Je už dnes pro potomky krajanů pojem emigrace uzavřenou kapitolou naší historie? (2008). Režie J. Večeřa
Je už dnes pro potomky krajanů pojem emigrace uzavřenou kapitolou naší historie?
Děti emigrantů
Sobota 28. 1. 2023 po půlnoci na ČT2
Přehrát
00:00:00 .
00:00:19 Emigrace je velmi důležitá součást mého života.
00:00:23 V emigraci jsem vyrostl.
00:00:26 Bylo mi ani ne 11, když jsme museli Česko opustit.
00:00:30 Šli jsme do Vídně, pak do Mnichova, takže 15 let jsem strávil v emigraci
00:00:36 Ale proč to pro mě bylo tak důležité?
00:00:40 Naučil jsem se žít v normální, civilizované, svobodné společnosti.
00:00:45 A to je pro mě velmi důležité.
00:00:48 Vím totiž, jak by taková společnost měla fungovat.
00:00:51 A proto vím, co v naší zemi nefunguje
00:00:54 a co by se mělo zlepšit.
00:01:00 Jako emigrantka se necítím.
00:01:03 U mě změna nikdy nebyla, protože jsem hodně malá.
00:01:07 Byly mi 4 roky.
00:01:11 Ve Vídni jsem šla do školky, pak na ZŠ
00:01:15 a v Mnichově pak na gymnázium.
00:01:22 Víme, že jsme Češi.
00:01:24 A víte, proč tu jste, proč tu žijete?
00:01:27 Jo. To vím.
00:01:29 -Řekli vám to rodiče?
-Řekli, tatínek.
00:01:35 Komunisti nás tam nechtěli, museli jsme utéct.
00:01:44 Pak jsme byli v Německu, kam komunisti nemohli.
00:01:48 Cítím se Němcem, narodil jsem se tu, jsem Němec.
00:01:54 České geny ze mě nedělají nic speciálního.
00:01:58 Rodiče jsou Češi, jinak žádné kontakty v Česku nemám.
00:02:05 Tady jsem místopředseda hokejového klubu,
00:02:07 a tím pádem si můžu užít to, že můžu mluvit s českými hokejisty,
00:02:11 trenéry.
00:02:18 Mladá generace má dnes úplně jiné problémy,
00:02:21 nebaví ji bavit se o politice.
00:02:25 Zeptejte se jí, v Německu či Česku, na to, co bylo před 40 lety,
00:02:31 nebo co se dělo, když zbourali berlínskou zeď.
00:02:34 Zeptejte se dnes v Česku dětí, co ví o roce 1968.
00:02:59 Moje děti se narodily tady, já píšu německy.
00:03:04 Kdybych se teď vrátil do Čech, asi bych to nezvládal s jazykem.
00:03:08 Dalším problémem je, že žena je Polka.
00:03:12 Asi bychom se hádali, zda pojedeme do Polska, či do Čech.
00:03:16 Je to těžké.
00:03:24 Dcera se tam vracet nemusela, protože nebyla tak malá,
00:03:29 aby nemohla zůstat tady.
00:03:32 Pro ni tahle volba ale nikdy nebyla aktuální,
00:03:39 ač se vždy považovala za Češku žijící v Německu.
00:03:46 To mě ale překvapilo, zeptala jsem se, jak to myslí.
00:03:51 A ona, že to tak prostě je.
00:03:56 A tak jsem se jí ptala, jak to má s tím češstvím.
00:04:03 A ona pak řekla, možná jen proto, aby se mě zbavila,
00:04:07 že je to nuda být jen Němkou.
00:04:11 Nevědí nic jiného.
00:04:13 Jako bychom neznali nic jiného, jen Gottwalda, Stalina
00:04:18 a budování socialismu.
00:04:23 Narodil jsem se za války, ale o válce toho moc nevím.
00:04:28 Ale vím toho dost o budování socialismu.
00:04:33 To jsme prožívali. Také jsme neměli žádné srovnání,
00:04:37 takže se nám v tom žilo dobře.
00:04:51 Tahle země prodělala historické zvraty a zkušenosti.
00:04:57 Teprve po válce se kodifikovala jedna ze zásad společnosti národů,
00:05:03 kterou dokonce komunistická vláda v roce 1948 ještě podepsala.
