Objektiv

Díly
Videobonusy
Státy
Mapa
Divácká soutěž

Velká Británie: Wimbledon — Ukrajina: Halič — Francouzská Polynésie: Tahiti

Premiéra: Neděle 4. 8. 2013 na ČT1

Nastavit připomenutí

Hledat všechna vysílání dílu / pořadu

Přehrát

00:00:18 Vítejte u obrazovek, je tu OBJEKTIV.

00:00:22 Dnes potěšíme tenisové fanoušky, což se v OBJEKTIVU nestává často.

00:00:28 Budete mít možnost nahlédnout do zákulisí

00:00:32 nejpopulárnějšího tenisového turnaje na světě,

00:00:36 do zákulisí Wimbledonu.

00:00:38 Pak budeme pátrat po historii ukrajinské Haliče

00:00:43 a co z ní zbylo dodnes. Prošla velkou proměnou.

00:00:47 Jak se cestovalo po Tahiti na počátku 20. století?

00:00:52 Vydáme se ve stopách Jana Havlasy.

00:00:55 Že vám to jméno mnohé neříká? Nevadí.

00:01:00 Před pár týdny skončil v Londýně

00:01:03 nejslavnější tenisový turnaj na světě.

00:01:07 Asi jste si jej nenechali ujít.

00:01:10 Teď máte možnost se podívat do zákulisí tohoto turnaje,

00:01:15 kterým vás provedou zaměstnanci Wimbledonu.

00:01:19 Vítejte ve wimbledonském muzeu,

00:01:22 v jednom z největších sportovních muzeí světa.

00:01:27 Začněme raketovými sporty, které jsou starší než tenis.

00:01:32 Tady je ukázka badmintonu, který je starý 2 tisíce let

00:01:37 a máme tu i rakety na původní tenis,

00:01:40 který byl vynalezen mnichy ve 14. století.

00:01:44 Můžete se dotknout obrazovky, vybrat si téma a přečíst si o tom,

00:01:49 že jej rád hrál princ Edward, kolik tehdy existovalo kurtů

00:01:55 a podívat se i na video.

00:01:57 Hřiště bylo tehdy obklopeno zdmi ze tří stran.

00:02:01 O rozvoj moderního tenisu se ale nezasloužili francouzští mniši,

00:02:06 ale angličtí lordi.

00:02:08 V kriketovém klubu v Cristal Palace se rozhodli,

00:02:13 že mimo kriketu začnou na krátce střižené trávě hrát

00:02:18 i upravenou verzi francouzského tenisu.

00:02:21 V r. 1868 se klub přestěhoval do Wimbledonu u Londýna.

00:02:27 V r. 1875 vznikla první tenisová pravidla.

00:02:31 Vše tak bylo připraveno pro uspořádání

00:02:34 1. tenisového turnaje na světě.

00:02:37 V roce 1872, aby bylo možné udržovat trávu nízkou a rovnou,

00:02:43 používali válec tažený koňmi.

00:02:45 Tento stroj vstoupil do historie Wimbledonu.

00:02:50 V r. 1877 se rozbil a jeho oprava měla stát 10 liber.

00:02:55 Klub si ale takovou investici nemohl dovolit.

00:02:59 Jeho členové se rozhodli uspořádat v červenci mistrovství pro pány.

00:03:05 Prodali lístky veřejnosti, jeden lístek stál šilink,

00:03:10 což je teď asi 10 centů.

00:03:12 Mistrovství navštívilo asi 200 diváků.

00:03:16 Tak získali 17 liber a mohli válec nechat opravit

00:03:20 a ještě z toho měli zisk.

00:03:23 Tady máme vitrínu s prvním pohárem za vítězství a 2. místo z r. 1877

00:03:29 a také písemné rozhodnutí, že bude mistrovství uspořádáno.

00:03:34 Turnaj žen se ve Wimbledonu konal 7 let po mužském, v r. 1884.

00:03:39 Ve finále se utkaly dvě sestry. Maud Watsonová vyhrála tento pohár.

00:03:45 Díky turnaji se proslavilo i město Wimbledon.

00:03:49 Jednou do roka se z jihozápadního předměstí Londýna

00:03:54 stane Mekka světového tenisu.

00:03:57 V příjemném městečku najdete spoustu obchůdků,

00:04:01 restaurací a také hezké divadlo, školu umění

00:04:05 a dopravní technický institut.

