Marek Eben uvádí tři bakalářské povídky na motivy diváckých příběhů. V povídkách Ukradená babička, Ostuda a Tonda hrají: V. Kaplanová, M. Sidonová, P. Vacek, M. Jagelka, J. Kehar, J. Havel, S. Bělík, D. Prachař, V. Zavřel, M. Středa, Z. Maryška, J. Wimmer, O. Vetchý, L. Juřičková, J. Obermaierová, M. Pavlata, L. Trojan, V. Duchková, Z. Fišárková a další. Scénář: P. Markov, J. Drejnar a M. Šafránek. Kamera A. Daňhel. Režie V. Štursa
00:00:16 Dobrý večer, já vás vítám u dalších Bakalářů.
00:00:20 Prázdniny jsou za námi a my bysme měli jít odpočati do práce.
00:00:25 Člověk si představuje, že po dovolené půjde do práce svěží.
00:00:32 Já nevím jak vám, ale mně to zatím moc nejde.
00:00:37 Mně to nejde vůbec Já si myslím, že je to tím, že si lidské tělo
00:00:42 během dovolené vytváří obranné látky proti práci.
00:00:47 Když přijde první pracovní úkol, tak tělo reaguje podrážděně.
00:00:52 Je malátné, trpí nechutenstvím a ospalostí.
00:00:56 Jediné co ho s tou situací smiřuje je, že kolem sebe vidí další
00:01:01 opálené a zvolna se loupající lidi, kteří jsou na tom podobně.
00:01:06 Když se takového kolegy zeptáte, jaká byla dovolená,
00:01:10 tak zdrceně řekne: "Krásná". Je v tom takové zoufalství
00:01:15 a beznaděj, že si člověk říká, jestli to máme každý rok zapotřebí.
00:01:19 Tenhle úvod vůbec nesouvisí s první povídkou.
00:01:23 Jenže já jsem zjistil, že když vám o ní řeknu cokoliv,
00:01:26 tak vždycky prozradím něco, co bych neměl.
00:01:29 Já vám o ní mohu říct jediné, kromě toho, když chodím trhat
00:01:35 jablka, tak si beru kravatu.
00:01:39 Povídka se jmenuje "Ukradená babička".
00:01:52 Milí Bakaláři!
00:01:54 Tenhle příběh se nestal mně, ani nikomu z mé rodiny,
00:01:57 ale myslím, že by vás mohl zajímat.
00:02:00 Jistí manželé se rozhodli, že si v Polsku koupí nábytek.
00:02:06 Támhle dáme tu skříň. Křeslo dáme k lampě.
00:02:12 -Válendy dáme k topení.
-Jak si přeješ.
00:02:17 Kde je ten Emil?
00:02:21 Válendu vedle ústředního topení. To je teda nápad.
00:02:26 Děti, vy víte, že vám zásadně do ničeho nemluvím, ale...
00:02:32 Babi, co to máš na sobě?
00:02:37 -Snad nechceš jet s náma?
-Samozřejmě, že chci.
00:02:42 Ještě nikdy jsem v Polsku nebyla.
00:02:45 A vůbec, na co myslíš, že jsem si nechala udělat pas?
00:02:49 Babi, neblázni! Včera tě píchalo u srdce, málem jsme volali doktora.
00:02:56 Měla jsem zaražené větry. Dneska je mi báječně.
00:03:03 Jen aby!
00:03:05 Ostatně, kdo zjistil, že nábytek v Polsku je levnější než u nás?
00:03:14 Já...A teď, když se tam konečně jede, chcete mě z toho vyšachovat.
00:03:27 Evičko, nemáš něco na ty buchty? Budou se nám hodit.
00:03:37 Zpívej píseň penízků, kapsu plnou žita,
00:03:42 kosí havěť, tucty dva, v koláči je skryta.
00:03:49 Stejně si myslím, babi, že bys měla zůstat doma a koukat se na TV.
00:03:55 Nedávají náhodou slečnu Marplovou?
00:03:58 -To by se ti tak hodilo?
-Dovol!
00:04:01 Marplovou jsem samozřejmě vzala taky.
00:04:05 To kdyby s váma mladejma byla nuda, jako vždycky.
00:04:12 To je Emil. Já věděl, že je na něj spolehnutí. Čau, už jdem!
00:04:18 Já vím, že to se mnou myslíš dobře, Evičko.
00:04:22 Ale budu mít přece s sebou vnuka a zdravotní sestru.
00:04:30 Tak co se mi může stát?
00:04:38 Dej na mýho Davídka pozor, Franto!
00:04:41 A taky bacha na polský policajty! Děsně rádi pokutujou.
00:04:47 Klídek, Emile. Večer ho máš zpátky.
00:04:51 -Šťastnou cestu!
-Tak zatím čau, a dík!
00:05:08 Všimla sis, babi? Ten polskej celník mohl na tobě oči nechat.
00:05:14 To proto, že mám v pase 10 let starou fotku.
00:05:20 Podívej, nevypadám na ní tak trochu jako slečna Marplová!
00:05:27 -Babi, jako bys jí z oka vypadla.
-Nech toho, nebo se vybouráme.
00:05:31 Františku, jak jsme na tom s časem?
00:05:34 V pohodě. Za necelou hodinku jsme na místě.
00:05:42 Fakticky se nechceš jít podívat do toho krámu?
00:05:46 Víš, kdo dal panu Fortescueovi do džemu taxin?
00:05:51 Gladys - samozřejmě. A kdo to vyluštil? Slečna Marplová.
00:06:00 Ten naiva inspektor Neele by na to nikdy nepřišel.
00:06:06 Pojď, babi! Potřebuješ se protáhnout.
00:06:10 A jsou tam k vidění opravdu pěkné věci.
00:06:12 -Ta tvoje Marplová ti neuteče.
-Některé dámy mají v životě štěstí.
00:06:20 Já umím vyluštit leda tak křížovku.
00:06:29 -Františku, zastav!
-Tady to nejde, babi!
00:06:35 Povídám zastav, já už to vážně nevydržím.
00:06:48 -Co tam dělá tak dlouho?
-Co asi?
00:06:55 Evi, nechceš se tam jít podívat?
00:06:59 Babi!
00:07:02 Kde jsi? Babi!
00:07:11 Babi vstávej! Na tyhle tvoje žertíky není čas.
00:07:19 Ježíšimarjá! Franto! Ona je mrtvá!
00:07:28 Vydrž Evi, vydrž! Víš, co by to bylo za polízanici?
00:07:32 Úřady, zinková rakev. Nejmíň sto tisíc by to stálo!
00:07:35 Dobře, dobře.
00:07:39 Od 13 let mě vychovávala. Žehlila moje maléry ve škole.
00:07:44 Naučila mě všechno, co má správný kluk umět. I střílet z praku.
00:07:50 Nedokážu pochopit, že tady není.
00:07:54 Nebýt jí, neměli bychom ani kde bydlet.
00:07:57 Prosím tě přestaň, nebo to nevydržím! Mám jenom jedny nervy.
00:08:01 Tak promiň, měl jsem ji prostě rád.
00:08:03 A já snad ne? Neměla zkrátka s námi jezdit.
00:08:10 Copak já ji snad nutil do toho výletu?
00:08:13 Nehádej se! Dávej pozor na cestu, ať nejsme v nějakém maléru!
00:08:16 Jak to tak vypadá, tak už jsme nejspíš v něm.
00:08:27 Dobrý den, vaše dokumenty, prosím.
00:08:33 Děkuji.
00:08:39 Kolipak se jezdí v obci, pane řidiči?
00:08:45 Promiňte, my jsme se trošku s manželkou zapovídali.
00:08:50 A já to přehlédl.
00:08:55 Co je té staré paní? Nepotřebuje lékaře?
00:08:59 Ne, to nic není.
00:09:01 Udělalo se jí trochu špatně a před chviličkou usnula.
00:09:07 Zatracenej policajt, takovejch peněz.
00:09:11 Evo, pojď ji podržet!
00:09:16 Jseš si opravdu jistej, že to, co děláme, je nutný?
00:09:20 Vidělas toho policajta, jak na ni pořád zíral?
00:09:22 Jednou nám to prošlo. Co řekneme potom na hranicích?
00:09:26 -Můžeme říct pravdu.
-Ty jsi se zbláznila.
00:09:29 Převážet mrtvolu ze země do země není jen tak.
00:09:34 Clo řádně zaplatíme, tak o nic nejde.
00:09:39 Klid.
00:09:43 Holka, klid!
00:09:46 ŠTĚKOT PSA
00:09:51 -Přestaň, blboune! Slyšíš?
-Co je, Bobíku? Copak tam máš?
00:10:03 Tak ty jsi Bobík? Nechceš buchtičku, Bobíku?
00:10:08 -Na, vem si!
-Bobíku, ty mlsoune jeden.
00:10:12 Copak se nikdy neodnaučíš loudit?
00:10:14 Promiňte, on vám je děsně na sladký.
00:10:17 -Co to vezete?
-Nábytek. Manžel ho proclívá.
00:10:21 Kdybych nevěděl, že má rád buchty, myslel bych, že je tam mrtvola.
00:10:27 Vážně? Víte co, vemte mu je všechny!
00:10:35 Než dojedem domů, stejně by nám ztvrdly.
00:10:38 Díky! Je vidět, že máte měkké srdce, Bobíku, jdem!
00:10:51 Co je?
00:10:57 Jsi skvělá. Něco takového bych od tebe nečekal.
00:11:03 Byla jsi fakt děsně duchapřítomná.
00:11:06 Kdyby ten celník chtěl vlézt...
00:11:12 -To je dobrý.
-Díky, pane.
00:11:17 Tak co, je to lepší?
00:11:21 Já jsem říkal, že to kafe a panák spraví. Pojď!
00:11:32 No tohle! Evi!
00:11:42 Evi!
00:11:45 Takže ten pacholek vám ukradl auťák i s babičkou!
00:11:49 Poslyšte, já sloužím už hezkých pár let, ale tohle jsem nezažil.
00:11:55 Promiňte, řekl jste pacholek?
00:11:57 Vy snad toho pachatele už máte?
00:12:01 Zdá se, že nakonec budete mít štěstí. Než jste přišli na stanici,
00:12:07 zadržela hlídka jednoho podezřelého při běžné silniční kontrole.
00:12:11 -A to jako v našem Davídkovi?
-Vypadá to tak. Popis sedí.
00:12:16 Víme, že ho ten darebák ukradl i s tím vaším nábytkem.
00:12:21 Ale ten pacholek zatlouká. Nakonec z toho bude přestupek a pustíme ho.
00:12:28 Tak teda ne, to by babička nikdy nedovolila.
00:12:32 Při vší úctě k vaší mrtvé, paní Frištenská.
