Babylon

00:00:05 Babylon, kde žiju a proč.

00:00:11 Vlastimil Fabišík sdílí osud tisíců Slováků,

00:00:15 kteří se po rozdělení Československa stali nedobrovolně národnostní

00:00:20 menšinou ve vlastní zemi.

00:00:25 Teď ale budeme sledovat cestu dcery a matky Bachánkových,

00:00:29 která je zavedla až do Británie.

00:00:32 Našly tam nejen nový domov, ale i cestu k sobě.

00:01:07 Když se řekne Londýn, co se vám vybaví?

00:01:10 Vybaví se mi vše, co je typické pro toto město.

00:01:14 Rušné ulice, všude spousta lidí.

00:01:18 Metro, které je v 9 ráno nacpané, krásné parky, vybaví se mi léto,

00:01:23 mí kamarádi, úžasné restaurace a bary.

00:01:47 Já jsem v Čechách studovala design oděvů a historii umění,

00:01:52 ale po škole jsem toho nemohla moc najít, protože tam ta práce

00:01:58 v tomto oboru občas není.

00:02:01 Máti mi docela hodně pomohla v tom, že mi dodala sebevědomí a řekla:

00:02:06 "Hele, umíš anglicky, běž do Anglie."

00:02:09 Našla mi tady práci okolo Oxfordu.

00:02:12 Bydlela jsem asi rok na farmě a pak jsem se přestěhovala

00:02:16 zpět do Londýna.

00:02:18 Hrozně dlouho jsem ve Zlíně hledala práci, zkoušela jsem

00:02:23 všechno možné, první, poslední, abych se uplatnila, ale bohužel.

00:02:32 Mám pocit, že už od 40 let se na mě dívali jako na přestárlou,

00:02:38 starou ženskou, která na trhu práce nemá absolutně co dělat.

00:02:45 Tady v Británii jsi se s něčím takovým nesetkala?

00:02:49 Je to zvláštní, já to pořád nedokážu vstřebat, pochopit to,

00:02:53 ale nesetkala.

00:02:55 Tady je spousta lidí, kteří pracují a pracují dobře

00:02:59 i přes svůj vyšší věk.

00:03:02 V hotelu mám kolegyně, které mají kolem, 60, 70 let

00:03:08 a myslím, že si jich tam ale považují.

00:03:14 Ze začátku to bylo...

00:03:16 Samozřejmě, máti si musela zvyknout na spoustu věcí, naučit se

00:03:20 systém a anglicky, ale mně to přišlo, že já jsem ji ráda měla

00:03:25 u sebe, po dlouhé době jsme byly spolu, mně se to strašně líbilo

00:03:29 a pořád se mi to líbí.

00:03:32 Já jsem zapomněla, Hani prosím tě, tu mrkvičku do polívky...

00:03:36 Nastrouhat.

00:03:48 Jaká byla tvoje reakce, když se mami ozvala s tím,

00:03:52 že za tebou přijede?

00:03:54 První reakce byla asi taková, že mi bylo líto situace,

00:03:58 v jaké je.

00:04:00 Vím, že se jí nevedlo, a když mi volala, tak říkala,

00:04:05 že se jí nedaří, že právě kvůli tomu nemůže najít práci pořád

00:04:10 zkrátka - nevedlo se jí.

00:04:13 Ale zase na druhou stranu mi to přišlo tak, že jí můžu pomoct

00:04:18 a to mě dělalo šťastnou, že jí můžu něco tak trochu vrátit,

00:04:24 tu pomoc, kterou mi ona dávala od narození.

00:04:29 Když jsem přišla do Londýna, zítra to budou přesně 2 roky,

00:04:34 bylo mi 51 let.

00:04:36 To jsem zapomněla, kolik mi bylo.

00:04:42 Já jsem do Londýna přišla, když mi bylo 20, těsně po škole.

00:04:47 Nebylo to příliš brzo?

00:04:50 Já si myslím, že ne, asi, protože jsem byla ještě mladinká

00:04:56 a měla jsem čas se všechno naučit a na všechno si zvyknout.

00:05:00 Já jsem je neinspirovala, já jsem ji opravdu vykopla.

00:05:05 Ale byl to víceméně takový akt zoufalství, protože já jsem

00:05:09 nevěděla, co s tou holkou ve Zlíně.