00:04:08 Asi byste nepoznali, že se zde na rozhraní června a července

00:04:13 koná nejstarší a nejslavnější tenisový turnaj na světě.

00:04:18 Máme diváky na celém světě. Turnaj uvidí 378 milionů lidí

00:04:23 a přitom se na úvodní turnaj v r. 1877 přišlo podívat 200 lidí.

00:04:29 Trošku jsme od té doby vyrostli. Stejně jako Prize Money,

00:04:34 které tehdy byly okolo 12 guineí, což bylo libra a šilink

00:04:39 a teď jsou okolo 16 milionů liber.

00:04:42 Lidé oceňují, že jsme zůstali jediným grand slamem,

00:04:47 který se hraje na původním povrchu, trávě,

00:04:51 že se turnaj hraje stále ve stejném klubu,

00:04:55 kde před více než 120 lety vznikl

00:04:58 a že se hraje v tradičním bílém oblečení.

00:05:02 Často dostávám otázku, proč se tenis hraje v bílé?

00:05:07 Má to konkrétní důvod. Když byl tenis vynalezen,

00:05:12 tak ženy hrály v komplikovaných šatech,

00:05:16 kterým se říkalo šaty na polonézu.

00:05:20 Tyto šaty se všemi doplňky vážily 4,9 kg.

00:05:24 Měly korzet, tak ženy nemohly podávat seshora

00:05:28 a musely podávat zezdola.

00:05:31 Také se nemohly sehnout a sebrat ze země míčky.

00:05:35 Když měla hráčka servis, musela mít míčky v kapsách zástěry.

00:05:41 Při nošení těchto šatů v letní den se musely zpotit.

00:05:46 Ženy se tedy oblékly do bílé.

00:05:48 Takové šaty byly pohodlnější a také elegantnější.

00:05:53 V té době byl tenis o tom,

00:05:56 že se setkávaly mladé dámy s mladými gentlemany,

00:06:00 aby si zde našly životního partnera.

00:06:03 V bílé vypadaly dámy atraktivně. Muži si oblékali bílou,

00:06:08 protože v takovém oblečení hráli už i kriket.

00:06:13 Tady máme citát od Sereny Williamsové, která říká:

00:06:18 "Bílá je nudná, kromě toho, když si ji obléknete ve Wimbledonu".

00:06:24 Myslím, že tenis nikdy nevypadá krásněji,

00:06:28 než když jsou hráči oblečeni v bílém a hrají na trávě.

00:06:33 Pojďme se podívat dále.

00:06:36 Tady jsou exponáty ze 40., 50., 60. let 19. století.

00:06:41 Pak přišel rok 1968, což je rok začátek open éry turnaje.

00:06:47 Turnaj už jste mohli hrát ne proto, že jste byli pozvaní,

00:06:53 ale už jen proto, že jste byli dobří.

00:06:57 Přecházíme do další části muzea. Co je typické pro Wimbledon? Tráva.

00:07:04 Vidíme tady, jak je o trávu postaráno.

00:07:08 Rekord na zakrytí kurtu je 22 sekund.

00:07:11 Už to nelze udělat rychleji,

00:07:14 protože hráči a rozhodčí by nestačili utéct.

00:07:19 Ti, co trávu zakrývají, jsou trénování i na to,

00:07:23 že když při pokrývání uklouznou a spadnou, tak se ostatní nezastaví

00:07:29 a oni chvíli zůstanou pod plachtou.

00:07:32 Je důležitější uchovat trávu suchou, než čekat až vstanou.

00:07:38 Diváci takové situace ale milují.

00:07:41 Můžete se zde dozvědět o práci správců kurtů.

00:07:45 Používáme typ trávy, kterému se říká jílek vytrvalý.

00:07:50 To je nejlepší tráva pro tenis.

00:07:53 Všechny výzkumy, co jsme udělali, říkají, že to je nejtvrdší tráva.

00:07:59 Tato tráva je posekaná na výška 8 mm.

00:08:03 Sekáme ji na tuto výšku každý den.

00:08:06 To dává optimální podmínky pro odraz míče a také pomáhá,

00:08:11 aby tráva co nejdéle vydržela.

00:08:15 Během turnaje jde o to kurty pouze kontrolovat.

00:08:20 Většina práce se udělala před turnajem.

