Portrét letos sedmdesátiletého, věčně mladého mima a klauna
00:01:04 Připravil jsem si tuto flétnu, kterou mám dvacet let.
00:01:08 Teď vám na ní zahraji, to bude úžasné.
00:01:18 Takhle se prostě nehraje, ona je tady prasklá.
00:01:23 A takové puklé nástroje, zborcené nástroje, prostě nehrají.
00:01:28 Já jsem v té naší profesi mimů takovým puklým nástrojem.
00:01:38 Mohu režírovat, nebo psát, ale ne hrát.
00:01:45 Pracovat pro mladé lidi, nebo učit.
00:01:48 Ty voláš Buratina, nepomůže žádné slovo,
00:01:54 jenom to oslovení toho Buratina.
00:01:58 Buratino nepřichází, pochybuješ, jestli je v domě.
00:02:04 Zvýšíš hlas. Proboha Buratino! Buratino, kde jsi?
00:02:11 Prosíš, kňučíš, dožaduješ se, arogantně ho voláš, přikazuješ.
00:02:22 Buratino! Buratino, a tak dále. Já nebudu hrát.
00:02:39 Celou obrovskou škálu dynamiky můžeš použít.
00:02:46 Až tě ta skříň prostě připleští.
00:02:49 Takže tu skříň mám pořád na zádech?
00:02:51 Samozřejmě. Ty voláš. Je to jasné?
00:02:55 Ta základní situace je jasná, je jednoduchá.
00:02:58 Je to jasné? Lidi? Je to jasné? Jééé.
00:03:02 Vy jste chtěli vidět ty nosy z Cirkusu Alfred.
00:03:07 Tenhle byl můj. A s tímhle nosem hrál Ota Jirák.
00:03:13 A později s ním hrál Boris Hybner.
00:03:17 Pak si tam Boris napsal: Bobo. Podívej se a uvnitř uvidíš, Bobo.
00:03:22 Podívej se kamerou sem, na roh toho televizoru.
00:03:26 Toto bych nazval: Smutný konec jednoho horkého léta.
00:03:30 Toto je klaunský nos. A toto je hruška.
00:03:32 Já jsem ten nos a tu hrušku tady zapomněl.
00:03:35 Po návratu tady byl strašně smutný symbol lidské existence.
00:03:40 Takhle dopadli klaun a hruška. Také tak dopadneš.
00:03:51 Buratino! Buratino! Buratino. Já nevím vůbec co se děje.
00:04:02 Od jednoho Buratina k druhému. Já vůbec nevím,
00:04:07 proč zavolá znovu a znovu a znovu Buratina.
00:04:10 Já jsem to nedělal podle intonace, já jsem tam měl určitý stupně.
00:04:14 Jak jsem si to představoval.
00:04:16 Zahraj, dej mi šanci to chápat. Já třeba zařvu: Buratino.
00:04:23 Odpověď? Jenom počkej. Zařvu víc: Buratino!
00:04:31 To je smrad, kde je? Ten se loudá.
00:04:36 Ale to neříkej, to si jenom hraj.
00:04:40 Tu myšlenku si proženeš hlavou, tak si to odehraješ,
00:04:44 a logicky se dostaneš k tomu, k té barvě a k tomu v pravý čas,
00:04:49 v přesný čas, se správnou intonací a v pravé délce.
00:04:53 Já to pochopím zpětně, podle toho dalšího, podle intonace.
00:04:58 Zpětně si uvědomím co se dělo, co se stalo, já něco uvidím.
00:05:02 Já něco uvidím ve hře. Já uvidím: čeká, čeká.
00:05:05 Kde je? Kde dupe ten smrad? Záhada.
00:05:08 Tam se kombinují dvě věci. Ta kontinuální kondice.
00:05:13 Drtí tě prostě skříň.
00:05:15 To je jeden dynamický proces, který hraješ.
00:05:18 Čím tě ta skříň víc drtí,
00:05:20 tím intenzivněji se budeš dožadovat.
00:05:23 Neznamená to, že bude
00:05:25 rychlost číslo jedna a rychlost číslo dvě.
