Zábavná talk show Haliny Pawlowské, tentokrát na téma „jak využít běh“ (2005). Spoluúčinkují Anna K a M. Dlouhý. Režie: H. Pawlowská, P. Ryšavý a K. Czaban
00:00:55 Dobrý večer.
00:00:57 Řekl jeden osel zachmuřeně své od Boha mu dané ženě:
00:01:02 Jsem hlupák, ty seš hlupák taky,
00:01:05 pojď umřeme, jaké pak fraky.
00:01:08 Však jak už to v životě běží jsou oba stále živí, svěží.
00:01:15 Téma dnešních Banánových rybiček je: Jak využít běh.
00:01:20 Hej Buddy! Vrať se! Vrať se, Buddy!
00:01:25 Buddy! MŇOUKÁ KOČKA, ŠTĚKÁ PES
00:01:40 Běh existuje třeba překážkový, štafetový, orientační, indiánský.
00:01:47 Běží film, běží titulky, běží vteřiny, běží motory.
00:01:55 Zvěř má běhy, ptáci mají běháky, pasáci mají běhny.
00:02:04 Moje kamarádka si nedávno otevřela vlastní butik a stalo se jí,
00:02:09 že zaspala a běžela do práce, když už měla mít otevřeno.
00:02:14 Viděla, jak před vchodem butiku přešlapuje takový mladík,
00:02:18 tak ho pustila dovnitř a říkala: "Porozhlédnete se,
00:02:20 nebo si budete něco přát?" Mladík řekl: "Budu si něco přát."
00:02:25 Ona ho naprosto vyděsila, protože řekla:
00:02:28 "Tak moment, já se jenom svlíknu."
00:02:32 Mně z toho jasně vyplývá rada:
00:02:36 Když nabízíš staré zboží, tak se chlapec občas složí.
00:02:43 Mým 1. hostem je Anna K.
00:02:52 Dobrý večer.
00:02:53 -Ahoj.
-Ahoj Halino. Ahoj.
00:02:56 -Neposouvej tu židli prosím!
-Neposunu. Tady jsou značky.
00:03:00 Lucko, kdy jsi běžela jako o život?
00:03:05 Slovo běh ve mně vzbuzuje, já nevím jak bych to slušně řekla,
00:03:10 fakt hrozně zvláštní negativní pocit.
00:03:15 Mně se dělá fyzicky nevolno, když někdo řekne: Běž!
00:03:20 -Nemohla by jsi doběhnout?
-Ano.
00:03:23 To bych určitě nemohla. Ani nenechám ... doběhnout...
00:03:26 -Taky se říká: Ale běž!
-Ale běž!
00:03:29 -Ale běž!
-Běžet jako o život...
00:03:32 asi mi nešlo ještě nikdy o život. Kdyby mi opravdu o život šlo,
00:03:36 tak bych se třeba hecla, že bych s vypětím
00:03:39 všech sil vyběhla, ale ... já prostě neběhám.
00:03:47 -Když třeba jdu na schůzku...
-A seš štíhlá, že jo?
00:03:51 -Vzala jsem si právě černou...
-Lidi si tak myslí, že ti štíhlí
00:03:55 klidně běhají, že jo?
00:03:58 -Dobře. Tak dobře, děkuju.
-Já i popoběhnu, občas, fakt.
00:04:03 Já nepopoběhnu. Když třeba jdu na schůzku pozdě,
00:04:09 což se bohužel stává celkem často a stydím se za to. Stydím se.
00:04:14 Velmi se za to stydím.
00:04:16 A když mám tu schůzku a už vím, že jdu pozdě,
00:04:20 protože si nedokážu ten čas zorganizovat,
00:04:22 abych tam prostě došla včas.
00:04:24 Než abych třeba běžela, když někde zaparkuju to auto...
00:04:28 Takhle já neběhám "jako o život" já jezdím "jako o život". To jo!
00:04:32 Zaparkuju někde auto... Mám to třeba ještě 500 metrů,
00:04:36 tak 6krát radši po cestě telefonem zavolám a něco si vymejšlím.
