60 Jaromír Hanzlík nám tentokrát nabídne pohled na soužití divadla a televizního média. Režie P. Vantuch
00:00:19 Vítám vás, milí diváci.
00:00:23 Já věřím, že dnes potěším především milovníky divadla,
00:00:25 protože dnes se budeme věnovat divadlu na obrazovce.
00:00:30 Divadlu v televizi. A mým prvním hostem
00:00:33 je dramaturg Ondřej Šrámek, který se celou svou kariéru
00:00:38 zabývá právě divadlem v televizi. Já vás vítám.-Dobrý večer.
00:00:42 První otázka. Řekněte mně: Patří divadlo na obrazovku,
00:00:45 nebo nepatří divadlo na obrazovku?
-Já vám neřeknu, že nepatří,
00:00:49 protože mě to živí. Tak to ode mě nečekejte.
00:00:53 Ale samozřejmě, že patří, i když je to umělecký druh,
00:00:58 který jde přímo proti televizi, protože divadlo je tady a teď
00:01:02 a televize je něco, co vysílá záznamy, reprodukuje.
00:01:06 Ale pravda je, že když je to třeba přímý přenos,
00:01:09 tak to tady a teď jsme vlastně schopni někdy zprostředkovat.
00:01:13 Vy jste těch divadelních přenosů uskutečnil opravdu hodně.
00:01:19 Víte, který je úplně nejstarší
00:01:21 v archivu zachovaný divadelní přenos?
00:01:24 -Ten jsem tedy ještě nedělal.
-Já vím.
00:01:27 Ten je z roku 1960. Jsou dva.
00:01:29 Jsou to ty dvě slavné věci z divadla ABC.
00:01:32 To znamená TĚŽKÁ BARBORA a BALADA Z HADRŮ.
00:01:35 S těmi slavnými předscénami Wericha a Horníčka.
00:01:38 -Ano, ano.-A to mělo nějakou neuvěřitelnou historii.
00:01:42 To zachránila Alena Berková, dramaturgyně archivu,
00:01:46 protože oni kdysi s Jaromírem Vaštou
00:01:48 našli kousky těch předscén. Totiž ty inscenace
00:01:52 byly zaznamenány, ty v televizi existovaly,
00:01:54 ale ty předscény tam nebyly, ta se za normalizace
00:01:57 samozřejmě vystřihly, kvůli panu Werichovi a panu Horníčkovi.
00:02:00 Ona si dala takový úkol, že se jí to podaří dát dohromady
00:02:03 a sestavit to. Trvalo to v podstatě rok.
00:02:06 A zachránil to ve výsledku zvukař Kamil Příhoda,
00:02:10 který věděl, na kterou skládku se v 70. letech
00:02:13 ty filmové pásy vyvážely. Takže on tam vždycky šel,
00:02:17 tam hrabal a nosil to domů, takže nanosil spoustu věcí.
00:02:20 A třeba ani přesně nevěděl, co tam je.
00:02:23 A ten našel ten zbytek. Ale i tak to musela být
00:02:25 strašná dřina, protože jak byly ty předscény rozstřihané
00:02:29 a neexistoval pro to žádný text, žádné vodítko,
00:02:31 tak ta Alena se samozřejmě spojila s paní Týlovou,
00:02:35 sekretářkou pana Wericha, vyptávala se.
00:02:38 To sestavování bylo strašný a ještě to dát dohromady technicky.
00:02:42 To bylo další. Ale díky tomu to máme zachované,
00:02:45 což je senzace.
-Tak to se s chutí podíváme.
00:02:49 Tedy činili takové dotazy z řad čtenářstva i z kruhů,
00:02:55 zda dlouholetým soužitím, tedy vaším,
00:02:57 s paní chotí, nenastal u vás určitý proces
00:03:00 lidově opsatelný jako jakási podpantoflizace. Ne?
00:03:05 -To je vyloučeno.
-Vyloučeno!
00:03:08 -Tedy je pravda, že dlouholetým manželským soužitím
00:03:10 docházívává, řekl bych, k takovému názorovému srůstu.
00:03:14 -Srůst?
-Ty názory novomanželů,
00:03:16 které jsou mnohdy po svatbě až diametrálně vzdáleny,
00:03:21 se neustálým manželským soužitím sbližují, sbližují, sbližují,
00:03:24 až konečně ty její nabudou vrchu.
-Jo, jo. Srůst.
00:03:28 -Já jsem tomu čelil již v dobách svého mládí...
00:03:31 -Mluvte, prosím, pomalu, stenografuji!
00:03:35 -Já jsem tomu čelil v dobách svého mládí,
00:03:37 když jsem se ženil, že jsem se již tehdá
00:03:40 dohodl se svojí tehdejší ženou, později manželkou,
00:03:43 potom chotí, nyní paní...
-Ale to je stále táž soudružka.
00:03:47 -Stále táž, ano.
00:03:52 Jsme se dohodli, že o všem budeme rozhodovat společně.
00:03:55 -To je velmi moudré, mistře!
-Ona o těch banalitách,
00:03:58 o těch běžných podružnostech z denního života
00:04:02 a o těch důležitých věcích, že budu rozhodovat já.
00:04:05 -Podstatné věci. A ty podružnosti, to je například?
00:04:07 -Podružnosti jako například co s penězi, co vydělám,
00:04:10 nebo kam na prázdniny, nebo kdy smím odejít
00:04:12 a kdy se musím vrátit... Ty maličkosti.
00:04:14 -Běžné, všední věci. Ano.
-Kdežto takové důležité věci
00:04:18 jako například - jaký je náš poměr k Taiwanu, to dělám já.
00:04:21 -Velmi moudré, velmi moudré.
