Kalendárium

Zajímavá výročí týdne uvádí Saskia Burešová

Video nelze z licenčních důvodů přehrát

Litujeme, ale video není dostupné

Dobrý den. Víte, co říkají pranostiky o únoru? Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky. Komáři-li v únoru si bzučí, v březnu pak mrazivý vítr skučí. No, uvidíme.

Jaká výročí v tomto týdnu uvidíte?

29. leden 1933 – * Stanislav Tříska († 23. 10. 1996)

I když hodně točil a hrál v Praze, žil ve Zlíně, který považoval za svůj, přestože se narodil v Plzni. Zlín prostě adoptoval, tady hrál v divadle, šťastně se tu oženil a měl děti. Řeč je o herci Stanislavu Třískovi.

Stanislav Tříska herectví nikdy nestudoval. Vyučil se brašnářem, ale divadlem byl posedlý už od kolébky, jak sám říkal. První role ho učila maminka, protože ještě neuměl číst, ale z divadelních prken prakticky nikdy neslezl.

Jako mimořádně talentovaného herce ho roku 1960 přijal ředitel divadla v Chebu do profesionálního souboru a v roce 1967 ho k sobě přetáhlo zlínské divadlo. Pro televizi a film začal točit epizodky už v 60. letech. Při natáčení Vlaku dětství a naděje se seznámil s Helenou Růžičkovou a ta si na něj vzpomněla při obsazování rolí do Troškovy trilogie Slunce, seno. V padesáti letech se tak Tříska dostal ke své životní roli otce Škopka.

V roce 1995 se po smrti své ženy a dvaceti osmi letech strávených ve Zlíně rozhodl ke změně. Odešel do pražského Činoherního klubu, ale tak moc se mu stýskalo, že se zase rychle vrátil zpět. Zlín Třísku přijal zpátky s otevřenou náručí. Nikdo tehdy netušil, že mu zbývá velmi málo života. Ve středu 23. října 1996 odehrál představení a šel se osprchovat. Pak jako vždy usedl před zrcadlem ve své herecké šatně, usnul a už se neprobudil. Herecký Pánbůh ho nechal odejít uprostřed práce z místa, které měl nejraději.

31. leden 1923 – * Václav Chochola († 27. 8. 2005)

Kde jsou ty časy, kdy francouzský malíř Delaroche při pohledu na první daguerrotypii prohlásil: „Ode dneška je malířství mrtvé!" Od těch dob už uplynulo více než jedno století.

Václav Chochola patří mezi průkopníky české fotografie. Fotografovat začal už jako student libeňského gymnázia. To ještě aktivně sportoval, takže první snímky pocházely z prostředí atletických závodů. Brzy se pro něj fotografie stala vším, a tak z gymnázia přešel na grafickou školu a už ve dvaceti letech si otevřel první ateliér v Soukenické ulici. Tematický okruh postupně rozšířil o divadelní scény, portréty umělců a městskou scenérii, nafotil unikátní snímky Pražského povstání i prvního Pražského jara. Když cestoval po světě, fotil svoje idoly – Duka Ellingtona i Salvatora Dalího. V sedmdesátých letech za focení Palachova hrobu už vycestovat nesměl. Místo toho pobyl měsíc v cele pankrácké věznice.

„Systém mé práce při fotografování portrétů spočíval často v komunikaci s portrétovaným a mým zájmem o jeho výjimečnost. Nespustím jej z očí, sleduji ho, někdy až pronásleduji, využiji i moment překvapení,“ prozradil.

31. leden 2008 – † František Čapek (* 24. 10. 1914)

František Čapek patřil do nejslavnější generace naší rychlostní kanoistiky, která byla svého času jednou z největších perel česko-slovenského sportu.

Sport provázel Františka Čapka od dětství. Rodák z Branic na Písecku nejprve cvičil v Sokole, v patnácti letech ho na chvíli přilákala střelba a později box. Při jednom utkání si však zlomil nohu, a tak hledal sport, v němž by našel uplatnění. V Klubu vodních sportů v Podolí nového zájemce odmítli, ale naštěstí se ho ujal závodník Bohuslav Karlík. A nelitoval. Už roku 1948 si František Čapek na prvních poválečných olympijských hrách v Londýně doplul pro zlato. Přitom chybělo málo a zůstal doma. „Urazil jsem totiž svazového kapitána, řekl jsem mu, že je vůl.“ Kapitán ho vyřadil z nominace, ale funkcionáři si Čapka pozvali do kavárny, ať se omluví. „Tak kapitánovi povídám: Oto, já ti řekl, že jsi vůl, ale vůl nejsi.“

Kromě zlata z roku 1948 patří do výčtu jeho úspěchů i čtvrté místo z MS v Kodani roku 1950 a stříbrná medaile ze světového šampionátu ve francouzském Maconu v roce 1954.

2. únor 1983 – první transplantace jater

2. února 1983 se brněnská chirurgie stala pátým pracovištěm v Evropě, které uskutečnilo první úspěšnou transplantaci jater v Československu. „Průběh první transplantace mám dodnes v paměti a vzpomínám na ni s velkým zadostiučiněním“, prohlásil prof. MUDr. Vladimír Kořístek, který operaci vedl. Úspěšnému výkonu předcházela rozsáhlá experimentální příprava, během níž tým prof. Kořístka uskutečnil více než 150 transplantací na prasatech. Aby mohl provést první operaci u člověka, žádal několik let o povolení. Ministr mu ho nakonec dal, ale vybírat k transplantaci mohl jen mezi těmi pacienty, kteří před sebou měli poslední měsíc života. Ve světě proběhla první operace roku 1963 v americkém Denveru, ale skončila masivním krvácením a smrtí pacienta.

V červenci r. 1967 se tato velesložitá operace v Denveru podařila a už (nebo až) o 16 let později byla uznána jako léčebná metoda. V témže roce dr. Vladimír Kořístek úspěšně transplantoval játra prvnímu českému pacientovi.

Výherci soutěže z předchozího týdne:

Milan Holý, Zábřeh
Milan Šanda, Hradec Králové
Karel Matonoha, Brno

Vyhledávání v Kalendáriu

Neděle 27. ledna 2013