00:04:41 Něco blábolím, nějaký blbosti, než abych běžela "jako o život."
00:04:46 Já ti rozumím. Ty jsi řekla, že chodíš pozdě,
00:04:51 protože si to nedokážeš zorganizovat.
00:04:54 -Já si to organizuju, ale špatně.
-Špatně.
00:04:59 -Špatně.
-Takhle je to správný.
00:05:01 Ať je to situace jaká chce, je pozdě...
00:05:05 Vždycky je pozdě.
00:05:06 -Vždycky.
-Vždycky.
00:05:07 Já jsem nedávno byla doma, a tak jsem si říkala,
00:05:10 jak to mám krásně rozfázovaný a naplánovaný a zorganizovaný.
00:05:14 Měla jsem takovou radost.
00:05:15 Snad jsem měla i něco novýho na sebe.
00:05:18 Teď jsem se těšila, že to bude docela příjemný, tam, kam jdu.
00:05:23 Malovala jsem se tak pečlivě, a pak jsem ten čas přesáhla.
00:05:29 Takže ve výsledku jsem se hnala ulicí.
00:05:34 Měla jsem dobrou náladu.
00:05:36 V podstatě jsem se tak mladistvě optimisticky řítila.
00:05:42 -Neběžela? Řítila ses, jo?
-Řítila jsem se mladistvě,
00:05:45 optimisticky, a najednou periferně jsem koukla do výlohy,
00:05:50 a tam jsem ti viděla belhající se zmalovanou babu.
00:05:57 -Teda?!
-Ano.
00:05:59 Na to nemám radu, já mám takový povzdych:
00:06:03 Je ti krásně, je ti hej, na sebe se nedívej!
00:06:07 Mým dalším hostem je Michal Dlouhý.
00:06:19 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:06:22 -Ahoj.
-Ahoj. Ahoj. Čau.
00:06:26 Michale, kdy jste málem vypustil duši, jak jste běžel?
00:06:32 -Vypustil duši, jak jsem běžel?
-Ano.
00:06:36 No tak, já nemám takovej problém jako má Lucka s tím během.
00:06:41 Já jsem běhal rád, běhal jsem často.
00:06:44 Dělalo mi to dobře.
00:06:46 -Je to na tobě vidět.
-Než jsem se stal kuřák.
00:06:47 -Ano.
-Děkuju.
00:06:49 -Štíhlej kluk.
-Jako bys běhala...
00:06:51 To je zvláštní, přestože jsi neběhala,
00:06:54 -tak vypadáš taky skvěle.
-Děkuju.
00:06:55 Já půjdu pryč...
00:06:59 -A jak to teda je?
-Půjčka za oplátku.
00:07:02 Že bych nemohl popadnout dech? Nebo, jak to znělo přesně?
00:07:06 -Že jste málem vypustil duši?
-Vypustil duši. Duši.
00:07:10 Duší jsem vypustil spoustu, ale při běhu ne.
00:07:13 Kdy jste musel hodně rychle běžet?
00:07:16 Já jsem měl být teď před Vánocemi na dovolený s partou kamarádů.
00:07:24 25. jsme měli odletět na Srí Lanku a 26. jsme měli sedět
00:07:28 přímo na kraji, proti ty krásný, teda krásný?! Strašidelný vlně.
00:07:33 Tak myslím, že tam bych zažil ten nejrychlejší běh o život,
00:07:37 kde bych možná vypustil i tu duši. To nevím z jakých pohnutek
00:07:43 nad náma stojí nějakej anděl strážnej -
00:07:45 hodně utahanej, bělovlasej, bělovousej -
00:07:48 tak ten nám tuhle cestu překazil, poodsunul.
00:07:51 Nakonec definitivně překazil, takže ten běh
00:07:55 jsem zatím absolvovat nemusel. Ještě mě čeká.
00:07:59 Tak zatím, hochu.
00:08:01 -Kam jdeš?
-Kam? Beru si dovolenou.
00:08:04 Bůh si dovolenou nebere! Nebo jo? Bereš?
00:08:09 Slyšel jsi už o středověku? A taky mám myslím zástupce.