00:04:25 Říká se, že v 60. letech chodil po českých jevištích
00:04:28 divadelní bůh. A tenhle bůh si tehdy našel cestu
00:04:32 i na televizní obrazovky. Bylo to v cyklu ZVEME VÁS DO DIVADLA.
00:04:36 Jak to vůbec vzniklo?
-To bylo tak, že televize
00:04:39 v tu dobu vysílala sice hodně divadelních představení,
00:04:42 relativně, protože nebyla původní dramatická televizní tvorba.
00:04:46 Ale bylo to rozházeně. Vlastně to bylo jak se to hodilo.
00:04:49 A tenkrát byl Miloš Smetana redaktorem Divadelních novin
00:04:52 a přišel s nápadem, že by to chtělo nějak utřídit
00:04:54 a dát tomu nějakou hlavu a patu. A vysílat ty skvělé inscenace,
00:05:00 které všude tenkrát kolem nás byly.
00:05:02 A pan doktor Fencl, který byl šéfem redakce
00:05:05 to velmi přivítal. A oni si na to vzali Václava Vosku.
00:05:08 Miloš Smetana tenkrát panu Voskovi řekl, že si půjčí jeho popularitu,
00:05:12 ale že mu ji mnohonásobně vrátí zpátky.
00:05:15 Což se taky stalo. Vosku samozřejmě všichni
00:05:18 strašně milovali, psali mu dopisy,
00:05:21 on velmi otevřeně promlouval na obrazovce.
00:05:23 Pamatuji si, když se odvysílala, to jsem jako kluk na to koukal,
00:05:27 inscenace Milana Páska z Hradce Králové VEČER TŘÍKRÁLOVÝ,
00:05:29 která byla tenkrát na ty poměry hodně moderní.
00:05:32 Tak se mohlo publikum samozřejmě zbláznit.
00:05:35 A pan Voska příští měsíc vystoupil a mluvil velmi otevřeně
00:05:39 o anonymu, který dostal. Na mě tenkrát hodně zapůsobila
00:05:42 ta otevřenost a ta vážnost s jakou to říkal.
00:05:45 Pan Voska taky dostal dopis od nějaké paní
00:05:48 z nějakého malého města, která mu psala,
00:05:50 že vždycky, když se objeví ta znělka,
00:05:52 že ona už má ovařené kafe, že se připraví,
00:05:55 že si oblíkne večerní šaty, jako kdyby do toho divadla šla,
00:05:59 a že si sedne před tu obrazovku. Tak se to tenkrát vnímalo.
00:06:02 Je to hezký. Ty rozhovory nebo úvody
00:06:05 připravoval tenkrát pro pana Vosku divadelní historik
00:06:08 Evžen Turnovský, který mu dělal takovou osnovu.
00:06:10 A k jeho mistrovským kouskům patří, když do přestávky
00:06:14 Dürenmattových FYZIKŮ, slavné inscenace Ladislava Vymětala
00:06:18 z MĚSTSKÝCH DIVADEL PRAŽSKÝCH, napsal pro pana Vosku
00:06:20 dialog postavy Möbia a jeho představitele.
00:06:26 Dovolte, abych vám položil několik otázek,
00:06:28 které se týkají vaší práce a dnešního představení.
00:06:30 Tedy předně: Kolik jste už uškrtil ošetřovatelek?
00:06:33 -Dnes? Jednu. A vy?
00:06:36 -Ošetřovatelku? Žádnou.
00:06:40 Můžete nám říci, co při tomto činu
00:06:44 na jevišti cítíte a nač myslíte?
00:06:46 -Víte, když člověk dělá něco na jevišti po 120.,
00:06:50 tak musí především myslet na to, aby přesvědčil diváka o tom,
00:06:53 že to dělá poprvé. To je, myslím, jedno
00:06:56 z největších tajemství našeho řemesla.
00:06:59 Aby to vůbec bylo možné, musí herec v sobě vypěstovat
00:07:04 pocit neustálého neuspokojení s tím, co dosud na té roli udělal.
00:07:08 A touhu vidět tu svou postavu při každém představení
00:07:11 nějak jinak a z nové stránky.
00:07:15 A teď mi řekněte, jak to bylo s divadlem na obrazovce
00:07:17 v 70. a 80. letech? To už bylo trošku jiné, ne?
00:07:21 Tam je podstatný rozdíl. V těch 70. letech,
00:07:24 když se na ty záznamy dneska podíváte,
00:07:26 tak zjistíte, že jsou takový jako strašně...
00:07:28 Nemá to žádnou šťávu. Má to dva důvody.
00:07:31 Ten jeden samozřejmě byl, že z počátku 70. let
00:07:33 se točilo hodně bez diváků, protože ještě byla
00:07:36 taková ta obava, aby nám tam náhodou
00:07:38 někdo něco nevykřikl. To je jedna věc.
00:07:40 A ten druhý důvod je vlastně úplně technický.
00:07:43 Protože začal fungovat magnetický záznam.
00:07:45 A najednou všichni měli pocit, že to je vlastně úžasné,
00:07:49 že se může ta jedna situace nazkoušet a natočit.
00:07:52 Takže se to představení rozparcelovalo,
00:07:55 bylo to všechno obrazově takzvaně výborný,
00:07:58 ale ten herecký výkon se rozpadl, protože ani sebevětší génius,
00:08:01 když dvacetkrát startuje, tak ta role - co si budeme povídat.
00:08:05 Máte ji zažitou z divadla jinak.
00:08:08 V 80. letech byla situace jiná, protože už byla
00:08:12 volnější atmosféra jak ve společnosti, tak tady.
00:08:14 To, co se hrálo na divadle, ne se vším všudy, bohužel,
00:08:18 ale v podstatě mohli i natáčet.