00:12:35 Babička do toho nebude mít co mluvit.
00:12:37 A bude! A vím jak!
00:12:44 Tak pojďte, pane Vopěnko. Pojďte blíž!
00:12:46 Ty pouta jste mi dali neoprávněně.
00:12:48 To auto bylo votevřený a já jsem se chtěl jen projet. Nic jsem neukradl.
00:12:52 Jistě, vy jste učiněný andílek.
00:12:54 Otevřete to!
00:12:57 A komu, pane Vodrážka, přišijeme tohle, co myslíte?
00:13:01 To snad ne!
00:13:04 Já jsem auto opravdu ukradl. Tohle ale opravdu ne!
00:13:09 Opravdu, věřte mi!
00:13:31 Moc jste nám pomohla, paní Frištenská.
00:13:33 Ten chlap je členem gangu zlodějů aut a teď přiznal i to, co neudělal.
00:13:38 Ani jsem netušil, že to bude taková trefa.
00:13:40 Mně neděkujte, to jí.
00:13:43 Nemáš kapesník?
00:13:45 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:13:48 Babička...možná.
00:13:56 Nakonec to přece jen dokázala.
00:14:00 A pak, že uměla vyluštit leda tak křížovku!
00:14:16 Hlavní hrdina v příštím příběhu, já to polknu. Má okno.
00:14:24 To je výraz, který používáme pro výpadek paměti.
00:14:28 Jak v běžném životě, tak i v divadle.
00:14:31 Rozdíl mezi civilním a divadelním oknem je velký.
00:14:35 Herec, který má "okno", ví, že má něco říkat,
00:14:39 že má něco dělat, ale neví co.
00:14:44 Opilec, který má "okno" něco říká, něco dělá,
00:14:49 ale druhý den si nevzpomíná, co to bylo.
00:14:52 V případě, že se opije herec, může dojít ke sloučení obou typů
00:14:57 těch "oken". Herec neví, co má říkat, neví, co má dělat,
00:15:03 ale zároveň něco jiného dělá a jiného říká.
00:15:07 Příští den si to nepamatuje. Divák si to pamatuje dlouho.
00:15:13 V té následující povídce se nezaplétáme s divadlem,
00:15:18 ale povídka se jmenuje stejně jako to, co každý herec zažil.
00:15:23 "Ostuda".
00:15:30 Milá televize.
00:15:32 Tatínek mě jako kluka učil, že to nejcennější, co člověk má,
00:15:36 je čistý štít a svědomí. Také se zmínil o tom,
00:15:39 jak těžké je si tyto hodnoty uchovat.
00:15:42 Jak velikou měl pravdu se ukázalo toho dne, kdy, jak už to bývá,
00:15:46 vše začalo úplně nevinně.
00:15:49 Rozhodl jsem se zajít na skleničku, k čemuž jsem měl dva dobré důvody.
00:15:53 Podařila se nám výhodná výměna malého bytu za velký
00:15:56 a z porodnice zavolala manželka, že se nám narodila zdravá dcerka.
00:16:03 -Vstávejte, musíte jít spát!
-To von snad dělá, ne?
00:16:08 -Zavíráme! Jde se domů!
-První padlej!
00:16:12 (Zpívá): A až jednou padnou všici, vstanou noví bojovníci.
00:16:17 Já se taky opil, když žena rodila. Poprvé i podruhý.
00:16:23 -Jemu se narodilo dítě?
-Jemu ne, jeho ženě.
00:16:30 -Mlel o tom celej večer.
-Mně to nějak vypadlo.
00:16:36 Lihová amnézie. Poslední fáze před deliriem.
00:16:42 Měl byste s tím pitím přestat, redaktůrku.
00:16:46 Docente, ne já! Tam je oběť alkoholu!
00:16:51 Hergot, pánové, pojďte mi s ním pomoct!
00:16:57 Mějte rozum, sám ho na nohy nedostanu.
00:17:00 Nechte ho dvě tři hodiny prospat a bude jako rybička.
00:17:07 Humor! My už máme půl hodiny zavřeno!
00:17:10 Tak si to trochu prodloužíte.
00:17:12 A my tu s váma zůstaneme, abyste se nebál! Hospodo!
00:17:15 Nic takovýho! Já jsem taky jen člověk! A chci se jít domů vyspat!
00:17:18 To jsem teda zvědavej, co v tom případě uděláte tadyhle s tím.
00:17:21 Co já? Vy jste si ho přivedli. Tak si ho laskavě vodveďte!
00:17:28 Tady!
00:17:34 Víte určitě, že bydlí právě tady, pane redaktore?
00:17:39 Včera jsem ho viděl brát za kliku u těhle dveří.
00:17:44 Nesl čtyřmetrovou garnýž a málem mně vyrazil oko.
00:17:47 Jo, von vlastně říkal, že měnili byt.
00:17:50 -Jakže se jmenuje?
-Pavel.
00:17:53 Vy byste vopravdu měl s tím pitím přestat.
00:17:56 To vím taky, že Pavel. Ale jak dál?
00:18:02 Kopáč, Kulhánek...
00:18:09 Vy si nepamatujete, jak se nám představoval?
00:18:13 Mně se nepředstavoval.
00:18:16 Když jsem přišel, už s váma seděl.
00:18:20 Nechte toho!
00:18:23 My vedeme někoho domů a nevíme koho.
00:18:30 Nezavírejte ty dveře, prosím vás. My jdeme dovnitř.
00:18:33 Pane, nevíte, prosím vás náhodou, jak se jmenuje tenhle pán?
00:18:38 Je mi líto, my jsme byli tady jen na návštěvě.
00:18:41 Nedivte se, on se zhroutil z daňového přiznání.
00:18:45 A neměl bych zavolat záchranku?
00:18:46 Prosím tě, nebav se s nimi, copak nevidíš, že jsou namol?
00:18:49 Kdo je u vás "namol"?
00:18:59 Jdu na průzkum!
00:19:06 Krucifix, kde je tady vypínač?
00:19:13 Nepouštějte ho, pane docente, já ho sám neudržím.
00:19:19 Já se praštil do brady. Von mně vypad, jak se zlomil v kolenou.
00:19:31 To by moh bejt von. Dvořák Pavel.
00:19:37 Jste Dvořák, pane kolego?
00:19:45 -Vy mu rozumíte, kolego?
-Nerad bych to překládal.
00:19:49 Musí bejt. Jinej Pavel tady není.
00:19:52 Tiše, pane kolego, nebo všechny probudíme.
00:19:58 Tady sídlí nějaká firma Luxpres.
00:20:05 -A jmenuje se Pavel?
-Kdo?
00:20:08 -Ten Luxpres!
-Říkám, že je to nějaká firma.
00:20:17 To by mohl být on! Pavel Dvořák!
00:20:26 Zvoním!
00:20:31 Já myslel, že se s ním potáhnem až někam na půdu!
00:20:34 -Kdo je?
-Zásilková služba!
00:20:40 Vezeme vám na dobírku muže, paní!
00:20:48 -Co jste říkal?
-Přivezli jsme vám syna.
00:20:55 -Nebo vnuka.
-Vy jste od pošty, mládenci?
00:21:01 -Něco takového.
-Vy jste mi přinesli důchod?
00:21:06 -Ne důchod, ale syna.
-Nebo vnuka. Je to váš vnuk?
00:21:18 -To je pan Oujezský.
-Aspoň něco.
00:21:23 Ve kterým patře bydlí.
00:21:29 -Kdo?
-Tady pan Oujezský.
00:21:33 Ten už je 12 let po smrti.
00:21:39 Nemáte cigaretu, mládenci? Já čekám na důchod.
00:21:45 Děkuju, mládenci. Až dostanu důchod, tam vám to oplatím.
00:21:49 Zdravíčko, mládenci. To je to hlavní.
00:21:55 Viděli jste to? Von mě normálně oškubal.
00:22:01 -Byl tam ještě jinej Pavel?
-Kde?
00:22:07 Na těch schránkách. Měl byste se léčit!
00:22:20 Pane kolego, nemůžete se válet na studených dlážkách.
00:22:28 -Nastydnete na ledviny.
-To je laická pověra.
00:22:32 Opilec se vyspí na náledí a nic se mu nestane.
00:22:36 -Frajbert!
-Akorát vobčas zmrznou.
00:22:40 -A dál?
-Nemá to tu napsaný.
00:22:47 -Jste Frajbert? Slyšíte?
-Ha-ve-ha-umve...
00:22:57 -Je to dobrý, začíná komunikovat.
-Ano? A co říkal poutavého?
00:23:07 Haló! Otevřte!
00:23:11 Jménem svobody tisku, otevřete!
00:23:18 Nejsou doma.
00:23:20 Jak by mohli být doma, když von je tady a žena v porodnici.
00:23:25 -Pokud se jmenuje Frajbert.
-Co je to tady?
00:23:31 -Dobrý večer, milostivá.
-Kdo je u vás milostivá, sprosťáku!
00:23:36 Dámo, není tohle váš manžel?
00:23:40 Co si to dovolujete? Já jsem slušná vdova!
00:23:44 Promiňte, upřímnou soustrast.
00:23:47 Paní, nechtěla byste se ho ujmout.
00:23:50 Je to slušný člověk, i když na to momentálně nevypadá.
00:23:54 -Vy nemravové! Vožungři!
-Psst, paní, probudíte partaje!
00:23:58 Nikoho nebudu budit. Zavolám orgány!
00:24:02 Co si to dovolujete burcovat slušnou ženskou uprostřed noci?
00:24:06 Jak jste se sem dostali? Kdo vás pustil do baráku?
00:24:12 Nevíte náhodou, kde bydlí tady ten pán, co ho neseme?
00:24:15 Nevím!
00:24:21 -A co teď?
-Syčáci!
00:24:28 -Bestie, podívejte se, jak vypadá!
-Hele, dívejte. On stojí!
00:24:48 Kdybyste nám radši s ním pomohl, pane kolego.
00:24:51 Já nemůžu, já naviguju!
00:25:02 Do prkna!
00:25:05 Nemohl byste obohatit slovník? Třeba kdybyste řek: "do prkýnka"!
00:25:13 -Hergot, krucifix!
-Já rozsvítím!
00:25:19 Co tady vyvádíš? Ty ses zase zřídil!
00:25:23 Nerozsvěcuj! To chceš, aby celý barák...
00:25:27 -Tiše, madam, probudíte nájemníky!
-Ježíši, kdo jste. Já myslela...
00:25:30 Manžela vám nesou kamarádi.
00:25:38 No tohle, kdo to udělal? Moje květiny!
00:25:42 Takovej nádhernej fíkus a ibišek. Co šlapete do těch bramboříků!
00:25:47 Neseme vám manžela, tak nám nenadávejte, paninko.
