O čem vypovídá rituál pátečních nocí, které si řada z nás musí vždy užít? (2008). Režie E. Hníková
Páteční večer a noc je pro mnohé z nás časem, kdy prožíváme svět naplno. Co tento pocit znamená pro naše vnímání ostatních dnů? Žijeme mimo pátky „napůl“? Jsou pro nás pracovní dny či třeba večery s rodinou zkušenostmi, které nás nenaplňují? Může být fenomén pátečních večerů projevem určité životní prázdnoty? Anebo lze rituál páteční zábavy chápat spolu s psychologem Davidem Kunešem, jedním z aktérů úvahy, také jako možnou příležitost být někým jiným a zažívat jinou zkušenost?
Další díl z cyklu Ta naše povaha česká scenáristy Petra Kačírka a režisérky Eriky Hníkové (autorky mimo jiné filmů Ženy pro měny či Sejdeme se v Eurocampu) sleduje večerní, noční i ranní „jízdu“ mladé party, která takto spolu tráví každý páteční večer a která se v průběhu svého „kalení“ také k uvedeným otázkám vyjadřuje stejně tak jako jiní „pařiči“ nočního pátečního Brna. V průběhu noci přitom filmový štáb „objevuje“ snad až nečekaně obecný refrén xenofobie až rasismu: naplňuje nás nakonec jenom to, že jsme Češi? O trendu často jakoby povinné zábavy a nutného radostného prožitku hovoří socioložka a antropoložka Eva Slesingerová a to v souvislosti s dobou bez Boha a autorit neboli dobou, ve které může být i podoba trávení našeho volného času výpovědí o tom, o co nám v životě jde.