00:05:07 Každý má právo odejít ze země, kde se narodil.
00:05:10 A taky se do ní svobodně vrátit a nebýt za to perzekuován.
00:05:14 Nebral bych to fatálně.
00:05:19 Navíc exil, to je věc, kdy lidé byli donuceni okolnostmi
00:05:25 svou vlast opustit.
00:05:27 A pokud se pak okolnosti nekonají a to donucení není objektivní,
00:05:34 tak není důvod novou zemi opouštět.
00:05:41 Exulantství je po stránce provozní tak trochu pohodlnější záležitost
00:05:50 než stěhování.
00:05:53 Nejhorší tragédií pro národ je, když lidi musí odejít, ač nechtějí.
00:05:59 A to byl můj případ.
00:06:02 Já se s tou zemí mentálně nemohl identifikovat,
00:06:06 s režimem, který tu byl.
00:06:09 A věděl jsem, že když tu zůstanu, tak mě to buď mravně zničí,
00:06:17 nebo nevím.
00:06:21 Pro mě prostě nebylo východisko.
00:06:24 Byl jsem příliš přesvědčen o tom, že komunismus je strašná věc,
00:06:29 která nás postihla.
00:06:52 Já bych v Československu pod sovětskou okupační správou
00:07:00 nemohl žít.
00:07:01 Pro mě to byl opravdu důvod. Jinak bych se tam asi zbláznil.
00:07:07 Můžu mluvit jen za sebe.
00:07:09 Byli jsme národ, který měl vždy hrozně moc emigrantů,
00:07:13 nebo spíš exulantů.
00:07:15 Nerad používám slovo emigrant.
00:07:18 Už od J. Á. Komenského, přes Masaryka, Beneše.
00:07:25 Slovo emigrant by se dnes už nemuselo používat.
00:07:28 Protože my už dnes nejsme emigranti, ale občané
00:07:31 Německé spolkové republiky a patříme do EU.
00:07:35 Ale emigrant to v tom české mozku sedí někde vzadu
00:07:44 a pro mě je to spíš hanlivé slovo.
00:07:46 Dokonce jsme byli napadeni, že jsme zrádci národa.
00:07:51 Z jaké důvodu? My jsme nikoho nezradili.
00:07:54 Emigrant, to je vystěhovalec. Exulant je utečenec.
00:08:02 Převažuje termín emigrant, nebo emoš, jak se často říká.
00:08:07 S tím celá řada exulantů ze Západu není srozuměna.
00:08:13 Oni totiž neodcházeli, že by šli za lepším.
00:08:19 Odcházeli odněkud, kde už nemohli, či nechtěli žít.
00:08:24 To je skutečně zásadní rozdíl.
00:08:29 Budu číst česky, když chceš číst německy,
00:08:32 řekni tátovi.
00:08:35 Po listopadu jsme se zatím ještě nerozhodovali,
00:08:38 protože táta pracoval v Mnichově.
00:08:40 Ale pro mě bylo Československo vždycky jen ta řeč.
00:08:49 Nikdy jsem tam nebyla, jezdit jsme tam nesměli.
00:08:52 Babička jezdívala sem, strejda s tetou,
00:08:55 ale bez sestřenice a bratrance.
00:08:58 A já si vždycky myslela, že k té zemi nemám žádný vztah,
00:09:02 mám jen tu řeč.
00:09:04 Ale když přišel ten listopad, bylo to hodně zajímavé.
00:09:07 Všichni jsme seděli před televizí a brečeli jsme
00:09:10 a byli jsme úplně emocionálně hotoví.
00:09:13 Mě to překvapilo.
00:09:15 Vždycky jsem si totiž myslela, že mě to takhle nikdy nemůže vzít.
00:09:24 Vrátil jsem se zpátky, protože jsem nebyl emigrant,
00:09:27 ale exulant.
00:09:28 A protože jsem byl vyhnán.
00:09:30 A když bylo možné se zase vrátit zpátky, tak jsem se vrátil.
00:09:34 A navíc jsem to měl ulehčeno tím, že jsem se vrátil
00:09:37 i s rádiem Svobodnou Evropou.
00:09:39 To bylo naprosto perfektní. Dokonalé.
00:09:47 Doma jsem v Česku a tam jsem byl jen proto,
00:09:51 že mě z Čech vyhnali.