00:08:21 A samozřejmě jedna z věcí, kterou jsme hned udělali,
00:08:24 že jsme, pokud to šlo, vrátili diváky do hlediště.
00:08:27 Zejména u komedií, samozřejmě. Bez toho to nejde.
00:08:30 To je jedna věc. A myslím, že je to taky důležitý pro herce.
00:08:33 Vždyť to víte. Teď se cítíte divně, teď cítíte tu dutost
00:08:37 a ti diváci samozřejmě taky na to koukají, že to je nějaký divný.
00:08:41 No, není to s tím divadlem na obrazovce snadný. To víme.
00:08:43 Ten úhel pohledu, který má ten televizní režisér,
00:08:47 který dělá ten přenos, je vždycky určující.
00:08:50 A já mám jednu velmi intenzívní vzpomínku,
00:08:55 geniálně divadelní, i televizní režisér Jaroslav Dudek.
00:08:58 Jednou udělal takový experiment, že postavil
00:09:02 jednu kameru do hlediště, sejmul to představení
00:09:06 bez střihu tou jednou kamerou, jak on se na to dívá.
00:09:11 Jakoby svýma očima. Takže já si pamatuju,
00:09:13 že stál kameraman za kamerou, on stál vedle něho
00:09:16 a teď mu říkal: "A teďko švenkni na Kepku.
00:09:19 Teďko švenkni na Kolářovou..." Ale přitom hlavní dialog
00:09:24 se odehrával někde jinde. Protože pro něj bylo podstatnější to,
00:09:27 co se odehrávalo někde jinde.
-To byli Měšťáci, myslím.
00:09:30 -To byli Gorkého měšťáci. Pojďme se na kousek podívat.-Ano.
00:09:35 -Co máš za lubem?
-Nic.
00:09:37 -Tajemství přísně důvěrné.
-Když je to tajemství,
00:09:40 tak si to špitejte tam někde v koutečku!
00:09:43 Takhle je to pro ostatní urážka, výsměch!
00:09:46 Samé narážky, nápovědi, pikle a člověk aby se na to díval
00:09:50 jako trouba! Za koho mě vlastně máš, co?!
00:09:53 -Jste sice můj adoptivní otec, ale proto ještě nemusíte
00:09:55 tak vyvádět, nic zvláštního se neděje.
00:09:57 -Adoptivní, neadoptivní...
-Včera řekl...
00:10:00 Zeptal se mě, jestli...
-No?
00:10:07 Tak na co se tě zeptal?! Mluv!
00:10:10 -Nestrašte ji. Zeptal jsem se jí,
00:10:13 jestli by si mě nechtěla vzít! Řekla, že mi odpoví dneska.
00:10:17 A to je všechno.
-A je to. Jednoduché jak facka.
00:10:22 Já mám třeba osobně hezkou vzpomínku na ŠAŠKA A KRÁLOVNU,
00:10:27 což byla Bolkova inscenace NA PROVÁZKU, ale PROVÁZEK tenkrát
00:10:30 patřil ke STÁTNÍMU DIVADLU. A my jsme to chtěli natočit.
00:10:35 Kupodivu nebyl ani takový problém tady,
00:10:38 jako byl problém v tom divadle. Oni to nechtěli dát.
00:10:42 A celý to trvalo, to byla spiklenecká válka,
00:10:45 že jsme si telefonovali, různě jsme to tak jako oplétali,
00:10:48 abychom donutili jednoho člověka tu smlouvu podepsat.
00:10:51 Pan režisér Bělka na to měl dvě kamery a jeden den,
00:10:54 protože tady v baráku nic nebylo a nikde jste si tady
00:10:57 prostě kameru půjčit nemohl, že jo?!
00:10:59 Takže to považuji za malý zázrak, že se to povedlo.
00:11:03 Napsal jsem to já.
00:11:07 A také jsem to já režíroval.
00:11:12 POTLESK
00:11:16 Můžeme!
00:11:19 Panička, panička jde! VYHRÁVÁ HUDBA
00:11:34 VYHRÁVÁ HUDBA
00:12:01 To je úžasný, že takový nádherný představení je zaznamenaný.
00:12:03 Že je. A že je zaznamenáno v divadle.-Ano.
00:12:06 Ta situace v té druhé polovině těch 80. let
00:12:09 byla asi zřejmě podobná druhé polovině 60. let,
00:12:12 kdy tenkrát vznikl JEPPE Z VRŠKU s panem Hrušínským, Pleskot...
00:12:15 Něco úchvatnýho! Já jsem o tom vždycky jenom slýchal,
00:12:19 ale někdo to někde uchoval a zachovala se kazeta,
00:12:23 z které se aspoň ta torza, která tam jsou, se nechala přepsat.
00:12:27 Takže my to dneska máme jako torzo,
00:12:30 ale můžeme z toho velké části ukázat.
00:12:32 Fantastický Rudolf Hrušínský!
00:12:35 Peníze! Co to je? Penze se rozkutálejí,
00:12:40 ale přítel zůstane. Jsi dobrý přítel, Jakube?
00:12:42 -Já jsem hostinský Jakub.
-Co koukáš takhle?
00:12:45 Co takhle koukáš? Jako vyschlý slaneček.
00:12:50 Ty nejsi dobrý přítel, ty jsi slaneček.
00:12:52 -Slaneček nebo přítel, na dluh já nenaleju nikomu...!
00:12:57 -Ale já vím.
00:12:59 -I kdyby to byl sám pan správce, Jeppe.
00:13:03 -Správce. Co na mě lezeš se správcem, ty mameluku!
00:13:09 Správce je jenom lump a zloděj!
00:13:12 Ale já jsem přece tvůj kamarád, Jakube!
00:13:16 -Já jsem hostinský, Jeppe.
-Kde jsi, hostinský? -Tady.