00:08:23 Každý den je tráva sekána, lajnována a kontrolována,

00:08:28 zda nedošlo k jejímu poškození. Večer po hře zkontrolujeme,

00:08:34 kolik je potřeba vody a zakryjeme kurt.

00:08:38 Ráno se kurty odkryjí a stejný proces,

00:08:42 sekání a lajnování se opakuje.

00:08:57 To je Rufus a jeho úkolem je každé ráno vyhnat odsud holuby,

00:09:02 kteří by mohli rušit hráče.

00:09:05 Je to ekologicky přátelský způsob, jak to udělat.

00:09:09 Jsme tu každý den od 5,30 ráno.

00:09:12 Moc se mu ale ke mně letět nechtělo. Asi už je přejedený.

00:09:18 Teď si na chvíli odpočine.

00:09:42 Je to malá armáda,

00:09:44 která se stará o přípravu a hladký průběh turnaje, 7 000 lidí.

00:09:50 Máme tu 250 sběračů míčků, chlapců a dívek.

00:09:54 O tuto práci má na začátku zájem okolo 700 000 dětí.

00:09:59 Po 6 měsících tvrdého tréninku vybereme 250 šťastlivců.

00:10:04 Objednali jsme 54 000 míčků od společnosti Slazenger.

00:10:10 Během turnaje použijeme mezi 49 000 a 50 000 míči,

00:10:15 které se použijí i na trénink a kvalifikace.

00:10:20 Počítáme i s 10procentní rezervou.

00:10:23 Historii a tradici vidíte v areálu tenisového a kriketového klubu

00:10:29 ve Wimbledonu na každém kroku.

00:10:32 To nejenom proto, že je zde muzeum.

00:10:36 Současné šatny pro hráče jsou stále původní, dřevěné.

00:10:41 Nikde nejsou žádné reklamní plochy,

00:10:44 tenisté hrají v předepsaném bílém oblečení

00:10:48 a typické je i podávání jahod se šlehačkou nebo šampaňským.

00:10:54 V neděli, která je mezi 1. a 2. týdnem turnaje se nehraje.

00:10:59 Patronát nad grandslamem drží britská královská rodina

00:11:03 v čele s anglickou královnou Alžbětou.

00:11:07 Její bratranec vévoda z Kentu je prezidentem klubu

00:11:11 a každoročně s chotí předává ceny vítězům.

00:11:15 V každém z nás je něco, co nám říká,

00:11:18 že je pěkné mít nějaké kořeny,

00:11:21 co nás spojuje s tím, jak to začalo.

00:11:25 Je málo míst na světě, která mají za sebou takovou proměnu,

00:11:30 jako ukrajinská Halič.

00:11:32 Ještě před 2. světovou válkou tu žilo na milion Židů.

00:11:36 Jejich komunity byly v každém městě.

00:11:40 A region se těšil pověsti důležitého centra židovské kultury.

00:11:45 Po nacistickém holocaustu se domů vrátilo jen málo lidí.

00:11:50 Pátrali jsme po tom, co po židovské historii v Haliči zbylo.

00:11:55 Halič nikdy nebyla pro Židy zemí zaslíbenou,

00:11:59 dávala jim ale obživu i dostatek svobody.

00:12:02 Přišli sem ve středověku.

00:12:05 Historici se přou zda z východu nebo ze západu.

00:12:09 Jakoby ale Židé k Haliči patřili od nepaměti.

00:12:14 V pozdních dobách rakouské monarchie tvořili

00:12:18 asi 1/3 populace haličských měst.

00:12:21 Nevlastnili půdu a vyhrazena pro ně byla řemesla: třeba krejčí,

00:12:26 švec nebo hodinář.

00:12:28 Zabývali se obchodem, advokacií nebo lékárnictvím.

00:12:33 Dnes stotisícové město Drohobyč

00:12:36 je vzpomínkou na zašlou slávu tehdejší prosperity.

00:12:40 Židé obchodovali se solí, pak se tu těžila nafta

00:12:45 a na bohatství zdejší komunity to bylo znát.

00:12:49 Židovská obec vystavěla reprezentativní synagogu.

00:12:53 Prý největší ve střední a východní Evropě.

00:12:58 Dřív byla synagoga chloubou každé židovské obce.

00:13:02 Dnes je osud stavby nejistý.

00:13:05 Opravu střechy zajistilo 100 000 dolarů od amerických dárců.

