Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

Bernard Show, anglický dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu, pronesl: „Teď když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné. Naučit se žít na zemi jako lidé.“

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

21. říjen 1984 – † François Truffaut (* 6. 2. 1932)

Francouzský režisér François Truffaut byl synem svobodné matky. Dítě pro ni bylo zátěží, kterou nezvládala. Proto ho do deseti let vychovávala babička. Když zemřela, odešel François k matce a jejímu novému manželovi.

Domov u nich ale nenašel, a tak začal chodit za školu, potloukat se po Paříži a krást. Ve čtrnácti letech byl jako notorický rošťák ze školy vyloučen a umístěn do pasťáku. Ve dvaceti letech byl dokonce zatčen za dezerci z armády. Nakonec ale měl štěstí. Mladého rebela se ujal filmový kritik André Bazin, ubytoval ho a zaměstnal ve svém časopise.

Díky finanční podpoře svého tchána natočil Truffaut film, který si okamžitě získal diváky i kritiku. V autobiografickém snímku Nikdo mne nemá rád, se pokusil vypořádat s traumatem svého dětství. Film získal v roce 1959 v Cannes cenu za nejlepší režii a odstartoval novou epochu francouzského filmu nazvanou Nová vlna.

Truffaut nebyl rozhodně konvenční režisér. Vysloužil si dokonce přezdívku „hrobník francouzské kinematografie“. Ale netrvalo dlouho a z hrobníka se vyklubala ikona francouzského filmu.

Kdysi si François Truffaut povzdechl: „Na to, aby člověk zas viděl kamarády, jsou nejlepší soukromé projekce a pohřby.“ Na jeho pohřbu v Paříži na Montmartru se sešli všichni jeho přátelé, aby mu vzdali hold.

21. říjen 1969 – † Jack Kerouac (* 12. 3. 1922)

Otec Jacka Kerouaca byl tiskař, ale když se mu přestalo dařit, propadl hazardu a alkoholu. Jack byl hodně závislý na matce. „Starej se o maminku,“ řekl mu otec před smrtí.

Plachý chlapec s velkou fantazií dobře psal. Tak skvěle, že učitelé nevěřili, že slohové práce neopsal z knih. Měl také talent na sport, a tak získal sportovní stipendium na univerzitě. Přestal být nesmělý. Podnikal tahy s kamarády, chodil na koncerty džezových kapel, kouřil marihuanu a získal první zkušenosti s prostitutkami.

Pro neshody s trenérem se ale Jack Kerouac rozhodl školu opustit. Nastoupil k vojenskému námořnictvu. Ale tady pobyl sotva měsíc, poté byl propuštěn pro psychickou labilitu. Při výcviku totiž odložil zbraň a odešel si číst do knihovny.

Kerouac patřil ke skupině spisovatelů, později známých jako Beat generation. Vyznávali absolutní svobodu, otevřenost a spontánnost.

Jack Kerouac podnikl dlouhou cestu napříč Amerikou. Stopoval a živil se příležitostnými pracemi. Své zážitky pak sepsal v knize, která se stala beatnickým manifestem. Román Na cestě napsal ručně během tří týdnů na třicetimetrovou roli papíru, bez jakéhokoli členění na odstavce či kapitoly. Šest let trvalo, než dílo přepsal do podoby, ve které mohlo být vydáno.

Po vydání knihy se stal Kerouac slavným, ale bohužel mu to spíš uškodilo, než pomohlo. O peníze ani o slávu nestál. Kde se objevil, budil pohoršení. Opilý pod obraz vyvolával rvačky.

V posledních letech žil sám s matkou a téměř nevycházel z domu. Zemřel v pouhých sedmačtyřiceti letech na následky těžkého alkoholismu.

23. říjen 1929 – první motorka Jawa

Ve dvacátých letech minulého století inženýr František Janeček vyráběl kulomety. Když vojenská správa zakázky ukončila, hledali ve zbrojovce nový artikl. Vše nasvědčovalo tomu, že budou vyrábět šicí stroje…

Nakonec ale Janeček začal s výrobou motocyklů. Známe přesně datum premiéry prvního modelu. 23. října před pětaosmdesáti lety představil svůj nový motocykl Jawa 500. Už tehdy měl motocykl známé barevné provedení, červené se žlutými pruhy.

Název „Jawa“ vznikl ze zkratky Janečkova jména a názvu německé firmy Wanderer, od které Janeček koupil na výrobu prvního motocyklu licenci. Jawa 500, kterému se přezdívalo „rumpál“ moc úspěšná nebyla. Byla těžká a moc drahá. Podstatně úspěšnější byla Jawa 175. Ta odstartovala skvělou kariéru této značky. Podařilo se jí téměř vytlačit z našeho trhu zahraniční motocykly.

24. říjen 1974 – † David Oistrach (* 30. 9. 1908)

Když v amsterodamském hotelu náhle zemřel světoznámý ruský houslový virtuóz a dirigent David Oistrach, svět upřímně želel jeho nečekaného odchodu. Světové deníky psaly, že odešel „král houslí“, „kouzelník čtyř strun“ či „moskevský Paganini“.

Carské Rusko nenabízelo mnoho možností chlapci z chudé židovské rodiny, do níž se David Fjodorovič Oistrach v ukrajinské Oděse narodil. Ale měl štěstí. Rodiče hudbu milovali, otec hrál na housle a maminka dokonce zpívala v oděské opeře. Navíc se osobně znali s vynikajícím houslovým pedagogem Petrem Stoljarskim, kterému neušel chlapcův výrazný hudební talent. Žák svému učiteli nikdy nepřestal být vděčný.

V osmnácti letech se Oistrach osamostatnil, ale první kroky snadné nebyly. Například, když zahrál před Prokofjevem Scherzo z jeho prvního houslového koncertu, skladatel se prý zamračil a otráveně pronesl: „Ale mladý muži, vůbec to nehrajete tak, jak se to má hrát.“

Že David Oistrach i čtyřicet let po smrti patří k absolutní světové špičce, všichni víme. Netušila jsem ale, že to byl také vynikající šachista.

Na Pražském jaru David Oistrach vystoupil poprvé roku 1946 a potom ještě sedmnáctkrát! K Praze ho poutala i láska. Jeho milenkou byla herečka Jana Dítětová. Když Oistrach v Praze koncertoval, milenci se tajně scházeli v hotelu. Oistrach byl totiž ženatý. A Státní bezpečnost měla uši všude. K Čechám měl houslový virtuóz opravdu vřelý vztah.

žolík – vídeňský řízek

Dokonalým řízkem nepohrdne ani ten největší gurmán a my vám teď prozradíme, jak vznikl.

Vojevůdce Radecký si prý v Miláně oblíbil telecí řízek, smažený ve směsi strouhanky a parmazánu, a rozhodl se o této lahůdce informovat císaře Franze Josefa.

Ve Vídni znali maso obalované v mouce a vejci, a protože kuchaři tehdy chyběl parmazán, obalil maso v mouce, vejci a obyčejné strouhance. A vídeňský řízek byl na světě!

Císař si velmi pochutnal a snědl ho prý vždy tak rychle, že ostatní hosté odcházeli hladoví a museli se dorazit v okolních restauracích. Podle protokolu totiž, jakmile císař pán dojedl, všichni ostatní museli položit příbor a opustit urychleně jídelnu.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Aleš Machů, Brno
Jaromír Viterna, Božice
Alena Ondřejková, Ostrava

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 19. října 2014