00:09:54 A když byla možnost se vrátit, tak jsem se vrátil.
00:10:02 Můj syn se vrátil o rok dřív, nebo dokonce o dva roky dřív.
00:10:09 Dostal jsem nabídku dělat novinařinu,
00:10:13 pracovat pro Prager Zeittung tady v Praze.
00:10:16 Je to německý týdenník, který pořád ještě vychází.
00:10:18 Tak jsem si řekl, že to zní docela zajímavě,
00:10:20 novinařina je mi blízká, táta ji v té době ještě dělal.
00:10:24 Tak jsem se rozhodl to vyzkoušet.
00:10:26 Ale stejně jsem vždycky měl pocit, že se chci vrátit domů,
00:10:31 že sem patřím a mám tu své kořeny.
00:10:34 Jen jsem čekal na příhodnou chvilku, a ta přišla touhle nabídkou.
00:10:40 Pak jsem dělal v celé řadě dalších médií,
00:10:43 v českých i německých.
00:10:46 Jsem spokojený.
00:10:47 Tučňáka dobře chrání před zimou jeho pěkně černé a bílé peří.
00:10:53 Nevrátila jsem se zpátky, protože rodiče odešli v r. 1994,
00:10:57 a to už jsem 2 roky studovala.
00:11:02 Bylo jasné, že nepůjdu, protože tady jsem doma.
00:11:06 V Mnichově jsem našla svou komunitu, své lidi, mám tu svou rodinu.
00:11:13 Nikdy nepřišlo v úvahu vrátit se.
00:11:16 Uvažovala jsem nad tím, zda tam půjdu na rok, dva studovat.
00:11:22 Ale já byla ráda, že se rodiče odstěhovali
00:11:24 a že já tu teď mám klid.
00:11:27 Nikdy jsem nepřemýšlela, že bych se vrátila.
00:11:31 Vždy když přejedu hranice do Čech, řeknu si: "Jé, doma!“
00:11:34 A když přejedu hranice do Německa, řeknu si: "Jé, doma!“
00:11:38 Ale spíš jsem doma tady.
00:11:49 Já jsem zůstal, ale jezdím pravidelně.
00:11:53 Nejméně jednou do měsíce. Nejvíce do Prahy.
00:11:57 Ale to je z důvodů pracovních.
00:12:00 Jako bohemista rád zachovávám a rozšiřuji si kontakty s kolegy,
00:12:07 se studenty a s celým kulturním kontextem.
00:12:11 Jsem jedním z těch bohemistů, kteří se v akademickém prostředí
00:12:16 zcela programově zabývají současnou kulturou, uměním,
00:12:20 literaturou.
00:12:22 20. stoletím až do současnosti.
00:12:28 Rozdíly mezi emigranty tady a emigranty v Čechách pomalu mizí.
00:12:33 A v Čechách to nemá ani pozitivní, ani negativní nádech.
00:12:37 Vyrovnává se to.
00:12:38 Protože ta sociální situace je v Čechách podobná té německé.
00:12:43 Když přijdu do Německa, nejsem ten bohatší, co má víc peněz.
00:12:47 Lidi mě vnímají normálně.
00:12:51 Jsem spisovatel, píšu knížky.
00:12:54 Teď, po 20 letech, mi vyšla 1 v Albatrosu a 1 v Labyrintu.
00:13:00 Hlavně ale žiju z toho, že vystupuju v literárních klubech
00:13:04 a domech a festivalech v Německu.
00:13:07 Tak si vydělávám peníze.
00:13:18 Nemám problém cestovat, protože s mou prací
00:13:23 stejně pořád cestuju po celé Evropě.
00:13:26 Proto pro mě není důležité, jestli je někdo Němec, Francouz,
00:13:32 Angličan.
00:13:33 Všichni žijeme v Evropě.
00:13:48 Mladí lidé, kteří se vrací zpátky do ČR,
00:13:54 mají úplně jinou vizi světa, jinak se chovají.
00:14:03 S nimi by se ta nová, konstruktivní Evropa určitě vychovat dala.
00:14:08 Jen se bojím, že se jich nevrátí dost.
00:14:12 Anebo se vrátí, ale velká část jich zase zmizí
00:14:17 v evropských a světových organizacích.