00:05:12 Bez práce, bez ničeho, tak jsem si říkala, když všichni

00:05:17 jezdí sem do té Anglie za nějakou prací a ona uměla výborně anglicky

00:05:22 už na škole, tak jsem říkala, že to zkusí na rok, na dva.

00:05:27 A už je to 10 let.

00:05:28 Nebála si se o ni?

00:05:31 To si nikdo ani nedovede představit, jak strašně jsem se o ni bála.

00:05:38 Hrozně moc, ale nedalo se jinak, ale už jsme tady spolu

00:05:43 a zvládneme to.

00:05:59 Co chceš, mami?

00:06:14 My jsme si vybrali Muswell Hill, je to část na severu Londýna,

00:06:21 je to krásné, klidné, zelené prostředí, velice tradiční,

00:06:25 Londýnské, kde bydlí spousta umělců, kreativních lidí, filmařů

00:06:33 a třeba i komediantů, jako je Peter Sellers.

00:06:40 Já si myslím, že Muswell Hill je krásnější a je bezpečnější.

00:06:46 Je o něco dražší, ale o to líp se tady bydlí, protože nemáš strach.

00:06:51 Protože v noci, když jdeš sám, nemusíš se bát.

00:06:55 Máti, já si myslím, že ty se vůbec nebojíš.

00:07:00 Já se nebojím.

00:07:02 Když si člověk trochu připlatí, tak zase dostane.

00:07:07 Je to tady velice hezké, krásně se tady nakupuje,

00:07:10 máš tady různé markety a třeba festivaly tradičních řemesel,

00:07:16 takže je to tady krásné.

00:07:29 Myslím, že za ten byt, který mám, by normální člověk zaplatil

00:07:33 okolo 1 100 ― 1 200. Za to, co platím já, by v jiných

00:07:40 lokalitách zaplatil 7 stovek, ale zase s tím jdou jiné věci.

00:07:46 Tady máme s mamkou kuchyň, tady se vaří všechny dobré věci

00:07:54 a obývák je takový trošičku menší, ale já si myslím, že o to je

00:07:58 zase útulnější.

00:08:01 Nám to stačí.

00:08:06 Stejně toho moc nepotřebujeme, protože se tady střídáme.

00:08:11 Já jsem v práci dopoledne a přes den, Hanička je v práci

00:08:17 večer a přes noc.

00:08:19 Vystřídáme se.

00:08:21 Někdy se ani nevidíme.

00:08:25 To je moje ložnice a já si myslím, že jedna z nejlepších věcí

00:08:30 v mé ložnici je okno, ze kterého vidím do lesa.

00:08:34 Jsme na naší chaloupce u lesa v centru Londýna.

00:08:39 Máme tady krásnou přírodní zoologickou zahradu.

00:08:44 Zrovna tady proletěl papoušek. To byl papoušek.

00:08:49 Na těchto dvou stromech máme obrovskou, krásnou kolonii papoušků.

00:08:55 Máme tady straky, jednoho datla, který každé ráno v pět hodin

00:09:02 bubnuje na poplach.

00:09:05 A máme raritku, to je možná raritka pro Čechy, ne pro Londýňany,

00:09:10 protože Londýn je celý prolezlý liškami a těch tady máme

00:09:14 na zahradě také požehnaně.

00:09:21 TRHOVCI KŘÍČÍ A NABÍZEJÍ ZBOŽÍ

00:09:46 Já nejsem umělec, to je jen mé hobby, koníček,

00:09:53 se kterým jsem začala už ve Zlíně.

00:09:56 Nikdy v životě jsem netušila, že na stará kolena budu malovat.

00:10:01 Jsem tomu hrozně ráda, protože práce, kterou jsem si

00:10:07 tady našla...

00:10:09 Pracuji v hotelu jako pokojská.

00:10:17 Má práce obnáší to, že přijdeš ráno, nachystáš si vše, co potřebuješ,

00:10:24 přes den povlečení, čistící prostředky, vyfasuješ papír.

00:10:30 Pracuji 4 dny v týdnu 7 hodin a 2 dny v týdnu pracuji 5 hodin.

00:10:41 Za těch 5-7 hodin dennodenně musíš udělat minimálně 15 pokojů.

00:10:48 Běžná praxe je kolem 18-20 pokojů.

00:10:52 Je to strašná dřina.

00:10:56 Já jsem hledala uplatnění.

00:11:01 Začala jsem za pípou, začala jsem sbírat sklenice,

00:11:05 pomáhat v hospodách a restauracích.

00:11:08 Postupem času jsem se vypracovala na manažera.