00:13:23 -Ty jsi hovado. Ty jsi mizera krčmářská,
00:13:26 holomek kořalečnická.
00:13:30 Ondřeji, vy jste kdysi udělal takový záslužný počin,
00:13:32 že jste vzal jednu divadelní hru POPRASK NA LAGUNĚ
00:13:36 a sestříhal jste ze tří inscenací takový mix.
00:13:41 A bylo to z roku 95 z DIVADLA NA VINOHRADECH.
00:13:45 Z 60. let z DISKU a z NÁRODNÍHO DIVADLA.
00:13:48 -Tak se na to pojďte podívat.
-To rád.
00:13:53 -Kdo vy jste?
00:13:56 NESROZUMITELNÉ JMÉNO
00:14:01 -Mluvte zřetelněji, povídám! Nebo vám nebudu rozumět.
00:14:07 -Joppe, jo!
00:14:10 -No tak mi řekněte, jak se to zběhlo!
00:14:12 -To bylo tak! NESROZUMITELNÁ ŘEČ
00:14:18 NESROZUMITELNÁ ŘEČ
00:14:24 NESROZUMITELNÁ ŘEČ A šmik šmik nožem!
00:14:27 A ten tam... NESROZUMITELNÁ ŘEČ
00:14:32 Víc už nevím, pane.
00:14:38 A jak vy vidíte budoucnost divadla na obrazovce?
00:14:42 Já si myslím, že to, co v těch 60. letech bylo úžasný,
00:14:46 to znamená, že televize přinášela jakousi událost,
00:14:50 to znamená návštěvu toho divadla, něco výjimečného,
00:14:53 že pokud si ten náš cyklus tohle toto udrží,
00:14:57 dávat lidem něco výjimečného, něco, na co by se třeba
00:15:01 i obtížně dostali, a pokud se nám podaří
00:15:04 to jako výjimečnou událost zprostředkovat,
00:15:07 i když vždycky víme, že návštěva divadla je lepší, samozřejmě,
00:15:10 tak si myslím, že by ta budoucnost mohla být dobrá.
00:15:12 Bude samozřejmě taky záležet na tom,
00:15:14 jak ti, kteří o tom budou rozhodovat,
00:15:16 budou o kultuře jenom mluvit, nebo ji opravdu
00:15:19 budou mít rádi a potřebovat. Tak je to furt.
00:15:24 Tak tenhle pán se jmenuje Viktor Polesný.
00:15:27 Je profesí režisér divadelní i televizní.
00:15:30 Začínal jako dokumentarista a natočil
00:15:32 spoustu televizních inscenací, divadelních přenosů
00:15:36 a zábavních představení. Já tě vítám, Viktore.-Ahoj.
00:15:39 Copak si myslíš?
00:15:41 Patří divadlo na televizní obrazovku?
00:15:44 I když jsem k tomu velmi skeptický, tak si myslím, že patří.
00:15:48 Protože je pořád lepší tu inscenaci vidět,
00:15:51 než ji popřípadě prošvihnout.
00:15:54 Já ze své zkušenosti vím, že když jsme hráli
00:15:57 na divadle velice úspěšné představení
00:16:00 a potom se to natočilo, tak ta kamera,
00:16:03 která jde do detailů a ty to hraješ pro druhou galerii,
00:16:06 tak je to najednou, řekl bych, "rytírna".
00:16:09 Takže on ten přenos mnohdy tomu představení neposlouží.
00:16:15 To je otázka přístupu toho režiséra,
00:16:18 který ten přenos má za úkol ztvárnit.
00:16:21 Ten úplně nejjednodušší způsob je, že se postaví kamery
00:16:25 a sejme se to, ale já si myslím, že divadelní tvar
00:16:30 má nějaká specifika. Někdy je důležitější ten,
00:16:34 kdo naslouchá té postavě, než ten, kdo mluví ty řeči.
00:16:39 A je třeba, aby se ten televizní režisér
00:16:42 to divadelní představení naučil.
00:16:44 Existuje několik způsobů, jak nasnímat divadelní představení.
00:16:49 První je ten mechanický, že se to s tím publikem natáčí.
00:16:54 To je samozřejmě u komedií nutný,
00:16:58 poněvadž ohlas toho publika je tam důležitý.
00:17:02 Pak jsme to samozřejmě někdy dělali tak,
00:17:05 že jsme to publikum vyloučili, já jsem se tu inscenaci
00:17:07 skutečně naučil a i pro mě to bylo
00:17:11 nesmírně přínosné,, protože jsem dělal
00:17:13 s Miroslavem Macháčkem, Schormem a tak dál.
00:17:17 A pak je třetí způsob, že se ta inscenace
00:17:20 přenese do studia a tam se natočí.
00:17:24 Nástup!
00:17:31 Za císaře pána a jeho rodinu!
00:17:34 Mysleli jsme si, že válka je jen takové šarmiclování hlídek...
00:17:40 Nic takového! A jízda a pěchota a dělostřelectvo!!!
00:18:15 Tak tohle byla VÉVODKYNĚ VALDŠTEJNSKÝCH VOJSK.
00:18:17 -Oldřich Daněk.
-Oldřich Daněk.
00:18:19 -Krásná hra.
-Krásná hra.
00:18:21 A to jsem poprvé pracoval s tak náročným režisérem
00:18:24 jako byl Miroslav Macháček. A s tak náročným tvarem.
00:18:28 On se tak jako na začátku nadchl, když jsem já udělal
00:18:33 na NOVÉ SCÉNĚ ten pohled kamery ven do současné ulice.
00:18:37 A pak jsem dlouhou jízdou najel do prázdného hlediště,
00:18:41 čímž jsem uvedl, že budeme hrát pro diváky,
00:18:44 pro televizi, a najel jsem na ten průvod,
00:18:47 kdy oni nesou tu rakev mrtvého Valdštejna.