00:14:24 A že jich bude málo na domácí politiku.
00:14:39 Už jsem se tady zabydlel natolik, že mě nikdo jako bývalého exulanta
00:14:48 nebere.
00:14:53 Taky to nevytahuju na každém kroku a nepoučuju lidi o tom,
00:14:57 jak by to měli dělat, jak se to dělá v Německu.
00:15:00 Ač někdy člověk takové tendence má, protože je zbytečné pořád opakovat
00:15:06 tytéž chyby, které někdo už dávno udělal
00:15:09 a které není nutné páchat zase.
00:15:17 Taky mám rád v ulicích německé čisto,
00:15:22 a taky způsob chování a komunikace je mnohem příjemnější tam než tady.
00:15:27 Protože tady na sebe lidi tak trochu štěkají.
00:15:30 Nevím, proč.
00:15:31 Pořád se někam ženou a nikdo neví, kam.
00:15:36 Ten klid mi tu chybí, ale to neznamená,
00:15:39 že bych každému vykládám, ať zastaví, zabrzdí
00:15:43 a začne se chovat slušně.
00:15:48 Tady se poprvé bydlelo v r. 1805.
00:15:54 Tady je pak ještě ložnice.
00:16:01 Tady je to v zimě i v létě nádhera.
00:16:06 Když jsme se sem stěhovali, nezažili jsem otevřenou nevraživost.
00:16:13 Bylo to příjemné, vyšli nám vstříc. Spíš to bylo později.
00:16:20 Když jsem někde v hospodě, na obecním shromáždění,
00:16:23 zasedání zastupitelstva neprozřetelně něco kritického řekl.
00:16:27 Tak to jsem si pak vypil.
00:16:30 A pak jsem se dozvěděl nepřímými cestami,
00:16:33 že se mnoha lidem nelíbí, že jsem člověk,
00:16:38 který pracoval ve Švýcarsku, nechal si vyplatit důchod,
00:16:44 něco mám, a to se mnoha lidem zajídá.
00:16:50 Však se o české závisti napsalo a hovořilo hodně.
00:16:54 Už to nebudu opakovat.
00:16:57 Nevím, jestli je to naší náturou, nebo tím, že totalitní režimy
00:17:06 zrelativizovaly hodnoty.
00:17:10 Že byl vývoj od první republiky přerušen, a to hned 2x.
00:17:20 A to druhé přerušení bylo v mezilidských vztazích
00:17:25 ještě brutálnější než německá okupace.
00:17:30 Hodnoty šly totiž úplně jinam.
00:17:33 Možná je to taky tím, že jsme národ neznabohů,
00:17:39 že nemáme tu vyšší autoritu.
00:17:42 Což je pro nás škoda, protože pak nemáme ani jistotu.
00:17:46 Jistotu něčeho, co je nad námi a co by nás mohlo pěkně peskovat,
00:17:51 co by nám mohlo říct: "Pozor, tak takhle ne!“
00:17:56 Co mě strašně štve, to jsou mýty, legendy a předsudky
00:18:00 vůči Němcům, Rakušanům, ale hlavně vůči Němcům.
00:18:03 Lidi, kteří nikdy nebyli v Německu, nebo jím maximálně projížděli,
00:18:08 nenávidí Němce.
00:18:09 Neví vůbec proč, nikdy se s nikým nesetkali,
00:18:12 řeč neumí, kulturu neznají, ale nenávidí Němce,
00:18:16 protože tam byl tehdy Hitler, což byl mimochodem Rakušan.
00:18:20 To mě strašně štve, protože Němce znám, velmi dobře.
00:18:25 Neznám národ, jemuž by byl nacionalismus tak cizí.
00:18:30 Tenhle národ ví, co by mohl nacionalismus způsobit.
00:18:34 Proto ví, že je důležité ho brát trochu s nadhledem.
00:18:38 A Němci jsou v tomhle ohledu velmi tolerantní, otevření.
00:18:42 A to my ještě ne.
00:18:52 Srovnávat nesrovnatelné věci, českou společnost se švýcarskou.
00:18:56 To já nemůžu.
00:18:57 V prvé řadě postrádám neochotu.
00:19:00 Je tisíc výmluv: to jsme museli, děti musely na školu,
00:19:05 já jsem chtěl lepší místo.
