Otazníky nad budoucností českých krajanských spolků ve Vídni (2008). Režie J. Večeřa
Otazníky nad budoucností českých krajanských spolků ve Vídni
Osmičkoví emigranti
Pondělí 1. 9. 2014 po půlnoci na ČT2
Přehrát
00:00:14 Začátky českého živlu ve Vídni se datují od Přemysla Otakara II.,
00:00:19 krále zlatého a železného. Tam to začalo.
00:00:23 Další přesun přišel za Marie Terezie.
00:00:27 Ve 2. pol 19. století dochází k jakési čechizaci Vídně.
00:00:32 Ve Vídni se tenkrát usadilo přibližně 500 000 Čechů. 500 000 nás tady bylo.
00:00:39 Takže Vídeň byla největší české město.
00:00:45 Po únoru v roce 1948 došlo k rozpolcení menšiny v tom smyslu,
00:00:50 že asi 10 % menšinářů, kteří se klonili ke komunistickému směru,
00:00:57 si udělali vlastní vedení.
00:01:00 V roce 68 přišla další vlna. To byli lidé, kteří necítili to,
00:01:06 co jsme cítili my. Ti si udělali vlastní spolek.
00:01:11 Tak žije ta menšina dnes vedle sebe.
00:01:32 Tady jsou starokrajané, kteří se tady narodili a kteří mají jiné zájmy,
00:01:40 než lidé, kteří sem přišli po 68. roce.
00:01:45 Protože v tom momentě se to tady začalo členit.
00:01:49 Nás rozdělovala 2 pojítka.
00:01:52 Jedna skupina, sdružení Čechoslováků v Rakousku,
00:01:55 se skládala z několika spolků, měla kontakty s republikou.
00:02:00 Stále se na to poukazovalo, že se prý ve Vídni hádáme,
00:02:05 že nejsme schopni se spojit.
00:02:08 My jsme neměli důvod se spojovat, my jsme tady byli.
00:02:11 Oni se utvořili a oni měli mít zájem se spojit.
00:02:14 Starousedlíci o nás zájem vůbec neměli.
00:02:17 Řekli: "Ti přijdou teď, ničemu nerozumí, nepotřebujeme je tady.“
00:02:23 Prakticky nás všechny odmítali.
00:02:25 V 70. letech jsem měla pocit, že my tehdy nově příchozí
00:02:32 jsme v těch spolcích nějak moc vítáni nebyli.
00:02:37 V 60. a 70. letech jsem byl dlouho v Paříži, pracoval jsem na klinice.
00:02:43 Tam vztah starousedlých Čechů v Paříži byl velice srdečný.
00:02:49 Tady byl vztah dost nepříznivý.
00:02:54 Mám srovnání např. s Angličany. Ti k sobě velice dobře drží.
00:02:58 Zakládají si tady i své typické kluby, na které jsou doma zvyklí.
00:03:04 Když se někde setkají, oslovují se "příteli“ a tak.
00:03:09 Tam je větší i spolupráce v obchodním světě.
00:03:20 Leccos se dá pochopit.
00:03:23 Třeba to, že starousedlíci vyčítají lidem z různých emigračních vln
00:03:32 jejich komunistickou minulost a říkají jim červení nebo růžoví.
00:03:37 A někteří je podezírají z hospodářské emigrace, že si chtěli polepšit.
00:03:42 A že měli možnost odejít.
00:03:46 Samosebou jsme přišli z jiného světa, s jinými názory a tím vším.
00:03:50 A někdy se názory různily. Na stejnou věc se můžeme dívat z různých úhlů.
00:03:57 Byli jsme vychováni v rodinách tvrdě česky.
00:04:01 A tam vyrůstali lidé v systému, který tomu nepřál. A jsou vlažnější.
00:04:06 V republice za těch 40 roků lidi ztotožňovali národnost s vládou.
00:04:16 A když přišli do zahraničí, nechtěli mít s češstvím nic společného.
