,
00:08:33 a takhle vlastně začala jeho pěvecká dráha.
00:08:54 Ono se to původně jmenovalo THE Vojsko,
00:08:57 to vymyslel Bošek s Vyskočilem jako zkratku,
00:09:01 ale ono se jim tam nelíbilo to anglický the,
00:09:05 i když Bošek oponoval tím, že je to technicko hospodářská evidence,
00:09:10 ale to se nepovedlo.
00:09:12 A nakonec se to přejmenovalo na VOJ.
00:09:15 Jsme divadlo VOJ,
00:09:17 Vojenské jeviště ruzyňských kasáren,
00:09:20 a skrýváme v sobě některé členy bývalého divadla Karkulka.
00:09:24 A i nyní hrajeme v dřívějším působišti Karkulky, v Olympiku.
00:10:30 Bylo to velmi úspěšný představení, nejenom pro vojáky.
00:10:34 My jsme vítězili na armádních soutěžích,
00:10:37 ale bylo to i pro lidi.
00:10:47 Postupně jsem vymohl, že jsme mohli účinkovat v civilu
00:10:50 a že jsme hráli právě v klubu Olympik,
00:10:53 ale divákům to bylo jedno, jestli jsme VOJ nebo Karkulka,
00:10:58 byli jsme to pořád my,
00:11:00 stejný tváře a stejný lidi, který vytvářeli chod toho klubu.
00:11:21 Já jsem přišel k Zábranským
00:11:24 do tohoto Karlínského kulturního kabaretu
00:11:27 už v době, kdy ten kabaret byl rozjetej,
00:11:31 protože tam fungovali už tehdy
00:11:33 Jirka Grossmann s Miloslavem Šimkem,
00:11:37 se kterými jsem se tam vlastně seznámil.
00:11:41 Oni přišli z vojny a dělali tam takové večírky,
00:11:45 tak trošku na té úrovni jako později v Semaforu.
00:11:52 A tam jsme vlastně, tuším, že v roce 62 to bylo,
00:11:57 vytvořili představení.
00:12:30 Big-beatového krále hrál Pavel Sedláček.
00:12:33 Nevím už, jakým způsobem jsme k tomu přišli,
00:12:38 to už teď nedokážu říct,
00:12:40 ale seznámili jsme se
00:12:43 s tehdejšími mistry světa v krasobruslení,
00:12:46 se sourozenci Evou a Pavlem Romanovými.
00:12:49 -Nejlepší pro mě...
-...říká Pavel Roman...
00:12:52 ...by byli poslední jazzoví zpěváci,
00:12:55 nebo i ještě předtím někteří, jako je třeba Paul Anka,
00:12:59 Cliff Richard nebo Elvis Presley, a to by stačilo.
00:13:03 Pavel Roman byl nesmírnej nadšenec. Za prvé měl rád rychlé auťáky
00:13:08 a byl to takovej šikovnej kluk, kterej měl rád rokenrol.
00:13:12 I některé ty tance, které potom ukazovali na ledě,
00:13:16 tak tam prosadili i tu rokenrolovou hudbu,
00:13:19 která je opravdu brala.
00:13:34 Šestnásťročná Eva a osemnásťročný Pavel Romanovci.
00:13:49 Nejlepší volný tanec.
00:13:51 Předstihli mistry Evropy a získali titul mistrů světa
00:13:55 pro Československou socialistickou republiku.
00:14:01 Oni byli hosty toho Procesu s big-beatovým králem
00:14:04 a předváděli tance na ledě.
00:14:07 My jsme na tom ledě měli postavenou scénu
00:14:10 a tam jsme hráli ten Proces s big-beatovým králem.
00:14:13 Bylo to velice zajímavé.
00:14:15 Tam, kde nebyl led, tam jsme vystupovali uvnitř
00:14:19 a Pavel s Evou předváděli ty tance bez bruslí normálně na pódiu.
00:14:23 My jsme s sebou už tehdy vozili bílé piáno,
00:14:26 které bylo na nakloněné ploše,
00:14:29 takže já jsem hrál v této poloze.
00:14:32 Celou tu plochu jsme vozili dvěma náklaďáky s sebou.
00:15:19 Tehdy se mi podařilo získat pro to muzikanty
00:15:22 jako byl Láďa Klein na kytaru, Zdeněk Rytíř na baskytaru,
00:15:27 později si s námi občas zazpíval dokonce i Miki Volek,
00:15:32 zazpíval si s námi i Reddy Vokurka, zvaný Kirken.
00:15:45 Byla to Karkulka, Olympic a Mefisto,
00:15:48 to byly tři jasný kapely,
00:15:51 který tady byly vůdčí kapely toho rokenrolu a už tehdy bigbítu.
00:16:03 Když jsme koncertovali s Karkulkou,
00:16:07 tak jsem se seznámil s jedním doktorem,
00:16:10 který se jmenoval Kalandra.
00:16:13 A on mně řekl, že má doma kluka,
00:16:16 že má čtrnáct roků a je úplně zpitomělej do tý muziky,
00:16:20 a jestli ho můžeme vyzkoušet, jestli je opravdu k něčemu.