00:08:13 Za 5 minut můžeš úplně všechno vyřešit. Ano?!
00:08:17 Čau.
00:08:26 ZVONÍ ZVON
00:08:31 HRAJE HUDBA
00:08:53 Lucko, kdy jsi musela někoho uhnat? Nebo kdo tebe uhnal?
00:09:01 -Tak jestli třeba nějaký kluci?
-Ano. Tak jsem to myslela. Kluci!
00:09:06 Někdo mě asi určitě uháněl, a uhnal nakonec, ale...
00:09:13 Vlastně toho posledního... to bylo vzájemný uhánění.
00:09:17 -Ty jsi neuháněla?
-Moc asi ne...
00:09:20 Asi jsem je uháněla, já si to moc nepamatuju.
00:09:24 Já už si nepamatuju.
00:09:26 Některý jsem uháněla, to tady nebudem rozpatlávat...
00:09:33 -To bych ráda rozpatlávala.
-Ráda bys to rozpatlávala...
00:09:36 Na to se přesně ptám.
00:09:38 Ježíš, ten mozek já musím zapojit. Kdy mě někdo uhnal?
00:09:41 Michale, vy to víte?
00:09:43 Já nevím ... My jsme spolu chodili na konzervatoř.
00:09:47 Lucka byla o kousek, o maličkej kousíček výš.
00:09:50 Proč to říkáš? To není důležitá informace.
00:09:53 To nikoho nezajímá. Nikdo se tě na to neptal.
00:09:57 Co já vím, tak půlka školy ji uháněla.
00:09:59 -A uhnala?!
-Sagi? Já jsem si vzpomněla.
00:10:03 -Za to se nemusíš stydět.
-Ten mě uháněl v 1. ročníku.
00:10:07 Jó, teď jsem si vzpomněla. Na lyžařským ... Ten bude rád.
00:10:15 -Povídej!
-Ono to není zas tak úplně vtipný.
00:10:18 Jenom jsem si vzpomněla, jak na lyžařským...
00:10:20 My jsme s Menšíkovou byly v pokojíku a spaly jsme
00:10:24 na manželskejch postelích. To není tak důležitý,
00:10:27 ale důležitý je, že Sagi tam chodil
00:10:29 okolo v pyžámku bleděmodrým.
00:10:31 -Sagvan Tofi? Aby jsme...
-Tak...
00:10:34 -Musíme to uvést na pravou míru.
-Trošku ho natřem.
00:10:38 Sagi chodil v bleděmodrým pyžámku a vplížil se nám do pokoje.
00:10:45 To má rád, vpližuje se. To už jsem nemusela říkat.
00:10:50 -Do pokojíku, ano?!
-Vplížil se do našeho pokoje
00:10:53 a hrozně se dožadoval, abych ho naučila líbat.
00:11:01 -V kolika letech?
-Proběhla lekce...
00:11:04 -Zdá se, že jsi uspěla, že jo?!
-...první a poslední.
00:11:07 A myslím si, že jsem ho to naučila tak dokonale, že...
00:11:10 Vlastně nevím.
00:11:13 Nikdo si po tobě nestěžoval?
00:11:15 Já vlastně nevím. Ztratila jsem ho z dohledu, nebo z dosahu.
00:11:20 Z dohledu ne. Občas se někde vidíme,
00:11:22 ale nějak se o tom... už to nerozpatláváme.
00:11:26 Možná, kdyby to šlo vystřihnout?!
00:11:29 Ne, to je krásná historka. To nech!
00:11:32 Chvíli se líbal s Menšíkovou a chvíli se mnou, ještě ke všemu.
00:11:41 A Vašek Kopta, což byla moje velká láska
00:11:45 v tom 1. ročníku. Václav Kopta, syn Pavla Kopty,
00:11:49 -básníka Pavla Kopty.
-Ano.
00:11:50 Václav Kopta - takový rozervaný bohém,
00:11:53 klavírista, hudebník. Znáš Vaška, že jo?
00:11:57 -Václav ... Sněženky a machři.
-Já ho znám, ano.