00:04:22 Ti, kteří přicházeli po roce 1968, byli otrávení a mnoho z nich říkalo:
00:04:29 "Chceme co nejdřív zapomenout na to, co je za námi, co jsme zažili.“
00:04:34 A to je problém české menšiny v Rakousku,
00:04:39 a tady je problém v takové řevnivosti.
00:04:51 Jako novinářka si ponechávám neutrální postavení.
00:04:56 Nikdy jsem žádné pozvání do českých menšin nepřijala,
00:05:01 protože chci mít proto odstup.
00:05:04 Vím, že je tady těch skupin několik, hned jak jsem přišla do Vídně,
00:05:09 od různých lidí jsem se dozvěděla a také sama jsem to pozorovala,
00:05:13 že jsou tak trochu rozhádaní, že se nerespektují.
00:05:20 Že každá menšina si myslí, že ona je ta pravá a že ti druzí,
00:05:26 kteří sem přišli, přišli třeba z důvodů ekonomických.
00:05:30 Takže to tak přetrvává i z doslechu a myslím, že se to už asi nezmění.
00:05:44 Spolková komunita se zmenšila.
00:05:49 Všichni stárneme a mnoho z nás už není mezi námi.
00:05:56 Rok 1990 byl docela jiný.
00:05:59 A musím také říct, že nově příchozí nemají o spolky zájem vůbec.
00:06:04 To nemá se Sokolem nic společného. Ti chtějí mít pokoj a mají své zájmy.
00:06:10 Dnes život nabízí tolik věcí, možností, že nezůstane čas na spolky.
00:06:23 Když se člověk někde narodí, kořeny v sobě má, ať je kdekoliv.
00:06:30 Ať už se slučuji s Čechy nebo ne, není to o tom.
00:06:36 Nikdy jsem tomu moc nerozuměla.
00:06:39 Zastupuji spíše generaci, která v ČR strávila dětství.
00:06:43 Je úplně něco jiného, když se tu někdo narodí,
00:06:46 má babičku Češku a je v češství vychováván.
00:06:50 Je větší vlastenec než my všichni dohromady.
00:06:53 Dostává to do sebe jinou "kuchyňkou“.
00:06:57 Babička čte pohádky, to češství je v něm romantické.
00:07:02 Mám někdy pocit, že tito lidé jsou lepší Češi než my, než já.
00:07:09 Ale změní se to.
00:07:12 Změnilo se to a je to přirozené, když jdou mladí lidé do ciziny
00:07:17 a nemají potřebu hned tam hledat své kořeny.
00:07:22 Protože ty nosí stejně v sobě.
00:07:27 Tehdy nebyl vůbec čas poznávat život, protože než se člověk rozkoukal,
00:07:34 uplynulo půl roku. Chodili jsme denně do kurzu němčiny.
00:07:38 V té době už tu byl otec, tak jsme se stýkali s ním.
00:07:49 A s lidmi, kteří po podpisu Charty byli nuceni se vystěhovat.
00:07:56 Různé generace vystěhovalců z r. 1948 a 1968 jsme neměli možnost moc poznat
00:08:09 Věnovali jsme se tomu, rozkoukat se tady, uchytit a začít něco dělat.
00:08:18 Nebyl čas sledovat, kdo patří do jaké generace.
00:08:24 Samozřejmě jsme se občas viděli na akcích klubu s lidmi,
00:08:29 kteří tady byli po nějaké vlně, ale tehdy jsme ani nevěděli, po jaké.
00:08:43 Já se pamatuji na zážitek, že jsem přišel do emigrantského spolku.
00:08:50 Mně to velmi zajímalo, když jsme emigrovali.
00:08:54 A tam mi pán ze spolku řekl:
00:08:58 "Můžete se stát členem české menšiny ve Vídni až za 25 let.“
00:09:04 To bylo v době, kdy člověk mohl za 4 roky života v Rakousku
00:09:10 požádat o rakouské občanství.