00:25:50 Nebo ho tady necháme a dopravte si ho domů sama.
00:25:53 -A to se teda pronesete!
-To není můj manžel!
00:25:55 -A čí je?
-A jak to mám vědět?
00:25:57 On bydlí v domě, vy tady bydlíte, tak ho snad znáte, ne?
00:26:02 Možná je to ten, co se sem přistěhovali.
00:26:04 -A kde bydlí?
-Myslím, že ve čtvrtým.
00:26:07 Já to tušil.
00:26:09 -Neválejte se mi v těch kytkách!
-A teď jsme v jakém patře?
00:26:15 Ve druhým! A co ty kytky? Podívejte, co jste s nimi udělali.
00:26:19 -To není naše věc.
-Ne? A koho je to věc?
00:26:22 Toho, kdo je sem dal. Musel počítat s tím, že o ně budou lidi zakopávat.
00:26:28 Kytky patřej na zahrádku nebo do krematoria.
00:26:31 A kdo to zaplatí? Jenom ty kytky stály...
00:26:34 Co se to tu děje? Nevíte, kolik je hodin?
00:26:37 Dobrý večer, pane poslanče. Nezlobte se.
00:26:40 Nějací opilci tu nesou opilce. Tentokrát to není můj manžel.
00:26:44 To snad není možné. Dá se v tomto domě vůbec spát?
00:26:48 -Ráno musím do parlamentu.
-Já do redakce. Nevytahujte se!
00:26:53 -A tohle je kdo?
-Volič, možná váš.
00:27:00 Pane bože, tohle býval takový slušný barák!
00:27:04 A kdy se stěhujete do svýho, pane poslanče?
00:27:08 Do svojí vilky? Na jaře, proč se ptáte?
00:27:14 -A co ty kytky?
-Jaké zase kytky?
00:27:18 Podívejte se, pane poslanče, co mi udělali z kytek!
00:27:21 Kolikrát jsem vám říkal, paní Vodrážková, že tu nemají co dělat?
00:27:25 -Že se o ně někdo jednou přerazí?
-Já vás budu volit...
00:27:29 Seberte si ho a dobrou noc!
00:27:34 -Buďte zdráv, velký tribune!
-A tomu se říká demokracie!
00:27:42 -My jsme blbci!
-My?
00:27:46 Pane kolego, jak vy se dostanete domů?
00:27:50 Dveřma, pane docente.
00:27:54 -A jak je otevřete?
-Vodemknu si, pane docente.
00:27:59 No jo! Von musí mít klíče!
00:28:06 To se mu už můžeme rovnou podívat do občanky, jak se jmenuje!
00:28:11 A proč jste to neřekl dřív?
00:28:15 Já myslel, že to jako chceme vypátrat.
00:28:19 Že je to taková bojovka!
00:28:22 Příští tejden jdete na vyšetření! Osobně vám to zařídím.
00:28:26 -S tím chlastem je konec!
-Rozumíte tomu?
00:28:33 Já vím, že když chci vědět něčí jméno, tak se podívám do občanky.
00:28:39 A já mám jít na vyšetření? Je to normální?
00:28:42 Ne na vyšetření. Zavřít byste potřebovali! A všichni!
00:28:49 A je to, Frajberte!
00:28:51 Pavle, Pavlíčku, kde máš nějakou flaštičku!
00:28:55 Redaktorskej, nechej toho! Jsme v cizím bytě!
00:28:58 -A jdeme domů
-Já jenom, když mě chcete nechat...
00:29:11 ZVONÍ TELEFON
00:29:19 Frajbert!
00:29:23 Ahoj, Libuško!
00:29:25 Ne, neprobudila jsi mě.
00:29:29 Zrovna se chystám do práce.
00:29:40 Jsem nastydlý. To bude v pořádku!
00:29:44 Co malá? Jste v pořádku?
00:29:51 To jsem rád, že jste v pořádku!
00:29:54 Ale já myslel, že je půjdeme pozvat až budeme doma oba.
00:30:01 Jistě. Uspořádáme seznamovací večírek pro sousedy.
00:30:07 To je velmi originální.
00:30:13 Libuško, já si legraci nedělám.
00:30:17 Dneska odpoledne obejdu všechny partaje a pozvu je.
00:30:30 Pa, miláčku!
00:30:51 -Dobrý den!
-Dobrý den!
00:30:53 Přejete si?
00:30:55 Kdybyste dovolil, pane doktore, rád bych se vám představil.
00:30:58 Já vás přece znám.
00:31:00 Ano? Víte, já mám ženu v porodnici. Narodila se nám dcera.
00:31:05 Já vím.
00:31:10 Rád bych vás pozval na malý večírek.
00:31:13 Ještě jeden? Poslyšte, vy máte výdrž!
00:31:18 Seznamovací večírek.
00:31:22 Já si vážím vašeho pozvání. Opravdu.
00:31:29 Ale jistě víte, jak citlivě vnímá naše veřejnost každé,
00:31:35 byť domnělé, pochybení každého politika.
00:31:40 -A já jsem poslanec.
-Já vím.
00:31:43 My máme opravdu pověst jen jednu!
00:31:47 Ne, že bych neměl pochopení. Já vám závidím.
00:31:52 Opravdu si nesmírně vážím vašeho pozvání.
00:31:57 Za jiných okolností by to byl odvaz, ale ty okolnosti.
00:32:06 Že se mladé paní poroučím.
00:32:09 A děťátku přeju hodně zdraví a vám opravdu úspěšný den.
00:32:15 Kdybyste cokoliv potřeboval, zazvoňte a poradíme se.
00:32:20 Omluvte mne, politik není vždycky svým pánem.
00:32:35 -Dobrý den.
-Aha.
00:32:37 -Prosím?
-Vy jste přišel zaplatit ty kytky?
00:32:41 Já jsem vás přišel pozvat na takový malý seznamovací večírek.
00:32:45 -Já na takové věci nejsem!
-Na jaký věci?
00:32:49 Na ty vaše vypíjendy. Mně úplně stačí, co občas dělá muž.
00:32:53 Mě by spíš zajímalo, co bude s těma kytkama?
00:32:55 -Já vám nerozumím.
-Nedělejte, že nic nevíte!
00:32:58 Ten můj taky dělá, že si nic nepamatuje, ale pamatuje moc dobře!
00:33:03 Spočítala jsem to na 680 korun.
00:33:06 Ženu mám v porodnici. Zítra tu bude Narodila se nám dcera.
00:33:11 Tak to já se zítra s vaší paní seznámím.
00:33:13 Ale nebude to na žádném večírku! Bude to 680 korun!
00:33:25 Jako čuně! Jako dobytek se nechat táhnout domů!
00:33:31 -Že se nestydíte?
-Paní, prosím vás...
00:33:37 Nic mi nevykládejte! Táhněte od mých dveří nebo zavolám orgány!
00:33:44 Co jsem vám řekla! Zmizte odtud! Huš! Huš!
00:33:52 Ještě si budou myslet, že mám s váma něco společnýho!
00:34:22 Dobrý den!
00:34:29 -Já vás znám!
-Já vím.
00:34:33 Vy jste pan Oujezský.
00:34:36 To si mě s někým pletete. Já jsem Frajbert.
00:34:40 Kdepak. Mě nespletete. Vy jste pan Oujezskej.
00:34:45 -Akorát nevím, co tady děláte.
-Já taky ne.
00:34:49 Bodejď by jo. Vždyť jste 12 let po smrti.
00:34:53 -Ano?
-Ano.
00:35:07 Já čekám na důchod.
00:35:13 Nemáte cigárko?
00:35:24 Děkuju pěkně.
00:35:26 Až dostanu důchod, tak vám to oplatím.
00:35:35 Víte, pane Oujezský, já ten most přejdu, až k němu dojdu.
00:35:51 Ale voni jsou opravdu divní!
00:35:58 Všechny jsem pozval.
00:36:02 Já jsem v životě neviděl na jednom místě tolik bláznů.
00:36:09 Beru tašku a jedu za tebou. Ahoj!
00:36:14 Nazdar, kamaráde!
00:36:16 Pane, Oujezský se nejmenuju a s kytkama jsem nic nedělal.
00:36:20 Já vím. Jmenuješ se Frajbert.
00:36:24 A kytky jsme rozbili my, když jsme tě táhli domů.
00:36:27 -My?
-Vokno! Jak výkladní skříň!
00:36:33 Koukám, že budeme zasklívat.
00:36:36 Musíš mě pozvat na jedno! Potřebuju nutně vyprošťovák.
00:36:44 Vážení diváci!
00:36:46 Nevím, jestli jste také zažili, jaké to je,
00:36:49 když vám někdo vypráví kus vašeho života,
00:36:51 o kterém si nepamatujete vůbec nic.
00:36:55 Je to pocit stejně nepříjemný, jako když v autě dostanete smyk.
00:36:59 Vůz se řítí neznámo kam a vy na jeho dráhu nemáte pražádný vliv.
00:37:04 Raděj to nezažít!
00:37:06 Už proto, že se stejně nikdy nezbavíte pocitu, že se ve vašem
00:37:09 životě událo ještě něco, o čem vám raději nic neřekli.
00:37:17 Stane-li se muž otcem, vždycky to s ním něco udělá.
00:37:20 Já to vidím u kolegů v divadle. Někteří to otcovství tak dramaticky
00:37:25 neprožívají. Když si chcete vzpomenout na jména jejich dětí,
00:37:29 tak se musíte chviličku zamyslet. Jsou jiní, kteří jsou opakem.
00:37:34 To je např. Petr Vacek, pokud si vzpomínáte na dnešní první povídku,
00:37:38 tam hrál jednu z hlavních rolí. Petr Vacek, na jeho děti
00:37:43 vzpomínat nemusíme. Jeho děti známe důvěrně už z ultrazvuku.
00:37:48 Petr Vacek je kolega, který nutí celé divadlo, aby si prohlíželo
00:37:52 fotografie jeho dětí a my je už všichni známe.
00:37:57 Kdo je neviděl, to jste vy, milí televizní diváci a náš štáb.
00:38:02 Petr mě pověřil, abych vám je ukázal.
00:38:05 To je Petrův syn Jonáš. Ten už sedí.
00:38:10 Tadyhle je Hanička. Ta už stojí.
00:38:22 -Tady je Petr, ten už leží.
-To je focené u Vacků?
00:38:27 -To já nevím.
-Tohle je už dospělý Jonáš.
00:38:30 To je takový vývoj. Jonáš nejdřív leží, pak sedí, pak stojí.
00:38:34 A až bude v pubertě, možná bude zase sedět.
00:38:37 Příští povídka, tam hrajou děti velmi důležitou roli.
00:38:49 Příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál před 25 lety.
00:38:55 Pracoval jsem jako lesní dělník, protože těžká fyzická práce v lese
00:39:01 dokázala zajistit živobytí pro mou ženu a tři děti.