00:12:01 Tenhleten Václav byla moje láska v 1. ročníku.
00:12:05 Mezitím jsem Sagvana naučila pár těch francouzskejch fíglů.
00:12:13 Protože jsem Lucienne. Moje jméno je Lucienne.
00:12:17 Ta Francie a tak... A Václav Kopta 2. den...
00:12:22 On mu to ten "hajzl" nabonzoval. Tomu romantickýmu...
00:12:28 On Sagvan byl v tý době takový romantický děťátko.
00:12:32 -Nezkušenej!
-Nezkušenej.
00:12:33 On to ale napráskal tomu Koptovi. Řekl, že jsme spolu měli poměr.
00:12:39 -V těch asi 15 letech.
-Ano.
00:12:41 Opravdu to zůstalo jenom u lekce líbání.
00:12:45 Václav šel ... Bylo před závodem, závěrečným závodem na lyžích.
00:12:49 A já jsem byla dobrej lyžař, protože jsem ze "Špindlu".
00:12:53 Sagi byl taky sportovně nadanej. On nechtěl, aby došlo k tý potupě,
00:12:58 že my - vlastně Sagvan - protože jezdili kluci
00:13:01 a holky zvlášť, aby ho ten Sagvan jako sok v lásce,
00:13:06 tak aby mu to ještě nandal na těch lyžích,
00:13:08 tak šel a zlomil lyže na tý sjezdovce. Přede všema.
00:13:13 Zlomil si o nohu ty lyže.
00:13:15 -To je drama, úplně.
-Ten Vašík? Jé?!
00:13:17 Jo. Já jsem tam plakala... já si to už moc nepamatuju,
00:13:19 možná trochu kecám, ale rozhodně vím,
00:13:22 že zlomil lyži. Vím, že to bylo kvůli tomu. Vzteky.
00:13:26 Pak se teda oženil ve druháku se Simonou Vrbickou
00:13:29 a od tý doby už lyže neláme.
00:13:32 Ty jsi mi připomněla... jak jsi říkala, že jste měli poměr
00:13:36 -v těch 15 letech.
-No, no, no.
00:13:39 Tak daleko vážnější věc... jak v určité fázi
00:13:42 mého manželství, nějaké ranné fázi, bohužel,
00:13:45 můj muž taky chtěl mít někoho jinýho.
00:13:52 Já jsem na to přišla včas!
00:13:57 Šla jsem za ním do restaurace, kde jsem věděla,
00:14:01 že ho přichytím při činu, že seděli u stolu s tou slečnou.
00:14:09 To byla sportovkyně.
00:14:11 Měla takovou sportovní čepici na hlavě.
00:14:14 Takovou ne!
00:14:17 Pak se tam zavíralo... Já jsem tam v podstatě prudila.
00:14:22 Pak se tam zavíralo a že se půjde někam jinam, dál.
00:14:27 -A můj muž tady tu druhou...
-Čůzu.
00:14:31 Chytil za ruku ... tu čůzu. Já bych řekla i horší slovo
00:14:35 jaká byla ... tak ji chytil, že půjde s ní.
00:14:40 Já že půjdu taky, ale mě si nevšímal.
00:14:42 Normálně začali utíkat. Utíkali mi, prostě.
00:14:47 Běželi a já jsem volala plačtivě, že to je sprostý,
00:14:52 protože on dobře ví, že jsem byla nejhorší
00:14:55 v běhu už v 5. třídě - ze třídy. Jeho to nezastavilo.
00:14:59 On běžel dál a já jsem tam plakala.
00:15:02 Pak se najednou ve mně taková vzpupnost projevila.
00:15:04 Já jsem říkala: My - po tátovi jsem to měla -
00:15:08 My kozáci nepláčem! My bojujem!
00:15:12 Uvědomila jsem si, že jsem Pražačka.
00:15:15 Nakonec jsem v tý hospodě byla dřív než oni,
00:15:18 protože jsem to vzala přes dvory zkratkou.
00:15:22 -To čuměla, sportovkyně!
-To čuměli.
