Země nepotřebuje nové kontinenty, ale nové lidi. Životní příběhy cizinců, kteří nás mohou obohatit, mívají nečekané podoby
Obsah dílu
Osudem muzikant, srdcem Karliňák
Boro Prelić se narodil v roce 1962 v malé vesničce Padej, která se rozléhá na velké rovině (nedaleko hranic s Maďarskem a Rumunskem) severního Srbska, Jugoslávie. Od svých 4 let vyrůstal v Cacaku, ve městě obklopeném velkým pohořím. Existuje mnoho důvodů a inspirací, kvůli kterým se stal muzikantem: Nekonečné zpívání maďarských písní jeho dědečka a výborný zpěv jeho příbuzných na rodinných oslavách byly pravděpodobně nejvýznamnější momenty, které se mu vnukly do duše. Jeho otec, který hrál na akordeon a zároveň zpíval, zasvětil Bora do krás místních hudebních tradic.
Během puberty, objevil Boro mnoho různých aspektů hudby, jako například dlouhé poslouchání LP desek, hraní na jeho první elektrickou kytaru a také působení v jeho dřívější rokové kapele. Během nástupu na Bělehradskou univerzitu, strávil Boro 3 roky zpíváním ve sboru. Navíc studoval rok sólový zpěv na konzervatoři. Následně po svém studiu se Boro vrátil do Cacaku, aby započal svou profesionální kariéru živým hudebním vystupováním v restauracích a barech. Také začal hrát v místím divadle, působil v několika opravdových rockových skupinách a stále zpíval ve sboru. Když někdo žije v prostředí, kde je hudba základní potřebou a součástí každodenního života, pak je velice snadné stát se muzikantem. Byť také studoval pár semestrů svatařiny. Ale hudba zvítězila – a ve vítězném tažení pokračovala i po příjezdu do Prahy, kterou Boro objevil díky své polské manželce.
Od chvíle, kdy se přistěhoval se svou rodinou v roce 1993 do Prahy, pracoval jako barový hudebník a zpěvák. Tři a půl roku pracoval v Piano Bar Rhapsody, kde prožil vrchol svého hudebního úspěchu a rok a půl působil v prvním pražském latinském baru Corona. Velkou část svého hudebního profesionálního života Boro prožil v duu s Filipem, se kterým vystupoval v mnoha restauracích, na lodích, soukromých a firemních oslavách, golfových turnajích, zahajování výstav, veletrhů a nesčetně mnoho dalších eventech. Jeho společná kariéra s Řekem Janisem začala v roce 2001 a trvá dodnes. Zároveň též vzniklo trio, kterému třetí hráč vtiskl nefalšovaného amerického ducha. Mix kultur se promítá i do repertoáru ve 12 jazycích i desítek stylů včetně toho jedinečného, vlastního, který je nejen odrazem hudby, ale i dalších hlubších rovin. Včetně odkazů a vzpomínek na vlastní kulturu i kosmopolitního uvažování kdesi daleko od původní domoviny. Boro, nyní karlínský patriot, je ústřední postavou skupiny i našeho příběhu.
Osudové kořeny
Anna Saavedra je i přes své mládí autorkou už desítky divadelních her. Za Dům u sedmi švábů získala třetí místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma. Doma je teď v Brně, kde patří, coby dramaturgyně, k brněnskému HaDivadlu.
Narodila se na pobřeží Baltu v česko-chilské rodině. Vystudovala divadelní dramaturgii na brněnské JAMU a zůstala trvale v ČR. Je členkou divadla Ateliér, studia Dům Evy Tálské a elitní klaunské společnosti Champ de tension. Je autorkou prozaických textů (Proměna, Chilské deníky, Cizinec) a řady divadelních adaptací. Hraje na akordeon v undergroundové kapele D.H.R. Její hru Kuřačky a spasitelky (absolutní vítězka ročníku Ceny Evalda Schorma 2012) uvedlo v režii Janky Ryšánek Schmiedtové Divadlo Antonína Dvořáka NDM. Je to něžná groteska o virtuálních láskách, pracujících ženách a mužích v domácnosti. Inspirací pro Annu byla slavná hra A.P.Čechova Tři sestry. Její moderní verze je studií životů žen ve třetím tisíciletí v době babyboomu, internetových seznamek, pracovních kariér a ezoterních kurzů. Záměr snímku – dokumentární vyprávění s Annou Saavedra o životě v Česku, o její cestě přes studia dramaturgie v Brně až po profesi divadelního dramaturga. Povídání o její úspěšné hře i o účasti v undergroundové kapele D.H.R.