Co způsobí, když si děvčata z první třídy hrají na listonošky. Povídka z cyklu Bakaláři 1998. Hrají: V. Žilková, L. Vaculík, S. Zázvorková, J. Sovák, J. Švandová, A. Švehlík, O. Brousek ml., A. Mihulová a další. Scénář K. Čabrádek. Kamera J. Osten. Režie M. Sobota
00:00:35 -Tati?
-Co je, Olinko?
00:00:39 My bysme si chtěly hrát na listonošky.
00:00:43 Na listonošky?
00:00:46 A jak si chcete hrát na ty listonošky?
00:00:49 No, že bysme nosily lidem dopisy. Jako paní Houdková.
00:00:54 -A jaký dopisy? Vy nějaké máte?
-Nemáme.
00:01:01 Mami, maminko, pomoz nám.
00:01:05 A jak ti máme, Maruško, pomoct? Víš jak vypadá takový dopis?
00:01:10 No, má obálku.
00:01:13 Známku s razítkem, paní učitelko.
00:01:18 No, vidíte. A pak taky nějakou tu adresu, ne?
00:01:25 Pár těch starých žlutých obálek tu snad ještě máme.
00:01:29 Já bych, prosím, přinesla známky, co sbíral náš Jára.
00:01:35 Dobře, nějaký to starý razítko už se tu taky najde.
00:01:40 Ale co s těma adresama?
00:01:43 V papírech Osvětové besedy mám adresy skoro celé vesnice.
00:01:47 Sláva! Dík, mami!
00:01:49 A teď půjdeme k Libušce pro ty známky!
00:01:55 Ty se vždycky necháš utáhnout na vařený nudli.
00:02:01 Lepší, než kdyby si hrály se sirkama.
00:02:06 Škola hrou, jak říkal Jan Ámos.
00:02:10 A třeba se tím bude jednou některá z nich živit, co víme?
00:02:13 No, radši jim moc těch adres nedáme.
00:02:16 Představa jak chodí po barákách a otravují lidi...
00:02:22 Pojďte už domů, pane řídící.
00:02:29 Nahoře je jméno, komu ten dopis patří.
00:02:32 To číslo je číslo domu, rozumíte?
00:02:37 Najdete je vždycky někde blízko vrat.
00:02:42 V obálkách by měl ale být nějaký dopis.
00:02:47 Na to jsme nějak zapomněli. Co s tím uděláme, holky?
00:02:52 Toníku, pan Duchoň se ti přišel podívat na to auto.
00:02:57 Ano, už jdu.
00:02:59 Psal jsem jen ty, které znám. Abych jim to mohl vysvětlit.
00:03:11 Táta má pravdu. Přece nebudeme nosit prázdný obálky.
00:03:15 To jo. To je tedy smůla, když už všechno máme.
00:03:21 Já bych možná věděla, kde jsou takový dopisy.
00:03:26 -Ukaž!
-Kde?
00:03:45 Marie Kovářová, Cihlářská deset.
00:03:49 To asi bylo babičky. Ta se přece jmenovala Kovářová.
00:04:00 Je to, jako když to naškrábal kocour. Já to nepřečtu.
00:04:06 Babička už je stejně nepotřebuje, když je mrtvá.
00:04:11 Teď už by to stejně nečetla.
00:04:33 (Zpěv): Na jaře kraj rozkvétá, v létě na stůl nosívá,
00:04:36 podzim jim barvy obléká, zima sněhem přikrývá.
00:04:41 Tady lidé dobří jsou a mají rádi práci svou.
00:04:44 Ten má les a ten polí pár, a já jim poštu posílám.
00:04:49 Mě zdejší lidé dobře znají, protože jim nosím dobrá psaní.
00:04:55 Mají rádi smutný psaní.
00:05:01 Já všechny cesty znám, vždyť já jsem jejich pán,
00:05:04 denně poštu vozívám, a někdy také k vám.
00:05:12 Lásko moje, tento dopis je jubilejní, stopadesátý od převleku
00:05:18 do erárního sukna a vzdálenost, která nás rozděluje je dvojnásobná.
00:05:26 Krajina tady ve výcvikovém prostoru je stejně nádherně zvlněná
00:05:32 jako horní partie tvého božského těla.
00:05:36 To vypadá na Boletice. Tam jsou takový kopce.
00:05:42 Taky jsme tam cvičili dvakrát.
00:05:46 A nebe, do něhož tak rád vzhlížím, mi přibližuje modř tvých očí.