00:15:26 Sportovkyně dorazila s čepičkou nakřivo, celá splavená,
00:15:31 a já už jsem tam seděla. Ještě bylo krásný, že tam byl...
00:15:35 Takoví ti montéři, jak jezdí na směny, byli tam nějací montéři.
00:15:39 Mimochodem to bylo v Orlíku, kde byl tvůj otec.
00:15:41 -Jo, opravdu?
-Opravdu.
00:15:42 Jednomu jsem se líbila. Ještě jsem se mu stačila zalíbit dřív,
00:15:46 než oni tam přiběhli. Sliboval, že by mi všechno dal.
00:15:51 To když slyšel můj muž, tak ho to rozrušilo,
00:15:55 že by ten jeho majetek, kterej on chtěl zavrhnout...
00:15:57 ale přece někdo jinej... Tak nakonec žárlil on...
00:16:02 a sportovkyně...
00:16:04 -Sportovkyně utřela.
-Sportovkyně mohla běžet.
00:16:08 Ještě s tím montérem... Nedávno jsem si přečetla inzerát,
00:16:11 který mě úplně uchvátil, protože tam bylo napsáno:
00:16:14 Mladý, atraktivní hledá práci bagristy nebo gigola.
00:16:23 Konečně mi došlo, kde berete ty krásný ženský?
00:16:26 -Kdepak?
-Jste řidič limuzíny.
00:16:29 Občas ano.
00:16:32 Takže je přivezete a jde se na věc?
00:16:35 -Když to zaplatí, tak jo!
-Co je tohle za divnou službu?
00:16:40 Neměl by jste je vozit do restaurací nebo do divadel?
00:16:44 -Já jsem gigolo!
-Gigo? Co?
00:16:49 Ženy mi platí za svou rozkoš.
00:16:56 -Jak si tu práci sehnal?
-Prostě jsem do toho spadl.
00:17:02 Já tu husu z pracáku zabiju!
00:17:10 Kdo vás uhnal?
00:17:13 No mě ... Zatím mě nikdo ještě neuhnal. Spíš já mám zkušenosti...
00:17:18 -Nikdy? No, no!
-Abych slíbil, abych dal slib.
00:17:24 -Definitivně, ano!
-Definitivně, tak to ještě ne!
00:17:27 -I když... Ty jsi vdaná?
-Nejsem.
00:17:30 -Tak vidíš?!
-Takhle to myslíš, jo?
00:17:32 -Že musíš být vdanej.
-Že to slíbíš.
00:17:35 Správně to myslí, Lucko.
00:17:38 Ten papír, případě i před Bohem. Takže mě zatím nikdo neuhnal.
00:17:42 Já uháním furt lidi, co mně dlužej.
00:17:46 To došlo v jedný situaci až tak daleko...
00:17:50 To byl kamarád, velkej kamarád. Dlužil mi velký peníze
00:17:53 a já jsem ho furt... i z toho Zélandu...
00:17:56 Už jsem opravdu potřeboval peníze, protože už jsem byl na dně.
00:18:00 Tak jsem se vrátil a potkal jsem tady jednoho...
00:18:04 romskýho kamaráda. Já jsem ho znal velmi vzdáleně,
00:18:10 on se mi spíš připomněl odkud, nebo kde jsme se viděli.
00:18:13 Já říkám: "Hele, já mám takovej problém.
00:18:15 Mně dluží jeden kluk, můj kamarád, peníze
00:18:17 a furt se z toho vykrucuje. Nemohl bys mu něco...?"
00:18:21 On říká: "Jasně, já mu zavolám."
00:18:23 Tak mu zavolal a tím nářečím mu řekl:
00:18:25 "Hele, ty prý dlužíš nějaké peníze?"
00:18:29 Tak to tak nějak... Domluvil si s ním schůzku
00:18:32 a říká: "Zajedem tam!" Tak jsme tam zajeli.
00:18:35 Chvilku jsme s ním mluvili, pak podepsal nějakej papír.
00:18:37 Já říkám: "To je paráda, toto letí."
00:18:40 On: "Jo, neboj se do týdne to máš zpátky."
00:18:43 Vzal si za to taky nějaký procenta.
