Babylon

Díly
Videobonusy

Vyvolený národ

Pondělí 20. 11. 2017 po půlnoci na ČT2

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:14 Dobrý den z Jeruzaléma.

00:00:16 Ve zdejším památníku jsou zaznamenány tisíce osudů těch,

00:00:20 kteří na vlastní kůži poznali, co je to být příslušníkem

00:00:23 vyvoleného národa.

00:00:25 Teď, když točíme další osudy, znovu bojují o svou existenci.

00:00:29 Rakety dopadají v Berševě, Tel Avivu i v tomto Svatém městě.

00:00:38 Někteří z nich se narodili i v Československu,

00:00:41 do Izraele přišli v několika vlnách.

00:00:44 Mezi prvními byli hlavně ti, kteří přežili hrůzy

00:00:47 2. světové války a běsnění antisemitů.

00:00:52 Jedním z nich je i ostravský rodák Yehuda Bacon,

00:00:55 který patří k předním izraelským výtvarníkům.

00:01:08 Jsme Židi, ale měli jsme křesťanské přátele,

00:01:13 hráli jsme si s nimi jako kluci.

00:01:16 Když přišli Němci, když obsadili Československo,

00:01:22 tak náhle jsem Žid, někdo, kdo je cizinec,

00:01:31 který nemá právo žít.

00:01:37 Stále víc jsme slyšeli o transportech,

00:01:40 nevěděli jsme, co to znamená.

00:01:44 Přišli první uprchlíci ze Slovenska i Podkarpatské Rusi

00:01:51 a vykládali nám, že tam už lidé sedí na zavazadlech.

00:01:57 Měl jsem 13 let.

00:02:04 Několik dnů poté jsme byli na cestě do Terezína.

00:02:08 To jsem poprvé slyšel, co se děje,

00:02:12 a ti velmi inteligentní lidi... Poprvé jsem slyšel o sebevraždách.

00:02:19 Většinou to udělali doktoři nebo hodně inteligentní lidi,

00:02:25 kteří už věděli, co to znamená, ale pro mne, jako dítě,

00:02:32 jen si pamatuji na poslední koupání, naposled jíst s rodinou na stole

00:02:45 a naposled sedět jako člověk u stolu.

00:02:52 Tohle zmizelo na 3 roky.

00:02:57 Museli jsme odevzdat hole.

00:03:00 Co hole znamenaly, jsem pochopil, když jsem přišel do Osvětimi.

00:03:06 Přišli jsme tam v noci, díval jsem se z vlaku a vidím,

00:03:13 byla tma, ale moc lidí v uniformě.

00:03:18 Vše bylo šedivé, protože byla tma,

00:03:23 ale každý měl hůl.

00:03:25 Myslel jsem, že je to ozdravovna pro vojáky.

00:03:33 Ale příští okamžik museli všichni ven z dobytčáků,

00:03:39 kde jsme byli, a bylo peklo.

00:03:45 Už jsme věděli, proč jsme odevzdali ty hole.

00:03:51 Měl jsem 2 sestry a já ― byli jsme tři, tatínek a maminka.

00:03:57 Jedna sestra měla štěstí a mohla ještě jet do Izraele,

00:04:05 tehdy to byla Palestina.

00:04:07 Tatínek šel do plynu, maminku a sestru jsem nutil,

00:04:13 aby šly do práce.

00:04:16 Přišly do Stutthofu, ale podmínky byly hrozné.

00:04:26 Dostaly tyfus, přežily ho, ale všechny lidi s tyfem

00:04:32 dali do bloku a nedali jim už jíst.

00:04:37 Bylo to 2 týdny před osvobozením ― zahynuly.

00:04:45 Yehuda Bacon přežil Terezín, Osvětim i 2 pochody smrti.

00:04:49 Ale už v ozdravovně si uvědomil, že v Československu ani v Evropě

00:04:53 zůstat nechce.

00:05:05 Angličané dali např. kvótu 25 pro mladé lidi do Izraele ―

00:05:23 od 12 do 17 let. Tehdy nebylo 25 dětí v tom věku.

00:05:30 Vše bylo pryč.

00:05:34 Dostal jsem jeden z nich.