00:39:06 Ahoj, tati. Máš jít hned domů.
00:39:15 -Už je to tady!
-Aby ti to vyšlo.
00:39:18 -Už to zkoušíš po čtvrtý.
-Tentokrát je to jistý.
00:39:21 -Jen aby.
-Večer si to řeknem v hospodě.
00:39:25 Když to nevyjde, nevadí. Na oštěp je šest pokusů.
00:39:36 Kolikrát jsem ti říkala, aby sis bral kolo. Podívej, je uštvaná.
00:39:42 Co Toníček, nic ho nebolí?
00:39:44 -Toníčka ne.
-Tak jedem!
00:39:46 Koukej si vzít bílou košili, kravatu a pořádné šaty.
00:39:51 Prosím tě, utři si nos! Čuně!
00:39:57 Tati, mámu už zase bolí bříško.
00:40:14 -Tak pojď, dělej!
-Takhle?
00:40:17 Chceš snad, aby se nám Toník narodil na dvorku?
00:40:20 Prosím tě, pusť mě!
00:40:28 Co děláš?
00:40:51 Karle, výfuk! Koukej výfuk přidrátovat!
00:40:57 Chceš mít maléry? Vezmou ti papíry a kdo bude Olušku vozit do školy?
00:41:02 Já to chvíli ještě vydržím.
00:41:11 Říkala jsem ti, že je ještě čas. Vidíš, že jsem úplně klidná.
00:41:15 Zato mně tečou nervy. Toník by mě pochválil a ty do mě hučíš.
00:41:20 Chtěla jsem ti taky říct, nezapomeň dát králíkům a podojit kozu.
00:41:23 Nemusíš mi to připomínat.
00:41:26 A s Oluškou napsat úkoly. A vybílit pokojík.
00:41:29 Jen se neboj, já to zvládnu.
00:41:32 -Karle!
-Co je?
00:41:39 Je toho na tebe moc.
00:41:42 Bude lepší, když zavoláš mojí mámě.
00:41:45 -To v žádném případě.
-Karle, 6 neděl nebudu moct dělat.
00:41:49 Víš, jak jsem to odskákala při Aničce.
00:41:52 Tvou mámu nepotřebuju. Vemu si dovolenou.
00:41:56 Pojďte dál, vy ne, tatínku. Zavoláte si po třetí hodině.
00:42:06 Karle, jde o 6 neděl. Udělej to pro mne.
00:42:14 Já tchyni v baráku nechci.
00:42:22 Na shledanou.
00:42:35 Já mám kluka. Paní Šindelářová, říkejte, že Horáčkovi mají kluka.
00:42:45 -Řekněte to!
-Horáčkovi mají kluka.
00:42:49 -Tak vám děkuju, na shledanou.
-Karle, čtyři dvacet.
00:42:53 -Ale já jsem tak rozčílenej.
-To je dobře.
00:42:57 Musím zavolat tchyni. Nula šedesát pět.
00:43:06 -Ber si to!
-Díky!
00:43:10 Halo, to jste vy? Dobrý den.
00:43:15 Tady Karel, chci vám oznámit, že se mně narodil kluk.
00:43:21 A zítra vás čekám. Na shledanou.
00:43:25 Ať ti kluk roste, Maruška miluje a tchyně neotravuje.
00:43:31 -Ta zejtra k nám přijede.
-Nekecej!
00:43:34 (Zpěv): Nejkrásnější loučení je s tchyní.
00:43:39 S tou starou tchyní.
00:43:46 -Copak ses s ní smířil?
-Zbláznil ses, já ji nesnáším.
00:43:51 Kvůli Marušce se obětuju.
00:43:55 Co se kvůli tomu klukovi natrápila.
00:43:58 Musela pít čaj z dubový kůry.
00:44:02 Co má čaj z dubový kůry společnýho s tvým Toníkem?
00:44:07 To se zeptej Kulhánka z Jablonnýho.
00:44:10 Napřed musela pít ten hnusnej čaj, pak na ní sáhl virgulí.
00:44:20 Chlapi, my jsme se museli vždycky milovat za úplňku.
00:44:27 -Dejte nám 3x rum.
-Ne, slivovici.
00:44:31 -3x vodku.
-Ne, slivovici.
00:44:34 -Mně vodku.
-2x slivovici, 1x vodku.
00:44:41 Mohl by mně ten Kulhánek z Jablonnýho taky pomoct?
00:44:46 Ty když zpíváš, tak nekoktáš.
00:44:49 -Já dělám jen samé kluky.
-To je dobře, ne?
00:44:54 Udělá všechno. Pozná na 2 km vodu.
00:44:58 Pozná, když se má někdo narodit nebo umřít.
00:45:01 Nejhorší je, když má člověk od každého něco.
00:45:05 Jako ty. Proto taky všechno děláš jako aušůs.
00:45:12 Karel se nevytahuje. Kdo umí, umí.
00:45:17 Prosím vás, dejte mi 3x kofolu.
00:45:19 Neblbni! Tu jsem pil jednou a bylo mi špatně.
00:45:24 -Není pro tebe, ty vole!
-Kam pospícháš?
00:45:27 To je pro ostatní 3 děti. Já na ně úplně zapomněl.
00:45:33 Chlapi, až Toníček bude mít křtiny v týhletý hospodě,
00:45:40 tak ta takovou oslavu ještě nezažila.
00:45:44 Tři vodky.
00:45:46 (Zpěv): Už nechci vidět její hnusné tlapy.
00:45:52 Zadek jak Slapy nad Vltavou.
00:46:16 Já mám kluka!
00:46:25 Holčičky, pojďte sem! Máme kluka a vy bratříčka.
00:46:32 Máme Toníčka!
00:46:45 Co tady děláte? Měla jste přijet až zítra.
00:46:50 Tak se mi zdá, že jsem přišla v pravý čas.
00:46:53 Musíme si pohovořit, Karle.
00:46:55 Nejlepší by bylo, kdyby to děti neposlouchaly.
00:47:01 Tatínek vám něco koupil a teď běžte spinkat.
00:47:11 -Sedni si. Z tebe to táhne!
-Dal jsem si frťana.
00:47:16 Frťana? O to teď nejde. Přišla jsem kvůli něčemu jinému.
00:47:21 Přišla jste mně připomenout, abych nezapomněl vymalovat pokoj.
00:47:25 To taky. Ale to jsem ti nechtěla říct.
00:47:28 -Kuchyň je taky umorousaná.
-To by nebylo to nejhorší.
00:47:31 Tak já vymaluji celej barák.
00:47:34 -To myslíš vážně?
-Schovejte se, ať vás nezacákám.
00:47:45 -Máš tam kocoury!
-Jaký kocoury?
00:47:49 -A co je tohle?
-Žádný nevidím.
00:47:54 -A co je to?
-Stín.
00:47:57 Stín z tvého půllitru slivovice. Musíš ještě jednu vrstvu.
00:48:02 Dám dvě. Kdybyste viděla, jak chlapi v hospodě byli na mě pyšní.
00:48:09 Radši maluj, ať to stihneš do rána.
00:48:12 Běžte, nebo vás zacákám.
00:48:21 Je to hotové! Oblíknu se a pojedu se podívat na Marušku a Toníčka.
00:48:25 Ještě před tím než odjedeš, musím ti něco říct.
00:48:29 Co? Já to tu uklidím.
00:48:32 To taky! Dokaž, že jsi chlap a zachovej klid.
00:48:36 Jak jsme se spolu domluvili, já jsem volala do porodnice.
00:48:41 A sestra mně řekla, že Horáčkovi, tedy Maruška, má holčičku.
00:48:48 Cože? To je nesmysl.
00:48:51 Mám kluka, 47 centimetrů.
00:48:54 Mně to bylo divné. Tak jsem se zeptala: Holčičku? Jo!
00:49:01 Já mám kluka.
00:49:03 Na vlastní uši jsem slyšel, že mám kluka, 47 cm.
00:49:07 Bůhví, co jsi slyšel. Ty slyšíš jen to, co ty chceš.
00:49:12 Ještě vám chci říct, pane Horáčku. Jste tam?
00:49:18 To je blbost! Já mám kluka. Víte kolik váží?
00:49:24 To nevím, přerušilo se spojení. Sestřička říkala, holčičku.
00:49:32 -Já tam jedu!
-Převleč se! Vezmi si oblek!
00:49:48 Život zasranej!
00:50:07 Pane řidiči, pane řidiči.
00:50:13 Konečně, že jdete na ten telefon. Rodiče 2. den neví, co se narodilo.
00:50:20 -To je šlendrián, pane Vosáhlo.
-Nejsem Vosáhlo, ale Horáček.
00:50:24 Je tu pan Horáček. Pojďte dál!
00:50:29 Pane řidiči, váš řidičský průkaz a občanský průkaz.
00:50:33 Vy, počkáte tady!
00:50:38 Napřed si budete muset vzít návleky.
00:50:47 Nestyďte se, pojďte dál! Prosím!
00:50:54 Ahoj!
00:50:59 Tady je Tonička a tohle je Toníček.
00:51:11 Tak pojď, pochovej si je!
00:52:08 Uběhlo 25 let a moje děti už mají taky děti.
00:52:13 Na den, kdy se mně narodila dvojčata pořád ještě vzpomínám.
00:52:18 Příslušníkovi jsem pokutu zaplatil a koupil si nový výfuk.
00:52:24 A tchyně?
00:52:26 Naučil jsem se odpouštět.
00:52:29 Nám mužům zkrátka nic jiného nezbývá.
00:52:32 Nemám pravdu, pánové?
00:52:40 Tak, my máme dneska sklizeno.
00:52:42 A za měsíc vás čekají další Bakaláři a budou z Brna.
00:52:48 Tak zatím.
00:00:16 Dobrý večer, já vás vítám u dalších Bakalářů.
00:00:20 Prázdniny jsou za námi a my bysme měli jít odpočati do práce.
00:00:25 Člověk si představuje, že po dovolené půjde do práce svěží.
00:00:32 Já nevím jak vám, ale mně to zatím moc nejde.
00:00:37 Mně to nejde vůbec Já si myslím, že je to tím, že si lidské tělo
00:00:42 během dovolené vytváří obranné látky proti práci.
00:00:47 Když přijde první pracovní úkol, tak tělo reaguje podrážděně.
00:00:52 Je malátné, trpí nechutenstvím a ospalostí.
00:00:56 Jediné co ho s tou situací smiřuje je, že kolem sebe vidí další
00:01:01 opálené a zvolna se loupající lidi, kteří jsou na tom podobně.
00:01:06 Když se takového kolegy zeptáte, jaká byla dovolená,
00:01:10 tak zdrceně řekne: "Krásná". Je v tom takové zoufalství
00:01:15 a beznaděj, že si člověk říká, jestli to máme každý rok zapotřebí.