00:18:50 Čili ty dva časy se spojily. To se mu strašně líbilo.
00:18:53 A pak já jsem se skutečně tu inscenaci naučil nazpaměť,
00:18:59 aby nám tam nějakým způsobem netápala
00:19:02 a nedostával jsem se s ním do konfliktu.
00:19:04 Macháček byl prudkej!
-Ano, ano. Velmi prudký.
00:19:07 Tak takhle to bylo. A pak jsme s Macháčkem dělali
00:19:10 i HAMLETA, tam už jsme se do toho konfliktu
00:19:12 čas od času dostali.
-Například? To by mě zajímalo.
00:19:15 Tam ten Hamlet umírá tím, že strhne oponu,
00:19:20 tam je schodiště a ta Svobodova světelná rampa.
00:19:24 A on tvrdil, že není možný to zobrazit, tu výšku.
00:19:28 Tam jsme se trošku jako nepohodli, ale on mi pak i volal.
00:19:33 To je na dlouhý povídání. Ale měli jsme se rádi.
00:19:36 Bylo to pěkný.
00:19:38 Ty jsi říkal, jaký všechny možný druhy přenosů jsou.
00:19:40 Zapomněl jsi na jednu věc, a sám jsi ji dělal,
00:19:43 že jsi jednu inscenaci točil v exteriéru.
00:19:46 To byl FAUST. A to byla slavní inscenace
00:19:51 DIVADLA NA OKRAJI. To znamená malý prostor,
00:19:54 malé jeviště, to byla ta Potužilova inscenace.
00:19:58 A pak přišli ten nápad, jestli bychom to celé
00:20:01 nedali do exteriéru, do plenérů a tak.
00:20:04 A to si myslím, že byla vůbec taková největší práce
00:20:07 s divadelním tvarem, protože my jsme byli spolurežiséři,
00:20:10 ale on mi dodal materiál a já už jsem pak
00:20:13 pracoval s kamerou a s aranžmá trochu jinak.
00:20:16 To bylo zajímavý.
00:20:20 Na odiv staví zemskou krásu...
00:20:47 Nezřel jsi dobro, které skýtá svět?
00:20:50 -Ne, pane, pohádky tu nechci vyprávět.
00:20:53 -Znáš Fausta? -Doktora?
-A služebníka věd. I mého!
00:20:59 -Slouží hůř než by se dalo.
-Slouží-li v zmatku,
00:21:02 pak se podaří péčí mou rozptýliti temné bludy.
00:21:07 Zelený stromek praví k sadaři:
00:21:09 "Hle, květ i plody vzejdou z živné půdy,
00:21:13 nechť k němu občasně se připojí
00:21:16 vzruch, nutkání i činorodost ďábla."
00:21:21 -Rád ke starému bývám někdy zván.
00:21:23 A zadobře s ním chci být vždycky.
00:21:25 Je úžasné, že tenhle velký pán umí i s ďáblem
00:21:29 promluvit tak lidsky!
00:21:33 Divadelní představení se třeba ve VINOHRADSKÉM DIVADLE
00:21:35 jeden večer hraje pro 700 diváků. V těch minulých dobách
00:21:39 byly takové boje, jestli nějaký titul vůbec uvést na to jeviště.
00:21:44 Nebo když se to hrálo, tak kolem toho byly
00:21:47 určité cenzurní zásahy a podobně.
00:21:50 A rozhodovalo se o tom, který představení
00:21:53 se natočí pro TELEVIZI a které ne.
00:21:55 Bohužel hodně velice dobrých, kvalitních představení
00:21:58 se nenatočilo z různých důvodů, tehdy zejména ideologických.
00:22:03 Protože hrát to najednou jeden večer pro 700 lidí,
00:22:08 tak to už se nelíbilo. Ale byly takové chvíle,
00:22:11 kdy se podařilo natočit vynikající herecké výkony.
00:22:18 No a do tohohle frmolu se najednou otevřou dveře
00:22:20 a v nich se objeví ženská! Lízo, představ si -
00:22:23 blond vlasy, blond! A takový ty úplně přirozený.
00:22:26 Jako šampaňský! A anglický jerseyový kostým
00:22:29 oříškový barvy, který, krk dám na to, zdejší nebyl!
00:22:32 Ale to není podstatný, drahá Lízo.
00:22:34 Podstatný je, že ta ženská tam stála, mlčky,
00:22:37 jenom se dívala a v tu ránu bylo ticho!
00:22:41 Třeba představení KOČIČÍ HRA s Danou Medřickou.
00:22:43 A nebo nebo LAKOMEC s Milošem Kopeckým a Jiřinou Bohdalovou.
00:22:48 Propánakrále! Vy zas vypadáte!
00:22:54 -To se nediv, Rosino, já jsem celou noc nespal.
00:22:57 Mám starosti, víš?
-Ne, báječně!
00:22:59 Vy zrovna kvetete zdravím! Takovouhle barvu
00:23:01 jste neměl, co vás znám! No!
00:23:04 Hotovej mladík.
-Ano? Hotovej?
00:23:09 -Mladík! Kam se na vás hrabou ti dnešní dvacetiletí starci!
00:23:16 To je ta zásluha televize, že to je.
00:23:19 Divadlo má bohužel tu krátkou životnost.
00:23:24 Může být úžasný, ale po pár letech skončí.
00:23:30 Po pár reprízách skončí a už ho nikdy neuvidíš.
00:23:32 A zůstane jenom v paměti diváků, kteří to zažili.
00:23:36 Což je krásný. Otisk toho divadla v paměti
00:23:38 je opravdu něco strašně zajímavýho.
00:23:41 Já si některý představení pamatuji úplně do detailů!