00:05:37 Vždy říkám ― vše je jedno, chci, to byly 2 děti ze všech dětí,

00:05:45 které měly jistý cíl ― to byl Wolfi, který říkal,

00:05:48 že věnuje svůj život Bohu, a stal se vrchním rabínem.

00:05:56 Já jsem řekl, že chci život věnovat umění

00:06:00 a chci ukázat lidem, co zažilo židovské dítě,

00:06:10 a tím pomoci jiným lidem a lidi budou lepší.

00:06:21 To byly první kresby u Přemysla Pittra, dětské kresby.

00:06:26 To byla moje fantazie.

00:06:30 Hned jsem poznal, byl jsem dítě, že nemůžu mluvit.

00:06:35 Můžu mluvit, ale ti jiní to nepochopí

00:06:39 nebo nechtějí mluvit.

00:06:42 Později jsme poznali, že tato zeď nebyla jen u mne,

00:06:48 ale u všech, i v Izraeli, že když otevřeli ústa,

00:06:53 ostatní mlčeli, protože to nemohli nebo nechtěli pochopit.

00:06:59 Jen když chytili Eichmanna, tak ta zeď trochu spadla

00:07:04 a měli zájem o ty lidi z lágru.

00:07:10 To bylo jen v té době, já jsem byl svědek u Eichmanna.

00:07:19 Viděl jsem, že nemůžu vykládat.

00:07:22 Byl jsem trošku zklamán, že lidi nejsou lepší,

00:07:27 když jim něco říkám.

00:07:30 Neměl jsem ty zkušenosti, tak jsem začal více kreslit.

00:07:34 Ten smutek ― a co je na tom zajímavé, to jsem dělal už v r. 1956,

00:07:42 že jsem pomalu překonal ten smutek.

00:07:47 A to bylo moje štěstí, že jsem mohl smutek strčit

00:07:51 do té hlavy a tím jsem si ulehčil.

00:07:57 Další silnější vlna přistěhovalců z Československa přišla

00:08:01 kolem r. 1968.

00:08:04 Malá skupinka z nich se pravidelně schází u jedné z nejuznávanějších

00:08:08 izraelských veterinářek Rachel Bock,

00:08:11 které její přátelé říkají Růženka.

00:08:19 (slovensky)Uklidněte se.

00:08:23 S manželem jsem odešla v r. 1968 z Československa,

00:08:29 protože jsme chtěli domovinu.

00:08:33 Chtěli jsme vlast pro nás a budoucí děti,

00:08:36 které se nám narodily tady.

00:08:40 Ironií osudu je to, že náš syn žije už 20 let v Praze.

00:08:46 V r. 1968 to bylo lehké, nevím, jak je to dnes.

00:08:51 Pak už to bylo trošku těžší.

00:08:54 Když je člověk nový přistěhovalec, trvá to trochu déle.

00:08:59 Idealismus trochu vyprchal a už jsme kritičtější

00:09:03 na určité věci.

00:09:07 Můžeme si to dovolit.

00:09:11 Máme pocit, že tady si můžeme říct svoje,

00:09:14 protože jsme doma.

00:09:17 Na Slovensku jsme drželi hubu a krok, tady jsem si říkali,

00:09:21 že tu nemůžeme tak mluvit.

00:09:25 Jsme trošku rozpolcení ― polovička je slovenská,

00:09:30 polovička izraelská.

00:09:32 Tu si můžeme dovolit říct svoje, nadávat ― tu jsme doma.

00:09:38 HUDBA

00:09:51 Do r. 1949 jsme se vrátili z hor, z dědin, kde jsme se ukrývali,

00:09:58 a zjistili jsme, že celá rodina byla vyvražděna ―

00:10:02 z máminy strany, bratranci, sestřenice, všichni.

00:10:07 Dědeček byl zabit a hozen do Dunaje v Budapešti.

00:10:12 To je dlouhá historie, ale tehdy moje 2 starší sestry

00:10:18 v r. 1949 odešly do Izraele.

00:10:29 Pak nastalo období komunismu, zavřeli hranice

00:10:32 a nemohli jsme se vidět více než 20 let.

00:10:36 HUDBA

00:10:49 Studovala jsem medicínu v Bratislavě,

00:10:53 na začátku bylo 250 studentů, na konci něco přes 100,

00:11:01 z toho 7 Židů.