00:01:19 Tenhle úvod vůbec nesouvisí s první povídkou.
00:01:23 Jenže já jsem zjistil, že když vám o ní řeknu cokoliv,
00:01:26 tak vždycky prozradím něco, co bych neměl.
00:01:29 Já vám o ní mohu říct jediné, kromě toho, když chodím trhat
00:01:35 jablka, tak si beru kravatu.
00:01:39 Povídka se jmenuje "Ukradená babička".
00:01:52 Milí Bakaláři!
00:01:54 Tenhle příběh se nestal mně, ani nikomu z mé rodiny,
00:01:57 ale myslím, že by vás mohl zajímat.
00:02:00 Jistí manželé se rozhodli, že si v Polsku koupí nábytek.
00:02:06 Támhle dáme tu skříň. Křeslo dáme k lampě.
00:02:12 -Válendy dáme k topení.
-Jak si přeješ.
00:02:17 Kde je ten Emil?
00:02:21 Válendu vedle ústředního topení. To je teda nápad.
00:02:26 Děti, vy víte, že vám zásadně do ničeho nemluvím, ale...
00:02:32 Babi, co to máš na sobě?
00:02:37 -Snad nechceš jet s náma?
-Samozřejmě, že chci.
00:02:42 Ještě nikdy jsem v Polsku nebyla.
00:02:45 A vůbec, na co myslíš, že jsem si nechala udělat pas?
00:02:49 Babi, neblázni! Včera tě píchalo u srdce, málem jsme volali doktora.
00:02:56 Měla jsem zaražené větry. Dneska je mi báječně.
00:03:03 Jen aby!
00:03:05 Ostatně, kdo zjistil, že nábytek v Polsku je levnější než u nás?
00:03:14 Já...A teď, když se tam konečně jede, chcete mě z toho vyšachovat.
00:03:27 Evičko, nemáš něco na ty buchty? Budou se nám hodit.
00:03:37 Zpívej píseň penízků, kapsu plnou žita,
00:03:42 kosí havěť, tucty dva, v koláči je skryta.
00:03:49 Stejně si myslím, babi, že bys měla zůstat doma a koukat se na TV.
00:03:55 Nedávají náhodou slečnu Marplovou?
00:03:58 -To by se ti tak hodilo?
-Dovol!
00:04:01 Marplovou jsem samozřejmě vzala taky.
00:04:05 To kdyby s váma mladejma byla nuda, jako vždycky.
00:04:12 To je Emil. Já věděl, že je na něj spolehnutí. Čau, už jdem!
00:04:18 Já vím, že to se mnou myslíš dobře, Evičko.
00:04:22 Ale budu mít přece s sebou vnuka a zdravotní sestru.
00:04:30 Tak co se mi může stát?
00:04:38 Dej na mýho Davídka pozor, Franto!
00:04:41 A taky bacha na polský policajty! Děsně rádi pokutujou.
00:04:47 Klídek, Emile. Večer ho máš zpátky.
00:04:51 -Šťastnou cestu!
-Tak zatím čau, a dík!
00:05:08 Všimla sis, babi? Ten polskej celník mohl na tobě oči nechat.
00:05:14 To proto, že mám v pase 10 let starou fotku.
00:05:20 Podívej, nevypadám na ní tak trochu jako slečna Marplová!
00:05:27 -Babi, jako bys jí z oka vypadla.
-Nech toho, nebo se vybouráme.
00:05:31 Františku, jak jsme na tom s časem?
00:05:34 V pohodě. Za necelou hodinku jsme na místě.
00:05:42 Fakticky se nechceš jít podívat do toho krámu?
00:05:46 Víš, kdo dal panu Fortescueovi do džemu taxin?
00:05:51 Gladys - samozřejmě. A kdo to vyluštil? Slečna Marplová.
00:06:00 Ten naiva inspektor Neele by na to nikdy nepřišel.
00:06:06 Pojď, babi! Potřebuješ se protáhnout.
00:06:10 A jsou tam k vidění opravdu pěkné věci.
00:06:12 -Ta tvoje Marplová ti neuteče.
-Některé dámy mají v životě štěstí.
00:06:20 Já umím vyluštit leda tak křížovku.
00:06:29 -Františku, zastav!
-Tady to nejde, babi!
00:06:35 Povídám zastav, já už to vážně nevydržím.
00:06:48 -Co tam dělá tak dlouho?
-Co asi?
00:06:55 Evi, nechceš se tam jít podívat?
00:06:59 Babi!
00:07:02 Kde jsi? Babi!
00:07:11 Babi vstávej! Na tyhle tvoje žertíky není čas.
00:07:19 Ježíšimarjá! Franto! Ona je mrtvá!
00:07:28 Vydrž Evi, vydrž! Víš, co by to bylo za polízanici?
00:07:32 Úřady, zinková rakev. Nejmíň sto tisíc by to stálo!
00:07:35 Dobře, dobře.
00:07:39 Od 13 let mě vychovávala. Žehlila moje maléry ve škole.
00:07:44 Naučila mě všechno, co má správný kluk umět. I střílet z praku.
00:07:50 Nedokážu pochopit, že tady není.
00:07:54 Nebýt jí, neměli bychom ani kde bydlet.
00:07:57 Prosím tě přestaň, nebo to nevydržím! Mám jenom jedny nervy.
00:08:01 Tak promiň, měl jsem ji prostě rád.
00:08:03 A já snad ne? Neměla zkrátka s námi jezdit.
00:08:10 Copak já ji snad nutil do toho výletu?
00:08:13 Nehádej se! Dávej pozor na cestu, ať nejsme v nějakém maléru!
00:08:16 Jak to tak vypadá, tak už jsme nejspíš v něm.
00:08:27 Dobrý den, vaše dokumenty, prosím.
00:08:33 Děkuji.
00:08:39 Kolipak se jezdí v obci, pane řidiči?
00:08:45 Promiňte, my jsme se trošku s manželkou zapovídali.
00:08:50 A já to přehlédl.
00:08:55 Co je té staré paní? Nepotřebuje lékaře?
00:08:59 Ne, to nic není.
00:09:01 Udělalo se jí trochu špatně a před chviličkou usnula.
00:09:07 Zatracenej policajt, takovejch peněz.
00:09:11 Evo, pojď ji podržet!
00:09:16 Jseš si opravdu jistej, že to, co děláme, je nutný?
00:09:20 Vidělas toho policajta, jak na ni pořád zíral?
00:09:22 Jednou nám to prošlo. Co řekneme potom na hranicích?
00:09:26 -Můžeme říct pravdu.
-Ty jsi se zbláznila.
00:09:29 Převážet mrtvolu ze země do země není jen tak.
00:09:34 Clo řádně zaplatíme, tak o nic nejde.
00:09:39 Klid.
00:09:43 Holka, klid!
00:09:46 ŠTĚKOT PSA
00:09:51 -Přestaň, blboune! Slyšíš?
-Co je, Bobíku? Copak tam máš?
00:10:03 Tak ty jsi Bobík? Nechceš buchtičku, Bobíku?
00:10:08 -Na, vem si!
-Bobíku, ty mlsoune jeden.
00:10:12 Copak se nikdy neodnaučíš loudit?
00:10:14 Promiňte, on vám je děsně na sladký.
00:10:17 -Co to vezete?
-Nábytek. Manžel ho proclívá.
00:10:21 Kdybych nevěděl, že má rád buchty, myslel bych, že je tam mrtvola.
00:10:27 Vážně? Víte co, vemte mu je všechny!
00:10:35 Než dojedem domů, stejně by nám ztvrdly.
00:10:38 Díky! Je vidět, že máte měkké srdce, Bobíku, jdem!
00:10:51 Co je?
00:10:57 Jsi skvělá. Něco takového bych od tebe nečekal.
00:11:03 Byla jsi fakt děsně duchapřítomná.
00:11:06 Kdyby ten celník chtěl vlézt...
00:11:12 -To je dobrý.
-Díky, pane.
00:11:17 Tak co, je to lepší?
00:11:21 Já jsem říkal, že to kafe a panák spraví. Pojď!
00:11:32 No tohle! Evi!
00:11:42 Evi!
00:11:45 Takže ten pacholek vám ukradl auťák i s babičkou!
00:11:49 Poslyšte, já sloužím už hezkých pár let, ale tohle jsem nezažil.
00:11:55 Promiňte, řekl jste pacholek?
00:11:57 Vy snad toho pachatele už máte?
00:12:01 Zdá se, že nakonec budete mít štěstí. Než jste přišli na stanici,
00:12:07 zadržela hlídka jednoho podezřelého při běžné silniční kontrole.
00:12:11 -A to jako v našem Davídkovi?
-Vypadá to tak. Popis sedí.
00:12:16 Víme, že ho ten darebák ukradl i s tím vaším nábytkem.
00:12:21 Ale ten pacholek zatlouká. Nakonec z toho bude přestupek a pustíme ho.
00:12:28 Tak teda ne, to by babička nikdy nedovolila.
00:12:32 Při vší úctě k vaší mrtvé, paní Frištenská.
00:12:35 Babička do toho nebude mít co mluvit.
00:12:37 A bude! A vím jak!
00:12:44 Tak pojďte, pane Vopěnko. Pojďte blíž!
00:12:46 Ty pouta jste mi dali neoprávněně.
00:12:48 To auto bylo votevřený a já jsem se chtěl jen projet. Nic jsem neukradl.
00:12:52 Jistě, vy jste učiněný andílek.
00:12:54 Otevřete to!
00:12:57 A komu, pane Vodrážka, přišijeme tohle, co myslíte?
00:13:01 To snad ne!
00:13:04 Já jsem auto opravdu ukradl. Tohle ale opravdu ne!
00:13:09 Opravdu, věřte mi!
00:13:31 Moc jste nám pomohla, paní Frištenská.
00:13:33 Ten chlap je členem gangu zlodějů aut a teď přiznal i to, co neudělal.
00:13:38 Ani jsem netušil, že to bude taková trefa.
00:13:40 Mně neděkujte, to jí.
00:13:43 Nemáš kapesník?
00:13:45 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:13:48 Babička...možná.
00:13:56 Nakonec to přece jen dokázala.
00:14:00 A pak, že uměla vyluštit leda tak křížovku!
00:14:16 Hlavní hrdina v příštím příběhu, já to polknu. Má okno.
00:14:24 To je výraz, který používáme pro výpadek paměti.
00:14:28 Jak v běžném životě, tak i v divadle.
00:14:31 Rozdíl mezi civilním a divadelním oknem je velký.
00:14:35 Herec, který má "okno", ví, že má něco říkat,
00:14:39 že má něco dělat, ale neví co.
