Hostem Antonína Přidala je režisérka Zoja Mikotová (1997)
Zoja Mikotová
Pondělí 29. 5. 2017 po půlnoci na ČT2
Přehrát
00:00:15 -V posledních letech režírujete mladé neslyšící lidi.
00:00:28 Na fakultě JAMU vedete ateliér výchovné dramatiky neslyšících.
00:00:34 Snadno si představíme neslyšící v malířském ateliéru nebo pantomimě.
00:00:43 Ale mohou se uživit neslyšící, vysokoškolsky vzdělaní herci?
00:00:52 -To ukáže budoucnost. Na škole je linie pedagogická i divadelní.
00:01:06 Mnozí by mohli být profesionální herci, ale v jakém divadle.
00:01:31 -V USA existuje divadlo, kde hrají jenom neslyšící.
00:01:37 -Dokonce ND neslyšících se sídlem v New Yorku.
00:01:42 Objelo celý svět a hraje repertoár od klasiky až po moderní tvorbu.
00:01:49 Hrají ve znakové angličtině.
00:01:58 Pro širší publikum používají výborný dabing.
00:02:30 -Viděla jste moskevské divadlo neslyšícíh?
00:02:34 -Ne, ale vím o jejich činnosti.
00:02:39 Na posledním festivalu vysokých divadelních škol v Brně
00:02:45 jsem hovořila s paní, která tu byla se Ščukinovým učilištěm.
00:02:57 V tomto Tětru mimiky i žesta hráli nejdříve jen ve znakové řeči.
00:03:14 Ale to bylo příliš omezující. Tak sáhli ještě k pantomimě.
00:03:43 -Ale u nás takové divadlo zatím není.
00:03:52 Co byste řekla rodičům, jejichž dítě se k vám přihlásí?
00:04:08 -Jistě by rádi viděli konkrétní výsledky.
00:04:26 Ale mnozí jsou šťastni, že vůbec studují.
00:04:36 Berou to jako obohacení duše a osobnosti.
00:04:45 -Co mohli studovat po maturitě dříve?
00:04:49 -Pokud maturitu vůbec měli. Ani ta nebyla samozřejmostí.
00:04:56 V Praze je gymnázium pro nedoslýchavé,
00:05:00 v Kremnici, pokud jsme byli ještě ČSR, oděvní průmyslovka.
00:05:07 Postupně se situace zlepšuje.
00:05:14 -Dnes máme již 17 středních škol pro neslyšící.
00:05:20 -Rozhodně je jich teď více,
00:05:26 i když někteří dávají přednost integrovanému školství.
00:05:40 -Rozhodně nemohli studovat herectví
00:05:45 -Ani žádný speciální obor na vysoké škole.
00:05:49 JAMU je první, snad v celé Evropě.
00:06:16 -Jak dlouho trvá studium?
00:06:22 -Je bakalářské, tedy tříleté.
00:06:30 Usilujeme, aby mohli studovat ještě rok v herecké "speciálce".
00:07:00 -Kdy vás napadlo přivést neslyšící na hereckou dráhu?
00:07:16 -Byli lidé, kteří s neslyšícími pracovali dlouhodobě,
00:07:29 a problematiku dobře znali. Ing.Hrubý CsC má neslyšící dceru,
00:07:43 a jeho osudem se stala práce pro neslyšící.
00:07:54 -Vy jste s neslyšícími přišla do styku už v 80 tých letech.
00:08:00 -Jako výtvarnice jsem přišla do styku s pantomimou.
00:08:14 Byli to mí přátelé, a obdivovala jsem je.
00:08:32 Požádali mne o kostýmy pro jejich zájezd do Japonska.
00:08:47 Protože počet účastníků byl omezený, vybrali nejmladší děti.
00:08:59 Z výsledku jsme měli velkou radost.
00:09:19 Pak jsem se ptala jednoho šikovného děvčátka, co bude dělat dál.
00:09:32 Že asi švadlenu. To byl určený obor pro dívky.
00:09:42 -A pro chlapce?
00:09:45 -To neřeknu přesně.