00:16:24 Kluk nám předvedl, jak umí zpívat, a bylo to bezvadný.
00:16:28 On si jednou přivedl kamarádku,
00:16:31 se kterou měli nastudovanou písničku od Everly Brothers,
00:16:35 a já jsem si říkal, že to bude ono, to bude ta pravá senzace, ta show,
00:16:40 tak jsem panu doktorovi Kalandrovi, jeho otci, řekl,
00:16:44 jestli by nám povolil toho Petra s tou dívčinou, s tou Jindrou,
00:16:49 aby s námi občas udělali nějaká ta vystoupení.
00:16:53 A pan doktor řekl: No, pane Brabec, vy jste takovej slušnej člověk,
00:16:58 tak já vám ho teda svěřím, ale je to čtrnáctiletý dítě,
00:17:02 tak ho ušetřete těch podivností, co se tam v šatně dějou.
00:17:11 Nechci letět nikam na Venuši,
00:17:16 věřte mi to, věřte, na mou duši.
00:17:22 A co bych dělal tam?
00:17:27 Nechci taky zítra dostat k svátku
00:17:32 velikánský dárek na památku.
00:17:38 Já jiné přání mám.
00:17:43 Když k nám přijdou hvězdy bez pozvání,
00:17:48 o mém přání vy nemáte zdání.
00:17:53 Chtěl bych umět hrát blues.
00:17:59 Kytaru bych vzal
00:18:01 a k tomu faktu
00:18:04 přidalo by se hned dvanáct taktů.
00:18:09 Hned dvanáct taktů blues.
00:18:27 Fakt je, že tím, že jsem založil klub Olympik,
00:18:31 tak jsem té vlně bigbítu velmi pomohl,
00:18:36 ale to jsem zpočátku nevěděl.
00:18:40 Já jsem věděl, že chci dělat divadlo,
00:18:43 ale nedělat ho tradiční formou.
00:18:46 Mě vždycky fascinovaly klubový záležitosti,
00:18:49 to už od dob skautingu, ono všechno souvisí se vším.
00:18:54 Já miluju klubovny jako takový,
00:18:56 a klubovna nemusí být jenom trampský srub,
00:19:00 ale klubovna může být i divadelní záležitost,
00:19:05 kde se scházejí lidé, kteří divadlu fandí,
00:19:08 čili vymýšlí různé nové směry nebo nové věci na jevišti.
00:19:14 No a nebo to mohou být kluby hudební.
00:19:18 A my jsme založili něco mezi tím.
00:19:22 Přešlo jaro, potom léto a také podzim.
00:19:26 Evičko, podívej se, jak má tvrdý nožičky,
00:19:29 řekl Jirka a píchl želvu špendlíkem.
00:19:33 Samozřejmě součástí toho byly
00:19:36 takový nesmělý písničky toho kabaretu,
00:19:39 a my jsme zjišťovali,
00:19:41 protože jsme zprvu hráli jednou týdně,
00:19:44 že se tam publikum vrací a že je to okruh mladých lidí,
00:19:48 kteří si už pověděli o tom, že cosi vzniká ve Spálené ulici.
00:19:52 Mimochodem, zprvu to byl závodní klub státní pojišťovny,
00:19:56 a já jsem šmejdil po různých sálech,
00:19:59 až jsem tenhle objevil.
00:20:02 Slávek Šimek měl společně s Jirkou Grossmannem
00:20:07 obrovskou zásluhu v tom smyslu,
00:20:11 že těm beatovým kapelám dal prostor,
00:20:15 dal jim sál a uváděl je s láskou a vtipem.
00:20:19 I když jsem nebyl u těch počátků nikde v zákulisí,
00:20:23 tak bych se asi podivoval té formulaci,
00:20:27 že oni dali bigbítu to divadlo.
00:20:30 Já myslím, že bez něj by se zase neobešli,
00:20:32 že ta symbióza byla vzájemně potřebná.
00:20:35 Neumím si představit, že by Šimek s Grossmannem
00:20:38 mohli denně živit divadelní sál nějakým svým představením.
00:20:43 Bez tý hudby by nebyli tam, kde byli.
00:20:45 Ale málo platné, oni měli oficiální scénu,
00:20:48 což ten bigbít neměl
00:20:50 a strašně těžko se k tomu tenkrát probojovával.
00:20:53 Ti mladí lidé se tam chtěli vracet
00:20:56 a chtěli vidět něco nového,
00:20:59 tak jsme začali připravovat volné programy s kapelami,
00:21:03 respektive napřed jsme si kapelu sestavili,
00:21:07 on tam hrál orchestr Dixie Party,
00:21:10 v tom právě také působil Jirka Grossmann,
00:21:13 hrál tam na basu a zpíval, dokonce jsme zpívali spolu.
