00:00:02 Enyky benyky za listem list, kteroupak pohádku budeme číst?
00:00:06 Karkulka, Bajaja, princezna, král.
00:00:10 Kde bylo, tam bylo, jak je to dál?
00:00:15 Jakoupak pohádku budeme číst?
00:00:20 Kteroupak pohádku budem dnes číst? Co říkáte?
00:00:26 Jmenuje se Slepičky a stařenka.
00:00:33 Byla jednou jedna stará žena a ta neměla skoro nic.
00:00:38 Jen střechu nad hlavou, pár záhonků zeleniny
00:00:41 a několik slepiček.
00:00:42 Ty slípky, to byly její společnice.
00:00:45 S těmi každý den hovořila o všem, co ji napadlo.
00:00:48 O veselém i smutném.
00:00:51 Jednou povídá:"Moje milé kropenatky, nevím, nevím, jak budeme žít.
00:00:56 Zrní máme málo. Copak vám sypat budu?
00:01:00 Půjdu se po cestách podívat,
00:01:02 snad sedlákům pár klásků z vozů spadlo."
00:01:06 Jde stařenka po cestě, klásky sbírá, až došla na konec vsi
00:01:11 a ještě dál ke skále.
00:01:13 Tam v jeskyni sedí u oběda dvanáct mládenců.
00:01:18 Bylo to 12 měsíců, ale to stařenka nevěděla.
00:01:22 Mladící pěkně pozdravili a poptalise,
00:01:26 co stará žena tak daleko od vsi dělá.
00:01:29 "Milí páni, zrní pro slepičky mi schází,
00:01:32 chudoba moje stavení obchází.
00:01:35 Proto jsem se vydala klásky sbírat, aby kvokalky hlady netrpěly.
00:01:40 Nikoho nemám než je."
00:01:43 Politovali mládenci stařenku a jeden povídá:
00:01:46 "Není ti na cestě příliš horko? Jakpak se ti měsíc srpen zamlouvá?"
00:01:53 "I líbí se mi, staré kosti mi slunce ohřeje,
00:01:56 květiny mě barvou potěší."
00:02:00 "Ale studený leden ráda nemáš?" ptá se jiný mladík.
00:02:04 "Co by ne? Trochu sněhu napadne, jako koberec domek přikryje.
00:02:09 Dobře se pak spí."
00:02:12 -A co březen? -Co září? překřikují se mladíci.
00:02:16 "Který měsíc je nejkrásnější?"
00:02:20 "Všechny měsíce v roce jsou krásné, každý něco jiného přináší.
00:02:25 Já je mám ráda takové, jaké jsou."
00:02:28 "Jsi dobrá žena, stařenko,"promluvil nejstarší mládenec, měsíc prosinec.
00:02:34 "Dostaneš od nás dárek. Dej sem šátek a zavři oči."
00:02:39 Podala stařenka šátek.
00:02:41 Když oči směla otevřít, povídá prosinec:
00:02:45 "Až doma se podívej, co jsme ti darovali.
00:02:48 Tvoje slepičky budou mít co zobat a ani ty nebudeš nouzí trpět."
00:02:54 "Děkuji vám, páni, ať jste mi dali cokoli, ráda to přijmu.
00:02:59 Jen povězte, komu mám být vděčná?"
00:03:03 "Každý z nás je jedním měsícem v roce."
00:03:07 Rozloučila se stařenka, jde domů, slípky svolává.
00:03:11 "Pojďte se podívat, co jsem přinesla."
00:03:14 Rozvázala šátek a očím nevěří. Je plný zlaťáků!
00:03:21 Teď se vskutku nemusí nouze bát,
00:03:23 slepičkám může nejlepší pšenici koupit.
00:03:27 Po vsi se rozneslo, že stará žena ke štěstí přišla.
00:03:30 A to se ví, hned přiběhla sousedka:
00:03:33 "Pověz, kde jsi to zlato získala?"
00:03:36 "Sedí v jeskyni ve skále 12 mládenců,
00:03:40 s těmi jsem pohovořila a oni mě zlatem obdarovali."
00:03:44 Musím se za nimi také vypravit, rozhodla sousedka.
00:03:49 Vzala největší šátek, co doma měla, a běží k jeskyni.
00:03:53 A tam skutečně obědvá 12 mládenců.
00:03:56 Pozdravili a ptají se jí:
00:03:59 "Kampak ses, babičko, vypravila?"
00:04:02 "Za vámi jdu, abyste mě pěkně obdarovali."
00:04:05 "Tak? No posaď se. Pohovoříme si trochu."
00:04:09 "A co byste chtěli vědět?"
00:04:12 "Řekni nám, který měsíc v roce je nejkrásnější!"
00:04:16 "Ále, žádný za moc nestojí.
00:04:19 Teď v srpnu je horko, že si pot nestačím utírat,
00:04:22 v lednu se zas zimou třesu.
00:04:24 Jak povídám, žádný za moc nestojí.
00:04:27 A rychle mě obdarujte, už tu dost času ztrácím."
00:04:31 "To víš, že dostaneš dárek, jaký si zasloužíš,"
00:04:35 povídá prosinec.
00:04:37 "Jen mi dej šátek a zavři oči.
00:04:40 Až doma se smíš podívat, co jsme ti nadělili."
00:04:44 Udělala žena, co jí prosinec přikázal.
00:04:47 Se šátkem domů kráčí.
00:04:49 Pomalu, pomaličku, náklad ji tuze tíží.
00:04:53 Ale raduje se. Jistě budu mít víc než ta druhá!
00:04:59 Přišla žena domů, rozvázala šátek a samé kamení se vysypalo.
