Co všechno se může stát, když si otec přeje mít konečně syna. Povídka z cyklu Bakaláři 1998. Hrají: O. Vetchý, L. Juřičková, J. Obermaierová, L. Trojan, M. Pavlata, Z. Fišárková a další. Scénář M. Šafránek. Kamera A. Daňhel. Režie V. Štursa
00:00:06 Příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál před 25 lety.
00:00:11 Pracoval jsem jako lesní dělník, protože těžká fyzická práce v lese
00:00:17 dokázala zajistit živobytí pro mou ženu a tři děti.
00:00:22 Ahoj, tati. Máš jít hned domů.
00:00:30 -Už je to tady!
-Aby ti to vyšlo.
00:00:34 -Už to zkoušíš po čtvrtý.
-Tentokrát je to jistý.
00:00:38 -Jen aby.
-Večer si to řeknem v hospodě.
00:00:41 Když to nevyjde, nevadí. Na oštěp je šest pokusů.
00:00:52 Kolikrát jsem ti říkala, aby sis bral kolo. Podívej, je uštvaná.
00:00:58 Co Toníček, nic ho nebolí?
00:01:00 -Toníčka ne.
-Tak jedem!
00:01:02 Koukej si vzít bílou košili, kravatu a pořádné šaty.
00:01:07 Prosím tě, utři si nos! Čuně!
00:01:14 Tati, mámu už zase bolí bříško.
00:01:30 -Tak pojď, dělej!
-Takhle?
00:01:33 Chceš snad, aby se nám Toník narodil na dvorku?
00:01:36 Prosím tě, pusť mě!
00:01:44 Co děláš?
00:02:07 Karle, výfuk! Koukej výfuk přidrátovat!
00:02:13 Chceš mít maléry? Vezmou ti papíry a kdo bude Olušku vozit do školy?
00:02:18 Já to chvíli ještě vydržím.
00:02:27 Říkala jsem ti, že je ještě čas. Vidíš, že jsem úplně klidná.
00:02:31 Zato mně tečou nervy. Toník by mě pochválil a ty do mě hučíš.
00:02:36 Chtěla jsem ti taky říct, nezapomeň dát králíkům a podojit kozu.
00:02:40 Nemusíš mi to připomínat.
00:02:42 A s Oluškou napsat úkoly. A vybílit pokojík.
00:02:45 Jen se neboj, já to zvládnu.
00:02:49 -Karle!
-Co je?
00:02:55 Je toho na tebe moc.
00:02:58 Bude lepší, když zavoláš mojí mámě.
00:03:01 -To v žádném případě.
-Karle, 6 neděl nebudu moct dělat.
00:03:05 Víš, jak jsem to odskákala při Aničce.
00:03:08 Tvou mámu nepotřebuju. Vemu si dovolenou.
00:03:12 Pojďte dál, vy ne, tatínku. Zavoláte si po třetí hodině.
00:03:22 Karle, jde o 6 neděl. Udělej to pro mne.
00:03:30 Já tchyni v baráku nechci.
00:03:38 Na shledanou.
00:03:51 Já mám kluka. Paní Šindelářová, říkejte, že Horáčkovi mají kluka.
00:04:01 -Řekněte to!
-Horáčkovi mají kluka.
00:04:05 -Tak vám děkuju, na shledanou.
-Karle, čtyři dvacet.
00:04:09 -Ale já jsem tak rozčílenej.
-To je dobře.
00:04:14 Musím zavolat tchyni. Nula šedesát pět.
00:04:22 -Ber si to!
-Díky!
00:04:26 Halo, to jste vy? Dobrý den.
00:04:31 Tady Karel, chci vám oznámit, že se mně narodil kluk.
00:04:37 A zítra vás čekám. Na shledanou.
00:04:41 Ať ti kluk roste, Maruška miluje a tchyně neotravuje.
00:04:47 -Ta zejtra k nám přijede.
-Nekecej!
00:04:50 (Zpěv): Nejkrásnější loučení je s tchyní.
00:04:55 S tou starou tchyní.
00:05:02 -Copak ses s ní smířil?
-Zbláznil ses, já ji nesnáším.
00:05:07 Kvůli Marušce se obětuju.
00:05:11 Co se kvůli tomu klukovi natrápila.
00:05:15 Musela pít čaj z dubový kůry.
00:05:18 Co má čaj z dubový kůry společnýho s tvým Toníkem?
00:05:23 To se zeptej Kulhánka z Jablonnýho.
00:05:26 Napřed musela pít ten hnusnej čaj, pak na ní sáhl virgulí.
00:05:36 Chlapi, my jsme se museli vždycky milovat za úplňku.
00:05:43 -Dejte nám 3x rum.
-Ne, slivovici.
00:05:47 -3x vodku.
-Ne, slivovici.
00:05:51 -Mně vodku.
-2x slivovici, 1x vodku.
00:05:57 Mohl by mně ten Kulhánek z Jablonnýho taky pomoct?
00:06:02 Ty když zpíváš, tak nekoktáš.
00:06:05 -Já dělám jen samé kluky.
-To je dobře, ne?
00:06:10 Udělá všechno. Pozná na 2 km vodu.
00:06:14 Pozná, když se má někdo narodit nebo umřít.