00:13:10 Z židovské komunity ve městě už nezůstalo skoro nic.

00:13:15 Během války skončili mnozí z obyvatel u této zdi.

00:13:20 Dnes je tu pietní místo.

00:13:22 Němci po třech měsících dali volnou ruku policistům

00:13:27 z řad Ukrajinců. Ti za ně dělali špinavou práci.

00:13:33 Jiný Ukrajinec, Stěpan Urbanovič,

00:13:36 všechna zvěrstva z okna lékárny dokumentoval.

00:13:40 Pamětníci Taras a Ivan vzpomínají,

00:13:44 že národnostní vztahy byly v Haliči složité.

00:13:48 Kromě Židů tu žili i Ukrajinci a Poláci.

00:13:51 Mezi skupinami vládlo napětí.

00:13:54 Najdete tu ulici pojmenovanou po Stěpanu Banderovi,

00:13:59 ukrajinském nacionalistovi,

00:14:01 jehož lidé prosluli fanatickým antisemitismem.

00:14:06 Ještě několik let po válce tu Banderovci bojovali se Sověty.

00:14:11 Kdo z Židů přežil, ten se sem už raději nevrátil.

00:14:16 Domy obsadili přistěhovalci z Ruska, lidé z milice a KGB.

00:14:21 Encyklopedie izraelského památníku holocaustu Jad Vašem

00:14:26 eviduje ve východní Haliči na 290 předválečných židovských komunit.

00:14:32 Jejich osudy za vlády nacistů jsou si podobné.

00:14:36 Ghetta, postupné selekce až po systematické vyvraždění.

00:14:41 Taky boření synagog a snaha zlikvidovat všechno,

00:14:46 co připomínalo původní kulturu.

00:14:49 Židovská městečka dnes mají jiné obyvatele, tradiční ráz ale zůstal.

00:14:55 Přijíždíme do Bučače, dřív to byl klasický štetl,

00:14:59 jak se v jidiš říká místu se silnou populací Židů.

00:15:04 Už od středověku mělo město pověst významné obchodní křižovatky

00:15:09 na pomezí Polska a Osmanské říše.

00:15:12 Židé tu obchodovali a provozovali řemesla.

00:15:17 V 19. století byli největší ekonomickou silou ve městě.

00:15:22 Vlastnili cihelnu, textilku i továrnu na dřevěné hračky.

00:15:27 Rozvíjel se i kulturní život.

00:15:30 Škoda, že synagogu po válce přestavěli na obchodní středisko.

00:15:35 Původní ráz městu zůstal.

00:15:37 Díky tomu, že někteří majitelé domů na ně celá desetiletí nesáhli,

00:15:43 můžeme dodnes vidět místa, kde žily i chudší židovské rodiny.

00:15:48 Kulturní středisko se snaží bohatou historii připomínat.

00:15:54 Vypovídá o ní židovský hřbitov, v poslední době částečně obnovený.

00:15:59 Bučač dal světu řadu osobností.

00:16:02 Narodil se tu lovec nacistických zločinců Simon Wiesenthal.

00:16:08 Památník obětem holocaustu tu najdete jen s doprovodem,

00:16:13 ukrytý v hustém porostu.

00:16:16 Tady jsou pochovány oběti 2. světové války,

00:16:20 které nacističtí okupanti zavraždili 12. června 1943.

00:16:27 Příběh Židů v Husjatinu má 500 let.

00:16:31 V 19. století tu pobýval rabín Nachman.

00:16:34 Město se stalo centrem chasidismu, náboženského směru,

00:16:39 které se vyznačuje specifickým oblečením i zvyky.

00:16:44 Dochovala se unikátní pevnostní synagoga ze 16. století.

00:16:49 Husjatin přetínala hranice mezi monarchií a Ruskem.

00:16:54 To znamenalo příležitost k obchodu,

00:16:57 i cíl pogromů z jedné či druhé strany.

00:17:01 Stavba se střílnami se v případě ohrožení stala útočištěm pro Židy.

00:17:07 V 70. letech stát synagogu opravil a zřídil tu muzeum.

00:17:12 Dnes se o objekt nikdo nestará.

00:17:15 Po úzkém schodišti se dá vyšplhat až na půdu.

00:17:19 Střecha je naštěstí v dobrém stavu.

00:17:22 Doufejme, že vzácná stavba vydrží do doby, než se jí někdo ujme.

