00:00:10 U jednoho o velkého města bylo malé zahradnictví
00:00:14 a v tom zahradnictví měli chlapečka a ten se původně jmenoval Bohoušek.
00:00:20 Bohoušek není špatné jméno, ale ukázalo se,
00:00:24 že se pro toho synka nehodí. On se totiž ze všeho radoval.
00:00:30 A proto mu začali říkat Radovan. Jediné, co Radovana trápilo,
00:00:36 byly škodolibé kousky zlého výrostka Huga.
00:00:41 Když neměl tatínek žádné starosti a byl pěkný den,
00:00:45 vždycky si při práci pískal.
00:00:48 A to maminka hned věděla, že je tatínek rád na světě.
00:00:52 Jednoho dne si malý Radovan řekl, že už by bylo načase,
00:00:56 aby se to mužské pískací umění také naučil.
00:01:00 Bedlivě tatínka pozoroval a špulil pusu úplně stejně jako on,
00:01:06 ale vycházely z něho jenom takové nanicovaté fuky
00:01:10 a nepodařil se mu ani ten nejmenší hvizdík.
00:01:14 Tatínek se tomu usmíval, ale najednou se vám začalo nějaké
00:01:18 začátečnické, nesmělé popískávání ozývat.
00:01:23 Nebudu vás napínat a hned vám řeknu, že v trávě pod ořechem
00:01:27 našli kosí mládě, které vypadlo z hnízda.
00:01:31 Nesahej na ně! Bylo by cítit člověčinou, řekl tatínek
00:01:35 a nabral kosíka do žlábku své zahradnické lopatky.
00:01:39 Pak přistavil ke stromu žebřík a protože to nebylo vysoko,
00:01:43 dovolil chlapečkovi, aby ho sám na té lopatce vynesl do hnízda.
00:01:48 A sotva to udělal, přiletěl starý kos a zahvízdal takový trylek,
00:01:56 který nemohl v ptačí řeči znamenat nic jiného než děkuji.
00:02:02 Tatínek se dal opět do zalévání záhonů
00:02:05 a Radovan konal další pokusy s hvízdáním.
00:02:08 Jo, hvízdání, to není jen tak, řekl tatínek.
00:02:12 Některé holky se to nenaučí nikdy, i kdyby se na hlavu postavily.
00:02:17 Radovan se odšoural k plotu a zkoušel se tam postavit na hlavu,
00:02:22 jenže to nebylo nic platné. A vtom se zpoza plotu ozvalo:
00:02:27 Pískat umí každej trouba. Bzučet, to je unikum!
00:02:32 Kdo si myslí, že to řekl zlý výrostek Hugo, ten to uhodl.
00:02:38 Ale nikdo nemůže uhodnout, co měl v ruce. Bzučavou čepici.
00:02:44 Přiložil ji Radovanovi k uchu a řekl:
00:02:48 Vem si to. Podle toho se můžeš naučit senzačně bzučet.
00:02:52 Radovan uchopil bzučavou čepici tak jako Hugo,
00:02:56 aby prý bzučáci neutekli, a slušně za tu učební pomůcku poděkoval
00:03:01 a ještě dal Hugovi jablko. Když maminka otevřela okno
00:03:06 a zabušila vařečkou do hrnce, aby svolala mužské k jídlu,
00:03:11 netušila chudinka, k jakému strašnému obědu se schyluje.
00:03:17 Podívejte se, co jsem dostal, pochlubil se ve dveřích Radovan
00:03:22 a položil na stůl dárek od Huga. A protože v té čepici bylo
00:03:27 opravdovské vosí hnízdo, rozpoutalo se v kuchyni opravdovské peklo.
00:03:34 Vosy vyletovaly z čepice jako střely, a na koho narazily,
00:03:39 toho bez rozmyšlení bodly. Maminka bleskurychle ukryla synka
00:03:43 pod zástěru a odtud Radovan slyšel: Bzííí, bzuuu, bzííí!
00:03:49 To dělaly vosy. A také: au a jau! To dělali tatínek s maminkou.
00:03:56 Ještě že měl tatínek duchapřítomnost.
00:03:59 Šermoval kolem sebe neohroženě rukama
00:04:02 a při tom šermu stačil vyhodit vosí hnízdo z okna.
00:04:07 Když Radovan opustil úkryt, naskytla se mu hrozná podívaná.
00:04:13 Tatínek s maminkou se mu začali před očima zvětšovat.
00:04:20 Tolik žihadel! Tolik žihadel! Musíme okamžitě k lékaři,
00:04:25 řekla maminka. A oba rodiče se zvětšovali čím dál víc.
00:04:30 Místo očí měli teď už jen škvírky a i ty už se zavíraly,
00:04:36 takže by ani neviděli na cestu. A kdoví, jestli by prošli dveřmi!
00:04:41 Malý Radovan si zoufal. Jak to jen udělat,
00:04:45 aby moji zlatí rodiče splaskli. Maminko a tatínku, nebojte se.
00:04:50 Já utíkám pro pomoc a ta pomoc vám pomůže!
00:04:54 A skutečně utíkal úžasnou rychlostí
00:04:58 a zastavil se až před domkem pana Kopřivy,
00:05:01 kde byl nade dveřmi nápis: Zde se hlásí požár.
00:05:05 Ale vyskytly se dvě smůly. První byla v tom,
00:05:10 že zvonek byl vysoko a Radovan na něj nedosáhl,
00:05:13 ani když vyskočil. A druhá v tom, že pan Kopřiva jako vždycky
00:05:18 po obědě spal a nebyl ničím k probuzení.