00:23:45 Krejčova ROMEA A JULII. S Třískou a s Tomášovou.
00:23:48 To je prostě zázrak. A já si to pamatuju.
00:23:52 A navíc je to ještě natočený. Tam jsou natočený všechny zkoušky.
00:23:55 Dělal to Radúz Činčera pro DIVADELNÍ ÚSTAV.
00:23:58 Takže zaplaťpánbůh za to.
00:24:00 To jsou krásný představení, který prostě zmizí.
00:24:03 Dřív byl takový cyklus, který se jmenoval ZVEME VÁS DO DIVADLA.
00:24:06 A bylo dobré, že se na televizní obrazovku
00:24:10 dostávaly kvalitní inscenace. Jak je to dneska?
00:24:15 Já si nevybavuju, že by se nějak přenášela divadelní představení.
00:24:21 Ne už tak často. Nevím, jestli je to
00:24:24 kvalitou těch divadelních představení
00:24:27 a nebo jestli je to zakódováno v jiné měnící se dramaturgii,
00:24:32 ale každopádně občas něco takového vidím.
00:24:37 A lidé na venkově mají rádi to divadlo na obrazovce,
00:24:41 protože oni se do Prahy vždycky nedostanou.
00:24:45 Čili v tomhle to je opravdu záslužný
00:24:48 a mělo by se to, podle mě, dělat víc.
00:24:54 To, že TELEVIZE zaznamenávala vynikající divadelní inscenace,
00:24:58 tak to byla jistě záslužná práce.
00:25:01 Ale potom se našla skupina lidí, která ty zaznamenané inscenace
00:25:06 vydávala na různých nosičích, jako třeba VHS nebo DVD.
00:25:12 A jednou z nich je paní Veronika Bednářová.
00:25:15 Já vás tady srdečně vítám.
-Děkuju mockrát, děkuju.
00:25:18 Řekněte mi, jak tahle skvělá idea vznikla?
00:25:21 Tak my jsme se sešli v roce 2006, já jsem tehdy pracovala
00:25:24 v časopise REFLEX, a vymysleli jsme projekt,
00:25:28 který všichni považovali za sebevražedný.
00:25:31 A to bylo, že si vezmeme nejslavnější inscenace
00:25:33 ze 60. let, s pomocí Ondřeje Šrámka z ČESKÉ TELEVIZE je vybereme
00:25:39 a vydáme je pro normálního řadového čtenáře.
00:25:44 Začali jsme ČLOVĚKEM Z PŮDY, to znamená
00:25:48 kultovní inscenací DIVADLA SEMAFOR. A prodal se
00:25:51 neuvěřitelný počet kusů, lidé na to stáli fronty v trafikách,
00:25:55 psali nám na webové stránky, kdy vydáme další kusy.
00:25:58 Takže ten zájem o to staré, legendární české divadlo
00:26:02 byl obrovský, takže nakonec z toho byl 4letý projekt,
00:26:05 který začínal vždycky po desetiletích -
00:26:08 60., 70., 80. a došli jsme až do 90. let,
00:26:12 což vy možná víte, protože jsme vydali
00:26:15 i vašeho CYRANA z DIVADLA NA VINOHRADECH.
00:26:22 Svůj širák odhazuji v dáli. A s grácií!
00:26:28 Tam leží on.
00:26:31 Plášť zvolna spouštím, jenž mě halí.
00:26:35 Sepnutý párem zašlých spon...
00:26:38 A tasím kord! Jen žádný shon.
00:26:42 Hned v úvodu boj nerozhodnut! Pointa je mi nad zákon.
00:26:46 Proto až při poslání... bodnu.
00:26:52 My jsme těch inscenací nakonec vydali na těch DVD 24,
00:26:56 což bylo fajn. A k mým osobně nejmilejším
00:27:01 asi patří REVIZOR z ČINOHERNÍHO KLUBU,
00:27:03 který vlastně patří do toho jejich prvního tříletí, z roku 67.
00:27:07 Je to taky taková slavná inscenace Jana Kačera,
00:27:10 ve které hrál Pavel Landovský, takže se to dlouho
00:27:12 nemohlo nikde ani promítat. My jsme vlastně byli vděční,
00:27:15 že jsme se s Pavlem Landovským mohli znovu setkat
00:27:18 a natočit s ním vzpomínkový bonus, který byl k té inscenaci přidán.
00:27:21 A vlastně to byla jedna z inscenací,
00:27:24 na kterou lidi psali nejvíc ohlasů.
00:27:26 Tak to bylo fajn. Jsme rádi, že se to podařilo.
00:27:31 Tedy, jestli se jaksi račte nacházet ve finanční tísni,
00:27:33 jest mou přímo povinností, jakožto hejtmana,
00:27:36 jsem okamžitě hotov!
00:27:39 -Vy byste...?
-Já bych.
00:27:41 -Prosím vás, prosím vás, půjčte mi, půjčte mi.
00:27:43 Jenom půjčit. Hned zaplatím hostinskému.
00:27:45 Dvě stovky by stačily. Možná míň, možná míň!
00:27:48 -Rovný dvě stovky! Ani se s tím nepočítejte.
00:27:51 -Děkuji vám mnohokrát. Vy jste ale...
00:27:53 Vy jste ale šlechetný člověk. To jsem nečekal.
00:27:57 -Sláva na výsostech. Peníze bere!
00:28:01 Vy jste měli takový slogan - "perly českého divadla u vás doma".
00:28:06 To se mně moc líbí, protože vy jste vlastně
00:28:09 z toho divadelního představení, které bylo, řekněme,
00:28:13 takovým dobrým jídlem, udělali takovou dobrou konzervu.