00:17:27 Více štěstí má synagoga ve Satanově.

00:17:31 Zvenku je její stav neutěšený, ale uvnitř se naplno pracuje.

00:17:36 V osobě Borise Slobodňáka má synagoga i svého strážce.

00:17:42 Všechno financuje soukromník.

00:17:45 Chce, aby sem Židé jezdili, modlili se tady

00:17:49 a využívali i lázeňské středisko.

00:17:54 Stavba synagogy začala v roce 1514.

00:17:57 Kromě modlitebny byla i společenským centrem obce.

00:18:02 Dosud se zachoval původní Aron ha-kodeš, schránka,

00:18:06 kde rabíni přechovávali svitky tóry.

00:18:10 V 18. stol. pak Židé přistavěli 2. patro a synagogu upravili,

00:18:15 aby se stala pevností.

00:18:17 Tady by měl být vchod do jedné podzemní chodby až k městské bráně,

00:18:22 už jsou ale všechny zavalené. Druhá vede k zřícenině hradu.

00:18:27 Taky Satanov ležel na hranici.

00:18:30 Židovská komunita přečkala pogromy od kozáků Bohdana Chmelnického

00:18:36 i nájezdy Turků. Zdecimovalo ji nacistické řádění.

00:18:40 Židé se do Satanova vrátili i po válce.

00:18:44 Opakuje se tady to, co vidíme v Haliči i jinde na Ukrajině.

00:18:49 Staří zemřeli a mladí se vystěhovali do Izraele.

00:18:54 Polovina Satanova byli Židé. Tyhle domy kolem byly židovské.

00:18:59 Bohatou historii připomíná židovský hřbitov.

00:19:03 Mluví se o něm jako

00:19:05 o jedné z nejzajímavějších památek na světě.

00:19:09 Dochovaly se tu náhrobky staré 400 let,

00:19:13 zdobené ve stylu takzvaného kozáckého baroka.

00:19:17 Obsahují také vzácná zobrazení zvířat.

00:19:21 Haličští Židé museli žít v těsné blízkosti křesťanů

00:19:26 a když bylo potřeba, šly předsudky stranou.

00:19:30 Architekti synagog občas stavěli i kostely a naopak.

00:19:35 V metropoli východní Haliče, ve Lvově,

00:19:38 židovskou čtvrť skoro nepoznáte.

00:19:46 Tady stála nejstarší zdejší synagoga, Zlatá růže.

00:19:51 Zbyly jen ruiny.

00:19:52 Toto prostranství už brzo získá důstojnější podobu.

00:19:57 Vznikne parčík s tabulkami,

00:19:59 které připomenou neexistující židovské památky ve městě.

00:20:07 Říká vám něco jméno Jan Havlasa?

00:20:10 Byl to český diplomat, cestovatel a spisovatel.

00:20:14 Jeho literární dílo ale neobstálo ve zkoušce času.

00:20:19 Jeho cestovatelské výkony stojí za připomenutí.

00:20:23 Zvláště když tomu bylo 100 let,

00:20:26 co podnikl jedno velké dobrodružství.

00:20:30 Ve své knize, kterou nazval Dech tropů

00:20:33 sepsal svoje zážitky z výpravy na Tahiti,

00:20:37 kterou podnikl v r. 1910 se svou paní Elsy jako svatební cestu.

00:20:42 Na Tahiti manželé Havlasovi dorazili v červenci roku 1910.

00:20:47 Přestože dnešní ostrov je úplně jiný, než před 100 lety,

00:20:52 ale Havlasovo archaické vyprávění a staré fotografie mohou inspirovat

00:20:58 k zajímavým výpravám do vnitrozemí.

00:21:01 Výprava do údolí Fautaua ke zřícenině francouzské pevnosti

00:21:07 vyžaduje dobrou fyzickou kondici a povolení.

00:21:11 V údolí je zdroj pitné vody pro město Papeete.

00:21:15 První kilometry ale připomínají pohodlnou procházku parkem

00:21:20 s ukázkami tradičních tahitských staveb.

00:21:24 Zlom nastane, když dorazíme k mostu přes řeku Fautaua.

00:21:29 Ze široké cesty je úzký kamenitý a strmý chodníček.

00:21:33 Tropická vlhkost a teplota a dorážející hmyz

00:21:37 dělají z výstupu opravdu hluboký a žíznivý zážitek.