00:11:03 Ti Židi byli nejlepší studenti

00:11:06 a byli jsme pronásledováni nekonečně.

00:11:11 Řekla jsem si ― když dostanu pas, víc mě tu nevidí.

00:11:17 Kromě toho, že vedoucí KSČ na univerzitě řekl,

00:11:22 že tu židovskou bandu musí zlikvidovat.

00:11:26 Utekla jsem.

00:11:29 Opakovaně nás chytili, ale nakonec jsme přišli tři spolu.

00:11:35 Tady jsem se vdala za velmi tvrdého Slováka ze Zvolenu,

00:11:40 který byl na to pyšný.

00:11:44 HUDBA

00:11:51 Vím, že mě nikdo nebude pronásledovat ani mi nadávat.

00:11:57 Jsem velmi spokojená.

00:11:59 2x jsem přišel ― poprvé v r. 1946, ještě před vytvořením Izraele,

00:12:09 hned po světové válce, protože jsem tam nenašel své místo.

00:12:19 Šel jsem se rozloučit s Evropou tím, že jsem šel do Osvětimi.

00:12:27 My všichni, kteří jsme prožili válku a holocaust, jsme tam neměli kořeny.

00:12:37 Jediné naše tužby směřovaly sem.

00:12:44 Přišla jsem v r. 1964, možná polooficiálně.

00:12:53 Vdala jsem se a zůstala tady.

00:12:56 -Vzala jste si Izraelce?
-Řekni, jak to bylo.

00:13:03 Tehdy už byl Izraelec, ale pochází z Bratislavy.

00:13:06 Láska byla ještě z Bratislavy.

00:13:09 Chtěla jsem dokázat, bylo to moje osobní předsevzetí.

00:13:22 Řekla jsem si, že jim dokážu, že i v Československu něco vědí.

00:13:26 Oni tady velmi podceňovali Východ, ale měla jsem dobré znalosti

00:13:31 a tady všichni veterináři studovali v Americe, Itálii nebo Holandsku,

00:13:37 protože tu nebyla veterinární fakulta,

00:13:40 ta se založila před 20 lety.

00:13:44 Izraelští studenti chodili do ciziny.

00:13:47 Dneska mojí zásluhou izraelští studenti studují v Košicích.

00:13:53 Neemigrovala jsem, nepřišla jsem do Izraele

00:13:55 ze sionistických důvodů.

00:13:58 Chtěla jsem se vdát, mít děti a židovského muže.

00:14:04 V naší generaci židovští chlapci nebyli,

00:14:06 našla jsem si muže v Izraeli a vdala se.

00:14:11 (píseň)Na čo sa ty za mnou vláčíš, keď mi ani neopáčíš,

00:14:17 ani večer, ani ráno, jaký si ty sprostý, Jano...

00:14:24 Byl to pro mne šok, když jsem tu přišla.

00:14:28 Ale člověk si zvykne i na šibenici.

00:14:34 Přišla jsem do Izraele a rovnou do Dimony.

00:14:37 Byla jsem 7 let v Dimoně, Pánubohu za zády.

00:14:44 Byli tam jen Maročané a já.

00:14:48 Po 7 letech mě to omrzelo, děti se mi tam narodily,

00:14:53 odešla jsem do Německa, protože Maročanů bylo moc.

00:14:57 Odešla jsem do Německa, tam jsem byla 15 let

00:15:01 a po 15 letech jsem si řekla ― děti odešly na univerzitu,

00:15:07 vrátím se do Izraele.

00:15:17 Věděla jsem hodně, protože tu byla sestra,

00:15:21 maminka ji byla navštívit, dostávali jsme dopisy, fotky,

00:15:26 tak jsem nepřišla do neznáma, ale vždy je rozdíl

00:15:35 mezi skutečností a představami.

00:15:45 Na zdraví.

00:15:59 Jako dítě jsem záviděla, když jsem viděla stromky

00:16:05 přes okna, my jsme neměli stromeček.

00:16:09 Bylo mi líto, proč jsem jiná než oni.

00:16:15 Jako dospělá v Evropě, tak krásně vyzdobené,

00:16:19 moje přítelkyně mi psala, kolik vyrobila cukroví

00:16:25 a jaké svátky.

00:16:27 My jsme neměli svátky, my máme naše svátky,

00:16:31 které jsme tam mohli jen tajně realizovat.