00:14:44 Opilec, který má "okno" něco říká, něco dělá,
00:14:49 ale druhý den si nevzpomíná, co to bylo.
00:14:52 V případě, že se opije herec, může dojít ke sloučení obou typů
00:14:57 těch "oken". Herec neví, co má říkat, neví, co má dělat,
00:15:03 ale zároveň něco jiného dělá a jiného říká.
00:15:07 Příští den si to nepamatuje. Divák si to pamatuje dlouho.
00:15:13 V té následující povídce se nezaplétáme s divadlem,
00:15:18 ale povídka se jmenuje stejně jako to, co každý herec zažil.
00:15:23 "Ostuda".
00:15:30 Milá televize.
00:15:32 Tatínek mě jako kluka učil, že to nejcennější, co člověk má,
00:15:36 je čistý štít a svědomí. Také se zmínil o tom,
00:15:39 jak těžké je si tyto hodnoty uchovat.
00:15:42 Jak velikou měl pravdu se ukázalo toho dne, kdy, jak už to bývá,
00:15:46 vše začalo úplně nevinně.
00:15:49 Rozhodl jsem se zajít na skleničku, k čemuž jsem měl dva dobré důvody.
00:15:53 Podařila se nám výhodná výměna malého bytu za velký
00:15:56 a z porodnice zavolala manželka, že se nám narodila zdravá dcerka.
00:16:03 -Vstávejte, musíte jít spát!
-To von snad dělá, ne?
00:16:08 -Zavíráme! Jde se domů!
-První padlej!
00:16:12 (Zpívá): A až jednou padnou všici, vstanou noví bojovníci.
00:16:17 Já se taky opil, když žena rodila. Poprvé i podruhý.
00:16:23 -Jemu se narodilo dítě?
-Jemu ne, jeho ženě.
00:16:30 -Mlel o tom celej večer.
-Mně to nějak vypadlo.
00:16:36 Lihová amnézie. Poslední fáze před deliriem.
00:16:42 Měl byste s tím pitím přestat, redaktůrku.
00:16:46 Docente, ne já! Tam je oběť alkoholu!
00:16:51 Hergot, pánové, pojďte mi s ním pomoct!
00:16:57 Mějte rozum, sám ho na nohy nedostanu.
00:17:00 Nechte ho dvě tři hodiny prospat a bude jako rybička.
00:17:07 Humor! My už máme půl hodiny zavřeno!
00:17:10 Tak si to trochu prodloužíte.
00:17:12 A my tu s váma zůstaneme, abyste se nebál! Hospodo!
00:17:15 Nic takovýho! Já jsem taky jen člověk! A chci se jít domů vyspat!
00:17:18 To jsem teda zvědavej, co v tom případě uděláte tadyhle s tím.
00:17:21 Co já? Vy jste si ho přivedli. Tak si ho laskavě vodveďte!
00:17:28 Tady!
00:17:34 Víte určitě, že bydlí právě tady, pane redaktore?
00:17:39 Včera jsem ho viděl brát za kliku u těhle dveří.
00:17:44 Nesl čtyřmetrovou garnýž a málem mně vyrazil oko.
00:17:47 Jo, von vlastně říkal, že měnili byt.
00:17:50 -Jakže se jmenuje?
-Pavel.
00:17:53 Vy byste vopravdu měl s tím pitím přestat.
00:17:56 To vím taky, že Pavel. Ale jak dál?
00:18:02 Kopáč, Kulhánek...
00:18:09 Vy si nepamatujete, jak se nám představoval?
00:18:13 Mně se nepředstavoval.
00:18:16 Když jsem přišel, už s váma seděl.
00:18:20 Nechte toho!
00:18:23 My vedeme někoho domů a nevíme koho.
00:18:30 Nezavírejte ty dveře, prosím vás. My jdeme dovnitř.
00:18:33 Pane, nevíte, prosím vás náhodou, jak se jmenuje tenhle pán?
00:18:38 Je mi líto, my jsme byli tady jen na návštěvě.
00:18:41 Nedivte se, on se zhroutil z daňového přiznání.
00:18:45 A neměl bych zavolat záchranku?
00:18:46 Prosím tě, nebav se s nimi, copak nevidíš, že jsou namol?
00:18:49 Kdo je u vás "namol"?
00:18:59 Jdu na průzkum!
00:19:06 Krucifix, kde je tady vypínač?
00:19:13 Nepouštějte ho, pane docente, já ho sám neudržím.
00:19:19 Já se praštil do brady. Von mně vypad, jak se zlomil v kolenou.
00:19:31 To by moh bejt von. Dvořák Pavel.
00:19:37 Jste Dvořák, pane kolego?
00:19:45 -Vy mu rozumíte, kolego?
-Nerad bych to překládal.
00:19:49 Musí bejt. Jinej Pavel tady není.
00:19:52 Tiše, pane kolego, nebo všechny probudíme.
00:19:58 Tady sídlí nějaká firma Luxpres.
00:20:05 -A jmenuje se Pavel?
-Kdo?
00:20:08 -Ten Luxpres!
-Říkám, že je to nějaká firma.
00:20:17 To by mohl být on! Pavel Dvořák!
00:20:26 Zvoním!
00:20:31 Já myslel, že se s ním potáhnem až někam na půdu!
00:20:34 -Kdo je?
-Zásilková služba!
00:20:40 Vezeme vám na dobírku muže, paní!
00:20:48 -Co jste říkal?
-Přivezli jsme vám syna.
00:20:55 -Nebo vnuka.
-Vy jste od pošty, mládenci?
00:21:01 -Něco takového.
-Vy jste mi přinesli důchod?
00:21:06 -Ne důchod, ale syna.
-Nebo vnuka. Je to váš vnuk?
00:21:18 -To je pan Oujezský.
-Aspoň něco.
00:21:23 Ve kterým patře bydlí.
00:21:29 -Kdo?
-Tady pan Oujezský.
00:21:33 Ten už je 12 let po smrti.
00:21:39 Nemáte cigaretu, mládenci? Já čekám na důchod.
00:21:45 Děkuju, mládenci. Až dostanu důchod, tam vám to oplatím.
00:21:49 Zdravíčko, mládenci. To je to hlavní.
00:21:55 Viděli jste to? Von mě normálně oškubal.
00:22:01 -Byl tam ještě jinej Pavel?
-Kde?
00:22:07 Na těch schránkách. Měl byste se léčit!
00:22:20 Pane kolego, nemůžete se válet na studených dlážkách.
00:22:28 -Nastydnete na ledviny.
-To je laická pověra.
00:22:32 Opilec se vyspí na náledí a nic se mu nestane.
00:22:36 -Frajbert!
-Akorát vobčas zmrznou.
00:22:40 -A dál?
-Nemá to tu napsaný.
00:22:47 -Jste Frajbert? Slyšíte?
-Ha-ve-ha-umve...
00:22:57 -Je to dobrý, začíná komunikovat.
-Ano? A co říkal poutavého?
00:23:07 Haló! Otevřte!
00:23:11 Jménem svobody tisku, otevřete!
00:23:18 Nejsou doma.
00:23:20 Jak by mohli být doma, když von je tady a žena v porodnici.
00:23:25 -Pokud se jmenuje Frajbert.
-Co je to tady?
00:23:31 -Dobrý večer, milostivá.
-Kdo je u vás milostivá, sprosťáku!
00:23:36 Dámo, není tohle váš manžel?
00:23:40 Co si to dovolujete? Já jsem slušná vdova!
00:23:44 Promiňte, upřímnou soustrast.
00:23:47 Paní, nechtěla byste se ho ujmout.
00:23:50 Je to slušný člověk, i když na to momentálně nevypadá.
00:23:54 -Vy nemravové! Vožungři!
-Psst, paní, probudíte partaje!
00:23:58 Nikoho nebudu budit. Zavolám orgány!
00:24:02 Co si to dovolujete burcovat slušnou ženskou uprostřed noci?
00:24:06 Jak jste se sem dostali? Kdo vás pustil do baráku?
00:24:12 Nevíte náhodou, kde bydlí tady ten pán, co ho neseme?
00:24:15 Nevím!
00:24:21 -A co teď?
-Syčáci!
00:24:28 -Bestie, podívejte se, jak vypadá!
-Hele, dívejte. On stojí!
00:24:48 Kdybyste nám radši s ním pomohl, pane kolego.
00:24:51 Já nemůžu, já naviguju!
00:25:02 Do prkna!
00:25:05 Nemohl byste obohatit slovník? Třeba kdybyste řek: "do prkýnka"!
00:25:13 -Hergot, krucifix!
-Já rozsvítím!
00:25:19 Co tady vyvádíš? Ty ses zase zřídil!
00:25:23 Nerozsvěcuj! To chceš, aby celý barák...
00:25:27 -Tiše, madam, probudíte nájemníky!
-Ježíši, kdo jste. Já myslela...
00:25:30 Manžela vám nesou kamarádi.
00:25:38 No tohle, kdo to udělal? Moje květiny!
00:25:42 Takovej nádhernej fíkus a ibišek. Co šlapete do těch bramboříků!
00:25:47 Neseme vám manžela, tak nám nenadávejte, paninko.
00:25:50 Nebo ho tady necháme a dopravte si ho domů sama.
00:25:53 -A to se teda pronesete!
-To není můj manžel!
00:25:55 -A čí je?
-A jak to mám vědět?
00:25:57 On bydlí v domě, vy tady bydlíte, tak ho snad znáte, ne?
00:26:02 Možná je to ten, co se sem přistěhovali.
00:26:04 -A kde bydlí?
-Myslím, že ve čtvrtým.
00:26:07 Já to tušil.
00:26:09 -Neválejte se mi v těch kytkách!
-A teď jsme v jakém patře?
00:26:15 Ve druhým! A co ty kytky? Podívejte, co jste s nimi udělali.
00:26:19 -To není naše věc.
-Ne? A koho je to věc?
00:26:22 Toho, kdo je sem dal. Musel počítat s tím, že o ně budou lidi zakopávat.
00:26:28 Kytky patřej na zahrádku nebo do krematoria.
00:26:31 A kdo to zaplatí? Jenom ty kytky stály...
00:26:34 Co se to tu děje? Nevíte, kolik je hodin?
00:26:37 Dobrý večer, pane poslanče. Nezlobte se.
00:26:40 Nějací opilci tu nesou opilce. Tentokrát to není můj manžel.
00:26:44 To snad není možné. Dá se v tomto domě vůbec spát?
00:26:48 -Ráno musím do parlamentu.
-Já do redakce. Nevytahujte se!
00:26:53 -A tohle je kdo?
-Volič, možná váš.
00:27:00 Pane bože, tohle býval takový slušný barák!
00:27:04 A kdy se stěhujete do svýho, pane poslanče?