00:21:17 A zachytili jsme prostě tu vlnu twistu
00:21:21 a začalo to najíždět na ten rokenrol a bigbít,
00:21:26 tak jsme hledali kapelu, která by to hrála,
00:21:31 protože všechny studentský kapely tenkrát hrály dixieland
00:21:36 a tančil se charleston, a to my jsme chtěli změnit.
00:21:44 Dokonce jsem celou noc přemlouval Mílu Růžka,
00:21:48 což byl první beatovej saxofonista u nás
00:21:52 a hrával s kapelou Olympic,
00:21:56 aby nechal toho dixielandu a začal hrát rokenrol,
00:22:00 a on říkal, že to bude mít jepičí život,
00:22:03 že to je záležitost dvou sezón,
00:22:06 že si nebude ničit nátisk a že bude hrát dál dixieland.
00:22:10 Podařilo se mi ho pak přemluvit
00:22:13 a on přivedl ještě několik dalších hráčů.
00:22:16 Dali jsme dohromady první takovou kapelu,
00:22:19 ze které se pak později ten Olympic vyvinul,
00:22:22 ta kapela si tehdy podle klubu dala název.
00:22:26 Čili byl to vždycky koncert kapely zpestřený nějakou soutěží,
00:22:31 dneska by se řeklo třeba hitparádou,
00:22:34 a do toho jsme začali s Grossmannem číst povídky.
00:22:38 Přivázali provázek a pověsili ji na strom.
00:22:41 Potom vzal Jirka špendlík...
00:22:44 Myslím, že nás inspirovali Sputnici,
00:22:47 ti dělali pořady myslím někde v Ječné
00:22:50 v tělocvičně nějaké školy,
00:22:53 kde jsem se byl na to podívat a velmi se mi to líbilo.
00:22:57 Tam už hrál Petr Janda na kytaru.
00:22:59 Prosadit na jeviště povídky a dát je doprostřed tý hudby,
00:23:04 to byla tenkrát dost odvaha,
00:23:07 a snad to nás nutilo k tomu vymýšlet tam hodně fórů a vtipů.
00:23:15 Tlak publika nás nutil, abychom byli vtipný.
00:23:28 Ono tehdy dělat ten klub
00:23:32 a začít vůbec něco dělat, to nebylo lehké.
00:23:37 Všechno hlídaly národní výbory,
00:23:41 respektive kulturní odbory národních výborů,
00:23:44 takže my jsme během své činnosti v klubu Olympik
00:23:48 střídali názvy i proto,
00:23:51 abychom mátli různé kulturní odbory,
00:23:54 takže když nám nebylo přáno na Praze 1,
00:23:58 tak jsme přešli na Prahu 8
00:24:01 a změnili jsme název klubu Olympik na Karlínský kulturní kabaret.
00:24:09 Důležitý pro mladý lidi v Praze bylo to,
00:24:13 že se pořád hrálo, že věděli,
00:24:15 že nás najdou buď v Karlíně nebo v Olympiku,
00:24:19 respektive potom, když jsme rozšířili činnost
00:24:23 a klub Olympik jsme nemohli mít pronajatý víc jak třikrát týdně,
00:24:28 tak jsme přenesli ještě část činnosti do Sluníčka na Příkopech
00:24:33 a tam jsme hráli zase třikrát týdně,
00:24:37 takže nakonec jsme hráli šestkrát týdně
00:24:41 před vyprodaným sálem, což bylo bezvadný.
00:24:57 Asi nejznámější jména v těch počátcích byla Pavel Sedláček
00:25:03 nebo Pavel Chrastina, Pete Kaplan, Miki Volek,
00:25:07 i ten Míla Růžek na saxofon.
00:25:12 Králem byl Miki Volek, o tom není sporu.
00:25:17 Miki když vylezl na jeviště, tak to bylo šílenství,
00:25:21 když se chopil mikrofonu a měl ty černý brejle.
00:25:26 Ale řekněme takovej filozof bigbítu byl je a bude Pavel Bobek.
00:25:32 Kdo mě první oslovil, to byl člověk,
00:25:38 kterej vystupoval s Miki Volkem a Mirkem Berkou,
00:25:42 říkalo se mu Bíbr, já ani nevím, jak se jmenuje.
00:28:12 Mám rád ten hluk a řev a zpěv a beat,
00:28:15 já nechci klid, když začnu snít.
00:28:18 Chci rytmus z plných hrstí pít.
00:28:21 Když ta sezóna v Semaforu pominula,
00:28:24 ona to byla jedna klasická zimní divadelní sezóna,
00:28:28 tak jsme začali túrovat v tomhle obrovským obsazení.
00:28:34 Tam bylo strašně moc lidí.
00:28:37 Tam byli dva basisti, dva bubeníci, dva klávesáci,
00:28:40 čtyři kytaristi se tam střídali a tisíce zpěváků.
00:28:48 Ono se jezdilo nikoli s představením Ondráše,
00:28:52 které bylo umístěné do Divadla Semafor,
00:28:54 ale s koncertním představením všech zúčastněných
00:28:58 právě z tohoto představení Ondráš podotýká,
00:29:01 takže nás tam bylo zpěváků jak smetí,
00:29:04 ale byl to obrovský boom.