00:05:53 No, obloha je modrá všude. Podle mě to budou Boletice.
00:06:02 Když si tam tenkrát byl, a dokonce dvakrát, proč jsi mi taky nenapsal?
00:06:07 Já? Z těch Boletic? My tam byli v zimě.
00:06:11 A byla taková kosa, že jsem sotva udržel lžíci!
00:06:15 V létě kosa nebyla, povaloval ses v kasárnách a stejně jsi nenapsal!
00:06:19 Víš ty vůbec, jaký mám voči?
00:06:22 Nevíš, co? Když jde o mě, tak jsi barvoslepej!
00:06:26 Bože, kam já tenkrát ty voči dala!
00:06:29 Ty si tak můžeš stěžovat!
00:06:32 Nepsal jsem sice každej den, ale že bych nepsal vůbec...
00:06:37 Taky jde o to, co jsi psal! Že je hnusné pivo a chceš zabijačku.
00:06:42 Hele! Mě by víc zajímalo, proč mi to čteš! A co mi to čteš!
00:06:47 -Dopis.
-Čí je to dopis?
00:06:50 To nevím, ale měl moji adresu. Přinesla ho řídících Olina.
00:06:54 Tvůj Tonda. Nic proti němu.
00:06:57 Ale na tý vojně měl koukám dost velký lehy a moc volného času.
00:07:02 Ty ses tam možná flákal víc a na nic takového ses nezmohl.
00:07:06 Tak to buď jedině ráda.
00:07:09 Když si představím, že by to teď četli někde na druhý straně vsi...
00:07:14 To abych už v životě nevlezl do hospody.
00:07:20 Aspoň k tomu by to bylo dobrý!
00:07:22 -Co jsi říkala?
-Aspoň k tomu by to bylo dobrý!
00:07:32 Kdo zase umřel?
00:07:42 Proč? Kdo by měl umřít?
00:07:46 No, že u toho pofňukáváš.
00:07:51 To já přece vždycky, když je to zamilovaný.
00:07:58 Zamilovaný? Kdo by, prosím tě, psal starý bábě zamilované dopisy!
00:08:06 Mně nikdo! To dá rozum, dědku plesnivej!
00:08:12 No, jestli čteš cizí dopisy, tak bys měla brečet sama nad sebou.
00:08:20 A jaký mám číst, když jsem sama žádný nikdy nedostala?
00:08:24 A kdo by ti měl psát?
00:08:27 Děti nemáme a já sám byl nejdál odtud asi v hospodě.
00:08:32 A jak koukám, nejlíp udělám, když tam půjdu i teď!
00:08:37 Rád bych věděl, z čeho jsi tak na větvi!
00:08:47 (Zpěv): Hora skrývá slunce pod klobouk.
00:08:55 Z oblaků do pampelišek fouk.
00:09:03 Jak zlaté kvítí jasné hvězdy jsou,
00:09:11 snad až k tobě, moje drahá, dolétnou.
00:09:17 Už je to tady! To jsou ty tvoje lázně.
00:09:23 To se dalo čekat!
00:09:27 Co je tady? Co to meleš, prosím tě?
00:09:33 Parohy! Co jinýho. Tady!
00:09:40 Parohy? Už zase?
00:09:43 Zatím mi chyběl důkaz! Ale teď už ho mám.
00:09:46 Tady to teď čtu, poslouchej!
00:09:49 Jsi jako oblaka bílá, kočičko, moje milá!
00:09:54 Koukám se do nich a mé srdce puká žalem, když mazlit se musím
00:09:59 jen se samopalem.
00:10:01 Co je to za blbost, prosím tě? A kdes k tomu přišel?
00:10:05 Nabalila sis tam nějakýho oficíra.
00:10:08 Bylo to ve schránce. A je na tom tvoje adresa.
00:10:11 Tak co si mám o tom myslet?
00:10:14 -Romania...
-Jaká Romania?
00:10:17 Romania, to je Rumunsko, ne?
00:10:20 -A co má bejt, s Rumunskem?
-Ta známka je rumunská.
00:10:26 A podívej se na razítko.
00:10:31 Základní devítiletá škola.
00:10:41 -Tě bůh, Tondo!
-Ahoj, Vašku!
00:10:44 Co ty tady? Že by jako nový čtenář? To bys mě potěšil!
00:10:48 Mě na ty knížky moc neužije. Ale pro tebe mám něco ke čtení.
00:10:59 Přinesla to vaše Olina.