00:09:13 Rakušanem mohl být dávno, ale členem české menšiny až za 25 let.
00:09:19 Zdůvodňovali to tak, že si dávají pozor na lidi,
00:09:23 kteří už vyrostli v komunismu, a nechtějí, aby jim spolky narušovali
00:09:35 Já jsem se nikdy ve spolcích neangažovala.
00:09:41 Když jsme sem přišli v r. 1969, nikdy to nezapomenu.
00:09:53 To říkám jen vám, nevím, jestli to tam můžeme dát.
00:09:57 Česky mluvící Rakušané říkali:
00:10:03 "Museli jste něco provést, že jste tu republiku opustili. Co jste za lidi?“
00:10:10 Oni vůbec nepochopili, že jsme neodešli proto,
00:10:14 že v Rakousku byly banány a v Česku ne, nebo že bychom se měli lépe.
00:10:19 My jsme skutečně odešli proto, že přišli Rusové.
00:10:24 Bylo to nedůvěrou, člověk nevěděl, co je ten druhý zač.
00:10:29 Vyskytly se opravdu zlé povahy, které sem přišli vyzvídat.
00:10:35 Měli jsme tu několik případů udavačů.
00:10:40 Ne že jsme měli nedůvěru, ale zdržovali jsme se.
00:10:44 A ti, co přišli z Čech, se taky zdržovali, neměli ponětí o spolcích.
00:10:51 To byl hlavní důvod, proč jsme se nesetkali s otevřenou náručí
00:10:55 s nově příchozími.
00:11:09 Krajanská komunita žije pořád roztrhnutá na 2 nebo 3 menšiny.
00:11:17 Je to na úkor lidí.
00:11:24 Trvá to už od 50. let, kdy se tady pohádali a rozdělili se
00:11:30 na demokratickou a komunistickou menšinu, a to trvá pořád.
00:11:34 To jsou spolužáci, kteří spolu chodili do školy, a nezdraví se.
00:11:39 Což je nepochopitelné.
00:11:48 Domácí pán to nechtěl. Já jsem měl smůlu, že odešel ředitel Volksbank,
00:11:55 který měl strýce z Karlových Varů. Byl mi nakloněný.
00:11:59 Nový ředitel už pro českou literaturu nebyl tak nakloněný.
00:12:05 Tady je nevýhoda, že je tu spousta nových Slováků a Čechů,
00:12:11 kteří se sem přestěhovávají, ale tady jsou spíše z ekonomických důvodů.
00:12:16 Jsou tady za prací, o životě menšiny ani nevědí.
00:12:25 Jediná česká komunita, se kterou mám něco společného, jsou moji rodiče.
00:12:32 Vše, co tady je z české komunity, je pro starší generace.
00:12:36 Se mnou to nemá nic společného.
00:12:38 Jsem integrovaný tady, mám rakouské kamarády, mám pár českých kamarádů.
00:12:43 Ale je tady min. jedna česká škola, kam jsme chtěli dát děti,
00:12:47 ale vykašlali jsme se na to.
00:12:49 Ta škola je tak konzervativní, že jsme děti dali jinam.
00:12:59 Přiznám se, ani nevím, že tady spolek je.
00:13:02 Neměl jsem tendenci vyhledávat je. Jsem ekonom.
00:13:12 V safari parku jsem pracoval 3 roky a potom mě to táhlo dál.
00:13:20 Přišel jsem do Vídně, pak jsem pracoval ve velkých lahůdkách,
00:13:25 dělal jsem tam provozního.
00:13:28 Po 5 letech už mě to taky nebavilo a šel jsem dělat číšníka.
00:13:37 Potkal jsem moc hodné lidi, slyšel jsem hodně příběhů.
00:13:43 Když byla ještě železná opona, jak se lidi chodili dívat
00:13:48 na Slovensko a Čechy přes Dunaj, přes Moravu.
00:13:53 Jak plakávali, jak se nemohli dostat zpět za hranice.
00:13:57 Po listopadu došlo k velké změně, to mnoho lidí ví.