00:05:05 Co to? Běží do vedlejšího domku.
00:05:09 "Jak to, že tobě dali zlato a mně jen kamení?"
00:05:13 "Nevím. Pověz, o čem jste hovořili?"
00:05:17 "O měsících v roce. Řekla jsem, že žádný za nic nestojí."
00:05:22 "Ach, ty nešťastnice, vždyť to byli právě oni, měsíčkové,
00:05:27 jistě jsi je urazila."
00:05:29 Běží sousedka zpátky k jeskyni. Omluvit se chce, odprosit.
00:05:35 Ale jeskyně je prázdná.
00:05:38 Mládenci dojedli a bůhví, kam se vydali.
00:05:41 Už je v tom kraji nikdo nespatřil.
00:05:45 Žije si dobře stařenka se slepičkami, zrní jim sype, vlídně s nimi hovoří.
00:05:51 Zlostí se užírá její sousedka. Ale dostalo se jí po zásluze.
00:05:57 Zdvořilost a dobrá vůle byla odměněna a zášť potrestána.
00:06:05 Tak, ještě jednu vám přečtu.
00:06:08 A ta se jmenuje Kluci, buci, kaktusáci.
00:06:13 Byli dva kluci kaktusáci, píchali a kočička o nich říkala:
00:06:19 "To jsou ale bambulové! Tuhle mě ten větší ďobl do nosu."
00:06:25 Motýli se jim vyhýbali a ptáci na ně volali:
00:06:28 "Pichláci! Strašáci! Oškliváci!"
00:06:31 A tak smutní kaktusáci zalezli do kouta za pokojovou lípu
00:06:35 a mračili se a škaredili.
00:06:38 "Ty za to můžeš! Vypadáš jako bubák!"
00:06:41 vyčítal jeden druhému.
00:06:42 "Nech si to, jsi ještě ošklivější!
00:06:45 Kdybys měl čumák, mohl bys dělat ježka, abys věděl!"
00:06:49 A už se začali popichovat.
00:06:52 V tu chvíli rozkvetl pod oknem zvonek svlačce
00:06:55 a pak hned čapí nůsek a řeřicha, celá zardělá,
00:06:59 a vedle nich rozkvetla modrá fiala a ta volala:
00:07:02 "Dobrý den, květinky, to pěkně kveteme, že?
00:07:06 Taky se vám tak pěkně kvete jako mně?"
00:07:08 "Mně se kvete přímo nádherně!"
00:07:11 Kluci kaktusáci vykoukli.
00:07:14 "To je krása!
00:07:16 Nechtěly byste s námi trochu kamarádit?
00:07:18 Pojďte si s námi trošku zakamarádit!"
00:07:21 Ale fiala řekla:"Kdepak, kdepak, my kamarádíme jen s květinami,
00:07:26 my jen tak mezi sebou."
00:07:29 Tak se kluci kaktusáci dohodli, že tu nebudou.
00:07:32 Že utečou, že půjdou jinam. Vzali si květináče a šli.
00:07:37 Došli až k modrému kamínku a byli by šli ještě dál,
00:07:41 ale začalo trochu krápat.
00:07:44 Nebyl to zrovna liják, ale Mařenčiny punčocháče,
00:07:47 co visely na šňůře, seskočily a pelášily honem domů.
00:07:53 Kdopak za to může, že zakoply o kaktus?
00:07:56 "Pichláci, oškliváci, všude překážíte!
00:08:00 Teď máme kvůli vám na špičce díru a řekneme to na vás Mařence!"
00:08:06 Punčocháče křičely a kluci kaktusáci plakali.
00:08:11 Ale jen punčocháče odešly, vysvitlo slunce.
00:08:15 Uvidělo kaktusy.
00:08:18 "Kde se tu berete?
00:08:20 Takové báječné, fousaté, pěkně vypasené kaktusy
00:08:24 jsem už dávno nevidělo!
00:08:26 To já si s vámi budu hrát!"
00:08:28 A hodilo jim dolů dvě malinká sluníčka.
00:08:31 Každému jedno.
00:08:33 A pak ještě a ještě, kolik jich unesli.
00:08:37 Kluci kaktusáci povídají:
00:08:39 "To slunce je hodné, to je tak hodné,
00:08:41 nikdo není tak hodnýjako slunce!"
00:08:45 "Ale copak to? Propána, já kvetu!"
00:08:49 "Já taky!" "My kveteme!" "My kveteme!"
00:08:54 volali kaktusáci a skákali radostí.
00:08:57 Přiběhla Mařenka a spráskla ruce:
00:08:59 "No ne! To jsou květy! Kdyby květy! Malá sluníčka!
00:09:05 No úplná, úplná sluníčka!"
00:09:11 Vidíte, že i kaktusy mohou kvést. A jak pěkně!
00:09:16 A další pohádku si přečteme zase příště.
00:09:21 K polštářům z obláčků vlaštovka odlétá
00:09:24 a naši pohádku unáší do světa.
00:09:29 Naposled z výšky nám křidélky zamává.
00:09:34 Tak alou do hajan.
00:09:36 Pod víčky pohádku přečtem si pozpátku.
00:09:41 Skryté titulky: Milada Gajdová Česká televize 2014
Slepičky a stařenka. Kluci buci kaktusáci. Čte Anna Cónová
V první pohádce z dnešní Malované čítanky bude Anička Cónová číst o tom, jak si chudá babička štěstí vysloužila, zato zlá sousedka se po zásluze vytrestala. A ve druhé pohádce uslyšíme o dvou klucích kaktusácích, které nikdo neměl rád. Ale jak to tak bývá, i v této pohádce se nakonec vše v dobré obrátí.