00:09:48 Většinou mechanik obráběcích strojů, elektromechanik a tak.
00:09:52 Omezené možnosti, z nichž se nedalo vybočit.
00:09:57 -To byl jeden z prvních důvodů? Úvahy, jak rozšířit možnosti?
00:10:03 -Na JAMU se uvažovalo o zavedení tohoto oboru a to mi připomnělo
00:10:20 ten okamžik z minulosti i to, že nelze žíti bez naděje.
00:10:34 -Ale vaši studenti se neučí jen pantomimu.
00:10:46 -Klasickou pantomimu v bílé masce a černém trikotu někteří odmítají.
00:11:02 Ve studijním plánu jsem ten obor nazvala "pohybové divadlo".
00:11:28 Doufala jsem, že to bude laboratoř i pro jiné divadelní formy.
00:11:40 Využít i loutkové divadlo, tanec, pantomimu i znakový jazyk.
00:11:51 Znakový jazyk byl po Ediktu milánském potlačen
00:12:08 a pedagogika se přiklání k orálnímu způsobu.
00:12:13 -To znamená, že neslyšící odezírá ze rtů?
00:12:20 -Nejen to, ale oni i mluví.Říkáme neslyšící, ne hluchoněmí.
00:12:41 -Dáváte přednost znakovému jazyku.
00:12:44 Máte tlumočníka, který je zaměstnancem školy.
00:12:51 Je odezírání tak nevýhodné?
00:12:54 -Nedávám přednost a jednomu ani druhému.
00:13:04 Ale myslím, že je dobré, když se znakování nebrání.
00:13:11 Ti zcela neslyšící jsou nazýváni kulturní menšinou.
00:13:22 S vlastní kulturou a jazykem. Znakovým jazykem.
00:13:28 -Nejsou tedy skupinou invalidů na okraji.
00:13:34 -Je to minorita se vším všudy. Ale je důležité,
00:13:43 aby znali jazyk země, kde žijí. proto je důležité i odezírání.
00:13:59 Ale je velmi namáhavé a jsou jedinci více či méně talentovaní.
00:14:36 -Začali jste s vysokoškolskou výchovou ve chvíli,
00:14:47 kdy středoškolská není ještě plně rozvinutá, stejně jako předškolní.
00:15:02 -Když ta možnost byla, považovala jsem za nutné jí využít.
00:15:16 Naši absolventi budou přicházet do tohoto procesu vzdělávání.
00:15:24 -Jako učitelé a pomocníci...
00:15:27 -Zatím působí na úrovni mateřských škol a předškolní výchovy,
00:15:37 takže zpětně působí na zkvalitnění té vzdělávací pyramidy.
00:15:45 A i naše divadelní tvorba je zaměřená na děti.
00:15:59 -To byla ta představení Abeceda, O ztracených barvičkách
00:16:03 Povídám, znakuji pohádku. To byl zvláštní název.
00:16:10 Neslyšící tam mluvili?
00:16:13 -Ne všichni neslyšící jsou odkázáni k mlčení.
00:16:19 Mají li zdravé hlasivky a zbytky sluchu,
00:16:24 mohou díky práci mnoha specialistů mluvit. Lépe nebo hůře.
00:16:36 V ročníku jsem měla dvě dívky, které měly projev na dobré úrovni.
00:16:44 Využila jsem toho a myslím, že je to dobře.
00:16:48 -Vrátí se do školství, kde je jen málo neslyšících.
00:16:59 Myslíte, že je dobře, aby neslyšící děti měly neslyšící učitele?
00:17:06 -Nejsem pedagog, ale věřím že je dobré, když jsou pedagogové
00:17:19 slyšící i neslyšící a že pochopení a spolupráce mohou jen pomoci.
00:17:30 -Myslíte, že jednou váš obor bude vyučovat někdo neslyšící?
00:17:37 -Už se stalo.Loňský absolvent učí externě dvě hodiny akrobacie.
00:17:52 Vedení školy uvažuje o rozšíření úvazku,
00:17:57 neboť spolupráce se studenty je velmi dobrá.
00:18:01 -Jaký je vztah s ostatními studenty ve škole?