00:21:42 První horskou prémií získáme dosažením místa,

00:21:46 odkud je impozantní pohled na 130 m vysoký vodopád Fautaua.

00:21:52 Podle fotografií je zřejmé, že se tu zastavil i Jan Havlasa.

00:22:00 Na skále vlevo od vodopádu byla usazena pevnost Fautaua.

00:22:06 Později, pod dojmem vítězství Francouzů nad Angličany v Súdánu,

00:22:11 byla přejmenována na pevnost Faschoda.

00:22:15 Francouzi si nebyli jisti, jak válka s Tahiťany v r. 1844 dopadne

00:22:21 a udrží-li se na ostrově.

00:22:23 Pevnost sloužila jako poslední nedobytný opěrný bod

00:22:28 a nouzové útočiště francouzského guvernéra.

00:22:32 Byly tu uloženy cenné a důležité věci,

00:22:35 ať už šlo o úřední dokumenty nebo o pokladnu.

00:22:40 Cennosti asi byly uloženy ve sklepení.

00:22:43 Havlasovi viděli pevnost v zachovalejším stavu.

00:22:48 Francouzi tu drželi posádku až do r. 1902.

00:22:52 Viděli dřevěné stavby a voněly tu květy z guvernérovy zahrady.

00:22:57 Turistickým vrcholem Havlasovy tahitské mise

00:23:01 byla výprava napříč vnitrozemím ostrova Tahiti údolím Papenoo.

00:23:06 Havlasovi se na ni vydali v říjnu roku 1910.

00:23:10 Údolí Papenoo tvoří původní kráter sopky,

00:23:14 která dala vzniknout ostrovu Tahiti.

00:23:18 Vstupuje se do něj podél řeky Papenoo

00:23:22 a je uzavřeno horským hřebenem.

00:23:25 Po jeho překonání cesta spadá kolem jezera Vaihiria

00:23:30 k jižnímu pobřeží ostrova. Je to jediná trasa,

00:23:34 kudy se dá projít vnitrozemím ostrova od severu k jihu.

00:23:40 Havlasa píše, že to byl podnik nebezpečný a obtížný.

00:23:45 Paní Havlasová byla první Evropankou,

00:23:48 která k cestě našla odvahu.

00:23:51 Musela se i dopustit módního poklesku.

00:23:55 Místo sukně oblékla kalhoty.

00:23:58 Psalo se o tom v novinách až v Americe.

00:24:02 Údolí Papenoo je významná lokalita z pohledu přírodních krás ostrova

00:24:07 i tahitské historie. Žilo tu několik tisíc lidí.

00:24:12 To bylo před příchodem Evropanů.

00:24:15 Údolí bylo také úkrytem a základnou tahitských vlastenců

00:24:20 v dobách francouzsko-tahitské války.

00:24:23 Prvními Evropany, kteří údolím Papenoo prošli,

00:24:27 byli v r. 1791 muži trestné výpravy z fregaty Pandora

00:24:32 při hledání námořníků z Bounty.

00:24:35 V minulosti se několik podnikavců snažilo otevřít vnitrozemní ostrova

00:24:41 pro hospodářské využití. Havlasovi nezbylo než konstatovat,

00:24:46 že nic z plánů se v době jeho návštěvy neuskutečnilo.

00:24:51 A ve 20. letech 20. století tu mělo vzniknout

00:24:56 hospodářské družstvo Čechoslováků, které organizoval Miloš Řivnáč.

00:25:02 Čechoslováci se o kolonizaci údolí pokusili, ale pozemky opustili.

00:25:08 Dnes je v údolí na řece Papenoo postavená kaskáda přehrad.

00:25:13 Je tu továrna na stavební hmoty a kamenolom.

00:25:17 Zdá se, že plány na hospodářské využití údolí, i toho Řivnáčova,

00:25:22 nebyly jen Chimérou. Přišly jen příliš brzy.

00:25:26 "Vnitrozemí tahitské, toť výstava vodopádů," zapsal si Jan Havlasa.

00:25:32 Podle vodopádů můžeme určit i místa,

00:25:35 kudy cestovatelé procházeli.

00:25:38 Okraj kráteru staví do cesty strmou překážku skalní stěny.

00:25:43 Havlasovi museli překonat hřeben v závěru údolí obtížným výstupem.