00:06:18 Nejhorší je, když má člověk od každého něco.
00:06:21 Jako ty. Proto taky všechno děláš jako aušůs.
00:06:29 Karel se nevytahuje. Kdo umí, umí.
00:06:33 Prosím vás, dejte mi 3x kofolu.
00:06:36 Neblbni! Tu jsem pil jednou a bylo mi špatně.
00:06:41 -Není pro tebe, ty vole!
-Kam pospícháš?
00:06:44 To je pro ostatní 3 děti. Já na ně úplně zapomněl.
00:06:51 Chlapi, až Toníček bude mít křtiny v týhletý hospodě,
00:06:56 tak ta takovou oslavu ještě nezažila.
00:07:00 Tři vodky.
00:07:03 (Zpěv): Už nechci vidět její hnusné tlapy.
00:07:08 Zadek jak Slapy nad Vltavou.
00:07:32 Já mám kluka!
00:07:41 Holčičky, pojďte sem! Máme kluka a vy bratříčka.
00:07:48 Máme Toníčka!
00:08:01 Co tady děláte? Měla jste přijet až zítra.
00:08:06 Tak se mi zdá, že jsem přišla v pravý čas.
00:08:10 Musíme si pohovořit, Karle.
00:08:12 Nejlepší by bylo, kdyby to děti neposlouchaly.
00:08:17 Tatínek vám něco koupil a teď běžte spinkat.
00:08:27 -Sedni si. Z tebe to táhne!
-Dal jsem si frťana.
00:08:32 Frťana? O to teď nejde. Přišla jsem kvůli něčemu jinému.
00:08:37 Přišla jste mně připomenout, abych nezapomněl vymalovat pokoj.
00:08:42 To taky. Ale to jsem ti nechtěla říct.
00:08:44 -Kuchyň je taky umorousaná.
-To by nebylo to nejhorší.
00:08:47 Tak já vymaluji celej barák.
00:08:51 -To myslíš vážně?
-Schovejte se, ať vás nezacákám.
00:09:01 -Máš tam kocoury!
-Jaký kocoury?
00:09:06 -A co je tohle?
-Žádný nevidím.
00:09:10 -A co je to?
-Stín.
00:09:13 Stín z tvého půllitru slivovice. Musíš ještě jednu vrstvu.
00:09:18 Dám dvě. Kdybyste viděla, jak chlapi v hospodě byli na mě pyšní.
00:09:24 Radši maluj, ať to stihneš do rána.
00:09:29 Běžte, nebo vás zacákám.
00:09:37 Je to hotové! Oblíknu se a pojedu se podívat na Marušku a Toníčka.
00:09:42 Ještě před tím než odjedeš, musím ti něco říct.
00:09:45 Co? Já to tu uklidím.
00:09:48 To taky! Dokaž, že jsi chlap a zachovej klid.
00:09:52 Jak jsme se spolu domluvili, já jsem volala do porodnice.
00:09:57 A sestra mně řekla, že Horáčkovi, tedy Maruška, má holčičku.
00:10:04 Cože? To je nesmysl.
00:10:07 Mám kluka, 47 centimetrů.
00:10:10 Mně to bylo divné. Tak jsem se zeptala: Holčičku? Jo!
00:10:17 Já mám kluka.
00:10:19 Na vlastní uši jsem slyšel, že mám kluka, 47 cm.
00:10:24 Bůhví, co jsi slyšel. Ty slyšíš jen to, co ty chceš.
00:10:28 Ještě vám chci říct, pane Horáčku. Jste tam?
00:10:34 To je blbost! Já mám kluka. Víte kolik váží?
00:10:40 To nevím, přerušilo se spojení. Sestřička říkala, holčičku.
00:10:48 -Já tam jedu!
-Převleč se! Vezmi si oblek!
00:11:05 Život zasranej!
00:11:23 Pane řidiči, pane řidiči.
00:11:29 Konečně, že jdete na ten telefon. Rodiče 2. den neví, co se narodilo.
00:11:36 -To je šlendrián, pane Vosáhlo.
-Nejsem Vosáhlo, ale Horáček.
00:11:41 Je tu pan Horáček. Pojďte dál!
00:11:45 Pane řidiči, váš řidičský průkaz a občanský průkaz.
00:11:50 Vy, počkáte tady!
00:11:54 Napřed si budete muset vzít návleky.
00:12:04 Nestyďte se, pojďte dál! Prosím!
00:12:10 Ahoj!
00:12:13 Tady je Tonička a tohle je Toníček.
00:12:27 Tak pojď, pochovej si je!
00:13:25 Uběhlo 25 let a moje děti už mají taky děti.
00:13:30 Na den, kdy se mně narodila dvojčata pořád ještě vzpomínám.
00:13:35 Příslušníkovi jsem pokutu zaplatil a koupil si nový výfuk.
00:13:40 A tchyně?
00:13:42 Naučil jsem se odpouštět.
00:13:45 Nám mužům zkrátka nic jiného nezbývá.
00:13:49 Nemám pravdu, pánové?
Lesní dělník Tonda má ženu v jiném stavu a nesmírně touží, aby se mu narodil chlapec. Jaké ho ale čeká v porodnici překvapení…