Život savců

Budeme cestovat po celém světě, abychom poznali, jak rozmanití a úchvatní savci jsou. Nejrozsáhlejší přírodovědný cyklus BBC posledních let

Litujeme, ale video není dostupné
Litujeme, ale video není dostupné

Před 100 miliony let se v okolí dinosaurů měla čile k světu drobounká stvoření – první savci. Přes skromné začátky ovládli jejich potomci celý svět. Ve stínu dinosaurů žili velmi dlouhou dobu. Když před 65 miliony let tito obří plazi vymřeli, savci dostali šanci osídlit nová prostředí. Počáteční rozmach této velké zvířecí dynastie umožnila strava, o které by to předpokládal jen málokdo – hmyz.

Ve vodě i pod zemí

Tělesná stavba se postupem času přizpůsobovala, až se jeden druh hmyzožravce změnil natolik, že se vydal dobýt vodní království – rejsec vodní. Loví stejně náruživě jako jeho příbuzní na souši, ale k získání kořisti používá úplně jinou taktiku. Potravu pod vodou mu pomáhají najít jeho dlouhé hmatové vousy, široká osrstěná chodidla slouží zase jako velmi účinná pádla. Jeho srst je tak hustá a nesmáčivá, že se zbaví vody jedním zatřesením.

Jak dokazuje zlatokrt kapský, plavat se nemusí jen ve vodě. Tento živočich, žijící v africké poušti Namib, totiž doslova plave v písku. Protože, na rozdíl od vody, škrábe a není průhledný, oči zlatokrta jsou pokryty ochlupenou kůží. Aby hlava pískem dobře pronikala, má tvar klínu. Na rozdíl od rejsků, kteří dobře slyší tóny o vysoké frekvenci, je zlatokrt specializovaný na nízké frekvence – zvuky způsobované vibrace pohybujících se termitů, jeho oblíbené kořisti.

Klikněte pro větší obrázek Známějším podzemním savcem je krtek. Přední končetiny mají lopatkovitý tvar s dlaní obrácenou nazad, takže se s nimi dá skvěle rozhrnovat půda. Hloubí si opravdové tunely a vytváří celý labyrint chodbiček, jimiž pravidelně prochází a sbírá veškerou kořist, která se do nich dostane. Při pátrání mu pomáhá neuvěřitelně citlivý čenich, díky kterému je schopen najít i tu nejmenší kořist.

Miliony let beze změn?

Vývoj společenského hmyzu, ke kterému došlo až 60 milionů let po vzniku prvních savců, znamenal důležitý krok v evoluci života. Začala vznikat obrovská mraveniště a termitiště s miliony obyvatel. Bylo v nich tolik potravy, že hmyzožravci mohli narůst do opravdu značné velikosti.

Rohovinové šupiny luskouna krátkoocasého, žijícího v Asii a Africe, vznikly přeměnou srsti, podobně jako ježčí bodliny. Drápy na předních končetinách luskouna jsou tak velké, že mu brání v pohybu. Proto luskoun nosí přední nohy většinou zvednuté a chodí částečně po zadních. Drápy má proto, aby s nimi mohl vyhrabávat mravence a termity. Při krmení také polyká malé kameny, které mu pak v žaludku pomáhají rozmělnit potravu.

Klikněte pro větší obrázek Mravenečník špatně vidí, proto se spoléhá hlavně na svůj vynikající čich. Mravenci ani termiti ale nejsou moc výživní, a tak mravenečník musí drahocennou energií šetřit. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je hodně spát – někdy až 15 hodin denně. Přikrývá se velkým huňatým ocasem, aby snížil ztráty tepla na minimum.

Vybaveni radarem

Množství hmyzu žije ve vzduchu, mimo dosah savců pohybujících se po zemi. Jedna skupina savců se proto rozhodla, že se vydá do vzduchu také – letouni. Schopnost létat neslouží jen k lovu hmyzu ve vzduchu. Letounům navíc umožnila rozšířit se tak, jak se to žádné jiné skupině savců nepovedlo. Byli top první savci, kteří osídlili osamělé ostrovy rozptýlené v jižním Pacifiku jako například Nový Zéland. Ve své době tam nebyly žádné kočky ani krysy, zato spousta hmyzu. Pro hmyzožravce to byl doslova ráj na zemi.

Předkové netopýrů zřejmě využívali zvuk k orientaci při pohybu v temném lese, jako to dělají dodnes rejskové. Netopýři ale tuto techniku vylepšili do dokonalosti a začali používat frekvence, které jsou pro naše ucho neslyšitelné. Netopýři vydávají velmi intenzivní zvukové impulsy a naslouchají jejich odrazům. Mozek je potom zpracuje a vytvoří trojrozměrný obraz okolí a kořisti.

Klikněte pro větší obrázek Jedny největších kolonií savců na světě vytvářejí tadaridy guánové. Když houfně opouštějí své jeskyně v okolí Texasu, na radaru vypadají jako skutečné bouře. Některá z hejn, čítajících až 20 milionů jedinců, letí jen v malé výšce nad Texasem, většina jich ale začíná stoupat vzhůru až do tříkilometrové výšky. Co je může lákat v tak velké výšce nad zemí? Jsou to motýli, kteří využívají pravidelných větrů při svém putování z tropických oblastí na sever za potravou.

Na Novém Zélandu je ale mnoho lákavé kořisti pro netopýry i na zemi. Pohybují se po zápěstích s prstními kostmi vztyčenými vzhůru a složenými podél nadloktí. Nejoblíbenější pochoutkou jsou žížaly, které vydají za několik set komárů. A někteří netopýři dokonce pijí nektar z květů a opylovávají je. Těsný vztah mezi rostlinou a jejím opylovačem přitom vzniká velmi dlouho, z čehož vyplývá, že tito netopýři musejí žít v novozélandských lesích už několik milionů let.