00:11:13 Myslím, že tím jsem udělala takovou kariéru tady v Londýně.

00:11:18 Jsem tady vedoucí, takže jsem zodpovědná za všechno.

00:11:22 Společnost mi teď dala šanci věnovat se vínům, vzdělávají mě,

00:11:27 vzdělávám se i sama.

00:11:31 Hodně trénuji s vínem s lidmi, kteří dělají za barem

00:11:35 pro společnost.

00:11:36 Během jednoho, dvou let bych se mohla dostat do pozice,

00:11:40 kdy bych se věnovala jen tomuto.

00:11:44 Tedy trénování lidí a práci s různými víny.

00:11:48 Je strašně těžké říct, co bych chtěla dokázat,

00:11:53 protože na to, co bych já chtěla, na to nikdy v životě nedosáhnu.

00:11:59 Já jsem chtěla, a to i tady, když jsem přijela,

00:12:04 horoucně jsem si přála dělat mou profesi.

00:12:08 Poslední dobou jsem se věnovala pedikúře.

00:12:19 Chtěla bych se samozřejmě věnovat i výtvarnému umění, ale jak říkám,

00:12:25 já nejsem umělec, dělám to pro potěchu svou, ostatních.

00:12:32 Polovinu věcí jsem tady rozdala.

00:12:36 Já nevím.

00:12:39 Mám své přání, je veliké, ale nechce se mi ho tady

00:12:45 ani vyslovovat, protože by se mi všichni smáli, že jsem střelená

00:12:50 a navíc vím, že toho nikdy v životě nedocílím.

00:12:53 Plánuji pokračovat v kariéře a asi během 3 let koupit první dům

00:13:00 s nějakou zahrádkou a začít bydlet jinak.

00:13:04 Byla bys raději, kdyby si jednoho dne přivedla Hanka domů

00:13:09 Čecha, Slováka, nebo kdyby přišla s cizincem?

00:13:14 Je mi úplně jedno, jestli je to Čech, Slovák,

00:13:17 cizinec nebo Marťan.

00:13:19 Hlavně, aby to byl dobrý a slušný člověk.

00:13:22 To je důležité.

00:13:27 Tady mám folklórní klobouk, který už nosím asi 20 let.

00:13:32 Patří to k Vlastovi Fabišíkovi.

00:13:37 Tento klobouk se mnou prošel stovky festivalů a vystoupení.

00:13:43 Všude, kde jdu v rámci folklórních slavností nebo festivalů,

00:13:49 si beru tento klobouk.

00:13:52 Mám ho uložený v krabici, aby se mi nepokrčil

00:13:55 a abych si ho šetřil.

00:13:58 Zhruba před dvaceti lety jsem byl ve Východnej a viděl jsem tam

00:14:02 výrobce, který dělal liptovské klobouky a tehdy jsem si ho koupil,

00:14:08 poprvé jsem ho přinesl a tento klobouk od té doby

00:14:11 nosím na festivaly.

00:14:15 A jedeme dvojitou otočku.

00:14:36 Moje cesta k folklóru byla poměrně složitá, ale začala

00:14:41 už v dětství, protože můj otec byl velký fanoušek folklóru

00:14:46 u nás ve vesnici, kde jsem se narodil.

00:14:49 Otec tam založil folklórní soubor, takže to v podstatě bylo doma.

00:14:54 Moje maminka zpívala v kostele, takže znala hodně písní.

00:14:58 Babička chodila do kostela také a naučila mě toho hodně.

00:15:03 Ta vesnička se jmenuje Kojšov a je ve Slovenském rudohoří

00:15:07 v regionu Dolním Spiš.

00:15:09 Je to rázovitá vesnička, která je protkaná folklórem už po staletí.

00:15:15 Tam jsem vyrůstal.

00:15:17 K folklóru mě přivedl jeden heligonkář, který ve vesnici bydlel.

00:15:22 Jmenoval se Štefan Ševčík a založil dětský folklórní soubor.

00:15:28 Mě bohužel v době, kdy ji zakládali, nevybrali, ale jeden můj kamarád

00:15:34 ze školy si zlomil nohu.

00:15:36 Oslovili mě, já jsem za 14 dnů nastudoval repertoár a jeli jsme

00:15:41 na vystoupení.

00:15:42 Tím začala moje cesta k folklóru.

00:15:49 Do Čech mě přivedl folklór a zájem o tanec , když jsem byl na vojně.