00:18:14 -Herce spíše zajímá to, co je zvláštní a vyjímečné.
00:18:38 Hledí na jejich úsilí s úctou. Vztahy jsou oboustanně dobré.
00:18:59 -Neslyšící byli vedeni spíše k napodobení a poslušnosti,
00:19:11 vy chcete pravý opak - patrně.
00:19:16 -Ty tři roky znamenají možnost, aby poznali sami sebe.
00:19:34 Jsem šťastná, když k tomuto sebeuvědomění dochází.
00:19:55 -Četl jsem, že mezi neslyšícími je nouze o sebevědomé osobnosti.
00:20:06 -Sebevědomí se hledá samozřejmě těžko. je to individuální.
00:20:18 Ale je velmi důležité, když mají vzor.
00:20:33 Když se dozvědí, že neslyšící získal vysokoškolský diplom,
00:20:40 nebo že je to výborný umělec, je to obrovská podpora.
00:20:55 -Vy jste o jedné takové osobnosti, o Franciscu Goyovi připravili
00:21:00 úspěšnou inscenaci Caprichos, podle jeho grafických listů.
00:21:09 Jak našli vaši studenti ke Goyovi cestu?
00:21:19 -Zaujalo je, že toto velmi ceněné dílo vytvořil podobně postižený.
00:21:30 I když u Goyi hluchota přišla až v dospělém věku.
00:21:36 Ale i to bylo povzbuzení a velký model.
00:21:43 A že právě v době, kdy překonával svoje postižení,
00:22:00 nastal v jeho tvorbě zásadní obrat a vlastně prohloubení tvorby.
00:22:26 -Myslíte, že život neslyšících studentů je těžší?
00:22:35 -Určitě.Já je pokládám za hrdiny. Obdivuji je.
00:22:50 -Už jste vychovala tři ročníky.
00:22:55 -Dva.
00:22:59 -Ten další je v polovině studia. Změnili se jejich životní postoje?
00:23:11 -Myslím, že je tam patrná změna. Jsou v období rozvoje osobnosti.
00:23:31 Dochází k dozrávání a zaujímají životní postoj.
00:24:06 -Nedostávají se během studia do krize?
00:24:11 -Samozřejmě.
00:24:14 -Jak ji mohou překonat?
00:24:17 -Někdy náš studijní program neodpovídá jejich možnostem.
00:24:42 Přístup musí být individuální To umožňuje malý počet studentů.
00:25:05 -Kolik jich je v ročníku?
00:25:09 -Ideální je osm lidí. Ale ne všichni absolvují.
00:25:21 -Máte také studijní program "reflexní seminář". Co to je?
00:25:28 -Nechceme, aby byl tok informací jen od pedagoga ke studentům,
00:25:40 ale aby bylo reflektováno, zda je dobře rozuměno.
00:25:49 Tyto semináře vede paní Veronika Kaločová-Broulíková.
00:25:57 Je to psycholožka a její práce je velmi důležitá.
00:26:14 -Nemáte strach, že studenti ze vstřícného prostředí školy
00:26:21 přijdou do všedního života a utrpí šok? Jak jsou přijímáni?
00:26:31 -Strach mám. Ale kdyby mu člověk podlehl, nic by neudělal.
00:26:44 Vím, že to absolventi nebudou mít lehké.
00:26:55 Lidé nejsou zvyklí na neslyšícího spolupracovníka.
00:27:11 Klade to velké nároky na obě strany.
00:27:18 -Sluchové postižení není viditelné,
00:27:24 ale kolik je u nás takto postižených?
00:27:31 -Přibližně stejně tolik jako krátkozrakých, jako jsem já.
00:27:48 Ale to je vidět, protože nosíme brýle.
00:28:15 -Jak vás toto pedagogické působení změnilo, nebo mění?
00:28:23 -Přineslo mi hodně a dalo také pádný důvod k práci.
00:28:34 -Ten jste měla i před tím. V různých divadlech.
00:28:39 -To souvisí spíše s mojí skeptickou a pochybovačnou povahou.
00:28:45 A toto je opravdu pádný důvod k práci.