00:14:02 Spolky nejsou, co bývávaly.
00:14:06 Ale např. polský spolek: pár Poláků tady znám, stýkají se pravidelně.
00:14:22 Dovolím si vyslovit silnou kritiku. Je to neférové.
00:14:29 Češi narození tady se cítí být lepšími Čechy než my
00:14:37 a nepustí mezi sebe nikoho. Někdo tu potřebu měl a nedostal se tam.
00:14:43 Já jsem tu potřebu neměla, takže mi to bylo jedno.
00:14:47 Přišla jsem v roce 1984, to byly úplně jiné doby.
00:14:51 Silně jsem pocítila rezervní vztah k lidem z východní Evropy.
00:15:02 A pocítila jsem to do té doby, než jsem se naučila perfektně německy.
00:15:08 Mě to tak uráželo, že jsem se naučila německy bez akcentu.
00:15:13 Ale ne proto, že bych byla tak nadaná, ale proto,
00:15:17 že mně to šlo tak silně na nervy, že mě mé podvědomí tak vyhecovalo.
00:15:22 Od doby, kdy jsem uměla perfektně německy, mě všichni brali
00:15:27 a všechno bylo v pořádku.
00:15:33 Vždycky jsem dělala dvě věci naráz, což byla katastrofa.
00:15:38 Ale strávila jsem 20 let zpěvem v klubech, v kapelách,
00:15:43 koncertovali jsme. Věnovala jsem se zpívání.
00:15:58 Byly časy, kdy to šlo dobře a žila jsem z toho, a někdy byly těžké časy.
00:16:05 V r. 2004 jsem měla dost cestování z jednoho okresu do druhého,
00:16:11 od jedné firmy ke druhé.
00:16:15 Tak jsem se rozhodla udělat vážný krok a usídlit se.
00:16:21 Založila jsem jazykovou školu na východní jazyky.
00:16:25 Jmenuje se Ahoj Europa Neu, je ve 3. okrese.
00:16:28 A proč jen na východní jazyky? Protože jsem cítila,
00:16:32 že poptávka firem zvláště rakouských expandovala na celý východ.
00:16:49 Dnes bych považovala za nepřirozené, že když sem přijedou Češi pracovat,
00:16:56 ožení se sem nebo vdají, začali by se nějak slučovat s Čechy.
00:17:13 Nechci vyslovovat velmi kacířské myšlenky, ale dovoluji si říct,
00:17:19 že tyto menšiny postupně zaniknou.
00:17:28 Byly ve své době určitě významné, historicky se to nedá smazat.
00:17:32 Ale teď o ně mladí lidé nemají zájem. Sdružují se při jiných situacích.
00:17:39 S českou menšinou jako takovou nemám žádný kontakt.
00:17:44 Jsem členem školského spolku, ale s těmi lidmi nemám žádný kontakt.
00:17:50 Sokol, nevím. Pro mě to není nic zvláštního.
00:17:56 Děti chodí cvičit do Sokola, ale to jen díky tomu,
00:18:00 že to je nabídka pro ně atraktivní. Dělají tam moderní tanec.
00:18:07 Ale není to proto, že to je Sokol.
00:18:15 Mladí lidé necítí něco takového, co by si měli chránit. Starou vlast.
00:18:26 Pro ně ČR není stará vlast. Pro mě také ne.
00:18:29 Já jsem se tam narodila, ale v žádném případě to není nějaká stará vlast.
00:18:35 To je jednoduše generační problém.
00:18:41 Trápí mě, jak my, Češi, dohromady žijeme tvrdě.
00:18:48 Je rozdíl mezi zde narozenými, kteří mluví česky, a těmi, co přišli z Čech
00:18:59 Já jsem se to tady naučila odmalička od rodičů.
00:19:09 Vyrůstala jsem dvojjazyčně. Pro mě to bylo zcela normální.