00:05:26 Buratino, Buratino, Buratino! Hrajte si s vlastní představou.
00:05:33 Jak by mohl člověk reagovat. Jako když vezmeš tužku a kreslíš.
00:05:39 Hrajte si!
00:05:46 Tohle byla moje poslední práce, co jsem dělal v minulém měsíci.
00:05:50 Já jsem v Brémách režíroval operu. To jsou postavy z té opery.
00:05:56 Doma jsem vzal sluchátka a stopky.
00:06:02 Nastudoval jsem celou režijní kompozici.
00:06:06 Už bylo všechno prakticky hotové.
00:06:09 Poslední scéna má 55 vteřin. Tady jsem si všechno rozhýbal.
00:06:17 Viděl jsem, první téma 5 vteřin, druhé téma 7, opakuje se dvakrát.
00:06:22 Suverénně přijdu do divadla.
00:06:24 Říkám, pojďte rychle, protože jsem potřeboval,
00:06:28 aby se setkal někde s někým. Říkám pojďte rychle.
00:06:31 A tomu druhému říkám, ne, ne, ne, pomaleji.
00:06:33 Pojďte rychleji. Vy pomaleji, pojďte.
00:06:35 Teď rostla nejistota a napětí. Co se děje, co se děje?
00:06:39 A najednou ten zpěvák říká: Ne, takhle to nejde, to není možné.
00:06:44 Já říkám: Co? Prostě jdeš rychleji. A on: Co to je rychleji?
00:06:48 Půl taktu, nebo takt?
00:06:50 Tak jsem pochopil, že oni myslí v úplně jiných dimenzích, než my.
00:06:54 Rychleji není žádný pojem, ale dirigent půl taktu zahraje.
00:07:02 Jistě, může mluvit zúženým hlasem, tady zaškrcené hlasivky.
00:07:07 Ale v tom zúžení, v těch malých dynamikách
00:07:10 musím cítit, že to je z rodu té základní dynamiky té masky.
00:07:14 A nemůžu to, co jsme si už říkali. Mám expresivní masku, hraji takhle.
00:07:24 Karle, prosím tě, na té kameře ses tam uvolnil, ano?
00:07:33 Zase ta comedie de l arte. Přátele tak, to už jaksi nemůžu,
00:07:39 já se neudržím, já už se cpu, já cítím, jak mě to rve k té masce.
00:07:44 Jak vnímám tu dimenzi, tu expresivní dimenzi té masky.
00:07:49 Nemohu tomu uniknout, vidím jí, vždyť ona tady je, to je diktát.
00:07:54 To je Studio Kaple. Vydali jsme takovouto brožurku.
00:08:01 Takhle to vypadalo, takhle to vypadá dneska.
00:08:05 V kapli byla nesmyslná výstava tradic zemědělství.
00:08:10 Co to znamená?
00:08:12 Posbírali po domech starý plečky, sečky a nastrkali to do kaple.
00:08:17 To je absurdní, ještě vloni jsme to tady viděli.
00:08:20 Na druhou stranu ta kaple tím, že jí opravili, tak se dožila
00:08:26 dnešního dne a my jsme jí získali pro naši práci.
00:08:32 Tady ještě je cosi z projektu. Jednou chceme postavit amfiteátr.
00:08:38 To je další projekt. Idea Studia Kaple je jednoduchá.
00:08:45 Jde o to, aby se lidé v našem typu divadla, mohli setkat
00:08:51 buď s tvůrci nějakého nového způsobu myšlení divadelního,
00:08:55 nebo se nějakým způsobem k tomuto proudu dostali
00:08:58 a jsou schopni a ochotni, ho zprostředkovat.
00:09:27 Udělejme analýzu toho, co jsme viděli.
00:09:31 Proč ona jde sem, čeho se lekne a proč běží až tam,
00:09:36 aby si sedla do velice nebezpečné pozice?
00:09:41 Neměla by jít nahoru? Nebo první okamžik.
00:09:44 Ona uvidí krysu. Karlo, to seš ty!
00:10:03 Tentýž člověk se otočí: Karlo. Karla přece byla tamhle.