00:25:49 Dnes to máme lehčí. Masívem byl proražen tunel.

00:25:53 Od tunelu cesta spadá směrem k jezeru Vaihiria

00:25:57 a dále k jižnímu pobřeží.

00:26:00 Jezero má důležité místo v tahitské mytologii.

00:26:04 Pro Havlasovy ale velké jezero představovalo cestovní komplikaci.

00:26:09 Jan Havlasa musel přiznat, že neumí plavat

00:26:13 a jezero překonat na voru, který postavili průvodci.

00:26:18 Původní plán cesty počítal se třemi dny,

00:26:22 ale nakonec z toho byly dny 4. Rozedraný oděv a zničená obuv.

00:26:27 Tento výkon tehdy vzbudil na Tahiti velký ohlas.

00:26:32 Zejména o odvaze paní Havlasové

00:26:35 se s obdivem mluvilo až v kanceláři guvernéra.

00:26:40 Celých 100 let ale v archívu ležel

00:26:43 ještě jeden důkaz její odvahy a svobodomyslnosti.

00:26:48 Paní Elsa chodila na Tahiti v sukni až na zem,

00:26:52 s kloboučkem na hlavě a rozruch způsobila už tím,

00:26:56 že si oblékla kalhoty.

00:26:58 Co by noviny asi napsaly, kdyby se rozkřiklo,

00:27:03 že se nechala fotografovat oděna jen do slunce a vody?

00:27:07 Tato fotografie je první tahitský akt,

00:27:11 kdy modelem nebyla místní dívka, ale Evropanka, a to Češka.

00:27:16 Určitě paní Elsy překonala svou odvahou

00:27:20 i literární věhlas svého manžela.

00:27:23 Je tu soutěž o předplatné časopisu Lidé a Země.

00:27:27 Zůstáváme na Tahiti.

00:27:29 Jak se jmenuje nejvyšší hora této části francouzské Polynésie?

00:27:38 Odpovědi esemeskujte na číslo:

00:27:43 Najdete jej na webu i teletextu ČT. Výherce z minula:

00:27:53 Jsme na konci. Z OBJEKTIVU je to všechno.

00:27:57 Najdete nás i na Facebooku.

00:27:59 Mějte se hezky, užívejte léta a za týden na shledanou.

00:28:04 Titulky: Méhešová Iva, ČT 2013

0 hlasů

Předchozí díl

Všechny díly1257

Následující díl

Magazín zahraničních zajímavostí

Obsah dílu

Před pár týdny skončil v Londýně nejslavnější a nejpopulárnější tenisový turnaj na světě. Pokud patříte mezi tenisové fanoušky, tak vám jistě neuniklo, že nejvíc se radovali Britové. Po 77 letech pro ně vítězství ve Wimbledonu získal mladý tenista Andy Murray. Vy máte s Objektivem jedinečnou možnost se podívat do zákulisí tohoto slavného turnaje, kterým vás provedou přímo zaměstnanci Wimbledonu.

videoWimbledon

video video

Wimbledon

Mapa

Ukrajina

Halič

Je málo míst na světě, která mají za sebou takovou proměnu, jako ukrajinská Halič. Ještě před druhou světovou válkou tu žilo na milion židů, jejich komunity byly v každém městečku a region se těšil pověsti důležitého centra židovské kultury. Po nacistickém holocaustu se domů vrátilo jen několik málo jednotlivců. Během války zmizely i mnohé židovské památky, další schátraly během sovětských let. Po tom, co po bohaté židovské historii v Haliči zbylo, pátrali Šárka Kuchtová a Tomáš Vlach.

videoHalič

video video

Halič

Mapa

Francouzská Polynésie

Tahiti

Říká vám něco jméno Jan Havlasa? Byl to český diplomat, cestovatel a spisovatel. Jeho literární dílo ale neobstálo ve zkoušce času a tak po některém z jeho románů, nebo cestopisů dnes sáhne už jen málokdo. Ale jeho cestovatelské výkony rozhodně stojí za připomenutí. Zvláště když tomu bylo nedávno sto let, co podnikl jedno velké dobrodružství. Ve své knize, kterou nazval Dech tropů, sepsal svoje zážitky z výpravy na Tahiti, kterou podnikl v roce 1910 se svou paní Elsi jako svatební cestu. Objektiv se vydal v jeho stopách.

videoTahiti