00:16:35 S mojí malou dcerou šel otec do kostela v Bratislavě a ona říká:

00:16:41 "Tati, proč nejdeme do toho kostela, co jde Livijka?" Její kamarádka.

00:16:46 To bylo těžké vysvětlit.

00:16:47 Tady zase mám po dlouhých letech pocit, že je to můj svátek,

00:16:54 znám modlitby, zvyky.

00:17:01 Svátek je svátek, ale to jsem tam neměla.

00:17:06 Petra Linhová z Prahy žije už 8 let v Berševě

00:17:09 na okraji Negevské pouště.

00:17:11 Při konverzi k judaismu přijala jméno Oranit.

00:17:16 Bylo snazší přijít do Izraele v době,

00:17:20 kdy tehdejší Československo znovu navázalo s Izraelem

00:17:24 diplomatické styky.

00:17:26 Nemusela jsem utíkat, nikdy jsem nebyla od své rodiny

00:17:29 odříznuta, jako kdybych emigrovala před rokem 1989.

00:17:37 V tomto směru to bylo jednodušší, navíc dnešní komunikace

00:17:42 a technologie, možnost komunikovat přes internet ― to je požehnání.

00:17:51 Když se vám stýská, můžete zapnout počítač,

00:17:53 popovídat si, napsat si s kamarády, s rodinou.

00:18:03 Když jsem se sem stěhovala, teoreticky jsem věděla,

00:18:06 do čeho jdu.

00:18:08 Byla to jen teorie a mezi teorií a praxí je

00:18:11 velký rozdíl.

00:18:15 Otec je z Prahy, maminka z Vodňan.

00:18:21 Jediní mimo kořeny z otcovy strany jsou snad z Portugalska

00:18:28 a v 16. nebo 17. století přišli do Čech.

00:18:31 Mám o 3 roky staršího bratra, ještě u mě nebyl,

00:18:37 i když ho pořád zvu.

00:18:40 Nenašel ještě čas, nebo odvahu?

00:18:43 Brácha zná Izrael jen ze zpráv a ty jsou většinou spojené

00:18:47 s teroristických útokem nebo s podobným děním jako teď.

00:18:55 Myslí si, že když jdu koupit sůl,

00:18:58 tak si s sebou beru neprůstřelnou vestu, samopal a granát.

00:19:03 S manželem jsem se seznámila v Praze na svém pracovišti.

00:19:09 Líbil se mi a neměl prstýnek, tak jsem se ho zeptala,

00:19:12 zda si mě nechce vzít.

00:19:15 Myslela jsem to napůl z legrace, napůl vážně.

00:19:19 Ale vzal to vážně, skoro rok jsme byli ve spojení telefonicky.

00:19:24 Pak mi nabídl manželství, přiletěl do Čech,

00:19:28 požádal rodinu o ruku, jak tradice velí tam i tady.

00:19:35 Napřed jsme měli židovskou svatbu v Dimoně ― se vším, co k tomu patří.

00:19:40 Oddával nás konzervativní rabín, ne ortodoxní.

00:19:45 Kdo má neortodoxní svatbu v Izraeli,

00:19:50 tak musí pak odletět na Kypr nebo do Prahy jako my

00:19:58 a absolvovat tam občanský obřad.

00:20:05 Protože židovská víra se dědí po matce,

00:20:08 tak pokud není matka Židovka,

00:20:10 tak ani dítě není považované za Žida.

00:20:14 Jak jsem měla problémy, aby mi tady

00:20:17 neortodoxní konverzi uznali, tak si myslím,

00:20:21 že by nás ortodoxní rabín ani neoddal,

00:20:23 ale mě by se do té svatby nechtělo.

00:20:27 SIRÉNY

00:20:28 Pojďte.

00:20:37 Nebojte se.

00:20:40 SIRÉNY

00:21:29 Idioti!

00:21:32 -To už je dnes kolikátý?
-Čtvrtý.

00:21:37 Nebojte se.

00:21:39 Pravděpodobnost, že to zasáhne právě nás, je minimální, ale je.

00:21:43 NADÁVÁ

00:21:47 To byla nehezká nadávka.

00:21:50 Nejhorší ten strach z počátku, nevíte, jak reagovat.