00:10:10 Á, oni se jmenují obě dvě Karly. To je Karla a to je taky Karla.
00:10:16 Jsem přesvědčená, že se to stane. Ženské, které jsou vdané mnoho let,
00:10:22 automatismus, jsem v kuchyni a vidím pavouka.
00:10:25 Řeknu Pavlíčku! Ne?
00:10:36 Dobře, dobře, dobře, já bych řekl dobře, jako fór.
00:10:40 Když to zahraješ jako fór. Vidíš pavouka. Jiřinko!
00:10:47 Pavouk! Pak tomu věřím, rozumíš,
00:10:53 Ale ukázat na krysu, zařvat Karlo, to je těžký, že jo.
00:10:58 Ukaž občanský průkaz, Karlo, že jsi to ty. Nemá.
00:11:05 Lidi, já si chci hrát, vy nejste hraví.
00:11:10 Já si budu hrát s každou volovinou. A budu mít z toho plezír.
00:11:18 Prosím vás, otvírák na konzervy a musíte se otevřít.
00:11:27 Tak lidi, vydržíte to se mnou, co? Nebo mám jít domů?
00:11:33 Teď půjdu samozřejmě, ale jestli mám příště znovu přijít?
00:11:38 My jsme byli známí.
00:11:45 Nafoukaně jsme si připisovali titul Pantomimická velmoc.
00:11:48 A dnes vlastně tato mimická velmoc nemá tady jediné divadlo.
00:11:55 Divadlo, které by pravidelně programovalo mimickou tvorbu.
00:11:59 Tak jsme si dali s kamarády úkol, usilovat o vznik divadla,
00:12:08 které by typ neliterárního, akčního, obrazného divadla programovalo.
00:12:17 Moje žena získala se svou sestrou jednu čtvrtinu domu.
00:12:22 V tom objektu je nádherný dvůr a šest nádherných vzrostlých stromů.
00:12:27 Uvažujeme o tom. Existuje vypracovaný projekt Boudy.
00:12:34 My tady sedíme v té pozici, v jaké budou jednou sedět diváci.
00:12:41 Trošku budou dál. To bude docela príma, viď Davide.
00:12:46 My, když jsme to divadlo dělali, tak jsme vycházeli z toho,
00:12:54 že by mělo co nejmíň překážet, co nejmíň být na obtíž.
00:12:58 A co se týče vlastní architektury, tak jsme chtěli, aby vycházela
00:13:02 z atmosféry dvorků a zároveň navazovala na tu dřevěnou boudu.
00:13:09 Pokud všechno dobře půjde a získáme podpisy úředníků, tak bychom
00:13:25 byli rádi, aby v září, nebo v říjnu divadlo stálo.
00:13:30 Nejen stálo, ale aby již zahájilo provoz.
00:13:33 Toho, co by se v něm dělo, toho je dost.
00:13:36 A netrpělivě to čeká, aby svoji existenci mohlo ukázat.
00:13:50 Naše profese mi trochu připadá jako profese archeologů.
00:13:56 Nic neděláš, jenom tušíš, že někde je nějaká kvalita.
00:14:00 Má formu, podobu, má tvar a je křehká.
00:14:03 Ty pomaličku a opatrně, slupku za slupkou odkrýváš hlínu.
00:14:08 Abys neporušil, co tam někde hluboko je uloženo.
00:14:13 Nic víc nemůžeš udělat, než velmi opatrně pomoc tomu tvaru,
00:14:19 který je a je skrytý, ven.
00:14:23 Největší plezír pro kantora je, že ten žák je
00:14:28 schopný samostatné tvorby, že tě prostě nepotřebuje.
Řekne-li se o naší zemi, že je, nebo alespoň dlouho byla, pantomimickou velmocí, těžko lze mezi několika jmény, která se o to nejvíc zasloužila, opomenout Ctibora Turbu. Stejně jako výborným mimem, autorem a režisérem je i uznávaným pedagogem. V minulosti působil na mnoha zahraničních uměleckých školách, vedl katedru nonverbálního divadla na pražské HAMU.
V portrétu z cyklu GEN Vám jej představí režisér Petr Slavík.
