Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

Když je venku poněkud sychravo, máme pro vás citát Karla Čapka, který zahřeje u srdce: „Recept na šťastný život je jednoduchý – to, co děláme, dělat z lásky k věci.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

27. říjen 1999 – † Štěpánka Haničincová (* 30. 9. 1931)

Milovaly ji milióny diváků. Pohádky Štěpánky Haničincové a loutkové postavičky, se kterými často vystupovala, si dodnes vybavuje několik generací. Divadlo toužila hrát už od školky. Autorské ambice uplatňovala tehdy hlavně na mladším bratrovi. Už tehdy byla princezna a mladší Pepíček měl roli prince Jana. Bohužel jí kromě splněných snů nadělil osud i mnoho smutku.

Když jí bylo 14 let, její desetiletý bratr tragicky zemřel. Bylo těsně po válce a všude se válelo plno funkčních granátů. Jeden z nich nešťastnou náhodou malý Pepík odjistil. Maminka se pak pokusila o sebevraždu.

Po druhém ročníku na DAMU byl křehké a přemýšlivé Štěpánce doporučen přestup z herectví na dramaturgii. Něco za ty dva ročníky přece jen získala – manžela Petra Haničince a dceru Sašu.

Už za studií nastoupila do Česko-slovenské televize, kde poznala svého druhého muže, režiséra Jana Valáška. V roce 1968 tragicky zemřel na mozkovou mrtvici a Štěpánka zůstala s dcerou a synem Honzou sama. Osudové a šťastné bylo setkání s Janem Přeučilem. Když si ale její dcera Saša vzala signatáře Charty 77 a později s ním utekla do zahraničí, bylo Haničincové znemožněno vystupovat v televizi, musela ihned opustit i Malý televizní kabaret.

Když v polovině 80. let musela odejít z redakce pro děti, pomáhala jí zájezdová představení. „Je jiná doba, samé americké grotesky, děti už nemají rády moje pohádky,“ řekla v jednom z posledních rozhovorů.

28. říjen 1914 – * Jonas Salk († 23. 6. 1995)

Až do poloviny minulého století děsila svět prastará nemoc s velmi vážnými následky. Dětská obrna, virové infekční onemocnění způsobené poliovirem. Nemoc dokázala proniknout až do nervové centrální soustavy, kde způsobila ochrnutí nejčastěji dolních končetin.

Epidemie dětské obrny se pravidelně objevovala v mnoha státech. V létě roku 1952 způsobila paniku v Americe, kde se nakazilo na 60 000 dětí, mnohé z nich nemoc nepřežily. V té době už ale na vakcíně proti obrně usilovně pracoval mimořádný americký virolog Jonas Salk.

Jonas Salk pocházel z židovské rodiny a už v době, kdy studoval na Lékařské škole v New Yorku, byl rozhodnutý věnovat se výzkumu. Na objevu vakcíny proti polioviru pracoval 7 let. Pak přišel s převratnou metodou. Je-li tělo vystaveno bezpečné neživé podobě viru, vytvoří si samo protilátky, které zabrání případné nákaze. První vakcíny byly vyzkoušené na opicích. Kromě nemocných dětí je Jonas Salk zkoušel také na sobě, na svých spolupracovnících, na své ženě i dětech. Žádné nežádoucí účinky se neobjevily.

Jonas Salk si odmítl dát objev patentovat, i když by mu přinesl miliardy dolarů. Přenechal vakcínu k volnému šíření. Se záchranou životů se podle Salka neobchoduje.

30. říjen 1959 – Člověk z půdy – premiéra 1. představení divadla Semafor

Bylo to něco zcela nového, osvěžujícího a brilantního. Hudební komedie Člověk z půdy. Šlo o vůbec první představení divadla Semafor a dílo neopakovatelné dvojice Suchý – Šlitr. Jiří Suchý, který v premiérovém nastudování hrál Malého lorda, předložil před diváky nekonvenční text, psaný typickým hovorovým jazykem.

Písně z Člověka z půdy se po čase staly šlágry, ať už šlo o song Pramínek vlasů, Dítě školou povinné nebo Včera neděle byla. Nejvýraznější ale byla hlavní postava podivínského spisovatele „odtrženého od mas“ Antonína Sommera, v které se vystřídali Miloš Kopecký, František Filipovský a Miroslav Horníček.

Představení se hrálo půl druhého roku, vždy ve vyprodaném divadle a dosáhlo 228 repríz. Na derniéře hrál Sommera Miroslav Horníček, ale při děkovačce, která nebrala konce, se přišli klanět všichni tři představitelé. Jiří Suchý tehdy nehrál, a tak byl vprostřed představení téměř násilím dotáhnut na jeviště před bouřící diváky. To už bylo jasné, že slovy Antonína Sommera: „Jsme v prostředí, v kterém se rodí umění s velkým U.“

30. říjen 2009 – † Josef Karlík (* 19. 3. 1928)

Josef Karlík se narodil v kulturním klimatu města Kroměříž. Od mala prý vynikal hravostí a přirozenou autoritou mezi kamarády. Brzy už se věnoval recitaci poezie a ochotnickému divadlu. Není divu, že se v sextě sebral a bez vědomí rodičů přešel na brněnskou konzervatoř.

Na své krátké angažmá ve Vinohradském divadle vzpomínal sám Karlík takto: „Pokud se mne týče, zasvětil jsem volný čas s některými kolegy dobrému vínku, milostným avantýrám a touze po rodné Moravě.“ Proto, když přišla nabídka hostovat v Brně v roli Shakespearova Merkucia, nasedl okamžitě na vlak. A v brněnském Národním divadle již zůstal a zachoval mu věrnost.

I přes svou fantazii a divadelní zkušenost nikdy netoužil být režisérem ani uměleckým šéfem. Sám říkal: „Nikdy! Stojí mě dost práce být hercem.“ Jeho oblíbenou hrou byl Othello, toužil si zahrát Jaga, prý aby ho před diváky obhájil. Miloval herecké výzvy a dobré jídlo. Nerad vypočítával své role, zastával názor, že na ty dobře ztvárněné si divák vzpomene sám a ty, které zapomněl, nemá smysl připomínat, neboť nestály za to. Měl pravdu, na jeho role diváci nezapomněli.

29. říjen 1829 – † Maria Anna Mozartová (* 30. 7. 1751)

Maria Anna Mozartová byla sestrou jednoho z nejgeniálnějších umělců všech dob. Ale i když zůstala ve stínu proslulého bratra, sama vynikala talentem i pílí. Narodila se v polovině 18. století jako čtvrté dítě rodičů Anny Marie a Leopolda. Již ve 12 letech byla považována za jednu z nejlepších pianistek Evropy. Poté co procestovala celý starý kontinent a koncertovala v mnoha zemích, kritika nešetřila chválou, ať předstoupila před obecenstvo ve Vídni, Paříži, Londýně či Haagu.

Mimo piana hrála také na cembalo. Později sama zkomponovala i několik skladeb. Předpokládá se, že svým zapálením pro hudbu inspirovala i svého mladšího sourozence, který ji nakonec zastínil. V 18 letech tedy svou věhlasnou kariéru ukončila a usadila se nedaleko Salcburku se svým chotěm.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Ilona Chmelová, Brno
Michal Dašek, Děčín
Svatava Beranová, Praha 4

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 26. října 2014