00:29:07 Od Aše až do Košic se lámaly židle, trhaly košile
00:29:12 a my jsme tam soupeřili s Miki Volkem,
00:29:15 kdo opravdu víc rozparádí sál.
00:29:22 V podstatě vždycky končil ten Miki,
00:29:25 a to už potom byla hysterie, to bylo většinou rozbitý hlediště,
00:29:30 to už by stejně nikdo dál nemohl zpívat,
00:29:33 takže Miki byl vždycky zlatým hřebem.
00:29:37 A zase se to začalo zmenšovat samo od sebe.
00:29:40 Některý z těch sólistů s námi ani neměli čas jezdit,
00:29:44 Yvonnu nechtěla pouštět maminka,
00:29:46 protože to bylo mladý šestnáctiletý děvče.
00:29:50 Moje matka v podstatě hrála takovou špatnou roli,
00:29:53 protože to byl můj otec, kterej mě hlavně hlídal,
00:29:56 a aby to nevypadalo úplně trapně, že tam jezdí táta,
00:30:00 tak vždycky vysílal mámu.
00:30:02 Její maminka byla Rakušanka a mluvila legračně česky.
00:30:08 S váma já nemůžu Yvonna pustit, vy takový hrozný proutníci.
00:30:14 Moje matka patřila k tomu bigbítu asi víc než já,
00:30:17 a protože jsem byla nezletilá, tak matka byla všude,
00:30:21 k velikému žalu pánů muzikantů.
00:30:23 Když jsme jezdili na zájezdy, tak seděla vždycky s Miki Volkem
00:30:28 a povídali si o módě a o parfémech.
00:30:31 Matka měla zábavu,
00:30:33 a jediný, co mě zajímalo, bylo tajně vzadu kouřit.
00:30:36 To ona neviděla,
00:30:39 protože Miki ji naprosto okupoval takovejma módníma otázkama.
00:30:48 Franta Čech, to byl skutečně jezuitský kazatel,
00:30:51 který se vztyčeným kostnatým prstem tu moji matku ještě dráždil:
00:30:56 To je Sodoma a Gomora, paní Přenosilová,
00:30:59 jen tu Yvonnu hlídejte.
00:31:01 A tím tomu dal samozřejmě vždycky korunu.
00:32:17 Janda samozřejmě teď přiznává, že nebyl dvakrát šťasten z toho,
00:32:22 že byl v podstatě doprovodná kapela,
00:32:25 a že když jsme postupně odcházeli, tak byl velice rád.
00:32:29 Pravdou je, že nás to trošku štvalo,
00:32:32 protože jsme hráli písničky, který jsme hrát nechtěli.
00:32:35 Tam byla spousta věcí,
00:32:38 který si sami zpěváci přinesli s sebou
00:32:41 a s rokenrolem to nemělo nic společnýho,
00:32:44 byl to takovej hrubosrstnatej popík,
00:32:46 a to jsme hrát nechtěli,
00:32:48 to už jsme tenkrát cítili, že to není ono.
00:32:51 Takže když se rozpadávala ta původní semaforská sestava,
00:32:55 tak už jsme věděli, že tři zpěváci, který akceptujeme,
00:32:59 jsou Miki Volek, Pavel Bobek a Yvonna Přenosilová,
00:33:03 a ti nám taky ještě na pár měsíců nebo na rok zbyli.
00:33:31 Šéf byl Janda, i když to popírá, ale byl to Petr.
00:33:36 Nechci bejt nějakej velkej samožer,
00:33:40 ale ten mozek tý kapely byl v tý době Petr Janda a já.
00:33:45 A vlastně do určitý míry i Franta Čech.
00:33:48 Já jsem byl v Olympicu ještě v době,
00:33:50 kdy byl Olympic republikou
00:33:53 a kdy Petr Janda ještě nebyl diktátorem.
00:33:55 To byla skupina, kde jsme si byli všichni stejně rovni,
00:33:59 dokonce jsem měl nesmírnou vážnost, protože já byl největší máňa,
00:34:03 měl jsem nejdelší vlasy a máničky mě nejvíc milovaly.
00:34:07 Byl jsem největší špindíra z Olympicu,
00:34:10 takže jsem byl největší sekáč ze všech.
00:34:13 Teď mě tak napadá,
00:34:15 že já jsem v tý době už asi dělal jakousi kapelnickou práci,
00:34:20 protože když se měl někdo vyhodit,
00:34:23 tak vždycky všichni šli za mnou, abych to udělal.
00:34:29 Z Olympicem jsme se pak rozešli, protože nás tam bylo moc.
00:34:34 Byl tam Pavel Bobek, Miki Volek,
00:34:37 a tenkrát známý organizátor všech změn,
00:34:41 Franta Ringo Čech.
00:34:45 Furt dloubal: Hele, až přijde Laufer,
00:34:48 tak mu řekni, ať jde do prdele, že ho tady nechcem.
00:34:51 Přišel jsem k autobusu a řekli mi:
00:34:54 Co tady děláš? Dneska jede jenom Volek.
