Země nepotřebuje nové kontinenty, ale nové lidi. Životní příběhy cizinců, které nás mohou obohatit, mívají nečekané podoby
Obsah dílu
Antonio
Antonio Pedro Nobre pochází z Portugalska. Vždy chtěl psát, snažil se živit jako scénárista, ale protože příjmy byly nárazové a nevelké, začal pracovat jako asistent režie. Při natáčení jedné reklamy, na které asistoval, si režisér vybral jako lokaci Prahu. A zde začíná příběh, který nás zajímá. V reklamě totiž účinkovala dívka, která se velmi zamlouvala režisérovi a pozval ji na večeři. Dívka souhlasila pod podmínkou, že s sebou vezme svou kamarádku. Režisér proto pozval i Antonia. To bylo před osmi lety. Režisér s onou dívkou se viděli ještě několikrát a dnes už by se asi ani nepoznali, ale Antonio s onou dívčinou kamarádkou žije dodnes. Ze začátku za ní do Prahy, kde studovala, jezdil jen na pár dnů, pak zůstával měsíc, dva, tři. V Praze se snažil pracovat, točil reklamy, psal a poslední skoro tři roky už žije v Česku trvale.
Když si jeho přítelkyně našla práci v Ostravě, přistěhoval se za ní. Našel si práci v reklamním a animačním studiu a s vervou se zapojil do kulturního života. (Mimochodem díky spolupráci s ČT na pořadu Pod pokličkou umí relativně dobře česky, nasazoval totiž animace na předtočené texty a neustálým opakováním frází pouštěných stále dokola se hodně naučil.)Dnes se hodně angažuje v občanském sdružení, které se snaží přiblížit život cizinců žijících u nás, pořádá pravidelné besedy s cizinci v Librexu, pořádá festivaly, točí klipy hudebním skupinám, dokumenty, píše, režíruje stříhá. Je členem divadelní skupiny, která sdružuje „herce“ různých národností a hraje v angličtině. Vydal už pět knih a momentálně píše další – o cestování vlakem po Evropě. Takže logicky hodně cestuje. Skoro každý měsíc na pár dnů zvedne kotvy, známé má po celé Evropě, ale „doma“ už má v Ostravě.
Putování za Franzem Kafkou
Mladý Ital Gianfranco Coizza si ve třinácti letech přečetl Proměnu Franze Kafky a zamiloval se do literatury – zejména české. Pilně přečetl Kunderu, Hrabala, Kohouta, Ortena i Seiferta. Život mu ale změnila kniha Praha magická. Přečetl ji ve svých sedmnácti letech a zejména statě o tom, jak se „Franz Kafka vrací každou noc kolem páté domů Celetnou ulicí“ jej utvrdily v tom, že si přál v tomto magickém městě žít. Kde může na každém kroku narazit na literární odkaz, kde může literaturu nejen číst, ale také dýchat. Gianfranco Coizza se odstěhoval v 19 letech z rodné Sardinie do Sieny v Toskánsku, tam vystudoval moderní literaturu, podal si inzerát, že se chce seznámit s českými studenty a tak získal kontakt na Češku, díky níž pak Prahu navštěvoval několikrát do roka. Přátelství po letech „vyšumělo“, Giafranco se vrátil do Itálie, kromě literatury se začal věnovat vinařství a gastronomii a pokaždé, když se naskytla příležitost, vracel se do Prahy.
Jednou jej napadlo, že si v kouzelném středoevropském městě pronajme byt. Přišel na chuť nejen moderní české literatuře, ale také hudbě, kinematografii a české mentalitě. Čemu na chuť nepřišel, byly české italské restaurace. Měly „dost šílenou úroveň“. V mezičase založil italskou restauraci v Budapešti, v Los Angeles, ale dospěl k závěru, že by byl v Česku nejšťastnější. Přečetl povídky K. Čapka i L. Fuchse a věděl, že se do Prahy magické musí vrátit. Spolu s přáteli našel v centru Starého města právě uvolněné prostory a restauraci koupil. Zanedlouho otevřel ještě další podnik. Za Gianfrancem se nechodí jen prvoplánově na rizoto s pravými hříbky nebo spaghetti carbonara, ale také na vášnivé debaty o moderní české literatuře, hudbě či filmu.