00:28:18 Dá se to tak říct. On taky režisér a spoluzakladatel
00:28:22 ČINOHERNÍHO KLUBU Ladislav Smoček říkával:
00:28:24 "Divadlo je umění sněhu. Nasněží a roztaje."
00:28:28 Tak to jsme si také dávali do loga,
00:28:31 abychom ten sníh udrželi nějak živý, čerstvý.
00:28:36 Ono to úplně nejde, ale bylo vydáno víc než 500 tisíc nosičů,
00:28:40 což bylo hrozně moc. Nejslavnější inscenací,
00:28:42 nejvíce prodávanou byl BROUK V HLAVĚ.
00:28:45 Takový ten starý, klasický z DIVADLA NA VINOHRADECH.
00:28:47 Možná díky legendám - panu Brodskému,
00:28:50 hrála tam Karolína Slunéčková s Jiřinou Jiráskovou.
00:28:53 A to všichni chtěli a všichni měli pocit,
00:28:55 že to je to, co by právě chtěli mít doma
00:28:57 vedle svých spisů Dostojevského v knihovně.
00:29:00 To se mi hezky poslouchá, protože jsem v té inscenaci
00:29:03 též krejíroval, jak říkal Eduard Kohout.
00:29:09 Někdo má dnes v hlavě brouka, flem, flem.
00:29:16 Vždyť i vám to z očí kouká.
00:29:19 Co je to za brouky jen?
00:29:23 Kdopak nám vehnal brouky do hlavy?
00:29:27 Kdopak nám sebral, sebral smích?
00:29:30 Smích, to přece není hřích, blem blem, blem blem.
00:29:37 Smích nás baví brouků zlých.
00:29:41 Proto, pane Fejdo, proto, pane Fejdo,
00:29:44 proto, pane Fejdo, děkujem!
00:29:51 Čestmír Kopecký je můj další host. Já tě vítám, Čestmíre.-Ahoj.
00:29:55 Čestmíra jsem poznal před mnoha lety.
00:29:58 Byl produkčním, který vyrobil spoustu televizních inscenací,
00:30:01 ale především se podílel na divadelních přenosech.
00:30:04 Posléze byl také ředitelem KARLOVARSKÉHO DIVADLA
00:30:07 a manažerem DIVADLA NA PROVÁZKU. Otázka jednoduchá:
00:30:10 Divadlo patří na obrazovku, nebo ne?
00:30:15 Tak divadlo určitě patří na obrazovku.
00:30:18 Divadlo má tu velkou výhodu, že tam pracuje daleko víc
00:30:21 inteligentních lidí, kteří mají větší témata,
00:30:23 nežli ti, kteří pracují u filmu, nebo v televizi.
00:30:27 Máš taky takovou zkušenost z VINOHRADSKÉHO DIVADLA?
00:30:30 Teď jsi mě teda zahnal do úzkých.
00:30:32 Teď, když se kouknu, co se v televizi vysílá a vysílalo,
00:30:35 tak se mi to zdá. Kdyby televize chtěla točit
00:30:38 Hamleta, tak by si určitě nevybrala všechny herce z jednoho divadla
00:30:41 a zabývala by se tím, co to je Hamlet.
00:30:44 Ale zpráva o tom, jakým způsobem VINOHRADSKÉ DIVADLO
00:30:51 vyložilo Hamleta,
00:30:52 nebo jakým způsobem to udělalo DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU
00:30:55 je nesmírně zajímavá a je to pro toho diváka,
00:30:57 který nemůže vidět všechny inscenace,
00:30:59 tak je to pro něj výborná informace.
00:31:01 Čili televize má jakési alibi, kterému říká:
00:31:03 "Toto divadlo takto pojalo Hamleta."
00:31:06 Ty jsi se podílel na mnoha televizních inscenacích
00:31:09 a divadelních přenosech. A samozřejmě jsi se taky
00:31:13 potkal s fenoménem, který se jmenuje cenzura nebo zákazy.-Hm.
00:31:17 Tak v televizi jsem se s tím potkával
00:31:19 zejména u těch hraných věcí, u těch inscenací.
00:31:22 Ale ty divadla už byla trošku... Jako by se už počítalo s tím,
00:31:25 že tam už to někdo ze soudruhů viděl.
00:31:28 Spíš to bylo obráceně. Oni vlastně byli progresivní.
00:31:31 A zejména si myslím, že ta naše dramaturgie
00:31:33 vybírala ty progresivní věci, takže bez urážky,
00:31:36 třeba DIVADLO DRAK bylo svého času vůbec špičkou všech divadel u nás.
00:31:40 A inscenace, které se tam odtud přenášely,
00:31:43 byly nejzajímavější a byly progresivní.
00:31:45 Zrovna tak jako si vzpomenu na DNES VEČER v JIRÁSKOVĚ HRONOVĚ,
00:31:50 nebo ve SKUPOVĚ PLZNI. A tyhle ty oba festivaly
00:31:53 si mohly dovolit daleko víc a tím pádem ta televize
00:31:55 z toho přinesla zajímavější záznamy.
00:31:57 A vrcholem bylo, pod svícnem je tma,
00:32:00 když jsme točili DNES VEČER V MOSKEVSKÝCH DIVADLECH.
00:32:03 Tak tam jsme vyloženě točili věci, které by se asi
00:32:06 tady v divadle nehrály. Už jenom to, že jsme
00:32:09 Vasiljevovu inscenaci začali natáčet ve dvě v noci,
00:32:13 tak to o mnohém vypovídá. Dokonce si myslím,
00:32:15 že tam jsem viděl nejlepší a nejzajímavější divadlo,
00:32:18 který jsem v životě viděl.
00:32:24 Ty kromě toho, že jsi byl produkčním v televizi,
00:32:27 tak jsi se stal posléze samostatným producentem.
00:32:30 To znamená - jako producent si můžeš volně vybírat témata.