00:34:57 Takže tím to skončilo.
00:34:59 Teď jsem nevěděl, jak mu to říct, aby se neurazil
00:35:03 nebo aby mi jednu neflák, takový to bylo všecko napjatý.
00:35:06 Ne, to vůbec ne.
00:35:10 On to teda dneska samozřejmě bere s humorem
00:35:13 a dělá si z toho legraci, ale vyčítá mi to,
00:35:17 že jsem ho tenkrát vyhodil z Olympicu.
00:36:01 Oficiálním vedoucím byl Karel Mareš,
00:36:04 kterej byl jakoby náš manažer a taky nám strašně pomoh,
00:36:08 protože přece jenom to uvedení na scénu Semaforu
00:36:12 bylo tenkrát pro Olympic nesmírně důležitý,
00:36:15 to až s odstupem času si člověk uvědomí,
00:36:17 že o nás začal psát tisk a vědělo se, že Olympic existuje,
00:36:21 to pro začátek bylo důležitý, ale pak už bylo vidět,
00:36:25 že Olympic je prostě o něčem jiným.
00:36:27 Já jsem jim tam napsal nějaký takový legrácky
00:36:31 a jednu nebo dvě věci pro Yvonnu Přenosilovou a Miki Volka,
00:36:36 on to ani nebyl rokenrol, ale něco takovýho.
00:36:40 Až vyjde Večernice
00:36:45 nad Horní Počernice...
00:36:50 Ten Petr si to uvědomil, pozor, tady je cesta.
00:36:54 Začal potom psát a nakonec ten Olympic vlastně zásobil sám.
00:36:59 Ačkoliv nám hrozně pomoh,
00:37:02 tak Karla Mareše jsme zajímali jenom jako kapela,
00:37:05 která provede jeho vlastní skladby.
00:37:07 V momentě, kdy zjistil, že mu už něco nenahrajem,
00:37:11 tak samozřejmě ty nahrávky pro naše vlastní skladby už nebyly,
00:37:15 a nám trvalo další dva roky,
00:37:17 než jsme si tu pozici vybudovali úplně jinak a sami.
00:37:21 Spoustu věcí jsme tenkrát nechápali.
00:37:24 Přece jenom ta rokenrolová krev v nás nějak kolovala,
00:37:28 a ač jsme pořádně nevěděli, oč tam běží,
00:37:31 tak jsme měli pocit, že určitý věci je třeba zbourat a zničit.
00:38:17 Mám rád ten hluk a zpěv, a beat,
00:38:19 já nechci klid,
00:38:21 já nechci klid.
00:38:29 Jako dračice chovají se mladá děvčata všude tam,
00:38:33 kde se objeví čtveřice vlasatých mladíků z Liverpoolu,
00:38:36 nejpopulárnějších jazzových zpěváků dneška, Beatles.
00:38:40 Vrátili se v pět hodin ráno na londýnské letiště
00:38:44 z amerického turné a potřebují si odpočinout,
00:38:47 vždyť vyzpívat na jednom zájezdu milión dolarů,
00:38:50 to přece jednoho unaví, i když jsou čtyři.
00:38:54 Musíme však uznat, že i bez těch hysterických obdivovatelek
00:38:58 udělali Beatles opravdovou díru do světa.
00:39:05 Nástupem Beatles to bylo naprosto jasný.
00:39:09 My jsme udělali písničku Mary, která byla trošičku v tom duchu,
00:39:13 a bylo jasný, že už nemůžeme nikoho doprovázet.
00:39:18 Saxofon jsme nepotřebovali, ten se nám zdál úplně k ničemu,
00:39:23 takže ten samozřejmě musel z toho kola vypadnout.
00:39:26 Musel z toho vypadnout Mirek Klempíř, kterej hrál piáno,
00:39:30 a Mirek Berka byl mnohem větší rokenrolovej šílenec,
00:39:34 protože hrál výborně Jerry Lee Lewise.
00:39:37 Klempíř byl konzervatorista a hrál zase výborně Čajkovského,
00:39:41 ale my jsme měli pocit,
00:39:43 že radši Jerry Lee Lewise než Čajkovského.
00:39:46 Prostě ten profesionalismus se nabízel,
00:39:49 tak jsem byl postaven před traumatické rozhodování,
00:39:53 jestli chci nadále hrát a být profesionálem,
00:39:56 nebo jestli se mám věnovat svému původnímu povolání.
00:40:03 On tenkrát řekl, že ne, že chce pracovat,
00:40:07 že tohle je příliš nejisté povolání.
00:40:10 A musím se přiznat, že jsem byl rád,
00:40:13 protože Klein měl velký háro,
00:40:16 byl to prostě hezkej kluk a frajer a měl jsem ho rád.
00:40:22 Zvláště Petr Janda a Pavel Chrastina
00:40:26 byli okouzleni tím, co se ve světě dělo.
00:40:29 Končila éra sólových zpěváků a začala éra skupin.
00:40:35 Náš fejeton.