00:15:54 Když jsem absolvoval SPŠ elektrotechnickou v Košicích,

00:16:00 dostal jsem povolávací rozkaz.

00:16:03 Ještě před tím jsem byl na konkurzu tady v Brně.

00:16:07 Byl tady Vojenský soubor písní a tanců Jánošík.

00:16:11 Zajímavostí je, že bylo 250 uchazečů a vybrali deset.

00:16:17 Měl jsem to štěstí, že jsem mezi těmi desíti byl.

00:16:27 V Brně jsem zůstal ze dvou důvodů.

00:16:30 Prvním důvodem bylo to, že jsem se tady seznámil

00:16:35 s krásnou zpěvačkou a moderátorkou Ivankou, která se později stala

00:16:40 mou manželkou.

00:16:51 Druhým důvodem bylo, že moje maminka byla ráda, že jsem zůstal ve městě.

00:16:58 Víte, na vesnici je tvrdý a těžký život a ona si myslela,

00:17:03 že když budu ve městě, budu to mít o něco jednodušší.

00:17:13 Potom jsem šel studovat do Bratislavy.

00:17:16 Kolegové ze školy se doslechli, že tam budu studovat,

00:17:21 a tak na mě asi dvacet chlapů čekalo s tím, že nemají tanečnice,

00:17:26 abych jim s tím pomohl.

00:17:29 Připravili jsme konkurz, kdy jsme s chlapci v Bratislavě

00:17:33 čekali, až skončí filmová představení, obcházeli jsme kina

00:17:37 a rozdávali letáky s pozvánkou na konkurz.

00:17:41 Tehdy jsme přijali asi 70 děvčat.

00:17:44 Bylo to velmi příjemné.

00:17:48 Když jsem se vrátil z Bratislavy, moje dcera Lucinka měla tehdy

00:17:55 asi 5 let a strašně chtěla tancovat.

00:17:59 Já jsem také chtěl, a tak nastoupila

00:18:02 do dětského souboru Hanáček.

00:18:05 Bohužel asi zdědila nějaké geny na rytmické tance a ta Haná je

00:18:13 taková pomalejší, i když mají krásné kroje.

00:18:20 Pamatuji si, že když jsme jezdili do Kojšova, bývala jsem tam

00:18:26 přes celé prázdniny.

00:18:28 Mám stejně starou sestřenku a byly jsme taková dvojka.

00:18:33 Ona je doteď takový kluk, takže ona tam tetě štípala dříví

00:18:38 na topení v kamnech, krmila dvě krávy.

00:18:47 O prázdninách tam bývaly hody a v kulturáku v Kojšově

00:18:56 bývaly slavnosti.

00:18:59 Já si to pamatuji doteď, že jsem vždy byla oblečená v kroji

00:19:05 a strašně jsem chtěla, aby hrála muzika,

00:19:09 strašně jsem chtěla tancovat s klukama.

00:19:12 Oni se mnou nikdy nechtěli tančit, takže jsem se tam točila sama.

00:19:18 Tady je dívčí kroj po mé mamince.

00:19:24 Zvláštností je, že na Spiši a u nás ve vesnici se nosily takové vesty,

00:19:30 které byly sešité se sukní.

00:19:33 Takto krásně byly vyzdobené.

00:19:36 Sukně byla plisovaná.

00:19:39 Děvčata si do vlasů nedávala mašle, ale nosila partu.

00:19:44 Toto byl dívčí sváteční kroj.

00:19:47 Teď je mé manželky a občas se tak oblečeme.

00:19:51 ZPĚV

00:19:59 Slovenský kroj má samozřejmě velmi úzké vazby na mé kořeny,

00:20:06 na můj domov.

00:20:09 Já i teď jezdím do rodné vesnice, jdu na půdu a objevuji

00:20:15 staré oblečení.

00:20:19 Posledně jsem si dovezl kožíšek, který nosila moje babička.

00:20:24 Chci si to uchovat.

00:20:27 Má to pro mě nejen hodnotu oděvu, ale také citovou hodnotu,

00:20:34 lásku k rodnému domu a k folklóru.

00:20:49 Jsme v Mahenově divadle, které patří

00:20:53 pod Národní divadlo Brno.

00:20:56 Každé ráno přicházím do tohoto krásného

00:21:00 divadelního stánku pracovat.

00:21:03 Pracuji tady jako vedoucí správy budovy.

00:21:07 Mám na starosti chod divadla po technické stránce.