00:27:08 Do svojí vilky? Na jaře, proč se ptáte?
00:27:14 -A co ty kytky?
-Jaké zase kytky?
00:27:18 Podívejte se, pane poslanče, co mi udělali z kytek!
00:27:21 Kolikrát jsem vám říkal, paní Vodrážková, že tu nemají co dělat?
00:27:25 -Že se o ně někdo jednou přerazí?
-Já vás budu volit...
00:27:29 Seberte si ho a dobrou noc!
00:27:34 -Buďte zdráv, velký tribune!
-A tomu se říká demokracie!
00:27:42 -My jsme blbci!
-My?
00:27:46 Pane kolego, jak vy se dostanete domů?
00:27:50 Dveřma, pane docente.
00:27:54 -A jak je otevřete?
-Vodemknu si, pane docente.
00:27:59 No jo! Von musí mít klíče!
00:28:06 To se mu už můžeme rovnou podívat do občanky, jak se jmenuje!
00:28:11 A proč jste to neřekl dřív?
00:28:15 Já myslel, že to jako chceme vypátrat.
00:28:19 Že je to taková bojovka!
00:28:22 Příští tejden jdete na vyšetření! Osobně vám to zařídím.
00:28:26 -S tím chlastem je konec!
-Rozumíte tomu?
00:28:33 Já vím, že když chci vědět něčí jméno, tak se podívám do občanky.
00:28:39 A já mám jít na vyšetření? Je to normální?
00:28:42 Ne na vyšetření. Zavřít byste potřebovali! A všichni!
00:28:49 A je to, Frajberte!
00:28:51 Pavle, Pavlíčku, kde máš nějakou flaštičku!
00:28:55 Redaktorskej, nechej toho! Jsme v cizím bytě!
00:28:58 -A jdeme domů
-Já jenom, když mě chcete nechat...
00:29:11 ZVONÍ TELEFON
00:29:19 Frajbert!
00:29:23 Ahoj, Libuško!
00:29:25 Ne, neprobudila jsi mě.
00:29:29 Zrovna se chystám do práce.
00:29:40 Jsem nastydlý. To bude v pořádku!
00:29:44 Co malá? Jste v pořádku?
00:29:51 To jsem rád, že jste v pořádku!
00:29:54 Ale já myslel, že je půjdeme pozvat až budeme doma oba.
00:30:01 Jistě. Uspořádáme seznamovací večírek pro sousedy.
00:30:07 To je velmi originální.
00:30:13 Libuško, já si legraci nedělám.
00:30:17 Dneska odpoledne obejdu všechny partaje a pozvu je.
00:30:30 Pa, miláčku!
00:30:51 -Dobrý den!
-Dobrý den!
00:30:53 Přejete si?
00:30:55 Kdybyste dovolil, pane doktore, rád bych se vám představil.
00:30:58 Já vás přece znám.
00:31:00 Ano? Víte, já mám ženu v porodnici. Narodila se nám dcera.
00:31:05 Já vím.
00:31:10 Rád bych vás pozval na malý večírek.
00:31:13 Ještě jeden? Poslyšte, vy máte výdrž!
00:31:18 Seznamovací večírek.
00:31:22 Já si vážím vašeho pozvání. Opravdu.
00:31:29 Ale jistě víte, jak citlivě vnímá naše veřejnost každé,
00:31:35 byť domnělé, pochybení každého politika.
00:31:40 -A já jsem poslanec.
-Já vím.
00:31:43 My máme opravdu pověst jen jednu!
00:31:47 Ne, že bych neměl pochopení. Já vám závidím.
00:31:52 Opravdu si nesmírně vážím vašeho pozvání.
00:31:57 Za jiných okolností by to byl odvaz, ale ty okolnosti.
00:32:06 Že se mladé paní poroučím.
00:32:09 A děťátku přeju hodně zdraví a vám opravdu úspěšný den.
00:32:15 Kdybyste cokoliv potřeboval, zazvoňte a poradíme se.
00:32:20 Omluvte mne, politik není vždycky svým pánem.
00:32:35 -Dobrý den.
-Aha.
00:32:37 -Prosím?
-Vy jste přišel zaplatit ty kytky?
00:32:41 Já jsem vás přišel pozvat na takový malý seznamovací večírek.
00:32:45 -Já na takové věci nejsem!
-Na jaký věci?
00:32:49 Na ty vaše vypíjendy. Mně úplně stačí, co občas dělá muž.
00:32:53 Mě by spíš zajímalo, co bude s těma kytkama?
00:32:55 -Já vám nerozumím.
-Nedělejte, že nic nevíte!
00:32:58 Ten můj taky dělá, že si nic nepamatuje, ale pamatuje moc dobře!
00:33:03 Spočítala jsem to na 680 korun.
00:33:06 Ženu mám v porodnici. Zítra tu bude Narodila se nám dcera.
00:33:11 Tak to já se zítra s vaší paní seznámím.
00:33:13 Ale nebude to na žádném večírku! Bude to 680 korun!
00:33:25 Jako čuně! Jako dobytek se nechat táhnout domů!
00:33:31 -Že se nestydíte?
-Paní, prosím vás...
00:33:37 Nic mi nevykládejte! Táhněte od mých dveří nebo zavolám orgány!
00:33:44 Co jsem vám řekla! Zmizte odtud! Huš! Huš!
00:33:52 Ještě si budou myslet, že mám s váma něco společnýho!
00:34:22 Dobrý den!
00:34:29 -Já vás znám!
-Já vím.
00:34:33 Vy jste pan Oujezský.
00:34:36 To si mě s někým pletete. Já jsem Frajbert.
00:34:40 Kdepak. Mě nespletete. Vy jste pan Oujezskej.
00:34:45 -Akorát nevím, co tady děláte.
-Já taky ne.
00:34:49 Bodejď by jo. Vždyť jste 12 let po smrti.
00:34:53 -Ano?
-Ano.
00:35:07 Já čekám na důchod.
00:35:13 Nemáte cigárko?
00:35:24 Děkuju pěkně.
00:35:26 Až dostanu důchod, tak vám to oplatím.
00:35:35 Víte, pane Oujezský, já ten most přejdu, až k němu dojdu.
00:35:51 Ale voni jsou opravdu divní!
00:35:58 Všechny jsem pozval.
00:36:02 Já jsem v životě neviděl na jednom místě tolik bláznů.
00:36:09 Beru tašku a jedu za tebou. Ahoj!
00:36:14 Nazdar, kamaráde!
00:36:16 Pane, Oujezský se nejmenuju a s kytkama jsem nic nedělal.
00:36:20 Já vím. Jmenuješ se Frajbert.
00:36:24 A kytky jsme rozbili my, když jsme tě táhli domů.
00:36:27 -My?
-Vokno! Jak výkladní skříň!
00:36:33 Koukám, že budeme zasklívat.
00:36:36 Musíš mě pozvat na jedno! Potřebuju nutně vyprošťovák.
00:36:44 Vážení diváci!
00:36:46 Nevím, jestli jste také zažili, jaké to je,
00:36:49 když vám někdo vypráví kus vašeho života,
00:36:51 o kterém si nepamatujete vůbec nic.
00:36:55 Je to pocit stejně nepříjemný, jako když v autě dostanete smyk.
00:36:59 Vůz se řítí neznámo kam a vy na jeho dráhu nemáte pražádný vliv.
00:37:04 Raděj to nezažít!
00:37:06 Už proto, že se stejně nikdy nezbavíte pocitu, že se ve vašem
00:37:09 životě událo ještě něco, o čem vám raději nic neřekli.
00:37:17 Stane-li se muž otcem, vždycky to s ním něco udělá.
00:37:20 Já to vidím u kolegů v divadle. Někteří to otcovství tak dramaticky
00:37:25 neprožívají. Když si chcete vzpomenout na jména jejich dětí,
00:37:29 tak se musíte chviličku zamyslet. Jsou jiní, kteří jsou opakem.
00:37:34 To je např. Petr Vacek, pokud si vzpomínáte na dnešní první povídku,
00:37:38 tam hrál jednu z hlavních rolí. Petr Vacek, na jeho děti
00:37:43 vzpomínat nemusíme. Jeho děti známe důvěrně už z ultrazvuku.
00:37:48 Petr Vacek je kolega, který nutí celé divadlo, aby si prohlíželo
00:37:52 fotografie jeho dětí a my je už všichni známe.
00:37:57 Kdo je neviděl, to jste vy, milí televizní diváci a náš štáb.
00:38:02 Petr mě pověřil, abych vám je ukázal.
00:38:05 To je Petrův syn Jonáš. Ten už sedí.
00:38:10 Tadyhle je Hanička. Ta už stojí.
00:38:22 -Tady je Petr, ten už leží.
-To je focené u Vacků?
00:38:27 -To já nevím.
-Tohle je už dospělý Jonáš.
00:38:30 To je takový vývoj. Jonáš nejdřív leží, pak sedí, pak stojí.
00:38:34 A až bude v pubertě, možná bude zase sedět.
00:38:37 Příští povídka, tam hrajou děti velmi důležitou roli.
00:38:49 Příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál před 25 lety.
00:38:55 Pracoval jsem jako lesní dělník, protože těžká fyzická práce v lese
00:39:01 dokázala zajistit živobytí pro mou ženu a tři děti.
00:39:06 Ahoj, tati. Máš jít hned domů.
00:39:15 -Už je to tady!
-Aby ti to vyšlo.
00:39:18 -Už to zkoušíš po čtvrtý.
-Tentokrát je to jistý.
00:39:21 -Jen aby.
-Večer si to řeknem v hospodě.
00:39:25 Když to nevyjde, nevadí. Na oštěp je šest pokusů.
00:39:36 Kolikrát jsem ti říkala, aby sis bral kolo. Podívej, je uštvaná.
00:39:42 Co Toníček, nic ho nebolí?
00:39:44 -Toníčka ne.
-Tak jedem!
00:39:46 Koukej si vzít bílou košili, kravatu a pořádné šaty.
00:39:51 Prosím tě, utři si nos! Čuně!
00:39:57 Tati, mámu už zase bolí bříško.
00:40:14 -Tak pojď, dělej!
-Takhle?
00:40:17 Chceš snad, aby se nám Toník narodil na dvorku?
00:40:20 Prosím tě, pusť mě!
00:40:28 Co děláš?
00:40:51 Karle, výfuk! Koukej výfuk přidrátovat!
00:40:57 Chceš mít maléry? Vezmou ti papíry a kdo bude Olušku vozit do školy?
00:41:02 Já to chvíli ještě vydržím.
00:41:11 Říkala jsem ti, že je ještě čas. Vidíš, že jsem úplně klidná.
00:41:15 Zato mně tečou nervy. Toník by mě pochválil a ty do mě hučíš.
