00:00:02 Enyky benyky za listem list, kteroupak pohádku budeme číst?
00:00:06 Karkulka, Bajaja, princezna, král.
00:00:10 Kde bylo, tam bylo, jak je to dál?
00:00:14 Jakoupak pohádku budeme číst?
00:00:19 Už se pohodlně uvelebte, ať se vám hezky poslouchá.
00:00:23 Pohádka se jmenuje O potrestaném závistivci.
00:00:28 V jednom východním městě na břehu velké řeky žili 2 přátelé,
00:00:32 hrnčíř a barvíř.
00:00:34 Dokud byli oba chudí a měli sotva co do úst,
00:00:37 žili se shodě.
00:00:38 Sotva se však barvíř usilovnou prací zmohl,
00:00:41 bylo po přátelství.
00:00:43 Líný hrnčíř začal příteli závidět.
00:00:47 A jeho závist rok od roku rostla,
00:00:50 čím byl přítel bohatší a on chudší.
00:00:53 Nakonec už se hrnčíř nemohl na přítelovo štěstí dívat
00:00:58 a řekl si, že se mu pomstí.
00:01:01 Když jsi takový slavný barvíř, postarám se ti o práci,pomyslel si
00:01:06 a vypravil se do královského paláce.
00:01:10 Tam se vrhl na zem před králem a povídá:
00:01:15 "Mocný králi, vím, že toužíš po vzácném bílém slonovi,
00:01:19 kterého má jen indický král.
00:01:21 Když dovolíš, povím ti, jak ho dostaneš."
00:01:24 Král, celý šťastný, že bude mít vzácného bílého slona,
00:01:28 vyzval hrnčíře, aby mluvil.
00:01:30 Hrnčíř nelenil a povídá:
00:01:33 "Mocný králi, můj soused barvíř má tajný prostředek,
00:01:37 kterým vybílí cokoli na světě.
00:01:39 Dej si ho předvolat a poruč mu, aby vybílil i tvého černého slona.
00:01:45 Bude se bránit, ale ty na to nic nedej
00:01:47 a jen mu přísně pohroz.
00:01:49 Uvidíš, že nakonec poslechne."
00:01:53 Král, který zrovna moc vtipné kaše nepojedl,
00:01:56 pochválil hrnčíře a dal si okamžitě předvolat barvíře.
00:02:02 Sotva se barvíř dostavil do paláce, zahřímal na něho král:
00:02:06 "Barvíři, slyšel jsem, že máš tajný prostředek,
00:02:10 kterým vybílíš cokoli na světě.
00:02:13 Poručím ti tedy, abys mi vybílil mého černého slona.
00:02:18 Když to neuděláš, hlava dolů!"
00:02:21 Barvíř si nejdřív myslel, že král žertuje,
00:02:25 ale pak viděl, že to vládce myslí vážně.
00:02:28 Náramně se polekal.
00:02:30 Vždyť věděl právě tak dobře jako hrnčíř,
00:02:33 že něco takového není vůbec možné.
00:02:37 Už už se chystal vrhnout se s pláčem k vladaři k nohám
00:02:41 a prosit o milost,
00:02:43 ale vtom zahlédl škodolibou tvář přítele hrnčíře
00:02:47 a poznal, odkud vítr věje.
00:02:51 Poklonil se před králem až k zemi a povídá:
00:02:56 "Mocný králi, vyhověl bych ti z duše rád,
00:02:59 ale jak víš, když se něco barví nebo bílí, musí to být nějaký čas
00:03:06 namočeno v hrnci.
00:03:07 A já, věru, nemám tak velký hrnec, aby se do něho vešel i tvůj slon."
00:03:13 Král dlouho nepřemýšlel a povídá:
00:03:16 "To je snadná pomoc, barvíři. Já ti dám takový hrnec udělat."
00:03:21 A hned se obrátil ke svému rádci hrnčíři a řekl:
00:03:27 "Příteli hrnčíři, slyšel jsi, co barvíř potřebuje.
00:03:31 Uděláš mu okamžitě hrnec, aby se do něho vešel i můj slon."
00:03:36 Hrnčíř měl, co chtěl.
00:03:38 Marně se vzpíral, marně se vymlouval.
00:03:42 Proti královurozkazu nebylo odvolání.
00:03:46 A tak tedy začal dělat hrnec, do kterého by se vešel slon.
00:03:52 Ale kdopak kdy udělal tak veliký hrnec?
00:03:55 Nedokázal to ani náš hrnčíř.
00:03:58 Jednou se mu rozsypal, ještě než ho vypálil,
00:04:02 podruhé mu pukl v peci, potřetí se rozbil při převozu,
00:04:06 počtvrté ho rozdrtil slon, když do něho šlápl.
00:04:10 A tak to šlo pořád dokola.
00:04:13 Milý hrnčíř celé dny a měsíce nedělal nic než hrnce pro slona,
00:04:18 až přišel docela na mizinu.
00:04:21 A nebýt barvíře, který se nad ním slitoval a přimluvil se u krále,
00:04:26 byl by nakonec umřel hlady.
00:04:31 A to je konec pohádky.
00:04:33 -Ještě jednu!
-Ještě jednu!
00:04:36 -Chcete ještě jednu?
-Ano.
00:04:38 Tak dobře.
00:04:40 -Viděly jste, děti, už někdy kosa?-Asi jo.
00:04:46 -Ano? A viděly jste někdy kosu?
-Jo!