00:18:47 Já říkám: "Ale jo. To stojí za to. Hlavně, že to bude doma."
00:18:50 Za týden, za 14 dní mu volám: "Kdy, kde..."
00:18:54 On říká: "Furt se mi to kroutí, nemůžu to z něj dostat."
00:18:59 Tak to probíhalo měsíc. A po měsíci mi zavolal
00:19:02 chudák ten kamarád a říká: "Tak už máš ty peníze?"
00:19:06 Já: "Jaký peníze?" Kamarád: "No ty, co jsem mu dal pro tebe."
00:19:10 Já: "Ne, ty nemám." Kamarád: "Tak vidíš,
00:19:12 tak jsi přišel i o to." Já o to přišel, on o to přišel.
00:19:16 Uhánění - s tím nemám dobrý zkušenosti. Opravdu!
00:19:19 Ale krásně jste mi nahrál na otázku.
00:19:22 Kdo tě, Lucko, doběhl?
00:19:25 -Já jsem si teď vzpomněla...
-Zrada, rozumíš?
00:19:30 To nejsou moc úsměvný věci. Někdy občas se něco stane,
00:19:34 ale mohla bych trošičku lehce odbočit?
00:19:36 Bude to mít nějakej stejnej slovní základ.
00:19:38 -Hlavně, že to bude o běhu.
-Teď jsem si vzpomněla,
00:19:41 že můj kamarád, takovej hrozně príma kluk.
00:19:44 Obrovskej chlap 130kilovej, hyperaktivní, sportuje,
00:19:49 všechno pořád dělá. Je takovej soutěživej typ
00:19:53 a hrozně se vytahuje.
00:19:55 Jmenuj! Jak jmenuješ, je to zajímavější.
00:19:59 Jeden takovej kamarád... on by se mohl urazit,
00:20:03 ale on bude vědět o koho jde, protože mi to vyprávěl nedávno.
00:20:06 Předevčírem asi. Říkal výbornou historku:
00:20:11 "Já tak jako běhám, potřebuju shodit,
00:20:14 tak chodím na běžky. Tak takhle ti běžím
00:20:16 po těch hřebenech. Paráda ... na těch běžkách."
00:20:19 Já už jenom... představa jeho na běžkách...
00:20:22 Já už myslím, že lže. Jenom to, že on si obul běžky
00:20:26 je holej nesmysl. Že si je obul možná,
00:20:30 ale že by běžel na běžkách po hřebenech?! Nevím?!
00:20:34 Možná mu křivdím. Vypráví to tak přesvědčivě:
00:20:38 "Běžím po těch hřebenech, slunce, krása, sám.
00:20:43 Já tak jako relaxuju, vymejvám si ten mozek.
00:20:46 A najednou ti mně někdo funí, úplně funí mně za krk.
00:20:51 Dejchá ... a já se tak jako odrazím, přidám. Rozumíš?
00:20:57 Už mám opravdu vysokou rychlost a pořád běžím. Dobrý.
00:21:01 Už se to vzdálilo na chvíli. A zase nějaký funění.
00:21:04 Říkám: To snad je nějakej kanec?! Někdo tak dejchá...
00:21:08 Úplně se to přiblížilo. Začal jsem být lehce nervózní.
00:21:13 Byl takovej mírnej kopeček a tak jedu,
00:21:16 rozbruslím to do toho kopce..." S těma 130 kilama.
00:21:20 "Rozbruslím a teď rovinka a najednou zase to funění
00:21:26 z levý strany. Trošku mě to ofuní zleva
00:21:31 a najednou koukám, člověče, Neumannová."
00:21:37 Úplně vážně suše mi tohleto vyprávěl.
00:21:42 My jsme vůbec nezareagovali. Koukala jsem s otevřenou pusou.
00:21:46 Já: "Jó? Kateřina tam běžela?" Kamarád: "Jo, jo, jo.
00:21:48 Potom ta rovinka, já jsem ji zase potom udělal.
00:21:52 Člověče, funěla, to nebylo možný."