00:11:11 Já bych je přerazil, kačeny!
00:11:14 To je jak s tím naším holomkem, vždyť ho dobře znáš.
00:11:20 Jak ho pustíš z očí, tak je nějakej malér.
00:11:23 Díky, Vašku. Hrály si na listonošky.
00:11:26 Měl bys asi zajít do hospody, Tondo. Tam jich najdeš víc.
00:11:34 Už vám to točím, pane řídící.
00:11:39 To snad ani nestojí za to. V šest musím otevřít knihovnu.
00:12:01 Já jsem si vlastně přišel pro ty dopisy.
00:12:08 Vašek vám už asi řekl, jak to bylo.
00:12:12 My vo tom teď mluvili, Tondo.
00:12:15 -Kolik jsi jich vůbec napsal?
-Nevím, Marie si je číslovala.
00:12:19 Já měl stopadesátej. Tady Jarda má pětaosmdesátej.
00:12:29 Dvěstě třicet pět.
00:12:38 Tady hlásím dvěstě třicet sedm.
00:12:45 V noci se stalo, že jsem usnul na hlídce,
00:12:49 což by se nestalo v tvé měkké postýlce.
00:12:54 V tvé měkké postýlce, můj veliteli, tam bych tě nezklamal,
00:12:59 tam jsem byl bdělý!
00:13:11 Tohle na bábu zabralo nejvíc.
00:13:14 Vona bejvala v posteli taky pěknej kaprál.
00:13:18 Teď už je naštěstí v záloze.
00:13:25 Ještě jedno mi pověz, prosím tě.
00:13:27 Ten vojenskej prostor, jak tam popisuješ ty dva kopce
00:13:30 a přirovnáváš je... Byly to Boletice?
00:13:35 -Jo, byly to Boletice.
-Vidíš! Vlasta mi to nechtěla věřit!
00:14:03 -Šest už mi jich bylo vráceno.
-Já už jich taky pár mám.
00:14:07 My myslely, že jsou babičky.
00:14:10 Maminka byla za svobodna, tedy než jsme se vzali,
00:14:15 taky Kovářová. To nevíte?
00:14:19 Máte štěstí, že vaši rodiče jsou pedagogové a zavrhují tělesné tresty.
00:14:26 Lásko moje, to je škoda, že už mi tak neříkáš.
00:14:35 -Zdá se, že nesou další.
-My radši jdeme.
00:14:40 Dobrý večer!
00:14:45 Dobrý večer, paní Vejvodová!
00:14:48 Já asi vím, proč přicházíte.
00:14:51 -Alespoň se vám mohu omluvit.
-Omluvit? A zač, prosím vás?
00:14:58 Podle mě se nemáte za co stydět. Naopak.
00:15:02 Víte, pane řídící, já bych se chtěla stát vaší čtenářkou.
00:15:07 Tedy, že bych si tu půjčovala knížky.
00:15:11 Ano, jistě. To rád slyším.
00:15:16 Rád vám vypíšu legitimaci.
00:15:20 A jakou literaturu, jaké knížky byste ráda četla, paní Vejvodová?
00:15:26 Jaké? To bych dala na vás, pane řídící, co mi poradíte.
00:15:34 Vy jste sečtělej a taky to umíte pomalu jako nějakej spisovatel.
00:15:40 -No, snad vás nezklamu.
-Určitě ne, uvidíte.
00:15:44 Křestní jméno napište Libuše. Ale můžete mi říkat - Líba.
00:15:48 KLEPÁNÍ
00:15:50 Dobrý večír. Mohla bych si půjčit něco na čtení, pane řídící?
00:16:02 Radši jsem je neměla schovávat.
00:16:08 To je, jako kdybych řekl, že jsem je neměl psát.
00:16:13 Tak jsem to nemyslela.
00:16:16 Já se na každý vždycky moc těšila.
00:16:20 A kdybys nepsal, možná jsme tu teď neseděli.
00:16:26 A ani by je neměl kdo roznášet.
00:16:29 -Dobrou noc, tati a mami.
-Dobrou noc, listonošky.
00:16:35 -My asi nebudeme listonošky.
-Ne? Dobrou noc.
00:16:44 Aspoň, že v nich nejsou pravopisný chyby.
00:16:47 To by byla ostuda ještě větší.
00:16:52 Všechno zlé je k něčemu dobré.
00:16:56 Díky těmto dopisům mám o dvě čtenářky víc.
00:17:03 Lásko moje!