00:40:37 O těch, o nichž se zatím mluví pořád nejvíc,
00:40:40 samozřejmě, jsou to slavní liverpoolští Brouci, Beatles.
00:40:44 Jejich muzika stále fascinuje. Jména George Harrison,
00:40:48 John Lennon, Paul McCartney a Ringo Starr patří k těm,
00:40:52 která mladí na celém světě nejčastěji skloňují.
00:40:55 Co je ovšem horší, Beatles jsou napodobováni.
00:40:58 Svět zachvátila nemoc, která dostala i své jméno, beatlemánie,
00:41:03 a jejich dvojníci se objevují v nejrůznějších částech světa.
00:41:26 Tohle jsou japonští Beatles.
00:41:28 Japonská mládež se zbláznila do jejich rytmů
00:41:31 stejně jako evropská a americká.
00:41:34 I v Japonsku hledají mladí lidé v big beatovém opojení způsob,
00:41:38 jak reagovat na svět, který je obklopuje.
00:41:57 Vidíte? Ani Jižní Amerika nezůstala pozadu.
00:42:00 Tyto záběry jsou z argentinského filmového týdeníku.
00:42:04 Nástroje jsou domácího původu, způsob projevu je však importovaný.
00:42:13 To bylo přesně v ten moment,
00:42:15 kdy už u nás byl jenom Bobek, Volek a Přenosilová.
00:42:19 Yvonna ale odjela na pár měsíců do Anglie,
00:42:22 takže ta nám nějak zmizela z dohledu.
00:42:32 Ťažko sa dá vyčísliť kvantum mladých chlapcov a dievčat,
00:42:36 ktorí sa snažia napodobňovat populárny big beat.
00:42:40 Často sa to končí fiaskom.
00:42:42 O nič lepšie na tom nebola
00:42:45 ani pražská študentka Yvonna Přenosilová,
00:42:48 keď sa prvý raz objavila na konkurze v Semafore.
00:42:59 Tam si ju všimli. Dostala sa do filmu Konkurs,
00:43:02 potom spievala zo skupinou Olympic
00:43:04 a nato přišlo pozvanie, o tom však už hovorí sama.
00:43:08 Do Anglie mě pozval pan Alcock,
00:43:10 který mě objevil čistě náhodou ve třídě,
00:43:13 když na mě spolužáci prozradili, že zpívám.
00:43:16 V Londýně na letišti mě přivítalo asi dvacet reportérů,
00:43:20 a protože mluvím dobře anglicky, tak jsem se s nimi domluvila.
00:43:24 Potom jsem zpívala na dvou koncertech,
00:43:26 které měly dost úspěch, alespoň tak tvrdil tisk.
00:43:29 Na základě těch koncertů jsem také nazpívala gramofonovou desku,
00:43:34 protože se o mě projevil dost velký zájem.
00:43:37 A zpívala jsem asi třikrát nebo čtyřikrát v televizi.
00:43:40 Teď jsem ovšem dostala nové pozvání na léto
00:43:43 a ráda bych se znovu do Anglie podívala,
00:43:46 ale musím nejdřív udělat maturitu.
00:43:48 To už samozřejmě Beatles byli největšími hvězdami na světě.
00:43:53 Kam se tehdy hrabal Elvis Presley a kam jsme se hrabali my na to,
00:43:57 když někdo ze skupiny uměl nejen zpívat,
00:44:00 ale ještě při tom obsluhovat kytaru,
00:44:03 baskytaru či jiný nástroj.
00:44:06 Takže nakonec jsme se po malé rozepři,
00:44:09 která opravdu dlouho netrvala, museli rozejít.
00:44:12 Já jsem si říkal zaplať pánbůh, moje maminka bude mít klid.
00:44:16 Asi tak zhruba po roce nám zbyl už jenom Miki Volek.
00:44:20 Já jsem si ho strašně vážil, byl to prostě rokenrolovej král,
00:44:25 a i když jsme stokrát uvažovali o tom,
00:44:27 že ho vyhodíme, tak já jsem neměl sílu mu to říct.
00:44:31 Jednou jsem si ho vzal stranou a říkám:
00:44:34 Hele, Miki, my už děláme jinou muziku,
00:44:36 už jsme měli Dej mi víc své lásky a svoje vlastní písničky,
00:44:40 my už jsme prostě jinde, než ty sám to chápeš.
00:44:43 On už měl u nás jenom svoje rokenrolový okýnko.
00:44:47 Já tě samozřejmě z tý kapely nevyhazuju,
00:44:50 ale když budeš chtít jít, tak mi to řekni a já budu rád.
00:44:54 On s námi ještě asi půl roku, možná i rok, jezdil,
00:44:58 až jednoho dne přišel a řekl, že končí.
00:45:02 Tak jsme si tenkrát oddechli asi oba,
00:45:05 protože ta situace byla napjatá a lidi už rokenrol moc nechtěli,
00:45:10 už chtěli Beatles a Rolling Stones,
00:45:13 a už to prostě sám pochopil,
00:45:16 že to není to pravý, jako to bylo v roce 63,
00:45:19 že už se to hodně změnilo.