00:21:55 Strach, že nestihnete utéct, aspoň podle vás,

00:22:00 do bezpečného úkrytu.

00:22:02 -O co se bojíte?
-O svou rodinu, o sebe ne.

00:22:07 Kdybych nepotkala Eliho, tak bych o vystěhování

00:22:11 do Izraele zažádala.

00:22:15 Pokud chce být člověk šťastný, musí si být svým rozhodnutím

00:22:21 100% jistý a musí to udělat, protože to udělat chce.

00:22:29 Nečekala jsem nic, nejsem člověk, který očekává.

00:22:32 Co dostanu, to vezmu, ale neočekávám.

00:22:35 Myslím si, že jsem dostala hodně.

00:22:38 Žiji v Tel Avivu, Tel Aviv není Izrael.

00:22:41 Když se řekne, že jdu do Izraele, to je oj,

00:22:45 tam je válka.

00:22:47 Když se řekne, že jdu do Tel Avivu, to je fajn,

00:22:49 je to rozdíl.

00:22:52 Jak se žije s tím strašným komplexem,

00:22:54 že si tu piješ víno, a zatím tvoji kamarádi

00:22:58 a jejich děti venku pláčí, dostávají traumata

00:23:01 a celý svět na tebe se dívá.

00:23:05 Když budeš reagovat, tak jsi nadměrně reagoval,

00:23:09 proč ty ubohé...

00:23:12 Zvláštnost židovského národa existovala vždy

00:23:16 a to nemají rádi, proto jsou pronásledovaní.

00:23:21 Já si to myslím.

00:23:24 Zákon, který jsme dostali před 3 000 lety v době Mojžíše,

00:23:32 Desatero přikázání, se stal základním zákonem lidstva.

00:23:38 To není novinka, proto nás asi nemají rádi.

00:23:43 Izraelci, Židé jsou stejní lidé jako Evropané, Američané,

00:23:47 není třeba se nás bát.

00:23:50 Jedná se o to, že nechtějí uznat naši existenci

00:23:52 na tomto okolí a my nejsme ochotni se dobrovolně vzdát života.

00:23:59 Když někdo jde na tebe se zbraní, tak to musí být vyrovnané.

00:24:10 Dlouhé války jsou nezvítězitelné války.

00:24:14 Když Bůh dá, budeme dále existovat, protože nemáme zájem o válku,

00:24:19 musíme se jen bránit.

00:24:23 Naše existence je provokací pro arabské státy.

00:24:27 23 arabských států je kolem, je tu pár utečenců,

00:24:32 kteří mají místa ve 23 státech, a jeden z nich je nechce přijmout.

00:24:37 Proč? Proto. To je ten problém.

00:24:40 I v matematice jsou neřešitelné problémy.

00:24:43 Žijeme ve státě, kde je neřešitelný problém

00:24:45 a nebude řešitelný dalších 500 let.

00:24:50 Nevěřím, že bude řešitelný.

00:24:52 Žijeme s tím, že je neřešitelný,

00:24:54 musíme žít stále s tím, že musíme být připravení ―

00:24:57 tak jako v pionýrském táboře ― buď připravený, vždy připravený.

00:25:11 Skryté titulky: Milena Nečadová Česká televize, 2012

0 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly836

Následující díl

Magazín dobrých zpráv o lidech, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny (2012)

Vyvolený národ

V Jeruzalémském památníku Yad Vashem jsou zaznamenány tisíce osudů těch, kteří na vlastní kůži poznali, co to je být příslušníkem vyvoleného národa. Někteří z nich se narodili i v Československu. Do Izraele přišli v několika vlnách. Mezi prvními byli především ti, kteří přežili hrůzy II. světové války a běsnění antisemitů. K těm patří i ostravský rodák Yehuda Bacon, který v současnosti patří k nejuznávanějším izraelským výtvarníkům. Druhá vlna přišla kolem roku 1968, tu prezentují přátelé a známí přední izraelské veterinářky Růženky Rachel Bock. A poslední vlna sestává z těch, kteří sem přišli po roce 1989. Ti přišli. Neutíkali. Reprezentuje je například Petra Linhová, která při konverzi k judaismu přijala jméno Oranit. Jejich životními osudy a nástrahami židovské existence vás provede režisérka Marta Růžičková a kameraman Tomáš Nikel.