00:21:12 Musím zabezpečit revize, úklid, uvaděčky, zkrátka vše pro to,

00:21:20 aby se návštěvník, který přijde do dovadla, cítil příjemně,

00:21:24 aby měli herci pořádek ve svých šatnách, aby fungovala elektřina,

00:21:30 abychom mohli hrát, aby fungovaly výtahy.

00:21:33 To vše koordinuji.

00:21:37 Poslouchejte!

00:21:39 Tančíte s tanečnicí, ne s nějakým dřevem.

00:21:42 Tak se na ni usměj, pěkně ji pohlaď

00:21:48 a pak už to půjde samo.

00:22:12 Musíte společně! S kým tančíš?!

00:22:15 Máš tanečnici!

00:22:20 Po rozdělení republiky jsem zůstal jako národnostní menšina,

00:22:26 příslušník národnostní menšiny a začal jsem se zajímat o život

00:22:31 národnostních menšin tady v Brně a v Jihomoravském kraji.

00:22:36 Postupně jsem pro spolky národnostních menšin začal

00:22:43 organizovat různé akce, festivaly.

00:22:48 Výraznou akcí je koncert - Žijeme v jednom městě.

00:22:52 Další akci jsou Návraty ke kořenům a v poslední době organizuji

00:22:57 Babylonfest.

00:23:00 Tam mohou národnostní menšiny ukázat, jak žijí, jsou tam také

00:23:05 ochutnávky, je to venku, takže je tam spousta lidí.

00:23:09 Takto pomáhám národnostním menšinám, aby ukázaly svůj život, svou kulturu

00:23:16 nejen v rámci svých komunit, ale i pro širokou veřejnost.

00:23:30 V Brně žiji už několik let a myslím si, že Slovákům,

00:23:37 žijícím na Moravě i v Čechách, se daří a nechtějí se vrátit zpět,

00:23:44 protože už mají kolem sebe vybudované zázemí,

00:23:49 přátele, práci atd.

00:23:52 Já osobně s tím nemám žádný problém.

00:23:55 Cítím se jako Čechoslovák, žiji v zemi, ve které jsem vyrůstal.

00:24:01 Nemám s tím negativní zkušenost.

00:24:05 Je mi tady dobře.

00:24:07 Lidé v mém okolí chtějí, abych mluvil slovensky,

00:24:11 abych učil jejich děti slovenské tance a písničky.

00:24:15 Víte, čím je člověk starší, získává větší rozhled a mi se líbí

00:24:20 každý taneční projev, nejen ten folklórní, ale i scénický

00:24:25 klasický tanec.

00:24:28 Stejné je to s hudbou a zpěvem.

00:24:31 Každý z nich má svá specifika.

00:24:35 Srdce ale táhne člověka blíže ke kořenům a mé kořeny

00:24:39 jsou na Spiši na Slovensku, takže proto ten slovenský folklór.

00:24:45 Abych pravdu řekla, tak se cítím malinko vykořeněná, doma se cítím

00:24:52 jak tady, tak tam. Asi bych to nerozdělovala, jestli mě to táhne

00:24:58 na Slovensko nebo se cítím doma na Moravě.

00:25:01 Víte, já se nezabývám tím, jestli jsem doma v Kojšově, v Bratislavě,

00:25:06 v Brně nebo v Praze.

00:25:09 Kde se cítím dobře, mám okolo sebe lidi,

00:25:13 kteří mi rozumějí a chtějí být se mnou, tak tam jsem doma.

00:25:24 Ten klobouk se mi zdál takový prostý, tak jsem se rozhodl,

00:25:29 že ho vylepším a tak zvýrazním svůj image, takže si ten klobouk

00:25:36 zdobím pavími péry.

00:25:40 Nosím je v tomto pouzdře, aby se nepolámaly.

00:25:44 Vždycky si dávám čtyři.

00:25:50 Vždycky jsem si dával čtyři krásná paví pera, ale v poslední

00:25:58 době k nim přibyly nové, bílé.

00:26:03 Kamarádi mi darovali péra z bílého páva.

00:26:10 Nemá to každý.

00:26:12 Bílý páv je velmi vzácný.

00:26:19 Takto si vždy klobouk ozdobím, trochu to vylepším a teď je

00:26:32 Vlasto Fabišík připraven na folklórní festival

00:26:38 nebo na jinou společenskou událost.

00:26:43 Skryté titulky: Eva Hadwigerová Česká televize 2014