Byl jednou jeden člověk

Animované dějiny světa ve slavném francouzském seriálu pro děti

Video bylo možné přehrát do 16. 12. 2023
Litujeme, ale video není dostupné

Podle historických dokumentů se nezdá, že by organizační duch a prozíravost byly silnou stránkou člověka. Za 100 let se počet obyvatelstva na celém světě více než zdvojnásobil, ale rovnováha mezi člověkem a přírodou se zdála být vyrovnaná.

Sputnik, první umělá družice ve vesmíru.

Po celém světě rychle rostou města a velkoměsta i se svými stinnými stránkami. V jaké to žijeme době? Kde to všechno skončí? Továrny běží. Žijeme ve spěchu. Bez dechu a oddechu. Vyrábí se spotřební zboží. Zboží musí na trh. Ale k tomu musí získat uživatele, spotřebitele. Desítky, tisíce, desetitisíce. A to vše pro zisky.

Neuvěřitelná událost, Jurij Gagarin vzlétl jako první člověk do vesmíru. Čtyři roky po prvním letu do vesmíru se člověk vydává na kosmickou vycházku. Jmenuje se Alexej Leonov. Kam utéct před tímto strašným tempem? Před davem? Ale ano. Možná do vesmíru. První lidé jsou na Měsíci.

Nastal další pokrok ve vědě a zdravotnictví. Počet obyvatelstva na světě roste rychlým tempem. Tentokrát se už počet lidí zdvojnásobí za pouhých 35 let. Skupina ekonomů, vědců a futurologů bije na poplach. Nezastavíme-li tento růst, čekají nás těžké doby, protože přírodní zdroje jsou omezeny a nebudou schopny lidstvo uživit. Kdo však má chuť vyslyšet tyto blázny?

Zatímco miliony lidí umírají hladem, ve vyspělých zemích se pokračuje v rozvoji. Rýn odplaví do Severního moře ročně 60 milionů tun odpadu. To znamená tunu na jednoho obyvatele této oblasti. A továrny běží na plné obrátky.

Je na čase něco s tím udělat. Kdo ale slyší takové volání? Vodní toky každoročně odplavují do moří 2 300 000 tun olova, 1 600 000 tun manganu, 6 500 000 tun fosforu, rtuť, kadmium a mnoho dalších jedů. Příliš dlouho člověk věřil, že moře stráví všechnu špínu.

Rakety, jaderné hlavice, řízené střely. Ve 20. století vlastní více než 60 zemí světa jadernou bombu.

Až do nedávné doby bylo vše v přírodě vyvážené. Životní cyklus probíhal harmonicky. Tato situace se však změnila. Objem odpadu vzrostl desetinásobně v každém desetiletí.

Města šplhají do výšky, a spodní patra jsou zavalována odpadem. Co říci na omluvu? Snad jen to, že uplynulo pouze pět století od doby, kdy naši předkové zjistili, že Země je kulatá, a tedy že její zdroje jsou omezené. Jsme obklopeni mosty, dálnicemi a továrnami, pro jejichž kouř nemůžeme vidět oblohu. Co zbude z přírody?

2030. Podél pobřeží se táhne od Marseille po Janov jedno jediné město. Od Paříže k Le Havre je ta samá situace. Údolí Rýna, Holandsko a jih Anglie jsou plné domů. Od Tokia po Kjótó se rozprostírá jedno město, čítající 100 milionů obyvatel. Žádné lesy, žádné stromy, jen kamení a vyčerpaná země.

Když před pěti miliardami let vznikla Země, byl tu nejdřív chaos. Mnohem později na Zemi žije 1 milion lidí, kteří se teprve nedávno vzpřímili. Před 25 000 lety žil na Zemi člověk kromaňonský. Těch už byly 3 miliony. V roce 0 žije na světě 250 milionů obyvatel. V roce 1500 450 milionů. V rozmezí let 0 až 1500 se počet obyvatel sotva zdvojnásobil. Poté se zdvojnásobí nejprve za 350 let, pak za 100 let a potom už za 35 let, během života jedné generace! V roce 2010 7 miliard. V roce 2040 14 miliard. V roce 2070 28 miliard obyvatel. Zatímco ve vyspělých státech se počet nově narozených dětí snížil, odmítli šéfové států třetího světa v roce 1974 na konferenci v Bukurešti jakákoliv opatření, která by zpomalila růst obyvatel jejich zemí. Protože důležitost a moc států se měří počtem lidí.

Země vznikla před pěti miliardami let. 50 milionů století potřeboval vývoj, aby vytvořil příznivé podmínky pro život člověka. Za sto let, za 50 milionkrát méně času, to všechno člověk málem zničil. Z nedostatku prozíravosti, z nedostatku moudrosti, za méně než jedno krátké století.

Od nepaměti věků byli lidé zvyklí vyřizovat si spory. Vždy k tomu hledali pádné argumenty. Člověku zůstal rozum na úrovni džungle a jejích zákonů. A byla tu i chuť soutěžit. Skvělý lék na nudu. Technika se vyvíjí a zdokonaluje. Ruční práce se vytrácí, až zmizí. A na její místo vstupuje složitá technika. A zatímco etika zůstala na úrovni člověka kromaňonského, špičková technika se vyvíjí mílovými kroky…