00:21:57 HUDEBNÍ PŘEDĚL
00:22:02 Mám takovou řečnickou otázku: Jak využít běh?
00:22:10 -Času běh? Života běh?
-Života běh.
00:22:14 Já bych chtěl najít tu rychlost toho běhu,
00:22:17 tak abych neběžel moc rychle, abych stihl vychutnat
00:22:22 všechny ty věci kolem sebe, a zároveň zase ne tak pomalu,
00:22:26 abych nedoběhl k tomu cíli.
00:22:27 To znamená: Najít tu správnou rychlost. Zdravej střed.
00:22:31 Já jsem Váha ve znamení. To je normální.
00:22:34 Ano, ale to prý někdy... někdy ve finiši
00:22:39 je vyrovnávané znamení, než se dobalancuje...
00:22:43 Člověk nic nevyhraje, ale taky neprohraje.
00:22:47 To je takový... taková ta rybička.
00:22:49 -Ano.
-Já jsem Kozoroh tvrdohlavej.
00:22:52 Já bych zůstala u toho, čím jsem začla.
00:22:55 Já bych... já bych prostě neběhala.
00:23:01 Já bych běh využila - opravdu fyzickej běh -
00:23:06 kdyby už úplně bylo nejhůř, třeba k nějakýmu shození
00:23:14 nějakýho kila, abych si mohla vzít jiný kalhoty.
00:23:17 -Já jsem si chtěla vzít původně...
-Toho tuku je málo.
00:23:20 ...líp voháknout, sem do Rybiček, ale nebyly mi.
00:23:22 Opravdu. Přísahám Bohu nebyly mi. Ležela jsem na zemi.
00:23:25 Tak jsem si musela vzít svoje starý.
00:23:28 K tomu bych ten běh možná... Můj kamarád, velkej sportovec,
00:23:32 říká: "Posilovny, diety. Naprd! Jít běhat! Musíš běhat!"
00:23:38 Já osobně si myslím, že běhat je to nejhorší,
00:23:42 co tě může v životě potkat. Jsi spocená, uřícená.
00:23:48 Já jsem běžela jednou před hadem jedovatým
00:23:51 a předběhla jsem nějakýho krajskýho přeborníka.
00:23:56 Takže taky ten mozek mi vydal pokyn.
00:24:02 Češi říkají: Kdo uteče, ten vyhraje.
00:24:06 Francouzi říkají: Utíkat není čestné, ale zdravé.
00:24:11 Angličani říkají:
00:24:13 Kdo uteče, ten se popřípadě může ještě vrátit.
00:24:19 Vím, že pštrosi emu jsou pštrosi a neumějí utíkat pozadu.
00:24:27 Jedna dáma je v Guinnessově knize rekordů,
00:24:30 protože pozadu utekla přes 20 km. Za asi zhruba 2 hodiny.
00:24:36 Což byl rekord.
00:24:38 A pak taky vím, že v anglickém Brightonu
00:24:41 se každý rok pořádají závody žížal.
00:24:46 Žížaly mají trať asi 100 metrů.
00:24:51 Minulý rok byla favoritkou žížala, která měřila 30 cm.
00:24:58 Jmenovala se Billy, ale bohužel závod nedokončila,
00:25:04 protože její majitel ji omylem zašlápl.
00:25:10 Já bych řekla jenom:
00:25:12 Když ti do bot nateče, práskni do nich člověče!
00:25:19 Dobrou noc.
00:25:21 Skryté titulky: Alena Kmentová.
00:25:24 .
Řek jeden osel zachmuřeně
své od Boha mu dané ženě:
Jsem hlupák, ty jsi hlupák taky,
pojď zemřeme, jaképak fraky.
Však jak to v životě už běží,
jsou oba stále živí, svěží…
Touto básničkou Christiana Morgensterna začíná další vydání Banánových rybiček. Halina Pawlowská si v něm se svými hosty zpěvačkou Annou K a protagonistou filmu Sametoví vrazi hercem Michalem Dlouhým bude povídat především o tom, jak využít běh.
* 29. 9. 1968
* 4. 1. 1965
vlastním jménem Luciana Krecarová