00:19:07 Ono se mi to dobře říká.
00:19:10 Skutečně jsem se tomu masakru vyhnul.
00:19:14 A nevím, co by to se mnou bylo udělalo.
00:19:18 Mnoho lidí je dnes dokonce ochotno nostalgicky vzpomínat na doby
00:19:23 sociálních jistot a říkat: "To by se za komunismu nestalo.“
00:19:28 Vůbec si přitom neuvědomují, že ta dnešní demokracie,
00:19:32 kterou dnes kritizují, je to nejlepší, co může být.
00:19:47 Už si nikdo ani neuvědomuje, kdo je bývalý emigrant a kdo ne.
00:19:54 Něco jiného jsou emigranti z muslimských zemí,
00:20:00 nebo z bývalých států, Sovětského svazu a tak.
00:20:05 To je pravda.
00:20:07 Tam ten pocit ještě mám.
00:20:09 Osten proti emigrantům, exulantům je tady pořád.
00:20:28 Kdyby se bývali chovali v Bavorsku, kde jsme zůstali,
00:20:36 k nám, cizincům, tak, jako se chovali v Česku k cizincům,
00:20:41 tak jsme dodnes žili v popelnici.
00:20:44 Tak jsme si v životě nemohli postavit dům,
00:20:46 nemohli se integrovat.
00:20:49 Je to dost obtížná otázka, proč to nejsme schopni vracet lidem,
00:20:53 kteří přichází k nám do emigrace.
00:20:58 Potřebují útočiště a my potřebujeme je.
00:21:03 Ale my k nim máme opravdu velké výhrady, i úředníci.
00:21:11 Bydlím na Žižkově, kousek od hrůzostrašného cizineckého úřadu.
00:21:21 Když jdete kolem, vidíte normální, slušné lidi,
00:21:26 jako jsme vy a já.
00:21:28 Stojí tam naprosto v nedůstojných podmínkách
00:21:32 a podle mě je katastrofa to, jak se k nim chováme.
00:21:50 Po revoluci jsem měl obrovskou naději,
00:21:53 že se skokem dostaneme na úroveň standardních, západních,
00:22:00 civilizovaných zemí.
00:22:03 Ale civilizovaní stále ještě nejsme.
00:22:06 Nestalo se tak, protože jsme opakovali chyby,
00:22:09 která dělal Západ v 60., 70. a 80. letech.
00:22:14 A dělali jsme je zbytečně, protože jsme nejchytřejší
00:22:18 a nějací Zápaďáci nám přece nebudou nic vykládat.
00:22:21 My to všechno totiž víme nejlíp, ač je pak výsledek tragický.
00:22:26 Mohli jsme být úplně někde jinde, kdyby se to neprošustrovalo
00:22:31 během těch 19 let.
00:22:48 O emigraci by se už mohlo pomalu přestat mluvit.
00:22:56 To už je tak dávno, dnes už je to 40 let.
00:23:03 Odcházel jsem, když mi bylo 25 let.
00:23:06 Aktivní život v Praze trval 8 let. Od 17 do 25.
00:23:14 Ale převážná část života byl tady, 40 let.
00:23:17 Život je odžitý tady.
00:23:21 Tohle už musí pochopit hodně lidí.
00:23:29 My bychom si jako národ měli uvědomit,
00:23:32 že Češi, kteří jsou v zahraničí, se nevyčleňují z národa,
00:23:38 jsou stále jeho součástí.
00:23:41 Měli bychom počítat s emigrací. Jsou to naši lidé.
00:23:45 Vzpomínám si na tahanice ohledně volebního práva,
00:23:49 to bylo tak nechutné a trapné.
00:23:53 Nebo to vydělování typu:
00:23:56 "Vy jste si tam žili, zatímco my jsme tu trpěli.“
00:24:00 A ta nechuť.
00:24:03 To není zdravé!
00:24:06 Ti lidé, kteří tam zůstali a mají tam své místo,
00:24:10 nikoho nezradili.
00:24:12 Jsou součástí národa, a to bychom si měli uvědomit.
00:24:17 Stejně jako si to uvědomují Maďaři nebo Poláci.
00:24:31 Skryté titulky: Kristina Staškivová, Česká televize, 2008