00:46:03 Snažil jsem se cílevědomě stát se rokenrolovou hvězdou.
00:46:07 Mladík, který když vystoupil, tak Lucerna šílela,
00:46:12 ale Karla Gotta vypískala, to se skutečně jednou stalo.
00:46:16 Ne hvězdou, ale rokenrolovým zpěvákem,
00:46:21 když jsem se stal hvězdou, tak to už je jiná.
00:46:26 Prostě kluk, kterej měl dvě tváře.
00:46:31 On se zdál takovej jako neovladatelnej,
00:46:36 ale to bylo jenom tehdy, když zpíval.
00:46:41 Vypadalo to, že to je dryáčník a já nevím co,
00:46:45 ale v podstatě to byl velice jemnej kluk
00:46:49 a dalo se s ním velice dobře dělat.
00:46:53 Pro mě byl od prvního okamžiku rokenrolová hvězda.
00:46:59 Dodnes si myslím, že to byla skutečná hvězda rokenrolu,
00:47:03 která ovšem v době své hvězdné slávy
00:47:06 nepoznala nic než ústrky a padesátikorunový honoráře.
00:47:10 To byla superstar, a myslím si,
00:47:13 že kdyby on s tím svým fluidem, které on měl
00:47:18 a ještě dosud trošku má,
00:47:20 kdyby žil v nějakém jiném systému než byl socialismus,
00:47:26 tak on by dneska byl něco jako Frank Sinatra.
00:47:32 On měl bohužel smůlu, že v těch dřevních dobách
00:47:35 to byla skoro taková ilegální činnost.
00:47:41 Já smutek mám.
00:47:45 Mám prázdný krám.
00:47:50 Já nestříhám.
00:47:57 Já pocit zbytečnosti mám.
00:48:03 On si vytvářel image takovýma nervózníma pohybama
00:48:09 a svým oblečením, když nosil červený košile.
00:48:14 On měl zlatý prsten,
00:48:17 to mě v patnácti letech fascinovalo,
00:48:20 tlustý zlatý prsten, černý brejle
00:48:23 a na krku tlustý zlatý řetěz se zlatou medailí,
00:48:26 a když vyběhnul jako první ze skupiny Crazy Boys
00:48:30 na Jezerce na jeviště, tak ty lidi se mohli zbláznit.
00:48:34 Ne, ne, tak to už nejde dál.
00:48:37 Ne, ne, každý by se mi smál.
00:48:40 Já vím, jak divně vypadám,
00:48:44 já blázen, když tě přemlouvám.
00:48:48 Já si myslím, že on ty brýle nosil proto,
00:48:51 poněvadž...
00:48:53 Můžu to říct, vůbec?
00:48:56 Poněvadž neměl moc hezký oči, on měl takový vyplajchovaný oči.
00:49:01 Já si myslím, že ty brejle mu tu image dotvářely
00:49:05 a že bez nich by třeba ty holky ani tak nešílely.
00:50:53 První rokenrolová deska, kterou jsem měl,
00:50:56 nebyla nazpívaná anglicky,
00:51:01 bylo to německy a bylo to z německýho filmu.
00:51:05 To byl vlastně první rokenrol, kterej jsem se naučil,
00:51:10 a naučil jsem se ho německy,
00:51:13 ale byla to spíš ne dezinformace,
00:51:19 ale takovej omyl, bych řekl.
00:51:43 Když jsme dělali se zpěvákama, tak jsme neměli problémy.
00:51:47 Hráli jsme, starali jsme se o tu svoji kytaru, o nástroj,
00:51:51 a zpěváci to odzpívali.
00:51:53 A teď prostě přišli Beatles,
00:51:56 a to byla pro mě zhruba stejná síla jako byl rokenrol,
00:52:00 možná to bylo ještě mnohem silnější.
00:52:03 My jsme byli takoví bojovníci za nový typ kapely,
00:52:06 zcela logicky my dva, Petr a já,
00:52:09 protože jsme spolu začali psát naše první český písničky.
00:52:15 Náš fejeton.
00:52:17 Ti skuteční Beatles jsou totiž docela jiní,
00:52:20 než jaké jsou zveličené představy o nich.
00:52:23 Především jsou znamenitými muzikanty,
00:52:25 vždyť si své písničky většinou píší sami.
00:52:28 A co je ještě zajímavější, politicky se pokrokově angažují.
00:52:32 Při nedávných anglických volbách podpořili otevřeně Labour Party,
00:52:37 která nakonec zvítězila.
00:52:39 Skuteční Beatles tedy mají naše plné sympatie.
00:52:45 Ti Beatles se někdy i objevili vyfocený v nějakým časopise,
00:52:49 teď měli ty blbečky, a my byli z toho hotoví.
00:52:52 Měli ty šaty s takovejma jinejma límečkama
00:52:55 a hezky se usmívali,
00:52:58 a my jsme měli všichni pocit, že jsou to kamarádi,
00:53:01 protože vypadali jako my a byli stejně starý jako my.