00:05:22 Co by na starého požárníka jedině platilo,
00:05:26 kdyby se zapískal signál hoří. Radovan to zkusil.
00:05:31 Sešpulil rty do úplné špulky, zoufale se zasnažil,
00:05:36 ale nic, nic, nic.
00:05:40 A tu vám vzduchem něco zašustilo, po zemi se smýkl stín -
00:05:46 a vy tomu nebudete věřit - na okenní římsu dosedl starý kos,
00:05:52 tatínek od toho mláděte, co ho Radovan zachránil.
00:05:56 Kosák, jako by věděl, že není čas na žádné okolkování,
00:06:01 energicky zabušil oranžovým zobákem do skla a zahvízdal signál hoří,
00:06:07 a to pro jistotu třikrát po sobě.
00:06:10 Okno se prudce rozletělo, objevil se v něm starý pan Kopřiva,
00:06:15 zapátral očima po ohni a nosem po čmoudu.
00:06:18 Radovan na něj zavolal: Pane Kopřiva, pane Kopřiva,
00:06:23 maminku a tatínka pobodaly vosy a jsou z toho choří!
00:06:27 Pan Kopřiva z toho však pochopil jen poslední slovo, a ještě špatně.
00:06:32 Než byste řekli švec, byl u telefonu
00:06:36 a vytočil hasičské číslo. A než byste řekli obuvník,
00:06:41 zabrzdilo před stavením požárnické auto.
00:06:44 Pan Kopřiva nedbal na to, že ho chlapeček tahá za rukáv
00:06:49 a chce mu něco vysvětlit.
00:06:51 Vysadil ho na vůz, naskočil a sekerkou ukázal směr.
00:06:56 Jediný požár, který objevili, byl ohníček zlého výrostka Huga.
00:07:01 Opékal si na něm to jablko, co mu dal Radovan.
00:07:05 Bylo dobře, že požárníci ten ohníček uhasili,
00:07:08 protože Hugo si ho rozdělal hned za skladištěm suchého lihu,
00:07:14 Ale Radovan pořád neúnavně tahal pana Kopřivu za rukáv,
00:07:18 aby mu řekl, že nepotřebuje hasiče, nýbrž pana doktora.
00:07:23 Teprve když mu rukáv utrhl, pan Kopřiva si chlapečka všiml.
00:07:27 Radovan hlasitě a velmi rychle řekl:
00:07:30 Tak oteklé rodiče, jako mám já, jste v životě neviděl.
00:07:35 Oni jsou poštípaní od vos a jestli je nepřijede pan doktor splasknout,
00:07:40 tak se jim stane neštěstí, že to nevydržejí.
00:07:43 Slyšel to velitel požárnického automobilu,
00:07:46 vysunul anténu své silné vysílačky a řekl do mluvítka:
00:07:52 Kohout volá Krocana! Krocane, potřebujeme tě.
00:07:56 Je to zahradnictví pod sídlištěm. Rozumím a jedu.
00:08:01 To byl ale rychlík, ten pan doktor Krocan!
00:08:04 Sotva to dořekl, už se objevil na obzoru modrý maják jeho sanitky,
00:08:10 hned nato se ozvala siréna a pak už zakvílely před zahradnictvím brzdy.
00:08:16 Když pan doktor spatřil odulé rodiče, řekl:
00:08:19 No, nazdar! Sestro, injekci!
00:08:23 V té injekci byla záchranná tekutina.
00:08:27 Maminka po ní začala rychle splaskávat,
00:08:30 za chvíli měla místo škvírek zase oči,
00:08:34 a než pan doktor píchnul tatínka, byla zase tak krásná jako vždycky.
00:08:40 Když Radovan viděl, jakou má ta lékařská injekce zázračnou moc,
00:08:45 z ničeho nic, zčistajasna hvízdnul.
00:08:50 Slyšeli jste to? Slyšeli jste to? Už umím pískat!
00:08:54 A maminka ho pohladila a řekla: Přišlo nás to trochu draho,
00:09:00 ale je to dobře. Mužský má umět hvízdat. Viď, tatínku?
00:09:06 Tatínek neřekl nic. Jen pokýval hlavou.
00:09:09 Všechno to vlastně zavinil zlý výrostek Hugo.
00:09:14 Pan doktor Krocan se poptal, jak se to s těmi žihadly sběhlo,
00:09:18 a pak rozhodl, že bude nejlepší, když s sebou vezme Huga
00:09:23 na pořádné vyšetření. Kdyby tam v nemocnici měli nějaké prášky
00:09:28 nebo sirup proti zlomyslnosti, to by mu mohlo prospět.
00:09:33 Maminku a tatínka už žihadla nebolela, jenom šíleně svědila,
00:09:40 a chlapeček, který se vlastně jmenoval Bohoušek,
00:09:43 ale slyšel na jméno Radovan, spokojeně usínal.
00:09:48 To jsme si zase užili světa, pomyslel si.
00:09:52 A jak si tak na všechno vzpomínal, ve spánku se usmíval.
00:09:59 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2017
Pohádku z vlastní knihy Radovanovy radovánky čte dětem oblíbený autor Zdeněk Svěrák. Tentokrát o tom, jak se Radovan naučil hvízdat
Radovanův tatínek umí hezky hvízdat, ale Radovanovi se to stále nedaří. V dnešní pohádce se dozvíte, proč je hvízdání užitečná dovednost.