00:04:52 -Víte, co to je kosa?
-Jo, já jo.
00:04:56 To má smrtka.
00:04:58 No vidíš to!
00:04:59 A já tady mám pohádku o tom, jak se z kosa stala kosa.
00:05:04 Na louce u lesa potkal kos kosu, to bylo podivné setkání.
00:05:13 Kosa ležela v hebounké trávě, odpočívala,
00:05:17 nedaleko ní sekáč.
00:05:19 A kde se vzal, tu se vzal, přiletěl kos.
00:05:24 "Já jsem kos!"pípl kos.
00:05:27 "Já zase kosa,"řekla kosa.
00:05:31 "Chodím bos!"hvízdl kos. "Mně láká rosa,"chlubila se kosa.
00:05:37 "Mám rosu také rád!" povídá kos.
00:05:40 "Ale ze všeho nejvíc žížaly. Ty slupnu jako nic.
00:05:44 Máš také ráda žížaly?"
00:05:47 "Na žížaly si vůbec nepotrpím, ale trávu, tu mám nejraději."
00:05:52 "Umíš hvízdat?"zeptal se kos kosy.
00:05:57 ""Hvízdat? Hvízdat neumím, ale zato umím zvonit.
00:06:00 Když mě sekáč brousí a naklepává, zvoním jako zvony.
00:06:07 Umíš, kose, zvonit?" zeptala se kosa kosa.
00:06:11 "Zvonit? Zvonit neumím, ale umím zase lítat!
00:06:15 Umíš, koso, lítat?" zeptal se kos kosy.
00:06:18 "Lítat? Lítat neumím,
00:06:21 ale umím se v slunci blýskat jako meč.
00:06:25 Umíš se také blýskat jako meč?" zeptala se kosa kosa.
00:06:31 "Blýskat? Blýskat se neumím, ale umím stavět hnízdo.
00:06:36 Umíš, koso, stavět hnízdo?" zeptal se kos kosy.
00:06:40 "Stavět hnízdo?
00:06:43 Hnízdo stavět neumím, nač by mi bylo?
00:06:46 Cožpak kosa může bydlet v hnízdě?
00:06:50 Ale zdá se mi, kose, že se moc chlubíš."
00:06:53 "Já že se chlubím?" povídá kos kose.
00:06:57 "Ty se vytahuješ!"
00:06:58 "A proč ne?"odsekla kosa a zablýskala se v slunci jako meč.
00:07:04 "Vždyť já jsem více nežli ty. Já jsem větší!
00:07:08 Mám více písmenek, nežli ty máš. Já mám písmenka čtyři.
00:07:14 Mám K a O a S a A. A ty jenom tři. K a O a S.
00:07:25 Tak co vlastně chceš?"
00:07:28 "Jen si nemysli,"nato kos.
00:07:30 "Když budu chtít, budeš mít 3 písmenka a já 4.
00:07:34 Pak já budu kosa a ty budeš kos."
00:07:38 A kos si vesele poskočil a slupl s velkou chutí žížalu,
00:07:42 která zvědavě ze země vystrčila svůj růžový koneček.
00:07:46 "Chacha,"udělala kosa.
00:07:49 "To bych ráda viděla, jak bys to provedl."
00:07:52 "Když bys to ráda viděla," zahvízdal kos,"tak se podívej."
00:07:56 A jen to kos dohvízdal, otevřel zobáček
00:07:59 a slupl kose písmenko A.
00:08:04 Slupl je jako žížalu, jako malinu.
00:08:06 A v tu chvíli se z kosa stala kosa a z kosy se stal kos.
00:08:13 A ten kos, co se stal kosou, už nechodil bos
00:08:18 a nepochutnával si na žížalách a nehvízdal ani nelítal,
00:08:22 ani si nestavěl hnízdo.
00:08:24 A ta kosa, co se z ní stal kos, už nezvonila,
00:08:29 protože ji sekáč už nenaklepával, a už se neblýskala v slunci jako meč.
00:08:34 Místo ní kos, který se stal kosou, zvonil jako zvony,
00:08:40 když ho sekáč naklepával, a blýskal se v slunci jako meč.
00:08:46 A ta kosa, co z ní byl kos, chodila teď bosa
00:08:50 a pochutnávala si na žížalách a hvízdala si
00:08:54 a stavěla si hnízdo.
00:08:57 A ten sekáč, který zvedl na louce u lesa kosu, nic z toho nevěděl.
00:09:03 Nevěděl, že kosa, kterou nese na rameni,
00:09:06 je vlastně kos,
00:09:07 a že ten kos, který před ním uletěl, je vlastně jeho kosa.
00:09:13 Ne, nic mu neříkejte. Stejně by vám nevěřil!
00:09:20 A to je pro dnešek všechno. Mějte se pohádkově.
00:09:26 K polštářům z obláčků vlaštovka odlétá
00:09:30 a naši pohádku unáší do světa.
00:09:34 Naposled z výšky nám křidélky zamává.
00:09:40 Tak alou do hajan.
00:09:42 Pod víčky pohádku přečtem si pozpátku.
00:09:46 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2014
O potrestaném závistivci. Jak se z kosa stala kosa. Čte Anna Cónová
Závist je ošklivá vlastnost. A když někdo druhému závidí a kuje pikle, aby se mu něco zlého stalo, nezaslouží se nic jiného, než aby ho vlastní závist nakonec doběhla. Jako v dnešní pohádce O potrestaném závistivci, kterou čte Anička Cónová.