00:53:05 Teď jsme dostávali ty jejich první desky,
00:53:08 což bylo úžasný,
00:53:10 Beatles for Sale, A Hard Days Night,
00:53:13 ty nádherný písničky, Please Please Me,
00:53:16 P.S. I Love You, Love Me Do,
00:53:18 ježíž, to byla prostě nádhera.
00:53:31 A my jsme toho zpěváka pořád vlastně neměli,
00:53:35 ale říkali jsme si, že Beatles žádnýho zpěváka taky nemají.
00:53:39 A pak se taky říkalo, to bylo takový heslo,
00:53:42 že stejně nejlíp ladí a intonujou muzikanti,
00:53:45 že zpěváci zpívaj všichni falešně.
00:53:48 A ta síla, abysme si to zpívali sami,
00:53:51 ta byla opravdu strašně mohutná.
00:53:54 A ten Miki Volek, když od nás odcházel,
00:53:56 tak to už bylo v době,
00:53:58 kdy Láďa Klein zpíval písničky od Kinks,
00:54:01 Pavel Chrastina taky zpíval,
00:54:03 já jsem zpíval některý písničky od Beatles,
00:54:06 od Rolling Stones a ještě od jiných kapel.
00:54:09 Prostě jsme si ten repertoár mezi sebou rozdělili,
00:54:12 takže jsme už toho zpěváka nepotřebovali.
00:54:15 Já jsem byl v tehdejší době u strejdy v Anglii na návštěvě,
00:54:21 a když jsem sledoval ty jejich hudební pořady v televizi,
00:54:26 tak jsem to viděl zblízka, jak je to děsně prosté,
00:54:30 a najednou jsem pochopil,
00:54:33 že oni všichni hrajou svoji muziku.
00:54:36 A pakliže my zůstaneme u toho, že budeme hrát jejich muziku,
00:54:40 tak to pořád bude jen takový napůl.
00:54:44 Když jsem přijel,
00:54:47 tak jsem se s Jandou začal o těchhle věcech hodně bavit.
00:54:53 Neříkám, že to bylo jenom z mojí hlavy,
00:54:56 takový ty první pokusy, ale fakt je,
00:55:00 že určitě z těch rozhovorů vyplynulo i to,
00:55:04 že se i ten Petr Janda o to začal snažit,
00:55:07 o tu vlastní tvorbu.
00:55:09 Pořád jsme neměli tu sílu se odhodlat
00:55:12 a začít dělat svůj vlastní repertoár,
00:55:14 i když jsme o tom hovořili mockrát,
00:55:17 že bude třeba se nějak zapsat.
00:55:21 Měli jsme prostě pocit,
00:55:24 že je třeba udělat nějakou vlastní písničku.
00:55:27 Taky v novinách se do nás pořád naváželi,
00:55:30 že hrajeme převzatej repertoár a nic svýho.
00:55:33 Dávali nám za příklad Semafor, samozřejmě.
00:55:38 My jsme už v tý době měli příklad Beatles
00:55:41 a další důležitý bod,
00:55:44 že jsme viděli koncert Beatmenů ze Slovenska,
00:55:48 a ten nás absolutně šokoval,
00:55:51 i když jsme si to třeba nechtěli přiznat.
00:56:21 To byla bomba, to už jsme věděli,
00:56:23 že jestli něco nezačneme dělat, že nás převálcujou.
00:56:27 Tak jsme se do toho pustili, a tak jsem vlastně složil,
00:56:31 tuším, že to bylo v létě, Dej mi víc své lásky.
00:56:36 Má drahá dej mi víc, má drahá, dej mi víc,
00:56:41 má drahá, dej mi víc své lásky, aů.
00:56:46 Já nechci skoro nic, já nechci skoro nic,
00:56:52 já chci jen pohladit tvé vlásky, aů.
00:56:57 Nejlepší z těch divnejch nápadů
00:57:02 mi dokonale zvednul náladu.
00:57:08 Natrhám ti sedmikrásky,
00:57:10 tebe celou s tvými vlásky zamknu si na sedm západů...
00:57:18 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Zrod klubové scény a změny v Olympicu (cca 1963–65).
Crossfire, Voj, Karkulka, P. Kalandra, Olympic, Y. Přenosilová, M. Volek, Klub Olympik, beatlemánie – to je výčet osobností, skupin, událostí i míst a příležitostí setkat se s bigbítem v 60. letech. Zavzpomínají Z. Rytíř, L. Klein, P. Spálený, vojenskou službu a kulturní vyžití připomenou M. Šimek, K. Černoch, V. Sodoma. Připomenuti budou i již nežijící J. Grossmann a P. Kalandra. Nechybí historie klubu Olympik a symbióza bigbítu a divadla. A jak to bylo s kapelou Olympic? Její přeměny z velkého ansámblu do malé sestavy se zpěváky M. Volkem a Y. Přenosilovou komentují jmenovaní i P. Chrastina, P. Janda, F. R. Čech a řada dalších.