00:32:33 Ano.
00:32:35 A co tě vede k tomu, abys natočil zrovna to představení?
00:32:39 Já tedy pořád uvažuji v těch intencích televize veřejné služby.
00:32:43 Tak si říkám, že vlastně existuje nějaký referenční film
00:32:46 o DIVADLE HUSA NA PROVÁZKU, který se jmenuje
00:32:49 BALADA PRO BANDITU. Který úplně nepopisuje to divadlo,
00:32:52 ale může tam člověk vidět všechny ty herce.
00:32:55 Tak když jsme chystali film KARAMAZOVI,
00:32:58 tak jsme si řekli, že existuje nějaká generace herců,
00:33:00 že existuje nějaký divadlo, že má nějakou výjimečnou hru.
00:33:03 Která sice se nepředvede, protože ty výrazové prostředky
00:33:05 jsou v tom divadle úplně jiný, ale dá se vzniknout filmu,
00:33:08 který bude informovat o tom, jak kterak kdysi
00:33:11 vypadalo DEJVICKÝ DIVADLO, jaký herci tam hráli,
00:33:13 jaký hry hráli, jakým způsobem to vnímali.
00:33:16 -Řekla mi to!
-Dimitriji Fjodoroviči,
00:33:18 kdybyste nebyl můj syn, vyzval bych vás na souboj!
00:33:22 Pistolemi! A na tři kroky! A přes šátek!
00:33:25 -Přes šátek? -Přes šátek!
-Přes šátek?! -Přes šátek!!!
00:33:28 -Zase lžete, nestydatě lžete!
-Souboj!!!
00:33:31 Ten smysl televize veřejný služby třeba spočívá i v tom,
00:33:35 že zlý magistrát zruší divadlo, které je nejlepší v Praze,
00:33:38 nebo možná jedno z nejlepších, nejzajímavějších.
00:33:42 A ta hodná TELEVIZE přijde jako starší bratr
00:33:44 a natočí z toho divadla 12 přenosů
00:33:48 a natočí jednu tu inscenaci jako referenční film
00:33:51 a natočí o tom dokument. Tohle si myslím, že je taky
00:33:54 úkol veřejnoprávní televize. A konkrétně tohle to
00:33:56 je případ komorního divadla pod vedením
00:33:59 Dušana Pařízka a Davida Jařaba.
00:34:03 Myslím si, že tohle je evidentní, že by televize měla dělat.
00:34:06 Jako ve fotbale, teď řeknu něco veselýho,
00:34:09 jako ve fotbale by televize nejen měla přenášet fotbal,
00:34:12 ale zároveň reportáže o úplatkách rozhodčích
00:34:15 a o dalších nešvarech. Tak to myslím,
00:34:18 že u toho divadla je ten úkol úplně stejný.
00:34:20 Měla by ho představit a zároveň se jím zabývat,
00:34:22 pomáhat ho pěstovat a budovat ho.
00:34:25 Vzpomínám si, že jsem jednou před 15 lety
00:34:27 dostal takový nápad, že bychom natočili Erbenovu KYTICI
00:34:30 a že by každou tu baladu režíroval jiný režisér.
00:34:34 Chtěl jsem, aby to byli divadelní režiséři,
00:34:36 protože ti umí pracovat s hercem, zejména v takovým formátu.
00:34:40 Tak jsem poprosil Jana Pitínskýho, který mi to slíbil.
00:34:44 Řekl, že je to hrozně těžký, že se tím ale bude trápit,
00:34:49 ale že by to mohlo být krásný. A pak mi ve dvě ráno zavolal
00:34:53 a říkal: "A jak se vlastně dělá déšť?
00:34:58 To se čeká až prší? To přece musí stát strašně peněz!"
00:35:02 Já jsem říkal: "Ale déšť." Déšť není ani vidět,
00:35:04 když je pravý déšť ve filmu nebo v televizi.
00:35:07 To se prostě přiveze dešťostroj, jsou tam hasiči
00:35:10 a teď se tam na ně leje voda. A on říkal:
00:35:12 "Tak to já dělat nebudu, protože to je podvod."
00:35:17 Tak tedy končí naše komedie!
00:35:22 Zlo prohrává a dobro žije.
00:35:24 Vám, paní, vidím - se slza v oku blyští.
00:35:26 Či chodíte tak pouze na jevišti?
00:35:29 V životě našem opačně to bývá.
00:35:31 Tam dobrák úpí, vrch má duše křivá.
00:35:34 Jak ale říkám na každičké štaci:
00:35:37 Svět bude lepší, dáme-li si práci.
00:35:40 Je marné žehrat, modliti se zdávas.
00:35:43 Vše záleží jen na vás, na nás.
00:35:49 Hlavně tedy na vás, co sedíte tady vlevo.
00:35:59 ZPĚV: Je to nápoj zvláštní chuti
00:36:02 Loknouti mě znovu nutí
00:36:06 Lokněte si, ale vágně
00:36:10 Nechte mi tam aspoň na dně
00:36:15 Cítím ve mně krev jak kolotá
00:36:19 Bože, bože, to je dobrota
00:36:23 Co je to za nektar...
00:36:51 My víme, co děláme - český národ je "prosíravý".
00:36:54 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2013
V samých začátcích tvořily umělecký program televize inscenace převzaté do studia z divadelních jevišť. V polovině šedesátých let se zrodil pořad Zveme vás do divadla, v němž Václav Voska uváděl zajímavé inscenace této doby. Pořad zanikl, ale nezanikla snaha televize divákům divadlo přiblížit. Jak se tomu daří, o tom si budou s Jaromírem Hanzlíkem povídat dramaturg Ondřej Šrámek, producent Čestmír Kopecký a režisér Viktor Polesný.