00:41:20 Chtěla jsem ti taky říct, nezapomeň dát králíkům a podojit kozu.
00:41:23 Nemusíš mi to připomínat.
00:41:26 A s Oluškou napsat úkoly. A vybílit pokojík.
00:41:29 Jen se neboj, já to zvládnu.
00:41:32 -Karle!
-Co je?
00:41:39 Je toho na tebe moc.
00:41:42 Bude lepší, když zavoláš mojí mámě.
00:41:45 -To v žádném případě.
-Karle, 6 neděl nebudu moct dělat.
00:41:49 Víš, jak jsem to odskákala při Aničce.
00:41:52 Tvou mámu nepotřebuju. Vemu si dovolenou.
00:41:56 Pojďte dál, vy ne, tatínku. Zavoláte si po třetí hodině.
00:42:06 Karle, jde o 6 neděl. Udělej to pro mne.
00:42:14 Já tchyni v baráku nechci.
00:42:22 Na shledanou.
00:42:35 Já mám kluka. Paní Šindelářová, říkejte, že Horáčkovi mají kluka.
00:42:45 -Řekněte to!
-Horáčkovi mají kluka.
00:42:49 -Tak vám děkuju, na shledanou.
-Karle, čtyři dvacet.
00:42:53 -Ale já jsem tak rozčílenej.
-To je dobře.
00:42:57 Musím zavolat tchyni. Nula šedesát pět.
00:43:06 -Ber si to!
-Díky!
00:43:10 Halo, to jste vy? Dobrý den.
00:43:15 Tady Karel, chci vám oznámit, že se mně narodil kluk.
00:43:21 A zítra vás čekám. Na shledanou.
00:43:25 Ať ti kluk roste, Maruška miluje a tchyně neotravuje.
00:43:31 -Ta zejtra k nám přijede.
-Nekecej!
00:43:34 (Zpěv): Nejkrásnější loučení je s tchyní.
00:43:39 S tou starou tchyní.
00:43:46 -Copak ses s ní smířil?
-Zbláznil ses, já ji nesnáším.
00:43:51 Kvůli Marušce se obětuju.
00:43:55 Co se kvůli tomu klukovi natrápila.
00:43:58 Musela pít čaj z dubový kůry.
00:44:02 Co má čaj z dubový kůry společnýho s tvým Toníkem?
00:44:07 To se zeptej Kulhánka z Jablonnýho.
00:44:10 Napřed musela pít ten hnusnej čaj, pak na ní sáhl virgulí.
00:44:20 Chlapi, my jsme se museli vždycky milovat za úplňku.
00:44:27 -Dejte nám 3x rum.
-Ne, slivovici.
00:44:31 -3x vodku.
-Ne, slivovici.
00:44:34 -Mně vodku.
-2x slivovici, 1x vodku.
00:44:41 Mohl by mně ten Kulhánek z Jablonnýho taky pomoct?
00:44:46 Ty když zpíváš, tak nekoktáš.
00:44:49 -Já dělám jen samé kluky.
-To je dobře, ne?
00:44:54 Udělá všechno. Pozná na 2 km vodu.
00:44:58 Pozná, když se má někdo narodit nebo umřít.
00:45:01 Nejhorší je, když má člověk od každého něco.
00:45:05 Jako ty. Proto taky všechno děláš jako aušůs.
00:45:12 Karel se nevytahuje. Kdo umí, umí.
00:45:17 Prosím vás, dejte mi 3x kofolu.
00:45:19 Neblbni! Tu jsem pil jednou a bylo mi špatně.
00:45:24 -Není pro tebe, ty vole!
-Kam pospícháš?
00:45:27 To je pro ostatní 3 děti. Já na ně úplně zapomněl.
00:45:33 Chlapi, až Toníček bude mít křtiny v týhletý hospodě,
00:45:40 tak ta takovou oslavu ještě nezažila.
00:45:44 Tři vodky.
00:45:46 (Zpěv): Už nechci vidět její hnusné tlapy.
00:45:52 Zadek jak Slapy nad Vltavou.
00:46:16 Já mám kluka!
00:46:25 Holčičky, pojďte sem! Máme kluka a vy bratříčka.
00:46:32 Máme Toníčka!
00:46:45 Co tady děláte? Měla jste přijet až zítra.
00:46:50 Tak se mi zdá, že jsem přišla v pravý čas.
00:46:53 Musíme si pohovořit, Karle.
00:46:55 Nejlepší by bylo, kdyby to děti neposlouchaly.
00:47:01 Tatínek vám něco koupil a teď běžte spinkat.
00:47:11 -Sedni si. Z tebe to táhne!
-Dal jsem si frťana.
00:47:16 Frťana? O to teď nejde. Přišla jsem kvůli něčemu jinému.
00:47:21 Přišla jste mně připomenout, abych nezapomněl vymalovat pokoj.
00:47:25 To taky. Ale to jsem ti nechtěla říct.
00:47:28 -Kuchyň je taky umorousaná.
-To by nebylo to nejhorší.
00:47:31 Tak já vymaluji celej barák.
00:47:34 -To myslíš vážně?
-Schovejte se, ať vás nezacákám.
00:47:45 -Máš tam kocoury!
-Jaký kocoury?
00:47:49 -A co je tohle?
-Žádný nevidím.
00:47:54 -A co je to?
-Stín.
00:47:57 Stín z tvého půllitru slivovice. Musíš ještě jednu vrstvu.
00:48:02 Dám dvě. Kdybyste viděla, jak chlapi v hospodě byli na mě pyšní.
00:48:09 Radši maluj, ať to stihneš do rána.
00:48:12 Běžte, nebo vás zacákám.
00:48:21 Je to hotové! Oblíknu se a pojedu se podívat na Marušku a Toníčka.
00:48:25 Ještě před tím než odjedeš, musím ti něco říct.
00:48:29 Co? Já to tu uklidím.
00:48:32 To taky! Dokaž, že jsi chlap a zachovej klid.
00:48:36 Jak jsme se spolu domluvili, já jsem volala do porodnice.
00:48:41 A sestra mně řekla, že Horáčkovi, tedy Maruška, má holčičku.
00:48:48 Cože? To je nesmysl.
00:48:51 Mám kluka, 47 centimetrů.
00:48:54 Mně to bylo divné. Tak jsem se zeptala: Holčičku? Jo!
00:49:01 Já mám kluka.
00:49:03 Na vlastní uši jsem slyšel, že mám kluka, 47 cm.
00:49:07 Bůhví, co jsi slyšel. Ty slyšíš jen to, co ty chceš.
00:49:12 Ještě vám chci říct, pane Horáčku. Jste tam?
00:49:18 To je blbost! Já mám kluka. Víte kolik váží?
00:49:24 To nevím, přerušilo se spojení. Sestřička říkala, holčičku.
00:49:32 -Já tam jedu!
-Převleč se! Vezmi si oblek!
00:49:48 Život zasranej!
00:50:07 Pane řidiči, pane řidiči.
00:50:13 Konečně, že jdete na ten telefon. Rodiče 2. den neví, co se narodilo.
00:50:20 -To je šlendrián, pane Vosáhlo.
-Nejsem Vosáhlo, ale Horáček.
00:50:24 Je tu pan Horáček. Pojďte dál!
00:50:29 Pane řidiči, váš řidičský průkaz a občanský průkaz.
00:50:33 Vy, počkáte tady!
00:50:38 Napřed si budete muset vzít návleky.
00:50:47 Nestyďte se, pojďte dál! Prosím!
00:50:54 Ahoj!
00:50:59 Tady je Tonička a tohle je Toníček.
00:51:11 Tak pojď, pochovej si je!
00:52:08 Uběhlo 25 let a moje děti už mají taky děti.
00:52:13 Na den, kdy se mně narodila dvojčata pořád ještě vzpomínám.
00:52:18 Příslušníkovi jsem pokutu zaplatil a koupil si nový výfuk.
00:52:24 A tchyně?
00:52:26 Naučil jsem se odpouštět.
00:52:29 Nám mužům zkrátka nic jiného nezbývá.
00:52:32 Nemám pravdu, pánové?
00:52:40 Tak, my máme dneska sklizeno.
00:52:42 A za měsíc vás čekají další Bakaláři a budou z Brna.
00:52:48 Tak zatím.
Ukradená babička
Příběh mladých manželů, kteří se rozhodnou jet do Polska za nákupy. Chtějí si opatřit válendu do nového bytu. Připojí se k nim babička (Valerie Kaplanová), která je vášninou čtenářkou detektivek. Po cestě se babičce udělá zle a v lese zůstane ležet mrtvá. Co nyní s ní, když už jsou na polské půdě a převoz mrtvého znamená obrovské finanční a procedurální obtíže (papírování, zínková rakev atd.)? Manželé babičku převezou přes obě hranice jen s vypětím všech nervových sil – vlastní vynalézavostí a trochou štěstí. Malér nastane, když je jim vůz s válendou (a tedy i babičkou) ukraden z parkoviště před restaurací, kde se zastavili…
Ostuda
Pořádná ostuda se nevyhýbá ani té nejkrásnější chvíli v lidském životě – narození dítěte. Hrají: D. Prachař, J. Wimmer, M. Středa, Z. Maryška a další. Scénář J. Drejnar. Kamera A. Daňhel. Režie V. Štursa
Novopečený otec se opije při oslavě narození svého dítěte. Dobří kamarádi jej odvedou do domu, kde bydlí teprve pár dní. Hledají byt, v němž hrdina žije, a způsobí mu tím mocnou ostudu, o to horší, že hrdina sám vůbec netuší, že se něco stalo. Dům, v němž chtěl být váženým nájemníkem, si o něm možná nespravedlivě, nicméně definitivně vytvoří svůj obraz.
Tonda
Co všechno se může stát, když si otec přeje mít konečně syna. Hrají: O. Vetchý, L. Juřičková, J. Obermaierová, L. Trojan, M. Pavlata, Z. Fišárková a další. Scénář M. Šafránek. Kamera A. Daňhel. Režie V. Štursa
Příběh se odehrává kdesi na samotě v podhůří. Lesní dělník Tonda má ženu v jiném stavu. Nesmírně touží, aby se mu narodil chlapec. Odveze ženu do porodnice. Když příjíždí zpátky, dozvídá se, že se mu narodil syn. Tonda je štěstím bez sebe. Přijíždí tchýně a prosí ho, aby vymaloval pro chlapce pokojík. Tonda je tak šťastný, že vymaluje celý dům. Druhý den mu však tchýně řekne, že se narodila dcera. Tonda je zoufalý, tchýně říká, že všechno bylo způsobeno rozbitou telefoní linkou a zpráva byla zkreslená. A tak Tondovi nezbude nic jiného než se vypravit do porodnice a přivítat na svět dceru. Tam ho však čeká překvapení…