00:19:13 Tím, že moji rodiče měli také k češtině výborný vztah,
00:19:22 dostali jsme to jako děti s sebou. Pro mě to byla samozřejmost.
00:19:28 Začala jsem to jako dospělá pěstovat, dodnes to pěstuji
00:19:35 a chodím tady do různých spolků.
00:19:40 Udržovat národnost má smysl. Aspoň já jsem byl svým otcem takto veden.
00:19:47 Většina mladých lidí, kteří mluví česky, se mezi sebou baví německy.
00:19:55 Je to řeč, se kterou vyrůstali. Doma se možná baví česky,
00:20:00 ale vyrůstali ve škole s kamarády v němčině, tak se spolu baví německy.
00:20:07 Je to pro ně jednodušší.
00:20:10 Je nás taky čím dál méně.
00:20:13 Protože když jeden mluví česky a pozná tu partnera,
00:20:17 který česky nemluví, neakceptuje češtinu toho druhého.
00:20:22 Možná to pomalu zanikne. Dnes je málo idealistů, kteří bojují,
00:20:29 aby se to udrželo, aby se to spojilo. Ale je to těžké.
00:20:40 Spolky zaniknou, když vedoucí odejdou.
00:20:45 A bohužel to tak je, že odcházejí. Mně je 80.
00:20:52 Já příštím rokem složím starostenství, které jsem měl 25 let.
00:20:56 Můj následovník je velmi dobrý, ale jsem přesvědčen,
00:21:00 že už to nebude umět tak dobře, jako já. Je mnohem mladší.
00:21:04 Nezažil ty staré doby.
00:21:07 Pomůžu mu, ale mladá generace má vlastní názory a směry.
00:21:14 Když je rozdíl 20 nebo 30 let, jsou jiné zájmy, není možné ...
00:21:23 No, máme tam lidi, kterým je přes 60 a hrají s námi volejbal,
00:21:27 ale silami se nemůžou srovnat s někým, komu je 25 nebo 30.
00:21:33 Pokud nejde o sport, jsou schopni se domluvit.
00:21:38 Na oslavě s námi člověk starší generace nebude sedět do 5 do rána,
00:21:44 protože to není jeho styl zábavy.
00:21:51 Skutečně to závisí na rodině, jestli se děti zapojí do spolkové činnosti.
00:21:59 Stane se, že z rodiny se z více dětí zapojí jen jeden nebo dva.
00:22:11 U nás je to taky ten případ. Neříkám, že by dcera nechtěla.
00:22:16 Možná je to z časových důvodů, má své starosti, svou mladou rodinu.
00:22:21 Ale musím říct, že od nás se jen jeden syn opravdu angažuje.
00:22:29 Ten druhý pomalu začíná, ačkoliv je starší. Jistěže to záleží na rodině.
00:22:41 Zaniknou menší spolky. Jejich náplň nebude tak zapotřebí.
00:22:50 Zanikne tím, že lidé zestárnou a nebudou mít nové členstvo.
00:22:57 Ale menšina jako taková určitě zůstane.
00:23:07 Žijeme si naším životem.
00:23:09 Z rakouské strany dostáváme podporu každý rok od Bundeskanzleramtu,
00:23:17 abychom zaplatili tělocvičnu, kterou jsme si postavili.
00:23:22 To ostatní děláme z vlastního. Rok 1992, to byly nádherné roky.
00:23:30 To jsme se z jedné události namotali do druhé.
00:23:36 Ale dnes už to také není takové.
00:23:39 Musím říct, že i z Čech to nadšení není takové, jak bylo v 90. letech.
00:23:54 Nechtěla bych být hrobařem české menšiny.
00:24:00 Jestli se kapitola vídeňských Čechů stane historií,
00:24:04 z dnešního pohledu bych řekla, že ano. Ale nemyslím to špatně.
00:24:09 Prostě se uzavře kus historie, uzavřou se dějiny.
00:24:14 Protože další emigranti nebudou přibývat.
00:24:27 Skryté titulky: Tereza Nováková Česká televize, 2008